# Recept na dobré manželství aneb návrat do ráje

> Sermon from 16 February 2025, 1. Mojžíšova 2:24, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 16 February 2025
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** 1\. Mojžíšova 2:24
- **Duration:** 28:35
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-02-16-Recept-na-dobre-manzelstvi-aneb-navrat-do-raje-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-02-16-Recept-na-dobre-manzelstvi-aneb-navrat-do-raje-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry. Tak jak říkal Robert, dneska to bude o svatém Valentínovi. Svatý Valentín pochází z třetího století, z Říma. Druhého, čtrnáctého druhý, na toto výročí, který si připomínáme, byl zavražděn. Děkuji za pozornost. Musel jsem, Robert, musel jsem. Nebude to vůbec o Valentínovi. A bylo zajímavé, jsem si to hned, jak to Robert zmínil, našel vlastně, odkud pochází, jak se tady objevil a proč to slavíme. Zajímavé, že to je jeho úmrtí. Ale o tom dneska nebudeme mluvit. Celý tento týden je vlastně mezinárodní týden manželství. A vzniklo to v Anglii, rozšířilo se to v Evropě. A vlastně po celé naší zemi, po celé Evropě jsou různé semináře, přednášky na téma manželství.

[1:06] Jsem byl ve Valašském meziříčí a jde spěl taky seminář o manželství. A měl jsem něco podobného. Dovolil jsem si i na půdě, vlastně sekulární, mluvit o tom receptu na dobré manželství a nebo návrat do ráje. Protože tam to začíná. A o tom budeme mluvit i dneska. Návrat do ráje. Základní ingredience pro to, aby to manželství mohlo fungovat. A k tomu se dneska chci vrátit, protože to říká Biblia, to říká Genesis. Nicméně, když jako přemýšlíme o manželství, přemýšlíme to z pohledu, my jsme přece věřící. A když jsme věřící, tak to manželství půjde samo. To je taková jednoduchá. Prostě zvlávně, že jsi věřící. A všechno ostatní, to se nějak udělá.

[2:13] Kdo žije v manželství, víte, že to je těžký omyl. Těžký omyl. Víte proč? Pán Bůh je sice s námi, jsme věřící. Ale k té dokonalosti je to daleko. Z jednoho prostého důvodu, že jsme tam my, nedokonalí lidé. To je celý ten průšvih. A prostě ta realita je, že každý z nás si do toho vztahu prostě přináší své dobré věci, ale taky své slabosti a problémy. A člověk si říká, když mě pán Bůh dá tu dobrou ženu, tak já se změním. Váš mi pošle toho rytíře na tom bílém koni prostě, tak to bude ten pravý. A už to bude všechno fungovat. Celý průšvík je v tom, že manželství nic nevyřeší. A ono nevyřeší vaše problémy. Jako naopak, oni se v určitém směru s dvojnásobí, s trojnásobí.

[3:15] Protože ty dva lidé se dávají dohoromady. Ale postupně se to zlepšuje. Postupně se to upevněje. Představte si jako dvě řeky. Když dvě řeky se někde vzplývají, ten soutok, tak prvních x metrů, možná desítek metrů, jsou ty největší vlny. A potom už kilometrů je to celkem takové plynulé hladké. Takže je výborné, že jsme věřící. Je výborné, že máme Pána Boha, ale nic nejde prostě jenom tak. A my potřebujeme si některé věci připomenout. A proto o tom mluvíme, proto si to připomínáme. Často se hovoří o rodině, ale méně se hovoří o tom manželství. Protože dobrý vztah jako základ, dobrý partnerský vztah je základ té rodiny. Bez toho to nejde. A mě někdy jako mrzí, že často setkávám s tím, že přece já nic nepotřebuju.

[4:24] Já nepotřebuji žádný kurz, já nepotřebuji žádný moc knížky, to prostě, to tak nějak funguje samo, přece nebudu někde vytahovat svoje problémy, ale často ty manželství právě, kam mluvím o křesťanách jako živoři, není radost, není blízkost, je to takový průměrný, ale to otázka, jestli ten náš vztah je potom inspirací vlastně pro druhé, nic nejde jako samo, aby to auto jezdilo, tak je potřeba ten benzín dolívat, aby to manželství fungovalo, tak je potřeba dolívat ten benzín do toho manželství. Já když mám jako semináře, jak se vždycky ptám, na co jezdíte, jako benzín, nafta, že jo, někdo má ten plyn, říkám, no a co se děje, když vám takový to oranžový světýlko tam prostě, že až neblikat. Většinou to jsou ženy, tak říkají, zavolám manželovi.

[5:25] A já říkám, no to je sice pěkné, ale co vám manžel většinou řekne, no běž natankovat. Proč to děláme? No protože víme, že když nebudeme tankovat do toho, tak to auto jako nepřezastaví, nepojede. Když nebudeme dolívat ten olej, no tak se ten motor zadře a to opravdu je veliká. Takže ať jsme věřící nebo nejsme, jako všichni musíme investovat do toho vztahu, jak se to zadře. Existuje nějaký recept? Ano i ne. Existují principy a samozřejmě všech ty principy vlastně my aplikujeme jako do našeho života. Takže co funguje v jednom manželství, automaticky nemusí fungovat v tom druhém. Ale chci dneska se podívat do Genesis, do druhé kapitoli. Takže prosím, podívejme se i v jeden verž, návrat do ráje.

[6:30] Genesis, druhá kapitola, dvacátý čtvrtý verž. Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Nic víc, nic míň. Toto je dnešní téma. Tři základní ingredience. Opustit, přilnout, být jedno tělo. O tom musím dneska mluvit. Protože všechno ostatní, ať budeme mluvit o trávení společného času a tak dále, to jsou ty prvky, které jsou jako navíc. Ale to jsou tři základní stavební kameny. Tak první věc je opuštění rodičů. A jako neplatí to jenom pro muže, ale platí to pro ženu, platí to pro všechny. Když jsme se rodičům narodili, nosíme jich jméno, tak jsme prostě jedinci. Nejsme majetkem těch rodičů a právě tak jako naše děti nejsou naším majetkem. To je zase z té druhé strany. A musíme si to uvědomit, že my jako rodiče máme zodpovědnost za své děti, ale nemůžeme mít ten majetnický přístup, kterým často vede k manipulaci a opačně.

[7:43] A Biblia říká, že vztahy mezi rodiči a dospělými musí mít v každé době jinou kvalitu. Jsou na té jiné úrovni. Opravdu moudří rodiče se nepletou do manželství svých dětí. Ani nepodporují prostě boj jednoho proti druhému. A naopak, ti zralí synové a dcery se musí přeorientovat, opouštět ten vztah. Nebyhadou musí stěžovat. Víte, opuštění rodičů je prvním signálem toho, že začínám dospívat. To vůbec umožňuje to dospívání. Když se podíváme, chtěl by se podívat na, co to znamená to opuštění, na několik věcí. Opuštění v oblasti jako fyzické, to je nejjednodušší věc, od se odstěhovat. Pokud to...

[8:45] někdy to jako nejde tak rychle, to odstěhová. Je to jednoduché, ale pak máme oblasti emocionální, sociální, rozumová, duchovní, finanční. A jaka si představte, pokud máte to manželství a pokud jeden z těch partnerů neopustí ti rodiče. Teďka jsem to zrovna řešil, minulý týden máme vlastně manželskou poradnu a s jednou paní jsem toto řešil. Ta paní si stěžuje, manžel vždycky se ptá prostě maminky, ne mě. Ona je důležitější než já emocionálně opuštění. Jenom si to představte, když jeden z těch partnerů chce pořád jezdit jenom za jednými rodiči, pořád tam jenom být na náštěvě. A když se jedná o jeho rodiče, tak se žádná fakta jako neberou, ale protože jsou to moje rodiče, tak z principu je budu bránit. Přestává vidět fakta, jak se potom cítí ten partner.

[9:49] Další oblast, společenská nebo ta sociální. Nechává se hýčkat těmi rodiči. Ty můj chudáčku, jak se ta tvoje o tebe stará, že jako je pohublej a tak dále. A ten člověk jako potom hledá to uznání, hlavně u těch rodičů. To mě nevíc zajímat, co oni si myslí. Rozumová. Představte, ne, nemůžeme se rozhodovat, miláčku. Já musím zavolat prvně taťkovi nebo mamce, co oni si na to řeknou, co oni si myslí. Místo toho, aby se řešil ty věci s partnerem, tak volá rodičům. Hledá zase to utvrzení od těch rodičů. Ta duchovní, pokud pocházíte z věřící rodiny, tak vy zakládáte novou rodinu, novou jednotku. A u vás se to dělalo tak, u nás se to bude dělat tak. Nový styl, vlastní tradice, nový směr služby, duchovnost.

[10:50] Pokud jste z nevěřícího prostředí, tak najednou máte svoje něco nového. I když jsou tam ty rodiče, nemůžete se jim ptát, co si o to myslíš. A dělat to podle nich finanční opuštění. Nespoléhá na ty rodiče. Je krásné si půjčovat od rodičů. Víte, že většinou to splatit stejně nemusíte. To opuštění znamená, že si nedělám dluhy u těch rodičů. Jsem nezávislý. To opuštění má mnoho těch podob. A kdybychom se podívali do Biblie, tak všichni Abraham, Izák, Jákob, Jozef, David, Daniel, Apoštolové, Kristus, všichni, Mojžíš, Samuel, pámuch si je nepoužil pro službu, dokud neopustili svůj domov. Tehdy prostě si je pámuch mohl použít. Tehdy s něma začal mluvit. Abraham musel odejít.

[11:51] Pak se mu, jo? Pak si ho pámuch používal. Samuel. Vzpomínáte si, byl odstavený. A tak dále. Takže to opuštění těch rodičů je prostě základ. A nejedná se to jenom u těch mužů, ale jako i u žen. Proto opustí. To neznamená, že se nestará od ty rodiče. Neznamená, že prostě s něma nemá kontakt. Ale je nezávislý na nich. Ta druhá věc je přilne. Přilnutí. To je dneska asi největší problém. A to je blízkost. Otevřenost. Přilné ke své ženě. Žena přilné ke svému muži. To je největší problém jako dnešních vztahů. Lidé jsou vzdálení od sebe. I když žijí spolu v jedné domácnosti, tak tam není otevřenost.

[12:53] Ochota porozumět druhému. Reagovat na jeho potřeby. Jako vědět, co se děje uvnitř. A pokud chci vědět, co se děje uvnitř, tak je potřeba se otevřít. To přilnutí znamená prostě být si blízko. A to je největší problém. My se nechceme otevřít. Paradoxem dnešní doby je, že lidé jsou ochotní odhalit jakoukoliv část svého těla. Zdílet to všude na tom, na sítích. Ale nikoho nepustí do svého nítra. Jsou ochotnější obnažit se tělesně než duševně. A my často prostě žijeme v takovém vztahu, kdy nás oddělují různé vrstvy, o kterých chci dneska mluvit. To jsou bariéry. Každý z nás si přináší určité zranění.

[13:53] A podvědomě přenášíme tady ty věci do našeho partnerského vztahu. A to tu přilnutí, tu blízkost to ničí. Jsme takové lidé s ochrannými vrstvy. Vrstvami. A každý z nás si přináší nějakou neřešenou ochrannou vrstvu. Protože jsme nedokonali. A myslíme si, že když se odhalíme, když budeme se sdílet, když se otevřeme, tak ten partner nás odmítne. Protože zjistí a cíl, to opravdu jsme. Ale tím, že to neuděláme, tak vrstvíme ty jednotlivé bariéry a nedostáváme se k tomu nitru. Jak je poznám, že jsou tam ty bariéry? Neochota sdílet emoce.

[14:56] Hněvivé reakce, když prostě něco chci se na něco zeptat. Protože nás to zasáhne. Změna předmětu konverzace, když se cítím ohrožený. O tom nebudeme mluvit. Nebo mlčení. Chlapi zalézají do té své jeskyně. Odchází. Odchod, zmlknutí. Jiné způsoby, kterýma se vyhýbáme, kritice. Nebo přemíra práce, aktivit. Může to být i ve sboru. Pořád budu mluvit o tom, co jsem dělal a ne co prožívám. Lidé jsou ochotní vám říct, co celý den dělali. Co všechno udělali. A když se ptáte, co jsi prožil? Jak jsi se cítil u toho?

[15:56] Nevím. Možná o tom nepřemýšleli. A často potom ty ochranné vrstvy způsobují to, že se cítíme sami. Nebo my se někdy bojíme. Já ji říká třeba něco negativního. Negativní emoce, co se nám nelíbí. S čím bojujeme. Často říkáme, že myslíme, musíme jenom ty pozitivní věci. To bylo pěkné, to mě potěšilo, mělo radost. Ale to, co se mě dotklo. Tady s tím to bojuju. Toto je něco, co mě zraňuje. Ale my se musíme určit přijímat. To přilnutí znamená porozumět tomu druhému a přijímat ho takový, jaký je i z jeho nedostatky. Učit se spolu otevřeně mluvit o pocitech, potřebách, touhách. Protože pokud o tom nemluvíme, tak dochází k tomu odsízení.

[17:01] Pokud jenom mluvíme o těch provozních věcech, co nakoupíme, do koho kam odveze. Jeho rodiče jsou takový ty taksikáři dneska. Jak to prostě logisticky zvládneme, tak prostě ten vztah neroste. A někde se to jako rozsype a vysype. A pokud se nebudeme sdílet a nebudeme ty vrstvy ničit, tak se ani nemůžeme rozumět. A utevřit se do hloubky je velké riziko, protože si říkáme, co ten druhý s tím udělá, my se bojíme. Já se taky bojím někdy, protože nejsme dokonalí, ale bez toho to nejde. Ta otázka většinou dávám jako lidem od 0 do 10. Zkuste tam napsat, jak blízko se cítíte tomu druhému.

[18:03] Lidé napíšou třeba pětku. A já říkám, jak by to vypadalo, kdybyste byli na šestce? Co byste tam napsali? Co by se mi muselo změnit? Jenom o ten jeden bod. Jak by to vypadalo? Teďka ten člověk to napíše a to dám tomu partnerovi druhému. On si to přečte a říká, jo, taková jednoduchost, tak to jasný, to udělám, není problém. Chlapi řeknou většinou taková blboc, že jo? A myslí tím, to je taková jednoduchá věc. Proč mi to neřekla dřív? Proč tým si mi to neřekl dřív? Proč se bojíme? Často to jsou jednoduché věci. Mně by pomohlo, kdybys. Byl bych rád, ráda, kdybys. Dvojtečka. Protože se někdy cítím opuštěný, neporozuměný, osamělý, naštvaný, zraněný. Pomohlo by mi, kdybys.

[19:03] Dvojtečka. Přemýšlejme, proč nás některé věci vytáčí v tom vztahu. Čeho se to dotýká? Právě to jsou často ty ochranné vrstvy. My jsou jak ty cibule, které tam jsou. My to potřebujeme sloupnout, abychom se dostali k tomu jádru. To je to přilnutí, to je ta blízkost. Opustí přilné otevřenost. Ta třetí ingredience je a budou jedno tělo. To je rozšíření tady té myšlenky. Samozřejmě jedná se o intimitu, ale je to daleko víc. Je to, že jsme jedno, že jsme jednotka. Já tomu říkám, že jsme tým. Nejdůležitější věci, co ty lidé potřebují často slyšet, je tato. Tvůj partner není soupeř.

[20:05] Nemá cenu soupeřit se svým manželem nebo manželkou. On není tvůj soupeř. On není tvůj problém. Já hrávám tenis, dlouho jsem nehrál, ale hrávám a dnesky používám takový příklad právě z toho tenisu. Představte si tu čtyřhru. Takovou smíšenou čtyřhru. Na jedné straně muž žena a na druhé straně muž žena. Oni jsou tým. Ti dva spolu nesoupeři. Jejich jediný úkol je ten tenisový míček dostat přes tu síť na druhou stranu. To je jejich úkol. To, co mají dělat. a buď oba dva vyhrají, nebo oba dva jako prohrají. Tam není možné, aby jeden porazil toho druhého v tom týmu. Rozumíme si? Jako často my si myslíme, když já jako budu mít poslední slovo, já to vyhraju, já to udělám.

[21:12] Tak to bude fungovat. Ne. Já se když vezmu ten příklad z toho tenisu. Oni jsou ten jeden tým, oni se musí vypomáhat si, zastupovat se. Každý má tu jinou roli. Někdo je v předu u sítě, někdo je vzadu. To není pořád jako stejný. To je dynamický ten vztah. Musíme si uvědomit, že jsme tým, že ten druhý není soupeř. A že investujeme do toho. A naším úkolem, když máme nějaký problém, není obvinit, jsi to špatně vybral, jsi to jel blbě. Ale ten myček dostá na druhou stranu. Oba dva, protože potom... V tom oba dva vyhrajeme, nebo oba dva prohrajeme. A to, co je důležité, je, že právě v tom týmu, že jsme to jedno, je potřeba dávat. Představte si, že by ten jeden z té dvojice prostě tam takhle vzadu měl takhle ruce založené a říkal, tak hraj, ty to uhraješ.

[22:14] Co by ten soupeř dělal? Posílal by ty míčky na něho, který tam stojí. My si myslíme, že to budeme jen přijímat, ale musíme dávat. Takový vztah je odávání. Často máme zkreslené očekávání. Muž očekává, že jeho manželka naplní jeho potřebu důležitosti a významu. Že ho bude pořád respektovat, podřídí se mu ve všem, dodá mu důležitosti, tak jak on to potřebuje. Žena naopak očekává, že bude konečně plně nekriticky milována, přijímaná taková, jaká je za všech okolností, bez ohledu najít emocionální výkyvy, které někdy mívá. Oba dva očekávají od toho druhého. Co on mi dá? Jak naplní ty moje potřeby? Jenomže vyteče prušvích, jak já můžu naplnit někoho potřeby, když o nich? Nevím. Máš přece poznat, ne?

[23:16] Máš vycítit. To znáte, že jo? Někdy to člověk vycítí, někdy to pozná, někdy to ví, někdy se mu nechce. Někdy to má plný zuby, nebo si říká, to si nezasloužíš. A pak je to zklamání. Jestliže to manželství má fungovat, tak je to otázka, abychom přemýšleli, co můžeme dát. Je to odávání. Dáváme do toho manželství to, co potřebuje ten druhý. Jako přemýšlíme o potřebách, o tom, jak se cítí. My víc čekáme, co ten druhý udělá. Nebo my takhle, nečekáme. My víme, co by ten druhý měl dělat. Až se znám věci, hochu, co bys měl dělat.

[24:16] Ale je otázka, co já bych měl dělat. Protože jsme se někdy naučili sdělovat si ty věci a ty vnitrné prožitky a potřeby. Tak potom vlastně se nám to nevrací. A to tělo nefunguje. A my se to, ale my ty potřeby máme, tak my se to snažíme nějak naplnit. Často to v manipulaci. Často, že jsme drsní. Často, že soupeříme s tím partnerem. Chceme přesvědčit toho druhého, co všechno má dělat. Ale i když on to udělá, tak my stejně nejsme spokojeni. Protože to tě přece mělo napadnout samotnýho. Žána ta nadvláda nefunguje. Muži, chlapi. Otázka.

[25:17] Žije tvoje žena, tvoje manželka zvědomím, že nestratila za léta svoji cenu. Dokážeš ji přinést květiny jenom tak? Slyší z tvých úst, že ji máš rád pořád? Prožívá z tvoje strany přijetí, pro které pro ně tak důležité? Bez něho nedokáže být šťastná? Žije tvoje žena zvědomím, že je pro tebe tou jedinou? Ženo, ví tvůj manžel, že za tu dobu nestratila ve tvých očích svoji cenu? Cítí a prožívá z tvé strany přijetí a porozumění? Prožívá tvůj manžel vědomí, že je pro tebe stále tím nejlepší mezi ostatními muži a že nelituješ to, že jsi ho vzala? To jsou věci, o kterých je potřeba přemýšlet.

[26:20] Jak vyznáváme tomu druhému to, že je pro nás důležitý. Že jsme za něho rádi. Že si ho vážíme. I když je to po tolika letech. Opustí, přilne a budou jedno tělo. To jsou ty tři základní ingredience. To je ten recept z ráje. To je návrat do ráje. Pamuk nám dál v ráji ten dar manželství. Ukázala, chce nás pozbudit, abychom to budovali. Abychom zápasili o to. Víte, manželství je dneska jedna z nejvíce ohrožených hodnot. A je to na nás. Jak k tomu budeme přistupovat. Jak ten vztah bude fungovat. Protože ať chceme nebo nechceme, naše děti to vidí.

[27:20] My jsme pro ně příkladem nebo odrazením, jak by to mělo nebo nemělo fungovat. Budujme ten vztah a chraňme ho. To je zodpovědnost každého z nás. Nikdo to za nás neudělá. A máme obrovskou výhodu, že máme Pána Boha. A my jako věřící lidé se můžeme modlit. Můžeme se modlit právě jeden za druhého. A i v těch modlitbách můžeme děkovat. Jeden za druhého. Oceňovat toho druhého. Můžeme prosit, aby Pán Boh vyčistil ty vztahy. Aby nám dal sílu si být blíž. Aby nám dal sílu být otevřený. Aby nám dal sílu fungovat tak, jak máme. A to je moje přání pro nás. Aby i v tomto zboru byly manželství, které rostou. Aby jsme byli příkladem jako pro jiné.

[28:22] Aby jsme se mohli z toho radovat. Pracujme na tom s Boží pomoci. A je to naše zodpovědnost. A nikdo to za nás neudělá. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20250216/recept-na-dobr-man-elstv-aneb-n-vrat-do-r-je · Last updated: 2026-10-15