# Vděčnost

> Sermon from 3 November 2024, 1. Tesalonickým 5:18 Jakub 1:16, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 3 November 2024
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1\. Tesalonickým 5:18 Jakub 1:16
- **Duration:** 24:46
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-11-03-Vdecnost-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-11-03-Vdecnost-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Pokojí vám, radši a sestry. Pán Bůh je k nám opravdu každý den dobrý. Všechno, co máme, je od něho. Dneska je den díku vzdání v náš sbor. Tak můžeme přemýšlet o tom, za co všechno můžeme být vděční, za co všechno můžeme děkovat. A ne, že bychom děkovali nebo měli děkovat jenom jeden den v roce, ale dnes je k tomu jaková zvláštní příležitost. A nejsou vždycky úplně jednoduché chvíle k tomu, aby jsme děkovat mohli. A o tom, nebo tím začíná i ten verš, který jsem chtěl přečíst jako to moto k dnešnímu díku vzdání. A to je zapsáno v první tesalonickým páté kapitole. A je to osmnáctý verš.

[1:05] V první tesalonickým 5.18. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Za všech okolností. A i v těch okolnostech, ve kterých není úplně jednoduché děkovat. A právě v těch můžeme prosit Pána Ježíše Krista, aby nám ukázal za co. Když už se nám lidsky zdá, že není ani za co děkovat, tak přesto můžeme poprosit Pána Boha, aby nám otevřel oči, dal nám vnímavé srdce k tomu, aby jsme dokázali vidět věci, za které děkovat můžeme. A Pán Boh to dělá. Opravdu je tak tolik maličkostí okolo nás, které si třeba ani neuvědomujeme během toho našeho dne, ale najednou to k nám nějak promluví.

[2:13] Prostě něco se nás dotkne. Ať už je to nádherná příroda, kterou máme okolo sebe. A můj táta, ten má strašně rád to, když je potom ten podzim a jsou pavučiny všude. A takové ty jemné pavučinky. A teď je na tom, na tom jsou ještě ty kapky rosy. A ještě na to zasvítí sluníčko. Tak to je jeden z takových nádherných pohledů, za co prostě můžeme děkovat za to, jak to Pán Bůh nádherně stvořil. A nebo se ráno probudíte vedle sebe a manžele a najednou zjistíte, jak je ta vaše manželka krásná. A můžete za to děkovat. A nebo děti. Nevím, nám taky říkali naši, že vy jste nejhodnější, když spíte. A když se podíváme na ty naše děti, když spíte, tak je taky nádherný pohled.

[3:15] A nebo cokoliv, co nám najednou tak jako vyvstane z toho běžného, co jsme předtím neviděli. A tak za to poděkujeme, protože to jsou chvíle, kdy nám to Pán Bůh připomíná. A byla by škoda to nevyužít, promarnit tyhle chvíle a jenom to tak přejít. Protože když za to poděkujeme zároveň, tak si to uvědomíme, že to je, že to je dar a že to nemusí být. Protože spoustu věcí někdy si uvědomíme, jak byly vzácné, až když o ně přijdeme. To asi taky každý z nás jsme nějak prožili. Nevím, jestli jste četli nebo viděli film, je kniha, jmenuje se Poliana. A bylo to i sfilmované. To je takový krásný příběh. A ta hlavní postava, ta Poliana, je syrotek.

[4:22] A když byla maličká, tak přišla o oba rodiče, ale její tatínek, takový kazatel, misionář, jí naučil hrát takovou hru, říkali tomu hra na vděčnost. A v každé situaci v životě nebo na každé věci zkusit najít něco, za co může být vděčná. A tak ona to hrávala s tím tatínkem a tak to se stalo přirozenou součástí toho jejího života. A pak musela do opatrovnictví ke své tetě, takové zapšklé dámě, kde asi neměla zrovna moc důvodu být z začátku šťastná. A potom se setkávala s těmi různými obyvateli té oblasti, kde tam byla a bylo tam hodně lidí, kteří právě měli problém s vděčností.

[5:22] Nějaká stará paní, která měla jenom zatažené závěsy, nikdo k ní už ani nechtěl chodit moc, protože si na všechno stěžovala. Něco si přála, oni jí to donesli a ona v ten moment si přála už něco jiného. Málem jim to si omlátila o hlavu a přišla za ní tahle Poliana. A pomalu tím svým přístupem, tím, že ji učila, že na všech těch věcech může najít něco, za co může být vděčná, se pomalu tahle stará paní začala měnit. Potom tam byly další ti obyvatele. A skutečně ona prostě tím svým jednoduchým, takovým dětským, tou dětskou vírou, najednou ty lidé okolo ní se začaly měnit. A obrovská zkouška potom přišla, když ona sama začala mít velké, těžké období, když ji porazilo autou a ona nemohla chodit.

[6:24] V tu chvíli pro ně bylo těžké děkovat. Když procházíme v nějakým těžkým obdobím nebo nemocí, a můžeme děkovat už jenom za ten fakt toho, že Bůh je s námi. A v Chebu máme jednu sestru a naši snámou přítelkyni, která musela odejít do předčasného důchodu invalidního, protože se u ní vyskytla taková nemoc, která jí nedovoluje být v zaměstnání. A velice jí to stěžuje, jí to život. Někdy jsou dny, kdy musí jenom ležet. Ale když k ním přijdete na návštěvu a chcete si stěžovat, tak to nejde. A odcházíte od těhle manželů, od téhle sestry pouzbuzení.

[7:30] A to je něco nádherného. Ale si to uvědomuje, že všechny ty věci, které má opravdu, to, co může prožívat, to, co je od Boha, a je za to vděčná. Že Bůh je s námi. Židům 13.5 řekl Bůh, nikdy tě neopustím. Nikdy se tě nezřeknu. Můžeme děkovat za to, že nám Bůh dá sílu vydržet to, co máme vydržet. A to není jednoduché se k tomu dostat nebo to prožít. Ale můžeme za to prosit, aby jsme dokázali za tohle děkovat. Že nakonec, tak jak to říká apostol Pavel, všechny věci napomáhají k dobrému těm, kdo milují Boha. Můžeme děkovat za to, že nás Bůh chce něčemu naučit, tím, čím procházíme. Že to může proměnit náš charakter. Může to okřesat z nás něco, co tam překáží.

[8:34] A že to může posloužit jako příklad a pouzbuzení pro ostatní lidi. Mám oblíbený verš. 1. Korinským 10.13. Bůh je věrný, nebo nejste pokoušeni nad svou sílu, Bůh je věrný, se zkouškou vám připraví i východisko. Dávám sílu, abyste mohli obstát. Takže když jsme uprostřed i nějaké zkoušky, která na nás dolehá a nevíme, jestli obstojíme, tak si můžeme vzpomenout třeba i na tohle zaslíbení a děkovat za to, že ano, Bože, je to zkouška, ale ty jsi zaslíbil, že jsi uprostřed i tohodle se mnou a že mi připravíš východisko. Děkuju ti za to. Tej mi milost to vidět a neminout.

[9:36] A to, za co můžeme být vděční ve zkouškách, je to, že zkoušky budou mít svůj konec. Že to nepotrvá věčně. A můžeme být vděční za Boží pomoc, kterou, ať tu přímou, kterou nám Bůh dává syn duchem do našeho srdce a mysli, že opravdu přichází jako ten účešitel. Duch svatý je účešitel, on přichází, chce přicházet do našeho srdce, počešit nás. Tak za tuhle přímou Boží pomoc můžeme děkovat. Ale buďme vděční a děkujme taky za lidi, které nám Pán Bůh posílá, aby skrze ně nás povzbudil a posílil. A nebo za okolnosti, právě za ty maličkosti, jak jsem o tom mluvil na začátku. A když jsme se měli stěhovat sem, tak to nebylo úplně jednoduché období toho, že jsme ještě nevěděli, kam se můžeme nastěhovat, co bude, jak bude.

[10:45] A bylo několik věcí vždycky, jak nám Pán Bůh v tom, když to bylo těžké, něco poslal. Jaké takové, právě manželka tomu říkala vždycky, mi Pán Bůh pošle něco, co mi dá jít sílu dál, nadechnout se a dělat ty povinnosti a všechny věci, které jsou ještě potřeba během toho dne. Ať už to bylo právě nějaká duha, nebo ptáci, nebo obyčejná veverka, a prostě také maličkosti, a nebo taková praktická věc, jako byly krabice. A my jsme neměli dost krabic na to, aby jsme se mohli, aby jsme to ten vždy vměstnali. A já jsem jeden den, jsem objel supermarkety, šchebu, Penny, Lidl, Kaufland, nějaké krabice nemáme, nemůžeme, my to likvidujeme, nedáme, prostě nic.

[11:46] Udělal jsem tour de cheb takhle, po těch supermarketech a nic. A pak najednou manželce zavolala i kamarádka, přátelé se stěhovali a mají krabice, budou to postupně likvidovat, můžeme vám nějaký dát. Pak my sami jsme, protože jsme věděli, že jeden vzdálenější známý pracuje v tom Lidlu, tak jsme jeho manželce psali, že bychom neměli nějaké krabice dlouho od nic. A pak jsme se připomněli, jo, my jsme na to zapomněli. Asi nic. A pak, když jsme to nejvíc potřebovali a už jsme si na to ani nedoufali, tak najednou telefon, neznámé číslo, a teď já to zvednu a já jsem, pamatuješ si mě? Můžete si přijet, mám pro vás paletu krabic. Prostě to byl takový zázrak.

[12:47] A právě v ten moment, kdy jsme to opravdu strašně potřebovali. Takže jsme mohli být vděční, Páno Bohu, že právě v ten pravý čas vždycky pošle něco, co nám pomůže a můžeme za to být vděční. Vděčnost pozvedanou Pozvedá náš zrak od toho, co je těžké a pozvedá náš zrak k Bohu. Pozvedá nejenom náš zrak, ale naše srdce, naše nitru. A vidíme tu boží milost, můžeme se nadechnout nad tou vodou, aby pokud se znovu musíme potopit, jsme měli dost síly plavat dál. A té polianě to právě taky takhle pomohl. Takže to je ta vděčnost za všech okolností v těch těžkostech. Pak je ta za všech okolností, kdy se nám daří dobře.

[13:49] Kdy všechno nějak vychází, daří se a máme požehnání od Boha. A v těchto chvílích je potřeba na to nezapomenout, že ty věci dává Pán Bůh. Je jeden verš v epištole Jakubově, první kapitole, v šestnáctém verši. Jakub 1,16. A tam ten Jakub říkal.

[14:54] za školu i za školu se rád děkovat. Takže nemají to všude na světě, že můžou chodit do školy. A my můžeme za přátelé, za sbor, za mládež a za mír. A když mě zase vzpomenu na svůj minulý sbor, byla tam jedna sestra, která se modlívala a děkujeme pane, vždycky první středu v měsíci houkaly syrény. A ona říkala, vždycky se modlila ve schromáždění, děkujeme pane bože za to, že ty syrény houkají jenom jako zkouška. A pro mě už to možná bylo takové, že se to každý měsíc opakuje, a pak začala válka na Ukrajině. A najednou tahle modlitba získala úplně jinou dimenzi. Pane bože, děkujeme za to, že ty syrény u nás houkají jenom jako zkouška.

[15:58] A ty dětské modlitby, jak se děti modlí, pane bože, děkujeme ti za maminku, za tatínka, za to, že u nás není a válka a máme mír. Dětská modlitba, jakou hloubku najednou v téhle situaci ta modlitba má. Pro ty děti vždycky, ale pro nás dospělé, které už si říkáme, že se modlí pořád to samé, ta najednou získá obrovskou hloubku. A my máme mír a pokoj v naší zemi. Děkujeme za to. Máme svobodu. A ta vděčnost v těch chvílích, kdy je nám dobře, kdy nám nic neschází, má obrovský význam v tom, že nám pomáhá si uvědomit, že to, co máme, jsme si nezasloužili. A zatím nestojí nějaká naše... Prostě chrání nás to před pichou.

[16:59] A tady bych chtěl přečíst takový delší oddíl, který ale o tom hovoří. Je to z pátého Ježíšovi z osmé kapitoly. Tak se do toho můžeme zaposlouchat. To je ta vděčnost, výzva k vděčnosti, když je všechno super. Proto budeš dbát na přikázání hospodina svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát. Vždyť hospodin tvůj Bůh tě uvádí do dobré země. Do země s potoky plnými vody, z prameny vod, propastní... ...tůní, vyvěrajícími na plání i v pohoří. Do země, kdo roste pšenice i ječmen, viná réva, fíkový a granátová jablka. Do země olivového oleje a medu. Do země, v níž budeš jíst chleb bez nedostatku, ve které nebudeš postrádat ničeho, do země jejíž kamení je železo a z jejichž hor budeš těžit měť. Budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit hospodinu svému bohu za tu dobrou zemi, kterou ti dal.

[17:59] Střes se však, abys nezapomněl na hospodina svého boha a nepřestal dbát na jeho přikázání práva a nařízení, která ti dnes udílim. Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se v nich, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže by si zapomněl na hospodina svého boha, který tě vyvedl z egyptské země z domu otrodství. Vodil tě velikou a hroznou pouští, kde jsou ohnivý hadi a štíř i žíznivým krajem bez vody. Vyvedl ti vodu z křemene skály, krmil tě na poušti manou, kterou ti tvoji otcové neznali, aby tě pokořil a vyzkoušel a aby ti nakonec prokázal dobro. Neříkej si v srdci, tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou.

[19:02] Pamatuj na hospodina, svého boha, neboť k nabití blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přizahal tvým otcům, jak je tomu dnes. Jestliže však přesto na hospodina svého boha zapomeneš a budeš chodit za jinými bohy, sloužit jim a klanět se jim, dosvědčuji vám dnes, že vyhinete. Jako pro národy, které hospodin před vámi vyhubí, tak vyhinete za to, že jste neposlouchali hospodina svého boha. Vděčnost má obrovský význam pro náš život, protože je to někdy otázka našeho duchovního života nebo svrtí. Nezapomeň, když se máš dobře, když máš všechno, Pán Bůh ti žehná, že všechno, tu sílu a tu dobro ti k tomu dal On. A tak, aby to bylo pouzbuzení pro nás.

[20:07] Je to zase, je to nádherné vidět lidi, kteří v problémech jsou vděční a je to nádherné vidět lidi, kteří toho mají hodně, jsou třeba i hodně bohatí, ale jsou vděční za to, že to mají od Boha a jsou ochotní tu vděčnost i prostě šířit koukolo sebe a pít štědří. To, že máme být vděční, je boží vůle, to tady Apoštol Pavel v tom píše. Je to boží vůle pro náš život. Bůh chce, aby jsme takhle žili postojem vděčnosti. Není to samozřejmost, musíme si to připomínat, když se dostáváme do malomyslnosti, do úzkostí, kdy hledáme odpovědi, i když se máme dobře. Je to boží vůle v Pánu Ježíši Kristu. On nám jí dal poznat a jenom On nám jí může dát sílu žít.

[21:08] A zase k tomu ještě věc. Není opravdu náš Bůh dobrý, že jeho vůle pro náš život je, aby jsme byli vděční. V té vděčnosti je spokojenost. Je to naplněnost. Prostě je to něco, co je nádherný život. Když je někdo vděčným člověkem, není zahoršklý, pořád mu něco nechybí, pořád se na něco nestěžuje, tak je to nádherné. A Bůh to chce, aby jsme takhle žili. Jeho vůle pro náš život je skutečně dobrá. A má to svoje důsledky. Že když jsme vděční, tak to na prvém místě přináší Pánu Bohu chválu. A jak už jsem říkal potom, je to svědectví lidem okolo nás, když, a potom trošku možná někdy vypadáme jako exotí, když prostě všichni okolo nadávají na politiku a čekáte frontu, máme takový blahobyt v naší zemi, máme plné košíky v tom a mně se to stalo taky.

[22:15] Je to i fronta. A nebo se mi to stalo, že jsem to slyšel. Prostě, ty má jenom cík asi otevřený, to je strašný, budeme si skoro stěžovat. A my v tu chvíli, já jsem to neudělal, ale v tu chvíli můžeme říct, no není to nádherné, kolik toho máme. Podívejte, a máme, můžeme si to zaplatit. Díky Bohu za to, že to máme. A můžeme najednou třeba proměnit i tu atmosféru, která tam je okolo nás. a ukazuje to na Boha, na to, jak je Bůh dobrý. Je to svědectví o jeho milosti a o jeho dobrotě. A taky, jak jsem říkal, je to obrovské pouzbuzení, nejenom pro ty nevěřící a svědectví, ale je to pouzbuzení pro věřící lidi, kteří třeba jsou v těžké situaci, že jim to dá sílu vydržet v těch obtížích, ve kterých jsou. Nezapomenout na to, co je dobré.

[23:16] A když někdy pouštíme ten svůj chleb po vodě, pak se to vrátí. Když se vrátíme k té Polianě, ona právě v té těžké době, kdy nebyla schopná děkovat Pánu Bohu, protože přestala chodit. Za ní začaly pomalu chodit ti lidi z té vesnice. A protože se to rozvěděl, že ona už tu hru nemůže hrát. A začaly k ní chodit a začaly jí pouzbuzovat oni, kterým ona pomohla, nebo Pán Bůh skrzení, a začaly jí pouzbuzovat, potěšovat, omáhat. A pak taky mohla podstoupit nějakou nečbu a nakonec Pán Bůh dal, že jí chodila. Ale v té těžké chvíli se to vrátilo, že Pán Bůh ji poslal ty lidi, kteří zase byli pouzbuzeni pro ně. Takže my můžeme být pouzbuzeni pro druhé a zase ti druzí pro nás. Vděčnost.

[24:17] Děkujeme Pánu Bohu za to, co nám dal. A si teď, potom když se budeme modlit, tak ať už potichu nebo nahlas. Aspoň za jednu věc, za kterou jsme vděční. Poděkujeme. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20241103/vd-nost-2 · Last updated: 2026-10-15