# Pokojná mysl

> Sermon from 29 June 2025, Izaiáš 26:3-4; Filipským 4:6-7, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 29 June 2025
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Izaiáš 26:3-4; Filipským 4:6-7
- **Duration:** 22:13
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-06-29-Pokojna-mysl-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-06-29-Pokojna-mysl-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Pokoj vám, bratři a sestry, jsem rád, že tady můžeme být a dneska máme, ještě není červenec, ale už jsou prázdniny, to je krása, takže příští rok třeba budou prázdniny už, já nevím, co je před červnem za měsíc, tak tenkrát, bylo by to krásný. No, bratři z Ameriky, ty mají prázdniny dřív, ale zase dřív končejí, tak to asi naše děti by jak i nechtěli. Každopádně, jestli nedáváme prázdniny od našeho vztahu s Bohem a chceme s ním být každý den a od něho čerpat, a taky jemu dávat. Proto jsme i dneska tady, aby jsme mohli i načerpat, ale načerpat taky proto, aby jsme mohli Pánu Bohu zase dávat a druhým lidem.

[1:06] Tak jež Pán Boh použije i tohle, to dnešní slovo. Děkuju. Takže budeme dneska uvažovat, a já mám taky na začátku takovou otázku jako Ivan. Nemusíte mi odpovídat, ale když odpovíte sami sobě, tak to bude dobrý. Co vás v poslední době znepokojuje? Nebo s čím si děláte starosti? Tak jestli si to můžete nějak podržet v mysli, nějakou věc, která vás trápí nebo tíží, která je vaší starostí. A přečetl bych dva verše z Izajáše, je to z 26. kapitoli, třetí a čtvrtý verš.

[2:13] A já to přečtu v tom českém studijním překladu. Tak kdo můžete, tak povstaneme ke slyšení Božího slova, jako z takové té úcty před tím slyšením toho, co Pán Boh chce říct. A tam Pán Boh říká, mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože ti důvěřuje. Důvěřujte hospodinu až na věky, protože v hospodinu je skála věku. Tak tolik z Božího slova, můžeme se posadit. Kde člověk získá pokoj? Kdyby ho někde prodávali, aspoň na gramy, tak asi by tam byly velké fronty lidí. Možná, že by mohl přijet nějaký humanitární konvoj naložený z kamiony pokoje.

[3:16] A lidé mohl takové ty cisterny. Když přestanete jít z voda, tak nevím, dneska už se to moc nevidí, ale my jako děti jsme to někdy zažili. Zavřeli vodu, nebo netekla voda, tak přijela taková velká cisterna a tam jsme si chodili čepovat vodu. Tak asi by jsme šli, já nevím, jak vy, já bych asi šel pro pokoj. Izajáš říká, že pán Bůho má, on je takový humanitární konvoj, když to tak řekneme, jestli to tak můžeme říct, no ta cisterna toho, a je pro každého. Pro každého, kdo přijde, nemusíte se bát, že když budete stát v nějaké řadě, že těsně před vámi to dojde. Tak jako to ještě za mého mládí bylo, že když jste stáli na pomeranče kubánské, ty žluté nebo zelené, tak byla obrovská fronta a před vámi to došlo, nebo na banány.

[4:20] když to je na pomocou část. Konec. Nemusíme se bát, pán Bůh má a chce chránit a chce dávat pokoj a čemu? Naší mysli. Izajáš, pán Bůh tady skrze Izajáše mluví o naší mysli, protože naše mysl je to místo, kde se odehrává zápas a boj. A naše mysl dokáže být tak plná starostí a obav. Mně se to stává, nevím jak vám, ale je to, jak vás to někdy zahltí, až se vám přehrívá mozek z toho, jak přemýšlíte a jak nás zaměstnává to, co prožíváme nebo to, co na nás doléhá. A teď většinou všechny ty svoje problémy probíráme z nejrůznějších úhlů, přemýšlíme o tom, pokud máme něco vyřešit, co by bylo nejlepší udělat.

[5:30] A teď nám hlavou jedou všechny scénáře, že když to uděláme takhle, tak může nastat toto. Kdyby jsme udělali trošku něco jinak, tak třeba by ten druhý zareagoval nebo by se to vyřešilo trošku jinak. Tak to poopravujeme, přemýšlíme, vymýšlíme a někdy nás to strašně zatěžuje. Když jsou konflikty, tak přemýšlíme o tom a probíráme si neustále, co se stalo. A tu situaci si přehráváme ve svojí mysli, co jsme udělali třeba my špatně nebo co ten druhý nám udělal špatně, co by se dalo udělat jinak nebo proč to tak bylo, co by jsme mohli udělat proto, aby se to vyřešilo. Teď za ním přijdu a když mu řeknu, tak bude mě chtít poslouchat, nebude mě chtít poslouchat, budeme to řešit nebo ne, co se může stát. Jeden kazatel říkal, že nejhorší otázka, kterou si můžeme položit, je co kdyby.

[6:31] To je, co kdyby to nás prostě potom drtí v té naší mysli. Co by mohlo. A tak tím se zabývá naše mysl, je toho plná. A ono to nezůstane jenom u té naší mysli častokrát, protože naše tělo, ta naše osoba, osobnost je jednota, je to jeden celek a tak se ty starosti někdy dostanou do našeho těla, takže jsme třeba unavení nebo nás bolí žaludek úplně, máme nevolnost, můžete se doprojevit fyzickou nemocí, protože prostě ta psychosomatika u nás funguje. Takže jak ukáznit svůj mysl, když ležíte v noci a nemůžete se zbavit těch myslenek, co udělat proto, abyste mohli konečně klidně spát třeba.

[7:33] Mně se líbí to, že to není zkušenost jenom naše anebo zkušenost nějakých lidí, kteří jsou malé víry. Když čtete žalmy, tak aspoň na dvou místech, tam David říká, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl, říká hospodinu. A ještě jedno místo, tam je, kde mluví o té roztěkané, znepokojené mysli. Takže to byla jeho zkušenost. Ale jak ji ukáznit, jak pomoct, jak je cesta ven? A to je právě to, co dělá ten David. Hospodine, prosím, měj porozumění, pomož. A Izajáš to tedy říká v tom smyslu, že mysl opírající se o tebe nebo zaměřenou na tebe chráníš.

[8:38] Ta mysl to sama neudělá. My potřebujeme od Boha mít sílu a můžeme se představit. jí vyprošovat, aby jsme jí dokázali zaměřit a znovu a znovu a znovu jí obracet k Bohu. A Páne Ži říká, že mu máme svěřit všechny svoje starosti. Nestarejte se o zítřek, říká. A my mu je svěříme a za chvíli se staráme znovu. Ale my to musíme dělat furt pořád. Tisíckrát za den možná. Znovu zaměřit tu svoji mysl na něj. Znovu přijít k němu, znovu ho prosit. Znovu se na něho soustředit. Volat. A ovšem s ním mluvit. Není nic, co by Bůh nebyl ochotný slyšet z toho, co prožíváme, z toho, co nás trápí, z toho, co tou naší myslí probíhá a co jí tak znepokojuje.

[9:38] Nejenom, že ta sdílená starost je poloviční, ale Bůh může s tou starostí naší něco dělat. A v jeho blízkosti můžeme najít upokojení, takže potřebujeme hledat jeho, jeho blízkost, prosit za milost, prosit za milost o to, aby jsme mu dokázali důvěřovat, o pokoj. A pán Bůh slibuje, že bude střežit tu mysl, která je zaměřená na něj. A že ji bude chránit pokojem. A to znamená, že budeme moct spočinout. Mně se, aspoň pro sebe si to tak překládám, že ten pokoj, to je také spočinutí. Kdy můžete vydechnout, nadechnout se, kdy víte, že se Bůh postará.

[10:39] A ty starosti a problémy nezmizí. Oni tam budou pořád. Ale uprostřed nich nám Bůh chce dát prožít svůj pokoj. A bude dokonce to zaslíbení opravdu, že bude střežit tu naši mysl. Chránit jako val a jako stráž, aby se tam neusídlil a neovládl nás strach. Oni ty myšlenky tam třeba budou se objevovat. Ale aby se tam nezakořenili, aby se tam neusídlili. A možná proti spoustě těch myšlenek, že ani nepřijdou do té naší mysli. Aby jsme se nenechli, aby nás to nerozežralo zevnitř. Pochybnosti, trápení, zlé myšlenky. Pavel a poštol Pavel o tom mluví v dopise filipským ve čtvrté kapitole, čtvrtý až šestý verž.

[11:50] Teda čtvrtá kapitola, šestý a sedmý verž. Filipským čtyři šest a sedm. Netrapte se žádnou starostí, ale v každém modlitbě a prozbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Netrapte se tou starostí. A místo toho trápení, to řekněte Bohu, dejte to. A tam je v každém modlitbě s díku vzdáním. Jakoby s takovou tou důvěrou, pane Bože, děkuji, že Ty se o tohle postaráš. Oznamujte svoje žádosti Bohu s díku vzdáním. O prosté s díku vzdáním. Většinou máme dvě polohy. My buď děkujeme, anebo prosíme. A Pavel to tady spojuje dohromady. Prosté s díku vzdáním.

[12:53] Bůh o nás ví a nejlépe ví, co je pro tu naši situaci dobré. A může skutečně chránit tu naši mysl svým pokojem. A ten... Zajáž říká, mysl, která je zaměřena na tebe, budeš chránit pokojem. Proč? Protože v tebe důvěřuje. Když doufáme v Boha, tak on může chránit tu naši mysl. Protože on je tím důvodem pokoje. On je ten důvod toho pokoje. Protože on je větší než naše problémy. On je větší než naše starosti. A my ho potřebujeme znát, důvěřovat mu a prožít to, že je dobrý. Prožít to, že o nás ví. Prožít a spolehnout se na to, že nás má rád.

[13:54] A pokud někdy nejsme ani schopní mu důvěřovat, nebo ani nejsme schopní my sami, prostě je toho tak moc, tak prosme druhé lidi, aby se za nás modlili. Aby drželi naše ruce. Protože od toho tady jsme, jako bratři a sestry. Když jeden nemůže, a jeden už nemůže vůbec, aby ho ti druzí nesli. Protože my někdy skutečně už nemáme ani tu sílu. A to je zvláštní věc, že Bůh vidí už ne třeba tu naši víru, ale víru těch druhých. A ani to není v tom výkonu té důvěry. Je to prostě, že se Bohu prostě dáme. V té také důvěru, prostě se mu odevzdáme. A jeden kazatel to vždycky říkal takovým obrazem.

[14:57] Když vidíte dítě s maminkou, to dítě se drží maminky kolem krku, ale kdo koho drží. To dítě nedrží tu maminku, ta maminka drží to dítě. A tak je to v tom našem vztahu s Bohem. Ta naše víra se drží, ale je to Bůh, který nás drží. A v tom můžeme spočinout. A když Páne Ježíš říká, že máme mít víru jako horštičné zrničko, ta nejmenší semenko. A teď, když u těch chval mě napadlo, že ta naše víra skutečně nemusí být veliká, ale Pán Bůh hledí a chytne se toho, aspoň toho kousku, co máme. A je to nic, ale Bůh to rozmnoží obrovským způsobem.

[15:58] Je to na něm. On se toho chytne a vezme to. Důvěřujeme mu, známe ho. Čím víc ho známe, čím blíž jsme jemu, tím tyhle situace budeme moci lépe snášet. Takže kde získat pokoj? Milost a pokoj vám. Kde to získat? Od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Jak říká Pavel. Pojďme k němu. A ten první verš, ten třetí verš o tom říká, že jak to je, jak to vypadá. Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem. To je pravda. A teď ale pokračuje ten čtvrtý verš. A říká, když to tak je, tak teď to pojďte zkusit. Důvěřujte hospodinu až na věky.

[17:00] Pokračuje Izai až v tom čtvrtém verši. Tak když to víš, tak teď to podělat. Důvěřujte hospodinu až na věky, protože hospodin je skála věků. My ty věci známe a víme, ale právě v těch krizích, kde jsme. Pojďme se postavit na to slovo. Řekni, pane Bože, děkuji, že Ty si to slíbal, prosím, teď to potřebuji, pomož. Máme věřit v Boha, nemusíme věřit ve svoji sílu, v tom, že dokážu věřit, nemusím věřit ve svoji víru. Nemám věřit ve svoje zkušenosti, nemusím spolehat na svoje zdroje, dokonce nemusím spolehat ani na druhé lidi, i když nám je pán Bůh posílá, je to dobré, že nám je posílá, jak jsem před chvílí říkal.

[18:03] Ale svoji důvěru opřeme o Boha, chtějme k němu proniknout, jeho zažít, protože hospodin je skála. On je pevný, neměnený a stálý, nepohne se. Byl jsem teď v týdnu v Chebu, zemřela tam jedna stará sestra a poprosili mě, abych dělal pohřeb. Měl jsem hodinu a půl na rezervu, abych tam dobře dojel. A dojedu do Prahy a okruh zacpaný, prostě nehoda a teď vidíte na té navigaci, jak vám to naskakuje, prostě ty minuty. A říkám, pane Bože, opravdu, to nezbývá nic jiného, než se modlit. A že když řeknete té hoře, aby se pohla, takže se pohne, tak nevím, prostě takhle jsem to prožil.

[19:04] Tak říkám, ve jménu Pána Ježíše jeď. A ta kolona se opravdu za chvíli pohla. A mohli jsme kus popojit a mohl jsem aspoň, jednu odbočku jsem minul, ale na té druhé jsem mohlo odbočit a mohl jsem dojet jednu minutu. Měl jsem tam být 10.30, začínala zkouška pivěckého sboru, 10.31 jsem tam opravdu byl. A že se modlili i moji rodiče a další lidi. Takže v těch krizích to potřebujeme prožít. Bůh je skála, On se nepohne, u Něho jsme v bezpečí, On nás chrání a drží nás ve svoji ruce. Zase to úžasné je, že Páne Ježíš v jedné modlitbě v Janově Evangeliu říká, že jsme v Jeho ruce, nebo že On je v té Boží ruce a my jsme v ruce Pána Ježíše Krista.

[20:13] Takový taký double, taková dvojitá ochrana. A z mé ruky říká Páne Ježíše, nic nevyrve. Bůh je skála. A ta výzva, ale toho verši je taky prostě skutečně důvěřovat, položit se na Boha a jako na tu vodu, která potřebujete věřit, že vás to unese, nebo na tu polovací vestu. Ale taky říká na věky. A důvěřujte hospodinu až na věky, nebo až do budoucna, pořád, stále. A je to, aspoň pro mě tam zní to, že když my bychom chtěli, aby už bylo konečně po těch zkouškách všech, aby už jsme nemuseli dělat neustále, aby to nebylo tak těžké třeba. A tady říká, pořád, pořád bude něco, kde budeš muset důvěřovat. Pořád přijdou zkoušky, pořád to bude těžké v životě.

[21:17] Oni nezmizí, ale důvěřujme pořád, protože já tě nesklamu. Takže se vrátíme na začátku k té otázce. Co vás v poslední době znepokojuje? Z čeho máte obavy? Ať už v rodině, nebo ve světě. Zkusme z boží milosti prosit, aby jsme mohli všichni. V tom, v čem potřebujeme konkrétní věci Bohu důvěřovat. A neznamená, že ty věci zmizí, ale že budeme moct zakusit uprostřed nich boží pokoj, který převyšuje každé pomyšlení. Ať nám Páne Ježíš Kristus pod celé ty prázdniny požihna. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20250629/pokojna-mysl · Last updated: 2026-10-15