# Utíkat před modlářstvím

> Sermon from 21 September 2025, 1 Korintským 10:14-22, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 21 September 2025
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Korintským 10:14-22
- **Duration:** 33:14
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-09-21-Utikat-pred-modlarstvim-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-09-21-Utikat-pred-modlarstvim-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Spokojí vám, radši a sestry, taky vás všechny i za sebe zdravím a přeju vám boží milost a boží pokoj. Tak jsem rád za každého z nás, který tady můžeme být, i za všechny mezinárodní studenty, kteří tady jsou zase buď už další rok, nebo i poprvé. Máme mezi sebou novomanželé taky, a Adama, Liu také taky vítáme. A Marušku nevidím s Kubou. Tak, ale máme pro ně, abyste věděli, že máme pro něj dárek za zbor pro každého. Dneska ještě nebude, tak abyste měli tu anticipaci to přijít a že nevíte, kterou neděli to dostanete. Tak, abyste chodili. Tak, dobře. Takže my se teď můžeme spolu zase podívat na tu první korinským.

[1:06] Ne úplně takový jednoduchý téma, který probíráme, ale můžeme se do toho pustit. Minule jsme mluvili o té otázce toho, že nestačí jenom dobře začít vyběhnout do toho života křesťanského s Bohem, ale že je potřeba vytrvat. Takže záleží na tom, jak žijeme. Samozřejmě my si tím životem nemůžeme zasloužit spasení, ani nechceme, ale zase to neznamená, že si můžeme žít, jak chceme. Takže to, aby jsme vnímali, že ten život a to, jak žiju s Bohem, že když jsem ho přijal, tak abych žil s něj. A trošku v tom tématu zase pokračuje Pavel ještě, protože tam varuje velice silně před modlářstvím a se na to navazuje i ten dnešní oddíl.

[2:13] A jak jsme to nazvali minule, nestačí jenom dobře začít, nestačí vyběhnout, tak dneska bychom mohli trošku takovou myšlenku říct, ale je potřeba zase, že je důležité, kam člověk běží. Takže ta cesta. Nejenom, že běžím, ale kam běžím. A jak běžím zase. Takže si to můžeme spolu otevřít a je to desátá kapitola, první korinským, čtrnáctý verž až dvacátý druhý. První korinským, desátá kapitola, čtrnáct až dvacet dva. A kdo můžete a chcete, tak povstaňme ke čtení z Božího slova. Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. Mluvím k vám jako k rozumným lidem.

[3:14] Posuďte sami, co říkám. Není kalich požehnání, za něž děkujeme účastí na krvi Kristově. A není chléb, který lámeme účastí na těle Kristově. Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo. Neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. Pohleďte na izraelský lid. Nespojuje ty, kteří jedí oběti společenství oltáře? Co tím chci říct? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modlá něco znamená? Nikoliv. Nýbrž, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne bohům. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. Nemůžete pít kalich páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu páně i stolu démonů. Chceme snad popudit pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

[4:15] Tak tolik z božího slova. Můžeme se posadit. Takže to, čím jsme minule končili, tak dneska začínáme. Utíkejte se před modlářstvím. A to bychom tu první věc mohli nazvat, že kdo uteče, ten vyhraje. A poštol Pavel nás sice vyzývá k tomu, aby jsme zápasili, aby jsme duchovně bojovali, ale co se týče hříchů a věcí, které jsou zlé a které on označuje za to, že vše nejsou dobré, tak tam s nima nemusíme nějak dlouho sáhle bojovat a ukazovat, jak jsme silní. A je tam říká úteč. Úteč. Protože kdo úteče, ten vyhraje. Modla, a to jsme taky minule si říkali tu definici, takovou, co bychom mohli říct, že co to modla je, cokoliv, jakýkoliv člověk, nebo věc, nebo myšlenka, čemu se klaním v životě, nebo čeho se bojím, co uctívám místo Boha.

[5:40] Čemu dávám svoji lásku. Od čeho očekávám svoji pomoc. A někdy na první takovou myšlenku, nebo pohled nemusíme, nemáme takovou nějakou zjevnou modlu. Přece všichni věříme v Pána Ježíše, věříme v Boha. A On je první v našem životě, my ho máme rádi, ho uznáváme, ho uctíváme. Ale ono se to někdy projeví v takových krizových situacích v našem životě, že co je tím naším Bohem. A minule jsem vzpomínal takovou věc, že když je mi zle, tak co je moje první myšlenka? K čemu se uteču? Je to modlitba a Bůh? A nebo jsou to prášky třeba? Tím nechci naprosto říct, že nemáme užívat prášky, protože Pán Bůh je dal, aby jsme je užívali.

[6:42] A je to velká pomoc od Boha. A že abyste někdo to nechápali nějak zle. Ale na co spolíhám v životě? Volám na prvním místě všechny svoje známy. Povolám k Bohu, nebo spolíhám na to, že když mám krizi, tak že Bůh se postará jakýmkoliv způsobem, anebo že buď mám, anebo nemám peníze. A tam se to někde projeví, že co je v mojem srdci, jako ta jistota mojeho života, ten můj Bůh, bez kterého se nedokážu představit, že přežiju. A nebo radost ve svojem životě, kterou mám, protože nemám tuhle věc, která je dobrá, legitimní, správná, ale když ji nemám, anebo kdybych ji neměl, tak se zhroutím u život, nejsem naplněný, anebo je moje naplnění ještě někde jinde.

[7:57] A to jsou také jemné věci, které můžeme mít a které já mám. A od čeho potřebujeme být osvobozovaní nebo utíkat. Ne, že to nemůžeme mít, ne, že nám to Bůh nedopřává, ne, že za to nemůžeme děkovat, ale aby to nebylo něco, na čem jsme závislí. Že to můžeme mít z boží ruky a nejsme tím svázaní třeba. Je to, tak právě proto je to také těžké i téma. Modla je taky opravdu něco, čemu obětuju. Čemu obětuju svůj čas, svoje peníze, svoji pozornost. Protože to hrozné na modlářství je, že modla vždycky chce nějakou oběť. A z začátku to může být málo a je tam velké uspokojeně, ale potom, když by nás něco svázalo, tak můžeme vidět ty oběti. Že někdy jsme schopni obětovat pro to, co my chceme a svoji rodinu, vztahy, pozornost, děti, zdraví.

[9:11] Protože modlář vždycky chce nějakou oběť. A to zase neznamená, že my, když něčeho chceme dosáhnout, že proto musíme přinést nějaké oběti. Prostě když člověk něco chce, tak vždycky musí se v něčem omezit, něco, prostě někde si ukrojit třeba ze svého času, nebo někdy i kousku z té rodiny, ale kde je někde ta hranice mezi tím, že prostě už jsem tomu obětoval to a už je to poznat. A kde je to jenom něco, co potřebuju třeba na čas, nějakým způsobem se něčeho vzdát. A potom poznáváme, že nás to nakonec ničí. A to, co ještě na té modle hrozného je, je, že když se dostane nějaká věc nebo nějaká naše idea, za kterou jsme schopni položit život, prostě zápasit za svůj názor, který máme, který se nám může stát modlou.

[10:21] A obětujeme pak třeba vztahy ve sboru, bratry a sestry. Tak, že ty modly nás tak oslabují, že nás to vydává na pospas zlým věcem, žádostem. A nejsme schopni ovládat svoje žádosti, protože tam není Bůh, který by nám dal sílu postavit se tomu, co je zlé. Takže proto je to tak nebezpečné. A znovu tím začínáme. A proč předtím apuštol Pavel, apuštol Jan, říká, děti, varujte se modlářství. Utíkejte od něho. Tak proč to tady takhle zmiňujeme? Protože to je nebezpečné. A se říká, nepřemýšlej o tom, kam až můžeš bezpečně zajít ve svém životě. Ale radši uteč.

[11:23] Jozef ve starém zákoně, když byl ve službě toho Putifara, on byl pryč a jeho žena se mu den za dnem nabízela. Odvolával, každý den odvolával. A pak utekl. Aby si zachránil prostě, že on věděl, že by podlehl. Tak utekl. A získal život. Přice za to byl ve vězení potom, ale pán Bůh si to použil. Ale zachránil se. Zachránil svůj život, čest svého pána a boží čest. Takže pokud jsme i v pokušení a v něčem takovém, tak kdo uteče, ten vyhraje. Je to varování a je to napomenutí. Ale to, co je vidět, takhle aspoň na okraj, v tom je, jakým způsobem to apostol Pavel podává.

[12:25] Tak milovaní. Milovaní bratři, utíkejte. Záleží mu na nich. Má je rád. Nechce pro ně zlé, ale chce pro ně dobré. A proto jim to říká. Takže taková vedlejší věc z toho, že když my napomínáme někoho nebo chceme někoho napomenout, tak aby jsme si vyprosili, aby to bylo vidět, aby to bylo upřímné, že to je z lásky. Protože ten druhý to vycítí. Jestli prostě jsme za ním jenom přišli, protože toho nás nějak pohoršil nebo něco se stalo. A nebo jestli ho máme rádi. Moji milovaní bratři. Takže to je ta první věc. A ta druhá je, a teď nevím, jak jsem to tady nazval v tom slajdu, ta druhá část, protože tady jsem si nebezpečím od lásky.

[13:31] Ano. Tak děkuju. A tady to mám pro sebe pracovně nazvané V čem jedeš? Někdy se to tak říká. Ty podívej se, v čem jedeš? V čem máš účast? V čem máš podíl? Čeho se účastníš? A to je taková otázka možná, kterou bychom mohli schrnout tu další část. Protože místo toho, aby oni utíkali, tak těm korentianům hrozilo, že budou mít kontakt, že v tom pojedou, v tom modlářství. A možná si to neuvědomovali, a proto jim to apostol Pavel říká. A proto je taky vyzýva, aby přemýšleli. A to je zase na okraji další druhá věc, že když my chceme, aby druhý lidé něčemu rozuměli, proč něco nemají dělat, nebo chceme jim říct, aby něco nedělali, tak jim potřebuje říct proč. Přemýšlejte, zapojte svůj mysl.

[14:31] To je pro nás, jako pro křesťany, strašně důležitá věc. Přemýšlej o tom. A teď jim dává dva příklady. Zase z křesťanské praxe a z praxe Izraele. Takže ta první věc je příklad večeře páně. A chce, aby přemýšleli o tom, co se děje u večeře páně. Je tady kalich. A je tady chléb. Je tu kalich požehnání. Jak tam krásně vyjadřuje k tomu, k naší večeři páně, kterou chceme mít dneska. Je to kalich požehnání. Protože kolik požehnání nám pán Bůh dal v tom, že pán Ježíš za nás umřel. A my si to můžeme připomínat. A to je něco úžasného. Je tu kalich, anebo aspoň ta jedna nádoba, která byla, než se to rozlilo do těch kalíšků. Je tam to víno, které znázornuje to krev pána Ježíše Krista prolitou za naše hříchy.

[15:41] A to zase nejde jenom o tu krev. Ta krev znamená smrt. Že Ježíš prolil svoji krev, to znamená, že umřel. Že nejenom tam trpěl, ale že to přišlo až do konce. Že ta boží láska byla tak velká, že umřel za mě, za moje hříchy, za tvoje hříchy, aby jsme mohli být spaseni, aby nám mohlo být odpuštěný. Je to kalich požehnání, že my skrze něho přijímáme obrovské požehnání do svojeho života. A zároveň to požehnání je tam v tom, že my za něj děkujeme, že žehnáme Bohu za to, co udělal pro nás. Že je to obrovská radost. A v Žalmu je jeden nádherný verš. Jak se odvděčím hospodinu za to, že se mě zastal. Zvednu kalich z pásy. Jak nejlépe vyjádřím svoji vděčnost za to, že hospodin mě zachránil tím, že to přijímu.

[16:48] Zvednu kalich z pásy. Přijímu to a budu ho chválit. Že to je kalich požehnání, který přijímáme. A je tu chleb, který symbolizuje to tělo Pána Ježíše Krista přibité na kříž. A je to zase symbol jeho smrti za nás. Že to nebylo jenom nějaká duchovní, nějaká klinická smrt. Nebo prostě něco, že tam omdlel a pak... Ne, to byla smrt. Prostě jeho tělo bylo přibité na kříž. A my to můžeme brát do ruky a můžeme si to připomínat, že taková, hmatatelně taková byla boží láska k nám, ke mně. Že to tělo bylo lámané. Na jednu stranu, říká Pavel, je to obyčejný chleb. Je to obyčejný kalich a víno. Ale důležité je, co se při tom děje, při té památce.

[17:52] Že když přijímáme tenhle kalich požehnání a přijímáme chleb s vírou v oběť Pána Ježíše, tak říká, máme účast skrze to, co se děje. Ne skrze ty elementy a že by se tam něco proměňovalo, ale skrze to, že přistupujeme vírou k němu, tak máme vírou účast na tom, co pro nás udělalo. Na jeho krvi a na jeho těle. Že ta jeho smrt je i pro mě. Že je byla vylitá i pro mě. Že i mě očišťuje. Že i nade mnou má moc. Že to jenom nepřipomínám, že se to kdysi stalo. Ale tady a teď vyznávám a přijímám, že jeho krev mě očišťuje. Že to je můj život. Že to je moje potrava. Že z toho žiju. Že z něj žiju. Že Ježíš je chleba, který žiju, který přijímám. Vyjadře společenství s pánem Ježíšem Kristem. Nejenom uznání toho faktu, že umřel.

[18:54] Ale nějakým prostě to, co nám duch svatý zprostředkuje a co neumíme vysvětlit slovy dost dobře, je, že máme podíl. Máme účast. Společenství s pánem Ježíšem Kristem, který je přítomen, protože vstal z mrtvých. A na tom, co udělal. Na tom výsledku a odpuštění, záchraně a spasení. Takže a to říká, a to přijímáte. A takže vás to spojuje. A potom ještě ten druhý účinek, který to má, nejenom, že nás to spojuje s pánem Ježíšem, ale i spolu navzájem. Protože říká, máme účast na jednom chlebu. Proto jsme my mnozí jedno tělo. Protože když přicházíme a jíme z toho jednoho chleba, máme účast na jednom pánu, tak on nás spojuje. V něm jsme spojeni. My jednotlivci, jak jsme různí tam, prostě v té životní situaci, ve které se nacházíme.

[20:01] A v té naší odlišnosti, ve které jsme, tak všichni vyznáváme, že ho potřebujeme. A to z nás dělá jeden lid. Jedno tělo. Církev, zbor. Takže je to spojení s pánem, je to spojení jeden s druhým. A potom ten druhý příklad jsou oběti Izraele. Když Izrael obětoval, když přinášeli oběti, tak říká Pavel, mají účast na oltáři. To znamená na tom, co se na tom oltáři děje. Tam se to zvíře obětovalo. Na znamení odpuštění a smíření s Bohem. A Izraelci část z té oběti jedli. Spolu s kněžimi a i na těch určitých obětech měli Izraelci účast, že je jedli část z nich. A mělo to znamenat, ten symbol, ten symbol, Titulky vytvořil obětvým. Děkuji. To obnovení toho vztahu, protože jídlo vždycky znamenalo vztah, blízkost, obecenství s těm.

[21:07] A ta oběť znázorňovala to, že můj vztah s Bohem je znovu v pořádku, je usmířený, můžu být s ním, můžu s ním stolovat. A to je při té večeři, páně, stolujeme s pánem Ježíšem. A takže zase, není úplně důležitá ta materie té oběti, ale to, co se tam děje u toho. A teď to Pavel srovnává s tou účastí na jídle v tom pohanském chrámu, protože i tam se obětovalo to maso božstvům a taky to znamenalo určité společenství. Těch lidí, kteří tam byli a obecenství s nějakou tou modlou, které se obětovalo. A na to byli zvyklí ti korintěni, protože chodili do těch chrámů dřív, ještě než se staly křesťany a někteří i potom. To, co je důležité, Pavel znovu potvrzuje, že ta modla nic neznamená. A že to maso je normální maso, jako každé jiné.

[22:10] Že ta modla není nějaký bůh, protože na to nemá nárok. Neexistuje nějaký Zeus nebo prostě něco, jakékoliv božstvo bychom si jmenovali. Ono není. Ale říká Pavel, ale pozor, zatím je určitá duchovní skutečnost, protože to, co oni obětují, neobětují Bohu, ale démonům. Takže je tam duchovní nebezpečí, které zatím je. A tím společným jídlem se vyjadřuje nějaká sounáležitost, účast na té modle nebo na tom démonu. Takže tak jako při večeři, Páně, je to chleba, je to víno, tak jako tam je to maso. Ale důležité je, co se u toho děje.

[23:13] Ta účast při večeři Páně nás spojuje s Pánem Ježíšem, dává nám účast na jeho oběti. To jezení v tom pohanském chrámu spojuje lidi s těmi démonickými vlivy nebo vystavuje člověka jich vlivu. A proto apostol Pavel ty korentiany varuje, aby to nebrali na lehkou váhu, pokud na takové věci chodí a účastní se jich. A protože je to hodně, tam naráží v tomto chodílech na tu svobodu, přece mám svobodu v tomto dělat. Nic to není, nic to neznamená, je to úplně obyčejná věc. Tak Pavel říká, to je pravda, ale pozor. A pokud si to neuvědomovali, tak teď jim to říká, aby si to uvědomili a dali si pozor. Není to tak, že by mohli být nějak posedlí s tím, protože když má věřící člověk v srdci ducha svatého, tak ho chrání.

[24:15] Ale to neznamená, že ho nemůže nějak trápit, ta zlá moc. Prostě něco tam vnést do toho života, co tam být nemusí. Čemu se nemusí vystavovat. A proto je varuje, že pokud jste si to neuvědomili, tak dejte na to pozor. Pokud jste si to uvědomili, tak říká, tak teď musíte dát ještě větší pozor. Protože nemůžete dráždit Pána Boha. Nemůžete mít účast na Ježíši a účast na modlách. Ježíš vás vykoupil, vy přijímáte jeho, děkujete za jeho oběť, ale zároveň přijímáte i něco, co není z něj. A Bůh je žárlivým Bohem a nesne se nikoho a nic, co by bylo jeho konkurentem. Protože chce, aby jsme byli celé jeho. To bylo v té době, kde to zažívali ti korenčtí. Ta aplikace do našeho života není úplně jednoduchá.

[25:17] A já se musím přiznat, že úplně nevím, jak to aplikovat. A je to výzva pro to, aby jsme o tom přemýšleli. Jaký význam to má pro nás. A určité věci nebo principy v tom si můžeme říct. A potom to nějak promyšlet. A máme si dát pozor určitě, jestli se neúčastníme ve svojím životě něčeho, co tenhle svět obětuje nějakým modlám. A určitě je ten princip také oddělenosti, té vnitřní oddělenosti od světa. Ne, aby jsme utekli ze světa, ale aby jsme byli svatí. Oddělení. Aby jsme ne v neděli děkovali za to, že a přijímali s vděčností kalich a víno a přijímali Pána Ježíše a děkovali za to, že za nás zemřel.

[26:18] A pak v pondělí a v úterý žili úplně jinak. A byli namočení v něčem, co je hřích. A jsme neseděli na dvou židlích, jak se říká. Neměli, nechtěli mít i to z křesťanství, i to spasení. Jsme se dostali do neba a pak si trošku chtěli užít a žili jinak během týdne. Tak říká Pavel, že to není možné. A že některé věci, které jsou, tak buď jsou šedá zóna, ve které si každý křesťan musí vyprosit boží moudrost, jestli do toho může jít nebo ne. A někdo ano a někdo ne. A pak jsou vyloženě věci, o kterých víme, že jsou hřích a do kterých nemůžeme jít. A nemůžeme tak jako ani do nich nakročovat. To říká právě Pavel, utečte od toho.

[27:20] A aby jsme v tom neměli účast. Jestli se neúčastním něčeho, co tenhle svět obětuje modlám. A to je ten systém přemýšlení, hodnot, který má tenhle svět. Prostě to, abych někdo byl, abych měl tituly. Jenom proto, abych se vyrovnal. Ne, že by to byl zase špatný mít titul. Protože my jsme povolaní k tomu, abychom co nejlíp studovali, abychom to mohli použít pro Boha. Ale v tom, v té honbě. za něčím, nebo za majetkem, nebo za technikou, nebo za vědou, nebo to, aby jsme měli moc a vliv. Jeden kazatel mluví i o sportu, což je taková věc pro mě, která není úplně jednoduše zkousnutelná, ale stojí za to za přemýšlení. Protože dnešní vrcholový sport je opravdu, to je něco, kde se obětuje.

[28:29] Zdraví, prostě všechno tomu obětují ty sportovci. A zase neznamená to, že by nikdo nemohl být sportovcem, nebo prostě chodit na nějaké sportovní události, ale nakolik je to smysl mojeho života, anebo třeba služba. Nakolik je to zapojení se v té modlo službě, tomu, že tomu prostě všechno obětuju. A nakolik mě to pohltilo, tak to je třeba otázka, protože já mám rád sport, tak to je něco, nad čím člověk může přemýšlet. Protože zase jsou věřící sportovci. A myslím, jestli jste někdo viděli film Chariots of Fire, ohněvá kola, tak to bych doporučoval, je to o jednom křesťanském běžci Eric Liddell, který byl i misionářem. Ale rozhodně je tam to varování v tom, v čem jedu.

[29:30] Jestli už to není prostě ta účast na tom systému toho modlářství. A v tom, že se ještě pak sází na sportovce, na tom, kdo vyhraje. A další věci, které jsou s ním třeba spojené. Co miluju? Jestli miluju něco víc než Boha. A poštol Jan to říká, kdo miluje svět, není božím přítelem. Takže je to široká oblast, je to taková jemná oblast, kde každý z nás může prosit za to, aby nás tomu pán Bůh vedl a dával nám to rozpoznávat. Jestli je to OK, anebo není. Takže, když to schrneme, tak je tam ta otázka. Je v mojem životě nějaká modla.

[30:30] Mám něco, čemu víc věřím. Čemu, z čeho beru větší uspokojení, naplnění ve svém životě a radosti ve svém životě, než je Bůh. To neznamená, že nemáme mít, nemůžeme se radovat z něčeho. Ale jestli je to něco, když to nemám, tak se mi zhroutil svět. A nebo ta druhá, jestli se neúčastním náhodou ve svojem životě na tom systému modloslužby, na něčem, čemu lidé obětují, a není to Bohu. A já bych v tom byl zapojen. Tak to, aby jsme nad tím přemýšleli a nechali se v tom Pánem Bohem oslovit a vést. A nebo, jestli žiju v neděli, jinak, a tam děkuju za záchranu, a jinak žiju v týdne, v týdnu. A mám účast na jednom stole a mám účast na druhém stole, který Pánu Bohu nepatří.

[31:38] Tak můžeme si teď dát takovou chvíli stišení a můžeme se každý v tichosti modlit. Můžeme zůstat sedět, každý se můžeme modlit a být před Bohem. A já to potom ukončím hlasitou modlitbou, ale zároveň můžeme děkovat Pánu Bohu za to, co On pro nás udělal. A možná prosit za to, aby jsme se utíkali k Němu a viděli, že On je neskonale víc, než nám může cokoliv a kdokoliv nabídnout. Tak se můžeme stišit. Pane Ježíši Krste, tak ti děkuji za to, že ty jsi za nás umřel na kříži a že ty nás chceš naplňovat. Tak prosím, aby ty jsi byl tím naším naplněním. A děkuji za věci, které dáváš v životě a tak prosím, aby ty dobré dary, které dáváš, se nám nemuseli stávat modlami. A pokud někde jsou, abys nám to ukázal, abysme ti to mohli dát.

[32:42] A znovu se vracet k tobě. Aby si ukázal, jestli já nežiju někde jednou nohou mimo. A aby jsme opravdu oběma těma nohama stáli na tobě. Tak i v tom, čemu nerozumím v tomhle oddílu nebo nerozumíme, tak prosím, aby ty jsi nám to tak dával milost to pochopit a žít podle toho. Děkujeme ti za tebe a jeden za druhýho. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20250921/utikat-pred-modlarstvim · Last updated: 2026-10-15