# O moudrosti

> Sermon from 10 November 2024, 1.Korintským 1:18-25, 2:1-16, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 10 November 2024
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** 1.Korintským 1:18-25, 2:1-16
- **Duration:** 29:20
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-11-10-O-moudrosti-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-11-10-O-moudrosti-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Když jsem si připraval kázání, protože probíráme první korinským, tak jsem to měl jako připravené a potom zavolal bratr kazatel a řekl, ať tam přidám ještě tady těch dalších pět veršů. Tak mi v tom udělal úplně hokej, ale řekl jsem si, je to kazatel, musíš poslechnout. Takže, ale to téma se tam jako zapadá a bude to dneska o moudrosti. Boží moudrost, lidská moudrost. Takže podívejme se do první korinským, probíráme první korinským do první kapitoli a začnu osmnáctým veršem a potom budeme probírat i druhou kapitolu. Jo, já tam slyším právě ty překlady, takže to je krásné. První kapitola, osmnáctý až pětadvacátý verš a potom druhá kapitola.

[1:02] Ale budeme číst teď tyto verše. Slovo o kříž je bláznost tvým, těm, kdo jsou na cestě k záhubě. Nám, kteří jdeme ke spáse mocí boží. Je psáno, zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu. Kde jsou učenci? Kde ználci? Kde řečníci tohoto věku? Neučinili Bůh moudrost světa bláznost tvým? Protože svět svou moudrosti nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kteří věří bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení. Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro židy je to kámen úrazu, pro ostatně je to bláznoství. Ale pro povolané jak židy, tak řeky, je Kristus boží moc a boží moudrost. Neboť bláznoství boží je moudřejší než lidé a slabost boží je silnější než lidé.

[2:14] Bláznoství, moudrost, bláznoství, moudrost, moc, slabost. To jsou věci, o kterých teď budeme krátce mluvit a potom se podíváme na tu moudrost do té druhé kapitoly. Chci jen připomenout ten kontext. Apoštol Pavel trávil v Korintu 18 měsíců. A potom tam tři roky nebyl. A pak dostává dopis s otázkami, které ten zbor má. A on postupně v tom dopise na to odpovídá. A znovu jako připomenu, že to prostředí bylo ovlivněno hodně náboženským praktikám. Bylo tam nejméně 12 prostě chrámů, včetně chrámu bohyně lásky Afrodity. Bylo to těžce pod řeckým vlivem. K kulturnímu životu vládla ta řecká filozofie. Hledání moudrosti. Oslava člověka. Znáte sochy prostě z antiky. Důraz na moudrost, rétoriku, znalosti, poznání.

[3:19] A teďka jako z začátku vlastně ty lidé, kteří uvěřili v Krista, tak byli nadšení z Evangelia. Ale potom, a to známe všichni, ten tlak té společnosti, té kultury. té řecké kultury je prostě začal drtit. A oni začali o tom všem pochybovat. A hledali jinou moudrost, než u Pána Boha. A vlastně, jaký byl Pavel? Pavel byl vzdělanec, jak řeckými, tak židovskými učiteli. A mohl své posluchače vlastně ohromit těmi argumenty. Ale místo toho říká, slovo o kříž je bláznoství. My kážeme bláznovskou zvěst. A když pojíváme se do té druhé kapitoly, on říká, ta zvěst se nezakládá na nějaký argumentaci.

[4:20] Ani na rétorice, ani na mohl. moudrosti, ale je to moc. Říká jednoduchou zprávu o Kristu, o zvěsti. A říká, pro přírazeného člověka jsou pravdy přicházející od Božího ducha nepochopitelným bláznostvím. Já nevím, setkali jste se někdy s tím, když jste svědčili někomu? A on si tak klepal na halavu, říká, ty věříš takovým blbostem? To přece není možný. To je hloupost. Řekové měli zálebu v logice, diskutování. A právě Apoštol Pavel zdůraznuje tu marnost té lidské moudrosti. A na druhou stranu říká, pro ty, kdo vírou přijímají toto bláznost, toto bláznosti, toto bláznostskou zvěst, je zvěst Evangelia Boží moci a tam je to slovo dynamis. Ta Boží moc, to pochází do slova dynamis, to je něco jako mocného pro nás.

[5:20] Protože říká, žádná filozofie tě nemůže osvobodit od říchu. Jaká moc jiná tě může osvobodit? A pak říká, jako zastavte se těm korinským křesťanům, kteří jsou ovlivní tou řeckou a židovskou filozofií, aby uvažovali. A říká, kde jsou učenci? To znamená, co se týká té světské vzdělanosti a poznání. Říká, kde jsou znalci? Znalci náboženských systémů, obřadů. Kde jsou řečníci, debatéři tohoto věku? Týká se toho logického zdůvodňování. Neučinil Bůh moudrost světa bláznoství? Jiným slovy, nedokázal Bůh, že ta moudrost světa je pošetilá někdy? My se pojíváme na problémy světa. Všechna naše vzdělanost, zkušenost nedokáží vyřešit žádný problém.

[6:23] Problemického srdce, problém říchu. A pak říká, pojďte, jak to funguje. Co se hledají? Židé žádají zázračná znamení. Řekové vyhledávají moudrost. My kážeme Krista. To je taková zajímavá věc. Myslím si, že to jsou dva způsoby, jak to i dneska funguje. Buď je to logika, anebo zkušenost. Takže my pravdu posluzujeme na základ, jestli to je logické a jestli jsme to prožili. Řidé řekové hledají moudrost. Židé znamení. Pokud jsme to neprožili, nemusí to být pravda. Pokud to není logické, asi to taky nebude pravda. Většina lidí tak možná uvažuje. Ale je to hloupé, protože pán Much je nad tím. A říká tady napsáno, jak pro židy, tak pro řeky je Kristus boží moc a boží moudrost.

[7:25] Nebo bláznoství boží je moudřejší než lidé. Slabost boží je silnější než lidé. Říká, ani logika, ani zkušenosti to nezaručí. Pán Much je nad tím. Bláznoství boží je moudřejší než lidé. On mluví o tom, že když spoleháme na svou logiku, tak si neuvědomuje, že naše logika je omezená. Když spoleháme na svoji zkušenost, tak si neuvědomuje, že naše zkušenost je omezená. Kolik toho jsme zakusili. Respektive kolik toho jsme ještě nezakusili. Jsem četl takovou aplikaci tady k tomu. Hledáme znamení od Pána Boha. Kolik z nás chce vyskoušet a když Bůh skutečně je tím, kým se prohlašuje být. Hledáme znamení a říkáme Bohu, udělej tohle a já půjdu za tebou. Nebo uzdrav mě a ti uvěřím. Nebo dej mi tu moc a já se pod před tebou skloním.

[8:25] On říká, ale my jsme vyzýváni k tomu, abychom uvěřili v Pána Boha, protože On je Bůh. Ne pro to, co předvádí. Ne pro ty zázraky, pro ty znamení. On není kouzelník. On je pán. On vládne stvoření a měl vybit u toho. ctíván a milován, poslouchán, proto kým je. Bychom hledali Pána Boha samotného. Blázností Boží je moudřejší než lidé, slabost Boží je silnější než lidé. Moudřejší a silnější. Ani argumentace, ani zkušenost nás tomu neposune. Ani k té moudrosti, ani k tomu poznání. Potom, když se podívám do té druhé kapitoly, tak tamto apoštol Pavel, tam je konkrétní. Já nebudu číst tu druhou kapitolu, to je prvních 16 veršů, ale budeme si to jako procházet. A tam vlastně on říká, podívejte se na to, co znamená Boží moudrost, co znamená lidská moudrost.

[9:37] A jak se to pozná? Je to těch prvních 16 veršů, nebudu to číst všechno, ale když to uvidíte za mnou ty verše, tak se na to prostě budeme dívat. Celý problém byl v tom, že vlastně ty lidé v Korintu, a někde aj my si možná myslíme, že už jsme moudří. Už jsme to prostě zakusili. Dokonce lidé v Korintu si mysleli, že to jsou borci borců. A oni říkají, o poštol Pavelem říká, už jste nasycení, už jste zbohatli, vesli jste do Božího království, my ne. A říká, kež byste skutečně vešli. My jsme blázní pro Krista, protože máme tu bláznovskou zvěst, ale vy jste rozumní, vy jste silní, my jsme slabí. Vy si hrajete na krále, vy si hrajete na borce. A když si to budete číst, a my to budeme vlastně probírat, celý ten líst, tak my si mysleli, že když prostě mají duchovní dáry, třeba daly jazyků a tak dále, že to jsou největší borci na světě.

[10:46] A on říká, to je pošetilost. To vůbec není známka zralosti, ani moudrosti. To vaše chování ukazuje, jak na tom jste. A říká, vy jste děti. To je dětínskost. Oni se tam hádají, jak malí kluci na pískovišti. My ještě o tom budeme mluvit. A pak říká, a pak se podíváme, co to ta boží moc je a co je ta lidská moudrost. Takže Apoštol Pavel právě říká, kontrasty v té řecké filozofii, té rétorice říká, v třetí verši druhé kapitole, přišel jsem k vám ve slabosti, bázní, rozechvění. Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech. Říká, já nejsem ten, který by tady vás tou logikou, zkušenostmi prostě utloukl.

[11:48] Já jsem přišel zvěstovat Krista, aby se vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci boží. Kříž. To bylo ono. Proč je ta lidská moudrost nebezpečná, říká? Protože ta lidská moudrost v kontaktu té řecké filozofie obecně vede zaměření se na člověka. To je soběstřeznosti. V podstatě nezávislost na bohu. Pokud si myslíte, že jste moudří, všechno znáte, no tak pána boha nepotřebujete. Já si to vyřeším. Já to prostě vyargumentuju. Já si to logicky vysvětlím. Já jsem, řece, moudrý, skrze vlastní úsilí, moudrost logicky. Já se do toho nebe musím dostat. Nějaký kříž té bláznoství, té hloupost. To se vymýká logice.

[12:51] Lidská moudrost pána boha nepotřebuje. Ta lidská moudrost má taky špatné motivace. Lidská moudrost je často proto, abych něco získal na druhých. Aby byl lepší v porovnání s ostatními. pozice, by byl obdivován, měl navrh. A to říká těm korintěnům, říká, vy si myslíte, že už jste borci, protože si myslíte, že jste moudří. A od nás říkáte, že jsme blázni. On říká, ale to je prostě špatné. Prostě ještě špatná ta třetí, protože je dočasná, krátko zraká. Ona nevidí za horizont. Ta boží moudrost jako má přesah. Lidé neznají její hodnotu. Často ji pohrdají. Je to pro ně bláznoství. Co já? Měl nějakou boží moudrost, nějakým bláznostním kříže. To je nesmysl.

[13:56] Potom, a to je teďka důležité, mluví o tom, co ta boží moudrost je, jak se zjevuje. Jak ji můžeme poznat. V tom šestém a osmém verši on říká, ta moudrost, kterou dává Bůh, není moudrost tohoto věku ani vládcu. Dvakrát v té pasáži mluví vládcu tohoto věku. To není moudrost. Šestý verš. Proč? Koho ti myslí? Představte si v té době. Máte samé moudré lidi, vzdělané, mají poznání, jak farizeové. Tak je tam Pilát, je tam Herodes. Všichni měli prostě tituly. On říká, tuto moudrost nikdo z vládcu tohoto věku nepoznal. Protože kdyby ji poznali, tak by neokřižovali pána slávy. On říká, kdyby oni byli skutečně moudří, tak by nemohli ukřižovat Boha. Oni byli tak okouzleni tou moudrostí, že neviděli, že Ježíš je Mesiáš.

[15:03] Přitom toho tolik znali. Přemýšlejte o farizeech, jak jich měli vzdělání. Znali starý zákon tam a zpátky několikrát. Ale byli tak zaslepeni, to svojí moudrosti, možná svojí pozici, možná svojí slávou, že neviděli. A Ježíš to říká. Říká Janovi, ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku Boží, když mluví farizeum. Přišel jsem ve jménu svého otce, vy jste mě nepřijali. Kdyby někdo přišel ve svém vlastním jménu, tak ho přijměte. Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte? Říká, jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem. Ale slávu od samého Boha nehledáte. Ta lidská moudrost se zaměřuje jako na sebe. Oslavujete sebe navzájem.

[16:03] Vy si pochlebujete, jako kdo, jak to moc víte. On mluví o těch vládcích. To oni nepoznali. Jak teda můžeme poznat? 9. až 13. verš. Je jich kepsáno, co oko nevidělo, ucho neslyšelo. Co ani člověku na mysle přišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Nám však to Bůh zjevil skrze ducha. Duch totiž zkoumá všechno i hlubiny boží. Jak se zjevuje moudrost? Jak se zjevuje poznání? Skrze ducha. Jakým způsobem to můžeme objevnit? Skrze zjevení. To je odpověď. Pán Boh to zjevuje. A tam je celý proces v tém 10. a 14. verši je celý proces, jak to pán Bůh zjevuje.

[17:03] A ono upožívá takový argument. Analy ducha člověka. Představte si, on říká takovou věc. Představte si, že já teďka na něco myslím. Mám nějaké přání, nějaké touhy. A vy tady všichni můžete hádat, co si myslím, z takové hry, a i v dorostě se to hraje. Ale jsou to jenom dohady. Vy nevíte, co tam skutečně je, dokud vám to neřeknu, dokud vám to nezjevím. A poštol Pavel požává to stejné. Pokud pán Bůh nezjeví ty věci, nepřijdete na to. Nepoznáte tu moudrost, nepoznáte to, co on chce říct. Nikdo to nemůže udělat. A pán Bůh to zjevuje, svou moudrost, skrze svého ducha. Toto je strašně důležité. A když on to zjeví, tak se to stává moci.

[18:06] Mocí ke spasení. To není otázka logiky, argumentace, tady všech. To je otázka zjevění. Přemýšlejte nad tím Nikodémem, který přišel za Ježíšem v noci. Ježíš mu říká, musíš se znovu narodit. Zkušený, chytrý člověk. Přesto tomu nerozumí. Říká, jak mám vstoupit do života svoje matky. A Ježíš mu to vysvětlil, že pokud neuvěří a nenarodí se znova z ducha, nepochopí ty duchovní zkušenosti. Ale je to otázka zjevění. A to dává pán Bůh. Nikdo jiný to nemůže dát. Jeden příběh o muži, který byl v Rusku, vězněň malé takové celé. Byl tam několik let. A na těch stěnách nebylo nic jiného, než tam někdo vyškrábal prostě biblický verš Jan 3,16.

[19:10] Slovo od slova. Ten člověk neměl žádné povědomí o Kristu, ani o Bohu. On vůbec nevěděl, co to znamená. Ale jediné, co tam bylo, že to četl pořád okola. Ty verše. Ten verš, ty slova. Nebo tak Bůh miloval se, že dala svoji jiného syna. Žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. On to četl, ale nerozuměl tomu. To znamená, bylo to zajímavé, bylo to možná logické, ale najednou ten člověk v té celé prostě uvěřil. A když vykládal ten příběh, tak říkal, najednou jsem to viděl, najednou mi to bylo zjeveno, najednou jsem to poznal, protože pám mu to dal poznat. Pane říká, nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne otec, který mě povolal. Pám mu zjevuje tu moudrost.

[20:12] On nám odhaluje ty tajemství. Ale pro člověka, který nemá ducha, je to nesrozumitelné. A to je ten přirozený člověk. Je to bláznoství. O tom jsme mluvili. Pokud jsi přijal Krista, tak se mění tvůj pohled jako na všechnu. na celý tvůj živo, na postoje v rodině, postoje k penězům, práci a tak dále. Ale pro člověka, který nepřijal Krista, je to pro něho bláznoství. Proč najednou jsi poctivý? Proč najednou prostě chceš dělat ty a ty věci? Úplně jiný přístup k hodnotám. A to je něco, co poštol Pavel říká, pámu, kdo zjevuje. To není, že to někde vyčteš, ty věci. Ale ta otázka je, kdo je skutečně moudrý.

[21:13] Co o tom Bible říká? Když se dneska podíváme na moudrost, tak si říkáme, no tak to musí být nějaký zdělaný člověk. Předu Ing, vzadu CSC, PhD, všechny prostě tady ty věci. To musí být někdo, kdo to všechno zná. Ta dnešní moudrost vede spíš aroganci a píše. A my se musíme ptát, kdo je skutečně moudrý. K čemu boží moudrost vede? Pamatujte si jednu věc. Ta boží moudrost je vždycky spojená za prvé s Kristem. V tom prvním kapitole 24. verš je napsáno, pro povolané jak židi, tak řeky je Kristus, boží moc a boží moudrost. Je to vždycky spojené jako s Kristem. A ta druhá věc je, boží moudrost je spojená jako s dospělostí, ze zralostí, to je strašně důležité.

[22:13] V tom druhé kapitole, v tom šestém verši je napsáno to, moudrosti učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře. Jiný překlad, o moudrosti mluvíme mezi dospělými, nebo doslova, o moudrosti mluvíme mezi zralými. To znamená, a poštolbová říká, jsou lidé, kteří mají ducha, božího, jsou věřící, a ty se rozděluješ ještě na dvě skupiny, zralý a nezralý, dospělý a děti. A pak jsou lidé, kteří jsou nevěřící, kteří nemají ducha. A poštol Pavel říká v třetí kapitole, já jsem k vám nemohl mluvit jako dospělým, ale jako k nemluvňatům. Chcete být moudří? Máte ducha? Máte ty prostředky?

[23:15] Ale jste zralý? Jak se pozná zralost? Co znamená duchovně zralý člověk? A to je ta poslední věc, co chcou teďka říct. Víte, boží moudrost nemá co dělat s inteligencí. Ani zkušeností, ani se vzděláním, ale s morálkou. Ne vzdělání, ale posvědcení tě kvalifikuje. Nejde otázka darů, talentů, ale okázka pokory. Závislosti na Pánu Bohu. Moje oblíbené verše o moudrosti. Se na to podíváme, je to Jakubovi. V třetí kapitole. Se na to podíváme, na ten slide. Jakub třetí kapitola. Znáte to. Toto je strašně důležité. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný?

[24:16] Mluví ke křesťanům. Mluví k nám. Ať to ukáže dobrým kázáním, dobrým svědectvím, ať to ukáže argumentací, ať to ukáže retorikou, ať to ukáže znameními, zázraky. Ne. Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života. V tichosti, kterou dává moudrost. Ta moudrost se projeví na životě. Ta moudrost je spojená s morálkou. Ta boží moudrost je spojená s morálkou, s posvědcením, s pokorou. Ať to ukáže na svém životě. A fakt v 17. verších přije. Moudrost hůry je čistá, měrům nulovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování dobrého ovoce, bez předsudku, bez přetvášky. Ovoce spravedlnosti sklidí bátí, kdo rozsejevají pokoj.

[25:22] V tom je to. V tom je to. Pokud my chceme být moudří, tak to, co nám pán Bok zjevuje, musíme začít dělat. V tom je ta moudrost. A to jsou někdy věci, které jsou bláznostvím. Jako odpouštět. Jako žehnat nepřátelům. Jako být poctivý, když všichni jsou nepocitivý. jiný úkor sebe. Znamená to oběť. A to je v té někdy bláznoství. Jinými slovy, pokud neposloucháme Pána Boha, což je vidět na našem životě, tak pak... tak ani nechápeme boží moudrost. A musíme se oči základům. Člověk, který žije tělesně, jak říká poštol Pavel, to znamená nechce slyšet boží moudrost, tak je jako nemluvně.

[26:31] A poštol Pavel a potom ještě v židům, když se podíváme na poslední ten verš, říká, víte, já bych chtěl mluvit s vámi jako k dospělým, ale vy na to nemáte. Za takovou dobu, co jste věřící, už byste měli být sami učiteli. Ale vy potřebujete, aby vás někdo učil abecedě boží řeči. Potřebujete mléko, že jste kojenci. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřívilkost slovu spravedlnosti jako nemluvně. A hudný pokrom je pro ty vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením, své smysly, vypěstování, takže rozeznají dobrého, špatného. Jsou schopni rozsoudit. Základ je čeho? Moudrosti lidské? Ne, v základě boží moudrosti. Pokud chceš růst do dospělosti, tak musíš dělat to, co pán Bůh ti říkal. I když je to bláznoství.

[27:31] Aplikovat ve svém životě. A pokud to budeš vědět, tak dovedeš rozeznat dobrého a špatného. Dobrého se přidržet a zle odmítnout. Pokud to nebudeš vědět, tak ani nerozeznáš, co je dobré a špatné z božího pohledu. Budeš to pořád dělat na základě s výzkušeností a své logiky. Pán mu říká, pokud to takhle budeš dělat, zůstáváš nemluvně. Závěr. Chceme být moudří. Pokud jsme uvěřili v Krista, máme ten nejlepší zdroj. A otázka si to využíváme. Jestli ta naše logika nebrání tomu, abychom poslouchali Pána Boha. Jestli ta naše moudrost a ta naše zkušenost nebrání tomu, abychom brali Pána Boha vážně.

[28:31] Dovolujeme mu, aby nás proměňoval, aby nám ukazoval, co je třeba změnit. Moudrost je spojená s morálkou, charakterem více než čímkoliv jiným. Moudrost není především slyšet, ale moudrost je vidět v našem životě. Držeme se Krista. Držeme se té bláznovské zvěstí, která má moc nás spasit. On je naší moudrosti a naší moci v celém našem životě. Nechme ho, aby pracoval, zjevoval věci. A buďme ti, kteří chtějí ho poslouchat a následovat. I když. Někdy to je proti logice. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20241110/o-moudrosti-2 · Last updated: 2026-10-15