# Křest

> Sermon from 30 November 2025, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 30 November 2025
- **Preacher:** David Sláma
- **Duration:** 23:16
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-11-30-Krest-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-11-30-Krest-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak nevím, komu se klepou víc nohy, si křtěnců nebo kazateli, ale bude to dobré. Dneska je velký den, protože máte křest. A tak bude dobré si připomenout, co to ten křest vůbec je. Vy už jste to slyšeli, už jsme měli, s křtěnci máme takových několik setkání, a tak jsme to tam probírali. Takže pro ně už to bude nějaké opakování, ale opakování je, jak jsi to říká? Matka moudrosti, děkuji. Škoda, že to není otec moudrosti, jenom tak na okraj, ale matka, dobře. Pro křest je vůbec nejdůležitější to, že člověk osobně uvěřil v Ježíše Krista. Že poznal to, že Ježíš je Bůh, že je Boží syn a že zemřel, i za jeho hříchy.

[1:04] Že potřebuje odpuštění, že potřebuje přijetí od Boha a prostě Pánu Bohu řekl svoje ano. To je úplně to nejdůležitější, co pro ten křest potřebujete. A protože to není nějaký obřad, není to něco, co funguje nějak automaticky, že když jste pokřtěný, tak prostě jdete do nebe automaticky. Jinak tady ty dveře to není brána do nebe. Tak byste to tak někdo nebral. Nejdůležitější je víra. A pokud někdo věří, že Ježíš je jeho pán, že je jeho spasitel, tak to je ten mužej ke křtu. A křest je něco, co ustanovil Ježíš. Když tady byl na zemi a chodil a potom po své smrti a zmrtvých stání odešel do nebe, tak řekl, že máme křtít ti, kteří v něj uvěří.

[2:09] Takže to není zase jenom taky nějaký výmysl církve, není to nějaký jenom obřad pro to, aby jsme získávali členy, ale je to něco, co řekl pán Ježíš. To je takový způsob, ještě budeme vidět, přiznání se k němu. A to je prostě způsob, který on řekl, že takhle to máme dělat. Má to obrovský význam, o kterém budeme ještě mluvit. A je to něco, co ten člověk musí chtít sám udělat. Nikdo ho k tomu nemůže donutit, nikdo ho k tomu nemůže zmanipulovat, musí to být osobní vyznání. Při tom krtu vidíme tady, že je tady voda. to je takový fyzický symbol, který ale nám pomáhá pochopit duchovní pravdu. Něco, co není vidět.

[3:11] A pán Bůh nám vlastně posílá tenhle způsob, aby jsme nějak dokázali líp uchopit to, co se stalo někde v srdci, mezi mnou a Bohem, nebo mezi vámi a Bohem, a nějak to prožít. Jak to prostě si tím projít. Takže nám to pomáhá, pomáhá to naší víře a nejenom těm, není to důležité jenom pro ty křtěnce, ale taky pro ty, kteří to vidí. Takže co se při tom křtu vyjadřuje? A ta první nejdůležitější věc u křtu je to, že symbolizuje to, že jsme stotožnění s Ježíšem Kristem. Ukazuje nám na to, co se stalo, když jsme v Ježíše uvěřili. A to je to, že jsme řekli ne tomu starému životu, hříšnému způsobu života a že jsme od něho dostali nový život, čistý život.

[4:13] A tady bych chtěl přečíst jeden takový možná delší oddíl, jak to vyjadřuje Apoštol Pavel v jednom dopise, který napsal do sboru v Římně. A je to v šesté kapitole od prvního do jedenáctého verše. Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne. V hříchu jsme přece zemřeli. Jak bychom v něm mohli dále žít? Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem, spolu s ním pohřbení ve smrt. Proto tady mám dneska to černé taky, že to je trošku takový pohřeb. Byli jsme pokřtěni v jeho smrt. Ale, ti křtěnci mají to bílé, abychom jako Kristus byl zkříšen z mrtvých slavnou mocí svého otce, i my vstoupili na cestu nového života.

[5:20] Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvých stání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už jsme hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že s ním spolu budeme taky žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl zkříšen z mrtvých, už neumírá. Smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou pro vždy. Když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvý hříchů, ale živý Bohu v Kristu Ježíši. Pavel tady řeší sice otázku toho, že i když člověk uvěřil, jestli může dál dělat věci, prostě žít si starým způsobem života, prostě dělat cokoliv, hřešit, co se Bohu nelíbí a jenom proto, aby mohl prožívat odpuštění, aby se mohla čím víc projevit Boží milost v odpuštění.

[6:37] Ale on říká, že takhle to být nemá. A právě tam mluví o tom křtu, že ten křest vyjadřuje to, že ten náš starý život, který jsme do Posavačili, který byl bez Boha, který byl bez zdroje života, bez zdroje dobra, ale který byl taky proti Bohu. Protože ten, kdo není s Bohem, je proti Bohu. Tam není žádná střední cesta. Takže to byl život bez Boha a proti Bohu, kdy je v nás taková vzpoura vůči tomu, jaký Bůh je a to, co říká. Nechceme ho poslouchat. Nechceme dělat to, co pán Bůh říká, že je pro náš život dobrý. Tak tomuhle říkáme, že jsme umřeli. Že jsme poznali, že to nebylo dobré. A že taky za takový způsob života následuje spravedlivý boží hněv a trest.

[7:38] A my jsme poznali ale, že takhle žít nechceme. Že nechceme žít bez Boha, ale chceme žít s ním. Chceme odpuštění. A tak jsme uvěřili tomu, že Ježíš ten náš trest vzal na sebe. Že na kříži umírali za moje hříchy. A tudíž v tom krtu jsme s ním sjednoceni, stotožněni. Že tak, jako Ježíš umíral a umřel hříchu, tak i my jsme umřeli tomu starému životu. A už s tím nechceme mít nic společného. Že to naše staré já, jak říkáme, tam s Ježíšem umřelo. Bylo ukřižováno spolu s ním na kříži. A tak, jako byl Ježíš pohřben, tak i my jsme prostě pohřbeni. A to je to stotožnění se s ním v téhle jedné části.

[8:38] A křest to nádherně symbolizuje právě tou vodou. Tím, že ten křtěnec je ponořen do té vody úplně, zavře se nad ním hladina, jako v tom vodním hrobu a je konec. Ale nebojte, vám to nezůstane. Prostě to je symbol a prožití toho stotožnění se té smrti, tomu starému a smrti s pánem Ježíšem. Jenomže Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. A my jsme stotožnění s ním i v jeho zmrtvých stání. Že Ježíš vstal k novému životu a hřích už nad ním nemá žádnou moc. Prostě smrt nad ním nemá moc. Ježíš žije a on, když jsme ho přijali, žije v našem srdci. To je to stotožnění se s ním, že ten křtěnec povstává z té vody a má to nádherné bílé roucho, které symbolizuje tu čistotu, odpuštění, očištění a nový život s Bohem.

[9:41] A to stotožnění v tom, že Ježíš žije v mojem srdci a že on je ten, který mi dává taky sílu k tomu životu, který se Bohu líbí. A že žiju s ním, že žiju a chci celý svůj život žít s ním. Takže to je jeden význam toho křtu. Stotožnění se s pánem Ježíšem v jeho smrti a v jeho vzkříšení. A s tím souvisí to, že to není jenom takový obřad nějaký, ale když je tam ta osobní víra člověka v Pána Ježíše, tak nejenom, že ten křes něco symbolizuje, ale on něco kutečně předává, že je to ten pohřeb toho starého já a povstání s ním k tomu novému životu. Můžeme to, co se stalo někde v srdci, co nevidíme nikdo, najednou můžeme i tímhle s tím způsobem prožít. A to má zároveň ale dopad na náš život.

[10:42] Tak jako jsme to četli tady v té šesté kapitole Římanům, že už jsme zemřeli hříchů a už v něm nemusíme žít dál. To znamená ta tyranie toho, že si člověk nemůže pomoct dělat věci, které jsou zlé. Bez Boha nemáte sílu k tomu, nedělat věci, které nechcete dělat. Neříkám, že v křesťanském životě je to snadné a že už je to jenom samé vítězství. Ale máte sílu, nebo máte někoho, kdo vám tu sílu dá. A jehož duch, duch svatý, je obrovskou moci v našem životě, takže když ho prosíme, tak nám dá překonat tuhle gravitaci toho, co nás táhne k zemi, toho hříchu. A proto je to, ten křesť je úžasný v tom, že to má ten dopad na nás, že můžeme znovu si to připomínat, ale tomu jsem zemřel.

[11:44] Už v tom nemusím žít a nechci v tom žít. Ježíši, dej mi sílu, když přichází zkouška, když přichází pokušení, když je to totálka, úplně debka, prostě když je hrůza v mém životě, tak ty seš tady jako to světlo. Prosím tě, dej mi sílu. A když mu dáváme svůj život, tak on slibuje, že nám dá sílu ty těžké věci překonávat. Že můžeme žít z toho jeho života vzkříšeného. A to slovo křest v té původní řeči, v řečtině, jak byla napsána nový zákon, zní baptizou. Jinak trošku od toho jsme baptisti, malinko. Takže znamená to ponořit. A tady mě se strašně, když jsem jednou četl tuhle věc, tak se mi moc líbila. A to je v tom, že to má nejenom ten doslovný význam toho, že ponoříme toho křtěnce do té vody, ale že to má i takový přenesený význam.

[12:57] Říká se, že tohle slovo bylo používané v té běžné řečtině, profání, k tomu, když se psaly recepty. Když se ponoří nějaká látka do barvy, tak co udělá? Obarví se, nasákne. A když se ponářela, pokřtila zelenina v nějakém nálevu, tak ta zelenina nasákla a změnila svoji chuť, změnila něco, prostě něco jinak. A v tom křtu je to něco podobného. My jsme pokřtění v Ježíši. A to znamená, že máme jím prosáknout. Ten náš život má prosáknout jeho osobou, jeho charakterem. A je to něco, co má být na nás vidět. Že mu patříme, že on je náš a my jsme jeho.

[13:58] A... A potom celý ten život nás duch svatý vede k tomu, aby jsme čím dál tím více proměňovali. Aby jsme tou symbolicky, tou vodou krtu Pánem Ježíšem, aby byla prosákla naše srdce, naše vůle, náš rozum, naše city. A to není v tom, že se nám vymaže mozek, nebo že nás Bůh zmanipuluje, ale že nás proměňuje. A že z toho sobce, který tam byl dřív, jedna jednou člověk, který se dokáže obětovat. Z člověka, který byl chaotik, se dokáže postupem času utvářet člověk, který získává nějaký řád v životě. A tak bychom mohli pokračovat. Prostě tam, kde máme ty svoje slabá místa a kde jsou věci, které nejsou dobře, tak tam potom Bůh nás proměňuje k nádhernému obrazu.

[15:01] Sebe sama. Takže to je ten přenesený význam slova od hoxtu. Pak křest znamená taková věta vyhlášení panství. To nezní, tohle našim ušim, to nezní asi moc srozumitelně nebo moc příjemně, ale asi tolik, že když se lidé v té první církvi nechávali křtít, tak při tom krtu vyznávali jednu větu. Ježíš je pán. A to byla děsně nebezpečná věta. Zvlášť potom, když začalo pronásledování církve. Protože císař byl pán. To byl ten, komu jste patřili. Ten, který měl právo rozhodovat nad vaším životem a jeho jste museli poslouchat. A najednou tady byly křesťané, který říkají, ne císař je pán, Ježíš je pán.

[16:07] A proto dodnes v některých zemích to, když se člověk rozhodne pro křest a protože to vyzná, ho může stát i jeho život. Díky Bohu za to, že tady máme svobodu v naší zemi a že to nemusíme takhle prožívat. Ale to ten křest znamená, Ježíš je pán. Ne já jsem svůj pán, ne nikdo jiný, ne nároky nějakých učení nebo prostě kohokoliv nebo čehokoliv jiného, Ježíš. A to při tom křstu vyhlašujeme. Je to křest ve jméno Ježíše. V Matoušově Evangeliu v závěru, když Ježíš říká, že máme křtít učedníky, tak říká, budete je křtít ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého. Zase jsem slyšel a moc se mi to líbí, že tam je taková jemná niance v tom, že to není ve jménu, ale že to je ve jméno v něj.

[17:13] A takže zase tam máme ten symbol toho, že Ježíš nás obklopuje, že je všude okolo nás. Ale taky je tamto vyhlášení, to jméno Ježíš je vyhlášeno nad námi. A zase v té staré době byla taková praxe, když se prodávali otroci a když nějaký nový pán koupil otroka, tak znamení toho, že ten pán je pánem toho otroka, bylo v tom, že nad tím otrokem bylo vyhlášeno jméno toho nového pána. A takhle to i ti asi ty první křesťané chápali. Ano, ty jsi můj pán. Já ti patřím se vším, co mám, s celým svým životem. Ty máš právo nad mým životem. Já se ti dávám. A Ježíš je dobrý pán, který nás nezotročuje, který naopak nám přináší tu pravou svobodu.

[18:15] A ještě se vrátím k tomu v to jméno, což je zase obrovská věc, kterou můžeme si připomínat. I ti, co jsme byli pokřtěni. Že jsme byli pokřtěni do Ježíše. Že On je okolo nás a má být okolo nás. A se moc líbí jedna stará jirská modlitba, která vyznává, a teď přesně už to neumím citovat, ale něco v tom smyslu, že je to taková modlitba ochrany. Jinak Jirové nebo Keltové byly velcí okultisti, kteří měli strach se spoustu zlých duchů. A když se obrátili, tak najednou mohli prožít konečně pokoji, osvobození od toho, co je svazovalo. A tak měli tyhle modlitby a jedna z nich zněla, Ježíš je nade mnou, Ježíš je pode mnou, Ježíš je přede mnou, Ježíš je za mnou, Ježíš je po mé pravici, je po mé levici, prostě je okolo mě, obklopuje mě a já jsem v něm v bezpečí.

[19:15] Tak to je něco, co symbolizuje ten křest, Ježíš je okolo nás, my jsme pokřtěni do něj, jsme bezpečně skryti vyhodlani v jeho ruce. On nás nikdy ze své ruky nepustí, nikdy se nás nezřekne, pokud my nebudeme chtít odejít, ale on zůstává vždycky věrný. S tím souvisí další věc a to je vyznání, že křest je vyznání víry. Vyznání vaší osobní víry, že věříte v Pána Ježíše a to před všemi těmihle lidmi, kteří tu jsou, před Bohem, před tím neviditelným světem a vidí to anděle a vidí to i ty boží nepřátelské síly a všichni můžou vidět, že tady je člověk, který vyznává, že uvěřil v Pána Ježíši, že ho miluje a že chce jít za ním. Je to obrovská oslava boží dobroty. A poslední věc je, že můžeme vidět, že třeba křest je takové znamení a pečeč.

[20:19] Má význam, aby jsme si mohli uvědomit, to, co se s námi stalo, že jsme byli stotožnění s Pánem Ježíšem. Je to takový podpis na smlouvě, jak to tady říkal Robert, že říkáme Bohu svoje ano, že s ním nechceme a nehodláme žít na hromádce. Jedna noha, prostě ještě někde, nějaká zadní vrátka, a že možná to výjde a když to výjde, tak to bude dobrý a když to nevýjde, tak prostě tady mám ještě čtyři jiné alternativy, jak můžu žít svůj život. Křest říká, to je podpis, je to smlouva, jako manželská smlouva. Říkáme Pánu Bohu svoje ano. A ukazuje nám i všem lidem okolnímu světu, komu patříme a kam patříme. Že Ježíš je náš pán, že Bůh je náš otec, že jsme jeho děti. To se může být obrovskou posilou pro nás v pokušeních a pochybnostech. Že jestli vůbec jsme se obrátili, jestli nám Bůh odpustil, jestli na nás nezapomněl, tak se můžeme vrátit ke svojemu krtu a říct ne.

[21:25] Tam jsem to vyznal a Bůh to vzal vážně. A když Bůh něco vezme vážně, tak On nikdy necouvne ze svojho slova. Jsem jeho. Zároveň je to obrovský závazek pro nás, že když jsem mu řekl svoje ano, tak teda chci jít za ním. I kdyby mě volali kam chtěli, tak já jdu tam, kam jde on. K tomu samozřejmě potřebujeme jeho sílu a ona mi dává. Takže je to velký den. Když chcete vyznat, že jste uvěřili v Pána Ježíše Krista. Že vám dal odpuštění, že zemřeli za vaše hříchy, že mu dáváte svůj život, že je váš Pán. Jak jsem říkal, je to velký den taky proto, že v nebi je obrovská radost. A radost z toho, že jste to odpuštění mohli přijmout. Velký den proto, že i tímhle křtem je oslaven Ježíš Kristus. Aby bylo vidět pro vás i pro všechny, co pro vás udělal.

[22:29] Po tomhle velkém dní přijdou ty všední. Radosti, ale taky zkoušky. Ale právě proto je tady tenhle den. Abyste si mohli připomenout, co jste vyslíbili Bohu a co On, k čemu se zavazuje On. Že vás nikdy neopustí, že se o vás postará, že vám dá všechno, co budete potřebovat. Ne všechno, co budete chtít, ale všechno, co budete potřebovat. A že je stále s vámi a že vás obklopuje jako ta voda krtu. A tak i vy buďte vždycky s ním. Ať vám Pán Bůh požehná, můžete mít i vy radost z tohohle nádherného dnu. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20251130/krest · Last updated: 2026-10-15