# List Judův 8-16

> Sermon from 3 March 2024, Juda 8-16, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 3 March 2024
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Juda 8-16
- **Duration:** 38:08
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-03-03-List-Juduv-8-16-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-03-03-List-Juduv-8-16-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem, bratři a sestry. Myslel jsem si, že to budu vysvětlovat až nakonec, ale obávám se, že musím hned. Aspoň teda podle pohledů Marty. Totiž to je jediný plíšák, kterého mám, kterého vlastním. Byl koupený, ale já si ho přivlastňuju teda. To je můj fanouš tady tohle. A je to jediná věc, kterou jsem si nechal koupit ze Znojimského vynobraní. Přebučák nemůžu, takže to je jediná záležitost. Kdo nevidíte dobře, tak je to vlk, který má kapucu. Hroucho veránčí. Takže takový můj fanouš, jako rekvizita pro určitá kázání.

[1:03] A bude se hodit i pro to dnešní. Takže kdo si chcete, prosím, otevřít Bibli, písmo, tak bude to opět list judův. A budu číst. Takže děti můžou jít do nedělky, přejme jim boží požehnání a jako možná určitá odměna, můžete si to tam, aspoň nás fanou už nebude rozptylovat. A myslím si, že bude tam, kam patří. Nebo kde patří. Takže list judův, vlastně kapitolu vám říkat nebudu, protože to je jenom jedna kapitola, od 8. verše do 16. verše.

[2:14] Stejně i tito ve svém snění poskvrňují tělo, neuznávají autoritu a rouhají se slávám. Vždyť ani Archanděl Michael, když se s dňáblem přel o Mojžíšovo tělo, si nedovolil vynést potupný soud, nýbrž řekl, k ještě napomene pán. Tito se však rouhají věcem, které neznají a v těch, které jako nerozumná zvířata přirozeně znají, propadají z houbě. Běda jim, neboť se vydali cestou kajnovou, vrhli se do bludu balámové mzdy a zahynuli v spourou kóre. Tito jsou poskvrnami na vašich hodech lásky, když s vámi bezostyšně hodují, a pasou sami sebe. Jsou jako oblaky bez vody, které jsou hnány větry, stromy na sklonku podzimu, bez ovoce, dvakrát zemřelé, vykořeněné, divoké mořské vlny, které jako pěnu vyvrhují své hanebnosti, bloudici hvězdy, jimši mrákota tmy zachována na věčnost.

[3:20] O nich také prorokoval Henoch, sedmi od Adama, když řekl, hle, pán přišel z deseti tisíci svých svatých, aby vykunal soud nade všemi a aby usvědčil každého ze všech skutků bezbožnosti, které bezbožně spáchali a ze všech tvrdých slov, které proti němu promluvili bezbožní hříšnici. Tito jsou reptalové, nespokojenci, kteří žijí podle svých vlastních žádostí, jejich ústa honostně mluví a lichotí lidem kvůli vlastnímu prospěchu. Tak, jak jsem říkal minulé, pokračujeme v té judově nakládačce vůči těm, které ekumenický překlad nazývá Blouznivci, těch, kteří se vetřeli do božího lidu, ale kteří ve skutečnosti božím lidem nejsou.

[4:22] skutečně nejsou božím lidem. Dost možná, že to byly lidé, kteří nějakým způsobem formálně pokřtění byli, kteří nějakým způsobem navenek vykazovali příslušnost k církvi, ale vnitřně skutečně božím lidem nebyli. To tady ten juda vlastně ve většině toho dopisu jako jasným způsobem demaskuje, odhaluje. Četli jsme od osmého verše, už jsem říkal minulé, že jsem ten text tak nějak uměle rozdělil a to jenom z toho prostého důvodu, že by na to kázání bylo moc těžké kázat na prvních 16 veršů. Takže pokračujeme vlastně, je potřeba si to nějak spojit, propojit s tím kázáním z minulé neděle. Je pořád řeč o těch stejných lidech.

[5:24] Tady v tom osmém verši o těch blouznivcích juda říká tři věci, že poskvrňují tělo, neuznávají autoritu a rouhají se slávám. Já se dnes budu věnovat úplně nejvíc tomu, že neuznávají autoritu. To si myslím, že ke konci bude jako hlavní výpověď toho dnešního kázání z mé strany. Ale ještě, než se do toho pustíme, tak my musíme trochu se zabývat tím textem jako takovým. Protože tam je docela dost složitých, problematických záležitostí. V těch několika verších, které jsme četli, tak jsou tam nerážky v podstatě na pět skutečností ze starozákonní doby. V tom jedenáctém verši je to zhrnutý cesta Kajnova, je tady řeč o Kajnovi, pak je tam řeč o bludu Balámovi mzdy, takže tady Balám nebo Běléám, chcete-li, a pak je tam vzpoura Kore nebo také Korach.

[6:43] Takže v tom jednom verši máme tři vlastně takové jako ozvěny starozákonních jako událostí. A pak jsou tam ještě dvě skutečnosti starozákonní doby. Ta první je hned na začátku, kdy se Archanděl Michal s dňáblem přel o Mojžíševo tělo a pak je tam řeč na konci o Henochovi. A je tam citované jeho proroctví. Tak to, co je na začátku, ta pře Archanděla Michala s dňáblem o Mojžíšovu tělo. Kde byste to našli ve starém zákoně? Kde byste hledali? Kam byste šáhli? Daniel jsem tady slyšel. Ještě? Zjevení. Jedná se o Mojžíše, takže ve starém zákoně to není.

[7:50] To nenejdete ve starém zákoně. Nenejdete to ani v novém zákoně, kromě listů judova. Jenom zde. A je to citát z nekanonického spisu, který nazýváme tedy Apokryf. To jsou židovské spisy, které ale nepatří do písma. A ten Apokryf se jmenuje Nanebevzetí Mojžíšova. Takže Judá cituje z Nanebevzetí Mojžíšova, které není kanonický spis a není to v písmu. Docela složitá záležitost. A je v tom ojedinělý. Nikde jinde to v písmu nenajdete. O tomhle spisu Nanebevzetí Mojžíšovo věděl i církevní otec Origenes. se potom ztratil a není to tak dávno, co byl nalezen, ale pouze v latinské verzi ze šestého století.

[8:54] A teď jsem zapomněl, kde je ten spis uchovávaný, v kterém muzeu nebo v které instituci, ale to asi není úplně podstatný, kdyby to někoho z vás zajímalo, tak to můžu lehce dohledat. Takže na nebevzletí Mojžíšova. Toho se musíme trochu dotknout. Jestliže Juda cituje z apokryfu, znamená to, že ten apokryf je inspirovaný Duchem Svatým, že je kanonicky, že to je dílo, které tady můžu příště donést a rozdat, takže si ho přihlopíme k Bibli, že naši ocové na to zapomněli a my to teda ještě dodáme do kánonu. To zcela jistě ne. Ten spis byl odmítnut, prostě není součástí ani starozákonního, už vůbec ne, novozákonního kánonu. Není tudíž inspirovaný Duchem Svatým, ale odráží jakousi tradici, mimo biblickou tradici a Juda si tuhle myšlenku vzal z tohoto spisu.

[10:06] A když ji vzal on, on jako inspirovaný autor, tak to, co dal do svého listu, tak to je inspirované. A to je součástí písma. Ale nepotvrzuje to celý ten spis na nebevzetí Mojžíševo. Rozumíme si? Někteří by problematizovali i Judu, že tohle vůbec udělal. Já mám za to, že prostě Duch Svatýho k tomu vedl, protože v momentě, kdy začnete spochybňovat Judu, tak spochybníte celý list Judův a v zápěti spochybníte i další část písma a nakonec vám to začne drolit úplně celé. A touto cestou bych si já nepouštěl a nedoporučuji to. Samozřejmě to, co teďka říkám, tak není nějaký hodně silný teologický článek, který bychom si třeba tento verš tady napsali, jako aby nás vyznačoval nálizbor, tak proti tomu bych skutečně jako byl.

[11:10] Přestože to je inspirované prostě Duchem Svatým, tak asi bych byl proti tomu, abychom vybrali zrovna tento verš a dali si ho na modlitebnu. A předpokládám, že když jdete na náměstí kázat evangelium, takže nezačínáte tímto veršem. A myslím si, že i při křestní přípravce tak na tento verš nedojde. Ale jednou na něj dojde, když kážeme po pořadě list judov. A musíme se s tím vyrovnat. Mimochodem, vzoru okolností, Judas se dopustil podobné záležitosti a zas z mého pohledu podle vedení Duchem Svatým. Ještě jedno a to na konci toho, co jsme četli, a to je to Henochovo proroctví. Všimli jste si, co nacházíte v písmu o Henochovi? Kam byste šáhli? Kde byste toto proroctví hledali?

[12:10] Trošku to ujednoduším. Kde byste Henocha hledali? Tak to myslím, že už jako tady někteří šeptají. Tak první Mojžišová, Geneze, pátá kapitola. Patří mezi ty patriarchy, úplně takové ty první lidi. Vlastně sedmý od počátku, šestý po Adamovi, nebo sedmý s Adamem včetně. To je jenom navysvětleno, jak tam v tom listě judově je, že je sedmý od Adama. Tak včetně Adama. A nachází se tam následující v té páté kapitole Geneze. Ve věku 65 let splodil Henoch Metušelacha a chodil Henoch s Bohem po splození Metušelacha tři věku 65 let. 300 let a splodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo 365 let.

[13:13] I chodil Henoch s Bohem a nebylo ho, neboť ho Bůh vzal. Ještě jednou tu poslední větu. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal. Člověk, který není, nebyl pohřben na této zemi, marný hledat jeho tělesné ostatky, byl vzad k Bohu. Byl to člověk, který chodil s Bohem, který měl vztah, blízký vztah, blízké společenství s pánem. Některé možná malinko dráždí, že se dožil 365 let. A to teď nemyslím v té souvislosti, že všichni ostatní se dožili daleko víc, někteří až 900 něco. Ten jeho syn byl úplně nejstarším člověkem na této zemi. Bez pár let téměř tisicovka. A že vlastně ten požehnaný, co chodil s hospodinem, tak vlastně se dožil nejméně. No jo, ale byl vzad k Bohu.

[14:16] Není nic lepšího. Neexistuje lepší vyhlídka budoucnosti, než být s pánem, než být u něj. A dokonce nepoznal ani fyzickou smrt. Vzad. Byl velmi nadpřirozeným způsobem vzad. Výjimečná událost. Stala se ještě někdy taková událost? Ještě Eliáš. Tak máme ještě druhé svědectví, kde Eliáš byl také podivodným způsobem vzad a nepoznal fyzickou smrt a marné hledat jeho fyzické ostatky na této zemi. Byl vzad k pánu. Ale těch 365 let dráží trošku z jiného hlediska, protože to některým naznačuje jako počet dnů roku a že je sedmý, tak zase sedmička, tak 365 a sedm a takový ti, co si hrají jako s číslovkami, tak v tom vnímají něco jako zvláštního a pak jdou jako výkladem úplně jinů, kdy než já.

[15:16] Tak v podstatě ty číslovky mě osobně moc nezajímají. To říkám jenom na okraj. Ale setkáte se s tím, že v některých výkladech se s těmi číslovkami operuje. No ale když jsem to četl, tak tam žádné proroctví není. A kde to teda ten Juda vzal? Takže Henoch existoval, ale proroctví tam žádné zaznamenány není. A když se podíváte do listu Judova, tak tam je poměrně neúplně krátký text, který je citát z Henochova proroctví. A zaz on se dopustil toho, a já mám za to, že pod vedením Ducha Svatého, že cituje z apokryfu opět, ale tentokrát z jiného. A ten apokryf se jmenuje první kniha Henochova. Existuje ještě druhá kniha Henochova. Ta první je vlastně etiopského původu a ta druhá dokonce slovanská.

[16:23] Takže to jsou potom další a další opisy toho, co kdysi existovalo. A to máme k dispozici, to existuje. Takže v druhém případě cituje z první knihy Henochovy. A to proroctví v písmu nenacházíme. Opět to stejné. Já mám za to, že když to v písmu máme, takže to je kanonicky, že to je inspirovaný Duchem Svatým a že je možný, že existovaly kromě písma i židovské tradice, které se tradovaly ústním podáním a potom třeba byly nějak jako i zaznamenaný. Ale to nepotvrzuje kanoničnost a inspirovanost první knihy Henochovy. Prostě můžete mít jed a současně něco kvalitního dohromady. Takže to nepotvrzuje ten spis jako takový. Takže to, abyste mě správně rozuměli, že po dnešním kázání tyto dva apokryfy neznamená, že jsou kanonické a Duchem Svatým inspirované.

[17:28] Ale pokud Juda duchem svatým veden k tomu šáhl do nějaké té statě a zahrnul ji do svého kanonického spisu, tak ta myšlenka platí. U toho prvního, co jsem říkal, s tím zápasem Archanděla Micháela s dňáblem o Možíševo tělo, tak někteří mladí to už na skupině u nás na Jílové slyšeli, tu myšlenku. Mně to docela zapadá i v té souvislosti, když si vzpomenete na proměnění pána Ježíše nahoře v evangelích, kde se stal velmi podivuhodný jako zázrak nebo událost, kde vlastně si vzal sebou jenom Petra, Jakoba a Jana z těch dvanácti apoštolů a tam se stal takový ten úkaz, že přišel oblak a najednou přistoupil kdo?

[18:29] Možíš a Eliáš. Možíš a Eliáš. Lidé. Ne anděle, ne nějaké zjevení boží, ale lidé. A rozmluvali s Ježíšem. Co to bylo? Co to bylo za úkaz? Samozřejmě vám to tady úplně nevysvětlím, protože je to určitý tajemství, ale já, a ty to berte jako číškovou zase hypotézu. Klidně ji můžete odmítnout. Já ke konci svého mandátu tady si dovoluji přicházet s hypotézama. Takže číšková hypotéza. Když Eliáš v nějakém oslaveném stavu přistupuje k Ježíši a rozmluvá s ním, Možíš to stejný, Eliáš jako zástupce proroků, Možíš jako zástupce zákona, tak zřejmě tam nějakým způsobem bylo důležitý to, že ten Eliáš nemá ostatky tady na této zemi a že vlastně ani Možíš nemá ostatky na této zemi.

[19:40] Ještě se podíváme do toho Deuteronomia, vlastně jak to bylo s tím závěrem Možíše. Nevím, jestli jste si to někdy všimli. Deuteronomium, pátá kniha Možíšova tedy, 34. kapitola, je to úplně na konci tory, neboli Pentateuchu. Takže pátá kniha Možíšova, 34. verš, pátý až šestý verš, 34. kapitola, pátý až šestý verš. A tam stojí psáno, I zemřel Možíš, služebník hospodinů, tam v Moábské zemi podle hospodinovy výpovědi. Pochoval ho v údolí v Moábské zemi naproti bed Peoru. Nikdo až dodnes nezná jeho hrob. Pochoval ho a nikdo až dodnes nezná jeho hrob. Takže Mojžíš umřel, nedostal se do zaslíbené země, z hory nebo pouze zahlédl za slíbenou zemi a potom zemřel.

[20:46] A v této chvíli ještě byl pochován. Ale je tam zvláštní, pochoval ho. A kdo? On tam byl sám, byl tam sám s hospodinem. Nikdo tam jiný nebyl. A opravdu tam je pochoval ho jednotné číslo. Ne, že ho pochovali, ale pochoval ho. A nikdo až dodnes nezná jeho hrob. Tak to je svědectví pátek knih Mojžíšovi. A pak si k tomu dodejte to, co dodává Juda. A já tady mám určitý vysvětlení, ale je to jenom hypotéza, klidně to můžete odmítnout. To, co teď říkám, není nutně boží slovo. Je to jenom názor Miroslava Číška. Že to nějakým způsobem bylo důležité i pro to proměnění nahoře. Ale zás toto asi není hlavní vypověď dnešního kázání. Tak. A pak tam máme tři narážky nejenom na starozákonní dobu, ale přímo na starý zákon.

[21:51] a to je, že tito blouznivci se vydali cestou Kajnovou, vrhli se do bludu Balámovi mzdy a zahynuli v spourokóre. Toho Baláma, chcete-li Běléma, odložím, protože jsme tady při druhém listě Petrově o něm mluvili, rozebírali jsme ho, takže pokud náhodou jste tady někdo nebyli, tak si to můžete dohledat na našich stránkách webových. V rámci toho kázání druhý list Petrov, druhá kapitola. Takže to odložím, že jinak bychom tady byli do rána. Kajn, to stejný, nebudu to úplně řešit, protože to je celá jedna kapitola nebo možná i víc. A tak jenom připomenu, že vlastně syn našich prarodičů Adama a Evy a vlastně první vrah, dokonce bratrovrah, člověk, který měl problém ze závistí, byl otrokem hříchu nebo v podanství hříchu a dokonce by se možná dalo říct i nesprávné pojetí zbožnosti.

[23:04] Ale u toho asi skončím, že to by bylo nadlouho to rozebírat. Jenom možná ta souvislost je zajímavá, kde Adam a Eva, stvoření jako dokonalí nevinní lidé, když se vzepřeli Bohu, tak už v další generaci je dokonce bratrovrah. To ukazuje vážnost hříchu. To ukazuje to, když se hřích provalí do stvoření, do života člověka, do lidstva, tehdy, ale i v našem životě, jak je to vážná věc. A když se správným způsobem hřích neřeší, tak jak hřích plodí hřích. U Adama a Eva ještě nic takového nenastalo jako vražda, ale v další generaci už ano. A pak se podívejte do dalších generací, co se děje. A pak musela přijít potop, aby to hospodin smáznul. Prostě tak se to pokazilo. Hřích plodí hřích a je to vážná věc.

[24:04] A musíme nemilosrdným způsobem vůči hříchu stát i ve vlastním životě. A ten správný postoj k hříchu je činit pokání. A dneska k tomu bude příležitost. Mimo jiná. Takže to je ten kájn. Nechám to za domácí úkol, abyste si to nastudovali doma, pokud někdo ty příběhy neznáte. A malinko se dotknu té vzpoury kóre, nebo kórach. Protože to pro účely dnešního kázání potřebují víc. Kórach a ta jeho družina patřili mezi levity. Je to období Možíše. Je to putování na poušti. A tady tihle dárečci tak se vzepřeli a postavili se proti vynikajícímu postavení Možíše Aarona, proti jejich asi jako nejvyšší autoritě v tom společenství v božím lidu a vyčítali jim, že si jakoby uzurpují až málci jako Možíš s Aaronem.

[25:11] Že přece i ostatní mají v tomhle smyslu autoritu nebo pověření od Boha. A oni skutečně měli. On patřil mezi levity. Jemu skutečně, nebo jim skutečně od Boha něco bylo dáno. Ale je dráždilo, že Možíš a Aaron měli ještě vyšší autoritu. A tak se vůči tomu vzepřeli. A byla to taková roztržka, která hrozila v podstatě zánikem Možího lidu, Izraela. Tam byla možnost, že vlastně hospodin pobije všechny a že si utvoří nový lid z Možíše. Nakonec to dopadlo tak i na Možíšovou přímluvu, že vlastně došlo ke konfrontaci duchovní mezi Možíšem Aaronem a tady těmi Korachovci, když takhle zhrnou celou tu skupinu a týkalo se to nakonec i...

[26:15] Ani se mi to v tuhle chvíli nechce rozebírat víc, to by bylo spíš na biblickou. Není to úplně hezké, to, co se tam stalo. A výsledkem té konfrontace bylo, že Bůh se postavil, hospodin se postavil za Mojžíša, za Árona a tady tihle vzbouřenci, kterým nestačilo to, co jim Bůh dal, to, co jim svěřil, že měli také význačné postavení v božím lidu. A oni se u toho neuspokojili a postavili se proti vyšší autoritě. A tím proti Bohu samotnému. Tak dopadly tak, že se země rozevřela a oheň z nebe sežehnul. Celé jejich rodiny. Takhle to dopadlo. Takže to je příběh, který jsem tady měl potřebu rozebrat trochu víc. Zase nastudujte si v touře, v Pentateuchu.

[27:16] Mám za to kniha Númery, jestli se nepletu 16. kapitola, ale když tak to najdete podle nějakých odkazů, tak si to prosím nastudujte. A vrátím se zpátky k tomu osmému verši, kde vlastně Juda tady tyhle lidi, ale v církvi. Demaskuje, odhaluje, stotožňuje je vlastně s těmi starozákonními příběhy a s tím to, co jsme se tady teďka jako rozebírali. A říká, že poskvrňují tělo, neuznávají autoritu a rouhají se slávám. Tak jde mi hlavně o to, neuznávají autoritu. Já si myslím, že to není jenom starý příběh v Možišově době. Myslím si, že to není ani starý příběh z prvního století po Kristu, kdy Juda napsal svůj list, ale domnívám se, že ještě mnohem víc je to příběh současnosti.

[28:24] Že naše doba je ještě mnohem víc problematická s uznáváním autorit. Že na tom nejsme stejni, že jsme na tom ještě hůř v současnosti. Že dneska jako podřizovat se autoritám je na západě, kam patří i Česká republika a my všichni jsme tím byli odkojeni. Tak velký problém, tak velký individualismus je mezi námi, že je to v nás a musíme si dát na to pozor a odmítat to ve svých životech, protože autorita je od Boha. Autorita v andělském světě a představte si, že ani Archangel Michael si nedovolil něco překročit do konce v uči dělblu. Že i tam je ještě jakási autorita u toho nepřítelé až do času a do půly času. Jednoho nebude.

[29:25] Ale pořád ještě i v tom duchovním světě jsou nějaké autority. A Archangel Michael to respektoval. Máme světské autority a co já se doma nazlobím, když vidím naše politiky, asi to všichni znáte, ale současně máme respektovat jejich autoritu a máme se za autority modlit. A psal to a poštol Pavel v době, kdy je vládnul císař Nero. Tak nemáme moc velkou omluvu, že dneska jsou horší, než byl císař Nero. A to neznamená, že máme vnitřně nějak schvalovat každé jejich rozhodnutí. A samozřejmě máme-li tu možnost, tak ve volbách a jiným způsobem vyjádřeme svůj názor. Ale pak máme autoritu respektovat. Pokud ta autorita se nestaví proti autoritě vyšší, proti autoritě boží.

[30:31] A pak je taky autorita v církvi. A to je asi možná největší problém. Já mám pocit, že u nás, u baptistů, je teda mimořádný problém. Tím, že nejsme hierarchická církev, nemáme pod nechty takovéto biskupské zřízení, což je v pořádku. Já proti tomu zřízení, které máme, tak žádným způsobem tady jako nechci vystupovat, to ne. Ne, ale přesto, že jsme kongregační církev a že veškerou autoritou zboru je zbor sám, my všichni se podílíme na tom společenství, které v tom našem zboru máme, tak ale přesto autorita existuje v círku. To dokonce i v tom našem zboru, nebo v těch našich zborech, v tom našem zřízení existuje autorita. Byť si vlastně svým způsobem tak nějak jako i demokraticky volíme hlasováním, ale doufám, že nezůstáváme jenom u té demokracie, protože demokracie je špatně.

[31:39] Demokracie v círku je špatně. Církev není demokracie. Tak byť máme způsoby demokracie, ale doufám, že hledáme něco víc, než jenom nějakou demokracii. Že hledáme prostě boží vedení. Že v modlitbě očekáváme na pána, pane, ty nás veď. Ty veď celý náš zbor, ty veď mě, jak já se rozhoduji. Ty veď mě, jak já hlasuji. Pane, já chci na tebe očekávat, aby se tvoje vůle stala v našem zvoru. Doufám, že to takhle máme. A že uplatňujeme pak ve všech rozhodnutích biblické požadavky. A víte, tenhle rok bude důležitý právě v téhle záležitosti. Že jsme před hledáním a volbou kazatelé a před hledáním a volbou vlastně nového staršostva. A asi už je i teď čas nad tím přemýšlet, mluvit o tom, modlit se a hledat.

[32:42] My všichni jako zbor, každý z nás osobně, protože to je důležitá záležitost pro nás, protože právě souvisí s autoritou. Ještě druhou hypotézu Číškovu vám tady řeknu. Autoritu já osobně rozděluji na tři takové prvky. Autorita přirozená, autorita instituční a autorita duchovní. Vy, kdo chodíte na biblické hodiny, tak jste to ode mě uslyšeli. Autorita přirozená, když se podíváte na človíčka, třeba na dítě, na kluka, na dorostence, tak to je rozený vůdce. Může to být kluk, může to být i holka. Má to v sobě. Nehledá, aby někde se poddal nějakému vedoucímu, ale vedoucím se stává sám. Vedoucím party, pak vedoucí studentského kolektivu, nakonec vedoucí třeba pracovního kolektivu.

[33:46] Může to být muž i žena. Může se to projít v našich rodinách. Takové ženy, které jsou generálky. Ale taková je realita. Některé věci jsou člověku dány, teď nechci říkat dobře špatně, ale to jsou ty věci přirozeny, které jsou nám dány. A člověk samozřejmě s těmi danostmi musí nakládat. Třeba pak v tom manželství a tak dále. Ale to je na jiné kázání, to je na jiné vyučování. Přirozená autorita. Nutně ji musel mít například Napoleon. Potřebujete mít tu přirozenou autoritu jako vojevudci, možná jako politikové, a tak bychom mohli pokračovat. A buď to máte, nebo to nemáte. A tomu se nedá úplně naučit. Pak je autorita instituční. A to je autorita, která je ti dána nějakým zákonem, nějakou směrnici, nějakými rozhodnutím. Tím, že jste mě tady odhlasovali kazatelem, tak jsem se stal určitou autoritou.

[34:50] Ne určitou, autoritou. I instituční. jsem statutační. Pár tohoto zboru, když je někde potřeba reprezentovat nebo někam bouchnout razítko a podepsat, tak jdu já. Možná v příštím týdnu to zrovna na městě budu dělat za náš zbor. To je instituční autorita. Vy jste mi ji dali, vy jste mi ji svěřili. Samozřejmě podle nějakých řádů a pravidel. Samozřejmě to není od narození a samozřejmě, že to není až na dosmrti. Instituční autorita. Nejhorší je, když člověk má jenom instituční autoritu a nemá nic jinýho. Nemá ani přirozenou autoritu a už vůbec nej duchovní autoritu. To je to nejhorší, co je. A zažil jsem to. Zažil jsem to ve světských povolání, zažil jsem to i v církvě. Teď se vám řekl potichu tajemství. Kde není nic jinýho, než jenom instituční autorita.

[35:52] To je tragédie. Ať se nám to v tomto zboru nestane. A tak se vracím teďka k tomu poslednímu nejdůležitějšímu a to je duchovní autorita. Duchovní autorita je z mého pohledu to nejdůležitější. A může mít člověk duchovní autoritu dokonce, i když nemá instituční a dokonce i když nemá přirozenou. Nejlepší je, když se všechny ty tři spojí do jednoho. To je úplně to nejlepší. A to bych tomuhle zboru přál. Ale duchovní autorita, to není věc vrozená. A to je, že se k tomu dotyčnému člověku přiznavá Bůh. Nejrůznějším způsobem. Třeba mimořádností ovoce jeho služby. Třeba dary. Dary Ducha Svatého. Nemyslím přirozené dary. Myslím dary Ducha Svatého. Možná někdy divy a zázraky. Možná ještě jiným způsobem. Nemám na to na všechno odpověď.

[36:53] Ale že rozeznáváme v božím lidu člověka, za ním stojí Bůh. Za ním stojí hospodin. A může to být různým způsobem. Možná na to není úplně nějaká definice. Možná na to není úplně nějaký vzoreček. Ale že to prostě vnímáte. Že se k němu přiznává živý Bůh. A jak jsem říkal, ideální je, když se všechny tyhle tři věci spojí. A malinko jsem odbočil. Je to takový exkurs z judovalistu. Ale měl jsem tu potřebu to tady otevřít. Protože před námi tento rok jsou důležité záležitosti a okolnosti. A myslím si, že je potřeba se za to modlit. A nad tím přemýšlet a mluvit o tom. A když tady před časem Robert naznačoval možnost modlitevní stráže v souvislosti s Velikonocemi, tak já bych byl skutečně rád, kdybychom tu modlitevní stráž naplnili i tímhle.

[37:54] Neříkám, že jenom tímhle, ale abychom skutečně mysleli v modlitbách i na ty změny, které jsou před námi v tomto zboru, v tomto roce. A zbytek příště. Tak amen. Titulky vytvořil JohnyX.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20240303/list-jud-v-8-16 · Last updated: 2026-10-15