# O vinné révě

> Sermon from 8 September 2024, Jan 15:1-11, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 8 September 2024
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Jan 15:1-11
- **Duration:** 28:51
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-09-08-O-vinne-reve-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-09-08-O-vinne-reve-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] K pokoji vám, bratři a sestry, jsem rád, že už druhou neděli tady můžu být mezi vámi a že už celý týden, první premiérový týden, jsme tu přestěhovaní. Tak se pomaličku zabydlujeme a děkujeme vám všem za vaši podporu modlitevní, protože ta změna vždycky není úplně jednoduchá, tak moc děkujeme za i vaši modlitevní pomoc. Znáte někdy ten moment, kdy si říkáte, a už musím domů, už musíme jít pryč? Když jsme někde na návštěvě s dětmi, kde se jim to moc líbí, tak to říkají. A už musíme domů, já se nechce domů, ještě tady zůstaneme chvíli. Tak nevím, možná těm jiždním moravákům se to líbí momentálně v těch sklipcích, jak to říkal.

[1:07] Ale určitě to znáte, že se vám prostě od někud nechce. Kde je dobře, kde je příjemně, kde je fajn, kde jste mezi přáteli a celá ta atmosféra, a té situace je tak dobrá, že se vám nechce domů. A chtěli bychom zůstat. O tom zůstávání a té vyné revě bych chtěl dneska mluvit. Mědlou neděli jsme totiž mluvili o tom, že Ježíš nás zve k tomu, aby jsme přišli. Říká, pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny. Pojďte ke mně, přijďte. Tak to je jeho jedna výzva. A ta druhá úžasná výzva, kterou pán Ježíš říká, je nejenom přijďte, nejenom pojďte a zase odejděte, ale zůstaňte. Tady jste doma.

[2:07] Už nemusíš odejít. Můžeš přijít. Moje náruč je otevřená. Můžeš kdykoliv přijít. Ale už nemusíš odcházet. Můžeš zůstat. A pokud čteme Evangelia, tak tam, kde byl Ježíš, tam lidi chtěli zůstat. Tam on měl prostě v sobě něco. I když lidé na první pohled hned neviděli, že je Mesiáš, že je to Boží syn, tak něco je přitahovalo k tomu, že prostě tam chtěli být. A učetníci, když byli na té hoře proměněni s ním, tak říkali, pane, nám je tady tak dobře, postavíme tři stany a už prostě tam někde dole, ať si poraděj sami a my tady zůstaneme s tebou. Dokonce děti, to je taková kontrolka, že tam, kde se líbí dětem, tam je opravdu dobře. A Ježíš byl taková osoba, že děti s ním chtěli být.

[3:11] Nechtěli pryč od něho, chtěli tam za ním přicházet. A prostě cítili se tam dobře, cítili se v bezpečí, cítili se přijatí. A Ježíš byl takovou, nechci říct příjemnou osobou, protože to je takové možná zvláštní slovo, ale prostě lidem se nechtělo od něj odcházet. A tak, když se setkáme s Ježíšem, přijdeme k němu a začneme zjišťovat, kým je, tak se nám nechce pryč. A to je ta dnešní výzva, kterou Ježíš říká, nejenom přijď, ale zůstaň. Už nemusíš odejít. Nemusíš odejít. A budeme o tom číst v Evangeliu podle Jana z 15. kapitoli a od 1. po 11. verš. Evangelium podle Jana, 15. kapitola, 1 až 11.

[4:13] A můžeme povstat ke čtení z božího slova spolu. Ježíš říká, já jsem pravý viny... Kmen a můj otec je vinař. Každou mou ratoles, která nenese ovoce, odřezává. A každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čistí pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstaneli při kmeni, tak ani vy nezůstanete-li ve mně a já ve vás. Já jsem vynikmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. Neboť beze mně nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne. Pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.

[5:15] Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás. Proste, oč chcete a stane se vám. Tím bude oslaven můj otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. Jako si otec zamiloval mě, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce. Jako já zachovávám přikázání svého otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moja radost byla ve vás. A vaše radost, aby byla plná. Tak tolik z božího slova. Můžeme se posadit? Je to něco úžasného. A náš Bůh je úžasný, že nás zve k tomu, aby jsme u něj byli doma. Aby jsme měli s ním ten nejúžší vztah, byli na něj napojení.

[6:21] Tak jako je napojená ta větev, nebo ta ratolest té vinné révy na kmen. A čerpá z něho, z toho kmene, z těch kořenů, čerpá všechny svoje živiny, celý svůj život. Všechno, co má. Všechno, co potřebuje. Ta ratolest tam je, je tam narostla. Není tam jenom příležitostně, jenom někdy. A není to tak jako, když máme nabíječky a přijdeme k zásuvce a napíchneme se někde do zásuvky a nabijeme ty svoje baterky, veškeré potřebné, nebo někdo nosí powerbanku sebou, a pak zase odejdeme. Takhle to nefunguje v přírodě. Takhle to funguje jenom s elektrikou, ale ta větev je tam prostě narostlá, spojená. A takhle to je, má být a může být.

[7:24] A Páne Žiž chce, aby to takhle bylo s námi. Nechce, aby jsme byli jako také nabíječky, nebo aby jsme měli ty nabíječky, že přijdeme ráno, budeme mít stišení, nebo přijdeme v neděli nebo na skupinku, napíchneme se do té zásuvky, načerpáme baterie, pak odejdeme, žijeme si nějaký ten svůj život a ono to potom baterie low level, hned už to prostě jde a už to někde začne blikat a už víme, že potřebujeme znovu nabíjet. Ježíš říká, tohle nepotřebuješ. Tam odřejmě, že v jistém smyslu přicházíme, aby jsme načerpali, nabili, to je jasné, ale my můžeme zůstávat. Ježíš má pro nás něco daleko lepšího v plánu. Můžeme být s ním každou minutu, každou vteřinu, každý den, každou hodinu. On je blízko. A navíc, pán Ježíš říká, když říká, zůstávejte ve mně, tak v tom osmém verši potom to říká, zůstaňte v mé lásce.

[8:33] Když vás někdo má rád a skutečně vás má rád a vy to víte, tak chcete zůstat v té lásce. Ježíš nás miluje. Jako nikdo. Na kříži je ta jeho láska vidět nejvíc. A on nám říká, zůstaň v mojí lásce. Já tě mám rád. Není to jenom zůstaň v mém učení. Není to jenom zůstaň v nějakých příkazech nebo pravidlech. To, co Bůh říká, je zůstaň v mojí lásce. Zůstaň se mnou. Chce, aby jsme ta jeho lásce věřili, aby jsme se jí nechali obklopit, zahrnout. Abychom z ní mohli čerpat sílu, jistotu, svoji hodnotu. A poštol Pavel v té jedné modlitbě, v epištole Efeským, říká, aby jsme byli zakořeněni a zakotvení v jeho lásce, která přesahuje všechno poznání.

[9:43] Zakotvení, zakořenění v rostlí. Někde, kde to je pevné místo, kde nemůžeme čerpat. A my můžeme čerpat z lásky. A nejenom z leda, jaké lásky, ale z jeho lásky. Z lásky Pána Ježíši Krista. Nemůžeme udělat nic, pro co by nás Bůh přestal milovat. To je celkem nebezpečná myšlenka. A my je s ní nesmíme kalkulovat, že budeme hřešit. Ale Bůh tě nepřestane milovat. I když tě bude muset třeba potrestat, nebo i když tě bude muset vychovávat. I když lidi jdou do zahynutí. Bůh je nepřestává milovat. A my v té jeho lásce můžeme mít kotvu. Můžeme tam být vrostlí, můžeme čerpat sílu. Nemusíme odcházet.

[10:44] Jak v něm zůstávat? Tím, že s ním udržujeme vztah. A že se mu poddáváme. Minule jsme mluvili o tom, že Páne Ježíš říká, pojďte ke mně, složte a potom říká, vemte na sebe to mojejho. A něco podobného je taky tady. A ten hlavní důraz na tom, jak zůstávat v Pánu Ježíši Kristu, v tomhle slovu Páne Ježíš říká, když budete dodržovat, má přikázání, zůstanete v mojí lásce. To znamená, že poslušnost Ježíši je prostředkem k tomu, aby jsme v něm zůstali. Po každé, když ho neposloucháme, stavíme mezi sebe a něj zeď. Vyčlenujeme se sami. Bůh je tam vždycky. On je vždycky připravený. On nás nikdy neopustí. Vždycky jsme to my, kteří odcházíme, kteří nezůstáváme.

[11:51] Poslušnost je prostředkem k tomu, jak zůstávat. A teď je to zase, jako s tím jihem, poslušnost, přikázání. Nezní to zase jako nějaký nový zákon. Jsme pod milostí, nemusíme. Nezní to tím, že musíme něco, zase musím, něco dodržovat. S tou poslušností pánu Ježíši Kristu a s tím novým zákonem je to tak, že když pán Ježíš, když mě ho uvěříme, když se mu poddáme a on pošle svého ducha do našeho srdce, tak on sám v nás působí to, že chceme. Už to není, že musím. Už je to, že chci. ten zákon, který nepřestává platit, protože to je vyjádření boží vůle, už není ale mimo mě a nevisí nade mnou jako odsouzení, které když neposlechnu, tak mě odsoudí, protože jsme spaseni z milosti, ale je najednou ve mně.

[12:57] Protože když je ve mně boží duch, tak ten duch chce poslouchat pána Ježíše. To je duch Kristův a on nás povede k tomu, aby jsme chtěli. Jak to říká Pavel, že Bůh v nás působí, že chceme i činíme to, co se mu líbí. A tak ten prostředek k tomu, aby jsme zůstali, je poslouchat. My se proto samozřejmě musíme rozhodovat, protože máme tu svobodnou vůli. A my se želorozhodujeme častokrát, že Pána Boha neposlechneme. Ale i za to můžeme prosit. Pane Bože, dej mi sílu Tě poslouchat. a On nám ji rád dá. Poslušnost je výrazem naší lásky vůči Pánu Ježíši. A zase posloucháme ho ne proto, že si něco chceme zasloužit, ale prostě proto, že ho máme rádi. Tak jako dva lidi, když se mají rádi, tak ten druhý udělá to, jak se říká, co ti na očích vidím.

[14:02] Stačí se někdy podívat. Stačí říct, ani nemusím mluvit. A ten druhý, pokud má toho druhého rád, tak už vidí. Ale to se někdy musíme učit. A to je zase výraz té lásky, že chci. To se nám stalo onehra s manželkou. Říkala, něco řekla a pak čekala, že já to udělám, že se dovtípím. A já jsem se nějak nedovtípil. Tak to je tak někdy, mezi námi, že něco řekneme a čekáme, že ten druhý to udělá, protože už nás zná a protože dává třeba příležitost tomu, aby se projevila ta naše láska. My se potřebujeme učit znát Pána Ježíše a pak prosit za to, aby jsme skutečně dělali to, co mu vidíme na očích. Pro Pána Ježíše Krista tohleto nebylo něco, co bylo nějakého těžkého nebo co nějak tak jako se skřípajícíma zubama říkala tak Pane Bože, tak dobře, ty chceš, abych šel na křižnou, chceš, abych udělal tohle, no tak, no dobře.

[15:22] Tak jak my to někdy děláme. To, co vidíme na Ježíšově životě, je, že on to dělal rád. Říká, všechno, co činí můj otec, činím já. To, co vidím dělat jeho, dělám já. Když byli u té studny se samarskou ženou a potom tam přichází učedníci, odcházeli tam proto, aby nakoupili jídlo, protože Ježíš byl unavený a měl hlad. A když se vrátili zpátky, tak si říkali jednak, proč mluvíš s tou ženou a pak si říkali, dal mu něco, někdo k jídlu a on jim říká jednu silnou věc. Můj pokrm je to, abych činil vůli svého otce. Tím se živím. To je můj život. To je prostě to, co mě naplňuje. To, co mi dává sílu. Dělám to rád, ne protože musím, ale protože chci. A tak takováhle poslušnost, ke které můžeme růst a ke které můžeme zpět, je prostředkem k tomu, aby jsme zůstávali v Pánu Ježíši Kristu.

[16:24] Zůstaňte v mojí lásce, Páne Ježíš říká. Tak jako já poslouchám otce a zůstávám v jeho lásce, tak když vy budete poslouchat mě, tak zůstanete se mnou. Zůstanete v mojí lásce. V Ježíši zůstáváme tím, už jenom tím, že jsme uvěřili v tomu, že je boží syn. A to je třeba 1. Janova, 4. kapitola, 34. verž. A teď jsem si dal špatně odkaz. 1. Janova 4.15. Kdo vyznává, že Ježíš je syn boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. A to není jenom vyznání ústy, ale to je to přesvědčení našeho života. Jsme poznali, že Ježíš je boží syn. Když to vyznáváme a v tom vyznání, ano, ty jsi Bůh, boží syn je zároveň i to, že se mu poddáváme.

[17:25] Tak zůstáváme v Bohu a on v nás. Ten vztah, to přetrvávají nebo to přebývání v Pánu Ježíši Kristu je tak jako ty naše vztahy. Je nasloucháme, nasloucháme Jeho slovu, chceme Ho číst. Nemůžeme zůstávat v Něm, když nesůstáváme v Jeho slovu. Pokud Ho nečteme a nechceme Ho slyšet, tak v Něm nemůžeme zůstávat. Jestli otevřeme Biblii anebo aspoň mobil, aplikaci a vlastně něco. Za celý týden tak se ochuzujeme. Potřebujeme slyšet, potřebujeme s ním mluvit, potřebujeme se modlit.

[18:26] Jestli chceme zůstávat v Pánu Ježíši Kristu, pak je ještě jedna velmi důležitá věc, nebo dvě, které bych chtěl zmínit. A tou jednou je láska k bratřím a sestram. Zase ta první a nová, třetí kapitola, 23-24. A to je Jeho přikázání, věřit jménu Jeho syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. To jsou ty dvě přikázání, miluj Boha a miluj člověka, bylžního. Kdo zachovává Jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A čtvrtá kapitola, 12. a 16. verš. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a Jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

[19:31] Také my jsme poznali lásku, kterou má Bůh k nám a věříme v ní. Bůh je láska. A kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. Takže jestli chceme zůstat v Pánu Ježíši Kristu, pak potřebujeme milovat svoje bratry a sestry. I ty, kteří jsou nám nesympatičtí. Páne Ježíš nás nevolá k tomu, aby nám všichni byli sympatičtí. Ale aby jsme je milovali. Láska se projevuje různým způsobem. A to by bylo zase ještě další kázání. Ale máme milovat jeden druhého. Protože pokud nemilujeme jeden druhého, a tady bych jenom si dovolil tu vsuvku o lásce. Víte, co si myslím, jaký je opak lásky? Co je opakem lásky? Lhostejnost, přesně. Není to nenávist, je to lhostejnost. Prostě, že jsou mi ty druzí ukradení.

[20:35] Žiju si pro sebe. A to je opak lásky. Takže zájem je modlitby a náplnit dalšího kázání o lásce. To je to, že milujeme svoje blížní. A pokud chceme zůstávat v Pánu Ježíši Kristu, musíme se milovat navzájem. Takže pokud je mezi námi nějaká bariéra, nevyřešený vztah, nějaká hořkost, nebo cokoliv, vždycky je to překážka, nejenom ve vztahu k mým bratrům a sestram, ale v mém vztahu k Bohu. A samozřejmě zůstávat v Pánu Ježíši Kristu potřebujeme, když mezi námi není bariéra hříchu. Takže pokání, pokání vždycky otevírá, osvobozuje. Je nádherné slovo pro pokání. V té hebrejštině je to vrátit se zpátky.

[21:40] Takže to je to, co potřebujeme, vrátit se zpátky k Bohu. A odpuštění zase v té řečtině má nádherný význam, je to rozvázání. Že někdo něco rozváže, odpustí, odpustí. Prostě to pustíme, tu naši vinu a Bůh ji pouští. Už nás to nesvazuje, jsme svobodní. A můžeme zůstávat v Pánu Ježíši Kristu. Takže Páne Ježíš názve, nejenom přijď, ale zůstaň. Buď doma u mě, v každé chvíli. Protože já jsem tady a Pán Bůh je všechno. V něm je naše moudrost, v něm je náš život, v něm je naše radost, v něm je naše láska, v něm je vedení, všechno, co potřebujeme, bezpečí, přijetí. Někdy ani nemusíme mluvit, jenom stačí, když si jako David sedneme v boží přítomnosti a mlčíme.

[22:46] Jsme. Ale to nádherné je, že pokud jsme s Bohem, tak víme, ano, tady jsem doma. A ta důležitost toho, aby jsme zůstávali v Pánu Ježíši, už jenom několik věcí. Protože Páne Ježíš říká, bezemně nemůžete nic. Bezemně nemůžete nic udělat. My samozřejmě jsme schopní udělat spoustu věcí. Ale to, aby to mělo nějakou hodnotu, nějaký význam, něco, co obstojí před Bohem, to nemůžeme udělat bez něj. Někdy je to tak, že čím jsme vzdálenější od Boha, tím víc se toho snažíme dělat. A nebo nahradit tu blízkost nějakou aktivitou. Ne, že bychom neměli být aktivní, ale nikdy ta aktivita nesmí být náhradou za vztah. Protože Ježíš říká, bezemně nemůžete nést ovoce. Tak jako ta ratoles, která není spojená se stromem, uschne.

[23:48] Tak ani ty, jestli nemáš vztah se mnou, tak nemůžeš přiníst ovoce. Nemůže to být nic, co ve tvům charakteru jako ovoce vyroste, co bude krásného jako to ovoce ducha. A ani to, co bude užitečné pro druhé lidi. Nebo to, že to rozmnoží život. Ovoce je vždycky rozmnožení toho samého života. To má v sobě ten zárodek toho života, který je v té původní rostlině. Tak my, když někomu svědčíme o Pánu Ježíši Kristu, On se obrátí, tak do něj přijde ten boží život. Bůh do něj dá ten život. A donese to ovoce, ten život se rozmnoží. A Ježíš říká, to nemůžeš beze mě, to nejde. A tak na to zase je to obrovské požehnání a úleva, že to nemusím dělat sám. Ale že můžu přijít a můžu načerpat. A říct, pane Bože, tady jsem, použij mě.

[24:48] Pomož, dej mi sílu, dej mi moudrost, dej mi slovo, nemám. Jako se vymlouval Mojžíš, že mu říkal, ale já neumím mluvit. A pán Bůh mu říká, neboj, já jsem s tebou. Na druhé straně je to právě výzva. Pokud chceme nést ovoce, jakože to je smysl naší existence, tak potřebujeme zůstávat v Pánu Ježíši Kristu. A aby jsme při té naší službe si to neustále uvědomovali, že nejdřív musí být vztah a z něho musí vyrůstat služba. Pokud naše služba nevyrůstá ze vztahu, z toho, z těch kořenů, tak ta služba nebude dobrá. A to, kdo sloužíme jakýmkoliv způsobem, i kdyby jsme měli na starosti jenom službu v rodině, svým dětem, nebo péči o svoje rodiče, anebo o kohokoliv, anebo službu ve škole nějakou.

[25:52] To, že se máme učit, to je taky naše služba, to je práce. Musí to vyrůstat ze vztahu s Bohem. Oswald Chambers, kterého jsem tady citoval minule, říká jednu velice důležitou věc. Jednoduchou, ale podstatnou. O nic na světě nemějte péči. Jenom o jednu jedinou věc si dělejte starost a to je váš vztah s Bohem. O nic jiného na světě si nedělejte starost, jenom o jednu jedinou věc a to je tvůj vztah s Bohem. A potom to má výsledky. Potom poneseme ovoce. Pán Ježíš to zaslibuje. Ponesete hojné ovoce. Samozřejmě ještě přichází to čištění. To by bylo další velké téma, jak nás Bůh čistí, aby jsme nesli hojnější ovoce. Vyslyšení modliteb. Páne Ježíš říká, když budeme zůstávat v něm a jeho slovo v nás promění nás, tak můžeme prosit, o co chceme. Protože pak budeme prosit v tom, co On chce.

[26:55] V těch mantinelech ta jeho vůle. A Bůh to naplní. Vyslyší. A to, co je zase úplně úžasné na našem Bohu je, že Jeho vůle pro nás je tak dobrá, že říká, a to jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost, aby byla plná. Bůh chce, aby jsme měli radost ve svém srdci. Jeho vůle pro náš život není trápení, ale radost. Znamená to, že ji budeme vždycky cítit nebo vždycky stejně, nebo že budeme vždycky vysmátit. Ne. Že nebudeme prožívat problémy a těžkosti, že nebudeme plakat. Ne. Ale máme sílu to překonat. A ta jeho radost se v nás může obnovovat. Jak v žalmech, to zase se modlí David. Ať se vrátí radost ze tvého spasení.

[27:59] Obnov ve mně svého ducha. Obnov ve mně příjmeho ducha. Radost ze tvého spasení. Ale Pán Ježíš to pro nás chce. Aby jeho radost byla v nás a naša radost, aby byla plná. Není Bůh dobrý? Co všechno On pro nás chce dobrého? Říká, přijď ke mně, slož svoje břemeno a pak už neodcházej. Zůstaň. Buď doma. Nebuď, jenom nepřicházej ke mně jako k zásuvce. Ale můžeš být ke mně vrostlí. A všechno, co mám já, je ti k dispozici. Žij se mnou, já ti to chci dávat. Kešnám Pán Bůh každému, každý den, každou vteřinu, každou minutu našeho života. V tomhle požehná. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20240908/o-vinn-r-v · Last updated: 2026-10-15