# Pokání

> Sermon from 7 July 2024, Matouš 3:1-11 Jan 1:28, Pavel Chmelař (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 7 July 2024
- **Preacher:** Pavel Chmelař
- **Bible passage:** Matouš 3:1-11 Jan 1:28
- **Duration:** 35:28
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-07-07-Pokani-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-07-07-Pokani-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno. Tak s tím jsem úplně nepočítal, že tady budou aj děti, ale tak snad si to taky užijete. Mám tomu takovou mapku dneska a schválně jsem vybral, právě kvůli dospělým jsem schválně vybral spíš takovou, jak do dětské besídky, aby to pochopili. Takže to je pro vás výhoda. A chtěl bych tady přivítat každého z vás dneska, i ty, co tady chodíte pravidelně, i ty z vás, co jste tady třeba poprvé nebo poněkolikáte a jsem rád, že jste tady třeba na návštěvě. A možná jste třeba nervózní, pokud jste tu poprvé, ale v tom to máme vůbec stejné, protože jsem tady taky poprvé, jsem trochu nervózní. Ale nemějte strach. Já sice mám první kázání, ale duch svatých má už za sebou za těch dva tisíce let spoustu a pevně věřím, že mi dneska pomůže. A dnešním hlavním tématem bude pokání. A když jsem přemýšlel nad tím, co zvolím za téma, tak mně pořád jako v hlavě napadalo pokání a příběh Jana Křtitele.

[1:04] Já jsem si říkal, ale proč? Co bych tam já zrovna jako říkal lidem o pokání, když to je takové téma, které mě osobně jako dělá problém v životě a není to vůbec snadné ho jako tak správně dělat. A když jsem nad tím víc a víc přemýšlel, tak mě došlo, no ale možná právě proto, že to není snadné pro mě. To nemusí být snadné pro více lidí. A možná právě proto je důležitý se nad tím zamýšlet. Ale je to takové klasické téma. Možná jste už slyšeli spoustu kázání na téma pokání, ale možná naopak ještě žádné. A v každém případě bych vás teď chtěl poprosit, pokud máte už strašně moc zkušeností, pokání, abyste tak nějak zkusili na to všechno na chvíli zapomenout a zaposlouchat se do toho, co Jan Křtitel o tom povídá. A budu číst z Matoušova Evangelia ze třetí kapitoly první až jedenáctý verž, takže si to prosím najděte, pokud máte Bible a během toho kázání buďte připraveni i otočit do Janova Evangelia, kde budeme taky pár veršů číst.

[2:11] V těch dnech přichází Jan Křtitel, hlásající v judské pustině. Číňte pokání, neboť se přiblížilo království nebes. To je ten, o němž bylo řečeno skrze proroka Izajáše. Hlas volajícího v pustině. Připravte pánovu cestu. Vyrovnávejte jeho stezky. Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás. A jeho potravou byly kobylky. A med divokých čel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém a celé Judsko. I celé okolí Jordánu. A dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu. Vyznávajíce své hříchy. Když však uviděl, jak mnozí farizové a saduceové přicházejí k jeho křtu, řekl jim Plemeno zmíjí, kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem. Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání. A nedomnívejte se, že si můžete říkat náš otec je Abraham.

[3:11] Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. Sekra je už přiložena ke koření stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím ve vodě k pokání, ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít v duchu svatém a ohni. A v tomto textu máme spoustu různých témat, ale já bych si chtěl dneska zaměřit jenom na pokání. Nebudeme řešit úplně ty ostatní všechny témata. A pojďme si teda říct, co nás dneska čeká. Čeká nás takových pět bodů. Na začátku si řekneme nějaký kontext, abychom pochopili, kde se vůbec odehrává tento příběh. A pak si odpovíme na takové tři otázky hledně pokání. Proč bychom ho vůbec měli dělat? Co to vlastně je? A to nejlužitější, jak ho činit?

[4:13] A na závěr bych pro každého z vás měl takovou výzvu, abyste si z toho i dneska něco praktického mohli odnést. Takže pojďme se podívat na ten kontext. Celý příběh se odehrává na území Izraele a máme tady tu první mapku, doufám, že to jde aspoň trošku vidět, moc ne, asi, ale pokud jste už někdy viděli mapu Izraele, tak na jihu máme Judeu, uprostřed máme Samarsko a na vrchu Galilei. A ten příběh se odehrává spíše na jihu, u toho mrtvého moře, poblíž řeky Jordán, co je ta hlavní řeka v celém Izraeli. A Jan Křtitel, jak se dozvídáme z prvního verše, káže v judské pustině, která je právě poblíž toho mrtvého moře, okolí řeku Jordánu a to nejdluždější se dozvídáme z Janova Evangelia z první kapitoli 28. verše, nemám to tam napsané, ale můžete se na to podívat klidně, jestli mi nevěříte, a to je to, že Jan křtil na východním břehu řeky Jordán, u města Betabara, neboli Betánie.

[5:28] A k tomu se dostaneme později, to je velmi důležité, tak si to zapamatujte a pak to tam znovu uvidíte. Ale teď je důležité ještě říci, že celý ten příběh se odehrává těsně před tím, než Ježíš začíná působit ve jeho službu. A Jan křtitel je prorokem, je posledním starozákonním prorokem, který přichází, aby mu připravili jeho cestu. A je si vědom s tím, je si vědom, jak je jeho cíl. A to jeho kázání a tyho křty jsou naprosto cílené, aby připravili cestu pro Ježíše. Nedělá to vůbec žádného jiného důvodu. A pojďme se podívat už na další téma, a to je konkrétně už v druhém verši se dozvídáme, proč bychom to pokání měli činit. Přečtu druhý verš.

[6:29] Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebes. Máme tady doslova napsané, proč bychom ho měli činit, ale Jan křtitel už trochu předpokládá, že ti židé věděli ty ostatní věci, které si teď radši řekneme. A ten úplně základní a nejdůležitější důvod, proč bychom měli činit pokání, je totiž hřích. A abych vám tak stručně vysvětlil, co je hřích, tak jsou to jakékoliv naše činy, které nás vzdalují od Boha. Jakékoliv činy, které pro nás Bůh nezamýšlel a porušují náš vztah s ním. A pokání je jakási nabídka od Boha, která nám nabízí tento vztah napravit a přiblížit se k němu zpátky. Ale proč nám tady Jan křtitel říká s takovou naléhavostí, že to pokání máme činit rychle, neboť už se přiblížuje království nebes. Tím samozřejmě poukazuje na to, že se přiblížil čas, kdy Ježíš přijde, stane z mrtvých a nastulí tady království nebes.

[7:32] A ta naléhavost se dá chápat ze dvou důvodu. Za prvé, nikdy nevíme, kdy už to pokání činit nebudeme moct. Nikdy nevíme, kdy přijde náš konec. Ale to je takové, že každý si říká, já to ještě budu žít dlouho. To není až taková dobrá motivace. Možná ještě lepší je, proč bychom s tím vůbec chtěli čekat, když pokání je něco, co nás má vrátit do vztahu s naším Bohem, který nás miluje. A tento vztah je tak skvělý. A proč bychom si říkali, jo, za dvacet let budu činit pokání, zítra budu činit pokání, neodkládejme to. Pojďme se vrátit k Bohu hned. A teď se ale pojďme podívat na samou definici toho slova pokání, co toto pokání vůbec je. Teď vás potrápím trošku s nějakými slovy, protože je důležité se na to podívat. A v tom originále řečtině máme slovo metanoeo, což doslova znamená proměna nebo změna mysly.

[8:40] Je ale důležité říct si, že ty... Ti pysatelé, ti autoři Nového zákona byli židé a jejich psali sice řecky, ale byli hodně inspirovaní prostě hebrejskými kořeny. A pokání ve Starém zákoně se popisuje dvěma různými slovy. Jedno z nich je Naham a druhé z nich Ješův. Slovo Naham znamená více doslova právě tu změnu mysli, ale ve Starém zákoně není tolik používáno o člověku a je spíše používáno o Bohu. Je používáno v tom smyslu, když člověk udělá nějaké zlo, udělá nějaký hřích, odejde od Boha a Bůh toho zla lituje a změní svůj postoj vůči tomu člověku. Neznamená to, že by Bůh měnil své názory, ale musí změnit a musí reagovat na toho člověka, který se od něho odvrátil.

[9:41] To druhé slovo, slovo Šův, je právě úzce zpěté s tím prvním slovem a je to přímo slovo, které na to reaguje. V tuhle chvíli, kdy člověk se odvrátí od Boha a Bůh na něho změní názor, nebo změní názor, změní ten vztah k němu, kdy už mu nemůže být tak blízko, protože on od něho odešel, tak mu nabízí tady to obrácení se od hříchu a navrácení se zpátky k Bohu. A toto slovo více ovlivňuje ten náš dnešní význam a jen křtitel to hodně používá právě to slovo Šův. Ale pokání se skládá tak z těchto všech slov dohromady a v následujícím sekci to všechno zužitkujete, to, co jste si týká učili. Takže přejdeme teď k tomu, jak samotné pokání máme činit. Mám tady pro vás takové čtyři body. Čtyři body, jak efektivně na to.

[10:43] Za prvé je to pokorný postoj. Ale pokorný postoj je spíš takovým předpokladem k tomu pokání. Pak máme změnu mysli, která vychází právě z toho řeckého slova. Třetí bod je návrat k Bohu, který vychází z toho hebrejského Šův. A čtvrtý bod, neboli už spíš takový důsledek a potvrzení pravostí toho pokání, je změna našeho jednání, neboli ovoce. Tomu se všemu dostaneme. A pojďme se teda podívat na ten pokorný postoj. Jak bych vám asi ten pokorný postoj mohl přiblížit? Říkal jsem si, že bych dal nějaký příklad, třeba sebe, ale pak jsem si řekl, ne, radši ne, dám radši já na křtitele. To bude asi jistější. A tak bych vám teďka přečetl dva verše, budem teďka postupovat takhle po těch jednotlivých verších. A přečtu teda čtvrtý verš. Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás. Jeho potravou byly kobylky a med divokých včel.

[11:49] Neznamená to, že pokorný člověk je jenom ten, kdo žije v pustině a jí med divokých včel. Ale Jan křtitel tento svůj postoj měl velmi vyhraněný a měl to jako opozici vůči tehdejším vůdcům židovským, farizeum, což byly takový učitelé zákona, kteří žili, dá se říct, v jistém přepichu a hodně pokrytecky. A tím pádem Jan křtitel to bral jako takový opačný extrém. Ale vidíme, že se uměl uskromnit v jídle i v oblečení. Dalším příkladem je ten úplně poslední verž. Já vás křtím ve vodě k pokání, ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani nést sandály. Tady je důležitý, u těch sandálů, vidím, že někteří z vás máte dneska sandály, si uvědomit, že učitelé, měli učetníky v tehdejší době a tím velmi pomáhali nejenom s duchovními věcmi, ale i s praktickými činy.

[13:02] Například nakupovat, nebo nosit věci a... prostě stavět věci, pomáhat úplně ze vším, kromě nošení sandálů. To se totiž považovalo za práce pouze pro otroky a dělali to jenom otroci. Tím tady Jan chce naznačit a vzdát velkou úctu pánu Ježíši, protože říká o něm, že on mu není hoden ani nést ty sandály. To znamená, on se nepovažuje ani za jeho učedníka, ale dokonce ani ne za jeho otroka. Přitom on je jediný, nebo on je jeden z mála těch, kteří by velmi se mohli považovat za jeho učedníka. A v tom posledním verši, ten je z Janova Evangelia a odehrává se, když za Janem, už trochu později, když za Janem přijdou právě učitelé zákona a ptají se ho, jestli mu nevadí, že všichni jeho učedníci tak nějak přecházejí k Ježíšovi, že Ježíš už získává víc učedníků než on.

[14:04] A on na to má velmi pokorný postoj a jestli vědom, jestli toho samozřejmě vědom, ale říká, že on musí růst a já se menšit. A je mu to úplně jako, to je ten jeho cíl. Takže mu je jedno, že Jan má méně učedníků než Ježíš. Takže vidíme, že ty znaky toho pokorného postoje jsou skromnost, jasný cíl, za kterým si jdeme, a to je oslava Ježíše. Ale taky se tam objevuje i zdravá sebeduvěra. To, že někdo pokorný, neznamená, že nemůže mít sebeduvěru. Což taky později zjistíme, že Jan měl. Například z toho, jakým způsobem oslovoval farizé. A teď bych rád přišel už na ten druhý bod, kterým je změna mysli. A je to asi něco, co si každý představí, když se řekne slovo pokání, nebo co si já jako první představím, tak je vždycky, jsou to určité pocity viny a je to lítost.

[15:09] A tyto pocity jsou velmi důležité během toho procesu, ale nejsou celým tím procesem a to je dost důležité si uvědomit. Přečetl bych teď další dva verše, pátý a šestý. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém a celé Judsko, i celé okolí Jordánu, a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy. Důležité tam je to vyznávajíce své hříchy. Protože vyznávání hříchů jde ruku v ruce s tou změnou mysli. My když změníme v mysli svůj postoj vůči našemu nějakému jednání, které jsme udělali, ale tak nějak to nevyznáme, z jakého důvodu bychom to nevyznali? Protože máme strach, že budeme chtít zase změnit názor zpátky? Pokud ten názor chceme opravdu změnit a změnit ho na pořád vůči nějakému jednání, které jsme měli, to vyznání hříchu je správná volba pro nás.

[16:19] Vyznávat hříchy můžeme ale dvěma způsoby. Za prvé vyznat je Bohu osobně. To je asi, dejme tomu ta pro mě osobně jednodušší část. A ta druhá je vyznat je před nějakým člověkem, kterému třeba důvěřujeme. A to vyznání hříchu je důležitou součástí pokání, stejně jako ta lítost. Ale na chvilu by se zastavil o té lítosti, protože je to jenom pocit. A nemůžeme srovnávat nikdy lítost s konečným pokáním. Řeknu takový příklad. A pokud jste ještě nikdy nečetli evangelium, tak vám to teď trochu vyspojleruju. A jo, to asi, jo, pardon. No to je jedno, kdo neví teď, co to znamená, tak to neřešte. A protože byl Ježíš a on měl dvanáct učetníků. A jeden z nich, Jidaš, ho později zradil.

[17:23] A on pak kvůli tomu Ježíš zemřel, tak se vám to prozradil. A on pak kvůli tomu Ježíš zemřel. Jestli jste to nevěděli, ale věřím, že jste to věděli. A ten jídáš, o něm je na konci Matoušova Evangelia napsané, že litoval toho činu, že jakmile ho zatkli Ježíše a vedly ho na popravu, tak on litoval, že to udělal. Zahodil ty peníze, těch spoustu peněz, za které ho zradil, ale možná někteří z vás víte, co pak udělal. On šel a oběsil se. Vidíme, že měl tu lítost, ale chyběl mu ten další bod, k kterému se teď dostaneme. Chci vás varovat, aby vám ten bod nechyběl, protože lítost vás k Bohu nevrátí. Potřebujete udělat i další kroky. A k tomu se teďka dostáváme. A je to samotné jádro dnešní myšlenky, takže pokud usínáte třeba, jste málo spali, tak zpozorněte, je to nejdůležitější část celého pokání.

[18:33] A je to cílem toho pokání. Cílem pokání není jenom odvrátit se od hříchu a nedělat ho. Cílem toho je napravit náš vztah s Bohem a vrátit se k němu. Vychází to z toho slova šův. A teďka tu znova máme tu mapu, protože teďka uplatníte všechny znalosti, které jste ve svém zeměpisné historii se naučili. Jan Krtitel totiž potvrzuje to, že je to nejdůležitější část pokání mnoha symbolickými činy, které pro většinu z nás v dnešní době je velmi těžké pochopit. Ale nebojte se, já jsem toho prostudoval za vás a teď vám to všechno řeknu. To místo, kde Jan Krtitel je totiž na východní straně Jordánu. A pokud se nad tím někteří zamyslíte, tak já jsem na teďka přidal iště takovou zelenou vlaječku, která je naproti přes řeku Jordán na západní straně a to je Jericho.

[19:39] Většina z vás možná tohle nebude vědět, ale někteří asi jo. Z židovské historie víme, že Jozue se svými s celým židovským národem, když poprvé vstoupil do Izraele, do zaslíbené země, tak vstoupil právě na tomto místě. Přestoupil přes řeku Jordán a jako první město dobýval Jericho. Jan Krtitel si toto místo vybral zcela záměrně kvůli tomu, že byl si vědom, že všichni ti židé věděli, kud ma tam vstoupili. Všichni oni znali tu historii. Takže to, co si my teďka musíme studovat, oni to brali jako samozřejmost a ty jeho symbolické činy chápali. A je to to totožné místo. Ale proč je to tak důležité? Pojďte se mnou teďka, pojďte si představit, že jste žít v té době a žijete v Jeruzalémě.

[20:39] A představte si, že tak jako jste zase zaslechli něco a jenom křtíteli, že učí někde v judské pustině a říkala jste si, to je zajímavý, nějaký kontroverzní člověk jí mét a divně se oblíká a půjdu si ho poslechnout. Tak jste si ho šli poslechnout a nejenom jste zjistili, ale on říká důležitý věci o pokání. A já jsem udělal spoustu špatných věcí ve svém životě a nechoval jsem se hezky ke svojí rodině. A jste v tom Jeruzalémě víc a víc o tom přemýšlíte. A víte, a z toho, co Jan vyprávěl, že on pořádá křty na vyznání hříchů a toho pokání, pořádá je na druhé straně Jordánu, na druhou stranu od Jericha. Říkáte si, tyjo, to je daleká cesta pro mě, spravděpodobně několik dní z toho Jeruzaléma, ale řeknete si, a je to pro vás tak důležité, že tam fakt půjdete. Jdete tu dlouhou cestu a celou dobu po té cestě přemýšlíte a říkáte si, říkáte Bohu, všechny ty hříchy, které chcete, aby vám odpustil, které mu chcete vyznat, od kterých chcete se odvrátit.

[21:48] A celou tu dobu máte za závět, Adi Jeruzalém, symbol toho, kde sídlí Bůh. Pouze symbol toho, kde sídlí Bůh. A jdete od něho, jdete směrem na opačnou stranu. Dojdete až k Gerichu, jdete dál, překročíte řeku Jordán a výjdete ze svaté, ze zaslíbené země, kterou vám Bůh dal. Výjdete z ní pryč, tam vyznáte hříchy Janu Krštiteli, on vás ponoří do té vody, což je mimochodem i pro nás důležitým symbolem, ten křest. Není to přímo úkon, který by nás očišťoval od hříchů, ale je to symbolem toho očištění, které máme díky Ježíšově milosti. A potom se vynoříte a na symbol toho, že jste už očištění, se můžete obrátit, to je to slovo šup, to je přímo to pokání, vy se doslova obrátíte o 180 stupňů, překročíte tu řeku a znovu čistě vstoupíte do zaslíbené země, kterou vám Ježíš, pardon, hospodin, kterou vám Bůh zaslíbil.

[23:04] A potom jdete celou cestu až do Jeruzaléma s radostí a jdete směrem k Bohu. Tady ten obraz, tady ten symbol, Jan Krtitel zcela jistě záměrně zamýšlel a co vám tím ale chci říct? Chci vám tím snad říct, abyste teďka všichni nasedli na letadlo a letěli do Tel Avivu a přešli přes území Palestiny, byli rádi, že přežijete a přešli řeku Jordán, tam se nechali pokřtít a vrátili se zpátky. Asi ne, i když, kdybyste chtěli, tak můžete to zkusit. Ale chci vás vyzvat k tomu, že i my můžeme mít jiné symbolické činy, které nám pomáhají to pokání tak nějak více pochopit. Pro nás to není zaslíbená země, pro nás nežidy, to není ta historie taková, jako byla pro ně. Ale pokusím se vám teď vysvětlit, když jsem nad tím přemýšlel já, když jsem se tady tuto mapku dozvěděl od našeho pana profesora a já jsem začal přemýšlet nad tím, jak já prožívám pokání, tak co jsem zkusil já?

[24:19] A třeba se tím můžete inspirovat. Já jsem zkusil, když jsem potřeboval činit pokání, že jsem vyšel ze svého domu a máme tam takový krásný kopec, na kterém je kříž poblíž našeho bydliště a šel jsem tím směrem na procházku a po cestě tam jsem vyznával hříchy Bohu a byla to taková moje cesta za Jordán. Celou dobu jsem vyznával ty hříchy a pak jsem, jsem teda neponořil do vody, protože tam žádná není, ale zkrátka jsem se tam jako doslova obrátil a šel jsem zpátky domů po té, co jsem vyznal všechny hříchy a po cestě zpátky už jsem nemyslel na ty hříchy a už jsem nemyslel na to špatného, co jsem udělal, ale už jsem se jenom snažil s Bohem navázat vztah a napravit to, protože to je tím cílem toho pokání a povídat si s ním jen tak. Další příklad, který tohle, takovouhle procházku neprovádím opět každý den, ale co se snažím dělat každý den, je taková moje večerní modlitba, kdy je tam podobný symbol, podobný symbol obratu, kdy já si kleknu na zem, na karimatku a dám takhle ruce směrem k zemi a odevzdávám Bohu všechny svoje věci, které se ten den staly.

[25:40] Ať už pozitivní, negativní, ať už hříchy, jak jsem se zachoval k vůči komu a jak mě to mrzí a všechno mu to vyznám. Potom tak zvednu nahoru, zvednu i dlaně směrem směrem jakoby k Bohu, obrátím se k němu a snažím se od něho přijmout, přijmout pokoj, přijmout lásku a takový pokoj, než jdu spát, abych spal s čistou hlavou. To je druhý takový směrem, symbol, který se snažím používat v svém životě. A pojďme se teďka podívat na poslední, poslední bod, jak činit pokání. A to už je spíš takový důsledek správného pokání. Důsledkem pokání by totiž vždycky měla být změna jednání, protože pokud my nezměníme jednání, k čemu naše to pokání bylo. Přečtu tedy další dva verše, sedmi a osmi.

[26:44] Když však uviděl, jak mnozí farizeové a saduceové přicházejí k jeho křtu, řekl jim Plemeno zmíjí, kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem. Vydávejte tedy ovoce, svědčící o pokání. Jak říctitel tu změnu činů nazývá vydáváním ovoce. A tím ovocem může být například ovoce ducha, jako je láska, radost a pokoj. A tím nejdůležitějším ovocem je ale poslušnost Bohu. A nedělání těch říchů, které jsme dělali, ale snaha o to se k němu více navrátit. A mělo by to na nás být i vidět. A někdy se říkáte, jo, nemůžu vidět člověku do srdce, jestli činil pokání upřímně nebo ne. A do jisté míry je to pravda, ale Jan Křtitel to u těch farizeů tak nějak jakoby vidí. A vidí jim až do srdce, protože to nejde na nich vidět, že činí pokání.

[27:46] Nenesou to ovoce. A tu nadávku, kterou jim tady říká, jako nebudem si nic nalhávat, opravdu je to docela nadávka. Plemeno zmí. Možná se ptáte, proč nepoužil nějakou běžnější, jako třeba vykastrovaného bíka nebo tak něco. Ale v té době pro židy to bylo ještě hnusnější nadávkou, protože hadi byly nečistá zvířata. A židé nesměli jíst, ani se jich nesměli dotýkat. Ale chvíli, kdy se jich dotkli, tak nemohli na bohoslužbu a nemohli ani se dotýkat ostatních lidí, nemohli se k ním přibližovat. A to, že jim tohle říká, tak jim v podstatě říká, vy jste nečistí a vy jste nečistí i pro každého, kdo se k vám přiblíží. A jelikož oni byli učitelé a vyučovali, tak jim říká, vy co učíte, tak znečišťujete ty, které to učíte. A zkrátka nevydávali to ovoce, které by svědčilo o jejich pokání.

[28:55] Přemýšlejme tím pádem nad opravdovostí našeho pokání. Neseme ovoce, přemýšlejte každý sám nad sebou. Jestli, když uděláte něco špatného a činíte pokání, jestli to má nějaký důsledek, jestli vás to změní, jestli to změní vaše jednání. Ještě než přijdem k samotnému závěru, tak bych se podíval na ten devátý verš. Desátý a jedenáctý už tak nějak vynecháme dneska. A v tom devátém verši se dozvídáme, že pokání potřebuje úplně každý z nás. Židé v té době totiž tak nějak věřili, že spasení a že zachránění budou díky své příslušnosti k židovskému národu. A oni to tady popisují v tom devátém verši, který teď přečtu. A nedomnívejte se, že si můžete říkat náš otec je Abraham, neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit dětí z těchto kamenů.

[30:02] Jak křítel moc dobře věděl, proč si říkali náš otec je Abraham, náš otec je Abraham. To znamenalo pro ně, pokání je pro cizince. My jsme židé a my budeme zachráněni, protože jsme židé. A on jim říká, ale tak to není. Každý potřebuje pokání. Křítil tam židi. Cizinci totiž tehdy, když chtěli vstoupit do židovské komunity a chtěli vzývat židovského... tak museli projít velmi podobným křtem v úhozovkách, takovým očišťovacím rituálem, který byl pro všechny nejvyšším stupněm toho pokání. A pokání bylo tím pádem hlavně pro cizince. Samozřejmě oni znali pokání i židé a věděli, že ho mají činit, ale tento rituál dělali cizinci. A Jan Krtitel vlastně s nima dělal velmi podobný symbolický čin.

[31:04] A tak bych vás chtěl i v tomhle varovat, že nemyslete si, že nějaká národnostní příslušnost nebo členství v církvi by vám mohla přinést záchranu a mohla by nahradit pokání. Pokání musí činit každý člověk bez ohledu na to, jaké je národnosti, jestli je členem církve, jestli chodí pravidelně nebo chodí nepravidelně. Na závěr bych chtěl ještě rychle zopakovat ty čtyři body, které jsme teď řekli. Pokorný postoj. Změna naší mysli, změna postoje. To nejdůležitější je návrat k Bohu a je to cílem pokání. A důsledkem by měla být změna činů. A úplně k samotnému závěru bych vám tady přečetl takovou svoji osobní definici pokání, kterou jsem vytvořil.

[32:11] A to, že opravdové pokání není jenom pocit lítosti, ale je to odvrácení od hříchů a zaměrný návrat k Bohu, který vede ke změně našeho jednání. To nejdůležitější je tam, že je to záměrný návrat k Bohu se snahou se k němu opravdu navrátit. A když máte teďka v mysli tuhle myšlenku, tuhle definici pokání a celé to kázání, chtěl bych vám dát takové tři výzvy. Můžete si z nich vybrat tu, kterou prostě nejvíc potřebujete ve vašem životě, právě teď, a aplikovat ji. A chci vás k tomu pozvat. Protože přece jsem do sboru na kázání, nepřijdete jen tak si jako pokycat s ostatníma, ale přijdete měnit život, měnit váš osobní život s Bohem.

[33:14] Ta první výzva je třeba pro ty z vás, kteří teď bojujete s nějakým hříchem a nevyznali jste ho Bohu, anebo jste si jako uvědomili, že to, co jste teď dělali, tak nebylo úplně nejlepší. A nebo jste ještě nikdy v životě své činy, které vás vzdalují od Boha, nevyznali. Tak vás vyzývám k tomu, abyste je před Bohem osobně vyznali. Ta druhá výzva je trošku náročnější, ale je tam důležitá, protože někdy máme nějaký hřích a vyznáváme ho před Bohem stále dokola, ale i tak to nepomáhá a toho hříchu se nedokážeme zbavit. A společenství a přátelství je od toho, aby jsme si navzájem pomáhali. A když vyznáme své hříchy nějakému člověku, stejně jako Židé je vyznávali Janu křtiteli, tak nám to pomůže a můžeme se s ním o tom promluvit. Takže vás vyzývám, abyste ještě dnes nebo prostě v následujícím týdnu vyhlédali nějakého člověka, kterému dobře důvěřujete a vyznali mu své hříchy.

[34:22] A taky prosím, pokud za váma někdo přijde, aby jsme neodsuzovali jeden druhého za to, že máme nějaké hříchy. Všichni totiž hříchy máme, ale aby jsme se snažili mu pomoct. A ta poslední výzva je úplně pro každého z nás. Stejně jako Jan měl symbol toho pokání velmi silný, velmi symbolický činy, tak můžete se inspirovat třeba i tím, co jsem vám říkal ze svého života, anebo si můžete vymyslet nějaké vaše symbolické činy, kterým tak nějak... Svoje pokání zkusíte více prožít a více pochopit. Zkuste činit pokání s jasným záměrem a přiblížení se Bohu. Nějaké praktické úkony, které si můžete říct. A chtěl bych teďka na závěr takové dvě minuty, tři minutky osobní modlitby a stišení, kdy můžete přemýšlet nad pokáním, nad vaším osobním životem a kterou z těch výzev byste chtěli ve vašem životě aplikovat.

[35:26] Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20240707/pok-n · Last updated: 2026-10-15