# Praktická ukázka lásky Ježíše Krista

> Sermon from 16 November 2025, 1 Korintským 11:23-26, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 16 November 2025
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Korintským 11:23-26
- **Duration:** 33:01
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-11-16-Prakticka-ukazka-lasky-Jezise-Krista-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-11-16-Prakticka-ukazka-lasky-Jezise-Krista-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] K pokoji vám, radši a sestry, jsem rád, že můžeme být spolu a že se můžeme zamýšlet nad slovem z Bible a chtěl jsem se ještě vrátit jednou k té jedenácté kapitole korinským, k Večeři páně. Tak dneska si chceme připomínat tu památku Večeře páně, tak to bude asi takový obsáhlejší úvod k té památce. Takže můžeme si najít to slovo, první dopis Apoštola Pavla do Korintu, jedenáctá kapitola, budeme číst verše 23 až 26. A kdo můžete a chcete, tak můžeme povstat ke slyšení Božího slova. Říká Pavel, já jsem přijal od pána, což jsem vám také odevzdal, že pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chleb, vzdal díky, lámali a řekl, toto je moje tělo, které se za vás vydává, točíjte na mou památku.

[1:18] Stejně vzal povečeři i kalich a řekl, tento kalich je nová smlouva, spečetěná mou krvi. To číjte, kdykoliv budete pít na mou památku. Kdykoliv tedy jíte tento chleb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt páně, dokud on nepřijde. Tak tolik z Božího slova, můžeme se posadit. V té památce večeře páně jde o zvěstování Boží lásky k nám, lidem. Ještě několik slov k takovému úvodu. Pavel tady zaznamenává slova pána Ježíše, přijal je přímo od něho. A je to taková zajímavá věc, že to je vlastně nejranější záznam slov pána Ježíše, které máme.

[2:19] Protože Evangelia byla napsána ještě o chvíli později, jako v té písemné formě, až o chvíli později než ty dopisy, které máme, než tenhle dopis apostola Pavla do Korintu. Takže to jsou vůbec taky nejranější záznam písemný jeho slov, slov pána Ježíše. Takže to je taková zajímavost. A pán Ježíš ustanovil tuhle památku, že ji máme konat, že si to máme připomínat. A bylo to v ten večer, kdy jedl se svými učedníky Beránka na Velikonoce, před svým ukřižováním. Izraelci si tímhle hodem Beránka, paschou, sederem, sederovou večeří, připomínali, právě skutek boží lásky a boží moci, kdy je pán Bůh vysvobodil z otrodství v Egyptě.

[3:25] A to bylo, měl ten hluboký význam v tom, že Bůh chtěl, vysvobozoval svůj lid z toho otrodství. Egyptě ani je nechtěli pustit. Farahov vždycky slíbil, zatvrdil svoje srdce. A pán Bůh tam konal ty zázraky, ty znamení jeho moci, jeho velikosti a jeho soudu nad Egyptem a nad tím zlem, který to zosobňovalo. A ten poslední byl nejhorší, nebo největší z těch znamení, protože pán Bůh řekl, jestli nepustíš mojeho prvorozeného syna, řekl faraonovi, tak tvůj prvorozený syn zemře. A projdu Egyptem a všechno prvorozené v Egyptě zahubím. Jedině, a to můj Žíž říkal, takže měli příležitost i ty Egyptěné, jedině kdo vezme beránka, kterého bude mít u sebe, potom ho společně ta rodina zabije, potře jeho krví veřeje svého domu a Bůh říká, když uvidím tu krev, tak pominu ten dům.

[4:44] A to vlastně znamená i to slovo pascha, pominutí, že Bůh obešel, protože nemusí umřít ten prvorozený, protože už umřel někdo jiný, ten beránek, místo něj. A byl ušetřen. A potom v tu noc pán Bůh vyvedl Izraele z otroctví Egypta. A to je připomínka téhle večeře. Jedl se beránek a potom se v chrámu zabijeli beránci. A v té večeři páně, kterou Ježíš ustanovuje, si připomínáme to, že On je ten beránek. Že Bůh, který má právo trestat hřích a všechno zlé, který říká, že odplatou za hřích je smrt, říká, ale někdo může umřít místo tebe. Můžeš potřít obrazně ty zveřeje svého domu tou cizí krví.

[5:50] Ježíš jako boží beránek byl obětovaný za nás. A Bůh jde mimo. Pomíjí ten trest, protože vidí tu jeho oběť. A jeho oběť nás chrání a vysvobozuje nás. Vysvobozuje nás, vyvádí nás z toho otroctví. Takže to je ten kontext té večeře, páně, pro Izrael, pro učetníky, pro nás. Toho, co si připomínáme. Je to východ, je to vysvobození, odpuštění. Už nemusíme být pod vládou hříchů a všelijakých svých zlozvyků a věcí, které nás svazují a tíží. A že jich je hodně. Ale můžeme být svobodní. Ježíš nás vyvádí do svobody. A obětuje se za nás. Izraelci jedli v tu noc večeři, kde ty jednotlivá jídla měla svůj význam, svůj symboliku.

[6:51] A teď nemáme úplně čas na to vysvětlovat všechnu tu symboliku té večeře. Ale už jenom... To, že se tam jedl chleb, za který se vzdával díky, tak Ježíš vlastně bere určité symbolist té židovské večeře, vyzdvihuje je a říká, to si teď budete připomínat, ne už na památku toho výjítí z Egypta, ale na mojí památku, na to vaše vysvobození, to, co já jsem proto udělal. Takže bere ten chleb, nekvašený, a tedy lámal, za něj vzdal díky, lámali a dával. A potom bere kalich. Během té večeře se pilo asi čtyři kalichy vína. Každý z těch kalichů měl svůj název, měl svoje jméno a zase vyjadřoval určitou hlubokou skutečnost, kterou si ty Izraelci připomínali. Tak to byl jeden kalich, se jmenoval vyvedu, vyvedu vás, vysvobodím vás. A právě ten třetí kalich, který Ježíš bere po té večeři, má název vykoupím.

[7:57] A on bere tenhle kalich a říká, toto je ta nová smlouva, spečetěna mojí krvi, protože já jsem vás vykoupil. Takže večeře páně ukazuje na tu lásku Ježíšek k nám. A to, co ještě je jedna taková hluboká věc, je, že to je v noc, kdy byl Ježíš zrazen. On věděl, co ho čeká. Věděl, že jeden z těch jeho nejbližších, který tam s ním sedí, ho zradí. A že všichni učetníci ho opustí. Všichni ho nechají, že zůstane sám. A přesto nemyslí na sebe. Nemá nějakou sebelítost. A sice prožívá i v Getsemane potom ten obrovskou tíži toho, co ho čeká. Ale dává jim tuhle svoji lásku.

[8:59] To dělám za vás. To je pro vás. Nemyslí na sebe a ustanovuje tuhle památku svého vykoupení. Abychom si ji mohli připomínat. Abychom ji viděli. A takže zároveň můžeme říct, tak jako byl úvod toho kázání, to je hamatatelné vyjádření boží lásky. Je to něco, na co si můžeme šáhnout. Na co můžeme vidět před svýma očima. Tohle bylo jeho tělo, které bylo lámané za nás. Ještě bychom mohli někdy ten chleba opravdu lámat třeba. A to je něco, co je takové viditelné nebo hrané, prostě tak plasticky vyjádřené kázání o Ježíšově lásce. A teď ještě trošku víc k tomu textu. Pavel říká, ty slova pána Ježíše, a toto je moje tělo, které se za vás vydává.

[10:05] Takže ta první věc, kterou můžeme říct, že to, co si připomínáme v té památce, je zástupná oběť Ježíše. Že to, co udělal, bylo opravdu pro nás, pro naše dobro, ale také za nás, to znamená na našem místě. Tam, kde jsme měli být my, tam, kde jsme měli jednou stanout před Bohem na soudu a vydat počet za svůj hřích a být odsouzeni, tam Ježíš vzal naše místo. Ve 2. Korinským 5. kapitole 21. verši říká Pavel, když mluví o pánu Ježíši, toho, který nepoznal hřích, kvůli nám stotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Ježíš jako ten čistý a svatý Boží syn, který nikdy neudělal nic zlého, jediná dokonalá láska, která se obětuje.

[11:05] Bůh na něho dal hříchy každého člověka, jako na toho beránka. Bylo to na našem místě. Ježíš zaujal to naše místo a bere na sebe ten náš hřích a až to silné slovo stotožnil ho s hříchem. My někdy si odosobňujeme ty věci, že říkáme, ty nejsi zlý, ty jenom děláš zlé věci. Ale teď si představte, že Bůh třeba neřekl jenom o svém synu. Tu hrůzu toho, co se tam děje na tom kříži, ho stotožnil s hříchem. A je to vyjádřeno tím chlebem, který je lámaný, tak jako to Ježíšovo tělo vyselo na kříži. A my si to můžeme v té památce připomínat, že to bylo za nás. Bylo za mě, za tebe. A ta zástupná obět je tam vidět i v tom kalichu. Říká, to je kalichnové smlouvy a ta smlouva je spečetěná mojí krví.

[12:11] Ta prolitá krev Ježíše hovoří o jeho smrti. Nejenom o tom, že trpěl a že to byly hrozné bolesti, které musel vytrpět na kříži, ale že opravdu zemřel. V Janově Evangeliu říká Ježíš, nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za svoje přátele. Ten, kdo je ochoten se obětovat za někoho. A apostol Pavel a apostol Jan ještě k tomu přidávají ještě důležitou věc, že to nejenom ten, kdo položí život za své přátele, ale co Ježíš udělal v Římanům pátá kapitola. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva, kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.

[13:15] Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, ještě když jsme byli hříšní. Ještě když si o něho neměl zájem. Ještě, a Ježíš umřel i za ty, kteří o něho nemají zájem. I za ty, kteří ho odmítají, kteří se mu vysmívají, kteří ho nechtějí. I za ně Ježíš umíral. To je, a to je to, co si můžeme v té památce večeře páně připomínat. Když bereme kalich. To bylo i na mojem místě. Ježíš zemřel, prohlil svůj krev. Ještě když jsem ho neznal, ještě když jsem o něho neměl zájem, vůbec jsem nevěděl, že nějaký Bůh je. tak to Ježíš udělal proto, abych mohl přijít k němu, abych mi mohl odpustit. Druhá věc je, že to, když přijímáme chleb a kalich, tak nám to dává účast na téhle oběti.

[14:17] Že nejenom, že to bylo za nás, na našem místě, kdysi dávno, ale že já na tom, co Ježíš udělal, můžu mít podíl. Že to můžu přijímat za svoje a že to vyjadřuju tím, že s vírou v to, co Ježíš udělal, přijímám chleb a kalich. To znamená, že můžu přijímat ty výsledky jeho smrti, to znamená odpuštění hříchů a účast na té nové smlouvě. Odpuštění je obrovská věc. Že Bůh z nás sněl vinu, osvobodil nás. Víte, že už jenom, když někomu se omluvíte a vyznáte to, co vás tíží, jaká to je úleva. My, když vyznáme svoje hříchy Bohu a to, co nás trápí a tíží, a zvlášť, když nás Bůh usvětí z něčeho, co děláme, a my to můžeme říct, tak je to osvobození.

[15:21] A je to osvobození, je to odpuštění osvobození od té viny, ale i od té moci, toho hříchu. Že my už nemusíme hřešit. To neznamená, že nepadáme a že neděláme spoustu věcí, které jsou hloupé, ale že už nemusíme. Že už tam není ta taková ta osudovost v tom, v toho otroctví, že už si nemůžeš pomoct nehřešit. Můžeš a máš otevřenou cestu ke svobodě, protože Ježíš tě osvobodil. A ten chleb a víno nám na tom dává účast. Na tom, že už si to můžu brát a přijímat to. Ano, Ježíš mě očistil. On mě očišťuje. Jeho krev stačí na každý můj hřích. A beru účast na té nové smlouvy. Bůh se mnou vstupuje ve smlouvu. Bůh není jenom ten, kdo jednou něco řekne a pak to nedodrží.

[16:25] Když Bůh něco řekne, tak stojí za svým slovem. Bůh je Bohem smlouvy. Je mocný a je dobrý. A on, když řekne, já budu tvůj Bůh, ty budeš můj. Tak to tak je. A my si to můžeme přijímat. Můžeme si to obnovovat. V tom, když přijímáme, můžeme na tom mít účast, když přijímáme chleba kalich. Ta nová smlouva je úžasná. Protože ta stará, kterou Bůh uzavřel s Izraelem na Sinai, je v té nové naplněná. Protože Ježíš naplněl zákon, boží zákon bez zbytku, na našem místě. Je převýšená, protože už se nejedná jenom o věci ty vnější a fyzické, které zákon třeba postihoval, ale o ty vnitřní. Že už jde i o postoje a o myšlení. Takže přesahuje tu starou smlouvu a nakonec ji vlastně ruší.

[17:27] Protože ji vyměňuje za tu, která je nová. A to je úžasné v tom smyslu, že Ježíš naplnil ten boží zákon, ale to znamená i právě to, že my jsme nebyli schopni naplnit boží zákon a stojíme pod odsouzením zákona. Že nedokážeme naplnit ty boží požadavky na náš život, ale Ježíš je naplnil. Takže zákon už na nás nemá moc. Už nás nemůže odsoudit. Už není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. Ty, když přijdeš před Boha, tak nemusíš přijít ve své spravedlnosti. Ale můžeš říct, já nemám právo, ale Ježíš za mě zaplatil. A zákon už mě nemůže odsoudit. Ta nová smlouva už není jenom někde vně nás jako nějaká pravidla, která máme a na které vlastně nemáme sílu je dodržet.

[18:36] Protože jsme slabí, ale je něco, co Bůh dává a zapisuje do našeho srdce. A tím, že Ježíš žije v našem srdci, svým duchem, tak nám zároveň dává sílu podle toho a touhu podle toho žít. Že už je to, není to jenom něco tam, co musím a nesmím, ale je to něco ve mně, co chci. a starý zákon vyhlíží Mesiáše a tu novou smlouvu, kterou přinese a kterou my si připomínáme, na které bereme účast. A převečeři páně. A prorok Jeremiáš v 1.30. kapitole, v 31. verši. A tam pán Bůh posílá tohle proroctví. 31. Hle, přicházejí dny je výrok hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne takovou, jako jsem uzavřel si jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vevedl z egipské země.

[19:42] Oni moji smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok hospodinův. Toto je smlouva, která uzavřu s domem izraelským po oněch dnech je výrok hospodinův. Svůj zákon jim dám do nitra. Vepíší jim je do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. A Ezechiel k tomu přidává do jich nitra dám svého ducha, nového ducha. A ještě nádherně je to vyjádřeno v epistole Efeským, kdy Apoštol Pavel mluví o tom, co pán Ježíš přinesl svoji smrti pro nás. A říká, pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezáni na těle, židé, a lidskou rukou říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách božích zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

[20:44] Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, když jsi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci. Máte právo božího lidu a patříte. k boží rodině. Bůh nás bere do té svojí smlouvy. Do toho já budu tvůj otec. Já se o tebe postaram. Já beru zodpovědnost za to, že bude zaopatřen tvůj život na sebe. Já tě povedu. Budu ti dávat světlo. Budu ti dávat všechno, co potřebuješ. Já budu tvůj Bůh. Ty budeš můj syn, moje dcera. Takže to je účast, s kterou můžeme mít na téhle nové smlouvě. A teď možná taková vzuvka v tom, že to, když přijímáme chléb a kalich, je tam potřeba přijímat s vírou.

[21:46] Je to symbol. Je to chléb a víno, nebo chléb a kalich, nebo kalíšky. A to znamená, že tam nedochází k nějaké proměně těch elementů v tělo a krev, ve skutečné tělo a krev Pána Ježíše. Protože to, jak si, se vnáší taký cizí element takého filozofického přemýšlení o podstatách a látkách do hebrejského myšlení, které tak nepřemýšlí. Ještě tak možná bychom mohli podezřívat a poštola Jana, který trošku ty filozofické termíny v tom evangeliu má, ale rozhodně ne a poštola Pavla a je Pána Ježíše. Protože v tom hebrejském myšlení nejde o nějaké přepodstatnění té podstaty těch látek, ale jde o podobnost toho, ale hebrejové, to jsou i ten jazyk, jejich vyjadřuje ději a to znamená, že jde o podobnost děje, co se děje při té večeři, co se dělo tenkrát a co se děje teď a o toho, co Ježíš přinesl svoji obětí na kříži.

[23:08] Takže v tom smyslu, že tenkrát Ježíš dal svůj krev a svoje tělo za moje hříchy, ale tím, že já beru chleb a víno, tím se to pro mě stává přítomným. To je jeho oběť, to, co tenkrát udělal. To je ještě potom ten poslední bod, který mám. A předposlední. Takže jenom, aby jsme viděli, že tady nejde o nějakou proměnu, ale že jde o ten vztah těch dějů. A my na tom můžeme mít účast tím, že přijímáme. Tak, jako tenkrát to přijímali apostolové. A je tam nutná ta víra, protože se to neděje nějak automaticky, jako by když se vykoná nějaký obřad, tak automaticky tím se nám přivlastní ta oběť Pána Ježíše. Tak to není. Vždycky tam musí být u toho živá víra, v tu oběť Pána Ježíše Krista. Ale to, co, jak jsem říkal na začátku, že Boží láska nám vychází vstříc, že nám právě v té večeři Páni dává nejenom to slovo, které můžeme slyšet, ale i to slovo, kterého se můžeme dotknout.

[24:22] A toto bylo jeho tělo. Ono opravdu trpěl. Bylo lámané za moje hříchy. Ježíš prolil svojí krev. A je to ta nová smlouva. Takže je to něco, co nám dává nějak, Bůh pomáhá prožít, přijmout, nějak vztřebat, uvědomit si. Zároveň tím, že říká, že se máme sytit jím samotným, jeho přítomností, tak je to zase něco, co nám nějak fyzicky dává zažít to, že se sytíme jeho přítomností. Pánem Ježíšem. A to, že On je ten chleb života, který se dává za svět. Takže to je účast. Potom, jak jsem říkal, je to to zpřítomnění. To jsou ty děje. Židé, když slavili hodberánka na památku toho výjítí z Egypta, tak my slavíme večeři páně na památku pána Ježíše. On říká, točíte na mou památku.

[25:25] Je to připomínka toho, co Ježíš kdysi udělal. Tak jako židé si připomínali to, co se kdysi stal. A my si připomínáme to, já třeba přemýšlíme nad tím, jak Ježíš trpěl, ale je to ještě něco víc. Protože i u těch židů říkají, že ten, kdo se účastní toho sederu, té paschy, tak na sebe má hledět jako na toho, kdo sám vychází z toho Egypta. Že on nejenom ta generace tenkrát, ale že on patří do té generace, která znovu, nebo která se připojuje k ním a je to ten východ z toho Egypta. Prostě zpřítomňuje se ten dějí, to vysvobození. A to se děje i před té večeři páně, že se zpřítomňuje naše vysvobození z hříchů. A my můžeme prožívat to, že i my vycházíme z otroctví. Že bereme za vlastní to vítězství Ježíše Krista na kříži nad Satanem a nad hříchem.

[26:32] A ještě jeden kazatel k tomu dodává jednu důležitou věc a to je to, že nejenom, že přijímáme ale vítězství kříže, ale v té večeři páně na sebe přijímáme i tu cestu, která k tomu vítězství vede a to je kříž. Že tak, jako Ježíš umřel na kříži i ten náš starý život umřel spolu s ním. A že my sami sebe vydáváme Bohu. A to je nádherně vyjádřené zase ve 2. Korinským v 5. kapitole 14. verši. A tam Pavel říká, vždyť nás má ve své moci láska Kristova. Nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všechny a že tedy všichni zemřeli. To je to stotožnění se s pánem Ježíšem. A za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, ní brž tomu, kdo za ně zemřel a vstal. Takže je to i v tom, že my vydáváme sami sebe pánu Bohu a říkáme, tady jsme, tady jsem, jsem tvůj, chci tě poslouchat, chci jít za tebou, dělej si s mým životem, co chceš.

[27:46] A je to i v tom, že umíráme svému já a milujeme bratry, protože je to oslava té večeře páně jako jednoho těla Kristova. A zvlášť v tom Korintu, jenom když se k tomu vrátíme, to bylo potřeba, jak jsme mluvili už před 14 dny, kdy vlastně ty vztahy v tom zboru byly narušené. A Ježíš a Pavel jim to znovu připomíná, že ve Večeři páně jde o to, aby jsme milovali nejenom pána, ale aby jsme milovali i bratry a sestry. Takže to je to zpřítomnění. A ještě, při památce Večeře páně hledíme do minulosti, na to, co Ježíš udělal. Máme teď účast na jeho odpuštění, na té nové smlouvě, na odpuštění hříchů a zároveň hledíme do budoucnosti, protože Ježíš říká, a točíte na mou památku, dokud nepřijdu. Takže my přijímáme Večeři páně s výhledem do budoucnosti.

[28:47] Že Ježíš znovu přijde, setře nám každou slzu z očí, přinese spravedlnost, přinese prostě už konečnou porážku zla, která je na světě. A to, co je nejúžasnější, je, že my s ním budeme pořád. A že tam bude ta největší slavnost, na jaké jsme kdy byli a na jaké kdy budeme. Protože bude svatba Beránková. A to je, pane Ježíš, v evangeliu Matoušově, když ustanovuje tu památku, tak tam říká, mnoho jsem toužil jíst tohoto Beránka, protože už nebudu jíst Beránka, ani nebudu pít z plodu viné révy, dokud se všechno nedokoná v Božím království, dokud nepřijdu a nebudu s vámi pít nový kalich v Božím království. Takže to máme vidět, že my, když pijeme ten kalich nebo kalíšky, že to je otevřená brána a prostě do budoucnosti.

[29:57] Že Ježíš přichází a že jednou spolu s ním tváří v tvář, že už nás od něho nic nebude dělit, budeme pít nový kalich, budeme účastní svatby Beránkovi, kdy Ježíš si přijde pro svoji nevěstu, pro církev. A to bude nádhera, to bude sláva. Teď ji přijímáme a slavíme ještě nedokonale, možná to nechápeme úplně všechno, protože zase to nemusíme ani nemusíme to úplně pochopit do všech detailů. Je to v slabosti, je to v chudobě, ale očekáváme plnost, očekáváme slávu a nádheru Božího království. A proto památka Večeře Páně může být nejenom takovou smutnou událostí, ale že vnímáme to utrpení Ježíši, ale že to může být obrovská radost, že to může být obrovská sláva, protože to je to, co čekáme. A tím posledním je, že když přijímáme, tak oslavujeme Pána Ježíši, vzdáváme mu díky.

[31:06] Žalmista říká, jak se odvděčím hospodinu za to, že se mě zastal. Zvednu kalech z pásy. Takže my, když přijímáme památku Večeře Páně, tak oslavujeme Pána Ježíši, děkujeme, vyjadřujeme mu tu vděčnost, děkuju, že to bylo i pro mě. A zároveň Páne Ježíši říká, tím zvěstujete smrt Páně. Zvěstujete. Takže Večeře Páně má to, co by se třísím slovem řeklo, zvěstný charakter. Že tím dáváme na vědomí, ohlašujeme sami sobě to, co Páne Ježíš udělá, ale všem okolo nás a i lidem, kteří ještě nevěří. A říkáme jim, podívejte, toto je můj Pán. Toto On udělal i pro tebe. Tohle On byl ochoten udělat pro každého. On tě tak miluje, že za tebe byl ochotný trpět, že za tebe byl ochotný zemřít na kříži, aby si mohl mít odpuštěné hříchy.

[32:11] A ve Večeři Páně tohle to říkáme, to ohlašujeme, to zvěstujeme. Ježíš si nikdy nenechal postavit žádnou sochu, žádný pomník, nenechal se namalovat, ale dal nám Večeři Páně. A to je jeho pomník. To je svědectví o jeho velikosti, o jeho dobrotě a o jeho lásce, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A že každý je zvaný a každý může k němu přijít a může mu říct, odpušť mi moje hříchy, buď mým pánem, já ti věřím. Kež Pán Bůh požehna i za chvíli, když budeme přijímat chleb a kalich. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20251116/prakticka-ukazka-lasky-jezise-krista · Last updated: 2026-10-15