# Výmluvy

> Sermon from 13 July 2025, Exodus 3 a 4, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 13 July 2025
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Exodus 3 a 4
- **Duration:** 29:59
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-07-13-Vymluvy-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-07-13-Vymluvy-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, ještě jednou. Občas říkám takovou větu, tak já vám něco zakážu. Ta čeština je v tom úžasná, že to má několik těch variant. Ale mi se líbilo, děkuju Brunovi za modlitbu, my jsme teďka byli na tzv. manželácích, na manželském setkání. V Kroměřiži bylo celý týden, bylo tam 90 párů. a vždycky, když přednášeli, oni se střídali, vždycky, když měli tu hlavní přednášku, tak se vždycky někdo za ně veřejně modlil. Skládal na ně ruce a potom oni se sdíleli o životě. A to bylo jako silné pro mě. Přímo na té kazatelně bylo to požehnání. Takže to je výborný zvyk. Nicméně, pojďme dneska se zamyslet nad takovým tématem. Je to takový letní téma, který jsem si vybral pro vás.

[1:01] A možná se vás to vůbec netýká. Možná tady v našem zboru je to takový v pohodě, ale i na těch manželácích to tak bylo. A to jsou takzvaně výmluvy. Výmluvy. Proč něco nedělat? Jo, já jsem, když jsem se podíval na internet a napsal jen si, ať mě to najde nějaké výmluvy, tak to bylo výmluvy, proč nechci cvičit. Výmluvy, proč se mě nechce hubnout. Výmluvy prostě pro další věci. Já nebo v tom vztahu. Výmluvy, proč nechci pracovat na tom vztahu. A já jsem si napsal takový, potom byl takový článek, 10 nejčastějších výmluv, které ovlíňují náš život. A já to mám na tom slajdu. Kdyby jsme to ještě poslili o jeden dál. Ještě o jeden dál. Jo, jo, jo. Jo, já se mluvám, že jsem to tak trošku přehodil jinak.

[2:03] 10 nejčastějších výmluv. Já to neumím. Já to nezvládnu. Nemám čas. Za to můžou oni. Všichni ostatní za to můžou. Na to prostě nemám. Nemám ty prachy. Špatná doba. Obávám se neúspěchu. Udělám to radši zítra. To už nemá smysl. A někdy, když se vlastně vynuji těm lidem, a někteří odchází v tom poradenství a říkají, já už se stejně nezměním. říkám, tak to asi už se nesetkáme, že jo. Existou nějaké výmluvy, taky které my zakoušíme, i třeba ve službě, ve stavu s Pánem Bohem. O tom chci dneska mluvit. A vybral jsem si takový letní egyptský příklad. A to je Mojžíš. Tak, kdybychom se podívali do exodu, do třetí kapitoli.

[3:08] Teďka ten článek, teďka poprosím ten text. Exodus, třetí kapitola. Tak, zkusíme to zpátky dát. Výborně. A jenom než začneme číst, tak jenom krátce k Mojžíšovi. Vychovám v Egyptě, asi to znáte, vzdělaný chlapík, uvědomí si, že není Egyptán, uvidí, jak dozorci bíjí Izraelce, zabije té dozorce a faraó se o tom dozví a Mojžíš utíká na poušť. Do země Midián. Na poušti se setká zítrem, té zemi Midiánského rodinou, ožení se a žije tam 40 let. a jednoho dne uvidí hořící keř, který nezhoří. A tam se setkává s pánem Bohem. A to je ten text. A pak pán Bůh na něho volá, já budu či od toho čtvrtého verše.

[4:09] Hosponín viděl, a Bůh na něho volá, Mojžíši, Mojžíši, a on říká, tu jsem. On zná pána Boha, jo, všichni jste si odpovědá, tu jsem, slyší ho. Hosponín viděl, že odbočí, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh z prostředku, které Mojžíši, Mojžíši, pověděl, tu jsem. Pak se hospodním představuje, říká a pokračoval, já jsem Bůh tvůj, Bůh tvého otce, Bůh Abrahamů, Bůh Izáku, Bůh Jákobův. Mojžíš zakrl tvář, nebo se bál na Boha pohledět. A hospodním dále řekl, dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egiptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho pohaněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych je vysvobodil z moci Egipta a vyvedl je z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývajícím lékem a medem, namísto Kenánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebuzejců. Věru, úpění Izraelců dolehlo ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egipťané utlačují.

[5:30] A ještě než přišel ten desátý verš, všimněte si, pán mu říká, já jsem to slyšel, viděl, dolehlo to ke mně, sestoupil jsem, vysvobodím, prostě s tím je co udělám. A pak mu říká, no a pošlu tebe. Desátý verš. Může pojď, pošlu tě k faraonovi a vyvedeš můj lid Izraelce z Egipta. Jednoduché, krásné. A Mojžiš poslechl, šel do Egipta, vyvedl Izraelce a tak to krásně skončilo. Žádná diskuze, žádné překážky, prostě všechno šlo úplně jak na drátku. Protože to řekl pán Bůh, ne? To boží vůle, a když je boží vůle, tak nejsou žádný problémy. Bylo to všechno jinak. My máme často představu, když pán Bůh něco řekne, tak to udělá, že to bude prostě všechno bez problému.

[6:32] Přece to je boží vůle. Často lidé říkají, tak kdyby to nebyla boží vůle, no tak to je problém. Když to je, tak nemůže být žádný překážky. Ale všimněte si, když pán Bůh mluvil k apoštolům, k prorokům, a něco jim řekl, ať udělají, a oni to jeli úplně přesně, jak on chtěl. Kolik měli těžkosti a problému? A kolik Mojží zakusil překážek, než ty Izraelce dovedl z Egypta do zaslíbené země? Kolik tam bylo těžkosti? Jakonec on sám tam ani nevešel. Víte, jako pán Bůh povolává lidi, nepracuje s roboty. A on nás zná, on nás zná, zná naše reakce a ty reakce nejsou vždycky pozitivní. Ale on s námi nechce manipulovat.

[7:32] On chce, abychom ty věci přijali, zpracovali. Aby nás to proměnilo. Tak pojďme se teďka podívat na to, jakým způsobem Mojžíž na to reaguje. A to jsou ty výmluvy. Když se podíváme ještě na tu mapku, teďka to můžeme kliknout dál. Jo, všimněte si Egypt, tam na severu a dole je vlastně ten Midian. Abyste věděli, kam až jako došel chlapík. A tam se usadil. Tak, pojďme se teďka podívat na takových pět výmluv, které měl Mojžíž. Podíváme se na tu první výmluv. Kdo jsem já? Exod, jo? Ale Mojžíž Bohu namítal. Hned ten jedenáctý verš. Jak mu to všechno vysvětlil, tak mu říkal, kdo jsem já? Abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta. Kdo jsem já?

[8:35] Co mu říká pán Bůh? Já budu s tebou. A toto ti bude znamení, že jsem tě poslal, až vyvedeš lid z Egypta. budete sloužit Bohu na této hoře. Tady je taková zajímavá věc, co pán mu říká, že Mojžíš hospodinu musí uvěřit, jako kdyby zpětně. To znamení je zpětně. On říká, až tam budeš, tak poznáš, že jsem tě vyvedl. Poté, co vyvedeš lids Egypta, budete mi sloužit. To je jenom takové jako navíc. To je něco takové strašně zajímavého tady. Ale jak se cítil? Jo, jak byste se vycítili? Kdo jsem já, abych šel farónovi, nejmocnějšímu prostě vládci světa, jako pastýř, řekl, propustají ten lid, propust těch tři miliony lidí, odcházíme. Jak já bych mohl požádat, aby propustili Izraelce? Možná před 40 lety, kdy jsem ještě byl princ, měl jsem přístup.

[9:43] Přece nesmysl, kdo jsem já? Co říká pán Bůh? Říká, já budu s tebou. Říká, to, co potřebuješ vědomí, že ten mocný, nejseš ty, ale ten mocný, jde s tebou. My nejsme velcí borci. My to všechno neznáme. My máme strach, bojíme se. Ale je to všechno v pořádku. Pán mu s tím počítá. On říká, on neříká, nebudeš mít strach. On neříká, budeš se cítit dobře. On říká jenom, já budu s tebou. Toto je moje práce. Já to chci udělat skrze tebe. Když pán Bůh někomu nás povolává k tomu, tak říká, já budu s tebou. Toto je důležité. Teďka začíná tábor. Já mám tábor za týden pro táty s dětma.

[10:43] A když máme vždycky tu večerní stezku odvahy, tak co ty děcka chtějí? Aby ten táta šel s něma. On říká, stačí, když budeš jako za mnou, jenom tak tří metry za mnou. Já to jako zvládnu. Ale ten pocit, že je někdo za mnou, to jim stačí. Najlepšě to ty malý děti. Vždycky ty prostě proběhnou tu stezku a nehorší to ty větší. Vždycky to nezvládnu. Pojďme ve čtyřech, v pěti. Chci pamatuju, když náš malý Kuba se učí jezdí na kole. Tak prostě jako taťko, buď se mnou. Já to zkusím, ale buď tady vedle mě, kde bych padal. To potřebuju. Kdo jsem já? Pamuk mu neříká, jsi borec. To zvládneš. Nebudeš se nikdy bát. Říkám, jsem s tebou.

[11:44] A budu s tebou. Víte, pán Bůh si často vybírá ty nejméně vhodné kandidáty pro ten svůj záměr. Jonáš, Gedeon, Petr. To nebyli ani borci. Ale pán Bůh vidí naši minulost, ale taky tu budoucnost. vidí, jaký jsme někdy chatrní, bojíme se a on chce, aby se právě skrze nás projevila ta jeho moc. Víte, není důležité, kdo jsme, co všechno umíme. A důležité je, že pán Bůh nás povolává k něčemu a říká, jsem s tebou. Budu s tebou. Jsi ten pravý člověk tomu danému úkolu. Kdo jsem já? Ta druhá věc je, druhá námitka, co jí mám říct? Já neznám prostě ty odpovědi.

[12:44] Co jí mám prostě říct? Mojžiš z Bohu zase námít. Hle, já k ním teda přijdu a řeknu jim, posílá mě k vám, Bůh, vašich otců. Až se však z mě zeptají, jaké jeho jméno, co jim mám říct, co jim odpovím. A Bůh řekl Mojžišovi, jsem, který jsem. A pokračoval, řekni zraelským toto. Sem posílá mě k vám. Říkali, dobrý, děkuji, to stačí, že jo. Co to je? Sem. Víte, já si myslím, že jako Mojžíš možná se to potřebuje sám pro sebe, to ujištění. Možná ani Izraelci to nepotřebovali. Stačilo Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův, to jim stačilo. Ale možná Mojžíš to potřeboval. Sem, který jsem, vždy budu tím, kým jsem. Sem, mi nemůžeš dát do nějaké škatulky. Já nejsem jeden z těch egyptských bohů.

[13:45] Nebo budu, který budu. A v tomto významu, co pán Bůh říká, to jméno je nejen ujištěním, že je Bůh, ale že vždy bude jejich bohem, ať se děje cokoliv. A toto je důležité si uvědomit. A pak pokračuje, když se podíváte na ten text dál, pak pokračuje tu historii. Jsem Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův. Oni to připomíná. Sem, který jsem byl, sem, který jsem a sem, který budu. Víte, my někdy, když právě jsme k něčemu povolání a máme těžkosti a jsou tam překážky, tak se bojíme, jako kdybychom zapomněli, co všechno jsme už prožili. Jak pán Bůh se oslavil v těch jednotlivých situacích. Co se stalo? Někdy, když pochybujeme, tak je dobré se podívat zpět.

[14:49] Podívat se na ty patníky. Jak si podíváte, když máte silnic, někdy se otočíte zpátky, třeba večer, jak to krásně svítí, jsou tu ty patníky. Tady mě pán Bůh vedl. Tady byl se mnou. Říká, jsem, který jsem. Já jsem byl. Já jsem, já budu. Já se neměním. Přemýšlej mi o tom, kdo je pro nás pán Bůh a co udělal v těch našich životů. Říkneme, nevím, co mám říkat. Nevím, co mám dělat. Říká, jsem, který jsem. Budu s tebou. Věř mi. jsem, který jsem. To ti má stačit. A tam mě to skončilo a je vyvedl z Egypta. Možíš, je takovej borec, co? Říká, pane Bože, tak pojďme dál. Třetí.

[15:50] Možíš znovu namítal, ale oni mě neuvěří. Nikoli neuvěří mě, neposlechnou mě. Řeknou, hospodní se ti neukázal. Je to zajímavé. On říká, pane, jak se jmenuješ? Mů řekl, jak se jmenuje to? Říká, ne, oni mě stejně neuvěří. Jak se ti mohl ukázat? Co říká Bůh? Hospodní mu řekl, co máš v ruce? Tvoje je hůl. Hospodní řekl, hoď ti na zem. Hodil ji na zem, stal se sníhat. Možíš se dal před ním na útěk. Ale hospodní Možíšovi poručil, stáhni ruku, chyho za ucas. Sáhl tedy ruku, uchopil ho a v dalní se z něho stala hůl. A uvěřil, aby uvěřili, že se ti ukázal hospodní, Bůh otců, jejich otců, Bůh Abrahamů, Vizáku, Jáko, Bůh. Tady to máš. Víte, co je zajímavé?

[16:51] Že tady to se zrovna tomu Možíšovi stalo. Když je vyvedl, tak znova ho spochybňovali. Ty se vůbec nesetkalo. Tobě neuvěří. Fakt se to stalo. Jakoby to bylo také proroctví. Neuvěří mi. Reptali, chtěli zpátky. Jak pro ty Izraelce, tak pro toho faraona bylo důležité, aby měl něco v ruce. Tři zázraky. Tam, když ho budeme pokračovat, tak ještě bylo malomocenství a proměnění vodu v krev. Všimněme si jedné věci, že Mojžíš o žádné zázraky nežádá. Mojžíš jenom říká, o ním je neuvěří. Pámuch mu dává ty zázraky. Pámuch to potvrzuje a v tomto případě vlastně ty zázraky jsou na potvrzení Mojžíšové autority, pravdivosti.

[17:58] To je jednorázová schopnost, to se už nestalo, že by hodil hůl a byl by z toho had. Pro tuto příležitost chce potvrdit jeho slova, jeho důvěryhodnost, to bylo cílem. Ten zázrak má ukazovat na to, že za Mojžíšem stojí pán Bůh. Víte, co je zajímavé a vy to znáte, že ti kouzelníci proměnili hůl hada, proměnili vodu v krev. To problém nebyl. Víte, v čem byl problém? Pán s tou krví, že to neuměli vrátit zpátky. To byl ten problém, byla prostě jedna z potom ráno. Neuvěří mi. Ta otázka je, máme žádat pána Boha o zázraky, jako potvrzení? Můžeme, dělejme to. Vy byli to je na několika místech, ale pán Bůh se rozhodne sám, jestli to udělá.

[19:01] Lidi chtějí znamení. Dělejte to klidně, ale je to na něm. A někdy nedá znamení a někdy ho dá. Ale vždycky ten zázrak i to znamení má ukazovat na něco vyššího. A to je na pána Boha. V tomto případě bylo to potvrzení té mužišově autority. Ke mně mluvil hospodinu. Pokud si nejsme jistí, řádejme o boží ujištění. A pán Bůh to udělá. A jako by to bylo vyčerpané. Kdo jsem já, co mám říct, oni mi neuvěří. Ale to ještě není všechno. A pak říká můj Žiž, já neumím mluvit. Jako kdyby teďka najednou mu to dochází, že fakt asi se z toho nevykecá, že fakt tam bude muset přijít před tím faraonem.

[20:01] A ve čtvrté kapitole napsáno, mužiš mu znovu namítal, prosím panovníku, nejsem člověk výmluvný. Nebyl jsem ani před tím, nejsem ani nyní. Když ke svojemu služevníku mluvíš, mám neobratná ústa, neobratný jazyk. Přece mě tam nemůžeš poslat. A hospodin mu řekl, kdo dal ústa člověku? Kdo působí, že člověk němý, nebo hluchý, vidí, nebo slepý? Zda-li ne já, hospodinu. Nyní jdi a já budu s tvými ústy, budu tě učit, co máš mluvit. Můj Žiž už neví, co by si vymyslel. Neumí mluvit. Myslíte si, že to pán Boh nevěděl, že neumí mluvit? Samozřejmě, že to věděl. On nás zná. On ví, jak na tom jsme. On ví, že třeba v té oblasti nejsme žádní borci. možná právě proto k nám mluví. Právě proto si nás vybírá.

[21:04] On říká, ale kdo dal ústa člověku? Já budu mluvit, aby si uvědomil, že to, co zvěsto, je důležitější, než ta schopnost toho vyjadřování. Pán mu chtěl skrze něho demonstrovat svoji moc. V první korinským je takový pozbuzující verš pro nás, ale co je světu bláznoství, to si vyvolil Bůh, aby zaham byl moudré. Co je slabé, si vyvolil Bůh, aby zaham byl silné. Neurozené v očích světa, oprvržené, Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co je, obrátil v nic. Aby se tak žádný člověk nemohl vychloupat před Bohem. jako kdyby pán mu říká, V mé slabosti se může projevit tvoje síla, právě v těch našich slabostech. Neumí mluvit, neumí mluvit.

[22:07] Říká, ale já jsem tě stvořil, já o tom vím, zrovna ty tvoje ústa jsem dobře stvořil a já budu skrze tebe mluvit, neboj se. Je to zajímavé, pán Bůh trpělivě čtyřikrát odpovídá na ty jeho výmluvy. Představte si to, jak ty rodiče, jak vysvětlují tomu synovi chlapče. Běž tam, nechce se mi, neumím to, nemám na to peníze a tak dále a tak dále. Nakonec to vypadá, že už se dohodnou s tím dítětem a to dítě pak řekne, ne, někam nejdu. Vy jste ho nejradši, znáte to, jo? To stejně udělal můj Žíž. V tom třináctém verši je napsáno, já nikam nejdu. Mojžiš říká odmítl, prosím panovníku, pošli koho chceš. To ne, že pošli mě, ale pošli si někoho jiného, jiný překlad.

[23:08] Pošli si někoho jiného, já tam prostě nejdu. A tu pánu, pán Bůh se jako naštval. Tu hospodin splanul proti Mojžišovi hněvem, řekl, co nemáš bratra Árona? Toho levíce, znám ho, ten umí mluvit. Je ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí. Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já budu s tvými ústy i z jeho ústy. A budu vás poučovat, co máte činit. On bude mluvit klidu za tebe. On bude tobě ústy a ty budeš jeho Bohem. Budeš reprezentovat toho Pána Boha. Poslední a zoufala námitka toho Mojžiše. Tak pošli někoho jiného. Po tom dlouhém rozhovoru, co pán Bůh trpělivě s ním mluví, vysvětluje, budu s tebou, tady máš zázraky, tady máš moje jméno, já jsem tě stvořil, tak už je naštvaný.

[24:16] Mojžiš chce utéct. A pán Bůh se rozlobil. Víte, někde je potřeba se rozlobit. Někde je potřeba se naštvat, aby ty lidé začaly poslouchat. A možná ten Mojžiš to právě potřeboval. A pak už nečteme nic, že by se spouzel. On mu už nic neslibuje, už mu nic nedává. Jenom říká, dívej, tady jde Jaron. Ten bude s tebou. Má všechno, co potřebuje. Nic nového nedostal. Víte, proč pán Bůh se naštval? Myslím si, že to je z důvodu, že on už nic jako nepotřeboval vědět. Všechno mu bylo vysvětlené. Jediné, co bylo, je potřeba, aby vykročil. Víte, někdy pán Bůh s náma má hodně velkou trpělivost, ale to není nekonečná trpělivost.

[25:19] Někdo řekl, že pán Bůh ti neukáže další krok, pokud neuděláš ten první. Nyní neřekne nic nového, když nebereš vážně ty věci, které ti řekl předtím. Proč já bych ti ukažoval další krok a my chceme nejlépe pět kroků dopředu vědět, když nejsi schopnul dát ani ten první. Jakubu je napsáno, kdo ví, co je činit dobré a nečinit, má hřích. Jestli víš, co máš dělat a neděláš to, tak je to neposlušnost. To není, hřích není, že děláme něco špatného, ale že ani neděláme to dobré, co dělat máme, když to víme. Kdo ví, co je to dobré? Činí dobré a nečiní mářích, pane bože, pošli někoho jiného.

[26:19] Proč zrovna já? To byly Možišovi výmluvy, námitky. Pán u nás taky povolává k věcem. Některé povolání jsou velká, v našich očích někde malá, každodenní. Ale to, co je důležité, je, abychom ji jako vytrvali v těch věcech. Abychom dělali ty krůčky. Jedna modlitba je, pane bože, nauč mě malé krůčky. Dělat ty jednotlivé, možná každý den ty věci, ne velké skuky. A možná i v tom povolání, které máme v té službě, možná máme stejné pochybnosti. Kdo jsem já? Co mám dělat? Co, když to nevýjde? Já nemám na to schopnosti. Nikdo mi neuvěří.

[27:20] Ale tady Bůh teď říká, já budu s tebou. Udělej to, jak ti říkám. Dám ti lidskou pomoc, oporu. Já jsem tě stvořil. Já tě znám, já znám ty tvoje schopnosti nebo neschopnosti. Na závěr bych chtěl říct, že pán Bůh nepracuje s roboty, ale s lidmi. On je povolává. On je nevezme a řekne, udělej to a nebavím se s tebou. On je připravuje. On je vybavuje. On jim dává schopnosti, autoritu. On je ten, který je ten hybatel, iniciator. Možná jsme stejní jako Mojžíš. A Mojžíš byl velký boží muž. Když se Ježíš vlastně zjevil, když teda předtím odešel, tak se mu zjevil Mojžíš a Eliáš právě.

[28:28] Mojžíš byl jako my. Zkusme, kuste přemýšlet nad tím, jaké my máme výmluvy. Pro službu. Pro to, k čemu nás pán Bůh vede. Možná pro věci, které, kterých se nám nechce. Které ty výmluvy jsou nám blízké. Námitky, nejbližší. A hlavně přemýšlejte taky o tom, nejenom jak se vymlouvám, ale přemýšlejte, co pán Bůh k tomu Mojžíšovi řekl. Jaká je ta boží odpověď. Zkusme teďka v tichosti se na to podívat znova. Jaká námitka nebo výmluva je nám nejbližší? A co na to říká pán Bůh? Jako přemýšlejme teďka v tichosti chvilečku.

[29:30] Až nám k pán Bůh bude znova mluvit. A bude nás něčemu vést. A budeme mít námitky a vymluvy. Vzpomeňme si na to na Mojžíše. A hlavně vzpomeňme si na to, jak pán Bůh reaguje. Co říká. A možná nám to pomůže vykročit. Udělat ten první krok, aby pán Bůh v nám mohl ukázat ty další. To je moje přání. Pro nás, pro všechny. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20250713/vymluvy · Last updated: 2026-10-15