# Žalm 127

> Sermon from 19 May 2024, Žalm 127, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 19 May 2024
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Žalm 127
- **Duration:** 25:19
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-05-19-Zalm-127-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-05-19-Zalm-127-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem, už jste zřejmě pochopili, že probíráme některé vybrané žalmy, takže více méně do letních prázdnin jedeme linii žalmu. A já jsem se v pátek mordoval s žalmem 127, ale skutečně mordoval. A v tom žalmu je třikrát slovo nadarmo, v tom studijním marné nebo marně. A tak to skutečně na mě padlo, taková marnost. A to až do takové míry, že i můj syn to pochopil, že na mě je marnost a padala i na něj. A ono to tak někdy s božím slovem je, že někdy to je dřina.

[1:00] A druhý den, to bylo tedy vlastně včera v sobotu, tak jsem byl naopak tím nesmírně požénaný. Tak ten spánek mezi tím sehrál nějakou roli. Mimochodem tedy v tom žalmu je řeč také o spánku, takže k tomu jsem v zápěti dostanem. A kdyby náhodou z kraje toho kázání na vás padala marnost, tak to úplně jako nezabalte, prosím. Kdyby pak náhodou přicházel spánek, který také v tom žalmu je, tak někde uprostřed to bude tolerováno, protože uprostřed žalmu je ten spánek a doufám, že konec teda bude úplně v jiných výšinách. Tak Žalm 127 budu číst ekumenický překlad. Poutní píseň Šalomounova. Nestaví-li dům hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé, Nestřeží-li město hospodin, nadarmo bdí strážný.

[2:07] Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chleb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek. Hele, synové jsou dědictví od hospodina, mzdou od něho plod lůna. Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové splození v mládí. Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec. Nebudou zahambeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli. Tak než se pustíme do výkladu jako takového, případně tedy potom do té hlavní myšlenky, tak přece jenom musíme se dotknout některých reálií toho žalmu jako takového. Tak hned na začátku máme poutní píseň, takže je to v rámci těch poutních písní, které tady otevírám a je poté řečeno Šalmounova.

[3:09] Takže je to jeden ze dvou žalmů, které jsou nějakým způsobem spojené se Šalmounem, s králem Šalmounem. Ještě žalm 72. je na nepsán Šalmounův. Teď vám to malinko zkomplikuju. Tradičně je tam psáno Šalmounova nebo žalm Davidův, a tak podobně. Je to tradiční překlad, tradiční výklad, ale ono je to trochu složitější. V tom hebrejském textu je vlastně předložková vazba s tím jménem a ta předložka zní le. A teď vám přečtu slovníkovy tvary, abyste věděli, jak je to jednoduchý. K, ke, vzhledem k, podle, proti, na o, označení třetího pádu, předmětu, účelu, aby, směru, cíle, vztahu, úmyslu, příslušnosti a tež genitivu.

[4:10] Takže si můžete čistě z jazykového lingvistického hlediska vybrat. Já to trošku jako zjednoduším. Máme tam genitiv a pak tam máme označení třetího pádu. A tam máme označení výjepovalu. T jóvenes, udělavu, který. Takže naprosto lingvistický, jazykově legitimní je udělat z toho žalmu šalamounův anebo také šalamounovi. A to je dost velký rozdíl. Takže ten první případ vlastně by označoval šalamouna Davida v těch davidovských žalmech za autora. A znovu říkám, je to tradiční překlad, tradiční interpretace, ale zrovna tak to klidně může být Davidovi šalamounovi. Což by nutně neznamenalo, že je autorem, ale že je mu to třeba věnováno. Nebo že to je prostě Davidem nebo šalamounem inspirováno. Tak to jenom, abych vás tady trošku jako zvedl ze židla, jestli se mi to teď právě podařilo, že neexistuje jenom ten tradiční překlad, výklad, ale i ten netradiční. V konečném důsledku je to ale úplně jedno.

[5:25] Je to inspirované duchem svatým a je to boží slovo a je v celku jedno, jestli autorem je napřímo šalamoun, nebo to je šalamounem inspirováno, nebo jemu věnováno. Nepodstatná věc. Na argumenty tady těch liberálních prostě jako výkladů a knih, tak já mám jednu navýsost, odbornou teologickou jako protiotázku. A ta z ní, no a co? Je to inspirované duchem svatým, je to boží slovo a víc nás nemusí trápit. Jestli to někdo napsal, nebo z jeho zdrojů to vyrostlo, jím je to inspirováno, nebo jemu je to věnováno. Naprosto nepodstatný. Je to boží slovo a duch svatý zatím stojí. Tak to je první věc. Protože jste lidé vzdělaní a milujete studium a čtete kde kterou literaturu, tak abyste se s tím dokázali vypořádat. Druhá věc, která alespoň mě tu a tam napadla a narazíte na ní při studiu odborné literatury, a to je ta první polovina a druhá polovina toho žalmu.

[6:39] Protože když si ji porovnáte, tak máte, nebo můžete mít takový hodně silný pocit, jakoby spolu ty poloviny nesouvisí. Jakoby to byly dvě samostatné literární skladby, písně chcete-li, které byly potom druhotně spojeny v jeden žalm. A s tím se skutečně, s tímto závěrem setkáte. A přiznávám, že při mém mnohém čtení žalmů 127 jsem si tuto otázku také několikrát kladl. Odkazují zase na odbornou teologickou odpověď. No a co? Prostě Duch Svatý chtěl, aby to bylo přesně takhle, tak, jak to tady máme. A jestli by to i vzniklo teoreticky ze dvou původně samostatných jako písní, zase no a co? Máme Boží slovo přesně v té podobě, jakého máme. A Duch Svatý chtěl, aby bylo přesně tak, jak je. Takže nás to vůbec nemusí trápit.

[7:39] Ale přece jenom je tam očitá spojitost. A tu naznačím, když se podíváte, tak v té první polovině je hodně silný důraz na stavění. Jeho nestaví lidům hospodin, nadarmo se námáhají stavitele. Takže je tam sloveso stavět. A to sloveso stavět má v hebrejštině teda výraznější, silnější záběr. Znamená to budovat, vybudovat, stavět, vystavět, ale také vzdělávat. A dokonce v určitém tvaru, slovesném, dokonce mít syny. Zase slovníkový tvar, tak abyste si nemysleli, že jsem si to tady vycucal z prstu, tak je to v gramatickém tvaru v nifalu, v hebrejštině. Je to sloveso, který má kořen BNH.

[8:39] A to znamená mít syny. No a se. Syn, synové, víte, jak se řekne. Já mám druhého syna Benjamina, tak to první, to Ben, to je syn. Doslova syn pravice. Takže, když se podíváte na tu druhou část, tak tam máte, hle, synové jsou dědictví od hospodina. Tam máte ten výraz synové. A ten výraz syn v hebrejštině, to podstatné jméno syn, je odvozené od kořené slovesa BNH. Takže vlastně tam je souvislost s tím stavěním, s tím budováním a s těmi syny, protože to je jeden kořen slovní. Takže už jsme trochu na stopě, že přeci jenom ty dvě poloviny žalmu mají jakousi soustažnost. A já to ještě trošinku rozšířím.

[9:41] Když se podíváte na ten dům, ten výraz dům, tak v češtině jsme čistokrevně ve stavitelství, v hebrejštině nikoliv. Slovo dům v hebrejštině bajit, tak neznamená jenom dům ve stavebním slova smyslu, ale znamená také rodinu, domácnost, dokonce hospodářství. Širší význam. Takže dalo by se říct, nestavili rodinu, domácnost, rod, hospodin, nadarmo se namáhá ten, kdo buduje tedy tu rodinu nebo tu domácnost. A jestliže jsme tedy v písni Šalmounově, tak jsme blízko vlastně rodu Davidova. A vlastně tady to směřuje k budování Davidovy dynastie, nebo může. Může to prostě směřovat k budování Davidovy dynastie, ze které nakonec vzešel syn Davidův, to je Pán Ježíš Kristus.

[10:54] Pak tam máme to město, nestřežilý město hospodin, nadarmo bdě strážný. A znovu se vrátím k tomu výrazu Šalmounův, nebo Šalmounovi. Tak jedno i druhé, musí mít nějakou souvstažnost k tomuto králi, takže byť to tam není úplně jednoznačně řečeno, ale ten dům hospodinův může být chrám. A to město, které tady není specifikované, tak může být Jeruzalem. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chleb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek. Tak to není, prosím vás, argument pro lidskou vlenost a pohodlnost a flákání. To zcela jistě ne. Pokud byste to někdo chtěli chápat takhle, tak jste vedle jak ta jedle.

[11:58] Je pravda, že tam kontrast je mezi přílišnou prostě lidskou prací a úsilím a potom tedy mezi tím milím, kterému dopřává hospodin spánek. Tam ten kontrast skutečně je, ale argument a výklad směřující k lenosti tady určitě nehledejme. Je to tak, že pokud lidská činnost je bez božího požehnání, tak je skutečně marná, je to marné a je to marné. Je to tam třikrát. Pokud hospodin nežehná naší činnosti jakéhokoliv druhu, pokud konáme bez jeho milosti, bez jeho požehnání, bez jeho přízně, tak je to marnost. Na druhou stranu, ten, kdo je hospodinu nebo bohu milý, tak je mu dopřávan spánek, je mu dopřávaný odpočinek. To neznamená, že neustále spí a neustále odpočívá.

[13:03] Ale je mu dopřáván i ten spánek, i ten odpočinek. Pokud to vztáhneme na Šalomouna, tak ten spánek tam mohl mít i ten rozměr, že k Šalomounovi přece mluvil hospodin minimálně dvakrát, a to jak? Ve snu, při spánku. A že by tam mohla být souvstažnost právě k Šalomounovi, tak je to otázka také toho slova milí, protože to slovo milí se hebrejsky řekne jadít, a kromě toho, že potomek Davidův byl pojmenován Šalomoun, tam máte to Šalom, pokoj, mír, tak byl také ještě pojmenován, nebo měl být pojmenován ještě dalším jménem a to, tak 2. Samuelová 12, 24 až 25 a je to prorocké pojmenování.

[14:03] Takže kdo si chcete najít, tak 2. Samuelová 12, 24 až 25, pak David potěšil svou ženu Bačebu, vešel k ní a spal s ní. I porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si hospodin zamiloval a ohlásil skrze proroka Nátana, že ho mají pojmenovat Jedidjáš kvůli hospodinu. To se překládá, to je hospodinův Miláček. V originále Jedidjáh, Jedidjá, tam máte to Jadid, to je Miláček, a na konci to Jáh, což je zkrácenina toho smluvního božího jména. Nikoliv toho obecného L, ale to J-H-V-H, které židé nevyslobují, nebo tedy nahrazují to výrazem Adonai, tak je to Miláček hospodinův. Tak tohle bylo skrze proroka řečeno směrem k Šalomounovi.

[15:07] Právě narozenému, který ještě nemohl ani nic dobrého, ani nic zlého vykonat. A už je tedy řečeno, prorocky řečeno, to je hospodinův Miláček. A samozřejmě to zaslíbení, že ten syn Davidův, přijde vlastně v tom rodě, nebo v té dynastii Davidovské, tak v plný míře se nakonec naplnilo zas až na Ježíši Kristu. Byť Šalomoun je takhle napřímo označen hospodinovým Miláčkem, tak v plný míře ta prorocká očekávání ani naplnit nemohl. A to je naplněno až na božím synu, až na synu Davidovi, na Ježíši Kristu. V té druhé části, tak tam máme ještě v rámci vojenství šípy, ty předpokládají luk, je tam také toulec, a to je zbrání, která funguje na větší vzdálenosti, na rozdíl od meče.

[16:21] Takže pokud vlastně jsou synové dědictví od hospodina, tak pro otce je v tom jakási naděje, že synové dosáhnou dál než on. Že v té posloupnosti to bude smiřovat ještě dál než jsou možnosti toho otce. V té rodové posloupnosti, myslím. A já teda jako otec musím říct, že mám radost, že už dneska na pálku nedám ani jednoho syna. I když to sem tam ještě zkouším. Ale předem vím, jak to dopadne. A to si v té chvíli hlídám loket, aby tam náhodou něco nepíchlo a podobně. Takže je to marné, je to marné, je to marné. A mám z toho radost samozřejmě. A ve všech možných ohledech, když synové dosáhnou potom dál než otec, tak je to pro nás radost. A potom je tam řeč, že vlastně takový muž, nebo oni...

[17:28] ten rod, celá ta rodina, nebudou zahambeni, až budou v bráně jednat z nepřáteli. Ještě ten výraz Brána. Brána ve starozákonních městech, nebo ve starověkých městech, hrála nesměrně důležitou roli. Samozřejmě to byl vstup do města, to je na první dobrou všem jasný, ale kromě toho, že to byl vstup do města, a bylo to dopřestřežené místo, většinou doplněné věžemi, aby to místo bylo dobře střežené, tak ale také to bylo společenské místo, kde probíhal například trh. Také to bylo místo správní a soudní. Jestli probíhaly soudy ve staroizraelských městech, tak právě v bráně. Jestliže se podepisovaly smlouvy, tak se podepisovaly právě v bráně. Takže v podstatě taková brána je náhrada za dnešní radnici, by se dalo říct. Za dnešní soud, za dnešní tržnici. Všechno dohromady.

[18:35] A děti synové jsou v tomhle směru požehnání. Je hodně důležitý to říct právě v dnešní době, kde se rodí děti velmi málo, společnosti stárnou a vymírají. A současně probíhají interrupce. Na jednu stranu děti likvidujeme, na druhou stranu děti nemáme, stárneme a na celé Evropě je nepožehnání skrze to. A jestli jsme to ještě v Evropě doposud nepochopili, tak si buďte jistí, že do pár desetiletí to pochopíme. Děti jsou požehnání. V tomto případě synové. Doufám, že neujíždím úplně mimo, když to vztáhnu na děti jako takové. A je potřeba si to v moderním věku skutečně jako připomínat. Chtěl bych se vrátit ještě k tomu verši číslo dvě, kde může být ta první výkladová rovina, a to je takové to běžné lidské pracování, ta lopota, ta dřina.

[19:45] Že když člověk nemá boží požehnání, tak veškerá dřina, i když se protahuje, časně ráno vstaneš, vlastně pracuješ až do večera, nebo dlouho vysedáváš, spánek je odkládán, aby člověk co nejvíc zpracoval, aby co nejvíc vydělal, aby co nejvíc v životě dosáhnul. A je tam řečeno jíte chleb trápení. Takže může to být narážka na Genezi 3, 17 až 19, kde je to takovéto slovo vlastně po lidském pádu směrem k Adamovi. Kvůli tobě nechtěj země prokleta, po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chleb. Dalo by se říct právě ten chleb trápení.

[20:45] Tak to je ta první možnost výkladu. Druhá možnost výkladu je, že tam může jít o jakékoliv náboženství. Častné vstávání, dlouhé vysedávání, chleb trápení, askeze, náboženská askeze, v souvislosti možná právě s tím domem hospodinovým. Lidské náboženství jakéhokoliv druhu. V kterékoliv společnosti, včetně v Izraeli, včetně v křesťanství. Jako nějakou lidskou snahou, lidskými zásluhami, lidským výkonem a úsilím. Pokud si někdo z nás myslí, že si zaslouží boží přízeň, tak je také v těch třech slovech je to marné, je to marné, je to marné. Tudy cesta nevede. Takže ta druhá možnost vykladová, pokud to směřuje k lidskému náboženství, tak lidským náboženstvím si nikdo boží přízeň, boží požehnání nezíská.

[21:48] Všechno je to jen z boží milosti. Jenom z jeho dobroty, jenom proto, že on je láska, jenom proto, že se rozhodl, že člověka nezahubí a že připraví řešení pro každého z nás, pro lidstvo jako takové, abychom se vůbec mohli, abychom jsme se mohli stát těmi milými. Tam je řečeno, že Bůh dopřává svému milému spánek. To slovo jadit je možné přeložit nikoliv jenom jako milý, už to samo o sobě je hodně silné, ale i jako miláček. Přiznejme si, dělá nám dobře, pokud jsme miláčci? Já myslím, že ano, že jsme rádi, když jsme milování. Když jsme milování blízkými, rodinou, přáteli a když jsme milování hospoděným Bohem.

[22:49] Když on sám nás nazývá miláčky, že nás skutečně miluje, to je hodně silná záležitost. A v Ježíši Kristu, když jsi ho přijal za svého pána a spasitele, tak jsme všichni jeho miláčci. Jsme mu milí pro zásloji jeho syna, jeho milého. A když jsme spojili svou víru a svůj život s jeho synem, když jsme všechno složili na něj, veškeré naše doufání, veškerou naši naději, veškeré naše bezpečí, všechno jsme složili na něj, na Ježíše Krista. On se stal naším pánem, pozvali jsme ho do svého života. On přebývá v nás, tak pak jsme miláčky hospoděnovými. A to je dobrá zpráva. A v této naději, v tomhle bezpečí, můžeme jít životem.

[23:53] Očekávat na jeho požehnání. Očekávat na jeho přízeň. A dělat s ním denodenní zkušenosti. S hospodinem, s živým Bohem. Máme tyto zkušenosti? Máš tyhle zkušenosti? Já vím, že mnozí ano. A takové zkušenosti jsou nám vonavé, jsou pro nás přitažlivé, atraktivní a vede nás to k tomu, že chceme činit nové zkušenosti s živým Bohem. A že už ani nechceme spolehat na nějakou lidskou zásluhovost, na nějaký výkon, na nějakou lidskou snahu, která je marná. A jsme vděční. Jsme vděční, že se k nám má milostí. Že se k nám má v lásce. Že mu patříme. Že nám prokazuje svoji přízeň ve dne v noci.

[24:54] Že nám dopřává i ten odpočinek. A právě i ta neděle může být tím odpočinkem. Kde jsme se sešli teď jako boží lid, abychom odpočinuli, abychom byli s ním, abychom byli s ním ve vztahu a abychom tady prožili a přijali požehnání, abychom ho oslavovali. A tak to vám přeji a přeji vám to i pro to dnešní společenství večeře, páně. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20240519/alm-127 · Last updated: 2026-10-15