# Bůh je Bohem překvapení

> Sermon from 7 December 2025, Lukáš 1:5-17, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 7 December 2025
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Lukáš 1:5-17
- **Duration:** 27:30
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-12-07-Buh-je-Bohem-prekvapeni-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-12-07-Buh-je-Bohem-prekvapeni-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry. To dnešní kázání jsem nazval Bůh je Bohem překvapení. A možná by bylo pro vás překvapení, kdyby tady David zůstal a pokračoval dál, že by to dneska celý vlastně odmoderoval a odkázal a ještě možná by mohla vybrat sbírku, ale to se nebude dít. A dneska budeme mluvit o požehnání, které přijal jeden starý manželský pán. Nicméně, podívejte se tady na krásný věnec, máme druhou adventní neděli. Za méně než tři týdny už budou Vánoce. Já si pamatuju, že my jako rýči jsme říkali už a děti říkali až. Jo, už se to blíží, nicméně. A je to taková doba, kdy člověk kupuje ty dárky, že ještě nic teda nemám, ale aspoň přemýšlím o tom.

[1:02] Včera už mi volal můj syn, co bych si přál na Vánoce. Tak jsem říkal, že budu o tom přemýšlet, ještě nevím. Ale je to taky doba splněných přání a splněných proroctví. A dneska budeme mluvit o jedném takovém přání. Možná zkušte přemýšlet o sobě, jestli vy máte nějaké přání, nějakou touhu. A jestli se vám něco stalo, že jste se třeba dlouho modlili za něco a ono dlouho nic. Hledali jste, přemýšleli možná, kde by byla chyba. Ale nic nemůžete najít. Člověk to myslí vážně, modlí se, je to dobrá věc a nic. A nebo ještě jedna jiná situace může být, že se modlíme dlouho a už to zdáváme. A najednou je to vyslyšené. A my jsme v šoku. Protože tím to může počítat, že to je tak dlouho, že už ani člověk k tomu nemůže uvěřit.

[2:07] A já bych chtěl dneska mluvit právě o takové události. A chtěl bych mluvit o narození významného muže, příbuzného, pána Ježíše, který se narodil o šest týdnů dřív. A to je o Janu Křtitele. A respektivě mluvit o jeho rodičích. Když o tom budeme potom číst Lukáši v první kapitole, tak on do stejné kapitoly dává narození Jana Křtitele a narození Krista. A můžete se ptát, proč to dělá ten Lukáš? Jaký to má souvislosti? A je to zajímavé. Když se to budeme číst, tak jsou to velmi dva podobné příběhy. Prvně čteme právě o příslibu narození Jana Křtitele a potom o narození Ježíše Krista. A jsou velmi podobné ty rozdíly. To je jako kdyby jste měli dva obrázky a máte na jí několik rozdílů.

[3:07] Je jsou strašně podobné. A já si myslím, že to bylo právě tím Lukášovým záměrem, aby jsme to viděli. Zmíníme o některé. Jan bude velký před pánem, ty podobnosti. A Ježíš je nazvánc jinem nejvyššího. Jan připraví lid na příchod Mesiáše. Ježíš bude ten Mesiáš, který bude vládnout. Janovo působěň je dočasné, Ježíšovo kralování nebude mít konce. A teďka je něco zajímavého. Jan bude duchem svatým naplněn už od narození. Ježíš je duchem svatým stvořen. Počat. Jan je nazývám prorokem, Ježíš je nazývám synem nejvyššího. Jakorýchom to měli porovnat, protože potom Ježíš vlastně říká, Jan byl největší z lidí. A když porovnáme toho největšího z lidí, tak potom vidíme, o kolik víc byl Kristus. A to je, myslím, Lukášovým záměrem, bychom tady toto viděli.

[4:10] A ještě proč to tam ten Lukáš dává? A to je velice důležitá věc. V té době vlastně proč byl Jan takovou velkou hvězdou, Jan křtitel. Protože to byl první prorok po 400 letech, který přišel do Izraele. Po 400 letech pán Bůh mluví. A většina lidí právě věřila, že ho poslal Bůh. Někteří mysleli, že on je ten Mesiáš. A vlastně on měl takový vlív, že potom o jeho učenících se setkáváme až v Efezu. Několik stovek kilometrů od Jeruzaléma. Takže jaký je příběh tady toho velkého muže? Jaký je příběh narozeně na křtitele? Pojďme se podívat do Lukáše, do první kapitoli. A ty hlavními postavami lidského narození jsou rodiče.

[5:10] Tak dneska budeme mluvit o tom starém páru, který se jmenal Zachariáš a Alžběta. Jaký byli? Lukáš, první kapitola, pátý a šestý verž. Můžete zůstat sedět, já to tak postupně budu procházet, ty verše. A jdu číst. Lukáš, první kapitola, od pátého verše. Za dnů judského krále Heroda žil kněz jménem Zachariáš. Z oddílu Abijova měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhoně, podle všech hospodinových příkazů a ustanovení. Neměli však děti. Neboť Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. Takže to je představení. Kdo jsou? Zachariáš a Alžběta jsou spravedliví a žijí bezúhoně podle všech hospodinových příkazů a ustanoveních.

[6:13] Kdo by to mohl říct z nás? To je asi ten nejvyšší level. Lukáš říká, takový byli. Alžběta byla z rodu kněze Árona. Její jméno znamená Bůh je moje přísaha nebo Bůh je věrný. A Zachariáš byl knězem z kmene Lévy. A vlastně byl to kněz, kde sloužil jenom několik dní v roce. Pravděpodobně jinak se jménovala zemědělství nebo nějakému řemeslu. A Alžběta se starala o domácnost. A na první pohled tady ti dva lidé jsou ideální. Nic jim nelze vytknout. Jsou zboží. Oní spravedliví, žijí bezúhoně, dokonalí, ale oni mají svoje trápení. I nemůžou mít děti. A jsou staří, už je jim přes 60 let na to, aby je měli.

[7:16] A tento pár vlastně to prožívá, prožívá to hodně. Prožívá svou bezdětnost, ztrátu naději a možná už se tím smířili, nikdy se to nezmění. A dneska spoustu lidí má podobné třeba problémy, ale v Izraeli to ještě bylo trochu složitější. Víte v čem? Protože bezdětnost byla považovaná za boží trest. A naopak mý děti znamenalo požehnání. A tady je takový ten paradox. Oni jsou bezúhoní, dokonalí, poslouchají pána Boha. A dokonce to jméno Zachariář znamená hospodinu pamatuje. A tady to vypadá, jako kdyby pán Boh zapomněl. Jako kdyby ty věci, jo, jako to nejde dohromady. Oni žijí tak dobře, mají jedno přání, modlí se a nic. Jako kdyby člověk měl říct, tak pane bože, tak jo, tady je taková, já jsem tak dobrý, spravedlivý, všechno dělám, tak bych měl mít taky něco za to dostat.

[8:27] To jsou ty naše, jako takový ty počty, to přemýšlení. Nic. Víte, a někdy právě to trápení, někdy ta těžkost, jako vedek prohloubení té naší víry. A to je něco, co oni prožívali. My jsme na jedné chlapské skupině, jsme probírali knižku Hranice a Bůh. A tam jsme mluvili o svobodě. A mě to hodně zaujalo právě i tady ve vztahu k témuto páru. A já bych citoval. Základním problémem těch lidských vztahů je otázka svobody. My často označujeme lidi za špatné, když nedělají to, co bychom od nich chtěli. A to tež někdy děláme s pánem Bohem. Domníváme se, že máme právo na boží přízeň, jako by on musel dělat to, co od něho chceme. Ale pán Bůh je ve vztahu k nám svobodný.

[9:29] Když pro nás něco udělá, tak to udělá ze své svobodné vůle. Není nám zavázán, nenechá sebou manipulovat, nepodlehá pocitům, viny, ani není podlakem, že musí. A ta jeho svoboda mu umožňuje nás milovat. On respektuje naši vůli a chce, abychom respektovali mi jeho. Pán Bůh je ve vztahu k nám svobodný. Respektujme to. To je něco, co se museli naučit Zachariáši Alžběta. To my se musíme učit. Pán Bůh je ve vztahu k nám svobodný. Respektujme to. On se nenechá vydírat, manipulovat ničím. Co my můžeme dělat? Můžeme se modlit. Můžeme vyjadřovat naše emoce, pocity. Ano, chce, abychom to dělali. Ale co se bude dít je na něm.

[10:29] On je svobodný. To je přesně, co dělali Zachariáši Alžběta. Oni se modlili. A když budeme číst dál, to se přihodilo. Tak v osmé verši ukáž 1.8. A když jednou přišla řada na Zachariášov oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, připadlo něm losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně hospodinovi a obětoval kadidlo. A venku se v hodinu oběti modilo velké množství lidů. Víte, ty nábožěští pracovníci sedějí na lévité a kněze. A kněži byli rozdělení na 24 oddílu a tak dále. A oni se střídali v tom chrámu. Během ne. Během ne bylo potřeba 50 kněží, aby ten chrám fungoval. Bydlili blízko toho Jeruzaléma a byli ročně jako voláni tam. A každý oddíl jednou za čas měl týden, aby sloužil v tom chrámu.

[11:32] A ten týden byl ustanovený tak, že oni losovali, kdo co bude dělat. Každý den se losovalo. A ta nejvyšší podsta bylo obětovat právě kadidlo ve svatyní. Protože kněží bylo hodně, tak to mohli v podstatě prakticky udělat jednou za život. A zrovna padl los na Záchariáše. Byla to náhoda? Oni se modlili. Oni prosili. Oni prosili Pána Boha za to jejich trápení. A zároveň očekávali. A teď čteme, co se stalo. Lukáš, proč čteme ten jedenáctý verš a dál. A když ten Záchariáš tam je, ve svatyní, tak se stane toto. Tu se ukázal anděl Páně, stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. Když Záchariáš uviděl, zděsil se. Padla na něho bázeň.

[12:33] Anděl mu řekl, neboj se, Záchariáši, neboj tvá prozba byla vyslyšena. Tvá manželka, až běta ti porodí syna, dáš mu jméno Jano. Budeš mít radost a veselý a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude velký před Pánem. Víno a pojiny nápoj nebude pít už od mateřského klína. Bude naplněn duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu. Sám půjde před nimi v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce odců k synům a spurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový. Představte si, že děláte obyčejnou práci. Tu, kterou dělal. Bylo to něco speciálního, ale by byl na to zvyklý. A teďka najednou k němu promluví anděl. A ne řekne Zachariáš, já jsem tě vyslyšel, narodí se ti syn. Ale to je smršť, to se tam říká.

[13:35] To je tolik věcí, tolik specifických věcí, když se na to podíváme. Se podíváme vůbec na to, co se tam jako říká. To tam mám na jednom slajdu, kdybychom se podívali dál. Říká, neboj se. To je ta první věc, to je šok, neboj se. Tvá prozba byla vyslyšená. Je to tady. V té místě, Někdy modlíme a už nedoufáme. Oni se modlí roky a najednou je to tady. Alžběta porodí syna. Nemožné. Ono je stará jak Sára, jak Abrahamova Sára. Dáš mu jméno Ján. Víte, v čem je to zajímavé, že mu dá jméno Ján? Jaké se vždycky dávalo jméno, když se narodil syn? Po kom? Po otci. Jo, vždycky se hlalo to jméno. A Ján znamená, že Bůh se slitovává. To bylo to hlavní poselství.

[14:35] Budeš mít radost. Jeho narození, ostatní se budou radovat. A teďka to nekončí. A to jde dál. Bude velký před pánem. A Ježíš říká, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodil s žený, nikdo není větší než Jáno. Nikdo není větší než Jáno. Bude Nazarén. To znamená žádné víno, žádný opojený nápoj, závazek. A teďka něco zajímavého. Už od narození bude naplněn duchem svatým. A bylo to před letnicemi. Ještě duch svatý nebyl dáno. To je něco jako speciálního. Dřív to měli proroci a králové, že duch svatý byl na nich. Tak a teďka bude naplněn duchem svatým od narození. Píše, mnoho lidí se obrátí. Pak ještě říká, Anděl půjde v moci Eliášově. A jenom přečtu proroctví, co právě bylo na Ojanu kříteli. Hle, posílám k vám proroka Eliáše, dřív než přijde ten velký den hospodinův.

[15:36] Velký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu je nestihl kladbou. Eliáš je dávno po smrti, když je toto proroctví. A ten Anděl říká, on bude právě ten Eliáš, okom je prorokováno. A poslední připraví cestu pro Mesiáše. Taková smršť. Tolik detailů, tolik pozbuzení, tolik naplnění proroctví. A on je kněz, on to ví, on to zná tady ty věci. A možná bychom čekali, hurá, konečně to přišlo. Super, děkuji, mám radost. Ale Zachária říká, no jo, ale podle čeho to oznám. Já jsem starej, moje žena je stará. Nespletl ses? Nezahráváš si s náma? Nejdopláný poplach? Jak ti můžu věřit? To je v tom osmnáctém verši. Jak ti mohu věřit? To není možný. To přece nejde.

[16:40] Anděl, aby dodal možná důraz tomu, že to je pravda, říká, já jsem Gabriel, který stojí před Bohem. Já jsem byl poslán k tobě, abych ti promluvil, oznámil tu radostnou zvěst. A ty mě neslyšíš. A dvacátý verš napsáno, hle, oněmníš a neplomluvíš až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní. Zachariáš potom vychází ze svatyně a nemůže mluvit. A je napsáno, když vyšel, nemohl k ním promluvit a tak poznali, že měl v chrámě vidění. Dával jenom znamení a zůstal němi. To je zajímavé. Tak dlouho se modlí.

[17:41] Tak dlouho na to čeká. Pak k němu promluví anděl. Všechno mu řekne, jak bude. Řekne i tvá žena ti porodíš, že je stará porodí ti. Všechno se stane. Ale já tomu nevěřím. Pán Boh mu dává syna. Ale Zachariáš na to není připravený. Se musí ještě devět měsíců učit důvěře. Víte, co je zajímavé? Že ve stejné kapitole stejný anděl Gabriel mluví s Marii. A říká jí to stejné. Oznamuje jí narození syna. A ona ještě v horší situaci. Ona je pana, nemá manžela. A každý reaguje jinak. Zachariáš je zaskočen, nevěří. chce důkazy. Ať víte, to říká Marie. Jak se to stane?

[18:43] Ona říká jenom, jak to uděláš? Jak se to naplní? Marie uvěří. Gabrielovi, andělovi, Zachariáš, zkušenej, ostřílený starý kněz, říká, já nevím, nevěřím. Marie se ptá, co má dělat, aby se to naplnilo. Má jít za Josefe, má si ho vzít. Anděl jí říká, Marie, nedělej si starosti. K tomu, co Bůh chce učinit, nepotřebuje žádnou lidskou pomoc. Jen mi věř. Ale vrátíme se zpět k tomu Zachariáši. Jako to je nádherné. Ostřílený starý borec. Kněz, který možná vyučoval, jim mluvil, najednou o němi. Proč? Protože jsi neuvěřil mým slovům o tom, že se ti narodí syn.

[19:45] Proč o němi? Představte si, to je jako kdyby řemeslník přišel o ruce. To je jako kdyby zpěvák přišel o hlas. Nic horšího se mu nemohlo stát. Protože vlastně on je odstavený. Zachariáš němý kněz. Je v té chvíli nepoužitelný. Pámu ho odstaví na devět měsíců. To je dlouho. Představte si, že jste na devět měsíců někde odstaveni. A je tam potom napsáno, že Alžběta odchází za Marii, aby se podělila o tu svoji radost. A Zachariáš je sám ze sebou. Vlastně celou dobu, co Alžběta prožívá radost a čekává Jana, tak Zachariáš je odstavený. Ale není sám. Pámu ho něco učí. Učí, co znamená slova důvěra. Co znamená důvěřovat Pánu Bohu.

[20:48] Pán Bohu schválně nechá odstaveného, aby mohl některé věci znova promýšlet. Možná znova promodlit. Aby si možná dal dohromady některé své... priority, aby se utřídil, se řadil. A zde vidíme jednu důležitou věc, že žádný čas není ztracený. I když ten Zachariáš byl odstavený, tak on to potřeboval. I čas, kdy jsme někdy odstavení od té každodenní rutiny, tak je to důležité, protože Pán Boh nás si něčemu naučit. Ten žádný čas v našem životě není ztracený. A to, co se často musíme učit, je to slovo právě důvěra. Důvěra je klíč v každém vztahu. My nemůžeme rozvěd vztah, pokud si nedůvěřujeme. Platí to v jakémkoliv vztahu manželství, přátelství, stejně ve vztahu s Pánem Bohem. A někdo řekl, ten citát je napsáno, za každým hříchem se skrývá nedůvěra.

[21:54] Nedůvěra, že Pán Boh to se mnou nemyslí moc dobře. Nedůvěra, že on neví přesně, jak to mám být. Radši se to jenám po svém. A to máme hned v ráji. Eva v ráji si myslela, že Pán Boh chce něco dobrého odepřít, když ji zakázali z toho stromu poznání. Ona mu prostě nedůvěřovala. A uvěřila hadu. A to je ta otázka na nás, jestli my se učíme důvěřovat, i když ty věci nejdou, jak si představujeme. Zachajář se modlil, a možná se modlil už takovou modlitlu, Pane Bože, ať daj mi syna. Takovou tu mechanickou, takový to už ani nevěřil tomu. A devět měsíců Pán mu ho proměňuje. A nakonec si něco změní. Když se narodí syn, tak se ptali, jaký mu maj dají jméno.

[22:58] A protože nemohl mluvit, tak vzal tabulku a na tu tabulku napsal Jano. A jakmile to dopsal, tak mohl začít mluvit. Protože Pán mu už dokončil tu proměnu. On mu uvěřil a už ho poslouchal. Dal mu jméno Jano, mohl mu dát Zachajář. On měl tu moc, že jo. Všichni se ptali, jak se bude jmenovat. Ne, bude to Jano. A potom, když začíná mluvit, tak první, co vlastně říká jeho chvalospěv. A teďka poslouchejte. To je v 68. verši a dál. Je to úplně nový Zachajář. Říká, pochváleň buď hospodin, Bůh Izraele, protože naštěv koupil svůj lid. A zbudil nám mocného spasitele. Zhrudu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků odpradávna.

[23:59] Zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci. Rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobození z rukou nepřátel a prostí strachu, jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. A ty, synu, budeš nazván prorokem nejvyššího, neboť půjdeš před pánem, abys mu připravil cestu a dál jeho lidu poznat z pásu v odpuštění hříchu. Pro slitování milosrdenství našeho Boha, jimž nás naštiví vycházející z výsosti, aby zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti a uvedl naše kroky na cestu pokoje. Chlapec roztrl a sílil na duchu. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izraela. Tady došlo té proměně.

[25:01] On říká, a ty, synu, budeš nazván prorokem nejvyššího. To všechno, co mu řekl ten anděl, na co měl devět měsíců to zpracovat, tak teďka to z něho vytrysklo. On mu uvěřil. A to se projevilo i na jeho postoji. Co se můžeme naučit? Kdybych to zhrnul, ta první věc je, pán Bůh je ve vztahu k nám svobodný. Respektujme to. Pán Bůh se nenechá ničím zmanipulovat. On není zasažen nějakou lítostí. On ví přesně, kdy a co se má udělat. A když se rozhodne něco udělat, tak je to jeho svobodné vůle. A udělá to, jak sám chce. Je to to nejlepší. On nemusel vůbec to udělat. A udělal to.

[26:03] Druhá věc je, co se můžeme naučit. Pán Bůh nám dal modlitbu. Využijme to. Modleme se. I když nevidíme hned ty výsledky. I když je to dlouhé. I když někdy prostě si říkáme, to už fakt nemá cenu. Využijme to. Ta třetí věc je, ať se děje cokoliv, důvěřujme mu. Důvěra je základ všeho. Často za každým naším říchem se právě skrývá nedůvěra. Pán Bůh to se mnou nemyslí dobře. Myslí. Důvěřujme mu. A tak, jak se jmenovalo to kázání, abych zakončil, Pán Bůh je Bohem překvapení. Pán Bůh je Bohem nových začátků. I možná tady ty Vánoce budou časem překvapení. A taky časem požehnání.

[27:05] A možná zažijeme stejné požehnání, které jsme si nedovali představit i během těch Vánoc, tak, jak to zažil Zachariáš Alžběta. A to je mým přáním, abychom mohli nejenom vyhlížet, že přišlo malé dítě, ale vyhlížet toho, který je důvěryhodný, na kterého můžeme spoléhat. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20251207/buh-je-bohem-prekvapeni · Last updated: 2026-10-15