# O naději

> Sermon from 22 December 2024, Izaiáš 8:23 až 9:6, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 22 December 2024
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Izaiáš 8:23 až 9:6
- **Duration:** 22:40
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-12-22-O-nadeji-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-12-22-O-nadeji-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] A teď mě tak jenom napadlo, že jsem měl strach, jestli se nezvednete všichni, nepůjdete do nedělní besídky. Ta dnešní téma, která je před námi, je o naději. Ježíš je světlo. To jsme si připomínali včera na té scoutské bohoslužbě. A tady máme čtyři adventní svíčky, které možná jsou odpálené od toho betlémského světla. Celé jsme si připomínali, že Ježíš je to světlo s Betléma, které svítí do našich temnot. A to je oddíl, který budeme potom za chvíli číst s Izajášem. A jenom ta myšlenka naděje je strašně důležitá, protože pokud máme myslet na budoucnost, jakoukoliv budoucnost, ať už svoji osobní nebo budoucnost ve světě, tak se neobejdeme bez naděje.

[1:17] Protože častokrát je to tak depresivní, že kdybychom neměli naději, tak bychom si museli zoufat. Bez naděje se nedá dlouho žít. Naděje je očekáváním něčeho dobrého. A touha potom, aby už se to stalo. Naděje Izraele byla spojená s očekáváním Mesiáše, kterého Bůh slíbil. A už 740 let před jeho narozením, Izajáš dostal od hospodina slovo naděje. Že Bůh pošle Mesiáše, toho, který je zachrání, který je pozvedne, který jim pomůže. A Izrael se potěšoval tímhle slovem ve všech těch svých těžkých obdobích a svojí historie. Možná Žel se jimi potěšuje ještě stále, protože nevidí, že Mesiáš už přišel.

[2:21] Ale pán Bůh dostal svojemu slovu a splnil ho, splnil tuhle naději. Takže si to teď můžeme otevřít spolu, je to Izajáš 8. kapitola 23. verš až 9. kapitola 6. verš. Izajáš 8. 23. až 9. 6. Můžeme spolu povstat ke slyšení Božího slova. Avšak tato sklíčená země ponurá nezůstane. Jako byla z prvů země Zabulon a země Neftalí zlehčena, tak bude nakonec přivedená ke cti s přímořím a zajordáním i Galileu pro národů. Lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo. Nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil si národ, rozhojnil si jeho radost. Budou se před tebou radovat, jako se radují vežních, tak jako já sají ti, kdo se dělí o kořist.

[3:28] Neboť jeho, jeho břemene a hůl na jeho záda, i prut jeho poháněče, zlomíš jako v den Midianu. Pak každá bota, obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi, budou k spálení, budou potravou ohně, neboť se nám narodí dítě. Bude nám dán syn, na jeho rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno, divuplný rádce, božský bohatýr, otec věčnosti, vládce pokoje. Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidovi a jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od tohoto času až na věky. Horlivost hospodina zástupů to učiní. Tak tolik z božího slova můžeme se posadit.

[4:33] Je to slovo plné naděje. Ale ta naděje právě přichází uprostřed těch dob, které nejsou jednoduché. To první, že je to naděje na konec temnoty. A Izajáš popisuje neutěšenou situaci, ve které se Izrael nacházel. Popisuje lid, který opustil hospodina. A protože ho opustili, teď žij ve tmě, úzkosti, žádná radost, žádný pokoj, žádný zdravý růst. A oni v tom byli, bydleli v tom, lid, který bydlí v temnotách. Byla to jich každodenní zkušenost. Den ze dne, týden za týdnem, měsíc za měsícem, rok za rokem.

[5:38] A byla to hrozná, hrozné období tmy. Potom, nejenom, že to popisuje tohle období, ale i potom, když se vrátili z toho babylonského zajetí, tak od posledního proroka, Malachyáše, až po Jana Krstitele, toho prvního proroka, nebo posledního proroka Starého zákona, je 400 let, kdy Bůh mlčí. Neposlal žádné slovo, žádného proroka, tma. Ale Bůh už tady slíbil, že ta tma bude mít svůj konec. Ta naděje je v tom, že to nebude trvat věčně. Tato sklíčená země ponura nezůstane.

[6:38] Temnota je vždycky jenom do času. Jeden krásný verš, který říká o tom, že pán Bůh moři, které se vzdouvá, vytyčil hranice. A to je to, co Bůh dělá. Tomu, co se valí jako rozbouřené moře, nebo jako temnota, která je, tak Bůh tomu staví hranice. Nemůžou si tyhle věci a tyhle okolnosti dělat, co chtějí, své volně. Bůh je nad tím a omezuje je. Bůh posílá světlo. Poslal ho Izraeli v Mesiáši. A Matouš potom říká, že tohle proroctví se splnilo. Že Bůh poslal světlo. Poslal Izraeli Mesiáše. A Matouš zvlášť to opakuje, tohle proroctví, protože Ježíš potom, když se narodil a vrátil se, tak začíná svoji službu kde?

[7:50] Ve kterém městě. Ten Zapadákov, jak se to jmenovalo? Nazaret. Prostě to byl strašný Zapadákov, ale to by bylo jiné téma. Ale bylo to v Galiléji. Bylo to přesně v té Galiléji, o které mluví Bůh u Izajáše. Tak jako byla prvou země Zabulou na Neftalí zlehčena, tak nakonec bude přivedená ke cti s přímořím zajordáním i Galiléou pro národu. Lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo. A Ježíš začíná svoji službu právě tam. Protože Bůh bdí nad svým slovem. Protože Bůh je věrný, protože Bůh je dobrý. A On plní svoje zaslíbení, plní svoje slovo. Právě tam, v té Galiléji. Galiléa Pohanu ještě se tomu říká. Tak tam Pán Ježíš přichází a svítí.

[8:52] Všichni lidé, kteří tam byli, mohli to světlo vidět a taky se k němu začali schromažďovat. Po jednotlivcích, po rodinách, po zástupech. Přicházeli k němu, protože Ježíš byl jako to světlo svíce, které když zapálíte ve tmě, tak přitáhne všechny ty, kteří tam jsou. Všichni se instinktivně schromažďujeme ke světlu. Tak Ježíš, když tam byl, tak lidé k němu šli, táhlo je to k němu. To je naděje na konec temnoty a Bůh to udělá. Ta druhá naděje, o které tady řeč, je naděje na radost, svobodu a pokoj. Po té době temnoty a soudu Bůh zaslibuje, že obnoví radost. Že když přijde Boží pomoc a osvobození, tak tam vždycky přichází radost.

[9:57] Evangelium sebů přináší radost. A David to ve žalmech vyznává, v tvojí přítomnosti je plnost radosti. Je to radost z Boha, kým je a co jsme v něm mohli získat. Tím důvodem radosti pro Izrael bylo vysvobození, vysvobození z otroctví. Izrael, tam Izajáš naráží na dvě věci, na otroctví Izraele v Egiptě, kterým připomíná a připomíná tu nádheru toho, že když byli otroci v Egiptě, tak, že je Bůh vysvobodil, vyvedli je a oni najednou mohli být svobodným národem. Už nemuseli být pod těmi byči a holi, holemi těch pohaněčů, kteří je nutili dělat pro faraona cihly. A oni, když jsou potom v babylonském zajetí, tak si to mohli připomínat.

[10:58] Ten prud pohaněč a hůl na naše záda jednou bude zlomený. Bůh nám dá svobodu a se se budeme moct vrátit. A Bůh to naplnil. Vrátili se z Babylona zpátky do Palestiny. A potom tam připomíná Gedeona, jako v den Midianu, kdy pán Bůh dal vítězství, kdy bojoval za ně. S těmi třista několika muží Gedeon, to byl tak směšný počet proti té obrovské armádě pelištejců a Midianců, kteří tam byli, že nemohli je porazit, ale Bůh bojoval za ně. A tohle jim připomíná Izajáš, že Bůh bude bojovat za vás. On vám dá vítězství. A když vás vysvobodí, když vám dá vítězství, budete mít obrovskou radost. To je to radost, jako když se můžete nadechnout znovu. To je to radost, jako když zežní.

[12:01] A Izraelci se radovali zežní, protože oni byli závislí životně na tom, co se urodí nebo neurodí. A tak když se urodilo, tak byla radost. Protože byla hojnost. Byla to radost toho, že nebude hlad. Budou mít co jíst. Budou moc žít. A to je radost, kterou dává Bůh. I když prožíváme těžkosti. Bude hojnost. Budeme mít co. Jako když se dělí kořist. Jako když najednou nic nemáte, ale získáte to, co jste neměli. To, co ani nebylo vaše. Ale získáte to. Bůh jim to slíbil. A tím obrovským důvodem té radosti bylo to, že jednou všechny ty boje a ty války skončí. A to byla naděja Izraele. Každý plášť vyválený v krvi a každá bota obouvaná do válečné vřavy.

[13:06] bude k spálení ohně. To znamená, už potom nebude ani památky. Nikdo si na to ani nevzpomene. Bude pokoj. A to se naplnilo a plní a to se jednou naplní. Izrael je zkoušenou zemí. Ale Bůh to zaslíbil, že to jednou naplní úplně. Ale všechna tahle naděje, která je, je možná jenom díky tomu, že Bůh říká, neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, příjde Mesiáž. Ta naděje je v něm. Naděje na konec temnoty, naděje na pokoj, naděje na svobodu, naděje na radost, na konec všech válek, zápasů a konfliktu je v něm.

[14:07] A je to dar, který Bůh dal, který si připomínáme o Vánocích, že Bůh dal všem lidem. Poslal Pána Ježíše, aby byl naším světlem a naší nadějí, protože On nechce, aby jsme byli v temnotě. Ale chce, aby jsme měli světlo. Nechce, aby ho lidé neznali, aby byli v té temnotě toho, že neznají Boha. Ale chce, aby měli světlo poznání. Aby se nemuseli, aby jsme se nemuseli trápit v nějaké vině a potom z toho byli sklíčení. Ale chce nám dát odpuštění. Chce nám dávat světlo svojeho slova. Aby jsme nemuseli tápat. A i když někdy procházíme těžkým obdobím a někdy obdobím tmy, tak On nám potom sesílá svoje světlo. To jsou zkušenosti žalmistů, kdy mě osobně se líbí výrok, který často připomínám.

[15:15] Je, že David jednou říká v jednom žalmu můj Bůh září do mých temnot. A neznamená, že On neprožíval žádnou temnotu. Do mých temnot. Ale Bůh tam svítí. Bůh je světlo. A ta naděje na to prozáření, na to světlo je v Pánu Ježíši Kristu. Evangelium je světlo. A kam přijde Evangelium, kam přijde Boží slovo, kam přijde On, tak tam rozhání tmu. Jas, dřív zpíval tu písničku, svítá, láska tmu rozhání, svítá. Tak to je nádhera, kterou Pán Bůh přináší. A tak pokud prožíváš nějakou temnotu ve svojím životě, ať už je to temnota viny, nebo nějaké sklíčenosti, nebo trápení, tak můžeš s jistotou vědět, že to má svoje hranice.

[16:16] Pokud je to něco, co si si nepřivodil sám svým hříchem, Bůh říká, neboj, já s tebou budu i v té temnotě, a já ti dám světlo. Já ti chci dávat naději, protože já jsem naděje. A pokud je to temnota nějaké viny, nebo něčeho, co jsme udělali, nějakého rozhodnutí, které jsme udělali, tak vždycky můžeme přijít k Bohu, vyznat mu toho, říct, Bože, odpustí. A znovu zazáří světlo. Ježíš je ta naděje na svobodu. A zase tam, kde přichází on, kde přichází evangelium, tak tam sebou přináší svobodu. Jsme byli všichni otroci hříchů. Někdy si to člověk uvědomuje a někdy ne. Ale ten boží nepřítel nás měl pevně. Zapřažené do svých opratí. Poháněl nás. A to, pokud jsme upřímní, to je zkušenost lidí, že my si neumíme pomoct nehřešit, jak to říkal Augustin.

[17:28] Neumíme si pomoc nehřešit, prostě tam nás to táhne k něčemu, co není dobré. Nebyli jsme svými pány, kolikrát jsme i chtěli mít rádi a nemohli. A místo lásky a přejícnosti tam byla závist, nebo nenávist, nebo lhostejnost, a nebo sponěl takové to přání, ale dobře ti tak. Ale když přijde Pán Ježíš, tak nás osvobozuje, aby jsme měli sílu nehřešit. Zase, jak to říká Augustin. Potom, když přijmeme Pána Ježíše Krista, tak máme sílu nehřešit, protože On žije v nás s Jím duchem. Osvobozuje nás z těch pout. On se stane naším pánem a On je dobrým pánem. Vysvobozuje nás z hříchu, vysvobozuje nás z našich závislostí, z našich zlozvyků, z našich povah.

[18:39] Někdy si tak možná postesknete, no kdybych tak byl trošku jiný. Kdybych nebyl tak. A teď si můžete dosadit to, co s čím máte vy, nějaký problém ve svoje povaze. Ale Bůh mění i ty naše povahy. Dal nám určité nastavení jako svůj dar, který prostě taký ten naturel, který máme, nějaký, který chce použít určitě ke svojí slávě. Ale ty věci, které On nechce, aby u nás byly, ty On mění a chce měnit. Dávat nám svobodu a když prožijeme svobodu odpuštění, tak přichází radost. Někdy je to radost, že se vám chce brečet. Někdy je to radost, kdy se vám chce skákat. Někdy je to radost, kdy jenom sedíte tiše. Ale pokud ta radost tam je, tak to víte, že tam ta radost je.

[19:41] Ježíš je jako naděje svobody. Pokud potřebuješ svobodu, potřebujeme svobodu v něčem, přijďme za Pánem Ježíšem Kristem. Poklechněme před těmi jeslemi tam, kde se narodil, před jeho křížem, kde nám vydobil svobodu. A nechme se osvobodit. Ten jeho charakter je vyjádřen úžasnými jmény, divuplní rádce. On chce, aby jsme k němu přišli, protože on má tu nejlepší radu. Bůh silný, protože on nejenom, že něco slíbí a nejenom, že poradí, ale on taky má moc a má moc dát mu sílu k tomu, aby to, co je dobré, se uskutečnilo. Otec věčnosti, vládce pokoje. Tam, kde je on, tam přichází pokoj.

[20:42] Máme taky nadějný výhled, že Pán Ježíš je jako král božího králosti, se znovu vrátí a ustanoví svoje králosti v plnosti. A pak skutečně bude všude pokoj. Bude konec všech konfliktů a všech válek. Ale tahle záruka je jenom v něm. Jsou dobré snahy na všechny ty mírová dojednání a jsou to dobré věci a musíme se za to modlit. Ale neustále s tím, s tou modlitbou Pane přijď. Protože jenom když on přijde, tak nastane skutečný pokoj. Skutečná spravedlnost a právo. Protože on bude soudit spravedlivě. Bůh to slíbil, ale Bůh svoje slovo splní. Žádné z jeho slov nepadne na zem prázdne, ale vrátí se, vydá svůj užitek a na to se potřebujeme spolehnout.

[21:43] Toho se potřebujeme chytit. Ale Bůh, právě ta poslední věta, je nádherná. Horlivost hospodina zástupů to učiní. Bůh to udělá. Nad tím bude bdít. A pokud se nám zdá, že někde má Bůh spoždění, že nejde, že bychom to chtěli nějakým nakarychleji, chytněme se tohohle slova jako naděje, že Bůh nikdy nepřijde pozdě. Ale splní to, co slíbil. Poslal Ježíše, Mesiáše, bylo to pod dlouhém čekání, ale splnil to. On je naše naděje, dává světlo do našich temnot, osvobozuje nás od hříchů, dává nám radost, dává nám sám sebe. Děkujme mu, chvalme ho a otevřeme mu svoje srdce. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20241222/o-nad-ji · Last updated: 2026-10-15