# Láska k Bohu

> Sermon from 17 August 2025, Marek 12:28-34, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 17 August 2025
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Marek 12:28-34
- **Duration:** 36:41
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-08-17-Laska-k-Bohu-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-08-17-Laska-k-Bohu-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] My jsme minule mluvili o důležitosti lásky. Takové té první lásky k Bohu, k bratřim, sestram a k lidem vůbec. Tohože, jak jsme se obrátili a jak nás ta boží láska získala a my jsme na ně mohli reagovat tou svoji lásku. A to je něco, co potřebujeme neustále se k tomu vracet, co potřebujeme mít, protože bez lásky je všechno ostatní málo. I když jsou to věci, které jsou dobré, jako je vytrvalost. Minule jsme mluvili právě o tom, ten dopis do Efezu v knize Zjevení, že tam měli vytrvalost, žili podle boží vůlem, žili morálně čistě, měli čisté učení, trpěli pro Krista. Spoustu věcí měli, ale jedna, jedna jediná věc jim scházela, a to byla láska.

[1:01] Takže bez lásky je všechno ostatní málo. I když ty věci jsou dobré a máme je mít, nemáme je přestat dělat, ale musí to neustále vycházet z té lásky k Bohu. Pro Ježíše je to závažná věc, protože on nechce jenom, aby jsme ho poslouchali, on chce, aby jsme ho poslouchali z lásky. A dneska bych v tom tématu rád pokračoval, to, co vrátor Pavel tady minule četl na úvod z Evangelia podle Marka, tak si to můžeme spolu zase otevřít. Evangelium podle Marka, 12. kapitola, a budeme číst verše 28 až 34. Marek 12, 28 až 34. A kdo můžete, tak můžeme povstat ke slyšení Božího slova. Přistoupil k němu jeden ze zákonníků, který slyšel jich rozhovor se Saduceji a shledal, že jim dobře odpověděl.

[2:05] Zeptal se ho, které přikázání je první ze všech? Ježíš odpověděl, první je toto. Slyš, Izraeli, hospodin, Bůh náš jest jediný pán. Miluj hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, celé své mysli a z celé své síly. Druhé je toto. Miluj svého blížního jako sám sebe. Většího přikázání na tato dvě není. I řekl mu ten zákonník. Správně, mistře, podle pravdy si řekl, že je jediný Bůh a že není jiného kromě něho. A milovat ho z celého svého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat blížního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary. Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu, nejsi daleko od božího království. A potom se ho již nikdo neodvážel na nic zeptat.

[3:06] Tak, tolik z božího slova. Můžeme se posadit. Otázka zákonníka na to, co je nejdůležitější mezi všemi ostatními přikázáními. Tak, už to tady víme, ale pro ně to byla taková otázka té debaty a přemýšlení o tom, že jestli jsou všechny ty přikázání stejně důležitá, anebo je něco, co je absolutně první, nejdůležitější. A Ježíš se přiklání k tomu, že je tam něco důležitějšího. Že sice všechno je to boží přikázání, ale něco přece jenom má prvenství, co je potřeba. A to je láska k Bohu a láska k člověku, láska k blížnímu. A ostatní platí, nemá se zanedbat, ale zase, to nejdůležitější se nám nesmí ztratit.

[4:07] Protože pak se nám může stát, že budeme se soustředit na všechny ty nechci znedůležité, ale na všechny ty ostatní věci a úplně nám uteče to, co je v zákoně nejdůležitější. A to Páne Ježíš zase na jiném místě říká, milosrdenství chci a ne oběť. To už je ze starého zákona z Ozeáše, myslím. A z těch dvou je to první přikázání láska k Bohu. Bůh chce, aby jsme ho měli rádi. Stojí o to. Bůh stojí o to, aby jsme ho měli rádi. Protože On chce vztah. On chce naše srdce. Chce nás. Jak to řekl někdo, Bůh nechce jenom naše peníze. Bůh nechce jenom náš čas. Protože to my jsme schopni dát.

[5:08] Jsme schopni se obětovat. Jsme schopni dát peníze. Jsme schopni dát pozornost. Jsme schopni prostě dát všechno. Jenom si nechat to svoje srdíčko pro sebe. A je to Bůh nechce. Bůh chce tebe. Bůh chce mě. Stejně tak jako v jakémkoliv vztahu. to prostě cítíte. A ať už je to v manželství, nebo je to v přátelství. Jestli tomu druhému jde o vás. A nebo jenom o to, co máte. Co mu můžete nabídnout, co mu můžete dát. Nebo co On může dát vám. A nebo jestli mu jde o vás. A Bohu jde o nás a chce, aby nám šlo o něj. Tak bych chtěl, aby nás to nějak znovu pouzbudilo. Aby nás to povzbudilo k lásce k Bohu. Když máme milovat Boha, tak jsou určité předpoklady, které jsou tam nejdříve nutné.

[6:16] Zamilujete se do někoho, protože se vám líbí třeba. Ale potom někdy velice rychle vystřízliví ty z té lásky, protože zjistíte, jaký ten člověk je. A říkáte si, tak to nemá cenu s tímhle člověkem. Něco udržovat, nějaký vztah. Protože je povrchní třeba, nebo si nerozumíte, úplně se začnete míjet v tom, že tam nějaká prvotní sympatie tam je. Ale ta láska, která potom je a má vyrůstat a má přetrvat něco a má překonat překážky, tak ta musí být založena na něčem daleko hlubším, než je nějaká vnější sympatie. A s Bohem je to asi stejné, nebo podobné. Možná člověků... O něm slyší na začátku něco a je to takové sympatické, je to pěkně, začne se vám to líbit, ale jestli máme Boha milovat a jestli ta naše láska k němu má něco vydržet, má překonat krize víry a nebo krize, které jsou všude okolo nás, jestli to má za něco stát, tak potřebujeme vědět, kým Bůh je.

[7:25] Takže to je úplně ten nejdůležitější předpoklad naší lásky k Bohu. Je, znáš Boha, kým je, jak ho vnímáš, jak mu rozumíš, kým je pro tebe, kým je pro mě Bůh. A potřebujeme získat takový ten dobrý obraz Boha, který získáváme z jeho slova, protože nestačí jenom naše zkušenost, nestačí zkušenosti druhých lidí, protože to by byl chabý základ. My potřebujeme vědět, jaký Bůh opravduje a Bůh nám říká, jaký je v jeho slově. A z toho potřebujeme čerpat. A k tomu se musí připojit naše zkušenost potom. Ale ten obraz toho, jaký Bůh je, potřebujeme mít, protože Satan se snaží tenhle obraz toho, jaký Bůh je, pokřivit.

[8:29] A prostě očernit, pomluvit Pána Boha to, jaký je. Ať už je to skrze naše myšlení a vnímání nějaké zkušenosti, které máme, a které nedáme do souvislosti s Biblií, s tím, co Bůh říká, nebo z různých zpráv a filmů a médií a lidí a populárních názorů, které jsou. Můžeme získat úplně porušený obraz Boha, který potom nemůžeme Pána Boha opravdu milovat. A je několik takových obrazů, takových těch typických obrazů a toho, jak vnímáme, nebo jsme schopni vnímat, nebo lidé vnímají Boha. Buď jako ten, kdo je takový soudce, alebo policajt. Lidi mají pocit, že Bůh je policajt.

[9:31] Musíš, nesmíš. A jakmile něco uděláš špatně, dostaneš přes prsty. Protože, a běda, že začneš myslet nějak, nebo tady se na něco podíváš. A člověk začíná žít v úplném strachu z toho, aby náhodou, nebo z toho, že Pán Bůh se mu nějak dívá přes rameno do toho jeho života a má z toho strach, z toho, co tam Bůh může vidět. Protože ho začínáme vnímat jako toho, kdo jenom je připravený při první neposlušnosti, ji hned nějakým způsobem potrestat. Jenomže takového Boha se nedá milovat. Prostě nemůžete milovat někoho, kdo vás neustále špehuje, trestá a prostě jde za vámi. Vy nejdete s ním, on jde za vámi.

[10:31] Bůh, lidi můžou vnímat Pána Boha a tak se někdy vysmívají lidem v církvi. Jo, vy jste ty, vy to, toho nemůžeš, podívej se, kolik já z toho můžu dovolit, ale ty nemůžeš si toho dovolit, protože nemůžeš. Ale my žijeme s Bohem a neděláme určité věci nejenom, protože nemůžeme, ale protože nechceme. Je to obrovský rozdíl mezi starým a novým zákonem. Nejenom, že ve starém zákoně nesmíš, ale v novém zákoně nemusím, protože ten zákon mám v srdci. Můžeme vnímat Pána Boha jako toho, který je vzdálený někde daleko, který sice všechno je úžasně moudrý, všechno to dobře zařídil, ale nemám k němu ten vztah. Není blízko, necítím ho, nekomunikuje, já nekomunikuju s ním a pocit toho, že když k němu budu volat, tak on je stejně tak daleko a má tolik, tolik je toho důležitějšího než ty moje věci, že ho to vlastně buď nezajímá, anebo k tomu nechce nic říct.

[11:54] Nezajímá se o mě. A takového Boha taky nemůžete milovat. A nebo Bůh, který je slabý, který sice vím, že mě má rád, vím, že je obrovská láska, ale už si nejsem jistý tím, jestli může. Je slabý, není mi schopen pomoct. A proto, když skutečně potřebuju pomoct a teče mi do bod, tak ke komu se obrátím? Ne k Bohu. Ale zvednu telefon a volám známým. Snažím, nebo moje starost je o to, abych měl dost peněz na kontě, abych se zajistil. Protože to mě zajistí v životě, ne pán Bůh. A takže Bůh, který je slabý.

[12:55] A nebo někdy můžeme mít ten pocit toho, že Bůh jich i je silný, i prostě by mohl, ale je dobrý. A nebo mě chce nechat se vykoupat ve všem tom nejhorším. Víme, že musí přijít zkoušky, ale je Bůh dobrý pro mě? A nebo i v těch zkouškách, kterým jsem je dobrý? Protože pokud nejsem přesvědčený o tom, že je Bůh dobrý, tak ho nemůžu milovat skutečně. Takže je nesmírně důležité, aby jsme věděli, kým Bůh je. A to je škola celého života. To se prostě budeme učit celý svůj život. Ale potřebujeme to. Neustále si to upravovat. Nejenom podle toho, co někdo říká. Nejenom podle toho, co já jsem zažil. Ale podle toho, co Bůh říká o tom, jaký je.

[13:57] A potom to někdo říká. nějak dát do té svojí zkušenosti a prosit ho za to, aby se mi dal poznat, abych to mohl vědět, aby mě ujistil znovu o tom, že má zájem, že je laskavý, že je dobrý a že i když je to těžké, tak je dobrý. A Pán Ježíš tady na tomhle místě, takže čtěme Boží slovo, přemýšlíme o tom, jaký Bůh je v Biblii. Nádherné jsou třeba žalmy, ty vyznání toho, jaký Bůh je a jak to David vlastně tu pravdu o Bohu zažil. Na tomhle místě Pán Ježíš ještě než právě řekne o lásce k Bohu, tak cituje to vyznání Izraele z 5. Možíšovi 6.4. Slyš, Izraeli, hospodin, náš Pán je jediný Pán. A to je právě to. Ještě dřív než řekne miluji hospodina svého Boha, tak potřebuje každý z toch Izraelců, každý z nás si potřebuje uvědomit.

[15:06] A kdo to je Bůh? Slyš, hospodin, náš Bůh je jediný Pán. Ten vztah, který měl Izrael k Bohu a Bůh k Izraeli, měl svoji historii. A tomu se neustále vracel Izrael. A to je vysvobození z Egipta. A na začátku přikázání stojí tahle připomínka. Ještě dřív než jim Bůh řekne, co mají dělat, tak jim říká, kdo je on a co pro ně udělal. Aby ta poslušnost těm přikázáním právě vycházela z lásky. Je to Bůh, který je jeden a ne jeden mezi mnoha, že je mnoho různých Bohů, ale je jediný Pán. Není Boha kromě hospodina. Není jiný Bůh na světě, který by byl Bohem. Satan není druhý Bůh. Není to ten Ying Yang, jak se to říká prostě, že ta dobrá síla vyváží tu zlou nebo ta zlá. Satan není Bůh.

[16:19] Jediný Bůh je hospodin. A to si potřebujeme uvědomit. To si potřebali uvědomit Izraelci, protože oni vyšli z Egipta, z toho prostředí těch mnoha množství Bohů a šli do Kanánu, kde zase bylo miliony nebo mega, jak to dneska říká, prostě strašná spousta těch Bohů. Hospodin, tvůj Bůh je jenom jeden. Je jediný. Nikdo jiný není Bohem než On. A to potřebuješ prožít. To potřebuješ prožít, abys Ho miloval. Že není nikdo jako On. A je tam ta historie toho, že je to Bůh, který viděl jejich otroctví, viděl jejich trápení, viděl jejich pláč, ty slzy a to volání Izraele dolehly k němu a Bůh sestoupil. Povolal mu Ježíše, sestoupil k ním a má o ně zájem. A vyvedl je z toho Egipta tou mocnou rukou, těmi zázraky, tím rozděleným mořem, kterým prošli a ve kterém ty Egipťani zahynuli.

[17:30] Bůh, který už vyvolil jejich otce Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh, který je miluje, Bůh, který sestupuje, který se sklání, který vysvobozuje z otroctví a dává svobodu. Izrael, když vyšel z Egipta, už nebyl otrok, byl to syn. Povolal jsem svého syna z Egipta, říká Bůh. A to je něco, co potřebuje prožívat a připomínat si, kým je pro tebe Bůh. Je to jeden Bůh, není nikdo kromě něho, není nikdo větší, není nikdo lepší, není nikdo fantastičtější, není nikdo hodný většího obdivu a větší lásky než On, stvořitel, Pán, který se sklání, který tě viděl, který tě znál ještě dřív, než jsi se narodil, který tě povolal jménem, kterému na tobě tak záleželo, že jsi dal tu práci, aby k tobě někoho poslal, aby ti o něm řekl, nebo aby jsi se narodil rodičům, kteří ti o tobě řekli, který ti dal zbor a který ti dal zázemí, nebo který tě přivedl do společenství.

[18:39] Klepal na tvoje srdce, čekal, možná někdy dlouho čekal a trpělivě čekal, než jsi vůbec začal poslouchat, který si uvědomil, kdo to je. Je to Bůh, který se sklonil, který byl ochotný za tebe přijít na tuhle zem, vzít tvoje tělo, vzít tvoje trápení, tvoje bolesti, umřít na kříži. A to potřebujeme vidět. A to si potřebujeme připomínat. Nezačínáme svojí láskou k Bohu, začínáme Boží láskou k nám. A teprve jako odpověď na tu jeho lásku můžeme milovat my jeho. My milujeme, protože On napřed miloval nás. Takže jaký máme obraz Boha, jak ho vidíme, jak ho vnímáme, jak ho prožíváme. Potřebujeme znát pravdu a tu pravdu žít. A jenom to, o čem jsme jinak mluvili, bychom jinak řekli, že tím základem pro vztah a lásku k Bohu je smíření.

[19:39] My jsme byli nepřátelé Boha. Nevím, jestli si to někdy uvědomujeme. A že jsme možná žili dobrým životem a nikomu jsme neublížovali. Ale v podstatě jsme byli Boží nepřátelé. Ale Bůh z těch nepřátel učinil přátelé. Smířil nás. Na začátku, když Adam zhřešil s Evou, tak chtěli být jako Bůh. A dva bohové nemůžou být vedle sebe. Je jenom jediný pan. A tak z toho pseudoboha, který se vypínal v té svojí píše proti Bohu, bylo potřeba udělat přítele. A to se stalo na kříži. Kdy Ježíš umírá na kříži a my na kříži umíráme s ním. Sami sobě. Tomu, že my jsme bohové. a stáváme se jeho dětmi. Jeho otroky. Z lásky. A máme ho rádi. Takže základem té lásky je smíření.

[20:42] Že Bůh nás smířil sám ze sebou. A zase není to něco, co vidíme, že nemůžeme vyprodukovat my, ale co Bůh udělal pro nás. K čemu ale my musíme potom říct svoje ano. Že to je základ. A to je základ. A láska potom z toho vychází a Pán Ježíš tam pokračuje a říká, a je to přikázání, miluji, miluji. A říká svým srdcem, svou myslí, svou silou, svou duší. Takže zase jenom jiným sloveným, ta láska naše k němu musí být osobní. A nestačí, že miluji Boha tvoji rodiče, nebo tvůj partner, tvůj manžel, manželka, nebo to, že někdy si ho miloval. To musí být osobní láska teď a tady k Bohu. Svoje srdce. A protože Bůh zase nic jiného nechce, než tebe.

[21:42] Před Bohem stojíme každý sám za sebe. Nejsou tam a nikdo jiný to nemůže vyřešit za nás. Takže je to osobní. Ta míra lásky je tam vyjádřena tím slovem celé. Celé srdce, celou mysl, celá duše, celá síla. To znamená ne polovičatě, ne rozděleně. Bůh nechce být jenom jeden z mnoha. On chce být první a na každém dalším místě. Je tam místo ještě proto, že můžeme mít rádi něco jiného? My můžeme, ale jenom když milujeme Boha, tak potom můžeme mít správným způsobem rádi všechno ostatní, že nás to nezotročí, že to nebude modla. Pak můžeme správně mít vztahy a správně mít postoj k věcem. Takže Bůh na prvním a na každém dalším místě, řekl to jeden kazatel, tak jsem utkvěla v mysli.

[22:44] Bůh na prvním a na každém dalším místě. Všechno, co mám, každý vztah, který přichází, každá věc, která přichází do mého života, musí být přefiltrovaná přes něj. Protože ono je spoustu věcí, které si nárokují naši pozornost, naši lásku, naši oddanost. A potom je to vlastně, je to zase takové holistické, bychom mohli říct krásným cizím slovem. Prostě je to celostní. Zase nejenom kousek té osoby, osobnosti té tvojí bytosti, ale celá bytost. Vším, co máš, vším, kým jsi. Nic není vynechané, všechno můžeš zapojit tak, jak tě Bůh stvořil jako bytost, jako osobu. Tak tím vším můžeš milovat Boha. A jsou tam možná z jiného úhlu, je to různě pojmenované.

[23:47] Srdce. To je střed naší bytosti, kým jsi. Ta láska, pane, když s tím začíná, musí vycházet ze srdce. Musí být opravdová. Jde a v srdci může jít o rozum, cit a vůli. To je zase ještě i potom třeba v té duši, bychom mohli říct. A láska k Bohu se projevuje i city. A my se nemáme bát navenek projevit. A ani zármutek, když se cítíme daleko od Boha. Ani obrovskou radost, když jsme blízko něho. Nebojme se to dát najevou. Protože někdy, když čtete ty žalmy, jak si říkáte, jak je to emočně, prostě rychle úplně na kahu, jako nahoru a dolů. Ale prostě ten David žije s tím Bohem. To tam je vidět. A my nemusíme, aby jsme nahoru nevybočili z něčeho.

[24:49] Samozřejmě, že každý z nás projevuje i ty city jiným způsobem. Tak nemůžeme nutit všichni, aby jsme to projevovali nějak jednotně, podle nějaké šablony. Někdo, jeho největší cit je prostě tohle. Víc toho třeba není schopen. Ale to je v pořádku. A možná to cítí víc. Ale nebojme se. Ani těch citů. Jenom na okraj. Jednou jsme ještě v Chebu se koukali na mistrovství světa ve fotbale. A já jsem strašně chtěl vidět to v finále. A manželka mi říkala, proč to chceš vidět, je to ztracený čas. A říkám, ale dítě, to je něco, ne? Se koukat na finále, to je prostě super. A teď, já jsem tam seděl a koukám na to a říkala, hm, tak jestli tohle je ta tvoje radost a nadšení, tak nevím. Teda, protože se to nějak neprojevuje. Já jsem tam seděl a prostě tady to jako žhnulo, že? Běž, jo, dej.

[25:50] Ale na venek, to nebylo, hura. Takže to prostě někdy máme, jsme různé osobnosti. Ale to je jenom na okraji, prostě, že nemusíme se bát projevovat i svoje city. Jako je radost z Boha, bázeň, důvěra, touha po jeho blížkosti. Zármutek, když druzí lidé nevěří nebo odchází od Boha. Protože milujete Boha a víte, že lidi, když se mu posmívají nebo protiví, tak se posmívají někomu, koho vy máte rádi. A něco to s váma dělá. Srdce taky hovoří o prioritách a touhách. Páne Žiž mluví tam, kde je tvůj poklad, tam bude tvoje srdce. Takže čeho si v životě cením, taky říkáme mi, k čemu tě táhne tvoje srdce. A tak se to někdy říká, běž za svým srdcem. Takhle to je romantické nějaké, běž za svým srdcem.

[26:51] Kam tě táhne tvoje srdce? Jestliže máš milovat hospodina Boha z celého svého srdce, tak tě za ním musí to srdce táhnout. On musí být někdo, a tam jsme zase na začátku. On musí být někdo, aby tě tam táhlo tvoje srdce. Ale má tě tam táhnout. A teď zase třeba by nás pán Bůh mohl proskoumat, k čemu mě táhne moje srdce. Co je moje srdcovka? Sport? Šachy? Film? A nebo je moje srdcovka Bůh? Že jsem nejšťastnější na světě, když můžu být s ním. A nevím, jestli to tak mám. Ale to je o tom, je to naše srdce. Z celého svojeho srdce. Naše duše. To je pro mě takové trošku složité, co to je milovat Bohu svou duší. Ale říká se, že právě ta duše, to je třeba ta citová, rozumová a volní část naší bytosti.

[27:58] Nebo třeba naše identita, kým jsme, za koho se pokládáme hluboko ve svém srdci. A tam můžeme tam třeba, mohli bychom tam třeba říct i estetika a taková ta krása, kterou vnímáme, tak to třeba může být naše duše. A to všechno tím vším můžeme milovat Boha, můžeme vyjadřovat svoji lásku uměním, tím, že uděláme něco nádherného, protože vnímáme, jak Bůh je nádherný a prostě v nás to nějak je a to můžeme dát nějakým způsobem na plátno nebo na papír, nebo zpívat, hrát. Tak možná, že to by se tam dalo taky líce. Ale aby zase to bylo správné, tak ta naše identita musí být protchnutá Bohem. Jeden kazatel k tomu říká verš se skutku 17. kapitola 28. verš, kde Apoštol Pavel na Areopagu cituje pohanské básníky, filozofy, ale říká to, že tak to je, to je pravda, kterou i oni vystihli.

[29:10] Že v Bohu žijeme, pohybujeme se a jsme. Prostě Bůh je všechno, vším, ve všem. V Něm je celá naše existence. Protchnutá, ta naše identita je protchnutá jim. A pak můžeme žít zakotvení a projevovat svoji lásku k Bohu. Mysl, tak je uchopitelnější. Mysl je obrovský dar, který každému z nás, každému z nás pán Bůh dal. Každou tu věc máme a každou z nich máme zapojit. Někdo je víc citový, tak víc třeba zapojec, ale nesmí opomíjet ty ostatní mysl. Někdo je intelektuálně nadaný a zaměřený a tím vším může oslavovat Boha, ale nesmí zapomenout na ty ostatní složky svoji bytosti. Teď o té mysli.

[30:12] Je to dar, který Bůh chce, aby si využil pro něj s radostí. A přemýšlení o Bohu, nesmírně důležitá věc. Na základě Božího slova. Potom přemýšlení o přírodě, o dějinách, o vztazích. V tom všem můžeme přemýšlet a hledat Boha a zkoumat, jaký je. Můžeme ho milovat svoji myslí. Prostě ten obraz právě o Bohu, který se tvoří i v naší mysli. Jaký je. Takže přemýšlet o Bohu. A ukládat si do naší paměti. Paměť, kterou každý máme. A dokud jsme mladí, tak si ukládejme do paměti všechny ty dobré věci, které potom nám Bůh může připomenout, když je potřebujeme. Informace. A z Bible zase z učení. Učení se všeho možného, co může prospět. Co by jsme mohli využít pro Boha a pro druhé lidi.

[31:14] Protože tím tou svojí myslí můžu milovat Boha, takže to použiju, tu svoji mysl, ve službě pro někoho. A argumentace, schopnost logicky myslet, někomu něco vysvětlit, to je obrovský dar, který můžeme používat. A tím způsobem vyjadřovat naši lásku k Bohu. Imaginace, představivost, obrovská tvořivá síla, kterou Bůh dal člověku, když je pod Boží vládou. Někdy se to tak hanlivě říká, ty jsi jenom snílek. Ale jaké úžasné věci na světě nezačaly tím, že si je někdo představil? Že o něčem začal snít? Že takhle by to mohlo být, takhle by to mohlo být lepší? Takhle by se to mohlo posunout? A je to něco, co můžeš použít pro Boha. A můžeš ho milovat celou svojí myslí. Prostě dát mu to.

[32:15] Kreativita. Umět být originální, tvořit něco. A tím vším přispěvat tomu, že Bůh je oslamený, že jeho království roste. Že to pomůže někomu druhému. S tím se pojí i disciplína v myšlení, protože nám se hodně věcí honí hlavou. Ne všechny jsou dobré. A je to důležité mít disciplínu k tomu ty myšlenky umět oddělit. Nebo když se vkrádejí do naší mysli, tak je umět poddat Pánu Bohu. Nebo umět je filtrovat. Umět je hodnotit myšlenky podle toho, co je dobré, co není dobré, co se Bohu líbí a co se nelíbí. Takže i disciplína v myšlení je nutná pro to, aby jsme tou svojí myslí mohli milovat Boha. To je tak široké. Prostě celým svým životem, vším, co máme, v každou vteřinu svojeho života, můžeme projevovat svoji lásku. A potom je tam ta poslední věc, a to je síla. A to můžeme vypovídat o tom, že můžeme Pána Boha milovat pořád víc a víc.

[33:21] A taky o tom, že je potřeba uskutečňovat to, co víme, o čem přemýšlíme. Že se nezastavíme jenom u toho myšlení, že to promyslíme a že prostě máme úžasné sny a myšlenky a přání a touhy, ale že s tím něco uděláme. Že vezmu tu svoji sílu, i tu svoji fyzickou sílu, kterou mi Bůh dal, a něco udělám prakticky, proto, aby se to stalo skutečností. Takže milovat Pána Boha i z celé své síly. A tam zase můžeme, to se pojí hodně asi i s uctíváním, a s tím, že pokud je někdo zručný a umí něco opravit, a nebo umí něco přijít, tak tím vším může oslavovat Pána Boha a může ho milovat. Že dneska jsme se zastavili u toho prvního nejdůležitějšího přikázání.

[34:24] Milujme Boha. Není nic lepšího na tomhle světě, co můžeme dělat. Není nic většího, než můžeš dělat, než to, aby si miloval a uctíval Hospodina. A není nikdo větší a lepší, než ten, kdo tě miluje a koho můžeš milovat. On je hoden vší naší lásky a tak ho milujeme z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli, z celé své síly. Je to přikázání a to přikázání na záležitě, Proveň přivádí k milosti, protože my sami ze sebe toho nejsme schopni. Nejsme schopni milovat Boha, anebo nejsme schopni ho milovat dost. A potřebujeme milost. Potřebujeme jeho sílu a za ní můžeme prosit. Když máme milovat Boha, nezačínejme nikdy sami od sebe, protože to, co budeš ty chtít vyprodukovat sám ze sebe, ze svý síly, nebude dost.

[35:29] A ještě jedna taková poznámka, která mě v jednoho času prospěla. Jeden náš učitel říkal ve svém výkladu k efeským neměřte neustále teplotu svého srdce, jak vroucně milujete Boha, protože k tomu jsme náklenní, zvláští, kteří jsou introspektivní, který neustále posuzují sami sebe. Neměř neustále teplotu svojeho srdce. Někdy je to dobré a není potřeba zase se tomu úplně bránit, protože nás Bůh může usvědčit. Ale pokud je to až příliš, tak je to semele. Rozpušť sám sebe v boží lásce. A prostě spočin v jeho náručích, zjistí, jak on tě miluje. Otevří svoje srdce.

[36:30] A když to zjistíš, tak nebudeš schopný udělat nic jiného, než že mu odpovíš. Tady jsem se vším, co mám. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20250817/laska-k-bohu · Last updated: 2026-10-15