# Co záchrana člověka stála Pána Ježíše

> Sermon from 15 December 2024, Filipským 2:5-11, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 15 December 2024
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Filipským 2:5-11
- **Duration:** 17:38
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-12-15-Co-zachrana-cloveka-stala-Pana-Jezise-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-12-15-Co-zachrana-cloveka-stala-Pana-Jezise-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Pokoj vám, bratři a sestry. Jsem rád za tu píseň, kterou jsme teď mohli zpívat. Připomínáme si to, že se Bůh sklonil. A to je něco, nad čím můžeme přemýšlet všechny svoje adventy a budeme o tom přemýšlet celou věčnost a nikdy to nebudeme schopni dost vyčerpat. Co to znamenalo? To, že Ježíš přišel, že se sklonil k nám, ale to, co je úžasné, je, že si to můžeme přivlastnit, že se sklonil nejenom k nám všem všeobecně, ale sklonil se ke mně, k tobě konkrétně. Přišel, protože nás miluje. A my jsme před 14 dny uvažovali o tom, co to znamenalo pro nebeského otce, že poslal svého syna. Že ten advent není jenom o tom příchodu Pána Ježíše Krista, jako toho syna, ale že se týká celé té trojice.

[1:05] A otec dal, co to muselo znamenat pro něj, že pošle svého jediného syna, aby se narodil. A potom všechno, co s tím souviselo ostatního. A dneska bych chtěl právě mluvit o tom, co to teda znamenalo, aspoň kousek z toho, co to znamenalo konkrétně pro Pána Ježíše, že se sklonil. A na tom celém můžeme vidět to, jaký je. Jeho smýšlení, jeho mysl. To, jaká je jeho podstata a jaká je jeho podstata na to smýšlení vůči nám. A chtěl bych k tomu přečíst oddíl, který napsal Pavel a poštol ve dopise Filipským. A budeme číst ze druhé kapitoly, od pátého a kontext až do jedenáctého verše, i když budeme mluvit jenom o těch prvních několika verších.

[2:15] Takže Filipským, druhá kapitola, pět až jedenáct, a můžeme povstat ke slyšení toho božího slova. Nechtěme zi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši. Způsobem bytí byl roven Bohu a přece na své rovnosti nelpěl. Nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade všem a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno, na nebi, na zemi i pod zemí. A k slavě Boha Otce, aby každý jazyk vyznával, Ježíš Kristus je pán.

[3:17] Tak tolik z božího slova můžeme se posadit. Tohle je vlastně taková píseň, která je zakomponovaná do toho dopisu a hovoří o tom, o pánu Ježíši Kristu od věčnosti až po věčnost. A věčnost, ten první advent a druhý advent. A my se budeme soustředit jenom na ten začátek. A ten začátek je cesta ponížení. Můžeme vidět Ježíše, který se stupuje, který se k nám sklání a je to skutečně cesta dolů, do hlubiny a až úplně na dno. Je tam v tom vidět neustále několik takových stupňů toho ponížení. Nebo ponížení se toho doprovolna.

[4:22] Vzdaní se. A to první je, že se vzdal svojí slávy. Ježíš je Bůh, byl od věčnosti, On je součástí Boží trojice, se všemi těmi atributy Boží osoby. To znamená, Ježí je věčný. Vždycky byl, a nevím, jestli si to vůbec dokážeme představit, že něco někdy, nebo vždycky bylo. Pořád máme to svoji představu ohraničenou nějakým počátkem, ale Ježíš tu vždycky byl. Nikdy nebyl čas, kdy nebyl. Pořád je. Nestvořený. Zase my jsme bytosti, které jsme stvořené a známe věci, které jsou udělané. Ale Ježíš je ten, který je nestvořený.

[5:27] Nám není nikdo vyšší, kdo by jeho stvořil. Prostě on stvořil všechno. Svatý. Všemohoucí. Všudy přítomný. Všechno vím. Dobrý. Dokonale dobrý. Dokonalá láska. Život. Roven otci ve svoje podstatě, slávě a moci. Všechno mu náleželo. A všechno mu náleží. Ale všechno to, čím je. A všechno to, co má. Pavel říkal, nepovažoval to za něco, co je potřeba si podržet pro sebe. Za každou cenu. A mít to jenom pro sebe. Protože já jsem Bůh. Protože já jsem někdo.

[6:29] Nelpěl na tom. Někteří to ještě vykládají tak, že a ta sláva, která mu náležela a kterou mu otec chtěl svěřit jako pánu všeho, Ježíš si to nevzal sám. Neukradl to. Neuloupil to. A tak jako toho chtěl dosáhnout boží nepřítel. Tak jako toho chtěl dosáhnout Adam. Ježíš si to nevzal pro sebe, proti otci, proti nám. Nebral to za loupež. Neměl to za něco, co je potřeba, čeho je potřeba se za každou cenu držet. Ale vzdal se toho. Sám sebe zmařil. Znamená skutečně všechno, čím byl a co měl, dal.

[7:35] Vydal sám sebe. Píše Pavel. Přijal podobu služebníka. Ten pán všeho, stvořitel, ten, kterému všichni slouží, všichni anděle se mu klaní, všechno stvoření ho poslouchá na slovo. Se stal služebníkem, ten, který poslouchá. A dokonce tam je vždycky, tam, kde my máme služebník, tam ta, vždycky Bible používá slovo otrok. Že to je takové něco slovíčko, které je nám hodně nepříjemné našim ušim. Ale Ježíš se stal tím posledním z posledních otrokem, který nemá právo sám na sebe, nemá právo rozhodovat sám o sobě. Je to ten, který poslouchá, který slouží.

[8:41] Takže to je to první ponižení se z toho všeho, čím... byl z toho všeho, co měl, toho se vzdal a se stoupil. A potom to druhé je, že se stal člověkem. Ten, který, jak jsem říkal, je nestvořený, vstoupil do stvořeného. Jestli si to dokážete představit, angličani mají takové slovo vast, to je něco, co se nedá obsáhnout, co nás přesahuje, je něco obrovského, je na jednom místě uzavřené do také lidské schránky a z kořápky, do toho stvořeného světa, stvořeného vesmíru. Ten, který je věčný, se stal časným, nebo se stoupil do časného.

[9:43] Byl malým miminkem, naprosto, ale naprosto závislým na svůj matce a na Josefovi, aby vůbec přežil. Žádné miminko nedokáže přežít bez svých rodičů. Je vydané na pospas tomu, kdo se o něj buď postará, anebo nepostará. On se vydal, se stoupil, ponížil se. To, že mu maminka musela vyměňovat plínky a další věci. Ten, který nepoznal hlad a únavu, teď, když se stal člověkem, zakoušel, co to je mít hlad, co to je být na útěku, co to je nemít místo, co to znamená být vyčerpaný, cítit bolest, úzkost, pohrdání, posměch, nepřijetí.

[10:52] Pocítil na sobě všechna pokušení, kterými procházíme my. Z ničeho, z toho, co prožíváme my, nebyl vyňatý. Sklonil se. A to ponížení šlo ještě dál, protože on se ponížil až tak, že byl ochotný zemřít. Nesl náš hřích. Zase v Bibli máme něco, co si ani nedokážeme představit. Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám Bůh stotožnil s hříchem. Když Ježíš vysí na kříži, tak tam vysí hřích. Bůh ho pro tebe a pro mě stotožnil s hříchem.

[11:57] Stal se naším zástupcem na našem místě. On dokonalý, dokonale poslušný, dokonalá láska. Ten, který nikomu nikdy neublížil. Ten, který všechny miloval, ten, který uzdravoval, zachraňoval, posiloval, povzbuzoval, pomáhal, křísil. Na jednou vysí na kříži, opuštěný úplně všemi. A jako by to nebylo dost, že zemřel. A poštol Pavel tam totiž říká, v poslušnosti podstoupil i smrt a pak pokračuje. A to smrt na kříži. Protože to nebyla jenom taky nějaká smrt. To ponížení skutečně došlo až úplně na dno. Byl to způsob popravy odsouzený nebo vyčleněný jenom pro ty nejhorší zločince, rebely a kriminálníky.

[13:11] A my se můžeme bouřit, pane, nebo taková nespravedlnost, jaká se mu děje. Ježíš to byl ochoten vzít na sebe. Cicero jsem se dočetl, že napsal, že kříž by se neměl dostat ani do ucha, ani do oka žádného římského občana. I pro něj a pro některé lidi to byla tak otřesná smrt. Že říkal, že by to nikdy o tom neměl slyšet a neměl by to nikdy vidět, žádný římský občan. Pro židy navíc ten, kdo vysí na kříži, je prokletý od Boha. Zavržený, vyloučený ze společenství Bohem i Izraelem. Oni ho prostě vyčlenili na to nejposlednější místo. A jak to říká Jan, přišel do svojeho vlastního. To byl jeho národ, jeho vyvolený národ. Byl to jejich mesiáž. Je to náš mesiáž.

[14:12] A co jsme udělali my? Dali jsme mu to nejposlednější místo. Vyloučili ho z Izraele, vyloučili ho z té smlouvy s hospodinem. A říkali, a ani Bůh o něj nemá zájem. Protože kdyby Bůh byl jeho otec, tak ho nikdy nenechá takhle trpět. Bylo to nesmírné utrpení, umíralo se udušením. Když už člověk neměl sílu se vzepřít na těch hřebech, které ho drželi. A udusil se, pokud nezemřel dřív. Navíc ten odsouzenec tam vysel úplně nahy. Před očima všech těch lidí, kteří se na to dívali. A pak ještě na jiném místě říká Petr a se stoupil do pekla. Prostě Ježíš, opuštěný svým otcem, klesl nebo ponížil se sám sebe až na to nejnižší místo.

[15:16] Ježíš věděl, on to věděl, co ho bude stát záchrana člověka. Že v ten moment, kdy naplní ten boží plán toho, aby my jsme mohli se vrátit do boží přítomnosti, aby nám mohl odpustit, aby nás mohl usmířit, aby nás mohl uzdravit z našich bolestí a temnot a trápení, aby nás mohl vyzdvihnout z těch údolí, kterými procházíme a ve kterých jsme z hříchu, takže on tam bude muset se stoupit. Stal se člověkem a jako člověk se ponížil, byl tu jako ten, který slouží, ne jako ten, kterému slouží druzí. Dal za nás svůj život a ponížil se nejhluběji, jak to šlo, protože přijal i kříž, protože nás miluje. Už jsi tomu uvěřil, už jsi to přijal, už jsi ho pustil do svojho života a řekl jsi mu, děkuju ti Ježíši, že jsi to udělal i pro mě.

[16:36] Jestli ne, tak je advent, je k tomu nádherná příležitost. Když si to připomínáme, co pán Ježíš Kristus udělal, můžeme mu otevřít svoje srdce a říct odpust, děkuju, dávám ti sám sebe. A my, co jsme to mohli udělat, chvalme ho a nepřestávajme ho chválit. Nepřestávajme ho chválit za to, co pro nás udělal. Za to, kým je, za to, jaký je ve té svojí podstatě, v tom svojím smýšlení, že on je ten, který sestupuje k nám, který sestoupil, ponížil se, aby nás vytáhl k němu. A dávejme mu sami se. Se vším, co máme a se vším, čím jsme, jako naši odpověď na Jeho lásku.

[17:36] Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20241215/co-z-chrana-lov-ka-st-la-p-na-je-e · Last updated: 2026-10-15