# Církev jako tělo

> Sermon from 12 January 2025, Římanům 12:1-8, Landon Llamas (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 12 January 2025
- **Preacher:** Landon Llamas
- **Bible passage:** Římanům 12:1-8
- **Duration:** 31:43
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-01-12-Cirkev-jako-telo-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-01-12-Cirkev-jako-telo-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, je skvělé tady s vámi všemi být. A dneska je pro nás speciální ráno. Je to pro mě speciální, protože mám tu možnost dneska tady kázat, což je pro mě vždycky velmi úžasné. A pro ty z vás, kteří nás neznají, já jsem Landon a tohle je moja manželka Jenny a je to pro nás úžasná výsada, že můžeme sloužit v tomto sboru. A je to pro mě taky skvělá přednost, že jsem učitel na škole Formission a máme naše studenty s námi. na víkend tady v Olomouci.

[1:02] Takže máme nabitý program a je úžasné, že jsme jim mohli ukázat Olomouc a i různé služby v tomto sboru. A oni s námi taky těch pár dní, co jsou tady sloužili, takže měli slovo na kontaktu a měli chvály, takže jsme za ně moc vděční. A je to skvělý obraz církve tady v Evropě, kde můžeme společně se sejít a společně sloužit a milovat Boha a chválit Ho spolu. A dneska ráno bych chtěl začít příběhem, když jsem byl na střední škole. A já jsem jeden rok se rozhodl, že se chci přihlásit do týmu amerického fotbalu na mé střední škole.

[2:07] I neměl jsem s tím moc zkušenosti, ale měl jsem s tím moc zkušenosti, ale měl jsem dobrého kamaráda, který v tom týmu byl a on mě přemlouval, abych to taky zkusil. A já jsem normálně v tom týmu měl roli člověk, který se jmenuje receiver, to znamená, že jsem chytal ten míč a pak s ním běžel. Ale ze začátku mého času v tom týmu, ten kouš si říkal, já tě chci zkusit v jiných rolích, tak co kdyby si byl coroner, a to znamená, to je někdo, kdo chrání, nebo jako chrání ten tým od toho, aby tam ten druhý receiver chytil ten míč. A takže byla třetí rozehrávka a prostě byl čas, abych já chránil našeho hráče. A já jsem udělal chybu a já jsem začal chránit jiného hráče z našeho týmu.

[3:14] A ten, který prostě tím pádem měl volno, tak to chytl a běžel spoustu jardů a já jsem ho vlastně neobránil. A celý zbytek mého týmu za ním musel utíkat, protože já jsem byl na špatném místě. Byl to fakt velký trapas. A asi dal jako pár rozehrávek pozdějic, prakticky to byl úplně stejný scénář. A já jsem udělal úplně tu samou chybu. A já jsem vlastně chránil tu špatnou osobu znovu a zase to někdo chytil a běžel s tím. A oni skorovali body, touchdown a můj tým nebyl nadšený. A když to bylo tým příští, byl bylo všechno, ale dnešní dne, můj tým všechny všechny všechny všechny a jsme viděli jméno.

[4:24] A kdyby to byl konec té mé zkušenosti toho trapasu, tak ještě bych to nějak přežil. Ale druhý den jsme se všichni vrátili do školy a náš kouč chtěl, aby jsme se setkali jako tým a dívali se na tu natočenou hru. A takže každý můj kouč a každý můj spoluhráč se dívali, jak jsem dvakrát za ten zápas, udělal velkou chybu. Ale naučil jsem se z toho takový velmi důležitý princip. Já jsem si uvědomil, my musíme pracovat spolu, jestli chceme být úspěšní. A já jsem si uvědomil, že každý hráč má svou roli a když děláme tu roli dobře a jdeme do toho spolu, tak budeme mít úspěch.

[5:27] A když neděláš svou roli dobře, tak nebudeme všichni hrát dobře. Takže něco, co nám ten kouč neustále zdůrazňoval, že jestli chceme hrát dobře, tak musíme hrát v tom zajedno. A jestli jsme chtěli jako sportovci být velmi individualističtí, tak ti koučové velmi rychle nám řekli, že pro nás není místo v tom týmu. A já jsem začal tohle ilustraci tím svým příběhem, protože si myslím, že Apoštol Pavel řešil velmi podobnou situaci a chtěl jim dát nějakou ilustraci tomu té církvi, která začínala v prvním století.

[6:31] A když církev rostla a začínala ve svých počátcích bylo spousta výzev, které byly proti té jejich jednotě. A on si moc přál, aby ta raná církev pochopila, jak společně můžou být zajedno v Kristu. Jak by mohli pracovat společně, aby mohli společně potom nějak zvládnout tu práci a to povolání, které jim Kristus dal. A nad tím se chci dneska ráno zamyslet. Jak se tím dneska ráno zamyslet? A jak má fungovat místní církev a jaké jsou ty různé role každého člena v tom společenství?

[7:32] Už jste se někdy sami sebe na tohle zeptali? Co je moje role tady? Mám tady nějaký záměr? Co tady mám dělat, když se všichni sejdeme? A tohle byly ty témata, o kterých chtěl apoštol Pavel, aby ta raná církev přemýšlela, aby mohli společně, jako společenství, růst. Takže teďka se chci s vám podívat na pasáž v Římanum, kde Pavel mluví o tom, že církev je jako jedno tělo. A já jsem si říkal, že tohle bylo dobré téma pro leden, protože si taky myslím, že naše místní církev je v nějakém období.

[8:37] Máme nového pastora, který sem přišel a vede náš zbor. Máme nového pastora, který sem přišel a vede náš zbor. A taky jsme zvolili novou radu starších. A je to nový rok. Takže to je takový čas pro naši místní církev, kde máme spoustu nových věcí, které se dějí. A takže když jsem říkávali s páskou, to bylo také dobrý čas, když jsme se vědělali, kde jsme jako kříčka, a jak jsme se vědělali těch věcí, když se můžeme představit, když se můžeme představit v ten nový rok. Takže když jsem mluvil s naším pastorem a se staršími, tak jsem si říkal, tohle je dobré téma, které nás může tak nějak inspirovat na začátku roku, když řešíme, jakým směrem chceme jít. A to hlavní téma, které s vámi chci dneska otevřít, je ta metafora církve jako tělo.

[9:38] A pro Apoštola Pavla je to jedna z jeho nejoblíbenějších metafor, kterou používá, když chce popsat zbor. A než skočíme do Římanům 12. kapitoli, tak vám chci jenom říct ten kontext. A ta římská křesťanská církev zrovna byla v takovém období, kdy to nebylo jednoduché, protože to bylo zhruba kolem doby vlády římského vládce. A římský vládce Claudius kolem roku 45 našeho letopočtu vykopl vlastně všechny Židy z Říma.

[10:39] Ale potom, když v roce 53 našeho letopočtu zemřel, tak všichni Židé se mohli vrátit zpátky. A spousta těchto Židů se stalo křesťané, a začali následovat Krista, ale když se vrátili zpátky do Říma, tak ta církev, kterou oni museli tam opustit, najednou v jejím vedení byli křesťané, kteří původně byli jej pohané. A oni to vedli trošku jinak. A ty chvály byly trošku jiné. To oblečení, možná i to jídlo, bylo to trochu jiné. A můžete představit tento těchto těchto římských vládce, a možná si dokážete představit ty konflikty tolik různých křesťanů, kteří se snaží jít společně a být zajedno. A my můžeme mít podobné výzvy i v naší místní církvi.

[11:47] A my žijeme ve městě, kde je spousta různých lidí, máme tady i mezinárodní lidi v našem společnstvě a všichni máme různé zvyky. Jak můžeme žít spolu jako jedno tělo? A to je jedna z největších výzev pro Apoštola Pavla, když mluví s tímto zborem v Římě, a tak on v kapitolách jedna až jedenáct epištoli Římanum mluví o tom, co je to opravdu ta dobrá zpráva. A potom ve dvanácté kapitole to dá do velmi praktického pohledu na tu místní církev a snaží se s nimi si promyslet, jak to můžeme aplikovat do našeho kontextu.

[12:55] Takže tady v této pasáži, kterou budeme číst první, on řeší, co můžeme dělat jako jednotlivci křesťani a potom, co můžeme dělat jako celé společenství. Zaujíme, jak on mluví. Takže podívejte se na to, jak začíná v prvním verši římanům 12. Pro boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť. To bude vaše pravá bohoslužba. A on říká, že my jako jednotlivci máme naše tělo nabízet Bohu jako živou oběť. To je celkem zajímavé přirovnání, protože jako oběť, když se nabízela Bohu na oltáři, tak byla mrtvá.

[14:11] Ale Apoštol Pavel říká, že každodenní křesťanský život je o tom, že nabízím svůj život Bohu, celé svoje bytí. A to je potom něco, čím já můžu uctívat Boha, že žiju poslušně svůj život pro něho. A on potom se snaží vysvětlit, jak se to dělá a říká, že částečně je to v našem těle, jak se chováme, ale částečně je to i v naší mysli, jak přemýšlíme. Takže potom ve druhém verši říká, Takže on povzbuzuje tu místní církev, aby každý den proměňovali svou mysl tím, co Bůh říká.

[15:33] A ne, aby jenom přijímali, co je kolem nich, co si ostatní myslí a názory tohoto světa. Takže on první začíná tím, že mluví k jednotlivcům, křesťanům v té církvi a říká, milujte Boha svým tělem, svým životem i svou mysli a nechte svou mysl obnovovat Kristem, aby v ní byla pravda. Protože Pavel chápe, že aby jsme společně mohli fungovat dobře, tak každý z nás musí přijmout tu zodpovědnost za sebe. Takže každý z nás musí udělat to rozhodnutí za sebe, Bože, já tě chci následovat, já chci být otevřený tomu, co pro mě máš každý den.

[16:42] A když jsem já hral v tom fotbalovém týmu, tak náš kouč každý den nám říkal, ty musíš vidět, jaká je tvoje role, ty musíš vidět, kde na tom hřišti ty budeš stát a co budeš dělat. Byl jsem velmi vděčný, že rychle pochopili, že se mnohem lepší v tom chytat ten míč, než někde stát a někoho vždycky na někoho skočit a porážet ho, aby se nedostal dál. Ale každý den, když jsme společně cvičili a zkoušeli ty různé rozehrávky, tak jsme měli velmi podobné scénáře a vlastně utíkali jsme ty různé vzory na tom hřišti úplně. Stejně, aby když pak byla hra, jsme o tom vůbec už nemuseli přemýšlet. Bylo to něco, co jsme cvičili každý den, aby jsme byli připraveni. A tak je to i velmi podobně v křesťanském životě, že my můžeme každý den praktikovat určité disciplíny, nebo určité zvyky, které nám pomáhají v našem vztahu s Bohem.

[18:10] A když Pavel skončí to oslovení těch jednotlivců, tak se potom zaměří na celé to společenství. A v třetím verši říká, pro milost již se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smyšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil. On začíná tím, že chce říct, že musíme o sobě přemýšlet správně, a musíme být pokorní, a musíme chápat, jak spolupracujeme s ostatními, v tom, do čeho nás Pán Bůh povolal.

[19:15] A potom nám dá ten hlavní obraz, který chce popsat v téhle pasáži, a to je ten obraz těla. Ve verši čtyři říká, jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo, a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. Tak jak má fungovat církev? A Pavel říká, máme různé části a různé dary. Stejně jako tělo má různé údy, různé části, tak i náš zbor má různé, části různé lidi a různé dary.

[20:28] A ten obraz těla se snaží popsat, že všechny tyto části společně fungují dobře. A Pavel jim chtěl dát tenhle obraz, aby když to četli, a když my to čteme, aby jsme viděli, že každý z nás tu má své místo. A v prvním korinským dvanáct, když píše jinému zboru, tak se k tomuto tématu znovu vrací a vysvětluje, proč Bůh dává různé dary.

[21:34] Podívejte se na první korinským dvanáct, čtyři až sedm. Jsou různé dary, ale tentýž duch. Jsou různé služby, ale tentýž pán. Jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. Každý ovšem dostává projev ducha ke společnému užitku. Takže on se tady snaží popsat, že my jsme všichni dostali tyto dary, když jsme uznali, že jsme hříšní a že potřebujeme Ježíše a obrátili jsme se k němu a do našeho života vstoupil Duch Svatý. Ale ten cíl těchto darů, které nám Bůh dal, jsou, aby jsme mohli sloužit ostatním. Když používáme naše dary, tak ten cíl je, že ostatní tím budou požehnaní a povzbuzení.

[22:49] takže Pavel si moc přeje, aby ten římský sbor to pochopil, že když se oni všichni setkají dohromady, tak každý je jiný, má různá obdarování, ale společně se navzájem tím můžou povzbuzovat a sloužit si. A on potom tady v té pasáži první korinským dvanáct pokračuje tím, že by jsme měli být vděční, ať máme jakýkoliv dar. A v první korinským dvanáct sedmnáct až osobnáct říká, pokračuje v tom a říká, kdyby bylo celé tělo okem, kam by se poděl sluch? Kdyby bylo celé sluchem, kam by se poděl čich?

[23:49] Bůh ale dal tělu různé části, každou jednotlivou tak, jak chtěl. My moc dobře chápeme, že naše tělo potřebuje všechny tyhle části, aby to fungovalo dobře dohromady. Jak by to bylo divný, kdyby jsme měli tělo, které má jenom samé ruky. Každá část je důležitá. A to je ten obraz, který moc chce, aby oni přijeli jako církv, že každá část, každý člověk je důležitý. Ale když tohle ode mě slyšíte, tak možná máte v hlavě pár otázek. Možná vás napadá, jsem dost obdarovaný nebo dost dobrý na to, abych sloužil v církvi.

[24:52] A nebo jak mám vědět, jaké je moje obdarování a jak to mám používat. A nebo si říkáte, já nemám vůbec na tohle čas pomáhat ostatním lidem a sloužit v církvi. Ale Pavel si moc přeje, aby oni pochopili, že Bůh nás každého stvořil jedinečně a nemusí každý z nás kázat nebo každý z nás zpívat. Každý máme jiné dary. Před pár měsící jsme v tomto zboru měli setkání všech vedoucích různých služeb. A slyšeli jsme různé hlášení, jako kdyby no informace, od různých služeb, co třeba dělá nedělní školka s dětmi.

[26:04] A že pro mladé lidi máme scouta a fusion a kontakt. Máme mladé lidé, máme těch tým a lidí, kteří k tomu budou. Máme službu ženám, máme lidi, kteří se starají o tuto budovu, máme tým techniků vzadu. A máme i lidi, kteří se starají o skupinky. Ale v každé té oblasti jsou potřeby. A jsou tam určitě nějaké výzvy a věci, do kterých lidí můžou vstoupit. Takže skvělá otázka, kde můžete začít, je, co jsou ty různé místa, do kterých bys mě volal, Pane Bože, kde jsou třeba nějaké potřeby v tomto zboru. Ale to neznamená, že každý z nás se musí zapojit do Fusionu nebo do Besídky. Každý z nás má jiná obdarování.

[27:18] Já doufám, že když se díváme jako církev do tohoto nového roku, tak můžeme začít tento rok s takovou otázkou. Pane, jak s Tebou můžu věrně jít mým dnem? A jak můžu používat svoje obdarování, abych budoval a povzbuzoval ty kolem mě? A já věřím, že když tohle budeme dělat a budeme reagovat na Boží odpověď, tak náš zbor bude růst a bude zdravější, když všichni budeme mít svou roli. A víte, náš tým amerického fotbalu, když jsme hráli dobře, tak jsme třeba vyhráli nějaký zápas a vyhráli jsme jich třeba víc a pak jsme dostali nějakou trofej.

[28:35] Ale vyhrát nějakou trofej nebo být jeden z nejlepších fotbalových týmů, to není zas tak úžasné vítězství. Ale Bůh nás povolává k tomu, aby jsme byli součástí Jeho království a aby jsme přinášeli Jeho dobrou společnost. A on říká, já chci, aby vy jste byli moji poslové v tomto světě. A čím víc pro vás budu drahý a budete mě chválit, tím víc tento svět uvidí, jak je to dobrá zpráva, že jsem přišel pro všechny. A my můžeme přinést naději a lásku světu, který je rozbitý. To mně připadne jako mnohem lepší povolání, než jenom hrát nějaký zápas na hřišti.

[29:45] Takže když už jsme u konce našeho přemýšlení, tak bych chtěla, abyste se ještě zamysleli nad touhle jednou věcí. Přemýšlejte nás s tím, jak by mohla vypadat naše místní církev třeba za rok. Kdyby všichni křesťani v tomto sboru věděli, jakou mají roli, jaká mají obdarování a chtěli je používat pro dobro tohoto společenství. Představte si, kdyby za rok jsme viděli tolik různých lidí, kteří sloužili. Na různých místech v tomto sboru, ale je to něco, co je silná stranka, kterou Pán Bůh dal do jejich života jako obdarování pro ostatní lidi.

[30:46] Jak by jsme se tady cítili v tom společenství? A jaký by mohl být dopad našeho místního společenství na toto město? Já si moc přeju, aby v tomto novém roce jsme jako společenství víc a víc přemýšleli o tom, jak jsme jako jeden tým a jak můžeme být komunita, která žije spolu. Já bych si moc přejal, aby každý cítil, že má obdarování, které může tady použít. A moc si přeje, aby použil tuto místní církev k tomu, aby měla velký dopad na toto město. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20250112/c-rkev-jako-t-lo-2 · Last updated: 2026-10-15