# Půjdem spolu do Betléma - co nás učí mudrci

> Sermon from 28 December 2025, Matouš 2:1-12, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 28 December 2025
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Matouš 2:1-12
- **Duration:** 24:39
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-12-28-Pujdem-spolu-do-Betlema-co-nas-uci-mudrci-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-12-28-Pujdem-spolu-do-Betlema-co-nas-uci-mudrci-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak pokoví vám, bratři a sestry, máme krásnou Vánoční neděli dneska a proto budeme číst Vánoční text. Můžeme si otevřít spolu Evangelium podle Matouše, druhou kapitolu a budeme číst od prvního do dvanáctého verše. Evangelium podle Matouše, 1 až 12, a kdo chcete a můžete, tak povstaňme ke čtení Božího slova. Když se narodil Ježíš v lidském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se, kde je ten právě narozený král Židům. Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. Svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidů a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

[1:01] Oni mu odpověděli v juckém Betlémě, neboť tak je psáno u proroka. A ty, Betléme, v zemi jucké, zdaleka nejsi nejmenší, mezi knížaty juckými, neboť s tebemi výjde vévoda, který bude pastířem mého lidu Izraele. Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl Jděte, pátrejte důkladně potom dítěti a jakmile je naleznete, oznámte mi, abych se mu i já šel poklonit. Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marii, jeho matkou, padli na zem, klanili se mu a obětovali mu přinesené dary.

[2:02] Zlato, kadidlo a mirhu. Potom napokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Pane Ježíši, děkujeme ti za to, že tu můžeme být spolu a prosím, aby si požehnal i tohle slovo na našich srdcích životech. Amen. Můžeme se posadit. Tohle je obrovsky bohatá událost. O tom byste už určitě slyšeli spoustu kázání. dalo by se mluvit o těch jednotlivých reakcích lidí na narození Mesiáše. Jak ta zpráva o tom, že se narodil, na ně zapůsobila. Jak na ně reagovali. Dalo by se mluvit o té betlemské hvězdě. Co to bylo, kdy to bylo, jak to bylo, proč to bylo. To je obrovské, taky krásné téma. O tom, jestli se Ježíš narodil před naším letopočtem nebo za našeho letopočtu.

[3:07] Jestli ti mudrci tam přišli až dva roky poté, co se Ježíš narodil. A obrovské téma to je, že pohané se přichází klanět Mesiáši a že v tom Matoušové evangeliu hned ze začátku se předpokládá ten konec toho evangelia. Jděte ke všem národům a misi je pohanům. To je obrovská témata, která jsou tady. A ještě další. Já bych se chtěl zastavit jenom dneska krátce nad takovými třemi věcmi ohledně těch mudrců. A jenom kousíček. Kdo to byli ti mudrci? Moudří muži, vzdělanci, kteří nebyli jenom ti mágové, že se nezabývali jenom pohanským náboženstvím a nějakou astrologií a těmi nějakými možná temnými vědami.

[4:09] Ale určitě se zabývali přírodními vědami a hvězdářstvím. Byly to velice vznešení mužové. Patřili k té nejvyšší šlechtě ve svojí zemi. A pravděpodobně to bylo buď z té oblasti Babylonie anebo partie z Partského království. a většinou těchto příslušníci, téhle kasty patřili na tom královském dvoře krátcům, k těm nejbližším mužům okolo svého panovníka. A takže vidíme tam tu vzdělanost, tu vznešenost, vysoké postavení těchto mužů. A pravděpodobně, když byli jste Babylonie, tak tam pořád žila ta komunita židů, kteří se netajili svojí vírou a tím, že se od nich pohané mohli dozvědět o spoustě věcí ze starého zákona a proroctví.

[5:12] Takže je pravděpodobné, že se od té komunity i těchto mužové zaslechli o tom, že Bůh zaslíbil narození krále a mesiáše. Takže to měli celá nějaké předporozumění už a teď jim ještě potom ještě to Bůh dal vědět na té obloze. Taky nevíme, jenom taková drobnostka, nevíme, kolik jich bylo opravdu. Protože to, že byli tři, se usuzuje z těch darů, které přinesli. Ale jestli jich bylo víc nebo míň, a nevíme, minimálně dva byly. Takže tradičně se říká, že byly tři. A těmhle lidem dal Bůh znamení, které mu mohli porozumět. Takže to je další obrovská téma k tomu, jak Bůh mluví k lidem. Aby mohli rozumět a mohli poznat, že je tady Bůh, že je tady spasitel.

[6:16] Uviděli hvězdu narozeného krále a pochopili, že to je ten král s velkým K. Nejenom tak nějaký ledajaký panovník, který se narodil, ale zaslíbený král židů. Ta první věc, kterou bych chtěl zdůraznit, je ta touha těchto lidí. Touha. Oni měli informaci od možná z těch písem nebo ze svědectví židů, dostali nějakou informaci z nebe, tou hvězdou, pochopili to. Ale v jejich srdci bylo ještě něco víc, než jenom tahle informace. Protože ta informace vzbudala touhu v jejich srdci. Touhu, že chtěli něco udělat, aby šli a aby tohohle krále viděli.

[7:18] Aby se mu šli poklonit, aby mu zdali čest. Aby vyjádřili to, že mu patří. Že to je i jejich král. A to nemuseli. Protože ve skutečnosti to nebyl jejich král. A oni ani nebyli židé. Bylo to z cizího národa. Ještě z podrobeného národa, který tam žil. Jenom jako nějaká menší komunita. Nebo komunity z té Babylony. Nemuseli. Proč? Ale oni chtěli. Najednou to v nich vzbudilo touhu. Po tomhle králi. Po miminku. Na hrozeném králi. Ještě to nebyl žádný vladař. Ještě to nebyl nikdo, kdo by mohl dokázat nějaké mocné činy, že by je to pohnulo k tomu, že by mohly mít nějaký obdiv, nějaký úžas. Toho, že je třeba bohatý, nebo že je slavný, nebo že je moudrý. Tak jako královna se sáby slyšela o všech těch moudrých rozhodnutích a výrocích krále Šalamouna.

[8:25] A protože tam cítila tuhle slávu toho, co už ten Šalamoun dělal, tak se mu přišla poklonit královna z té daleké země. Jinak to je taky jeden z těch starozákonních narážek tady v tomhle textu. Že ona přišla se poklonit a přinesla dary krály do Jeruzaléma. Ale ona už slyšela o té jeho slávě. Tohle dítě ještě neudělalo nic. Prostě se narodilo. A přesto to v nich vzbudilo touhu. Možná nechápali přesně, kdo se to narodil úplně do detailů. A přesto se vydali na cestu. Vážili cestu několika tisíc kilometrů, aby přišli do Palestiny. Někde je hluboko v srdci proto předporozumění tomu, že tohle dítě je naprosto výjimečné.

[9:36] Takže Bůh vzbuzuje touhu v člověku. A to je vzácná věc, touha. Protože my dneska můžeme mít spoustu informací o všeličems. A máme spoustu informací z Biblie o tom, jaký Bůh je, co dělá. Můžeme číst, můžeme chodit na kurzy, můžeme slyšet kázání. Ale to ještě neznamená, že v našem srdci bude nějaká touha po Bohu. Ale Bůh ji vzbuzuje vším tím, co nám dává. I těmi informacemi, která nám dává tak, jak je potřebujeme slyšet, jak jim můžeme rozumět. Mluví k nám, když čteme Biblii, mluví k nám ve svědectví, mluví k nám, když se schromažďujeme, když slyšíme kázání, mluví k nám našim svědomým, svým duchem, prostě někdy možná ve snu k nám promluví a přichází a chce vzbudit touhu, touhu po něm.

[10:39] A co my s tou touhou uděláme? Tihle muži se té touze otevřeli a nechali Pána Boha působit ve svém srdci. Byli proto ochotní obětovat něco. Svoje pohodlí, svoji cestu, svoje dary, které měli, které mu potom přinesli. Hledali ho v Jeruzalémě a tam je to slovo hledali. Ptali se, kde je? My ho chceme vidět. Nenechali se odradit, když přišli do toho Jeruzaléma a ptali se, kde je ten narozený král židů, tak nikdo nevěděl. A to překvapení, které tam bylo, je, že vy ho nehledáte? Vy o tom nevíte? Vy nemáte tuhle touhu? A tak je to někdy těžké, když potom Bůh vzbudí touhu v některých lidech třeba i ve společenství a začnou se probouzet, začnou mít touhu po Bohu a najednou narazí na to, že my vedle nich sedíme ve schromáždění a tak jo, dobře, no.

[11:54] A ty nehledáš? Tebe to netáhne? Ty nechceš? Jak je to možný? A zase, aby jsme to nevyhrotili úplně, někdy lidé můžou prožívat i ve schromáždění různá období svojí víry, někdy mají těžkosti, někdy mají poušť ve svém životě, takže nemůžeme každého odsuzovat za to, že není nadšený, super nadšený, ale pokud je to jenom čirál hostejnost toho, že už nám to všechno zevšednělo, tak to je škoda. Je tady ta touha a ta touha jít i přes překážky, něco udělat proto, aby se naplnila ta touha, aby jsme se s ním setkali, aby jsme byli s ním. To znamená někdy, co je to, že se mi prostě nechce do toho schromáždění ráno, nebo se mi nechce číst Bibli. Já se vám přiznám, že si vždycky dávám, vždycky si říkám, tak teď nemusím číst, teď budou dva dny svátky, nemusím číst, probudím se třeba o půl sedmé ráno a budu si číst.

[13:08] No myslíte, že jsem se teď probudil? Ne. Není to dobře. A třeba když ne o půl šest, o půl sedmé se probudit ráno, tak si udělat čas přes den. Ale aby jsme tu touhu, která tam na začátku třeba je, ano, chci být s Bohem, aby jsme ji nezazdili v sobě. A byli ochotní i něco překonat, něco udělat, co třeba je nám nepříjemné. Tihle mudrci ho hledali, hledali ho věru za lemně. Nevíme, jestli už nešli za tou hvězdou a šli už jenom kam si logicky mysleli, že mají jít. A se nenechali vést, ale už jenom šli rozumem. Přece král se... Musí narodit věru za lemně, zase není nič špatné na rozumu, ale je potřeba neustále ten rozum poddávat tomu božímu vedení.

[14:12] Herodes schromáždil vele kněze zákoníky, vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit a podle proroka Micháše, to je v páté kapitole prvním verši, to mělo být v Betlémě. A znova tam byla ta touha, tak půjdeme do Betléma. Tam ho najdeme, aby jsme ho viděli, aby, když nám Bůh dal to znamení, tak aby jsme tu touhu, aby se naplnila. Jinak tam je zajímavé, jenom zase na okraj, že oni měli nějaké to znamení, ale to samo o sobě nestačilo, připojilo se k tomu boží slovo, které oni tam slyšeli od toho Micháše. To je ta důležitá věc, že Bůh třeba dá nějaké znamení a pak k tomu dá svoje slovo a ještě víc tu touhu třeba vzbudí a my můžeme jít za ním. Takže to je ta první věc, kterou tady vidíme u těch mutlců, to je touha.

[15:16] A druhá věc, která tady je radost. A když vyrazili z Jeruzaléma v noci a šli do Betléma, říkají, že to je asi 8 kilometrů, možná dvě hodiny cesty, z Jeruzaléma do Betléma, tak jim Bůh znovu poslal to znamení. Znovu, nebo ono tam možná celou dobu bylo a oni to nejednou uviděli. Když uviděli hvězdu, tak je tam napsána jedna krásná věc. Zaradovali se, nejenom zaradovali, zaradovali se velikou radostí. Prostě zaradovali se obrovskou radostí moc, když jsme prostě takto tam, taková veliká radost, kterou měli. Je to, co předtím uviděli v Babylonii, teď najednou vidí znovu. Znovu je Bůh vede, znovu jsou na té správné cestě. Už brzo ho uvidí.

[16:17] A měli z toho obrovskou radost. Dorazí k cíli, uvidí krále. A to je druhá věc, která je tady u těch mudrců úžasná, aby nás to pouzbudilo. Radost s Ježíše. Radost z Boha. A radost z toho, že Bůh je s námi. Že Bůh nás vede. Že nám znovu ukáže cestu. Že jsme znovu mohli uvidět nějaké znamení. Že jsme s ním a že On je s námi. A radost, že tam to můžeme domýšlet a nechat se proskoumat, jakou radost máme z toho, že máme spasitele. Že jsme ho mohli poznat. A možná znovu, když to vememe, ten advent, není jenom první advent, ale čekáme ten druhý advent, jakou radost máme z toho, že už ho brzy uvidíme.

[17:24] Reklama na Chosen. Tam je takový interní vtip. Vždycky pán Ježíš řekne, oni se ho ptají, tak kdy přijdeš? A on řekne brzo. A potom tam je doba, kdy se dlouho neukáže, oni jsou už sami a ptají se, tak kdy už konečně přijde? On říkal brzo, ale kdo ví, kdy to bude brzy. A tak to tam několikrát se to opakuje a už z toho potom i oni dělají takovou legraci už brzy. Už brzy. A ho uvidíme. Nevíme, kdy si to bude za dva roky, dneska, za deset let, za padesát. Ale uvidíme ho. Máme radost z toho, máme radost z toho, že ho uvidím, že přichází, král přichází. Takže to je druhá věc. A třetí věc je uctívání.

[18:26] Když se ta hvězda zastavila nad místem, kde bylo to dítě, vešli do domu a uviděli jeho a jeho matku, byli u cíle. Toho, kterého hledali, po kterém toužili, je tam. A bylo to dítě. Nově narozené dítě. Maximálně do těch dvou let. A oni před tímhle dítětem padnou na kolena. Jako před vládcem, klaní se mu, uctívají ho a obětují mu dary. Ty dary, které donesli, ukazují právě na to, kým oni tuší, že tohle dítě je. To jsou královské dary. Nic obyčejného, nic podřadného. To nejlepší, nejvzácnější, co mohli dát. Zlato, to je vždycky takový dar pro krále.

[19:33] Takže jenom se ukazuje na to, někdy, že to zlato je právě, že ukazuje na to, že Ježíš je král. Kadidlo může ukazovat na to, že Ježíš je kněz, který mohl tím kadidlem prostě sloužit v chrámu. A mirha. A u té si nejsou ty vykladači jistí. V Biblii je dvojí význam té mirhy. Ten většinový význam je toho, že to je něco, co je zase velmi vzácného, příjemného, vonného. a co je velmi drahé a čím se chce udělat taková jako slavnost. Prostě něco, když byla nějaká výjimečná událost a něco, co krásně vonělo. Takže to evokuje radost, vůní, něco příjemného.

[20:34] Tak to je něco, co chtějí dát tomu králi narozenému. Ta druhá věc je to, že potom, když čteme o Ježíšově smrti, tak čteme o tom, že ho ty ženy pomazaly směsí mirhy a áloé. Takže to může znamenat, ne že musí, ale může, můžeme tam vidět ten náznak toho, a... Že Ježíš je nejenom král, nejenom kněz, ale že on je taky oběť. Že je ten beránek obětovaný za hříchy světa. A už teď se to předznamenává. Takže není to nutné to v tom vidět, ale můžeme. Mudrci měli touhu, keďž bychom měli i my tu touhu po Ježíši. Měli radost, protože chtěli být s ním. A měli radost z toho, že jsou s ním.

[21:35] A myslím, že tyhle dvě věci v sobě obsahují to, že viděli a že když je máme mít my, takže vidíme nebo aspoň tušíme, kým Ježíš je. Protože když to nevíme, tak po něm nebudeme ani toužit, ani z něho nebudeme mít radost. Když vnímáme a prožijeme jeho velikost, jeho dobrotu a jeho lásku, tak po něm budeme toužit, budeme ho hledat, budeme ho chtít. A za to se můžeme modlit. Pokud jsme to ztratili někde cestou, to vyprchalo, anebo chceme víc té touhy, tak můžeme prosit, Bože, dej se mi poznat. Naplně duchem, abych tě viděl, kým jsi a jaký jsi, abych byl jako ten mudrc, který po tobě touží, který s tebe má radost, který tě hledá a který tě uctívá, který se ti klení.

[22:38] Pánu Bohu naleží všechna sláva, čest a chvála, tomu, který byl ochoten se pro nás narodit a pro nás zemřít. A když vidíme, kým je, tak i my mu dejme dary. A když se díváme na ty betlémy, ten už tady nemáme, ten, co tady byl, a když vidíme všude po městě nebo v televizi ty betlémy, tak tam vidíme ty nejrůznější lidi, tak je to vždycky zpřítomněné do té doby, a aby právě nikdo nevěří tomu, že tam byly nějaký valaši třeba. Ale vždycky to chce zpřítomnit, tu touhu těch lidí, že i oni tam chtějí jít, že i oni chtějí přinést něco tomu narozenému dítěti, že se mu chtějí poklonit. A v těch koledách, které zpíváme, se to často vyskytuje. Tam se vypočítává, kdo co tomu narozenému dítěti, donesl, nebo donese.

[23:40] A když už nemá nic a když je chudičký, tak aspoň mu zahraje. Aspoň něco tomu narozenému dítěti. Tak ať je to jako v těch koledách u nás a v těch betlémech. Když víme, kým Ježíš je, chtějme se poklonit, sklonit se před ním, padnout na kolena, uctívat a dát mu aspoň svoje srdce. Aspoň mu zaspívat. Aspoň něco. Aspoň koucek. Aspoň trošku toho, co mám. Svůj čas, svoje obdarování, svoje schopnosti. Takže to jsou také tři věci, které jsem z toho příběhu chtěl zdůraznit. Touha, radost a uctívání. Kež nám i v těchto věcech Pán Bůh požehná, aby jsme Pána Ježíše Krista mohli chválit a uctívat Ho. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20251228/pujdem-spolu-do-betlema-co-nas-uci-mudrci · Last updated: 2026-10-15