# Jsme posláni

> Sermon from 26 October 2025, Pavel Coufal (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 26 October 2025
- **Preacher:** Pavel Coufal
- **Duration:** 24:24
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-10-26-Jsme-poslani-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-10-26-Jsme-poslani-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Už jsme kromě skvělých seminářů na mnoho různých témat slyšeli v pátek velmi inspirující slovo od Dejva Pettyho o našem misijním poslání. V sobotu od bratra Alojse Boháčka o misijním prostředí našich zborů. Včera večer jsme slyšeli misijní výzvu od vládi Zemana. A dnes ráno chci, abychom vzali vážně i to, že máme misijní zdroje, které máme pro naplnění našeho poslání. A k tomu našemu dnešnímu přemýšlení přečteme text z Matoušova Evangelia z 28. kapitoli od 16. do 20. verže. Prosím, povstaňme. Matouš 28, 16 až 20. Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galiléje, nahoru, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klanili se mu. Ale někteří pochybovali.

[1:01] Ježíš přistoupil a řekl jim. Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky. Krčte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého. A učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Pane Ježíši, děkujeme za toto poslání, které jsi nám dal. A prosím, aby jsi byl v tuto chvíli uprostřed nás, aby se z nás dotýkal, našich srdcí. A aby si každému z nás dnes dopoledne něco řekl do jeho života. Amen. Prosím, posaďte se. Tak učedníci se tady setkávají s pánem Ježíšem na nějaké hoře v Galileji. Jsou tam proto, že jim to předem oznámil. On jim tam předem pozval, že se tam s nimi setká. A když slyšíme, že se s nimi setkává nahoře, tak jako čtenáři Biblé jistě zpozorníme.

[2:08] Protože vždycky, když se v Bibli děje něco nahoře, tak se děje něco mimořádného. Pán Bůh se setkává s člověkem na různých horách. A možná, že i my máme ve svém životě různá místa setkání s Bohem. Můžeme si vzpomenout na horu Sinai, kde se hospodin setkal s Možíšem a dal mu tam svůj zákon. Nebo na hoře Oreb, Choreb, to je vlastně také Sinai, se setkal hospodin s prorokem Eliášem a dal mu tam nové poslání. Nahoře proměnění se Ježíš s Možíšem a s Eliášem setkali, ukázal se třem učedníkům ve své slávě. A mohli bychom jmenovat další a další místa, kde se děje něco na nějaké hoře. Takže když slyšíme, že Ježíš se setkává s učedníky nahoře, musíme zpozornit. V přítomnosti Božího syna děje se něco mimořádného. Spatřili ho a klaněli se mu.

[3:11] Ale někteří pochybovali. Tak ta reakce učedníků je tak trošku nejednoznačná. Oni ho uctívaní, oni se mu klaní, vznávají mu poctu jako Bohu. Před člověkem by se takto neklaněli. Bylo to jednoznačné vyjádření úcty ukřižovanému a vzkříšenému pánu, pánu Ježíši. Ale někteří pochybovali. O čem pochybovali? Čím si nebyli, tak úplně jistí. Jestli Ježíš opravdu ten Mesiáš, ten Boží syn, kterému mají vzdávat božskou poctu. Nebo mají malou víru, jako Petr, když kráčel po vlnách a najednou se začal topit, protože měl malou víru, nevěděl, jestli to vzvládne. Váhají, jestli se tady opravdu děje to, co Ježíš slíbil, že tady musí zemřít a že musí vstát z mrtvých.

[4:12] Nejsou si jistí, že to je opravdu skutečné? Bojí se toho, že to všechno skončí a zase bude život stejný? Když slyšeli to svědectví od žen u prázdného hrobu, slyšeli svědectví dvou učedníků, kteří se setkali s živým pánem na cestě do Emmaus, sami se setkali s Ježíšem, proč pochybují? Asi bychom možná v této situaci od nich čekali naprosto jednoznačnou a spontánní reakci, bez pochybností, bez váhání, prostě v úžasu před pánem pokleknou a vyznají, ty jsi pán. A odevzdají mu znovu svůj život, jednoznačně, na 100%. No, dřív než je odsoudíme za takovou divnou reakci, možná bychom se mohli podívat sami do svého života. Možná i já bych byl v té chvíli tak zmatený z toho, co se děje, že bych sice poklekl před pánem, ale zároveň bych možná v sobě měl spoustu otázek, nejistot, obav, zmatek.

[5:22] Možná bych i já potřeboval trochu více času na to, abych si to v hlavě všechno srovnal, co se to děje, kolikrát i já pochybuji. A nejsem naprosto jednoznačný a pevný ve své víře, ve vzkříšeného pána, jeho moc. A nejsem stoprocentní ve svém uctívání pána a ve své oddanosti jemu. A to navzdory tomu, že my už dnes máme to, co oni tenkrát ještě neměli. My už máme ducha svatého, jeho moc. Oni teprve měli prožít to naplnění duchem svatým o letnicích, po kterém už nepochybovali, ale šli. Ano, přiznejme si, že i my často pochybujeme, váháme, jsme nejistí v tom, co se s námi děje, jestli máme jít, nemáme jít, co máme dělat, kdo je vlastně Ježíš. A právě proto přichází pán Ježíš do našeho života, aby to všechno změnil. Aby je i nás povzbudil a utvrdil v tom, kým je a k čemu nás posílá.

[6:26] Takže pán Ježíš se tady nezdržuje tím, že by jim nějak vyčítal, že by nějak káral za jich malou víru. Ale jde rovnou k věci a dává jim to, čemu my dnes říkáme velké poslání. A to poslání je opravdu velké. Jděte ke všem národům. To poslání zahrnuje celý svět. On je pán nad všemi národy. A proto posílá své učeníky ke všem národům. Jděte, jděte, výjďte, ven. Církev má být v pohybu, venku. My nemáme být nějakci ustrnulí, spokojení sami se sebou, uzavření v těch svých krásných zhromáženích, ve svých pocitech, u svého dobrého kafíčka, zábavných programů. Máme jít ven, za kamarády ve škole, za sousedy, v ulici, kde bydlíme, ve městě, ve vesnici, v práci ke kolegům a dál do dalších měst a dalších měst, až na sám konec světa.

[7:31] A Pán Bůh chce, aby ho poznali všichni lidé. A je to opravdu velké poslání, činit ze ztracených lidí Ježíšovi učeníky. A když už máme jakoukoliv profesi ve svém životě, tak ten největší smysl našeho života je v tomto. Znát Boha a učinit Ho známým všem lidem. Znát Boha a učinit Ho známým. To je nejhlubší smysl našeho života. Aby i lidé Jeho poznali. Aby v Pánu Ježíši Kristu našli svého zachránce s hříchou, smrti, soudu. Aby v něm našli skutečný život. Aby v něm našli Boha a přítele. Pro tento život i pro ten život budoucí. Činit Ho známým po celém světě. Pro Jeho slávu. Nebeský Otec chce, aby ho poznali všichni lidé. A chce mít co největší rodinu svých dětí. Po celém světě.

[8:34] A tak máme činit učetníky. Učetník je takový učeň. Který se učí. Učí se od svého mistra. A tak ten Ježíšův učetník. Ten se nejenom raduje z toho, že našel Pána. Že se znovu zrodil. Že byl pokřtěn. A že je v té boží rodině. Je smířený s Bohem skrze Krista. Vyznal svoji víru v Krista. ve kstu, které znamená, že je pokřtěn. Ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého je spojen. Je spojen. Identifikován s Bohem. Připojen k Bohu. Ale zároveň skrze Krista je připojen k jeho tělu. K církvi. S myslním zborem. A teď se učíme. Jako učeníci. Učíme se žít podle Ježíšových příkazů. Ale pozor. Nejenom porozumět. Nejenom porozumět. Ano, my musíme nejprve porozumět a pochopit. My potřebujeme, aby nám to dávalo nějaký smysl.

[9:37] Ale v tom učení, učenictví nejenom o tom, abychom se neustále sytili teorií, znalostmi. Ruku na srdce, milí bratři, milé sestry, milí kazatelé, kteří jste tady. Nejsou naše sbory hlavně takovými školními posluchárnami. Kde se učíme, posloucháme, posloucháme, nabíráme spoustu důležitých, nebo někdy méně důležitých, teoretických znalostí. Ale co s těmi znalostmi potom děláme? Páne Ježíš říká, učte je zachovávat. Učte je žít podle všeho, co se vám přikázal. A to každý den a v každé situaci. A tady bychom měli skutečně zpozornět. Církev není diskuzní klub. Dobře mi rozumějte. Páne Ježíš také diskutoval se svými učeníky, vedli spolu tolik zajímavých rozhovorů. To samozřejmě, ano. My se vlastně učíme skrze ten rozhovor.

[10:39] My to musíme promýšlet a mluvit o tom. Ale tady nejde jenom o nějakou nezávaznou diskuzi. Tak jsme si o něčem hezkém popovídali. O duchovních věcech. A přitom si budeme žít pořád podle svých vlastních představ a plánů. Páne Ježíš říká, že ten, kdo jenom slyší jeho slova a nežije podle nich, tak je podobný blázen jako ten, který postavil svůj dům na písku. A tam přijde nějaká obyčejná nebo těžší životní krize. Nějaký problém. A celý ten náš život se potom hroutí. Když podle toho nežijeme. Páne Ježíš říká, milujete-li mne, budete zachovávat. Má přikázání. Jan 14.15. Ta naše poslušnost Ježíši je věc naší lásky. A proto i my se učíme nejenom vědět o božích přikázáních, o Ježíšových přikázáních, ale učíme se je žít.

[11:40] A to je velmi důležité, milí mladí přátelé. Totiž jenom tak můžeme s boží milosti zažít, že nás Ježíš bude proměňovat. Bude měnit náš život, bude měnit naše postoje, naše myšlení, naše skutky, náš styl života. A to bude skutečná duchovní transformace našeho života. Číňte mi, učeníky. Jednoho po druhém. Neustále má narůstat počet lidí, kteří znají pána, kteří ho následují celým svým životem k jeho slávě, kteří ho uctívají, kteří slouží druhým lidem. Je to opravdu velké poslání. A my jsme to naše velké poslání tak nějak zkonkretizovali do té naší desetileté misijní vize. Mission possible. To znamená, že to poslání je možné skrze Krista. Skrze Kristu v kříž. S ním je to možné. A toužíme vidět do desetilet 2035 nových pokřčených věřících.

[12:44] Jak jsme viděli v tom úvodním videu, je možné, aby každý z nás přivedl do desetilet jednou člověka k víře nebo pomohl na jeho cestě k Bohu. Chceme vidět 20 nových zborů nebo stanic. A už teď jsou začínající zbory a už teď se chystají někteří, kteří by chtěli jít a zakládat nové zbory. A chceme vidět 35 nových vedoucích společenství, nových kazatelů. Víte mi, kazatel je taky stárné. Už to tady bylo zkráno řečeno. A máme málo kazatelů i těch třicátníků, řekněme. My potřebujeme kazatele a potřebujeme samozřejmě vedoucí společenství, zakladatele zborů. A to je všechno výzva. To je všechno výzva pro nás. Možná si říkáte, je to moc? Je to příliš troufalé číslo? Někteří říkají, že to je moc malé. Že jsme si měli dát větší cíle. Jiní zase říkají, že jsme moc jako ulítli. Že to jako tak není moc možné. Nevím, co si o tom myslíte vy, ale já prostě potom toužím.

[13:48] Já potom toužím a modlím se za to a hledám, jakým způsobem se to může začít uskutečňovat. Ale určitě to... To neznamená, že když Pán Bůh dá a tyto cíle se stanou skutečností, že máme splněno, že si zajedeme jako BB na společné konferenci na Bahamy. Nebylo by to krásné, ale toto neznamená, že už máme splněno, ten cíl je celý svět. A to neznamená, že když bychom něco z toho úplně přesně nenaplnili do puntíku, že jsme se lhali. To tak neznamená, znamená, že toto je náš směr a my tím směrem chceme jít a my chceme hledat cesty a chceme se vzájemně pozbuzovat a motivovat, abychom byli opravdu misijní církev, misijní jednota, aby každý zbor a každý jednotlivec byl zaměřený na evangelizaci, na evangelium, na misii. Možná to jsou pro nás velká abstraktní čísla v celé republice.

[14:50] Já žiju někde v nějakém městě, někde ve svůj život, ale v podstatě jde o toto. Jde o moje svědectví ten konkrétní den, kdy mě pán Bůh někoho pošle do cesty. A já se za to chci modlit ráno. Pane Bože, pošli mě dnes někoho do cesty. Komu bych měl vydat svědectví o tobě? Komu jich mohl říct o té naději, kterou mám v tomto zmateném světě? Jde třeba o drobnou službu, kterou ve jménu pána Ježíše, v jeho lásce, třeba udělám lidem okolo mě, sousedům, pomůžu jich v jejich těžkostech. Jde o to, že se zapojím do misijní služby v Mádeži nebo ve Sboru, tak, abychom získávali nové přátelé, nové kamarády, vaše spolužáky, vaše sousedy, kolegy u vás ve městě. Že budeme hledat cesty a budeme dělat všechno pro to, abychom získali dženzí a abychom získali alfu, ale i mileniály a nakonec i ty husákovi děti, ale úplně všechny, úplně všechny, každou generaci, každou generaci pro Ježíše.

[15:58] A že i já a každý z nás, že budeme ochotní k tomu přidat něco málo, to, co budeme moci. A potom tyto velké společné cíle se mohou naplnit skrze jednotlivé, možná drobné, každodenní kroky, každodenní činy, každodenní svědectví každého z nás a službu každého jednotlivého sboru a společenství. Kežby vznikalo mnoho dalších učenických skupinek a domácích skupin, a možná některé z nich prožijí to povolání, že půjdou a založí novou stanici, nový sbor. A kežby každý z nás nacházel svoje jedinečné místo ve službě pánu, podle svých obdarování, protože každá služba je pro pána důležitá. A zase některé z nás si pán Bůh povolá ke službě vedení, ke službě kazatelů, pastýřů, zakladatelů zborů. Možná váš zbor založí několik zborů, možná, že se spojí několik zborů, aby založil jeden zbor. Možná váš zbor nezaloží žádný zbor, ale možná, že od vás výjdou někteří lidé a přidají se do misijního týmu jiného zboru.

[17:07] Je to vždycky smutné, když se máme s někým loučit. Na druhou stranu je to požehnání, protože my jsme ve společném poslání. My jsme v tom společně. Jde o věc Božího království v naší zemi, o záchranu lidí, o naše poslání v tomto světě. Je to opravdu velké, protože Boží srdce je velké. Bůh tak miloval svět, že dal svého syna. Co jsem ochotný dát já pro něho? Pro Boží plán s tímto světem. Je to velké poslání. A může to na nás působit jako opravdu nezvladatelný úkol. Ale Boží zdroje jsou opravdu velké. Boží zdroje jsou tyto. Je to Ježíš a jeho autorita. Jeho moc, jeho pravomoc v tomto světě. Je to Ježíš a jeho přítomnost mezi námi.

[18:09] Pane Ježíš říká, je mi dána veškerá moc, veškerá pravomoc, autorita na nebi i na zemi. On je pán, ten ukřižovaný, zabitý, ale vzkříšený pán, pánu a král králu. Je vyvýšený nade vším. My v tom slyšíme naplnění proroctví proroka Daniele. Který říká v sedmé kapitole, viděl jsem v nočním vidění. Hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby syn člověka. Došel až k věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine a jeho království nebude zničeno. A puštol Pavel o něm píše v efeským první kapitole sílu svého mocného působení Bůh prokázal přece na Kristu. Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích.

[19:14] Vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly a panstva. Nad všechna jména, která jsou vzývána. Jak v tomto věku, tak i v tom budoucím. Všechno podrobil pod jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem. Plností toho jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. Ježíš Kristus je pán. On vládne. On vzkříšený, sedící na pravici boží, který seslal Ducha Svatého, který je s námi. Je mocen křísit mrtvé. On má moc křísit ty, kteří jsou duchovně mrtví ve svých vinách, ve svém hříchu. A dát jim nový život, když to víme sami. Sami jsme to prožili na sobě. Proč by to pán nemohl dělat s dalšími lidmi? Před pár dny na mě na sociálních sítích vyskočilo takové krátké video se svědectvím jedné ženy.

[20:19] Byla to bývala pornoherečka. Žila bez Boha, daleko od něho, nemusíme to příliš rozebírat. Ale potom se setkala s Evangeliem. A uvěřila a pán Ježíš změnil její život. A ještě nějakou dobu se hodně za sebe stydila. A nebyla schopná o sobě mluvit. Nebyla schopná mluvit o tom svém minulém životě a o pánu Ježíši Kristu. Ale pak jí to došlo, že si nesmí nic nechávat pro sebe. A že když pán Ježíš dokázal změnit její hnusný život a dát její život nový a čistý, potom Ježíš má moc změnit každého člověka. A tak začala vydávat Radostné a vděčné svědectví, otevřené svědectví o tom, kým byla, ale kým je teď. A co s ní Ježíš dělá? A jak Ježíš mění její život? A jak Ježíš vládne nad jejím životem? Ano, je to Ježíš, je to jeho moc, která láme moc hříchu nad námi. On vysvobozuje. A jestliže nás Ježíš posílá do tohoto světa, tak to není o naší síle, není to o naší schopnosti lidi přesvědčit, je to o něm.

[21:25] On je pán. My jenom vydáváme svědectví o tom, co Ježíš udělal a co dělá s námi. A zveme, zveme lidi, aby šli spolu s námi. Je to o jeho moci. On otevírá dveře. A když on otevře, tak nikdo nezavře. A tento Ježíš nám slibuje, že je tady a že s námi bude po všechny dny až do konce tohoto věku. Že s námi bude až do chvíle, kdy přijde konečné vítězství nad tím zlým, nad zlem, nad temnotou. Až skončí tento věk tmy a pán přijde pro svojí církev a vytvoří nový, krásný svět, do kterého se všichni těšíme. Ježíš je s námi a bude s námi po celou tu dobu. Nebude od nás daleko ani jeden jediný den. Žádný den nebude Ježíš daleko od tebe, když budeme naplňovat naše poslání, které nám dal. Nejsme a nebudeme na to sami a tak si na to vzpomeňme.

[22:27] Pamatuj na to, když budeš ve chvíli, když budeš mít vydat svědectví a budeš takový trošku sevřený uvnitř. Ježíš je se mnou. Ježíš je se mnou. Pamatuj na to ve chvíli, když se budeš cítit osamělý a slabý, když si budeš říkat, že ta moje služba je jako celkem nic. Nevidím žádné ovoce, žádnou změnu. Neboj se, Ježíš je s tebou. Ježíš je s tebou. On je s tebou. On je s tebou. Buď i ty s ním. Tak počítejme s jeho mocí, s jeho osobní pomocí. Myslím, že bychom se měli začít víc modlit a postit a volat, ať mezi námi pán působí svojí moci tyto zázraky nového narození, nových společenství. Aby on pracoval v nás, v našich zborech. A skrze naši službu. Přijď tvé království, tak jako v nebi, ať se děje ta tvoje vůle i na zemi. Na závěr otázka. K čemu tě pán posílá?

[23:29] K čemu tě pán posílá? Co jsi prožil i na této konferenci? Jak k tobě pán Ježíš mluví nebo mluvil? K jakému člověku tě volá, aby jsi zašel? Jaké rozhodnutí jsi udělal nebo děláš v tuto chvíli? Jsme posláni. Ale nejdeme ve vlastní síle, nejdeme se svými schopnostmi. Jsme proto, že nás posílá pán pánu a král králu. Který má veškerou moc v celém vesmíru. A jdeme proto, že on s námi bude každý, každý, každý den. Tak tomu věřme. A poslechněme ho. A jdeme. A já věřím, že s boží milosti uvidíme nové věci. Že pán Bůh je pro nás chystá. Pro sebe, pro svoji slávu. On chystá nové věci i skrze nás. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20251026/jsme-poslani · Last updated: 2026-10-15