# Čeho se bojíš

> Sermon from 31 August 2025, Izaiáš 43:1-3; Matouš 17:1-8, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 31 August 2025
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Izaiáš 43:1-3; Matouš 17:1-8
- **Duration:** 29:15
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-08-31-Ceho-se-bojis-audio-1.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-08-31-Ceho-se-bojis-audio-1.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Takže ještě jednou dobré ráno vám přeji. A jak už Ivan se zmínil, tak léto se chyli ke konci. Čeká nás nové věci. 1. září pro někoho úplně něco nového, někdo je do práce, někdo je do školy. A pro někoho se nezmění vůbec nic. A když jsem přemýšlel, o čem mám kázat, tak jsem přemýšlel o společenství. Přemýšlel jsem o nějakém pozbuzení, o vztazích. A to všechno bylo. Minulý neděle jsme o tom mluvili zleva zprava, tak jsem říkal, o tom mluvit nebudu. Ale budu mluvit o věci, která právě je spojena s těmi novými věcmi. Často nové věci zbuzují nějakou obavu, nějaký strach. A já bych chtěl dneska mluvit o strachu. A o tom hlavně, jak Pán Bůh jedná s naším strachem. Strach je univerzální, různý, děti se bojí tmí.

[1:01] Dospělí budoucnosti, další nemocí, ztráty práci a tak dále. A tam mají otázka pro vás dnešního rána je, čeho se bojíš? Co je dneska tvůj největší strach? Čeho se bojíš? Co je tvůj největší strach? Všichni se něčeho bojíme. Boha a dalších věcí. V Bibliu je mluví o strachu. Všichni se báli v Biblii. Všichni velci mužové se báli. Ale budeme mluvit nejenom o tom, čeho se bojíme a hlavně, jak pán Bůh jedná s naším strachem. Co je důležité. Takže ta první věc je, strach je součástí našeho života. Strach prostě je tady. A zpomenete si, kdy čteme o prvním strachu.

[2:04] Když strach vstoupil vůbec do světa. Podívejme se jenom do genezis, do třetí kapitoli. A jenom přečtu, strach nás provází od začátku. V genezis třetí kapitole, když člověk zřešil, tak je napsáno Hospodin, Bůh zavolal na člověka, kde jsi? On odpověděl, uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. Adam se skryl, Adam se bál. Člověk poprvé poznává pocit strachu. A proč? Protože dochází k narušení ve vztahu s Pánem Bohem, se svořitelem. A od té doby, od toho prvotního říchu, máme tady strach na zemi. Bojíme se různých věcí. Strach je základní emoce. Strach může být dobrý, protože nás chrání před věcma. A může být taky špatný, protože nás může ochromit.

[3:07] Může negativně mít vlív do našeho života. Můžeme mít strach z různých věcí. Z nemocí, nejisté nějaké finanční situace. Ze školy můžeme mít strach z různých věcí, co nás čeká. A my se toho strachu nedovedeme zbavit. A lidé prožívají strach. A je to normální, je to základní emoce. Každá emoce má svoje kladné a negativní stránky. Plusy, minusy. Strach nás může ochromit, paralyzovat. A to je to, co není dobré. Ale strach nás taky chrání udělat nějaké hlouposti. Dnesko, že je všechno, co vidíme. Co s tím vůbec máme dělat? A první věc je, jako my si musíme přiznat, že nějaký strach z něčeho máme. Musíme být férový. Protože Pán Bůh to stejně vidí. On vidí do našeho života. Ale to není to nejdůležitější věc. O čem chci dneska mluvit? Jak Pán Bůh jedná s naším strachem.

[4:10] Protože On ví, že se bojíme. On ví, jak fungujeme. Tak, a teďka se vás zeptám. Jaké verše vás napadnou v souvislosti se strachem? Když víte, že se někdo třeba bojí, něčeho má strach a vy sedíte vedle něho a chcete ho pozbudit. Zkuste popřemýšlet, co byste mu řekli. Jaký verš byste mu řekli. Zkuste si popřemýšlet, čím byste pozbudili druhého, který prostě je vedle vás. A teďka mu to řekněte. Zkuste ten verš říct. Zkuste sousedovi říct nějaký verš, který si pamatujete, co umíte o strachu. Respektive o tom, co Pán Bůh říká o strachu. Zkuste to. Co vás napadne. Cokoliv řekne, to je dobře.

[5:13] Jestli se vám něco vybaví. Ono je dobré někdy se ty verše učit. Jo, to máš říct manželce, no. Vorka je 12. Jako to je pěkné, ale co se tam říká? A už to čtete. To je jenom řekněte. Všechny vlastně na naši hledu. Jsou spočtějí. Výborně. Aha. Jsou srdce dějiští než toho hledu. Jasně. Těch věcí je hodně. Ale je dobré si jako to připomenout. Těch veršů v Biblii o strachu je strašně moc. A někdo spočítal, že pán Bůh, že verše, kde se zmíně neboj se, je nějak 365. Možná jako den, dnů v roce. Ale pojďme dál. Já vypřišel, že to je jeden verš. Třeba z Izeáše už 43. Můžeme dál další slajd. Tam je napsáno, to známe. To je v písničce. Toto praví hospodin, tvůj spořitel, Jakobe, tvůj tvůrce, tvůj Izraeli.

[6:18] Neboj se. Já jsem tě vykoupil. Povolá jsem tě tvým jménem. Jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou. Půjdeš-li přes řeky, nestrne tě prout. Půjdeš-li ohněm, nespálíš se. Plávěm tě nepopálí. Neboť já, hospodinu jsem tvůj Bůh, svatý Izraele, tvůj spasitel. A nebo v Židům napsáno, nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. Tě veršuje hodně. Pán Bůh nás zná. On nás drží za ruku prostřed toho strachu. On zná naše jméno. Říká, půjdeš-li, ať půjdeš čímkoliv, já jsem s tebou. Představte tátu a malé dítě, které přechází přes tu ročnou nějakou křižovatku. To dítě má strach, ale ten táta ho drží za tu ruku. A ty auta tam pořád jezdí. A on se nebojí, protože se drží táty.

[7:18] A táta drží jeho, on ho zná. Když byla válka v Jugoslávii, bývala Jugoslávii, tam dělali takový reportáž s rodinama, kteří byli v těch úprchlických táborech. Bylo nějaké malé dítě, všude lítali bomby a on se ptalo, a ty se nebojíš? A to dítě říkalo, nebojím se, protože je tady maminka. Já se nebojím, protože je tady maminka. Já se nebojím, protože táta mě drží, když jdu přes tu cestu. Já se nebojím, protože se nemusím bát, protože je tady Bůh, který je se mnou uprostřed těch těžkostí. A někdy těžkosti zůstanou. Ty věci, kterých se bojíme, zůstanou. Ale někdy se stane, že pán Bůh ty věci odstraní. Vzpomínáte si, když učedníci jeli s Ježíšem na loďce uprostřed bouře, tak křičeli, místře, hyneme!

[8:25] A víte, co Ježíš udělal? On neřekl, nebojí se, já jsem s tebou. On utišil tu bouři. On změnil ty okolnosti. Pak se jich ptal, proč se bojíte? A protože nemáte víru. Někdy pán Bůh mění okolnosti. A někdy je nemění. Když potom byli učedníci zavření, pod kříšení, měli strach, byli zamčení místnosti, tak uprostřed místnosti soběl Ježíš řekl pokoj vám. Přinášelte vnitřní pokoj. Někdy přinášíte vnější pokoj. Změní situaci, někdy to nezmění. Ale pojďme se teďka detailně podívat na jeden příběh. Příběh proměnění nahoře. To z Matouše 17. kapitoli. Jak Ježíš jedná s lidmi, kteří mají strach. A přiznám se, že jsem se vzal inspiraci od jednoho kazatele.

[9:26] Mně se to strašně líbilo. Tady ty věci, o kterých dneska budeme mluvit. Takže podívejme se na Matouše 17. kapitolu a hlavně na ty koncové verše. Ale budu to číst celé. A můžeme postat. Poprosím vás. Po šesti dnech vzal Ježíš sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na Vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho tvář zářila jako slunce, jeho šaty zběraly jako světlo. A hle, ukázal se Možíš a Eliáš a rozmluval s nimi. Petr na to Ježíšovi řekl, pane, je pro nás dobře tu být. Chceš-li, udělám ti tři stánky. Tobě jeden, Možíšov jeden a Eliášov jeden. Když ještě mluvil hle, zastinil je zářevý oblak a z oblaku se ozval hlas. Toto je můj milovaný syn. V němž jsem nalezl zalíbení. Toho poslouchejte. Když to učeníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli.

[10:32] Ježíš k ním přistoupil, dotkl se jich a řekl, staňte a nebojte se. Když pozvedli oči, neviděli nikoho. Jen samotného Ježíše. Můžeme se posadit. My se zaměříme na ty poslední dva verše. Tři učeníci jsou nahoře proměnění. Ježíš se promění. Ukáže se Mojžíš, představitel zákona Eliáš, představitel proroků. A dokonce spolu mluví. A je jim dobře. Petr říká, já udělám stand a i pro všechny zůstaneme tady delší dobu. Dobré moce prožívají, jsou nadšení. A za chvilku je hlas nebe. Jaká je reakce učeníku? Z toho nádherného zážitku, pojďme si to užívat, je obrovský strach. Padli na tvář.

[11:32] Když to učeníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli. To je jejich reakce. Mají strach. Ta první věc je padli na tvář. Všimněte si, ta první reakce je fyzická. O tom dneska hodně budeme mluvit. Prvně tělo, potom prožitek. Ty těla automaticky reagují. Oni padají, oni se hroutí. Ten strach je prostupuje, oni to nemají pod kontrolou. To není jejich rozhodnutí, tak prostě skloníme se. Ne, tam je napsáno padli na tvář. Je to příliš rychle, je to spontální reakce. Oni se bojí dřív, než si uvědomují, že se vůbec bojí. A padli na tvář. To tvář, podívejte se, to tvář je vlastně místo, kde několik bránde. Vidíme, slyšíme, mluvíme. Tam jsou ty smysly. My mají takový strach, že padnou na tvář. Zakrývají se. A Biblia o tom mluví, zaznamenává tuto zkušenost. A my dneska to dobře víme.

[12:35] Víme o fungování lidských organizmů hodně. A to je něco, když člověk zaží nějaké trauma. Když někdo extrémně naruší jeho hranice, tak má intenzivní strach. A tady v tom traumatu vlastně dochází k tomu, že ten mozek se trochu mění. A potom bude další týdny nebo měsíce, se ten člověk bude hodně bát. Stačí, aby někdo tleskl a ten člověk se lekne. On to neumí ovládat. Jo, on je jako kdyby neustále předvystrašený. To nemá pod kontrolou. Je to rychlejší. Takže oni padli na tvář. To je ta první reakce toho těla. A potom přichází ta emoce. Velmi se báli. Teprve teď ten prožitek dostává to vědomí. Oni to pojmenujou. A to není, že se bálí trošku. My se bálí hodně. Velký strach je tam.

[13:36] Ten prožitek dostává jméno. Je to velký strach. My se můžeme bát málo nebo hodně. Padli na tvář. A pak se báli. Prvně tělo, pak emoce. Takže představte si ty učetníky. A teďka to, co nás zajímá nejvíc. Co dělá Ježíš? Jakým způsobem s nimi jedná? Jak se staví k strachu? Takže ta první věc je, Ježíš se přibližuje a dotýká. Ježíš k ním přistoupil, dotkl se jich a potom řekl, staňte a nebojte se. Ten hlas dozní, mrak se rozplyne a oni tam pořád leží na zemi. Oni neví, že se něco změnilo. Neslyší hlas, ale pořád mají strach. A teďka přichází vlastně Ježíš.

[14:38] On k ním přistupuje. První věc je, k ním přistoupil, je s nimi blízko. Oni chci, aby byli sami, když se bojí. K ním blízko a aby to poznali, protože oni ho nevidí, rozumí to, oni mají tvář dole. Tak on se jich dotýká. Kdyby mě to řekl, tak oni řekli, co to je za hlas. On vůbec nemluví. Přichází prvně a dotýká se jich těla. Jemně. Dřív než oslově jich rozum, když jim něco vůbec řekne, tak se jich dotýká. A je to jako zajímavé, protože tím dotekem jim vlastně říká, já jsem tady, jsem blízko. Jsi v bezpečí, jsem tu s tebou. Nejprve tělo, potom prožitek. Všimějte si, že on jim neříká, tak už se nebojte.

[15:41] Přichází a prvně se dotýká. Nic jim neříká. I my často to potřebujeme. My potřebujeme prvně, aby někdo byl blízko. Aby se nás někdo dotkl. Jak to pán můj dělá? Pán můj se nás taky dotýká. Právě skrze třeba další lidi. Skrze blízké. Skrze bratry a sestry. Někdo, kdo je na blízku. My často potřebujeme těch těžkostech mít někoho, kdo je blízko vedle nás. A nemusí vůbec nic říkat. Jenom se nás dotkne. Jenom nás obejme. Ježíš se přibližuje a dotýká se. To další, co dělá, je, že mluví a čeká. Promluvil. Jeho slova obsahují dvě výzvy. Vstaňte a nebojte se. Všimějte si zase prvně tělo, potom prožitek.

[16:43] To je ta sekvence, která se drží celého toho příběhu. Říká vstaňte, něco udělejte. On říká přestaňte se bát. Víte proč? Protože člověk, který prožívá takové těžkosti, jako nemůže to takhle změnit. Chce, Ježíš chce po nich, aby udělali změnu na té fyzické rovině. To je daleko jednodušší. Vstaň. Udělej něco. Najed se. On říká přestaňte se bát. Ten prožitek toho silného strachu nemůže smizet jenom tak. Mějí udělat něco fyzického. Mají vstát. Změň. Změnit pozici těla dřív, než prostě se změní to prožívání. Pohní se, zvední se. To často, když lidé prožívají něco těžkého, jsou úplně vyřízeni, tak jim řekneme, dýchej.

[17:44] Dýchej. Je to daleko lepší, než jim říkat, uklidní se. To vůbec nepomáhá. Když někdo rozčílenej, řekná, sklidní se, tak to ještě ho vytočí víc. Dýchej. To prožívání, základ. Dej si něco, najed se. A potom říká, neboj se. Nebojte se. To je podpůrná slova. Oponá, už se to změnilo, už se nemusíte bát. Je s nimi, dotýká se jich a říká, staňte. Nebojte se. Změňte tu pozici těla. Už se můžete podívat, už můžete vstát. A čeká. Oni pozvihli oči a neviděli nikogo, než samotno Ježíše. Víte, co je zajímavé? Mohl Ježíš zrušit jejich strach? Mohlo způsobit to, že se vyplaví dobré hormony a přestanou se bát?

[18:45] Mohl to udělat, ale on to neudělal. Ten zázrak nedělá. On respektuje jejich hranice. On je považuje za dostatečně schopné, aby něco udělali. On to nedělá za ně. On je netáhá, tak pojď, stávej. On jako přichází a říká, staňte. On jim říká, co potřebují. Dal jim, co potřebují a teď to nechává na nich. Teď je na vás ten krok, něco udělejte. Měli vstát, udělali to, vstali? Vůbec nevstali. Kára je za to? Nekárá. On čeká a důvěřuje. Co udělali je, že zvedli oči. To je maximálně, co mohli udělat při tomto obrovském strachu. On je podporuje, ale nebude za ně vstávat ze země. Ježíš je podporuje, ale nebude za ně zvedat oči.

[19:50] Oni ještě nemají na to stát. Oni mají maximálně, můžou tak zvednout oči. Oni potřebují udělat něco samotného. Oni vidí Ježíše, oni teda slyší Ježíše, cítí ho, že se dotkl. On jim říká, vstaňte a nechává to na nich. Něco udělejte, buďte aktivní, buďte odvážní. Dává prostor, aby povstali, nebo aby se podívali. To pán můj dělá. On nebude za nás dělat všechno. On říká, buď odvážný. Zkuste na chvilku sklopit hlavu teďka. Zkuste sklopit hlavu, zavřejte oči, sklopte hlavu. To dělají ty učedníci. Já jsem si přišel do kázání, jak jsem taky sklopil hlavu a přemýšlel jsem o nějakém těžkosti nebo strachu. Nebo jsem si představil, že jsem na té hoře a jsou kolem těžkostí.

[20:52] Chvilku tak buďte. A pak jenom zvedněte teďka hlavu a otevřete oči. Jenom se podívejte kolem, už je to pryč. Všechno je pryč. Toto Ježíš po ní chtěl. Říkal, toto je ten krok odváhy. On chce, abychom často jenom otevřeli oči. Abychom se zachovali odvážně. Toto udělali učedníci. Když pozvedli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Ježíš říká, udělej tady toto a já čekám. Oni to udělali. Strach pominul. Když jsi otevřeli oči, nikdo tam už nebyl. A když půjdeme čili další verše, tak oni se stupují dolů z hory a živě diskutují s Ježíšem, jako by se nic nestalo.

[21:57] Strach je pryč. Ale to, co je důležité, je, co v nich zůstává. Představte si, co si ty učedníci odnáší tady z toho zážitku. Strach odezněl. Ale nesou si sebou vzpomínku. Ta vzpomínka z ní, tam slyší ten hlas. To je můj milovaný syn, v něm jsem nalezl zalíbení. Toho poslouchejte. Vždycky, když je máme nějaký zážitek, nějakou zkušenost a nějakou silnou emoci, když ty věci dáme dohromady, tak si představte, že v tom mozku se vytvoří jaký pomyslný zářez. A potom, když ta zkušenost přijde znova, tak se nám ta emoce vybaví. A nebo naopak. Oni nezapomenou. Oni nezapomenou, co se tam stalo, protože to je tam ta emoce. A už se budou dívat na Ježíše úplně jinak. Jako na toho, který je milovaný a respektovaný.

[23:02] Milovaný Bohem. Jimi samotnými. Milovaný, protože jim rozumí. Protože byl v jejich strachu. Protože se jich dotkl. Promluvil k ním. On nezneužil svoji moc. On čekal, až stanou. A potom, nejenomž milovaný, ale ten hlas měl, toho poslouchejte. Tady je autorita. A možná už uslyší různé hlasy, které budou ty učeníci, když přijdou a budou slyšet různé hraci proti němu. Tak pořád tady ta vzpomínka tam zůstane. Jeho božství. Toho ho chci poslouchat. Toho jsem tam slyšel. Tenkrát jsem se bál. Víte, láska a strach dohromady. Víte, co tvoří? Bázeň. To je to, co potřebujeme. Bázeň, to je koktejl strachu a lásky. To je to silné, nezapomenutelné.

[24:02] A to oni tam prožili. Když to zhrnu, ten strach tady je a bude. Je to základní emoce. Nejsme imuní. Zažijeme různé strachy. Čeho se bojíme? Pán mu říká, já tě znám. Tě znám jménem. Já tě neopustím. Já vím, že se bojíš. Já tomu rozumím. Já se vstupuji do tvého strachu. A Ježíš je stále stejný. A svým chováním nám ukazuje, co dělá. Jak zachází tím strachem. Říká, já se přiblížu k tobě a se dotýkám. Já přicházím. Já nejsem daleko, já jsem blízko, já jsem vedle. A já se tě chci dotknout. Skrze ty lidi, kteří jsou nám fyzicky blízko, bezpeční, kteří nás mají rádi, když se bojíme. Kteří naslouchají.

[25:04] Kteří vlastně představují přítomnost Krista v našem životě. A pak mluví a čeká. Říká, já ti rozumím. Já ti důvěřuji. Přichází jako podpora. Říká, nechávám to na tobě. Já ti důvěřuji. Já nebudu měnit všechny hormony ve tvém těle, ve tvé mozku, aby jsi se nebál. Já ti důvěřuji. Máš ducha odvahy. Ty můžeš zvednout ty oči. Můžeš povstat. Ty se můžeš rozhlédnout. Přiblížuji a dotýkám se. Mluvím a čekám. Jaké je naše reakce? Bože, já tě miluji a chci tě poslouchat. To se prolíná tady tím. Bůh je milovaný. Je to autorita. Chci ho poslouchat. Chci ho respektovat. Protože to je on.

[26:07] Když se podíváme na náš strach, právě z pohledu pána Ježíše a s očíma těch učeníků, tak tam vidíme, stejně tak, jak Ježíš jednal s nimi, tak jedná s námi. A celé to učení o strachu je postavené na tom, že když určitým způsobem se bojím Boha, a to je ta bázeň, to je láska a strach dohromady, tak pak se nemusím bánit čeho jiného. Je to hodně radikální, hodně silné, ale když se určitým způsobem bojím Boha, když mám bázeň, tak on říká, nemusím se bánit čeho jiného, protože on je tady. Ale stejně je to ten, který říká, vím, že se bojíš. Já se k tobě přibližuji, dotýkám se tě, mluvím a čekám. Chci, aby ses naučil pracovat se strachem, aby ses naučil mi důvěřovat.

[27:12] Aby jsi mě miloval a poslouchal. Čeho se bojím? Čeho se dneska bojím? Pán mu říká, vím, že se bojíš. Já jsem s tebou, jsem tady pro tebe. Čekám na tebe. Byl rád, kdybychom dneska ty modlitby udělali trošku jinak nakonec. A mám takový návrh, že bychom teď vytvořili takové malé skupinky třeba po čtyřech lidech a jenom se modlili. modlili se za to možná, čeho se bojíme, modlili se za to, Že možná můžeme jenom děkovat, že Pán Bůh ví, že se bojíme. Že On je ten, který s náma takhle jedná. Nám blízko, zná nás jménem, provede nás, přibližuje se, dotýká, mluví.

[28:14] Kdo se nechce modlit nemusí, ale je dobré využít tady tu příležitost. Tak vám poprosím, kdyby jste vytvořili nějaké takové, otočili se nějak k sobě jenom a jenom reagovali na to, co jste mohli teďka slyšet. A i když máte strach, tak buďte odvážní, modlete se. Já bych to zakončil potom, jo? A možná necháme tam ten poslední slide, co Ježíš dělá. Všemu strachu za to, že jsi nám blízko, za to, že nás držíš za ruku a že nás chceš převést a provést, taky, že nám dáváš důvěru a očekáváš, že budeme s odvahou. Děkujeme za to, že na to nejsme sami. Děkujeme, že máme takového Boha, tak chceme Tě milovat a poslouchat, protože jsi toho hodný.

[29:14] Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20250831/ceho-se-bojis · Last updated: 2026-10-15