# O modlitbě

> Sermon from 15 September 2024, 1. Tesalonickým 5:17, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 15 September 2024
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1\. Tesalonickým 5:17
- **Duration:** 27:56
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-09-15-O-modlitbe-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-09-15-O-modlitbe-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Pokoj vám, jsem rád, že tady zase dneska můžeme být a že jsme mohli opravdu přijít třeba na rozdíl od jiných míst, kde jsou ty povodně velmi vážné. A za to, že se můžeme modlit jedni za druhé, aj tam právě za ty místa, kde to lidé nemají jednoduché. Takže nevím, jak vnímáte to, když přicházíte do schromáždění, do modlitebny, jestli je to tak, jako že jdete domů. Tak ať už se člověk schází kdekoliv, ať je to modlitebná nebo je to prostě nějaký dům nebo něco, tak tam, kde jsou bratři a sestry, tak když máme ten dojem nebo ten pocit, to vnímání toho, že jdeme domů a najdeme jenom někam na nějaké setkání, tak je to moc dobrá věc.

[1:04] My jsme totiž mluvili taky o tom, že my, že Ježíš nás zve, aby jsme přišli k němu a nejenom, že nás zve, aby jsme přišli, ale že nás taky zve k tomu, aby jsme zůstali. Aby jsme u něho byli doma. A je to úžasná věc, že nemusíme se cítit jako cizinci u Pána Boha. Nemusíme se cítit jako hosté, jenom nějaký příležitostní, ale že se můžeme cítit jako děti, kterými nás Pán Bůh nazývá. A to, že jsme u něho doma, že můžeme zůstat a že máme zůstávat v jeho přítomnosti, tak jeden z těch prostředků, jakým se to děje, který jsme ten minule zmínili, je modlitba. Já bych chtěl dneska právě o modlitbě mluvit jako o tom prostředku zůstávání v Pánu Ježíši Kristu.

[2:12] A to na základě jednoho verše, který je zapsaný v 1. tesalonickým, v 5. kapitole je to 17. verš. Tak některé verše jsou tak krátké, že člověk by jenom povstal a už by se zas mohl sednout, takže dneska zůstaneme sedět. Ten verš zní, v modlitbách neustávejte, nebo bez přestání se modlete. Když se tohle řekne, jak vám to zní, nebo jaké pocity to u vás vzbuzuje. Asi můžete odpovědět sami, nemusíte mi odpovídat. Aby jsme se nedozvěděli třeba něco. Je to něco, co je těžkého? Je to těžká výzva? Nebo fakt pořád se modlit, to snad ne.

[3:13] A nebo to v nás vzbuzuje ten pocit toho, že jsme rádi. Asi to velmi závisí na tom, zrovna v jakém právě vztahu jsme s Bohem. Protože pokud zrovna nejsme na přátelské vlni, tak tohle nechceme slyšet. A nebo je to pro nás nějaká práce, nějaká výzva k tomu, že pořád se modlit. Ale pokud je ten vztah s Bohem v pořádku, pokud ho máme rádi a opravdu máme to, že jsme u něj doma, tak tahle výzva je radost. Taky asi závisí hodně na tom, co si představujeme pod tím pojmem pořád se modlit. A nebo někteří by řekli furt se modlit taky možná.

[4:16] A já jsem tam teďka těch 17 let odchebů, tam těch německých hranic, tak... tam ty německá slova furt. Co si pod tím představujeme? Je to znamená to pořád klečet na kolenách u postele, nebo my nemáme klekátka, obrázky, nebo prostě obrazy, nebo nějaké pomůcky, které by nám měly pomoct v tom se modlit. Nebo to znamená být na určitém místě, být pořád někde ve společenství, na skupince, nebo ve schromáždění. Co to je pořád se modlit? Asi neřeknu nic nového, asi to nebude možná nějaké ani velmi dlouhé, ale spíš taková výzva k praxi, k tomu, aby jsme tohle začali nebo praktikovali. A pro ty z vás, kteří to děláte a praktikujete, tak kež to je takovým povzbuzením a utvrzením, pro ty, kteří ne, tak ať je to pozváním k tomu, aby jsme do tohohle vztahu s Bohem vstoupili.

[5:29] Protože právě o to jde, že ta modlitba je vztah, je to rozhovor a je to to, že jsme s Bohem. A jak už jsem možná tady říkal, to, že se modlíme a to, že jsme s Bohem, neznamená vždycky, že musíme mluvit. Někdy to znamená naslouchat Pánu Bohu a mlčet, prostě být s ním. Někdy modlitba znamená, že něco začneme dělat. A to potom bude jedna poznámka k tomu. A že modlitba neznamená jenom to, že prostě něco verbálně nebo neverbálně vyjadřuju s Bohem, ale to, že jdu a něco udělám. I to je modlitba. A tady už to začíná trošku asi dávat smysl. Bez přestání se modlete. Ještě bych k tomu chtěl říct, že pokud začneme mít ten dojem, že to je něco těžkého a že je to prostě něco, co bychom měli a musíme, aby jsme si uvědomili, že ne musíme, ale můžeme.

[6:44] Že modlitba je privilegium a milost. Bůh chce, aby jsme s ním byli, aby jsme s ním strávili čas, aby jsme byli v jeho přítomnosti. A Bůh je náš otec. A strašně někdy závisí na tom, jaký vztah jsme měli k tomu pozemskému otci. A to někdy může dělat velkou neplechu v tom, jakým způsobem se vztahujeme k Bohu jako k otci. Ale pro ty, kteří měli dobrý vztah s matkou, je dobrá zpráva. V Biblii je jeden verž, který hovoří o Biblii jako o matce. A my potřebujeme vnímat, ale je tam ten symbol hlavně otce, a že Bůh je ten, který nás má rád, kterému na nás záleží a že k němu můžeme jít.

[7:50] A Bůh není jenom otec, ale Bůh je taky pán pánů a král králům. My jako lidé máme tendenci žít v extrémech, buď ve velké familiarnosti s Bohem a vytrácí se nám to vědomí té boží velikosti a svatosti, anebo máme tak obrovskou představu o boží svatosti, že se nám ztrácí ten intimní, blízký, až něžný vztah, který pán Bůh má k nám. Ale v Bohu je to všechno a to potřebujeme vnímat. On je otec, on je král králu a pán pánů, je stvořitel nebe i země. A když začneme přemýšlet a uvažovat o tom, jaký Bůh je, kým je, je nežný vztah, Tak nás to vtáhne do té jeho přítomnosti, chceme být s ním a už se začínáme modlit. Tím, že uvažujeme o Otci, že uvažujeme o Pánu Ježíši Kristu, o jeho duchu, to nás vtahuje do jeho přítomnosti a začínáme se modlit.

[9:01] Začínáme tím, kým Bůh je a začínáme vnímat, jaké obrovské privilegium a milost to je, že k němu můžeme jít. Že nás zná, že On je ten, který nás tady chtěl mít na tomhle světě, protože On je Otec a my jsme tady z Jeho vůle, nejsme tady náhodou. On je ten, který pro nás má plán. Není to Otec, který se o nás nezajímá, ale ten, který se o nás zajímá. On je Pán pánů a Král králu, je ten, který všechno může, kterému není nic nemožné. Je stvořitel, jemu stačí říct slovo. A je. A to nás všechno povzbuzuje k tomu, aby jsme s ním mluvili, aby jsme byli v jeho přítomnosti a neustále s ním hovořili. A to, že to je obrovské privilegium, taky jsem chtěl zmínit v jedné věci, a to je, že ve starověku neměl k panovníku, ke králi přístup jen tak někdo.

[10:13] Vlastně jenom několik málo vyvolených, vybraných lidí k němu mohlo přijít bez vyzvání. Bez toho, aniž by to král dopředu věděl a dopředu to dovolil pod trestem smrti. Asi vzpomeneme na příběh o Ester. To byla královna, ale ona nemohla přijít ke králi Achaš Verošovi, kdy se jí zachtělo. A riskovala svůj život tím, že tam za ním šla se přimlouvat za židovský národ. Bůh je víc než nějaký pozemský král. On je jakožešně pán pánu a král králu svatý. Ani si nedokážeme představit, kým Bůh je. A my můžeme. Kdykoliv, kdekoliv jsme s ním můžeme mluvit. Můžeme k němu přijít. Právě proto, co pán Ježíš Kristus pro nás udělal.

[11:15] Že v té jeho krvi, v jeho oběti, v jeho odpuštění můžeme přijít. A epištola židům nás k tomu vybízí. Směle máme přistoupit k drůnu milosti, aby jsme nalezli pomoc a milost v pravý čas. Pán Bůh nás zve, a zase to zopakujeme, pán Ježíš nás zve, přijďte ke mně a zůstaňte. Neustálá modlitba nevylučuje ty chvíle stišení, nebo rozjímání takové té soustředěné modlitby, ale ta neustálá modlitba z těchto chvil vyrůstá. Ta neustálá modlitba není něco jednoduchého nebo automatického. A že to takhle prostě umíme. Ale je potřeba to začít dělat. Potřebujeme si vypěstovat zvyk, se k pánu Bohu obracet za všech okolností, kdekoliv jsme.

[12:22] Ve škole, v práci, doma, v posilovně, na procházce, v obchodě, při odpočinku. A cokoliv přichází do našeho života, můžeme obrátit v modlitbu. Reagovat na to modlitbu a učit se to dávat Bohu. Ať je to radost z toho, nevím, co vám dělá radost někomu, že se prochází nádhernou přírodou a vidí boží stvoření, může za to děkovat, může být s Bohem. Nemusí si to nechat jenom pro sebe a obdivovat to, ale může to sdílet. Obdivovat Pána Boha, jaký je. Nádherná hudba, umění, kniha, film. Přitom se můžeme modlit, zrovna když to není ale něco, co není nějak proti Pánu Bohu, nebo není v tom nějaký hřích.

[13:27] Ale všechno to můžeme prožívat s Bohem. Můžeme za to být vděční, radovat se z toho, v boží přítomnosti, z požehnání, z toho, když se něco povedlo. Ať už je to cokoliv, co se nám povede. Prozby o pomoc, o moudrost, o vedení. Můžeme vyznávat, prosit za odpuštění. Ta neustálá modlitba, to můžou být také krátké myšlenky, které vysíláme k Bohu. Krátká věta, někdy je to jenom povzdech, ale jde o to počítat a naučit se počítat s tím, že Bůh tu je, že je se mnou, já můžu být s ním a že mě Bůh chce slyšet. Když přemýšlíme nad tím, že Páne Ježiš poslal Ducha Svatého do našich srdcí, aby tam byl, tak nevím, co to s náma dělá.

[14:37] Že On je, On tam je, pořád, pokud ho já nevyháním. Pokud, nebo musíme pěstovat tenhle zvyk a naučit se to, žít v té boží přítomnosti, přicházet k němu, počítat s ním, protože někdy, nevím, jestli se vám to stává, mějo, že žijeme, jako by Pána Boha nebylo. Děláme si starosti, uvažujeme, jak se zachovat, vymýšlíme x, y řešení na nějaké situace a problémy, plánujeme, co budeme dělat a pak se hroutíme z toho, že to nevychází, nebo z toho, že jsme v nějakém časovém presu, anebo zapomeneme na Pána Boha, když se všechno daří.

[15:38] Kolik problémů starostí a trápení bychom si ušetřili v životě, kdybychom to všechno hned obraceli v modlitbu. Takový možná banální příklad, to taky nevím, jestli se vám stává, mě se to hledá k té klíče. Kde jsou klíče od auta, kde jsou klíče od domu, včera se mi stala jedna taková nepříjemná věc, byl jsem ještě nakupovat a teď jsem zaparkoval u Lidlů a předtím jsme byli ještě, měl jsem toho nejmladšího sebou, zůstával v autě a jsem nechával běžet motor, ale u toho Lidlu jsem to vyplnil. A vystoupil jsem z auta, hledám klíč v kapse, že zamknu auto a klíč nikde. říkám, tyjo, já jsem to, a protože to je takový to, že můžete nastartovat nadálku trošku, tak jsem říkal, tak já jsem nastartoval, protože jsem ho měl doma, protože stojím téměř u dveří.

[16:43] A teď nemám ten klíč a já nenastartuju od toho obchodu. A díky bohu, že jsem si předtím teda dal do brašny ještě ten náhradní klíč. Já jsem tam předtím dva a ten náhradní jsem úplně zapomněl a ten druhý jsem měl teda doma, ten jsem vyndal skutečně. A nevzal jsem si ho. Tak jsem říkal, no, tak díky bohu za sklerozu, že jsem si ho zapomněl vyndat z kapsy. Teda z té brašny. Hledáte klíče a místo nervozity, hněvu anebo obvinování druhých, kam mi ho zazdali, kam prostě to někdo schoval nebo někdo to něčím přikryl, ale já to teď nemůžu... najít, se můžu modlit. A několikrát se mi to stalo, že jsem se skutečně modlil za to, abych mi Pán Bůh ukázal, kde to je, nebo nějaká věc, kterou jsme hledali, a pak jsme to našli.

[17:46] Nebo když s vámi někdo mluví a je na vás nepříjemný. A to může být prodavačka, nebo já nevím kdo, ve škole, učitel, třeba nemusí mít zrovna dobrý den a prostě si to na vás vyleje. A místo toho, aby my jsme hned vystartovali a zareagovali a patřičně mu dali najevo, že takhle teda ne, takhle s námi mluvit se mnou nebudeš, tak se můžeme stišit a modlit se a Pán Bůh nám může dát milost zareagovat jinak. Měli jsme na škole dirigentku, profesionální hudebnici, taková úžasná osoba, byla to americká misionářka, starší paní. A tohlec to jsem zažil jednou u ní. Jeli jsme někam a byl tam vrátní, který byl hodně nepříjemný.

[18:48] A ona se na něj usmála a odpověděla mu laskavě a to byla změna. Usmál se na ní a úplně s ní začali mluvit a jednat jinak. Můžeme všechno to, co přichází do našeho života a právě ty věci, s kterými nepočítáme, které prostě přijdou tak hned, náhle, se za to můžeme modlit, můžeme to dát Pánu Bohu a někdy prosit, Pane Bože, já už to nevydržím, už se chystám vybuchnout, pomož mi. A Bůh nám chce pomáhat, chce nás vést a měnit nás, i ty naše situace, i ty, se kterými jednáme. Když se modlíme, nemusíme žít vlastním viděním situací a lidí.

[19:51] Protože my věci, situace a lidi vidíme svýma očima. A potom tak na ně reagujeme. Ale když se modlíme za to, aby nás Pán Bůh vedl a když mu to dáme a prosíme ho za vhled, tak už nemusíme žít tím svým viděním, ale tím Božím viděním. A jak jsem říkal, to se musíme učit, to nepřichází hned a asi ve spoustě situací padneme, nebo se nám to nepovede. Ale zkoušejme to. Má to obrovský význam. Nemusíme hledat svoji vůli v životních situacích, ale můžeme být napojeni na Pána Ježíše jako zdroj svého života, pokoje, moudrosti a pomoci. A jak jsem říkal, potom i ty věci, které děláme, můžou být modlitbou. Když to, co dělám, dělám s Bohem a dělám jako pro něj.

[20:57] A nebo někdy se za něco modlíme a potom nás Pán Bůh pošťouchne k tomu, aby jsme taky pro toho člověka, za kterého se modlíme, něco udělali. Modlíme se za to, aby někdo, někomu Pán Bůh pomohl, potěšil ho a to je super. A potom toho člověka vidíme a když nás Pán Bůh vede, tak skrze nás ho Pán Bůh může potěšit. Jsme se za to modlili a teď to můžeme udělat. A to, co uděláme, je prodloužením té naší modlitby. Je to modlitba. Ta naše modlitba může být velmi praktická a vede nás k tomu, aby jsme nejenom zase mluvili, ale abychom taky něco dělali. A o povodních mám jeden zážitek, když jsem byl na praxi z Prahy v Praze, na Vinohradech, tak tam byly ty povodně velké, hladina vlta vystoupala, Karlín to zaplavilo.

[22:06] A my jsme se samozřejmě modlili za povodně a modlil jsem se, už je to dávno, ale myslím, že jsem se právě modlil za to, aby mě pán Bůh ukázal, jak můžu pomoct. A pak na jednoho dne zvoní telefon a hledáme dobrovolníky na uklízení sklepu a bláta ze sklepu v Karlíně. Nechcete pomoct? A vždyť jsi se za to modlil, aby si mohl pomoct. Tak tady máš odpověď. A mohli jsme tam jít. A mohla to být prodloužením té modlitby. Strašně to smrdělo, to bahnu tam v těch sklepech, ale byl to obrovský zážitek. Vlastně pomáhat tam. Bylo to úplně uzavřené. Ten Karlín byly tam vojenské stany a Adra a armáda, myslím, a dobrovolníci, kteří tam pomáhali vyklízet to bahnu z těch sklepů. Ale to, co uděláme, je prodloužením naší modlitby.

[23:06] A naše modlitba je uctíváním Boha. Bůh si zaslouží naši chválu. Nikdo toho pro nás neudělal a neudělá víc než on. A když jsme s ním a když se modlíme, tak ho uctíváme. A pán Bůh má radost. Modlitba je pro náš život jako dýchání. Kdo nedýchá, nežije. Kdo se nemodlí, nemůže duchovně žít. Můžeme přicházet k Pánu Ježíši Kristu, k Bohu. A to, co je úžasné, je, že my právě skrze Pána Ježíše přicházíme až před Boží trůn. Boží trůn je, říkáme, nebe. On je v nebi.

[24:09] A my můžeme přijít až tam. A jak to jeden kazatel vyjádřil, my se můžeme nadechnout toho vzduchu nebe, když se modlíme. Víte, jaké to je nadechnouce čerstvého vzduchu. A nebo po tom, co vás něco tísní a svírá, že se nemůžete ani nadechnout, jak to někdy je. Že se můžete prostě volně nadechnout, když to z vás spadne. A to je modlitba, když můžeme přijít k Bohu a můžeme se nadechnout. Protože v té Boží přítomnosti tam je pokoj. Odpočinutí, tam je radost, tam je řešení. Je tam On. A tak se modleme. Neustále potřebujeme Boží požehnání. Boží požehnání v práci, ve škole, ve službě. Pořád potřebujeme Boží ochranu, pomoc ve zkouškách a v pokušení.

[25:09] Ostatní lidé neustále něco potřebují okolo nás. Ať už jsou to ty praktické věci, anebo to, že potřebují slyšet evangelium. A my se za to můžeme modlit. Bůh toho má hodně připraveno. Pán Bůh toho má hodně připraveno. Ale kolik toho může dát, no může. Někdy to opravdu závisí na tom, jestli se modlíme. V Ezechielovi je jeden verš, který je takový velice závažný. Pán Bůh chystá soud na Izrael. A mezi tím, co říká o tom soudu, který postihne ten Izrael, tak ale tam říká pán Bůh, a hledal jsem někoho, kdo by se postavil do trhliny a zazdíval zeď. Ale nenašel se nikdo. A proto ten boží soud přišel. Pán Bůh ten soud ohlásil, ale hledal někoho, kdo by se modlil za Izrael.

[26:13] A když by byl někdo, kdo by se modlil, tak ty boží soudy mi nepřišly, anebo by to bylo jinak. Ježíš říká v té modlitbě, páně, nech se stane boží vůle, jako je v nebi, tak i na zemi. Ta boží vůle je v nebi. Je dobrá, libá, dokonalá. Ale to, jestli se stane na zemi, závisí na tom, jestli se za to někdo bude modlit. Ten kontext tohohle verše hovoří předtím o radosti a potom o vděčnosti. A pořád je tam něco, aby jsme dělali neustále. A právě i ta modlitba je tam, ta výzva, neustále se modlete. A pak tam říká Pavel, a to je boží vůle pro vás v Kristu Ježíši. Je to něco, co Bůh chce a je to dobrá věc. Je to zase jedna z těch věcí, kdy můžeme poznávat, že to, co Bůh chce, je dobré.

[27:20] A tak to vezměme jako pouzbuzení, jako výzvu. A že nás Pán Bůh zve, aby jsme zůstávali s ním. Modleme se, přicházejme k němu, mluvme s ním, nebo mlčme s ním a dělejme něco s ním. Kež nám Pán Bůh v tom požehná každý den, tak jak budeme a budeme budovat ten náš vztah s ním. Tak, aby taky to požehnání mohlo přijít nejenom do našeho života, ale skrze náš život i do životu druhých. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20240915/o-modlitb · Last updated: 2026-10-15