# List Judův 17-25

> Sermon from 10 March 2024, Juda 17-25, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 10 March 2024
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Juda 17-25
- **Duration:** 39:06
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-03-10-List-Juduv-17-25-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-03-10-List-Juduv-17-25-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Doufám, že po mém kázání to takhle ve sboru nedopadne. To bych hrozně nerad. Ale musím začít úplně jinak. Vy, kdo jste tady byli minulou neděli, probíráme tedy list judův, tak já jsem se v rámci minulého kázání dopustil jedné faktické chyby. Biblické, faktické chyby. Doposud tedy za mnou nikdo nepřišel. Ani mě nic v elektronické podobě nepřišlo. Takže já tady mám takovou čokoládu. A pokud někdo víte, jaká se tady stala chyba minulou neděli, tak pojďte dopředu a pojďte to říct. A když to bude správně, alespoň teda o té chyby, o které já vím.

[1:02] Tak ta čokoláda bude vaše. A když náhodou budete upozorňovat na jinou chybu, tak to si poznamenám. Projde to rozhovorem ve sboru a případně to bude odměněno příště. Ale pokud náhodou nebudete mít pravdu, tak donesete čokoládovi. Ale jedna chyba se tady evidentně stala. Takže ví o tom někdo. Jinak zdravím všechny i účastníky, nebo tedy diváky přes náš stream. Buďte také vítáni. Ale tahle záležitost se vás žel netýká. To se týká jenom těch, kteří jsou tady na tomto místě přítomní. Tak neviděl jsem žádnou zvednutou ruku. Nikdo tady nereagoval. Moje žena se nepočítá. Tak když jsem mluvil na základě listů Judova, jsem tam vlastně probíral pět záležitostí vztahujících se na starozákonní dobu.

[2:08] Přičemž ty dvě z těch pěti byly z mimo biblických zdrojů, alespoň ty citáty nebo prostě ty verše, které jsme minule rozebírali. A tři jsou tam takové narážky. To je cesta Kainová, takže Kain. Pak je tam blud Balámův, nebo Bylámův v některých překladech. A pak je tam vlastně ta vzpoura Kore, Koracha. A já při té příležitosti, když jsem mluvil vlastně o té vzpouře Kore, toho Koracha tedy, tak jsem tam řekl, že tam hrozila fakticky jako likvidace nebo zánik jako Izraele. Že ta vzpoura mohla vést k zániku a že Mojžíš vlastně jako zachránil lid izraelský svou přímluvou. No a když se podíváte do čtvrté Mojžíšovi, do numery, tak vlastně ta vzpoura Korachovců, to je šestnáctá kapitola a to, co jsem k tomu přilepil chybně, tak je čtrnáctá kapitola.

[3:20] To je dvě kapitoly předtím a jedná se o nejprve v třinácté kapitole vyslání zvědů a vlastně ti, nebo většina z nich, nebo naprosto většina z nich vlastně vyděsili lid a lid izraelský začal reptat a tam hrozila tam hrozila ta záležitost, že vlastně by si hospodin mohl udělat lid z Mojžíše. Takže čtrnáctá kapitola. Takže já jsem spojil čtrnáctou a šestnáctou, což je chyba, protože to je úplně jiný příběh i na souvislost, byť chronologicky není tak vzdálený a takže tímhle se tady omlouvám za tu chybu a tak jsem tady musel teď trochu setnout svoji kazatelskou ješitnost, píchu a to je v každém případě dobře, protože ješitnost a pícha není v pořádku, to je hřích.

[4:22] a čokoláda teda zůstane v tom případě u nás doma. A berte to jako povzbuzení pro příště. Neříkám, že při každý chybě budu dávat čokolády, ale dávejte pozor, dávejte pozor, co kdo tady káže, co se tady jako vyučuje, protože vidíte, že jsme lidé chybující a může se stát, může se stát. Tak, dnes už budeme zavírat list judův od 17. verše do konce kapitoli budu číst, nebo do konce listu vlastně. Takže list judův od 17. do 25. verše a budu číst z toho českého studijního překladu. Vy však, milovaní, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů našeho pána Ježíše Krista.

[5:25] Říkali vám, na konci času budou posměvači, kteří budou žít podle svých vlastních bezbožných žádostí. To jsou ti, kteří vytvářejí rozdělení, lidé duševní, kteří nemají ducha. Vy však, milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v duchu svatém, zachovejte se v boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho pána Ježíše Krista k věčnému životu. A nad některými, kteří pochybují, se slitovávejte. Některé zachraňujte, vytrhujíce je z ohně. A nad některými se slitovávejte v bázni, majíce v nenávisti i košily poskvrněnou od těla. Nyní tomu, kdo je mocen, vás zachovat bez klopitnutí a postavit bezúhoné, s veselým před svou slávu, jedinému moudrému bohu, našemu zachránci, skrze Ježíše Krista, našeho pána, jemu buď sláva, velebnost, vláda i pravomoc před veškerým časem, i nyní, i po všechny věky, věku. Amen.

[6:41] Takže nejprve to projedeme, takové ty záležitosti textové, které budu mít na srdci, asi to nebude úplně ke každému verši, a nakonec taková ta aplikace, nebo to, co mám já na srdci, i k tomu našemu případně společenství. Když se podíváte na ten sedmnáctý verš, tak je tam řečeno, pamatujte na slova předpověděná od Apoštolu našeho pána Ježíše Krista. I z tohoto verše tak jako nepřímo vyplývá, že vlastně Juda se nepovažuje za Apoštola. My jsme si řekli vlastně takovou tu hypotézu, že se jedná o Judu, bratra páně, nikoliv o Apoštola, který je autorem tohoto listu. Bratra páně, bratra Jakuba, jako pokrevní bratr vlastně Ježíšův, i ten Juda.

[7:44] Je to teorie, samozřejmě hypotéza, velmi pravděpodobná, nedá se jako stoprocentně jako doložit, ale i tady vidíte v tom sedmnáctém verši, že vlastně autor listu Judova se nezahrnuje do řady Apoštolu. Nepřímov za to. Druhá věc, kterou z toho chci říct, a vyplývá to i z toho předcházejícího čtení, které jsme tady měli minulé dvě neděle, že vlastně ten Juda jako předpokládá, počítá s tím, že boží lid naslouchá, chce tedy čte v našem případě, jak starozákonní události nebo starý zákon jako takový, protože líst Judův má celou řadu narážek na starozákonní záležitosti a mnohli jsou to jenom narážky bez nějakého velkého vysvětlování. To znamená, Juda předpokládá, Předpokládá znalost písma, tehdy starého zákona, nový zákon ještě neexistoval a předpokládá i znalost učení apoštolu, protože tady upozorňuje, že mají pamatovat na slova předpovězená od apoštolu.

[9:04] Takže křesťané tehdejší očekávalo se, že opravdu jako znají. Znají učení staré smlouvy, znají učení apoštolu. 18. verš říkali vám, na konci času budou posměvači, kteří budou žít podle svých vlastních bezbožných žádostí. Tak vlastně to, co bylo do té doby řečeno v listě judově, ta nakladačka vůči těm snílkům, bludařům nebo těch, kteří bloudí, tam, kde si juda vyřizuje účty s těmito lidmi, kteří se vloudili do božího lidu, tak vlastně to je verš, který se znovu vztahuje k těmto lidem. Nazývá je posměvači. A vlastně v tomhle smyslu už je vztahuje na to, co apoštolové říkali, že se bude dít v posledních časech. Takže vidíte, že i církev měla za to, že žije v posledních časech.

[10:07] A ono skutečně od letnic do posud, teologicky vzato, je to poslední čas. Vzpomněte si na Petra, který o letnicích cituje Joela a vlastně tam jakoby stotožňuje to, co ten Joel prorokuje na poslední časy, tak to stotožňuje s tím, co se o letnicích odehrálo. Takže teologicky vzato, žijeme v posledním věku. Devatenáctý verš, kromě toho, že vytvářejí rozdělení, tady ti, co se vloudili do božího lidu a nejsou božím lidem, tak je hodně důležitý, teda alespoň pro mě, ta druhá část devatenáctého verše, že jsou to lidé duševní, kteří nemají ducha. Tam je skutečně jako slovo psychikoi. Psyche je duše, odtud máme psychologii.

[11:07] Tak tam je skutečné slovo psychikoi, ti duševní. A nemají ducha, nemajíc ducha. Myšleno ducha svatého, ducha božího. Takže tito lidé jsou duševní, ale neduchovní. A je tady ten rozdíl mezi duší a duchem. A to je potřeba, abychom si uvědomili. My všichni máme také duši. My všichni jsme i v tomhle slova smyslu také duševní lidé. Ale my nesmíme zůstat jenom duševní lidé. My jsme duchovní lidé, máme ducha, máme ducha Kristova. Kdo nemá ducha Kristova, ten není jeho. Ten není jeho, není Kristův. Takže znovu s hrozením došlo k obnovení našeho ducha a jsme i duchovní lidé. A to znamená, že v našem duchu přebývá duch boží, že máme společenství s Bohem. Když se zobrátil, když si prožil znovu s hrozením, když si uvěřil, tak máš reálné společenství s Bohem, kterého fyzickým zrakem nevidíš, ale vnímáš jeho přítomnost.

[12:15] Ta je různě intenzivní. Ale vnímáš jeho přítomnost, vnímáš jeho řeč a máš společenství s Bohem. ráno se probudíš a víš, že jsi boží dítě. Tuto realitu je třeba rozvíjet, nezanedbávat, ale to je součást znovu s hrozením. Když to ta duše, pokud zůstáváme pouze u duše, nebo tito lidé, kteří neměli ducha, zůstávali pouze u duše, tak vlastně to je egoismus. To je vláda toho pomyslného já v životě člověka. To je egoismus. A může to vypadat velmi rozumně, může to vypadat mnohdy velmi emocionalně. motivně, protože to všechno duše dokáže. Duše má rozum, duše má emoce, má vůli. Může to vypadat jako velmi někdy i navenek zbožně.

[13:19] Může to vypadat navenek moudře. A přesto to může být jenom duše, může to být jenom duševní. Jakub ve svém listě mluví o moudrosti, která není z hury a nazývá ji, že je dňábelská ta moudrost. Takže je potřeba, aby v naší bytosti takový ten primát získával duch. A duše se podřizovala. Skutečně ten trůn mého života, aby byl dán Kristu. A pak jsme duchovní. A pak ten duch, který je v nás, Kristův duch, tak rozhoduje o tom, že jsme duchovní lidé. Ne duševní. Nebo ne jen duševní. To slovo duševní, když se podíváte do kralické, tak kraličti to nazývají lidé hovadní.

[14:21] Jestli se na mě někdo chcete zlobit, zlobte se na kralické. Protože to psychikoj znamená jakoby pozemský, jakoby tělesný ve smyslu té lidské přirozenosti, až živočišný, animální, no a pro kralické až hovadný. Apoštel Pavel o sobě prohlásil, že nežije už on, nežij už já, tam máte to ego. Tam máte to ego, nežij už já, takže už ne jeho egoismus, ale žije ve mně Kristus. A to je přesně ta záležitost, o které jinými slovy mluví tady juda. Vy však, milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v duchu svatém, zachovávejte se v boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho pána Ježíše Krista k věčnému životu.

[15:28] Ve skutečnosti je to, to, co jsem teďka četl, celé jedno dlouhé souvětí, kde až ten jednadvacátý verš, nebo ta první část, zachovejte se v boží lásce, je hlavní určující sloveso, řekli bychom asi po našem, jako hlavní část věty. A všechna ta ostatní slovesa jsou v řeckém textu jako participia, to znamená vztahují se k tomuhle slovesu. Že to nejsou samostatný jednotky, že za prvé tečka, za druhé tečka, za třetí tečka, ale že to všechno se vztahuje k té výpovědi zachovejte se v boží lásce. To řecké participium by se dalo vlastně přeložit do češtiny, jak tomu říkáme, při časti.

[16:33] Když se podíváte anebo přechodník, učitele gramatiky českého jazyka, takové to očekávajíc, modlíc se, anebo budujíc. Přechodníky, češtinaři. Tak, přechodníky. To je vlastně adekvátní překlad řeckého participia. Čímž je naznačeno, že ta slovesa se vztahují k tomu hlavnímu. Z čehož plyne, že vlastně to zachovejte se v boží lásce je to primární a to všechno ostatní může naznačovat, jakým způsobem vlastně se máme zachovat v té boží lásce. Neboť se to vztahuje k tomuhle. Takže máme se zachovat tak, že vlastně že se budeme budovat, jak jsem říkal, budujíc se, že se máme budovat na nejsvětější nebo v nejsvětější víře.

[17:42] V řeckém textu ani není předložka, proto tam máte tu předložku ve kurzivou, takže ono by se to dalo přeložit i instrumentálem, to znamená budujte se svou nejsvětější vírou. Ale asi všechno je v pořádku ve své nejsvětější víře nebo na své nejsvětější víře a nebo svou nejsvětější vírou. Vírou všechno vzniká, to je úplný ten základ. Víra je ze slyšení a zase jsme u božího slova. Je to boží dar samozřejmě a na té víře máme budovat svůj život ve všech oblastech. V osobní zbožnosti, kam patří třeba zase i to studium nebo studium božího slova nebo sycení se božím slovem, ale také ve službě pánu. Když se potom podíváme o kus dál, ke konci, tak tam je řeč o pastířské péči, že máme sloužit i těm pochybujícím a vytrhovat z ohně a tak dále.

[18:45] Takže i ve službě, když se podíváte na list judů, tak je tam řeč úplně jasně i o společenství. V tom 12. verši je řeč o hodech lásky, to máte společenství, velmi intenzivní společenství, které se projevovalo i společným jídlem. V tehdejší době, v tehdejší kultuře, jako jídlo bylo nesmírně důležitá záležitost. V rámci vztahu, v rámci společenství. Mimo jiné, tím i bohatší křesťané sloužili těm chučím, že vlastně to mělo i ten sociální rozměr. A už jsem tady asi nejednou mluvil o tom, že na těch hodech lásky, na těch agapách probíhalo i to, co nazýváme my Večeří páně. Takže i to společenství je vlastně nástroj k tomu, abychom se budovali na té přesvaté víře.

[19:55] Tady udáme jenom malou odbočku, kde vlastně ten Juda vyčítal, že tady ty hody lásky, tady ty agapy, jako znesvěcovali. Ti lidé, které tady kritizuje v celém tom svém dopisu. Neříká jasným způsobem, co s tím mají udělat. Neříká to Juda, tak já vám to tady taky neřeknu. Ale Juda to věděl a já to vím taky. Takže kdybyste náhodou chtěli o tom někdo mluvit, tak jsem k dispozici. Ale list to neotevírá, tak to tady taky otevírat nebudu. Jsou jiné části písma, které to otevírají. Takže dneska mluvím pouze pozitivně o tom společenství. Když se podíváme potom o kousek dál, tak modlete se v duchu svatém.

[20:56] Velmi zvláštní formulace. Modlete se, není tam jenom modlete se, modlete se v duchu svatém. Nějak moc víc to Juda nevysvětluje, co tím je myšleno. Jestli je rozdíl mezi obyčejnou modlitbou a modlitbou v duchu svatém. Prostě není to tady vysvětlené, není to tady rozebrané. Já bych řekl, že veškerý bohumělý modlitevní život nemůže být jinak, než modlitba v duchu svatém. Existují určitě modlitby bez té možnosti v duchu svatém. Vzpomeňte si na farizeje v chrámě, který se modlil. To nebyla modlitba v duchu svatém. Určitě takové modlitby existují i dnes. Modlitby jako mluvní cvičení, jako jenom nějaký retorický výkon, který ale Bohu není milý a není v boží přítomnosti a není v duchu svatém.

[22:08] To určitě existuje. Ale Judenás vybízí k modlitbám v duchu svatém. K tomuhle se ještě ke konci kázání dostanu. A pak je tam ještě i ta záležitost očekávajíc, nebo očekávajte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. To je to vyhlížení, to je ta naděje na Pánu příchod, případně na můj odchod k Pánu, k věčnému životu. Kde jsme tady pouze poutníci, kde je to pouze dočastný život a ta plnost, a ten plný život, ten věčný život, to je teprve před námi. A tam se těšíme, tam se máme těšit, to je něco, co máme vyhlížet. Skutečně aktivně očekávat. Nemáme být jako ta lotová žena, která neustále koukala zpět a doplatila na to.

[23:12] Že byla tak moc zakonzervovaná prostě v tomto světě, nebo tam, kde žila, že jí to stálo nakonec její život a její záchronu. A tak při veškerém tom každodenním zhonu, zabezpečení našich rodin, našich pracovních a studijních, nevím jakých povinností, přemýšlení nad důchodem, jak bude zabezpečen, a řešení hypoték a inflace a to všechno, co řešíme, já to řeším zrovna tak, ekonomiku miluji, takže podcasty tohoto druhu jsou na pravidelné bázi, rád to poslouchám, rád se tím zabývám. Někteří víte, že jde cena zlata teď nahoru, že jo, to jako možná pozorujete, možná z toho něco vyplývá, nějaké závěry, kupovat asi ne, prodávat možná. No, prostě řešíme věci tohoto světa a dejme si pozor na to, abychom tady nebyli zabydleni víc než zdrávo.

[24:18] Jsme tady poutníci. Naše občanství je v nebesích a Pavel, když uvažoval, čistě sám za sebe, když uvažoval, co je pro něj lépe, si zůstat tady nebo jít k pánu, tak on by volil jít k pánu. A pokud zůstat tady a to tam nakonec zvolil, tak pro vás, jakoby pro službu, pro službu Božímu království, si přál ještě nějaký čas setrvat na této zemi, ale čistě sám pro sebe se těšil k pánu, protože tam očekával, že má přibytek a tam počítal, že je jeho občanství. Ačkoliv byl římský občanem, tak to pravé občanství očekával, že je v nebesích. A nad některými, kteří pochybují, se slitovávejte, některé zachraňujte, vytrhujece je z ohně a nad některými se slitovávejte v bázní majíce, v nenávisti i košeli, poskvrněnou od těla.

[25:23] Jsou mezi námi, jsou mezi křesťany, vždycky to tak bylo, i v první církvi, i dnes, lidé, kteří pochybují, kteří vlastně, tam je sloveso, které znamená i, že zápasy sami v sobě. Ty pochybnosti, to je i zápas sám v sobě. Pak je tam řeč o těch, kteří už dokonce existují v ohni, nebo setrvávají v ohni. Není řečeno, o jaký oheň se jedná. To tady juda nerozebírá. Evidentně je to něco negativního, negativního, že výsledkem toho všeho by byla záhuba. Proto je potřeba zachránit z toho ohně. Jediné, co mě napadlo v té souvislosti a jako by pro mě přijatelný výklad je Efeským 6. kapitola, 14. a 16. verž.

[26:24] Malinko vynechám to, co je mezi tím. Stůjte tedy vždycky se štítem víry, jimž byste uhasili všechny ohnivé střely toho zlého. Tak ten štít víry, který máme, tak je obranou proti ohnivým střelám toho zlého. Tak já mám za to, že ten oheň souvisí tady s tím. Že jsou to lidé, kteří nějak ten štít víry buď odložili, nebo nějakým způsobem vlastně tuhle výstroj duchovní, kterou od pána všichni máme, tak nepoužili správně a že vlastně ta ohnivá střela zasáhla a že oheň probíhá. Že se ocitli v ohni a my máme zachránit, pokud to lze. Prostě zachraňujte. A pak je tam ten třetí pokyn, slitovávejte se v bázni, majíce v nenávisti i košily poskvrněnou od těla. Jako zachraňujte, ale ať se vám hnusí ten způsob života, který je nečistý.

[27:30] Ne, že si půjdeš s tím člověkem sednout a že s ním pobudeš do toho jeho stavu. Že člověk sedí někde v nějaké díře a ty si tam sedneš a budeš tam sedět s ním. Tak to není ta správna pastýřská péče. Jako máme zachraňovat, máme se slitovávat, máme pomáhat, ale ta košily poskvrněná, tu máme mít dokonce v nenávisti. Protože hřích máme mít v nenávisti. Ve svém vlastním životě na prvním místě samozřejmě. Takže to jsou jakési pokyny pro tu pastýřskou péči nebo o tu snahu zachránit, vytrhnout. Slitovat se, projevit lítost, projevit milosrdenství, projevit službu v tomhle ohledu. Pak je tam ten čtyřadvacátý až pětadvacátý verž. A to už je vlastně taková ta oslavná řeč, doxologie, jak se tomu říká, kde je nádherné vyjádření pravdy, že ten, který je naším pánem, naším bohem, tak je mocen nás zachovat.

[28:46] Bez klopitnutí a postavit bez úhone, zveselý před svou slávu. Že on je mocen, on má dostatek moci na to, aby jsme všichni doběhli do Božího království. Abychom všichni došli. Abychom neklopítali. Abychom nedocházeli k úhoně. A on je mocen. Ten, který má tuhle moc, tak nás tu a tam vystavuje v rámci výchovy zkouškám, zkouškám, ale neexistuje zkouška, která by byla nad naše síly. Dopouští jenom tolik, kolik jsme schopni snést. Žádná ta zkouška od hospodina není k tomu, aby nás ta zkouška zahubila. Takže jestli teď prožíváš těžký čas, tak dobrá zpráva je v tom, že to není k tomu, aby člověk padl, zahynul, stroskotel.

[29:53] Každá zkouška má svůj začátek, má svůj konec. Není to na věky. Není to ani na extrémně dlouho. A pán, který dopustí, tak dává sílu obstát. On je mocen zachovat a postavit bez úhone. Samozřejmě, že ale platí i to předcházející. Zachovejte se v boží lásce. A bylo řečeno, jakým způsobem se máme zachovat. Takže on je mocen nás zachovat, ale platí i to, že my máme také usilovat o to zachování. A úplně na konci je vlastně vyjádření i poští trojice, když se tam na to podíváte. Ježíš Kristus, pán, je tam dok svatý?

[31:02] Tak teď jsem se v tom trochu ztratil. Takže to nechávám teď s otazníkem. Já jsem měl za to, že to tak je, takže to nechávám s otazníkem, ale spolu v tuhle chvíli, když koukám do toho studního textu, tak to tam nenacházím. Takže celé to je dobrořečení, je to oslovná řeč a chci se vrátit k tomu, co jsem naznačoval a to jsou ty modlitby v Duchu Svatém. A tím bych chtěl v podstatě zakončit takovou aktuální řečí k tomu našemu společenství. Víte, když člověk se modlí v Duchu Svatém, tak to je živé společenství s Bohem, velmi blízké v jeho přítomnosti. To je společenství, které pozvedá, to je společenství, které dává život, které na životě člověka křesťana je i patrné, je to na něm i vidět.

[32:13] Protože obživuje a pak i služba toho člověka, a nejenom služba toho člověka, jeho přítomnost v společenství s ním je povznášející, je inspirativní. Protože ten člověk je opravdu pak plný Ducha Svatého a z toho člověka ta plnost jako ve službě a v životě se projevuje. Další věc, kterou jsem v této souvislosti chtěl připomenout, je, že když to tak máš v životě, tak mě potvrdíš to, že ten život hledá zase život. Že chceš vyhledávat i ty, kteří to mají také tak. Že se úplně neuspokuješ s tím, že si žiješ jenom v té modlitevní komůrce. To je samozřejmě to primární, ta modlitevní komůrka. Teď narážím na kázání nahoře.

[33:16] To je náš modlitevní život. Na první místě probíhá v rámci každého dne. Dá se říct každé chvíle, v každý čas. Tam, kde jsme, tam, kde žijeme, tam, kde se pohybujeme, v takové té soukromé zbožnosti. Ale snad mi potvrdíte, že každý, kdo se modlí v duchu svatém, v boží přítomnosti, tak touží a vyhledává i společenství těch dalších, kteří to mají stejně tak. Že vás to vlastně láká, že vás to přitahuje. A to jsou ty možnosti, kromě neděle, že se takhle sejdeme jednou týdně, tak to jsou ty možnosti organizované anebo neorganizované, spontánní, mezi námi, v božím lidu, mezi bratry a sestrami. Takové ty neorganizované, spontánní, tak to tady teď nebudu organizovat, protože to jsou věci spontánní, kde se potkáváte, setkáváte osobně, možná někdo přes nějaký stream, možná někdo přes nějaký telefon, nejrůznějším způsobem, ale pak jsou i takové ty zborové záležitosti, jako jsou skupiny, skupinky, modlitepky a ten život, pokud nás je, tak se chce projevit.

[34:38] A já dneska k tomu chci pozbuzovat. Mohl bych asi i napomínat. A ještě než Olomouc zapustím, tak k tomu dojde asi. Ale dneska chci jenom pozbuzovat. Využivíme tyhle příležitosti. Ať se ten boží život tak se srpíležitosti. a tak se dojde. Dneska chci jenom pozornosti, A tak se to k tomu chci, když se týde. A tak se panu chci, Ať se duch boží, duch svatý, který nás vede k modlitbám, a jsou to modlitby v duchu svatému, ať se to tady projevuje mezi námi. Ať to tady pěstujeme, ať to tady rozněcujeme. A chci jenom říct to, že ty možnosti tady jsou. Prostě jsou. Na těch skupinách, skupinkách, kde můžeš se modlit naprosto konkrétně, tak jako asi úplně ne v neděli při bohoslužbě. Za moje potřeby, za tvoje potřeby, za tvoje starosti, za tvoje trápení, za svoje děti, za svoje příbuzné. To, co úplně tady v neděli nejde, tak na těch malých skupinkách a skupinách jde.

[35:40] A věřte tomu, že když boží lid takhle se schází, že to má význam. Že pak mnohé věci se odehrávají a odehrají. Že to břímě, které na tobě leží, tak má východisko potom. A že potom zažíváš vyslušené modlitby. A tu je to přirozeně a tu je to jinak přirozeně. A pak máš ty zkušenosti a ta svědectví. Možná, když to budeš vykládat někomu nevěřícímu. Možná, když to budeš vykládat dokonce i někomu věřícímu. Takže to nebude přijímat, že to je přímá boží intervence. Ale ty víš. Ale ty potom víš. A nemusíš o tom přesvědčovat. Ani ty nevěřící, ani ty věřící. Ty víš. Víš to. Duchovně tomu rozumíš, že to tak je. Že se tě Bůh zastal.

[36:41] Že ti někde otevřel dveře. Že tě někde ochránil. A my to potřebujeme. A ten život z Boha se chce projevit. A je to úplně přirozený, že se projeví v modlitbách. V modlitbách z Ducha Svatého. Aspoň jedná taková výzva ještě. Kromě těch skupin a skupinek, které v tom našem zboru máme, tak existuje i před bohoslužbou modlitebka tady. Spontánně organizovaná. Ale je tady. A kdo máte tu chuť, ten čas, ten prostor, tak to využijte. I kdyby to nebylo po každý, tak ta možnost tady je. Bratři, sestry se tady scházejí k modlitbě před bohoslužbou, tak to využijte. Další možnost přirozená. Amen. Tak já ještě drobné doplnění k tomu kázání.

[37:43] Po 50 se už tak začínám trošku někdy vrávorat. A tak, jak jsem to tam neviděl, tu vlastně souvislost s boží trojicí v tom listě judově. A koukal jsem na špatné místo. Tak vy jste to mezi tím asi našli. Takže kdo se první přihlásí, kdo tam vidí boží trojici v tom textu, tak tady mám tedy tu čokoládu. Kdo ji tam vidí jako první boží trojici, který je to verš, nebo které jsou to verše? Moj žena se nepočítá. Vidíte tam někde naražku na boží trojici v tom textu, co jsme tady četli? Ještě pět sekund vám dám. Takže tam máme ducha svatého, modlete se v duchu svatém. Netradičně to začíná takhle. Potom tam máme lásku boží, pokud se zhodneme na tom, že láska boží se vztahuje k otci. A pak tam máme až na posledním místě, na třetím, pána Ježíše Krista.

[38:43] Takže je tady celá boží trojice, akorát, že v jiným pořadí. Tak Darčo, až potom půjdeš dolů, tak tady máš čokoládu. Tak nečekaný zakončení kázání až v oznámeních. To nebývá zvykem, ale je vidět, že Mirkovi to nedalo a musel nám to říct, tak jsem za to rád.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20240310/list-jud-v-17-25 · Last updated: 2026-10-15