# Dárce dobrých darů

> Sermon from 2 November 2025, Jakub 1:16-18, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 2 November 2025
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Jakub 1:16-18
- **Duration:** 24:10
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-11-02-Darce-dobrych-daru-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-11-02-Darce-dobrych-daru-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak pokoji vám, bratři a sestry, přátelé, hoste, všichni, kdo jste tady dneska nedomácí, tak jsme rádi, že tady můžeme být spolu. Jsem vděčný za všechny, kdo slouží, jsem vděčný za tenhle zbor, jsem vděčný za chvály i za ten úvod. A chtěl bych, aby jsme dneska, nebo takhle se zeptám, dostali jste e-mail, o díku vzdání, dostali, dobrý, tak to jsem rád. Já bych chtěl, aby jsme dneska měli takové Vánoce před Vánocemi. Na Vánoce dostáváme dárky, už se těšíte určitě. A taky je dáváme, ty dárky, jako vyjádření vděčnosti. Vděčnosti za to, že Bůh dal ten největší dar nám.

[1:02] A my z té vděčnosti se chceme obdarovávat. A tak se obdarováváme a dárky dáváme a dostáváme. A dneska to uděláme s takým předstihem, že chceme rozbalovat dárky. A tuhle myšlenku teď opustíme a vrátíme se k ní na konci. A teď si můžeme společně najít epištolu Jakubam, první kapitolu, šestnáctý až osmnáctý verš. Epištola Jakubam, slaměná epištola. To je jinak moje taková sláma. Říkal tomu Luther, slaměná epištola. Tak kdo můžete a chcete, tak postaňme ke slyšení tohohle slovac, tady Jakub píše.

[2:03] A říká, neklamte sami sebe, moji milovaní bratři a sestry. Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je z hůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. Tak, tolik zbožil slova, můžeme se posadit. Tak to je jedna ta součást toho připomínání, jak to říkal Pavel v úvodu. Že my si potřebujeme připomínat i to, že pán Bůh je dárce. Od koho všechny ty dary dostáváme, to je velmi důležitá věc. Protože jemu chceme být vděční dneska.

[3:05] Tak to je hned na začátku to, co tady nám Jakub připomíná. Neklámte sami sebe, moji milovaní bratři, každý dobrý dar, každé dokonalé obdarování z hůry sestupuje od Otce nebeských světel. A proč si to musíme připomínat, že pán Bůh je dárcem? Protože někdy bereme věci samozřejmě. Prostě jsme si na to zvykli. A zrak, že člověk může vidět. Pamatuju si, že jednou na Gimplu jsme blbli s klukama na schodech a nedopatřením mi kámoš vrazil, nevím, který to byl prst do oka. To byla taková bolest, a to je jediná myšlenka, která v tu chvíli bylo, pane Bože, ať vidím. Protože to prostě bolelo.

[4:08] A do té doby si to člověk neuvědomuje. Tak vidím, ne? To je něco, co prostě je. Ale v tu chvíli, kdy člověk o to může přijít, tak najednou, jak je to vzácná věc. A ten zrak nám dává Bůh, to, že můžeme mít zdraví. Že se můžeme pohybovat ještě. A že můžeme myslet. A to taky není úplně samozřejmá věc, že můžeme myslet. A už jsem zažil a viděl lidi, kteří už byli potom třeba starší, a kteří už nemohli myslet. Protože už prostě ta demence, která tam byla a ten věk byl tak vysoký, že už to nešlo. A to, že můžeme myslet a že můžeme vztřebávat věci a že se je můžeme naučit, možná pro tu dobu, kdy už si nebudeme moc tak snadno zapamatovat a pak se nám to bude, prostě to tam bude někde, budeme to tam mít.

[5:11] Tak to je úžasná věc. To, že můžeme mít dostatek potravin a všeho, že máme kde bydlet. A pamatuju si, že, nevím, jestli jsem to tady říkal, ale jedna sestra v Chebu se pravidelně modlila vždycky první, když byla první středa v měsíci, tak houkaly syrény všude, jako zkouška. Prostě to se prověřuje jednou za měsíc, jestli to funguje. A ona se potom vždycky modlila, děkuji, že ty syrény houkaly jenom jako zkouška a že u nás není válka. A člověk si říkal, to je taková možná jakoby zvláštní modlitba, každý měsíc to opakuje ta sestra. A pak začala válka na Ukrajině a najednou ta modlitba a ty dětské modlitby toho, pane Bože, děkujeme ti za to, že tady máme mír, dostali úplně jinou dimenzi.

[6:11] To, že máme my pokoj, je samozřejmá věc, protože jsme si na to zvykli. Ale vůbec to nemusí být samozřejmé. A je to něco, co pán Bůh nám z milosti nám dopřává. A tak on je ten dárce toho pokoje a dokonce i pokoje pro ty bratry a sestry, kteří jsou uprostřed těch zkoušek a těch bojů. Takže to je jedna věc, co si potřebujeme připomínat. Věci, které bereme jako samozřejmost, že nejsou samozřejmost a že je tady Bůh, který nám je dává každý den. Potom je některé věci, si možná myslíme, že jsme si je zasloužili. Že jsme si je vlastně také... jako dali sami, protože jsme pilně pracovali, pilně jsme studovali a to, že máme peníze, a tak jsme si mohli dovolit, možná dovolenou, mohli jsme se dovolit ušetřit si na dobré oblečení.

[7:19] A v ten moment můžeme mít ten pocit, že to je něco, co jsem já udělal, co jsem si zasloužil, protože jsem si na to vydělal. A to je částečně pravda, protože my potřebujeme být pilní a potřebujeme pracovat a studovat a ty věci nepřijdou samozřejmě, že prostě budeme čekat, že nic nedělám a pak budu mít, ale stejně. Pán Bůh nám k tomu dal milost a i tyhle dary jsou od něho. A nedali jsme si je sami, nedali jsme si je my, nezasloužili jsme si je, ale můžeme je mít. A je to od toho dárce, který nám je dává. Takže to je to, co nám připomíná Jakub. Nemylte se, bratři, nenechejte se zmást, svést. Každý dobrý dar je od Boha, od dárce.

[8:23] To, že můžeme mít dobré vztahy, že můžeme mít rodinu, že můžeme mít jeden druhého. Dokonce ani to, že jsme se usilovně za něco modlili a že pán Bůh vyslyšel tu modlitbu a dal. Dal třeba nové lidi, dal pokoj do zboru, nebo dal růst. Prostě to není tím, že jsme se za to modlili. My se potřebujeme modlit, ale i tyhle dary, to je všechno to, co se vstupuje z hůry od našeho otce. A kdyby on nechtěl, kdyby on nebyl tak dobrý, kdyby on nebyl tak milostivý, tak to nemáme. A můžeme se postavit na hlavu, můžeme se modlit, jak chceme. Ale Bůh je dobrý, díky mu za to. A tak, ale jenom, aby jsme na to nezapomínali, že dokonce ani to, co si myslíme, že jsme třeba vybojovali nebo si vymodlili, máme bojovat, máme se modlit, potřebujeme to. Bůh to chce, čeká na to, ale není to něco za něco.

[9:28] Je to jeho milost. Bůh je dárce. A i to ovoce, které většinou na tom díku vzdání je, tak úplně jsem si to připomenul dneska ráno. Čím se člověk zaslouží to, že to prostě je? Ono to vyroste. My potřebujeme okopávat, potřebujeme hnojit, potřebujeme to opěčovávat. Ale jenom máme jabloně, několik jabloněk tam je na té zahrádce a jenom pár těch jablíček nakonec zůstalo, protože to prostě buď naďobla vosa, nebo to schmělo už na stromě a nebo to prostě sežrali ty červy nějaké, co tam jsou škůci ještě, jsme to nějak nevychytali. Takže, ale některé tam jsou. A to je prostě milost. My to nemůžeme způsobit, že to prostě dozraje a že to vytrší.

[10:31] Ale pán Bůh je dobrý. Tak on je dárce. Nemáme na to zapomínat. A pokaždé, když něco dostáváme a něco můžeme mít, něco vidíme, něco je krásného, dobrého, tak to odkazuje na toho, který nám to dává. Díky Bohu za to, jaký je. Že Bůh je dobrý, že je štědrý, že na nás myslí, že nás zajišťuje, posiluje nás, povzbuzuje, napomíná, že nás má rád. A to dokonce, i když si to vůbec nezasloužíme, a i v ty chvíle, když si to nezasloužíme. Ta boží dobrota je třeba vidět ve skutcích apostolů, tam v listře. Apoštol Pavel, když sloužil, tak uzdravili chromého člověka. A oni si mysleli, že ty řekové, že se stoupili bohové v lidské podobě a teď jim chtěli obětovat.

[11:34] A apostol Pavel je zastaví a říká, ne, my jsme jenom lidi, ale je tady Bůh, který uzdravil. A teď je tam taková zajímavá věc, který nepřestával dokazovat, sám sebe tím, že vám posílal déšť, dával vám úrodu a radost do vašeho srdce. A to mluví o těch pohanech. Bůh nepřestával dosvědčovat sám sebe svojí dobrotou. I když si to nezasloužíme, Bůh je dobrý. A Bůh je, jak Jakub říká, otec nebeských světel. To je, když se večer podíváte na hvězdnou oblohu, nádhernou, Bůh je otec. On je tvůrce. Ten, který všechny ty hvězdy a slunce a planety a všechny ten nebeská těle se stvořil. A všechno udržuje, všechno řídí, má obrovskou moc.

[12:35] A když to tady Apoštol Jakub říká, tak jako bych chtěl zdůraznit, takového my máme dárce. Pro něho není nic nemožné. Nic pro něho není nemožné. A když on je ten otec těch nebeských světel, když to všechno stvořil a všechno to udržuje, copak by se nepostaral o nás? A pak ještě připojuje a on se nemění. Je stálý. Je ta jistota v tom světě, který se mění. A Boh se nezmění. Nezmění se ve svojí lásce k nám. Jeho milost trvá. Nemusíme se bát, že jednou se mu budeme líbit, jednou bude mít náladu a po druhé se mu nebudeme líbit a už nebude mít náladu na nás. Že se prostě mění, tak jako my lidi. Jsme náladový a někdy se přijímáme a někdy se nepřijímáme.

[13:35] Bůh je neměný, je stálý. Vždycky k němu máme přístup. Vždycky nás slyší. Vždycky je ochoten nás přijmout. Má otevřenou náruč. A jeho láska se nezmění nikdy. Je to otec nebeských světel, u kterého není střídání světla a stínu. Takže on je dárce. Za každým tím dobrým darem můžeme vidět jeho a kež ho tam vidíme. A můžeme být vděční, můžeme ho chválit a oslavovat. A připomínat si to, jak dobrý, jak štědrý, jak milostivý, mocný, stálý je. Děkovat mu a důvěřovat, že když něco potřebujeme, tak on se postará. A ne vždycky se postará tak, jak my chceme, ale vždycky se postará tak, jak to potřebujeme. Tam ten důraz je potom na to, že on je dárcem všech těch dobrých darů.

[14:37] To je zase, neexistuje žádná dobrá, dokonalá věc, kterou máme a můžeme přijímat, která by nebyla od něho. A pokud je opravdu dobrá a dokonalá, tak je to něco, co pán Bůh dal. Ať už je to někdy nádherná hudba, nebo i umění, o prostě obdarování, i věci, které jsou prostě dobré. On nám nedá nic zlého, něco, co by nám ublížilo, nebo nám uškodilo. A jak jsem říkal, není to vždycky to, co bychom třeba chtěli. Ale myslíme si, že tohle by bylo pro nás to dobré. A tohle by nebylo až tak dobré. Ale Bůh nám to dá, tak dá nám to, protože ví, že to je dobré. A když dostáváme i ty dary, které ani někdy možná nechceme rozbalit, protože si myslíme, že nejsou až tak dobré, tak ještě nám to připomínkou té důvěry toho, že On nám nedá nic, co by nám ublížilo.

[15:41] Protože On je dobrý, dobrý otec a dává nám dobré dary. Pán Ježíš to říká, a vy, i když jste zlí, dáváte svým dětem dobré dary. O co víc otec v nebi dá dobré těm, kdo ho prosí. A u Lukáše, když je ten samý oddíl, tak místo toho dobré je tam duch svatý. Dá ducha těm, kdo ho prosí. Když ho prosíme o jeho ducha, On nám ho dává všechno to, co je dobré. Kolik dobrých darů si od Boha letos dostal. Dává nám ty dary pro náš fyzický život a dává nám duchovní dary, které jsou důležité pro ten duchovní život hrůst, náš osobní i fungování zborů. A tak mu za to děkujme. Cokoliv je dobrého, cokoliv se podařilo, jakékoliv dobré ovoce služby nebo misie, skupinek, zborových služeb, všechno je jeho dar.

[16:54] Ten obrovský dar je dar jeho přítomnosti. Že i když jsou věci, které jsou těžké v životě, tak je tam ten dar jeho přítomnosti a toho, že On je s námi a že nám chce dát projít i těmi věcmi, které nejsou lehké. A ještě o jednom daru, zvlášť, tady Jakub mluví na konci. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. Je to jeden zvláštní a důležitý dar, ve kterém se projevuje boží dobrota a jeho láska, a to je spasení. Spasení znamená záchranu. Člověk potřebuje zachránit z toho stavu, ve kterém je bez Boha. Protože kdo nepatří Bohu a kdo mu nevěří, kdo ho nepřijal, tak je ve stavu, který Bible nazývá smrt, oddělený od Boha, od toho zdroje dobra, milosti a lásky.

[18:00] A nejenom od té síly konat dobré. A takhle by to bylo navždycky, i po naší fyzické smrti. Ale protože to Bůh nechce, tak nás zachránil. Přišel v Pánu Ježíši Kristu a ten náš hřích vzal na sebe, zemřel za něj, zaplatil cenu. Potrestal Bůh jeho místo nás. Ten náš hřích potrestal na něm a nás zachránil. Ježíš nás zachránil, spasil. A dostáváme od něho tenhle dar záchrany. A to, co je na tom úžasné, je, že Bůh se rozhodl pro nás. Nečekal na to, až my přijdeme za ním. Protože by se nedočkal. Ale On se rozhodl pro nás. Bůh je jako nikdo jiný.

[19:03] On je ten, který řekl, já tě miluji a já tě chci. A udělám všechno proto, abych tě získal. A nenechal se odradit, nebo žádná překážka, nic pro něj nebylo. Aby šel za námi, ani smrt ho nezastavila. Aby šel za námi, aby nás získal pro sebe. A to je něco nádherného na tom, co můžeme být a mít jako křesťané, je to vědomí, že si to ani nemůžu, ani nemusím zasloužit. A že, protože máme ten pocit někdy, že jsme nedostateční pro Boha. že, jak by mohl milovat mě. Není to o tom. Je to o tom, že Bůh se pro tebe rozhodl. Protože tě miluje. A ta záchrana se děje skrze slovo pravdy. Evangelium. Evangelium je dobrá zpráva o tom, kým je Ježíš a co pro člověka udělal.

[20:06] Je to slovo, které se hlásá, nebo které se říká, zvěstuje. A tohle slovo má obrovskou moc. Protože to, když se hlásá, když se mluví, tak Bůh svým duchem chce skrze něj působit a působí tuhle záchranu. To je obrovský zázrak, že skrze to slovo, které se mluví, Bůh působí. Působí svým duchem. Otevírá oči, otevírá srdce člověka. Přitahuje ho k sobě. Dává mu poznat, že je hříšní, že potřebuje odpuštění. Dává mu prožít a přijmout odpuštění a radost ze vztahu s Bohem. Takže to se děje skrze to slovo pravdy, za které můžeme taky děkovat, že jsme ho mohli slyšet, že jsme měli tu milost na něj odpovědět. Ale taky spolehat na to, že tenhle dar, který nám pán Bůh dal, že můžeme to slovo říkat druhým, že má moc.

[21:09] A že Bůh skrze ně chce dávat nový život i další. A cíl, abychom se stali prvotinou jeho sklizně. Přiznám se, že tomu úplně nerozumím, tomu, co to znamená. Ale prvotina je první část sklizně, té nové sklizně, kterou Izraelci vždycky oddělovali Bohu. Jako výraz vděčnosti, jako výraz toho, že uznávají to, že Bůh tu úrodu dal, že ji umožnil, že On je ten, který to dává. A že mu dávají to nejlepší, to první. Protože ono se mohlo stát, že už to ostatní nebude. Ale to byl výraz víry, že to první, to nejlepší patří Bohu. A výraz závislosti na tom, že to všechno ostatní On dá. A Jakub říká, že my jsme takovou prvotinou, tím prvním. A víme, že Bůh chce obnovit celé stvoření.

[22:14] Že bude nové nebe a nová země. A to všechno, to, co Bůh má v plánu, to, co se ještě stane, my jsme takovou prvotinou. Toho, co už tady je. My toho můžeme být součástí. Mohli jsme, Bůh si nás sklidil jako tu svoji sklizeň. Jsme pro něj. A jsme takovou výstavkou, možná bychom mohli říct, toho, jaký Bůh je, jak je dobrý, jak je mocný, jak se zaslouží všechnu chválu. A ještě v tom očekávání, co všechno teprve bude. A co všechno pán Bůh chystá a co ještě udělá. Takže je to takové privilegium toho, kým můžeme být. A to je taky důvod věčnosti. Toho, že On si nás sklidil a že my můžeme být Jeho.

[23:14] Že je to opravdu privilegium toho, že Bůh na nás chce ukazovat to, jaký je. A že jsme taková výstavka Jeho. Také žijí jsme. Máme úžasného Boha. Je dárcem. Je dárcem všech dobrých darů a dárcem spasení. Děkujeme za něj, děkujeme za jeho dary. Nejenom dneska, ale prostě tak, jak budeme žít, tak jak budou ty dary, které budeme vidět okolo sebe, nebo dostávat a budou přicházet, nebo které budeme dávat, tak děkujeme za toho dárce, který je dává. Děkujeme za jeho slovo, že jeho slovo má moc a že působí svým svatým duchem, že působí víru a obrácení. A děkujeme za to, že můžeme patřit k té prvotině jeho nového stvoření, k té prvotině té boží sklizně. A děkujeme za to,

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20251102/darce-dobrych-daru · Last updated: 2026-10-15