# Boží věrnost a Boží obdarování

> Sermon from 13 October 2024, 1 Korintským 1:4-9, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 13 October 2024
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Korintským 1:4-9
- **Duration:** 38:05
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-10-13-Bozi-vernost-a-Bozi-obdarovani-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-10-13-Bozi-vernost-a-Bozi-obdarovani-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Pokojí vám, radši a sestry, minule začali hovořit o tom prvním dopise apostola Pavla Korinským a mluvili jsme o tom služebníkovi a o tom, co říká o tom sboru, o církvi a byl to takový obecně konkrétní úvod, jak jsem říkal, a dneska v tom budeme trošku ještě pokračovat. Já bych poprosil kluky, kdybychom mohli si promítnout jednu mapu, protože říkali jsme, že to apostol Pavel píše boží církvi, která je v Korintu. Takže to je to místo, kde ten sbor byl, kde vznikl, kde rostl, kde působil, kde ty lidi žili každý den, tak jenom něco málo bych chtěl povědět o tom městě nebo o tom, jak to tam vypadalo. Tak jsme si to dokázali představit na ty větší mapě, kde asi ten Korint ležel.

[1:02] Tak určitě to, možná jste někdo byli tamhle v řecku. Je to na takové úzké ší, která spojuje ten peloponeský poloostrov s dalším, s tím pevnickým řeckem. Myslím, můžeme tu další mapu ještě. Takže tady už to vidíme přímo a když se podíváme ještě na tu poslední, tak tady na tomhle místě je ten starý Korint, nahoře nad ním je jeden přístav Lechajon a tady dole v tomhle rohu je druhý přístav Kenchreje, který patřil k tomu Korintu. Děkuji. Tak to jenom, aby jsme si věděli představit, kde to tam leželo a ty dva přístavy, které byly velmi důležité pro to město. Bylo, protože to určovalo ráz a charakter toho města. Jinak to staré řecké město v roku 146 Římaní úplně zbořili, potom to Julius Cezar obnovil a stalo se hlavním městem římské kolonie a provincie Achája.

[2:11] Sídl tam pro kunzul, takže to bylo také správní středisko celé té veliké oblasti a římské provincie, velmi důležité město. A měl, že mělo prestiž tohodle té důležitosti politicky a právě ty přístavy, které tam byly, tak byly velmi důležité, protože ta poloha toho města byla na té úzkější, takže všechny ty obchodní cesty, které vedly ze spodu nahoru nebo z hora dolů, vedly přes Korint a vozilo se s boží loďmi a oni by museli obeplouvat celý ten peloponéský polostrov a tam dolepil nějaký nebezpečný mis, kde ty námořnici z toho měli hrůzu a proto raději, než by to obeplouvali, tak ty lodě zakotvily v tom jednom přístavu, vyložilo se s boží a ty lodě se přemístily po takové kamenné cestě a nevím, jak to dělali, a říkali, že celé ty lodě přemístily přes tu šíji a ve druhém přístavu to zase naložili a pokračovali a nebo lodi, které připlouvali sem, dovezli z boží nebo z druhé strany. Takže to město bylo bohaté a právě to, že to byl tenhle přístav a že to bylo také obchodní centrum, bylo právě důležité z toho důvodu, že obyvatelstvo, které tam bylo, tak přicházelo ze spousty míst na světě.

[3:48] A byli tam námořníci, kteří se tam zdržovali jenom nějakou dobu. Námořníci většinou nebyli pověstní svým mravním životem, takovým nějakým, že to nebyli nějací svatouškové, jak bychom dneska řekli. Takže to mělo působilo na to město. To, že tam si ty lidé, kteří tam přicházeli za obchodem a kteří tam žili a obchodovali a byli tam z různých míst ze světa si přinášeli sebou svoje náboženství. Takže to bylo... Bylo prostě kulturně, nábožensky, etnicky, společensky, úplně mix všeho možného. A v tom jednom městě se to prostě mísilo a žili vedle sebe. Takže třeba v tom náboženství se mísili, potom začaly se mísit všechny ty prvky ze západu, z východu, mystéria a takovéto tradiční náboženství s tím, s tím mysterijní kulty byly známé tím, že tam kladli velký důraz na prožitek. Že to nebylo jenom něco, že jste šli do chrámu, ale jste to museli prožít vevnitř. Že nějaké setkání s božstvem, kde jste se stotožnili s tím.

[5:06] A byly tam také extáze. A takže tohle v tom městě bylo, pak tam byl ten kult bohyně Afrodité. Ani se člověk o tom asi nechce mluvit z kazatelny prostě, ale ta sexuální uvolněnost mravů, která tam byla díky tomuhle kultu, a nejenom v Korintu, ale na těch jiných místech v Řecku a v tom starém světě byla asi dost hrozná. A jinak byly fascinovaní řečnickým uměním, řeckou filozofií. A byly tam lidé, kteří byli bohatí, byly tam spoustu otroků, lidé ze společenských nízkých vrstev. A ještě se tam pořádali také, vedle olimpijských her, se pořádali tam na tom místě istmické hry. Takže tam byly hodně sportovců taky.

[6:10] Velmi prestižní taky hry. Takže to město bylo známé ve světě, všude ve světě bylo známé pro svou mravní uvolněnost a luxus. A dokonce se uchytilo prý slovo žít korinsky. Takže když někdo žil korinsky, tak se tím chtělo říct, že žil mravně, prostě úplně nevázaným způsobem života a luxusně. Takže typ člověka, jsem se dočetl, to se mi líbilo, to to schrnuje, že ten typ člověka, který v Korintu žil, byl obchodník, který si vydělával jakýmkoliv způsobem. To znamená dostat z lidí co nejvíc prachu, zisk. A člověk, který hledal všelijaké možné žádosti, požitky, smyslové, tak to byl další typ člověka. A pak sportovec, který byl pyšný na svou tělesnou sílu.

[7:12] To znamená člověk, který neuznával žádný vyšší zákon, než svoje vlastní touhy. To bylo jediné, co ty lidi nějakým způsobem uznávali a co pro ně bylo důležité. A do tohohle města přišel na své druhé misijní cestě apostol Pavel. Tak já nevím, jestli bychom si vybrali takovéhle město, že bychom do něj šli evangelizovat, nebo na misii, jestli bychom si vybrali možná nějaké lepší, takové vhodnější půdu trošku. A kde by to nebylo tak těžké. Ale právě sem přichází Pavel, protože ho tam Bůh vede. Protože on, tak jak jsem to zmiňoval už i minule, když se mu Páne Žižíš, to bylo strašně těžké pro něj, se mu ukázal a říká mu, v tomhle městě ještě mnoho lidí patří k mému lidu. On už o nich věděl.

[8:13] Věděl, kdo ho hledá. Kdo potřebuje spasení. A poslal tam apostola Pavla s jeho týmem, misijním spolupracovníky, aby kázali a aby skrze ně Páne Žižíš přišel až k ním, zaklepal na jejich srdce a říká, já jsem ten, koho hledáš. A apostol Pavel poslechl. A díky tomu se tam dostalo evangelium. A my známe ještě jeden verš, který říká, a přijdu, kdo potřebuje spolupracovníků. Tam, kde se rozmohl hřích, tam se ještě víc rozhojněla milost. Pán Bůh má obrovskou moc. A i v tomhle městě to dokázal. Že právě tam, kde to bylo tak náročné, a tak bychom řekli, co ty lidi mohlo přesvědčit o tom, že potřebují evangelium, tak právě tam Pán Bůh dokázal svoji milost. A lidi, kteří byli hluboko, už po uši, nebo nad uši a ve všelijaké špíně, dokázal vytáhnout, očistit, dali im nový život, novou milost.

[9:24] A oni mohli být, tak jak to píše na začátku, svatí povolení v Pánu Ježíši Kristu. To je obrovská boží moc. Takže v tomhle, do tohohle města, apostol Pavel a Pán Bůh přinesl svoje slovo a mohla tam zazářit. Mohl se tam rozsvítit světlo. A Pán Bůh povolal kdysi dávno někoho do tohohle města, kde předtím ještě nebyl zbor, aby tady začal práci. Byla to v stanice Šumperského zboru, pak před 30 lety se osamostatnila. A po celou tu dobu tady Pán Bůh má, měl svoje věrné a má, má vás, má nás, aby jsme do toho našeho města přinášeli Evangelium. Jaké je to naše město? My jsme ta boží církev, jak jsme říkali v Olomouci, ne v Korintu.

[10:25] Žijeme ale v tom prostředí, které působí, tak jako působilo na ten zbor v tom Korintu. Tak když už jste ho četli, tak si dokážete teď i představit všichni ty problémy, které tam byly v tom sboru. A z čeho to asi pocházelo taky? Že ty lidi žili v té kultuře, v tom prostředí, setkávali se každý den se svými spolupracovníky nebo sousedy, kteří, jak jsem říkal, nebyli žádní svatoušci. A to na ně působilo samozřejmě. Tak i na nás působí naše okolí. A mohli bychom asi přemýšlet o tom, tak to by bylo asi na celé kázání, tak jsem o tom, už jsem to dál nerozváděl, ale si by to stálo nějak za to popřemýšlet, když my žijeme tady, tak jaké je to naše město, to naše prostředí. Jaké hodnoty jsou důležité pro lidi, kteří žijí tady, jestli je to vzdělání nebo ne, jestli jsou to požitky nebo ne a co hledají.

[11:32] To, co je zajímavé, že ta dnešní společnost asi tak jako do určité míry i ta stará, je hodně rozmanitá. A jsou lidé z různých společenských vrstev a tolik se toho dneska nabízí, a že asi každý je úplně na jiném místě a na té cestě v tom, kde ho Bůh hledá a kde třeba on hledá Boha. Ale to, co je právě všude společné, je, že Bůh hledá a chce přijít za konkrétním člověkem skrze nás a zaklepat je na jeho srdce a dostat ho z té jeho situace, ve které je. Ať už si o sobě myslí, že je spravedlivý a nic nepotřebuje a že je dobrým životem a je na úrovni a možná, že mu ani nic nechybí po té materiální stránce anebo pro toho člověka, který už si i uvědomuje, že je na tom hodně špatně.

[12:44] Když apostol Pavel opustil tohle město, tak nastaly problémy. Právě ten vliv okolí, to náboženství, které tam bylo, a se dostávalo pomalu do sboru. A velkým problémem byla taková v té době věc, že se rozhodnete, Vazila taková myšlenka, takové rozpolcenosti mezi tělem a duchem. Duch je spasený, to je to, na čem záleží, to se tam dostalo z té řecké filozofie, ta duchovní bytost, to je to, o co jde. A tělo je vlastně svým způsobem takové vězení té duše. Je to něco, co je špatné a na čem nezáleží. Takže, jestli člověk tělesně páchá nějaký hřích nebo smrstvo, to se týká jeho těla, to tady stejně zůstane, na tom nezáleží. Důležité je duch, který je spojený s Bohem a ten je čistý.

[13:46] A z toho tam pramenili ty problémy i ty mravní v tom zboru. A tam obrovská pícha právě i na to, kým chtěli být. A možná, že v tom zboru nebylo tolik lidí, kteří byli svým postavením na úrovni a tak se chtěli trošku, trošku taky chtěli někým být. A tak to dáli pán Bůh, budeme o tom mluvit, o tom, jak obdivovali právě ty řečníky. Tam byl Apolos, který byl úžasným řečníkem, který tam potom působil. Apostol Pavel asi neuměl až tak, nebo mu to nešlo, tak to mluvení. A tak, nebo nemluvil tak úžasně, tak řečnicky jako Apolos, tak se někteří upnuli na něj, na toho Apola, místo na Pavla. A ve zboru nastalo rozdělení. A apostol Pavel, když se doslechlo o těch problémech, tak jim píše dopis, tenhle dopis.

[14:50] Taky oni sami měli spoustu otázek, na které se ptali, ve kterých neměli jasno, a tak mu je napsali a apostol Pavel na ně odpovídá. Takže ta první korinským, ta epištola celá je takovou odpovědí, apostola Pavla na problémy, které nastávají v církvi. A my to můžeme vzít, aby jsme věděli, když nějaké takové problémy se s nimi setkáváme, ať už ve svém životě, nebo ve zboru, anebo ve svém okolí, aby jsme ji uměli řešit. A taky je tam hodně otázek, které možná si také klademe, anebo si ji kladou lidé okolo nás. Tak doufám, že musíme se modlit, aby to pán Bůh použil k dobrému. Ale ještě dřív, než vůbec apostol Pavel začne řešit ty problémy, tak tam má ještě tu druhou část toho úvodu.

[15:53] My bychom asi nejradši hned, tak jako lidi to děláme, bychom hned řešili věci. Tak je problém, tak ho jdeme řešit. A někdy přeskočíme jednu strašně důležitou věc, že začneme vůbec přemýšlet o tom, co by o tom chtěl říct Bůh. A stišíme se před ním a prosíme jeho, aby nás vedl. A to je, ale apostol Pavel to udělal a proto celý ten dopis může být požehnáním. Tak to je něco, co potřebujeme udělat. Spíš než skočit do řešení problému, zastavit se, soustředit se na Boha a pozvat jeho do toho řešení. Takže ještě dřív, než apostol Pavel všechny ty těžké věci, ke kterým přijde, řeší, tak píše toto. A můžeme to buď vidět tady, anebo si můžeme otevřít první, teda první korinským první kapitolu a budeme číst od čtvrtého do devátého verši.

[17:00] A můžeme povstat ke slyšení Božího slova. Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši. On vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání, neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým synem, naším Pánem Ježíšem Kristem. Tak můžeme se posadit. Tak to hlavní téma je boží věrnost.

[18:04] a boží obdarování. Jak jsem říkal, Apoštel Pavel nezačíná těmi problémy, ale začíná v děčnosti. V děčnosti za to, co Bůh udělal v tomhle sboru. A v lidech, v konkrétních lidech, kteří tam jsou. Takže Apoštel Pavel začíná Bohem. Začíná jeho dílem a díku zdáním. To je jedna veliká věc. Jestli my chceme, tak jako Apoštel Pavel bude potom napomínat, jestli my chceme někoho napomínat a vidíme nějaké problémy i ve sboru, jestli nedokážeme nejdřív děkovat za bratry a sestry, opravdu ze srdce být vděční za ten sbor, tak nebudeme schopní dobře ani napomínat.

[19:05] Apoštel Pavel přes všechny ty hrozné věci, které se tam děly v tom sboru, tam dokáže vidět boží působení a boží moc. A my bychom to tam možná ani neviděli. Tak jako to někdy nevidíme ani třeba v životě někoho, kdo má problémy, anebo ve sboru. A někdy potom dochází k tomu, že lidi se seberou a odejdou, protože v takovém sboru nebudu, tam, kde prostě je to tak šílené. Nebo v té církvi, kde je to tak hrozné. A je to smutné. A někdy samozřejmě nezbývá, než to udělat. To zase, aby jsme neřekli, že taková věc není někdy legitimní v některém případě. Ale nejdřív bychom měli být schopní vidět, že i tam, kde my už nad tím zlomíme hůl, Bůh ji nezlomil. A vidět tam to, že Bůh působí, a spíš než si někdy stěžovat na svoje bratry a sestry, nebo stěžovat si na sbor, začít tím, že budeme děkovat.

[20:19] Pane Bože, děkuju ti za to, že jsi toho člověka vůbec zachránil. Že jsi na začátku toho jeho života byl. On sice teď prožívá svoje problémy a je třeba na cestě od tebe. Ale já ti chci poděkovat za to, že jsi ho přitáhl, že jsi ho přivedl k nám. A že ještě působí, že jsi to nevzdal. Za co konkrétně Apoštol Pavel, čeho si všímá, za co děkuje? Takové dvě oblasti. Za to, co Bůh dal a za Boží věrnost. A co Bůh dal? A tam jsou specificky tři věci. Za Boží milost, za bohatství, které dal do toho zboru a za dary milosti. Boží milost, to je to první, za co Apoštol Pavel děkuje. A opravdu, pane Bože, děkuju ti za to, že a teď si možná promítá to působení svoje v tom zboru.

[21:22] A ty konkrétní příběhy, ty konkrétní situace těch lidí, kdy s nimi mluvil, kdy jim svědčil a kdy najednou to slovo se ujalo a lidi se obrátili, uvěřili a začali se modlit. Nevím, a je to vždycky úžasné, když člověk slyší člověka, který se v životě nemodlil, se modlit. A nebo kdo se obrátí a začne se modlit. Začne když člověk slyší člověka, A tak, jak to neumí, třeba někdo, tak to jsme vyrůstali v Besíce, už to třeba nějak mají naučené, ale ti, kdo v životě nebyli v církvi, v kostele, a začnou se modlit, prostě, to je nádhera. A možná, že si to Apoštol Pavel promítá a znovu to prožívá a znovu za to děkuje. Pane Bože, děkuju ti za to, že ty jsi působila, že v tomu sboru dal svoji milost a dáváš. Že ještě existuje, že se lidé schází, že tě uctívají, že chtějí být spolu, že tě chtějí následovat.

[22:28] Milost, a už jsme na to narazili minule, že my si nic nezasloužíme ve svojem životě, nic. A Pán Bůh nám všechno dává. Dává nám to z milosti. Takže milost je první věc, za kterou můžeme děkovat. A za svoje bratry a sestry a za zbor. A představit si, nebo si připomenout ty konkrétní situace, ty konkrétní příběhy, kdy my jsme uvěřili, nebo někdo ze zboru se obrátil. A nebo to požehnání, které Pán Bůh za ty roky, co tady zbor je, jak působil, co všechno dával. Připomenout si to, vědomně si to připomenout a děkovat za to. Ta druhá věc je bohatství, které Pán Ježíš dává. Pán Ježíš říká, on vás obohatil. A nevím, jestli se cítíte bohatí, když jste ve zboru.

[23:31] Nebo jestli se cítím já bohatý. Nebo jak přemýšlíme o zboru. Jsme bohatým zborem. A v čem je to naše bohatství jako zboru? Je to v dostatku služebníků? Nebo je to počet členů? Nebo je to finanční obětavost? A dostatek peněz, prostředků, zdrojů, které máme? Jestli hledáme bohatství v těchto věcech, tak někdy se můžeme cítit velmi chudí. Třeba. Ale to bohatství, které církev má a kterým Bůh zbohacuje církev, je milost. Zase milost. A poznání Boha. To, že máme Boha. To, že máme Pána Ježíše Krista. A když ho můžeme poznat a do jaké míry ho můžeme poznat, to je bohatství, které máme.

[24:34] To nemají lidé okolo nás. Lidé, kteří Pána Boha nevěří. A kteří jdou do zatracení. Jsou nesmírně chudí. I když nemají. A i když mají spoustu peněz. My máme bohatství. A tak to tady Apoštol Pavel za to děkuje. A připomíná to tomu zboru, aby jsme to věděli. On vás obohatil. A tak se za to můžeme modlit, aby jsme viděli, aby nám Pán Bůh otevíral oči. Jak bohatí jsme v něm. Apoštol Pavel v epištole Efeským tím začíná. On vás obohatil v Kristu Ježíši každým duchovním darem. Jak se cítíme bohatí. Jak to vnímáme. A v Ježíši máme všechno. A to, jak to Apoštol Pavel vidí a jak obdivuje Pána Ježíše Krista, je, že to je devět veršů, kterými začíná.

[25:37] A v těch devíti verších devětkrát zmiňuje jméno Ježíš Kristus. Devětkrát. V každém verši. Protože je úplně fascinojný. Překonaný tím, kým Páne Ježíš Kristus je. A že to je v něm, co máme. A to bohatství je tady dvě konkrétní věci. A v každém slovu, slovo, které Pán Bůh posílá, je bohatství. A my jsme na to možná už asi příliš zvyklí. někdy, že Bůh mluví, začneme být vděční za to, že Bůh mluví, když mlčí, když přestane mluvit k nám a kdy najednou, tak jak jsme to tady i dvakrát, i Pavel to říkal, když pán Bůh najednou mlčí, tak si najednou uvědomíme, jaká to je milost a jak je to úžasné, že Bůh mluví.

[26:40] A když potom začne, když zaslechneme ten jeho hlas znovu a on vás obohatil v každém slovu, máme jeho slovo, můžeme ho číst, slyšíme ho ve svědectví, v kázání, jeho slovo je potravou pro naši duši, je to světlem pro naše nohy, pro náš život, povzbuzuje nás, napomíná, potěšuje, posiluje, takže to, že nás Bůh obohacuje ve svém slovu, to je bohatství. A děkujme za to, pán apostol Pavel za to děkuje, děkujme za to, že nám Bůh posílá slovo, že k nám mluví a že když se modlíme, tak můžeme zaslechnout třeba nějaké ujištění, tak jako jsme to slyšeli tady ze svědectví, že Bůh ujistil a dal tu jistotu, že se má vydat nějakým směrem ve svém životě. Děkujme za jeho slovo. A ta druhá věc je poznání.

[27:41] A poznání je něco, co velmi potřebujeme ve svém křesťanském životě. Tady, a to poznání je nejenom myslí, ale i srdcem. Oboje tam je a jedno bez druhého není dobré. Nemáme si myslet, že jenom něco, co cítíme, je důležité a vypnout rozum. A není dobré vypnout city a upřednostnit jenom rozum. Potřebujeme oboje. Takže to poznání, to biblické poznání je vždycky oboje. I myslí máme přemýšlet, nemáme vypnout mozek, ale máme i cítit. A potom je to něco, co najednou se stane naším vlastnictvím, to poznání. A poštol Pavel děkuje za tuhle bohatství, že Bůh vám dal poznat. To znamená porozumět jeho slovu a jeho darům. A v kombinaci s tím slovem a dary je to poznání nesmírně důležité.

[28:44] Protože my můžeme slyšet Boží slovo a může nás to tak lízat. Jedním uchem tam, druhým zpátky. Protože tomu nerozumíme, nepoznáme, co to je. Můžeme vědět ve svém rozumu o úžasném bohatství, které nám Bůh dává všech jeho darů. A když tomu nebudeme rozumět, když nebudeme mít poznání, tak ani nebudeme vědět, že to je třeba pro mě. A jakým způsobem máme věci používat, jak si je můžeme přivlastnit. Co to znamená, ta hloubka, co nám Bůh dává. Co všechno nám pán Bůh dává k dispozici a zůstane to nevyužité. Zůstaneme jako děti, kterým nemůžete svěřit ani peníze, protože by je rozházeli a nakoupili by věci, které nejsou důležité. Nemůžete jim svěřit nástroje, které jsou ostré nebo nebezpečné, protože by ublížili sobě a druhým.

[29:49] A nemůžou zvládnout spoustu práce. A my, když nebudeme mít poznání, tak zůstaneme jako děti. A v bohatství, které nám pán Bůh dává, zůstane nevyužité. A tak je potřeba to vidět a za to děkovat a za to prosit. Ta míra a toho obohacení ve slovu a v poznání, tady apostol Pavel píše, tam je napsáno, nejenom neboť to svědectví o Kristu, ale tak, jako svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno. A to znamená, že na to, aby to bohatství oni mohli přijmout, museli nejdřív přijmouto svědectví o Pánu Ježíši Kristu. Poddat se Pánu Ježíši. Takže do té míry, do jaké se my poddáváme Pánu Ježíši Kristu a věříme mu, jsme mu k dispozici a věříme jeho slovu a jeho duchu, do té míry on nám může dávat svoje slovo a svoje poznání.

[30:59] A v korinském zboru to Apoštol Pavel dokáže vidět tohle bohatství, že to tam je a že to tam Pán Bůh dává. A zase přemýšlíme o sobě a o našem zboru. Jak je to svědectví o Pánu Ježíši Kristu mezi námi potvrzené a jaké bohatství toho slova máme a jaké bohatství poznání můžeme mít mezi sebou. Co všechno už nám Bůh, se říká, zjevil, co nám docvaklo, nebo dal, že nám to docvaklo, že jsme mohli prožít a přijmout. A děkujeme za to. A pak ještě ta třetí věc, za kterou děkuji, a to je dostatek každého daru milosti. Že Bůh dává nejenom slovo, dává nejenom poznání, ale dává i ty dary, které jsou potřebné k životu, jak našemu osobnímu, tak ve službě, ve sboru.

[32:00] A dvanáctá, čtrnáctá kapitola římanům, teda korinským o tom potom píšem. A to jsou tak praktické věci, které tam jsou, že když je někdo nemocný, tak Bůh dává někomu z toho společenství dar, že dokáže jít a modlit se za toho člověka, aby mu pomohl. Když někdo tápe a má otázky, tak někomu z toho společenství Bůh dá dar, že najednou rozumí ta jeho situaci a může mu do toho něco povědět od Boha. A člověk říká, no vidíš, takhle jsem o tom nepřemýšlel, děkuju, to mi pomohlo. Že jsou to praktické dary k tomu, aby jsme dokázali pomáhat ve společenství jedni druhým. A Pavel tam vidí to bohatství těch obdarování, které jsou. Tak pokud jsme něco takového prožili, boží pomoc, boží slovo od někoho, modlitbu, uzdravení, posilu, povzbuzení, obdarování, děkujeme za to.

[33:08] Za to bohatství těch darů, které pán Bůh dává i nám. A takže to je to, co Bůh dal. A pak apostol Pavel děkuje za boží věrnost. A ta věrnost, nebo i to obdarování, potom ta věrnost je spojená s druhým příchodem, nebo s očekáváním druhého příchodu pána Ježíše Krista. Říká, když čekáte, až se zjeví pán Ježíš Kristus, on vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým synem, naším pánem Ježíšem Kristem. Jednak je tam ten druhý příchod pána Ježíše Krista. Je to pro vás strašák, anebo se těšíte? A někdy si můžeme říkat, obstojím, obstojím, až přijde.

[34:13] Pavel říká, kdyby si neobstal, kdyby tady nebyl věrný Bůh, který tě drží ve své ruce, a nepustí. Když ty se nepustíš Jeho, tak On tě nikdy nepustí. A dokonce ta boží věrnost jde tak daleko, že když my se necháme držet, tak On nás dovede bezúhonné, bez poskvrny, až do toho dne, kdy Páne Ježíš Kristus přijde. Ať to bude ten osobní příchod pána do našeho života, to znamená naše smrt, anebo to, že se ho dočkáme, že ho uvidíme. A za to apostol Pavel děkuje. A chce, aby to viděli i ty korináce. Ještě, aby jsme to viděli my, Bůh je věrný, On vás povolal a On vás zachová. A jako jednotlivce i jako zbor. A nejenom co se týče té přítomnosti, teda budoucnosti, ale co se týče i přítomnosti.

[35:18] On vás povolal do společenství se svým synem, Ježíšem Kristem. A zase ve světle všech těch problémů, které tam byly v tom zboru. Prostě takové, my bychom řekli, hrůza, co tam byly za hříchy. A tak apostol Pavel vidí, že Bůh je věrný. A že On si ten zbor zachová. A pomůže, napraví. A z pohledu apostola Pavela, z pohledu těch, kteří potom ten dopis četli. Pokud je Boží duch obvinil a oni najednou s hrůzou zjistili, v jaké jsou situaci. Tak si mohl říct, no tak to je konec. Je ještě pro nás milost, je ještě pro nás šance. Když my jsme takoví, jaký jsme. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým synem.

[36:20] Je to On, kdo nás tam povolal. My můžeme mít vztah s Pánem Ježíšem. A ten vztah nestojí na nás, ale na Boží věrnosti. A k tomu chce, aby to ty korentiané hned na začátku viděli. A když přijde Satan, a nejenom, protože Boží duch usvědčuje a je tam pokání, ale Satan, když přichází, tak obvinuje a říká, že už pro tebe není šance. Podívej se na sebe. To už nemůžeš. Tolikrát si Pána Boha zklamal. A ty chceš někomu svědčit se svým životem? Tak apostol Pavel chce, aby si ti lidé uvědomili, aby my jsme si uvědomili, že to není na nás. Bůh je věrný. A my můžeme se vrátit k tomu a říct, pane Bože, děkuju. Děkuju, že ty jsi dobrý a ty jsi věrný. Že i mě odpouštíš. Odpust mi. Odpust mi moje hříchy. Přijmi mě znovu na milost.

[37:22] A já jí chci důvěřovat. Nechci spolehat na sebe. A v téhle síle můžeme žít. Na základě téhle boží věrnosti a boží dobroty můžeme žít. Takže tímhle apostol Pavel začíná ten těžký dopis. Děkuje. Neděkuje úplně za ty korinské, ale děkuje za to, co Bůh dělá a za to, jaký Bůh je. Kéž to vidíme i my. Ve svém životě. V životě našich bratrů a sester. A v životě církve i celého zboru. A dokážeme za to ze srdce poděkovat. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20241013/bo-v-rnost-a-bo-obdarov-n · Last updated: 2026-10-15