# Ne všechno uctívání se Bohu líbí nebo je přijatelné pro Boha

> Sermon from 15 January 2025, 1 Mojžíšova 4:1-7 Židům 11:4 Jan 4:20-24 Matouš 5:23-24, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 15 January 2025
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Mojžíšova 4:1-7 Židům 11:4 Jan 4:20-24 Matouš 5:23-24
- **Duration:** 36:18
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-01-15-Ne-vsechno-uctivani-se-Bohu-libi-nebo-je-prijatelne-pro-Boha-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-01-15-Ne-vsechno-uctivani-se-Bohu-libi-nebo-je-prijatelne-pro-Boha-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak pokoj vám, bratři a sestry. Vítejte na dnešní biblické hodině. Jsem rád, že tady můžeme být a já bych začal modlitbou. Pane Ježíši Krste, děkuju ti za to, že jsi nám dopřál tenhle čas. Děkuju za to, že můžeme se scházet, za to, že máme v naší zemi pokoji. Děkuju za to, že není žádný pronásledování. Děkuju ti za milost svobody, kterou nám dáváš. A tak tě prosím, aby jsme ji uměli dobře využít a i ten dnešní večer. A prosíme za tu svobodu vnitřní, aby jsme ji mohli mít a mohli v ní umět žít a správně žít. Prosím tě za požehnání těchto chvil. Amen. Tak ještě než se pustíme do tématu, tak mě poprosil brotr Jarda, že bych chtěl něco sdílet s námi. Chtěl bych vás pozbudit. Já mám teďka pár dní takovou velikou radost a myslím si, že by vás to mohlo zajímat.

[1:05] Já jsem v sobotu si sedl s naším Davidem a měli jsme takový poměrně jako delší rozhovor. No a on se mi přiznal, že vyznal pána Ježíše Krista za svýho spasitele. Činil pokání ze svých hříchů. Já jsem úplně prostě vylítl jak raketa prostě. Já jsem byl nadšený. No a je to krásný v tom, že za Lukáše jsme se modlili 35 let. Jo, než uvěřil prostě a než jako se nechal pokřtít. No a zlepšuje se to. Za David je jenom 26. Tak jenom takováhle drobnost. Mám obrovskou radost. Díky. Tak to je radost. Tak díky Bohu. Tak můžeme dál níst jeden druhýho jeho na modlitbách. Tak se radujeme. Dneska máme před sebou poslední téma o úctívání.

[2:13] a jenom připomenu takových několik základních věcí, o kterých jsme mluvili. A to je, že úctívání je něco, co je vlastně hlavní smysl našeho života nebo cíl našeho života. Že to, aby jsme Pána Boha oslavili, aby jsme žili pro něj. Vlastně, aby celý náš život, všechno, co jsme, všechno, co máme, aby tady bylo pro něho. Tak to je smysl našeho života. A proto je to taky takhle důležité téma. Když jsme byli pro to, jak zpívá jedna píseň, taková modernější, byl jsem stvořen, abych tebe úctíval. Samozřejmě, že po tom pádu do hřichů, když jsme místo Pána Boha začali úctívat sami sebe anebo věci, tak s tím máme pořád problém, protože nás to táhne tím směrem sami k sobě anebo k něčemu jinému.

[3:15] A my se potřebujeme mít tu boží milost, aby nás to znova a znova táhlo zpátky k Bohu. A takhle, aby jsme se nechali korigovat. A že Páne Žiž svoji oběti nám umožnil znovu úctívat. A taky jsme mluvili o tom, že to slovo úctívání má taky široký význam, že to není jenom zpěv a hudba, ale že to je skutečně celý způsob našeho života, všechno, co děláme. A to poslední téma je o tom, že ale ne všechno úctívání je pro Boha přijatelné anebo se mu líbí. A my potřebujeme aspoň si to nějak pojmenovat a útřídit podle toho, co se v Bibli píše o tom, aby jsme věděli a uměli, nebo prosili za to, aby jsme uměli úctívat.

[4:16] Tak, jak si to Bůh zaslouží, protože On je hoden toho, aby... a jsme ho uctívali. Takže dneska je to téma přijatelné, nepřijatelné, uctívání. A když bych vám položil otázku, co si myslíte, že jsou nějaké nepřijatelné způsoby uctívání, tak na co bychom takhle společně přišli, co byste viděli. Je to takže nějaké extrémní projevy, kterým člověk moc nerozumí. Děkuju. Takže nějaká nevhodná hudba. Někdo se k tomu upíná. Takže to je něco, co neúctívá Boha, ale úctívá vlastně, utíká se k něčemu jinému, k někomu jinému než k Bohu. Děkuju. Pokrytectví. Tak já to jenom zopakuju. Pokrytectví. Takže když je něco, co děláme jenom před lidmi, aby to bylo vidět, ale ve skutečnosti vůbec u toho nemáme svoje srdce.

[5:16] Takže jenom vyznání bez života. Takže pokud má člověk nějaký nevyznaný hřích, tak se nedá úctívat. Děkuju. Takže jenom nějaký bezmyšlenkovitý, bychom to mohli zobecnit, bezmyšlenkovitý vyznávání něčeho, co si člověk neuvědomuje. Určitě. Protože my se můžeme třeba modlit i něco, co někdo druhý napsal a použít to jako, to jsou žálmy třeba, že jo. Ale když to jenom prostě nějak bezmyšlenkovitý opakujem, tak určitě to je dobrý, jak se říká moderně, dobrý point. Děkuji. Takže je to otázka motivu. Proč něco dělám? A to nemusí být jenom zpěv, to může být cokoliv. Vlastně, když to dělám jenom proto, aby se ukázal, tak s tím se přiznám, že mám někdy problém.

[6:18] Jo, je to tak. Prostě. Tak hezky pohladili po ramenu a řekli ti, jak jsi dobrý. Tak to prostě je v nás. Je to něco, s čím člověk zápasí. Ano, ano. Aby ten kredit patřil Bohu a ne člověku. A tak děkuju. To jsme udělali takovou paletu toho, co by to mohlo být. A teď ještě bych chtěl, aby jsme se podívali na některé věci do Bible. Nejdřív do starého zákona. A je to starý a nový zákon. Tak pokud máte někdo sebou Bible nebo mobilní Bible, tak kdyby někdo mohl přečíst. A nebo já přečtu první Mojžišova čtvrtá kapitola jedna až sedm. A kdyby někdo mohl si najít židům jedenáct čtyři. A potom přečist židům jedenáct čtyři.

[7:21] Takže první Mojžišova čtyři jedna až sedm. I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kajna. Tu řekla, získala jsem muže a tím hospodina. Dále porodila jeho bratra Abela. Abel se stal pastýřem ovcí, ale Kajn se stal zemědělcem. Po jisté době přinesl Kajn hospodinu obětní dar z plodin země. Také Abel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl hospodin na Abela a na jeho obětní dar, a na Kajna však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kajn vzplanul velikým hněvem a zesynal ve tváři. Řekl hospodin Kajnovi, proč si tak splanul a proč máš tak synalou tvář? Což nepříjmu i tebe budeš likonat dobro? Nebudeš likonat dobro, hřích se uvelebí ve tvých dveřích a bude po tobě dychtit.

[8:21] Ty však máš nad ním vládnout. Tak já si můžu poprosit to židům. Takže když máme před sebou tenhle příběh o Kajnovi a Abelovi. A jednoho Bůh přijal, druhého nepřijal. Jedno úctívání bylo přijatelné a druhé nepřijatelné. Pro Boha. Co si myslíte, že byly ty hlavy? Věci u toho Kajna, proč Bůh nepřijal to, jakým způsobem on ho uctil, protože on ho uctíval, přinesl oběť, něco chtěl vyjádřit Páno Bůh, proč, proč ne, proč to Bůh nepřijal. A jaký byl ten postoj srdce? Skutky jsou zlé, takže to jeho srdce bylo zlé, děkuji. Neměl víru, možná tam nebylo pokání a jeho srdce bylo špatné. Takže ještě bychom z toho něco vyčetli. Tak jsme to, myslím, pěkně pojmenovali. A když bychom to měli schrnout, tak bychom mohli říct, že při uctívání záleží na charakteru.

[9:29] O Abelovi tam je dobré svědectví, že byl spravedlivý a Bůh přijal jeho oběť. Kain nekonal dobro, Bůh na něj neschlédl. Takže, ale to nikdo neviděl z lidí. To vidí do srdce, vidí jenom Bůh a tak jenom na okraj. Proto my nemáme právo soudit druhé lidi, jak uctívají. Protože nevidíme do jejich srdce. Můžeme vidět možná nějaké ovoce a potom třeba napomenout, nebo někoho třeba mu pomoct v něčem, ale nevidíme. Bůh to ale vidí. A Bůh viděl do jejich srdce. Abel byl spravedlivý, kdežto Kain byl zlý. A na venek to vypadalo úplně stejně, nebo vzpom podobně, ale vnitřně to bylo jinak. Takže záleží na tom charakteru. A to je něco, co si musíme při našem uctívání nechat pohlídat. Když nás Bůh z něčeho usvědčuje, nebo prostě vede nás k pokání, aby jsme dělali pokání.

[10:35] Aby náš charakter byl dobrý. Potom záleží na postojí k Bohu. Tam jsme slyšeli, abel obytoval ve víře. Protože abel věřil. Že víra, důvěra v hospodě nás znamená vztah s ním, to, že ho máme rádi, že mu důvěřujeme, že na něho spoleháme, že jsme s ním, je pro uctívání důležité. Kain, o Kainovi nečteme, že by obytoval z víry. A teď nevíme, mohli bychom říct prostě tak obytoval, jenom aby se neřeklo. Protože se to tak dělalo, jak jsme to tady zmiňovali. Bez vztahu s Bohem nemůžeme uctívat. Takže to je zase něco, co si musíme hlídat. A jak to říkal Oswald Chambers, o nic na světě nemějte starosti, říká Pánež. O nic si nedělejte starosti, ale o jednu věc na světě si dělejte starost.

[11:38] A to je váš vztah s Bohem. Prostě na tom záleží. Takže záleží na postojí k Bohu. A potom z toho bychom mohli ještě vidět, že záleží taky ale na kvalitě té obětí. A svým způsobem. Protože buď je to v tom, že ten Kain přinesl oběť, tam je napsáno splodin země. A to může znamenat, že to byla buď děkovná oběť, ale Abel přinesl oběť z ovci. Krvavou oběť. která naznačuje to, že si uvědomuje, že je hříšník a že potřebuje milost. Takže v tom tam může být ten rozdíl. V té oběti. A že Kain si neuvědomuje to, že by potřeboval odpuštění, když to Abel to nějak vnitřně si uvědomoval. A přinesl nejenom děkovnou nějakou oběť, ale přinesl tu oběť krvavou, která naznačuje v tom, že si uvědomuje, že potřebuje očištění.

[12:45] To je jedna možná věc, jak se na to dívat. Mně se potom zdá dobré to, že přímo to, co tam čteme, a to je to právě v tom, že Kain přinesl oběť... Plodin země, v kontrastu, Abel obětoval ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. Jako kdyby Kain přinesl prostě, co mu přišlo pod ruku, něco, splodin, něco tam vybral a něco pánu Bohu dal. Když to Abel si dal záležet na tom, aby to bylo z těch prvorozených a z tuku, to znamená nejlepší z nejlepšího. Úplně to nej, co měl, to chtěl pánu Bohu dát. A to zase hovoří o tom, o našem postojí k Bohu, nebo o jejich postojí k Bohu. Kým je Bůh, co si zaslouží, abych mu dal tak prostě to, co tak nějak zbyde, nebo to, co tak nějak vyberu, však to stačí.

[13:54] A nebo jsem ochotný dát to nejlepší, proto si uvědomuji, kým Bůh je. To nejlepší z nejlepších. Takže, a zase to je něco, aby jsme neúctívali Pána Boha jenom proto, že tak se to musí, nebo když třeba úctíváme i tím, jako že něco dáváme, ať už je to čas nebo peníze, a co zbyde, tak je jenom prostě něco, aby se neřeklo něco tak, ale aby jsme chtěli dát to nejlepší z nejlepšího. A to nemusí být hodně, protože když si vzpomeneme na to, co Pán Ježíš, když seděl u té chrámové pokladnice, tak koho pochválil? Tu vdovu, která dala ty poslední dva halíře. Ne ty, který tam házeli spoustu věcí. Takže ta naše oběd nemusí být velká. Bůh ví, co můžeme dát a kolik toho můžeme dát.

[14:56] Ale záleží zase na tom postoji toho srdce, jestli si to dáváme. A jakože to je to nejlepší pro něj. Takže to je tohle celý ten balík toho příběhu Kajna. Kdy vidíme, že záleží na charakteru, záleží na tom, jak nebo co obětujeme a na našem postoji k Bohu. Potom jsme tam zmiňovali hřích. Tak to je vidět i v tom příběhu Kajna, že pokud máme v sobě hřích, který je nevyznaný nebo se kterým nechceme nic dělat, tak je to něco, co brání našemu úctívání. A teď si můžu poprosit někoho, aby přečetl Izaiáš 1.11. Izaiáš 1.11 a někoho Amos 5.22. Izaiáš 1.11 a Amos 5.22.

[15:58] Děkuju. A teď toho Amosem. Že to je to, co pán Bůh říká Izraeli, protože oni obětovali, ale vůbec neposlouchali to, že je pán Bůh volá k pokání. Aby činili spravedlnost, aby se zastávali syrotka, vdovy, aby dělali to, co je dobré v jeho očích. Nechtěli to slyšet, ale pokračovala bohoslužba. A pán Bůh říká, že takhle to nechce. Takže pokud nás Bůh volá, aby jsme něco změnili a my v tom pokračujeme, tak bychom mohli říct radši neuctívejme, protože to nemá váhu. Samozřejmě je to tam, že my jsme nedokonalí, hřešíme. Ale je otázka to, jestli chceme něco s tím hříchem dělat, anebo nechceme. Takže to je otázka hříchu. Potom, jestli můžu zase nikoho ještě poprosit, Malachiáš 1.8.

[17:02] Nevím, mohl přečíst. Malachiáš 1.8. Že to je, o tom už jsme mluvili, ale tady je to ještě i z tohohle proroka, jako ta kvalita té oběti. a jo, tak Pánu Bohu to stačí. Takhle. A to je postoj, který by ho jsme se měli varovat. A zase to nejlépe, Nejlepší, co máme, vždycky neznamená, že to bude to nejdražší, nebo já nevím, prostě. Ale co můžeme? Pro někoho je to nejlepší, co může dát prostě v porovnání s někým jiným 60%. Někdo to vysvětloval na takovém principu, že když běží třeba ve škole v nějaký závod, nebo něco mají běžet na zkoušku, tak jeden to zaběhne za takový čas, a druhý to zaběhne za takový čas, ale oba dva do toho dali všechno.

[18:03] O tom to je, že do toho oba dva dali všechno. Nezáleží na tom, jestli ten jeden byl lepší, nebo ten druhý byl horší, ale že prostě co mohl, to udělal. A to platí při naší snaze, třeba o zpěvu, o služby, i o těch materiálních věcech. A nevím, možná, že to není problémem nás nebo našeho sboru, ale tak někdy to tak může být, že právě nemusíme mít všechny ty poslední vymoženosti toho, co je nejlepší techniky, ale je otázka toho, že jestli pro sebe bych si to nejlepší koupil, ale pokud se to má udělat třeba pro sbor nebo pro nějakou službu, tak řekne, ale to stačí. Tak tam už není něco v pořádku, že pro sebe bych si koupil a koupím to nejlepší.

[19:03] Ale pokud na to máme třeba dát společně a má se udělat něco tak, aby jsme neměli tenhle postoj, ale však tak to stačí, takhle jak to je. Takže to je něco, co můžeme, alebo zřejmě je vždycky to otázka toho, co můžeme si dovolit, nebo co ho můžeme dát, ale když nás do něčeho pán Bůh vede, tak aby jsme dali to, co můžeme. Potom, jestli můžu poprosit ještě někoho o Jan 4.20. Děkuju. Takže to je otázka, kterým uctívali samařané. Samařané byla ta skupina, nebo národnost, která žila v severním království, když potom Asýrie, potom rozdělení a dobití severního království odvlekla to obyvatelstvo, tak tam nastěhovali bohany na to místo Izraele a oni se smyslili ještě s těmi lidmi, kteří tam původně žili.

[20:17] Takže už to nebyli čistí židé, ale chtěli nějakým způsobem uctívat Boha a vybrali si jenom pět knih Mojžišových. Postavili si svůj chrám na hoře Grazim, tam měli svůj chrám, měli svoje kněží a prostě svoje náboženství, skoro bychom řekli. Ale bylo to pět knih Mojžišových, takže oni v tomhle ještě byli v tom židovství. A přesto to bylo něco jiného. A to je taková otázka toho, aby jsme právě v uctívání si nevybírali jenom to, co chceme, to, co se nám hodí. To prostě a ostatní jsme ignorovali nebo odmítlali jako něco nepřijatelného. Že pokud to je z božího slova, je to něco, co pán Bůh říká, dovoluje, ale nám se to prostě z nějakého důvodu nelíbí nebo takhle to nechceme nebo tomu nerozumíme, jak to dělají třeba ostatní.

[21:33] Ale jenom si, nebo z Bible, nějaké pasáže, něco, co se nám prostě nelíbí, radši bychom to vytěsnili, tak když tohle uděláme, tak naše uctívání potom není správné. Takže to je... Takový vykřičník nad tím, aby jsme si nevybírali jenom něco, co se nám hodí, nebo co chceme z Biblie. Potom s tím hříchem souvisí jeden specifický hřích, a to je, jestli může někdo přečíst, Matouš 5, 23 a 24. Matouš 5, 23, 24. Takže nějaké pokažené nebo nevyřešené vztahy, které máme, brání, uctívání. Takže pokud jsme na cestě do schromáždění, nebo chceme se modlit, a Pán Bůh nám připomene někoho, s kým to máme nevyřešené, tak je lepší přestat se modlit a něco udělat pro to, aby se to vyřešilo.

[22:43] Samozřejmě ne vždycky třeba je z té druhé strany potom snaha nebo ochota odpustit, nebo prostě to vyřešit, nebo řešit, ale potom už to není náš problém. To už není náš problém, pokud někdo s tím prostě nám neodpustí, nebo je zahořklý, neustále vůči nám, nebo věci ani nechce řešit, ale my jsme chtěli. Jsme to viděli, že to je problém a šli jsme s tím před Boha, šli jsme s třetím člověkem. Tak to je něco, co potřebuje udělat z té naší strany. A potom ještě dvě věci. Taky zajímavý případ s tím Zlatým Teletem v Izraeli. Jestli si připomíneme ten příběh, jak Mojžíš je nahoře a Izrael dole říká Áronovi, no nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, co nás vyvedl z egipské země.

[23:55] Udělej nám Boha, aby jsme ho viděli. A on jim odlije to zlaté tele a říká, to je Bůh, který vás vyvedl z egipské země. A tam je ale zajímavé to, že oni než by nechtěli uctívat hospodina, ale v takovéhle podobě se zdá, že to je ten problém. Prostě nejenom někoho, koho nevidíme, koho neumíme uchopit, chceme to vidět, chceme si šáhnout. Takže uctívat podle svých představ, aby vytvarovat si Pána Boha tak, jak se to hodí mně. Ne takový, jaký je On, ale tak, jak se mi to hodí, abych měl takové nějaké svoje zlaté tele. A tak to je třeba další takový problém. A samozřejmě ne vždycky všechny pocity, které máme, nutně znamenají, že uctíváme.

[24:55] Když máme nějaký povznášející pocit, jenom třeba z nádherné hudby, nebo prostě nějakou posvátnou bázeň v přírodě, tak ještě to samo o sobě neznamená, že uctíváme. Tak vlastně tam musí být ten vztah s Bohem. Takže to bylo hodně o tom, co je nepřijatelné. A je tak ještě René. No oni tam přinesli něco, co si udělali sami. Takže to je zase ten, to prostě ten, to lidský náboženství toho, že neposloucháme Pána Boha a děláme si věci, co chceme vlastně. Krásné je, že to přijatelné uctívání se dá vyjádřit krásně dvěma slovy, dvěma principy.

[25:55] A to, jestli zase někdo může ještě přečíst z toho Jana, jak jsme četli ten rozhovor se samarskou ženou, Jan 4. kapitola, 23. 24. verš, Jan 4. kapitola 23. 24. Děkuju. Negativní je někdy třeba si říct, aby jsme věděli třeba čeho se vyvarovat, anebo když nás pán Bůh upozorní svým duchem, tak aby jsme v tom přestali. Ale to, na co se musíme v první řadě soustředit, co máme dělat. A tady to páne Žíkáte samarské ženě. A jsou to dvě věci. Uctívat v duchu a v pravdě. A teď, co to znamená? Co si myslíte, že to znamená uctívat, že máme Pána Boha uctívat v duchu? Takže to naše uctívání už není limitované místem, časem, ani osobou, která by nám v tom nějak prostředkovala, ale tím, že Bůh nám dal svého ducha.

[26:58] Děkuji. Takže v duchu svatém, není to jenom v tom našem lidském duchu, ale v duchu a že se máme nechat vést božím duchem. Takže to je něco, co je, protože my nejsme schopní sami uctívat hospodina. My potřebujeme jeho pomoc. A on nám tu pomoc dává. To je i v tom Římanum 8.26, že ani nevíme, jak a za co se modlit, ale duch přichází na pomoc naší slabosti. Takže on je ten, který nás uschopňuje. Prostě to, co on, to, co působí duch svatý, to je vždycky přijatelné pro Boha. A to je zase jenom ještě odbočka taková, že naše uctívání vždycky se týká celé trojice. Přicházíme k Bohu Otci, skrze Pána Ježíše Krista, v jeho obětí a v duchu svatém. Takže celá ta trojice je v tom vždycky. A duch nás povede vždycky v tom, co je dobré.

[27:58] Ale znamená vždycky, že ho posloucháme, nebo že prostě neuletíme někdy. Ale když se jim necháme naplnit a za to prosíme, a když se mu poddáváme, tak aby jsme ho poslouchali, božího ducha, což se musíme učit. A jsme v té škole celý život. Tak je to něco, co potom může být pro Otce přijatelné. A taky je to, ale samozřejmě právě proto, že v tom originále tam není rozlišené mezi malé a velké D, tak je to něco, zároveň, co by se mohlo říct, že potřebuje jít ze vnitř, z našeho nitra, z našeho ducha. Aby ten duch toho našeho ducha vedl v tom uctívání. A že to musí být to vnitřní. A jak správně Lenka říkala, že to potom protiklat k tomu určitému místu, času a způsobu, na co byla navázaná ta starozákonní bohoslužba.

[29:01] Takže, aby nás vedl boží duch v tom uctívání. Aby my jsme mu byli poddaní. A to je, na co se máme soustředit v tom uctívání. Jestli jsem poddaný pánu Ježíši Kristu, jeho duchu, jestli ho poslouchám, a prostě nechat jeho, aby nás vedl. A potom je toto v pravdě. Takže, co to zase všechno znamená, nebo aspoň něco z toho, co to znamená, že máme uctiva v pravdě. Tak Jarda už říkal, že to je pán Ježíš. On je pravda. Tak to je jedna věc. Děkuju. Aby nás uváděl syn duchem do toho, co je pravda. Co je pravdivý. Děkuju. Super, super. Takže opravdově, upřímně. Děkuju. Takže a to v pravdě, ještě bych k tomu dodal, takže můžeme to zopakovat, že je to něco, co je opravdového. A co není, prostě pán Bůh do nás vidí.

[30:03] Tak ještě dřív, než mu něco řekneme, tak on už prostě to ví. Ale chce, aby jsme mu to říkali. Takže to neznamená, že máme být nějak drzí před pánem Bohem, ale upřímní. Prostě třeba jsem na dně, nebo dneska se mi nechce modlit, ale pomož mi. Protože pán Bůh to stejně ví v nás. Nebo mám takovou náladu. A potom, když jsme upřímní totiž, a Bůh s tím něco může dělat a chce s tím něco dělat, s tím, jak se cítíme, nebo jaký jsme, co prožíváme. Když jenom máme svoji fasádu, tak přes tu fasádu to nepronikne a nemůžeme se někam, nebo aby jsme se někam pohlnuli, kam nás Bůh chce dovést, nebo jak nás chce změnit, jak k nám chce mluvit. A taky je úžasný verš v Biblii, že k upřímnému se Pán Bůh má upřímně.

[31:09] Tak to je taky krásný verš, že nemáme být drzí uči Pánu Bohu, že nemůžeme, ale pravdiví. A to jsou úžasné žalby v tom všeho. Takže v tom stahu je ta upřímost, ta důvěra. A když máme důvěru, tak můžeme být takoví, jak jsme. Pak jsme říkali skrze Pána Ježíše, On je pravda, On je ta jediná cesta. A potom bychom mohli ještě říct, že to naše uctívání musí se zakládat na pravdě. A jeho slovo je pravda. To je Jan 17, 17, když Páne Ježíše modlí za učetníky. Po světě je pravdou, tvoje slovo je pravda. Takže celé naše uctívání musí být formované pravdou. A kde tu pravdu najdeme? V jeho slově. To, co Bůh říká, to je pravda.

[32:11] Takže a tam zase pokud máme uctívat v duchu a v pravdě, tak potřebujeme, aby nás formoval jeho duch a jeho slovo. Zase duch a slovo nejdou proti sobě, ale jdou ruku v ruce. Vždycky. A v tom, co on nám zjevil, protože on tam zjevil pravdu o něm samotném, o tom, jaký Bůh je, aby jsme ho mohli správně uctívat. A tam jeden kazační, Pátr Hanez, tam říká, že nemáme Pána Boha limitovat, že by na něco byl příliš slabý, co by nemohl udělat. Ale nemáme ho ani omlouvat. Když třeba nerozumíme něčemu, proč se v Bibli určité věci o Bohu píší tak, jak se píší. A my tomu nerozumíme. Jako je třeba, že Bůh zatvrdil faraonovo srdce. A jsou tam některé věci, které třeba nerozumíme tomu, proč se píší o Bohu, že je takový.

[33:14] Ale nemáme si to přiznat, ale nelimitovat Pána Boha. On je takový, jaký je. A my se ho potřebujeme učit znát ho takového, jaký je. Pořád prosit za porozumění, za to, aby nám ukázal, dal nám to pochopit, ukázal nám jeho velikost. Ale a přesto všechno, že něčemu nerozumíme, nebo se nám z něco zdá, že je těžké, aby jsme si zachovali tu víru, že je dobrý. Protože to je úplně jedna z těch nejzákladnějších věcí. Žeho Bůh je svatý, ale že Bůh je dobrý. Protože když nebudeme vědět a hluboce nebudeme přesvědčení o tom, že Bůh je dobrý, tak k němu nebudeme mít tu důvěru, že k němu budeme přicházet. Takže i když tomu nerozumíme třeba některým věcem, tak aby jsme věřili tomu, že je dobrý, ale zároveň Pána Boha nějak neomlouvali nebo nelimitovali, nechtěli si ho nějak přizpůsobit tomu, jenom tomu, čemu my dokážeme porozumět a přijmout.

[34:24] Bůh je Bůh. A my se ho potřebujeme naučit vidět a přijímat takového, že On je Bůh. A takže je tam pravda o Bohu, je tam pravda o Pánu Ježíši. V Biblii je pravda o nás, jaký jsme, jak na tom jsme. A vidíme svojí hřích, ale vidíme neskutečnou Boží milost, která je. Je tam pravda o hříchů, pravda o lidech. Prostě to, co Bůh říká, je pravda. A tak to naše uctívání by mělo být formované tím. jeho slovem. Takže na ty negativní věci se asi nemusíme tolik zaměřovat jako by svoji pozornost v tom smyslu, že někdo má třeba tu tendenci se neustále hlídat a úzkostlivě hlídat sám sebe, aby náhodou něco neudělal, co je špatného, což někdy, což je třeba dobrá věc, ale někdy to může víc k tomu, že se příliš soustředíme sami na sebe místo na Boha.

[35:31] To, na co se potřebuje soustředit, jsou tyhle dvě věci. Uctívat Boha v duchu a v pravdě. A je něco, co potom Pánu Bohu se líbí. A může to mít i nejrůznější projevy, jak jsme už o tom mluvili, ať už to jsou ty praktické projevy anebo ty fyzické projevy, které uchváli máme, vlastně cokoliv. A takže to je závěr. Teď se můžeme chvíli modlit a potom, když budete ještě o něčem chtít mluvit, o tomhle tématu nebo cokoliv, ještě otevřít nějakou otázku nebo něco, tak bude příležitost.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20250115/ne-v-echno-uct-v-n-se-bohu-l-b-nebo-je-p-ijateln-pro-boha · Last updated: 2026-10-15