# Poznání

> Sermon from 14 January 2024, 2Petr 1:1-16, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 14 January 2024
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 2Petr 1:1-16
- **Duration:** 34:33
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-01-14-Poznani-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-01-14-Poznani-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem, bratři a sestry. Začínáme další etapu v kázáních. Budeme společně postupně procházet druhý list Petruv a v zápěti poté list Judův. Jsou to dva krátké dopisy. V podstatě za dva měsíce nemáme co dělat. Takže to nebude nadlouho. Rozhodli jsme se tak mimo jiné i proto, že jsme společně prošli první list Petruv. Tak se nabízí i ten druhý list Petruv pro celou souvislost Petrových listů. A proč ten Judův list? Pokud jste někdy pozorně četli list Judův a druhý list Petruv, tak zjistíte, že jsou si velmi podobné. Že vlastně tam je jako úplně přímá souvislost.

[1:02] Ale to dneska jako řešit nebudeme, na to doufám během těch dvou měsíců jako přijdem. Tak to jenom na vysvětlení, proč i ten list Judův. Skoro by bylo jako vhodné začít nějakým úvodem vlastně k tomu druhému listu Petrovu, ale já si to dneska nechám až na příští neděli, protože ta druhá část té první kapitoly je příhodná k tomu, abychom tam pak udělali takový úvod k té knize jako takové. Takže to si nechám až na příště. To znamená, vy, kteří máte rádi úvody k biblickým knihám, ne, že bych to tady chtěl příští týden přetěžovat, ale kdo to máte rádi, tak se máte na co těšit a vy, kdo to nemáte rádi, tak naplánujte výlet třeba do Prahy. Je tam výstava Petr Brandl, tak i tímto způsobem se to dá řešit.

[2:08] To asi není úplně správná motivace, že a tu, kterou jsem tady teď nabídl. Tak, druhý list Petru v první kapitola od prvního do jedenáctoho verše budu číst a budu číst z českého studijního překladu. Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dostali stejně vzácnou víru, jako my z pravedlnosti našeho Boha a zachránce Ježíše Krista. Milost a pokoj, kéž se vám rozhojní v poznání Boha a Ježíše Krista našeho pána. Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti, skrze poznání toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí. Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti a unikli zkáze, která je ve světě v žádostivosti.

[3:17] A právě proto vy naložte všechno úsilí a doplňte svou víru ctnosti, ctnost poznáním, poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalosti, vytrvalost zbožnosti, zbožnost bratrskou náklonosti, bratrskou náklonost láskou. Máte-li totiž tyto vlastnosti a rozhojňují se, způsobí, že nebudete nečiní ani neplodní pro poznání našeho pána Ježíše Krista. Kdo však tyto vlastnosti nemá, je slepý, krátkozraký, zapomněl, že byl očištěn od svých starých hříchů. Proto se, bratři, tím více snažte upevňovat svoje povolání a vyvolení, neboť budete-li to činit, nikdy nepadnete. Tak vám bude bohatě poskytnout vstup do věčného království našeho pána a zachránce Ježíše Krista. Tak mám takový pocit, že už jenom když jsem to teď četl, a vy jste to sledovali ve svých textech nebo tady na zdíle.

[4:22] tak je promítán text, takže si společně uvědomujeme, že je to velmi nabité, že každá myšlenka je plná informací, hluboká a z tohoto hlediska ani nejde těch 11 veršů tady podrobně rozebrat, že to je vlastně nadlidský úkol. Druhá věc, když jste poslouchali nebo četli, tak nevím, jestli jste si všimli, že jedno velmi zvláštní slovo se tam opakuje několikrát. Na tak krátkém úseku docela jako frekventovaný slovo. Když by dalo otázku, tak nevím, jestli jste schopni někdo odpovědět, které slovo by to bylo. Možná také záleží, jaký překlad zrovna máte v roce. Slovo poznání se tam nachází pětkrát.

[5:22] Dvakrát tedy jako v takové posloupnosti, takže dalo by se říct spíše čtyřikrát, ale matematicky za to tedy to slovo je tam pětkrát. A ono to je slovo, které je velmi důležitý pro celý druhý list Petruv. Protože už ten druhý verš začíná milost a pokoj, kež se vám rozhojní v poznání Boha a Ježíše Krista našeho pána. Takže vlastně to slovo poznání máte hned v pozdravu nebo v úvodu. A když se podíváte na konec druhého listu Petrova, osmnácty verš, rozďte v milosti a poznání našeho pána a zachránce Ježíše Krista. Jemu buď sláva i nyní až do dne věčnosti. Amen. Takže evidentně pro Petra to slovo poznání v tom druhém listu Petrově je velmi důležité. A v té úvodní perikopě nebo v tom oddílku těch prvních jedenácti verších se to slovo objevuje až pětkrát.

[6:26] Zajímavý je, že vlastně v třetím verši je řečeno, jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal. Vlastně, že poznání jako takové je hned na počátku. A je nám darováno. Je to něco, co si člověk nemůže zasloužit. Je to něco, co dává duch svatý do života člověka, když člověk se rozhodne věřit v Ježíše, když prožije obrácení, znovu zrození, osobní víru, spasitelnou víru, když má svou první zkušenost s Bohem, čehož součástí je, že přijímá také ducha svatého. Protože bez ducha svatého se člověk nemůže znovu zrodit. Bez ducha svatého se nemůže stát křesťanem.

[7:30] Kdo nemá ducha Kristova, ten není jeho. Takže vlastně tím, že se člověk stane božím dítětem a prožije to všechno, co jsem teď popisoval, různými pojmy, různými myšlenkovými systémy, ale prožije tu zkušenost s Bohem, tak dostává poznání. Je mu vlastně zjeveno, kdo Ježíš je, je mu zjeven jeho pravý stav, jeho duše, najednou se vnímá jako nedostatečný před Bohem, jako hříšník, jako ten, kdo v podstatě propadl z zatracení. Že si nemůže pomoct ze svých vlastních zdrojů. Že pokud nepřijde z pása záchrana, pokud nepřijde zachránce, tak se vlastně v bažině svého vlastního života utopí. Že nemá šanci. Tohle je mu zjeveno a je mu zjeveno také východisko.

[8:33] Ta pomocná ruka stvořitele skrze jeho syna, Ježíše Krista. Že to je vlastně záchrana. Že to je vlastně podaná ruka, které, když se chytne, tak je zachráněn, je spasen. Tohle všechno je součást toho poznání, které je mu zjeveno skrze Ducha Svatého, když se stane božím dítětem. Součástí toho poznání je, že potom takový člověk má jistotu. Že ví, že jsou mu odpuštěny všechny hřichy. Že je zachráněn. Že je mu otevřené království boží. Brána do království božího. A to všechno je hned na začátku, když se člověk stane božím dítětem. Je to součást toho poznání a to poznání dostává zjevením. Zjevením, kterému dopřává nebo dává Duch Svatý.

[9:35] Je to v podstatě speciální zjevení. To, že Bůh je, že je něco nad námi, že je někdo nad námi, tak na to můžeme přijít i takovým bádáním, rozjímáním o přírodě, o historii. O svém vlastním svědomí. Možná nějaké i filozofické pochody. Tak tím vším člověk může dospět k tomu, že něco je nad námi. Že někdo je nad námi. Ale to, co jsem popisoval předtím, může člověk přijmout, prožívat, zakoušet. Může to být součást jeho života jenom tehdy, když je mu to zjeveno skrze Ducha Svatého. A to je speciální zjevení. A bez toho si člověk nestane ani křesťanem. Může si myslet, že je křesťanem, ale ve skutečnosti není. Toto je začátek toho, jak se stane člověk kristovcem, křesťanem, božím dítětem.

[10:35] A to je dár. A tenhle dár nabízí pán každému člověku na tomto světě. Nikdo není vyloučen. Každý upřímný člověk, který hledá pravdu, který hledá Boha, který hledá smysl života, tak má otevřenu bránu do Božího království skrze Ježíše Krista. Nikdo není vyloučen. A to platí i dnes pořádě čas milosti. Takže když tohle člověk prožije, tak je tam řečeno, jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti. Skrze poznání. Právě skrze to poznání. Takže tím, že člověk poznal živého Boha, že k němu má vztah, který vznikl, že s ním má společenství, což všechno je součástí toho poznání.

[11:38] Je to vlastně v celku intimní záležitost. Vzpomeňte si, že sloveso poznal, nebo znát, poznat, se tu a tam ve starém i novém zákoně používá dokonce na vztah muže a ženy, a to na intimní sexuální vztah. Adam poznal svou ženu. To není, že se s ním seznámil. Myslím, že všichni, že to nemusím rozebírat, že tomu všichni rozumíme, o co tam šlo, jak ve starém, tak v novém zákoně. Takže vlastně součástí poznání je i vztah. A to je jako velmi důvěrný vztah. Řeklo by se až intimní. A když člověk má takovýto vztah, takovéto společenství s Bohem, tak vlastně dostává od Boha všechno, co je potřeba k životu a zbožnosti.

[12:38] Je to všechno nachystáno, je to všechno připraveno, je to všechno darováno, aby to člověk na sebe oblékl a mohl v této novotě života jít dál. A tím jsou nám vlastně darována vzácná a veliká zaslíbení, prostřednictvím kterých se stáváme vlastně účastníky božské přirozenosti. Že jsme se stali novým stvořením. Že už nejsme to staré stvoření. Že už nejsem ten starý mirek, který kdysi miloval věci, které dneska nesnáší. A teď se nebavím jenom o nějakých myšlenkových systémech. Bavím se o naprosté realitě lidského života. Že dřív mě přitahovaly věci, které byly Bohu a Božímu království vlastně odporné.

[13:40] A dneska je to přesně obráceně. Že mě přitahují věci Božího království. A to, co mě lákalo kdysi, tak je mi dneska odporný. To znamená, že to znovuzrození je i reálná změna v životě člověka. Že to nejsou jenom myšlenky. Že to je fakt proměna lidského života. Někdo řekl kdysi, jako když se znovu zrodil, tak by to měl poznat i tvůj pes. I to zvíře to pozná, že se znovu zrodil. Ne na tvých postojích, na tvém chování, na tvých skutcích. Já jsem teda měl psy. Nebo řadu zvířat. Takže to znovuzrození se musí projevit. To, že máš účast na božské přirozenosti, se musí projevit. Změnou v tvém životě, reálnou změnou. Že spěš k posvěcení, že tě lákají a toužíš po čistých svatých věcech.

[14:47] Že se vzdaluješ a že jsou ti odporné ty nečisté věci. Ty, které stvořitele Boha zarmucují. Ty, které jsou vzdálené jeho charakteru, jeho povaze. A Petr tady potom dál říká, a když to tak je, tak právě proto vynaložte všechno usily a doplňte svou víru cností, cnost poznáním, poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožností, zbožnost bratrskou nákloností, bratrskou náklonost láskou. Jako když Boží království je součástí tvého života, tak, ale potom tady Petr říká, jsou záležitosti, které máme hledat ve svém životě. Že vlastně je tam potom i ta práce. Že mám prostě toužit, tíhnout, inklinovat k věcem, které jsou tady popsané.

[15:50] Každé to heslo, každá ta vlastnost, sama o sobě by byla na jedno kázání, což je jako opravdu nemyslitelné, tak si dotknu jenom některých a mám tady na mysli to slovo ctnost. Že vlastně víru, která je nám dána, která je darem, tak máme doplnit ctností. Tak jsme doma bádali, co to vlastně ta ctnost je. To je slovo, které dneska téměř neuslyšíte. Když někde uslyšíte, nebo přečtete si ve staré literatuře, že to byla ctnostná pana, tak jak byste tomu rozuměli? Že to byla neposkvrněná žena. Nebyla to holka do větru. Ta ctnost je vnitřní i vnější, jedno i druhý, a vlastně je to jakási neposkvrněnost.

[16:55] Je to jakási počestnost. Charakterová bezvadnost, nebo jak to říct. A to je něco, čím máme naši víru doplnit. Když je ti darována víra, tak máme hledat ctnostný život. Na venek i uvnitř. Jistě nemáme pestovat jenom vnější ctnost. Abychom byli na úrovni farizejů, kteří na venek byli obílené. by uvnitř ale byly plní prostě mrtvolného stavu. To jim pán Ježíš vyčítá a nazývá je pokrytci, tak takhle rozhodně ne. Jedná se o vnitřní i vnější ctnost. Zajímavé je, že v tom výčtu je řečeno, že ctnost máme vlastně doplnit také poznáním. Při tom o poznání je řeč už na začátku, vlastně dvakrát.

[17:56] Už jsem řekl, že to je něco, co je darováno, co je darováno hned od začátku božímu dítěti. A dokonce tak, že vlastně Petr říká, že jsme dostali stejně vzácnou víru jako apoštolové. To je v tom prvním verši. Že součástí toho, že jsme poznali Boha, je stejně vzácná víra jako mili apoštolové. Já to ještě malinko odbočím k tomu vlastně apoštolství. My kolikrát na ně nahlížíme na ty apoštoly, no to je úžasný. To by bylo, kdybych tehdy mohl s Ježíšem chodit. A nahlížíme na to, že měli o hodně víc než my. Samozřejmě, že jejich postavení je jakoby nenahraditelné, že oni byli očitými svědky vlastně pozemského působení pána Ježíše Krista a v tom jsou nenahraditelní.

[18:59] Ale současně ten, který byl očitý svědek toho všeho, tak říká, jako dostali jste stejně vzácnou víru. To znamená i to, co my dnes prožíváme a máme vztah s Bohem, tak je stejně vzácná víra jako o apoštolu. Vzpomeňte si na Tomáše, když se zdráhal věřit v to, že Ježíš vstal z mrtvých a když se mu potom Ježíš ukázal a přistoupil na jeho podmínky, tak si sáhni, Tomáši. Ježíš už ani nepotřeboval si sáhnout a vyznal tam můj pán a můj bůh, tam Tomáš řekl. Řekl tam hodně silný výrok, jako směrem ke Kristu. Můj pán a můj bůh, označil ho za Boha. A co mu tam Ježíš řekl? Že jsi viděl, tak věříš? Byla za těm, kteří neviděli a uvěřili. My jsme neviděli, tak jako apoštolové, nebyli jsme určitými svědky, ale uvěřili jsme a jsme v tom blažení.

[20:05] A naše víra je stejně vzácná, jako víra apoštolu. Je to stejně vzácný dar i v současné době. Ale když se vrátím do toho výčtu zpátky, tak tady je řeč, že máme ještě k cnosti přidat nebo doplnit poznání. A to je docela zajímavý. Tak poznání už máme a poznání máme ještě ale doplňovat. Tak máme ho nebo ho nemáme? No samozřejmě, že máme. Samozřejmě, že známe nebeského Otce. Ale samozřejmě platí také to, že poznání máme doplňovat. Že ho máme hledat, usilovně, toužit po něm. Horlivě ho hledat. A já to teď pracovně rozdělím na poznání duchovní a poznání intelektuální. Ale jenom pracovně. To se nedá rozdělit.

[21:06] To poznání duchovní, to je takové to přímé poznávání našeho nebeského Otce, našeho nebeského Tatinka. Kde náš lidský duch poznává Boha skrze ducha svatého. A to poznání intelektuální je, že naše mysl, naše duše se chce zabývat vším tím, to, co nás bude obohacovat, k poznávání Božího království. To je například písmo, studium písma, které máme zachované lidským jazykem, lidskými myšlenkami. Písmo má samozřejmě. svoji duchovní stránku, ale má i svou lidskou stránku. A v tomhle smyslu skutečně je třeba přidat. Jako člověk se neznovu zrodí, a není to tak, že duch svatý mu to nalije trichtýřem do hlavy. Jako biblický poznání.

[22:08] Jako když člověk nebude číst, když nebude studovat, když nebude bádat, tak zůstane, na Jižní Moravě tomu říkáme trouba. V Brně tomu říkají trouba. A to přece jako není boží plán a záměr pro nás. Takže potřebujeme skutečně číst, studovat, bádat, přemýšlet. A nejenom to. Mluvit, bavit se, radit se s dalšími, kteří jsou stejného ducha jako vy. Kteří přemýšlí také nad božím slovem, nad božím královstvím. Víte, já se přes 30 let zabývám Biblií božím slovem. Obecně za to teologii, řekněme. Přečetl jsem stovky, stovky knih teologických. A nic mě nedělá větší radost, než znovu a znovu se bavit s lidma o božím království, o biblických pravdách.

[23:14] Baví mě se bavit i o čemkoliv jiným. Třeba o fotbale, nebo teď bude tenis. V podstatě mě baví mluvit skoro o všem, ale úplně nejvíc. O Biblii a o božím království. A tak, jak to bylo kdysi na začátku v mém životě, kdy jsem měl příležitost se potkat s lidmi, kteří věděli víc, kteří poznali víc, kteří se dostali dál v té cestě za pánem, tak jsem byl rád, když jsem mohl s těmito lidmi trávit čas, naslouchat jim, ptát se jich, být v jejich přítomnosti. Tak tak je to i dnes. To se vůbec nezměnilo v mém životě. Pořád mám ty stejné touhy. Je to tak u vás také? Máte tu touhu po poznání? A já jsem to poznání teď uměle rozdělil na to duchovní a na to intelektuální, ale to je umělý to rozdělení.

[24:14] Vraťme to zpátky dohromady. Po duchovním a intelektuálním dohromady. Jedno i druhý. Je to jeden balík, je to jedno poznání. Je to něco, po čem toužíš? Je to něco, co hledáš? Je to něco, do čeho investuješ? Já bych si přál, aby v tomhle směru náš sbor jako ještě pokračil. Protože bez toho skutečně jako... Je to pak znát. Je to znát na lidských životech, je to znát na našich životech, je to znát i na zboru jako takovém. Takže k té ctnosti přidejme, přidávejme, hledejme i to poznání. Vzpomněl jsem si ještě v té oblasti toho slova poznání na moje, moji kdysi kariéru na dráze, jestli se to tak dá nazvat, kariéra na dráze.

[25:16] Prostě byl jsem posunovačem a rok tedy jenom. Ale byla to jako zkušenost k nezaplacení, která se jako opravdu jako zapsala do mého života. Zajímavý je, jak na dráze se říkalo tomu, když vlastně člověk se měl seznámit s nádražím nebo s částí nádraží, v Břeclavi to bylo ohromný nádraží, takže s částí nádraží, vlastně s tím svým pracovištěm, tam, kde bylo to kolejiště, aby člověk jako nevstoupil někde, kde projede ECčko nebo ICčko, aby prostě jako věděl, kde pracuje, neohrozil nikoho jinýho, nehrozil sebe, tak na dráze se tomu říkalo poznání. řekli, Mirku, uděláš si tady poznání? To bylo takový jako nějaký slangový nebo co to bylo za název? Oni na těm ani nepřemýšleli, na tím slangovým. Prostě uděláš tady poznání, to znamenalo, seznámíš se s tím pracevištěm a jakmile si uděláš poznání, tak pak můžeš dělat samostatnou činnost.

[26:22] Dokud jsi neudělal poznání, tak tady nemůžeš pracovat samostatně. Uděláš si poznání, aby člověk věděl, jak která koli se jmenuje a nejenom to, aby taky věděl ty slangové výrazy, když z rozhlasu zaznělo, Mirku, budeš skládat vlak do Norimberku, takže to znamená ne do Norimberku, ale do Nýmurku. A to člověk musel nějak poznat, to byla součást toho poznání, když se řeklo vlak do Majlontu, takže to jsou Brno Maloměřice. Prostě ještě od Rakouska, Uherska tam říkali Majlont. Myslím si, že ani nevěděli, z čeho to pochází, to slovo, ale tradovalo se to tam pořád dál. Německý výraz pro Maloměřice v Brně. A tak by se dalo pokračovat. Prostě musel spoznat, to kolejiště musel spoznat, ty slengy, když náhodou, to byla doba zrovna, kdy naši vojáci jezdili do té bývalé Jugoslávě, v rámci těch jednotek OSN, tak když jsme je posunovali v noci, tak když mě jako vedoucí posunu zařval do rozhlasu Mirku, u Dejbacha je to živé, tak znamenalo to, že posuneme vojáky, že to živé znamená, že jsou tam lidi, takže na to mám dát pozor.

[27:44] Takže to všechno byla součást toho poznání. A bez toho by se tam člověk nemohl vůbec orientovat, bez toho by tam nemohl prostě fungovat, nemohl by tam pracovat. Nemohl by schopnost se tam, no prostě orientovat. Takže my skutečně, když se vrátím zpátky k tomu poznání, to je něco, co potřebujeme, a okus dál potom je řečeno, kdo však tyto vlastnosti nemá, je slepý, krátko zraky, zapomněl, že byl očištěn od svých starých hříchů. Když člověk ty vlastnosti nerozhojňuje, a je jich tam celá řada, tam ještě pokračují ty vlastnosti, a o každé z nich by se dalo mluvit, tak když tyto vlastnosti nerozhojňuje, tak vlastně je slepý, krátko zraky. A když jste slepý, nebo prostě krátko zrací, tak se nedokážete orientovat v prostoru. A je tam také řečeno, že zapomněl.

[28:46] Takže se nedokáže orientovat dokonce ani sám v sobě. Takže se nedokáže orientovat v prostoru ani sám v sobě. A to je rozhodně něco, co jako duchovní lidé nechceme. Proto potřebujeme tyhle vlastnosti, které tady jsou popsané, rozhojňovat. Mezi nimi ještě zpomenu alespoň tu bratrskou náklonost. Tam je to slovo Philadelphia, bratrská láska. A to je něco, co je také nesmírně důležitý. A Petr nás tady na to upozorňuje, abychom to pěstovali, abychom to přidali do našich životů. Aby se to rozhojňovalo v našich životech. A Petr věděl, o čem mluví, protože Ježíš do své dvanáctky na jednu stranu vybral celníka Matouše a pak nějakého Šimona, jiného Šimona, zélo tu. Jako dva nesmířitelné lidi. Celník, který spolupracoval s Římem a byl kolaborant a zélo ta, který tyhle lidi likvidoval.

[29:54] A Ježíš si vybral tyhle dva lidi do svého týmu. Takže tam skutečně muselo dojít k tomu, aby mezi němi nastala bratrská náklonost, bratrská láska. A vždycky v těch malých týmech se to pozná. Tady v Lípě, ve velkém společenství, když máte stovku lidí, tak to ještě nějak jde. Když je tady bratr nebo sestra, kterou nemusím, tak když ona nebo on bude tam, tak já budu tady. A když se bude pohybat dopředu, tak já budu dozadu. U něj. Už ta ulička uprostřed je nebezpečná, takže tady to ještě jde. Tady to ještě uhrajete, ale ve znojimě to neuhrajete. Jeden stoleček dokola, tam to neuhrajete. A všichni k sobě tváří. Ještě k tomu.

[30:58] Ale boží slovo nás nevybízí, abychom něco uhrávali. Abychom si jenom nepřekáželi. Ale abychom měli bratrskou lásku mezi sebou. To, co proběhlo mezi Apoštoly, že ten Matouš s tím Šimonem se nakonec milovali. Měli rádi. Bratrskou lásku. Když tohle se všechno bude v nás rozhojňovat a doma si pročtěte zbytek těch vlastností, tak to způsobí to, že naše životy nebudou nečinné a neplodné. Že naše životy ponesou užitek. Že ponesou užitek božímu království. Že ponesou užitek i našim blížním. Že naše životy budou vůní pro lidi kolem nás. A dá-li pán, tak pro ně budou vůní k životu věčnému.

[32:02] Budou svědectvím, aby ti lidé mohli poznat pána. Samozřejmě také tomu tak nemusí být. Ale to už je potom záležitost nastavení toho člověka, který pozoruje, sleduje náš život. Ale tohle je předpoklad. Je tam v desátém verši řečeno, proto se bratři tím více snažte upevňovat svoje povolání a vyvolení, neboť budete-li to činit, nikdy nepadnete. Jako jak máme svoje povolání a vyvolení upevňovat? A zase se vrátím k tomu výčtu, to, co tady Petr říká, abychom dělali. Byla nám darovaná stejně vzácná víra, kterou měli apoštolové, ale pak skutečně na tom stavějme svůj život. A to, co nám tady Petr doporučuje, tak dělejme.

[33:02] A když to budeme dělat, tak to je to, že upevňujeme své povolání a vyvolení. A když to budeme dělat, tak nikdy nepadneme. Z boží strany není vlastně žádné překážky pro to, abychom nedobojovali život, abychom nedokončili život prostě na cestě následování pána. On nás drží ve své ruce a žádná zkouška, žádná těžkost, žádná překážka nemá moc na to, aby nás odloučila od Kristovy lásky. Tak vám bude bohatě poskytnout vstup do věčného království našeho pána a zachránce Ježíše Krista. Já na konci tohoto slova, tohoto kázání bych nás všechny chtěl povzbudit a je mi jasný, že tady nemůžu povzbudit ke všem těm vlastnostem, které jsme tady ani podrobně nerozebrali, nad tím se zkuste zamyslet doma, ale znovu bych vypichl to poznání, které tam je pětkrát a je to hodně důležitý slovo pro celý druhý list Petrův, abychom hledali vztah společenství s Bohem, ale abychom hledali i poznání biblické a abychom hledali i poznání v rámci společenství od bratři a sester.

[34:30] Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20240114/pozn-n · Last updated: 2026-10-15