# Život, který podporuje jednotu - pokora

> Sermon from 9 February 2025, 1 Korintským 4:8-21, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 9 February 2025
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Korintským 4:8-21
- **Duration:** 30:58
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-02-09-Zivot-ktery-podporuje-jednotu-pokora-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-02-09-Zivot-ktery-podporuje-jednotu-pokora-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak pokoj vám, bratři a sestry. Přiznám se, že to je pro mě vždycky také ještě pořád něco nového a také pohlazení vždycky, když někdo vyzve bratr kazatel, půjde. A je to něco, co je, že vůbec tady můžu být jako kazatel. Tak to je také krásné. Díky Bohu za to. Teda doufám, že je to dobré. My jsme na konci takového první části toho prvního dopisu a poštala Pavla do Korintu. A ta první část se týkala jednoty ve sboru. A tu jednotu tam rozbíjelo vůbec nepochopení Evangelia. Evangelie jako boží moudrosti. Jaká je ta boží moudrost? Že je úplně jiná než ta lidská, na kterou jsme zvyklí ze světa. Jsou to dvě věci, které jsou v naprostém protikladu.

[1:02] A tak pokud chceme žít podle té lidské moudrosti v církvi, tak to vždycky povede k něčemu nedobrému. Potřebujeme přijmout tu boží moudrost. A ta boží moudrost je v kříži. Tam se dokonala. Tam se ukázala, jenomže na tom kříži neumírá jenom Ježíš, ale na tom kříži umíráme spolu s ním i my. Že ta lidská moudrost je ta, která se prosazuje, že to je ta boží, ta, která má toho druhého zapřednějšího než sebe. Ale zároveň je to moudrost, kterou nám pán Bůh může zjevit jenom svým duchem. Nedá se pochopit jinak, nedá se jinak přijmout. Takže středem je kříž, středem je Ježíš. A on je naší moudrosti, on je naší spravedlnosti. A svět touhle moudrosti pohrdá, nerozumí. Potom tou příčinou té nejednoty bylo to, že tu nemoudrost svoji ukazovali v tom, že se přichytili nějakého vedoucího, ale nejenom, že by měli radost z toho, že jim někdo slouží, ale říkali, že to je někdo, kdo je lepší než ti druzí.

[2:19] A pokud se nám tohle stane, tak je problém. A Pavel potom ukazuje, jaké v té boží moudrosti máme mít postoj, ke služebníkům. Máme je vidět jako všechny ty, kteří slouží Kristu, že oni slouží Kristu, všichni. A tak je potřeba je brát. Zároveň, jaký postoj máme mít k sobě, když sloužíme, protože i my jsme služebníci. A pak to popisoval na tom příkladu sebe a poštola Pavla a Pola. A teď, na konci té čtvrté kapitoli, tam potom ještě dává příklad, a to je příklad jeho vlastního života, života a poštola Pavla. A je to příklad života, který podporuje jednotu. A tím základním postojem, který podporuje jednotu, je pokora. Takže to je to dnešní téma. A my to spolu můžeme teď přečíst ze čtvrté kapitoli první korinským.

[3:22] A budeme číst už od šestého verše až do konce kapitoli. Takže první korinským, čtvrtá kapitola, šest až do konce. A kdo můžete, tak můžeme povstat ke slyšení Božího slova. To jsem, bratři, kvůli vám vztáhl na sebe a na Apola. Abyste se na nás naučili, co to znamená, ne nad to, co je psáno. A nikdo, aby se nepišnil jedním z nás proti druhém. Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když si to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal? Už jste nasycení, už jste zbohatli, vešli jste do Božího království a my ne? Kéž byste skutečně vešli do království, abychom i my mohli kralovat spolu s vámi. Skoro se mi zdá, že nás Apoštoli Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt. Stali jsme se děláni.

[4:22] divadlem světů, andělům i lidem. My jsme blázní pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní. My jsme slabí, vysilní, vyslavní, my bezectí. Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme byti, jsme bezdomova, s námahou pracujeme svýma rukama, jsme-li tupení žehnáme, pro následování neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje. Nepíši to proto, abych vás zahambil, ale abych vás jako milované děti napomenul. I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, odců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze Evangelium. Prosím vás, jednejte podle mého příkladu.

[5:22] Právě proto jsem k vám poslal Timotea, svého v pánu milovaného a věrného syna. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi. Někteří se začali povyšovat, protože prý už k vám nepřijdu. Ale přijdu k vám brzy, bude-li pán chtít. A učiním si úsudek o těch domýšlivcích, ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou. Království boží nezáleží v slovech, nebrž v moci. Vyberte si. Mám na vás přijít s holí, nebo s láskou a mírností. Tak tolik z božího slova. Můžeme se posadit. Apoštol Pavel si všímá, jak ty korintané žily. Jaký vůbec měl ten svůj způsob postoj života.

[6:24] A dává to do kontrastu se svým životem. Nebo s životem těch ostatních apostolů, kteří slouží. Tak tam máme tyhle dva způsoby života. Ten korintský. A ten, který vede apostol Pavel. Korintané by se dal charakterizovat ten jejich život jako spokojenost. Prestiž, moc, moudrost a síla. Kdežto ten způsob života apostola hovoří tam o tom, že je pán Bůh dal na poslední místo. A to říká na začátku a pak na konci tam říká o tom, že doslova jsou jako odpad. Jako odpadky. Smetí pro svět. Mají často hlad, často mají žízeň, nikdy nemají co na sebe.

[7:29] Všichni si o nich myslí, že jsou blázni pro Krista a trpí. To jsou dva způsoby života. Když je máme takhle před sebou, který způsob života bychom si vybrali? Co nám imponuje? A já musím říct, že asi ten první. Ale to je problém. Protože právě v tom prvním způsobu života se nám dostává do mysli a do naší praxe právě ta lidská moudrost. A my chceme být spokojení, chceme mít nějakou moc, chceme, aby si o nás druzí mysleli, že jsme moudří.

[8:32] a chceme mít sílu, chceme, aby lidé v našem okolí a i lidi ze světa, aby nás pokládali za můžství. moudré, chceme mít dost všeho a chceme mít nějakou tu prestiž, nějakou tu slávu. Na některých z těch věcí jako samé osoby nejsou špatné. Můžeme chtít být spokojení a neznamená to, že bychom neměli být moudří a nebo že bychom neměli být silní. Ale pokud jsou tyhle věci na prvním místě v našem životě a je to to, o co usilujeme, na úkor věrnosti Bohu a poslušnosti Bohu, pak to není dobré. O co mi jde v životě?

[9:40] O to, co chci, aby si o mě druzí lidi mysleli. Že jsem někdo, aby mě pochválili za to, jak jsem moudrý, abych nedal na jevo žádnou svoji slabost, aby všichni viděli sílu, abych ve svém životě, hlavně o co mi jde, je to, abych měl tu spokojenost. To je moje slovo, proto je pohodička. To je něco, co já mám strašně rád a už jsem to tady asi jednou říkal. Ušák, teplo, hrnek s teplým čajem a kniha třeba. Vždyť je spokojenost, taká pohodička. A zase na tom samotném není nic špatného, když to máme a že to nemůžeme nikdy mít. Ale je to to, o co v životě jde. A když to nemám, tak bám Bůh není dobrý, anebo když to nemám, tak přestanu Pána Boha následovat, přestanu Ho mít rád.

[10:44] Ten život, který tady popisuje apostol Pavel, popisuje ty věci hlavně proto, že to všechno dělal kvůli tomu, že Ježíš byl na prvním místě v jeho životě. Protože jeho miloval. A protože si byl vědomý, kolik Ježíš toho pro něho udělal. Že on pro něj byl ochotný dát všechno. Všechno, co má celý svůj život. A když žil pro něj a žil podle jeho slova, a ne podle těch standardů tohohle světa, tak byl častokrát slabý pro lidi v tomhle světě, protože neměl ostré lokty. Milovat svoje nepřátelé, umět trpět křivdu, to není úplně podle moudrostí tohohle světa.

[11:45] A lidi na takové, lidi pohlížej jako na slabochy. Proč si neumíš konečně něco říct? A to neznamená, že bychom měli být nějací otloukánci všech zase. Ale jsou určité situace, kdy se těch věcí pro Krista vzdáváme. Ten první způsob života upřednostňuje sebe. Já chci být někdo, já chci mít něco, já chci něco znamenat. A to rozhodně není postoj, který podporuje jednotu. A naopak je to postoj, který tu jednotu rozbíjí, dává klín, nebo vráží klín mezi lidi. Protože pak neustále se vracíme k tomu prvnímu pokušení, které bylo v ráji. Protože já chci být tím Bohem.

[12:48] A pokud ti druzí mě v tom brání, tak je problém. Život, který má ve svém středu Pána Ježíše Krista, tak je život, který může podporovat jednotu. A... Ten první způsob života je navíc ještě velmi nebezpečný. A protože jde proti tomu, co pán Ježíš říká. A ten pocit té sytosti nemusí být jenom ten tělesný, ale může být ten duchovním. Jak tady Apoštol Pavel píše na začátku, už jste nasycení. A ta nasycenost znamená, že už nic nepotřebujete. A to je v křesťanském životě velmi nebezpečný postoj. Ve zjevění 3.17 o tom Jan píše.

[13:50] Zjevění 3.17 Vždyť říkáš, jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebují. A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím tě, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného a tak zbohatl. A bílý šat, aby ses oblékla, nebylo vidět tvoji nahotu. A mast k potření očí, aby jsi prohlédl. Takže ten pocit takové té spokojenosti toho, že vlastně už nic ve svém křesťanském životě nepotřebuju, protože už jsem tak dost na výši a všichni ostatní by se mohli učit ode mě, je nebezpečný. To zase neznamená, že bychom neměli být spokojení v Bohu a naplnění v Bohu. A že bychom neměli prožívat tu radost, kterou dává pán Ježíš, kterou nám prostě dává v životě. To on dává. Ale na druhé straně pán Ježíš právě říká blaze těm, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti.

[15:01] Takže my jsme spokojení, jsme naplnění tím, ale pořád víme, že ještě je něco víc v životě. Že pán Bůh ještě s námi neskončil, že ještě je na čem pracovat, že ještě nás potřebuje měnit a chce nás měnit. Že je tady ještě větší spravedlnost, po které můžeme hladovět a žíznit v našem vlastním životě a v životech bratři a sester a ve světě okolo nás. Takže a pak říká páne Ježíš ještě jednu věc, takovou pro mě nepříjemnou, asi pro nikoho z nás nepříjemnou, ale říká, blahoslavení jste, když vás budou pronásledovat, když vás budou tupit, když o vás budou mluvit všechno lživé kvůli mě. A to zase není v tom, že když pán Bůh dá tu milost a můžou nás druzí přijímat, že to je něco špatného, ale pokud nikdy nezažíváme ve svojem životě ten, nevím jak to říct, konflikt, nebo to, že narážíme kvůli pánu Ježíši Kristu, ne kvůli naší hlouposti nebo kvůli něčemu, že žijeme nemoudře, ale kvůli tomu, že patříme pánu Ježíši Kristu na nějaké nepřátelství nebo posměch, nebo to, že se to někomu nelíbí, že patříme pánu Ježíši, tak je to zvláštní.

[16:51] Protože tam, kde neseme pána Ježíše Krista a neseme ho do světa, tak neseme světlo do tmy a tma bude vždycky bojovat proti světlu. Takže to jsou tyhle dva způsoby života. A Pavel říká, k tomuhle tíhnete vy, tohle zažívám já. A říká to s takovou ironií a v některé... některé věci tam říká až možná schválně právě pro tu situaci korentianům, jenom třeba zmíním dvě a to je to, že oni obdivovali to řečnictví, to, žež někdo uměl krásně mluvit, uměl to podat dobře, tak apostol Pavel tam na konci říká, ale to boží království není otázka slov, ale otázka toho, jak je to vidět v tom životě.

[17:55] Jestli ten život se mění, jestli je tam vidět boží moc. A potom ta druhá věc je třeba, že tam zmiňuje to, že se namáháme a pracujeme. Řekové, svobodní řekové, pohrdali fyzickou prací. To bylo něco, co bylo pod úroveň jejich. A Pavel a poštol se tím chlubí, říká, a my pracujeme svojima vlastníma rukama. Tak to přímo naráží na to, a jak se, jak Korintiané, když uvěřili, tak najednou měli úplně, nebo mohli začít mít jiný žebříček hodnot ve svojem životě, ale žili v tom prostředí světa. A teď se nechtěli zase tak až moc možná odlišovat od toho světa, který tam byl. protože by fakt vypadaly jako blázny, jako exotí. A tam by nastalo to lámání toho, že druzí si o nich to budou myslet a že je najednou nebudou přijímat a že je nebudou mít rádi a nebudou je chtít třeba přijímat.

[19:04] A kde takové věci jsou v našem životě, nebo v té naší kultuře? Jaký je žebříček hodnot lidí ve světě a podle toho, co nám říká Pán Bůh a když žijeme podle toho, co říká Bůh, tak jak můžeme narážet a nebo až talik nechceme vyčnívat, aby si nás druzí lidé všimli a viděli nás. A on to tam na začátku taky říká, že jsme divadlem pro tenhle svět. Tenhle svět se na nás dívá. Pozoruje nás, jak žijeme. A korentiany asi nechtěli, aby je moc pozorovali. A Pavel říká, ale my žijeme tak, aby to všichni mohli vidět. Lidé nás pozorují a když nás pozorují, tak potom tam můžou něco vidět. A buď je to naše svědectví pro Krista a nebo ne, tak když všichni pomlouvají, my nebudeme pomlouvat v práci šéfa nebo ve škole učitelku nebo učitele.

[20:08] Ale můžeme říct, víš, možná máš pravdu, že se nezachoval správně. Ale má taky svoje dobré vlastnosti. Když všichni nadávají na počasí, to je takové všeobecně známé, tak my se nemusíme připojit k tomu. Všichni nadávají na zdražování nebo nevím, na co všechno dneska se navládů. tak my se k tomu nemusíme připojit. Ještě za starého režimu, to si trošku pamatuju, se říkalo, kdo nekrade, okrádá rodinu. Tak křesťané byli ti, kteří se k tomu nepřipojili. A dneska se to dá dělat možná jiným způsobem, takovým obohacováním. Ale co můžeme udělat pro to, aby jsme to neudělali? Takže chceme žít jinak.

[21:09] A apostol Pavel tak žil a nechce, když jim to říká, jest takovou ironií, ale je tam ironie, ale není to ponižující. A to je nádherné na tom napomínání, a poštola Pavla. Protože ta ironie je právě v těch kontrastech. Vy jste a my jsme. Podívejte na to. Ale píše, neříkám to proto, abych vás ponížil, ale abych vás napomenul. Abyste otevřeli oči, abyste uviděli, jak absurdní to je a abyste se připojili, byli ke mně. Oni měli asi hodně povídat a krásně řečnit o životě s Bohem, ale Pavel jim říká, že to boží království, ta boží vláda, není ve slovu, ale v moci. Dokážeme toho o pánu Ježíši hodně povědět, ale otázka je, jestli je on vidět v mojem životě, v našich životech.

[22:15] A ta boží vláda se projevuje mocí, která nás mění ze vnitř na venek. Protože všechno, co po nás Bůh chce, tak k tomu nám dá i sílu, aby jsme to mohli žít. A poštol Pavel je napomíná jako otec svoje děti. Protože skrze jeho službu přišli k víře, k pánu Ježíši Kristu a on je má rád jako svoje děti. A tak chce, aby ho napodobovali. Který otec by nechtěl, aby ho dítě napodobovalo? A dítě bude skutečně, aspoň do určitého věku, napodobovat svého otce. Vědomně a potom i nevědomně. Příklad otce nebo matky je nesmírně důležitý v životě. A tak Pavel říká, já jsem váš otec, tak půjďte mě napodobovat. Následujte můj příklad. Proto jim dokonce poslal Timotea, který pro ně byl takovou živou připomínkou toho, jaký Pavel je.

[23:19] Timoteo se učil od Pavla a napodoboval ho a potom to ukazoval tím svým životem dál. Jsou to nesmírně odvážná slova napodobujte mě. Až se nám může zdát, jestli nevolá k něčemu, co sám předtím kritizoval. Že je přitahuje k sobě. Ale je to v tom smyslu, žijte tak, jako já žijí podle příkladu Kristova, říká na apostol Pavel, myslím jinde. Tak jako já následují příklad Kristova, tak vy následujte ten můj příklad. Takže nás nevolá k němu, ale k Pánu Ježíši Kristu, aby jsme žili taky tak. A navíc apostol Pavel byl, dneska se tomu říká integrita. On takový nebyl jenom v Korintu. A nebo jenom někdy a někde.

[24:19] Ale vždycky a všude. Protože říká, protože tak učím ve všech zborech. Všude. Takže to není jenom, zároveň to něco říká o Pavlovi, o té jeho integritě, ale i o tom, že to je skutečně pro všechny. Nejenom pro ty korinské, ale i pro všechny ostatní zbory a i pro nás. A zároveň, pro mě to neukazuje na rozdíl mezi běžnými křesťany a apoštoly, protože tak nějak by se mi to možná líbilo. Takovým způsobem žijou ti, kteří jsou ti apoštolové. Ti, kteří se nasazují pro Krista. Ti, kteří jsou v té první linii. Ti, kteří slouží celým svým životem. Vzdali se třeba i manželství, jako apostol Pavel možná byl vdovec a pak už se neuženil to. K tomu v té sedmé kapitole možná ještě přijdem. Dále pán. Ale to je pro ně. A pro ty, kteří sedí nějak ve schromáždění a přijímají tu službu druhých pro ty, ty můžou být ti spokojení, ti slavní a ti, kteří mají to všechno.

[25:30] A tam ty jsou pro následování a hladoví a žízní a namáhají se, protože ti se nasazují. Ti ostatní třeba nemusí. Ale takhle to není. Není rozdíl mezi běžnými křesťany, ti, kteří nějak přijímají tu službu a mezi těmi, kteří slouží a kteří se namáhají. Mezi těmi nějak zvlášť oddanými a posvěcený nebo zvlášť svatými lidmi, bychom mohli říct. Protože k takovému způsobu života nás povolal Pán Bůh všechny. A tak se vrátíme na začátek. Jaký je to život? Je to život pokory. Ochoty být bláznem pro Krista, to neznamená zase, že nemáme mít vzdělání, že nemůžeme být moudří, že nemůžeme být vysokou pozici, třeba i ve společnosti nebo v práci někde. Ale pokud máš ukázat to, nebo mám ukázat, že patřím pánu Ježíši Kristu, jsem ochotem být tím bláznem pro něj, že žiju tak, jak on chce.

[26:44] A podstoupit to riziko, že si to o mě druzí budou říkat. Víte, to je on, to je ten chudák, ten nemůže, ale my můžeme. Podívejte, o co všechno je ochuzený. Být kvůli Kristu v pohrdání, možná někdy i být vyloučen z kolektivu, ne protože my chceme být vyloučení, ale protože prostě ti druzí nás vyloučí. Být ochotem pro Krista i trpět. Je to život, který se neodplácí zlým. A poštol Pavel říká, když nás pro nás sledují, co děláme my? Žehnáme. Dobrořečíme. A to dobrořečíme může znamenat i to, že o nich mluvíme pěkně. Že jim nebudeme nadávat.

[27:46] A nebudeme je pomlouvat ani před druhými. To se neznamená, že nemůžeme říct, že to, co dělají, je zlé a že nás to bolí, ale že se nebudeme chtít mstít. Místo zlého žehná. A dokonce za ty, kteří se protiví nebo ho pro nás sledují, se modlí. Tamto slovo, když nám zlořečí odpovídáme laskavě, tak nám je jedno slovo, které se dá přeložit jako prosíme. Když nám spílají, tak buď se to slovo dá vyjádřit jako napomínáme, to znamená, že jim řekneme, že to není správné, co dělají, ale zároveň to slovo znamená i prosíme.

[28:47] V téhle souvislosti je to zajímavé, protože Páne Ježíš Kristus nám to říká, že se máme modlit za ty, kteří nás pro nás sledují. Prosíme, prosíme za ně. 2. Korinským 5. kapitola 20. verš říká, na místě Kristově vás prosíme, dejte se smířit s Bohem. Takže ty mě zle, ale já tě prosím, nedělej to. Prosím tě, dej se smířit s Bohem, protože to, jak žiješ, bude mít svoje následky a hrozné následky. A já to pro tebe nechci. Umíme takhle žít? Já ne. Chceme to?

[29:49] Můžeme to jenom v tom případě, když je pro nás Páne Ježíš Kristus opravdu vším, když ho milujeme a jsme ochotní pro něj podstoupit cokoliv ve svém životě. Aby jsme nebyli na prvním místě my, ale aby byl první on. Prosme za to, aby jsme Pána Ježíše Krista mohli víc a víc znát, aby jsme ho milovali a potom ten život s jeho pomocí půjde. A zároveň je to život pokory toho postoje, který je tak strašně důležitý pro jednotu v církvi. A vlastně... Zboru, kdy neupřednostňujeme sami sebe a nemáme v centru sebe, jako svoje uspokojení, aby jsme my byli ti první, ale aby tam byl Pán Ježíš, aby jsme mysleli na něj a to nás bude sjednocovat.

[30:54] Takéž Pán Bůh nám v tom dá svůj milost. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20250209/ivot-kter-podporuje-jednotu-pokora · Last updated: 2026-10-15