# Jak čekat na druhý příchod Pána Ježíše

> Sermon from 11 January 2026, Lukáš 12:35; 1 Tesalonickým 1:9, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 11 January 2026
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Lukáš 12:35; 1 Tesalonickým 1:9
- **Duration:** 35:20
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-01-11-Jak-cekat-na-druhy-prichod-Pana-Jezise-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-01-11-Jak-cekat-na-druhy-prichod-Pana-Jezise-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Mám takovou otázku na začátek, na kterou si můžete nějak odpovědět každý sám, když sledujete zprávy současné události ve světě nebo u nás v republice, tak co to s váma dělá, jak to prožíváte. Já jsem od určité doby si musel zakázat trošku, ne vždycky se mi to daří sledovat, protože mám v mobilu rozhlas.cz, tak ho sledovat jen jednou denně, protože jak jsou nějaké ty převratné zprávy a nebo to, tak člověk má pořád tendenci sledovat, co se děje a pak ho to odvádí i od ostatních věcí, nebo protože na to pořád musí myslet, tak nevím, jak to máte vy, jestli to nějak pluje nebo plyne takhle mimo vás a nebo jestli vás to vtahuje.

[1:10] Někdy se dívíme, co se to děje nebo co vůbec, v jaké době to žijeme, co prožíváme a co přichází do našich dějin. Někdo ty události může prožívat opravdu velice těžce. A lidé se můžou ptát, co je, co bude. Kde jsou jistoty, které dřív byly jistoty a teďka už nevíte, jestli se o ně budete moct opřít nebo ne. A určitě to na stolu je ještě jednu otázku. A to je otázka toho, jestli žijeme v poslední době. A jestli Ježíš přijde brzy. Co můžeme čekat? Jestli je to ještě někde hodně daleko, anebo jestli už je to opravdu za dveřmi. A jak v téhle době máme žít, jak máme na ně reagovat.

[2:18] Někdy možná nás přepadne i strach z toho, co bude, jestli opravdu přichází potom i s poslední dobou třeba nějaké pronásledování. Tak nevím, jestli se na to ptáte, na tyhle otázky, jestli to takhle ve vás evokuje, ty současné události ve světě nebo ne. Ale ať už ano nebo ne, tak prostě už to dneska uvedete mu se pošlouchat, protože jste tady. Ale myslím si, že to je důležitá věc, protože asi lidé v každé době, ve které se dostali do takovýchto situací v historii, tak se vždycky ptali na to, jestli Ježíš přichází nebo ne. A podle toho, jak si na to odpověděli, potom mohli žít. A buď žili rozumně a dobře, a ten jejich život měl význam pro tu jejich dobu, anebo žili nerozumně, takže byli třeba někdy i pohoršením, buď pro církev, anebo pro lidi okolo sebe.

[3:21] I pro nevěřící lidi. Takže je to důležitá otázka. A je to dobré, že si takovou otázku klademe. A tak jsem k tomu chtěl aspoň několik věcí říct, určitě to nebude nic vyčerpávajícího. Je to spíš také pozvání k přemýšlení, k modlitbám, právě proto, aby jsme uměli žít. Protože pán Bůh nás zve k tomu, aby jsme opravdu žili rozumně a moudře v té svojí generaci, v tom svojím prostředí, ve kterém žijeme. Tak jenom k té otázce, jestli ta současná situace napovídá něco o tom, že příchod Pána Ježíše je blízko. A bych chtěl jenom říct to, že v Bibli máme ty oddíly, které mluví o znameních, které se mají naplnit před jeho příchodem. A je to tak obrovské téma, že na to nemáme dneska prostor, aby jsme se tím zabývali, protože je to velice obsáhlé téma.

[4:27] Znamení příchodu Pána Ježíše. Ale známe ty oddíly, ve kterých jsou, ať už je to v Evangelích, Matouš 24. kapitola, nebo Marek 13., Lukáš 21. kapitola, kniha Daniel, kniha Zjevení, něco je v 1. tesalonickým, v 15. kapitola 1. korinským, už na ještě další oddíly. Takže víme o tom. A myslím, že je dobré, vždycky ve světle těch událostí, je číst, ale zároveň se modlit za to, aby nám Bůh dal moudrost a svého ducha, abychom tomu rozuměli. A máme jeho slovo, ale potřebujeme i boží moudrost, boží vedení, ducha svatého, aby jsme tomu správně porozuměli. Takže moje výzva v tom je, modlete se za to, nebo modleme se za to, aby jsme těmhle oddílům rozuměli, aby nám pán Bůh otevíral oči.

[5:34] A aby jsme se o nich třeba sdíleli, pokud to někoho i trápí, tak aby se nebál o tom sdílet, protože nejhorší věc, kterou můžeme udělat, je zůstat v tom sami. A jenom sami o tom přemýšlet, protože někdy nás napadnou věci, které nejsou rozumné. A pak si můžeme myslet, že to je slovo od pána, a ono to vůbec slovo od pána nemusí být. Potřebujeme společenství, a Bůh nám dává společenství církve, proto, aby jsme se vzájemně pouzbuzovali a vzájemně se i opravovali v tom, že třeba někdo může mít nějaký náhled, který není úplně dobrý. A proto potřebujeme společenství. Takže máme písmo, máme ducha, máme společenství, aby jsme se modlili za to porozumění Božímu slovu a aby jsme se modlili za porozumění tomu, jak to slovo máme vztáhnout na současnost, na svůj život.

[6:40] Takže se můžeme, ta druhá výzva je v tom, modleme se za porozumění svojí době. Za to se můžeme modlit. Pane Bože, jak k tomu mám rozumět tomu, co se děje, co prožíváme, co přichází a... Když hledáme, tak Bůh slibuje, že nám dá najít. On nás nechce nechat v nevědomosti. Je několik těch oddílů v Biblii, které začínají. Nechci vás, bratři, nechat v nevědomosti. Nechci, abyste nevěděli. Bůh nechce, aby jsme nevěděli. On chce, aby jeho církev uměla žít tak, aby byla světlem a solí. A proto se za to můžeme modlit. Aby jsme rozuměli písmu a rozuměli jsme své době. Takže za vhled a rozsuzování. A potom si myslím, že je dobré, aby jsme si řekli, že nad těmito otázkami není dobré jenom tak mávnout rukou.

[7:51] Že takových situací už v historii bylo. A teďka jich můžeme jmenovat. Jako lidi vždycky, když byli právě v nějakém takovém období, a zvlášť období pronásledování, tak už cítili, že ten příchod Pána Ježíše je blízko. Jinak je to velice legitimní v tom jeden oddíl v Biblii, který říká, vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího království. Kdo dychtivě očekává příchod Božího království? Lidi, kteří jsou v pronásledování. Protože tam to prožíváme potom úplně jinak. Pane, už přijď, než když máme pokoj a nic nás netrápí. Takže bych nechtěl, aby jsme nad těmi otázkami mávli rukou, že už to bylo za pronásledování v první církvi, vždycky byly nějaké války, vždycky bylo nějaké zemětřesení, všechno se to nějak opakuje.

[8:56] Pán Ježíš přijde, ale může to být za dlouho. Už to bylo, už to bude a pořád je to to samé. A myslím si, že takový postoj není úplně dobrý, aby jsme měli. Stejně tak, aby jsme si řekli, je to příliš těžké a příliš bolavé téma, aby jsme o tom nepřemýšleli. Nahání mi to nějakou hrůzu možná, tak radši o tom nebudu přemýšlet. Radši budu přemýšlet o něčem, co je příjemné, dobré, pěkné. Taky by to nebylo, protože by jsme zavírali svoje oči před tím, co třeba nám pán Bůh může chtít říct. Ale ještě další věc je, aby jsme tak nechali zahltit svoji mysl a srdce tím, že nebudeme přemýšlet o něčem jiném. A jenom budeme sledovat ty věci a ty znamení a neustále přemýšlet jenom o tom, kdy už teda Ježíš přijde a že zapomeneme na všechno ostatní, co máme dělat.

[10:06] To by jaký nebyl dobrý postoj. A vypočítávat ty datumy, sledovat všechny zprávy, číst všechny věci, prostě hltat to. Protože to není centrální věc v našem křesťanském životě. Protože v našem životě víry je vždycky centrem kříž Pána Ježíše Krista. To musí být první a poslední v našem životě. A skrz kříž se pak můžeme dívat na všechno ostatní. Protože když z té eschatologie vynecháme kříž, tak se nám z toho třeba vytratí svědectví. V tom, že Ježíš zemřel, ale že on přijde. A co ty lidi, kteří se nestihnou třeba s ním seznámit, než on přijde. A my nic neděláme proto. A ještě jeden postoj, který asi je dobrý se vyvarovat, je právě strach.

[11:08] Že budeme mít obavu a necháme se paralyzovat tím, že třeba ty věci, které přichází mu jsou, tak jsou těžké. A to se musíme modlit za boží milost, aby nám v tom pomáhal. A zase, máme společenství církve, aby jsme se vzájemně pouzbuzovali a sdíleli a modlili se jeden za druhého. V souvislosti s tím ještě napadly některé věci, zase ještě dobré, které by bylo na také pouzbuzení si připomenout. A tou jednou věcí je, aby jsme žili v tom očekávání druhého příchodu. Tak o tom jsem už trošku mluvil. Máme žít v očekávání, protože to je normální postoj křesťana.

[12:12] Pokud zapomeneme očekávat na to, že Ježíš přijde, tak něco není v pořádku. Církev má žít tím, že očekává a vyhlíží svého pána. Lukáš 12. kapitola 35 a 36. verž říká, žijte jako lidé, kteří čekají svého pána, který se vrátí. Tak to je výzva pro nás, pro věřící lidi. Žijíme jako lidé, kteří očekávají svého pána. V první tesalonickým, v první kapitole, v devátém verži, tam apostol Pavel píše, v devátém desátém, lidé sami vypravují, jak jste nás přijali, Pavla a další apostoly, a jak jste se obrátili od model k Bohu, aby jste sloužili Bohu živému a skutečnému a očekávali z nebe jeho syna, kterého vzkříšil z mrtvých Ježíše, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

[13:22] Máme ta zajímavá spojitost. Obrátili jste se k Bohu, aby. Proč jste se obrátili? Aby jste mu sloužili a aby jste ho čekali. Jsou dvě věci, které jsou, které apostol Pavel připomíná těm tesalonickým a nám. Aby jste se obrátili proto, aby jste mu sloužili, ale aby jste ho čekali. Takže to je povzbuzení k tomu, aby jsme žili jako lidi. kteří čekají svého pána. A teď samozřejmě můžeme přemýšlet a nechat zkoumat Božího ducha svoje srdce, jestli ho očekáváme rádi. Že chceme, aby přišel. Že to je to nejlepší, co nás může potkat, že Ježíš přijde.

[14:22] Ta druhá věc potom je, aby jsme byli bdělí nebo střízliví. Aby jsme žili bdělým a střízlivým životem. To znamená, aby jsme duchovně nějak se nenechali ukolébat, uspat. A to může být dvěmi věcmi, zase dva extrémy. Jedna věc je, že se necháme ukolébat takovým tím, že se nic neděje. Že máme se dobře, všechno je v pořádku. A už jenom prostě si tak žijeme na nějaké hladince. A na druhé straně nás může, aby jsme nebyli bdělí a střízliví, to může vzpůsobit starosti a těžkosti. Nejenom ty dobré věci, ale i ty těžké věci.

[15:26] A pán Ježíš u Lukáše to připomíná a říká, nemějte starost o to, co budete jíst a co budete pít. Na to se nezaměřujte. Jenom, že žijete svůj život jenom pro ty pozemské věci. A dokonce tam potom ale říká, aby vaše duše nebyla zatížená starostí o živobytí. A potom tam ještě vymenovává další věci. Tím, že přichází problémy, že prostě nevidíme nic jiného, než to, že to je těžké. Že zapomeneme očekávat na to, že Ježíš přichází. A že vlastně ty naše starosti mají svoje hranice. A že to jednou skončí. Takže bdělost, kterou si potřebujeme vyprošovat, a to je v to, že se modlíme. Že žijeme s Pánem Ježíšem, udržujeme ten vztah s ním, komunikaci, naslouchání, to, že s ním mluvíme.

[16:29] A ta bdělost toho, aby nás, protože Pán Ježíš říkal, aby vás ten den nepřekvapil. Protože když ho nebudeme čekat, tak nás to překvapí. Ale Ježíš říká, že přijde jako zloděj v noci, tak máme být bdělí, připraveni, střízliví. A ta střízlivost, to je zase úžasná věc, aby jsme uměli žít správně. A nenechali se vyplašit něčím, nějakou zprávou, ale uměli, a zas na druhou stranu, zas nad vším nemávali tou rukou, jak jsme si říkali, ale uměli střízlivě uvažovat, aby nás ten den nepřekvapil. Takže další věc je potom, v jakém postoji máme žít a očekávat druhý příchod Pána Ježíše, je čistota. A to je ve 2. Petrova 3, 11 až 14.

[17:33] A on tam mluví o tom příchodu Pána Ježíše, jak vesmír zanikne, všechno se žárem rozstaví, bude postaveno před soud a pak říká, když se tedy toto všechno rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne. Jak svatě a čistě musíte žít. Takže žijíme to očekávání na Pána Ježíše Krista čistě, v pokání. Vlastně, a to je obrovský Boží dár pokání, že můžeme každý den prosit za odpuštění, znovu a znovu vstát, nezůstávat v tom, co bylo, nebo co je zlé, co je špatné, ale nechat se zvednout, prosit za odpuštění, za milost, za novou sílu a jít dál. A to, co si myslím, že je taky velmi důležité si připomenout, že ten život očekávání na druhý příchod Pána Ježíše právě musíme žít ve službě.

[18:38] A protože někdy se to stává a stávalo se to i v historii, že když cítíme, že Pán je blízko, tak můžeme mít ten pocit, že vlastně už nic nemá smysl. Na co? Vždyť Ježíš přichází. Na co se nechat pojistit třeba? Na co přemýšlet o práci? Na co se snažit? Na co vůbec chodit do práce? Myslím, že taky na to naráží potom v jednom oddílu v Bibli. A lidi, kteří, nebo byly taková hnutí i v prvotní církvi, potom v těch stoletích prvních a potom i v dalších některých obdobích v historii, že prostě lidi vypočítali datum, všechno prodali, oblekli si bílá roucha, vyšli někam nahoru a čekali, že přijde Ježíš.

[19:40] Prostě nic už nemá víc na mě, nic nemá smysl tady na téhle zemi. A očekávali. A potom i kdy možná byli pro smích, nebo pro špatné svědectví lidem okolo sebe. A Pán Ježíš naopak nás vyzývá, že neustále náš život každý den má smysl, aby jsme žili. Aby jsme se nepřestali angažovat. A někteří, kteří se angažují třeba i v veřejném životě, prostě vidíte, že se to všechno sype. Že přichází čím dál, tím větší a větší třeba zlo. Nevzdávat to. Má to smysl. Tam, kde člověk je, tam musí být solí a světlem, dokud to jde. Protože když my se stáhneme ze světa a ta sůl nebude solit, tak to bude hrozné.

[20:43] Takže žijíme ve službě. A pán Ježíš na to dává důraz. To je už v té citované kapitole Lukáš, 12. kapitola. Pител Kdy tam říká, Petr mu řekl, pane, říkáš toto podobenství jenom nám nebo všem? Kdyb tam předtím Ježíš říká, buďte připraveni, vaše lampy ať hoří. On mu odpověděl, když pán ustanovuje nad svým služebnictvém správce, aby jim včas udělil pokrm, který správce je věrný a rozumný? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. V pravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. Když si však onen služebník řekne, můj pán dlouho nejde a začne být sluhy i služky jíst, pít a opijet se, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, v hodinu, kterou netuší, vyžene ho ven a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.

[21:49] Ten služebník, který zná vůli svého pána a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi byt. Ten, kdo ji nezná a udělá něco, začne zaslouží bytí, bude být méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává. A komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím víc. Takže pán nás ustanovil, aby jsme něco dělali. A blaze nám, když při svém příchodu nás nalezne, že to děláme. Takže a v tom jsou výzvy písma. Koloským čtvrtá kapitola, pátý a šestý verž. A teď jsem si poznamenal špatně ten oddíl. Takže je tam napsáno, nepromarněte tento čas.

[22:52] Jednejte rozumně, jednejte moudře. A v efeským, v páté kapitole, potom patnáctý až sedmnáctý verž, je paralela k tomu. A tam říká, dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří. Nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle páně. Vykupujte čas, je tam. Vykupujte. Ty příležitosti, které vám Bůh dává dnes, teď. Už se nemusí opakovat. Vykupujme čas, ten, co můžeme. Nežíme bezmyšlenkovitě, jenom pro sebe, ale s tím vykupováním souvisí, že tam říká, hleďte porozumět, co je Boží vůle. Ptejte se na to. Hledejte, Páne Ježíše, co můžu udělat.

[23:53] Udržujme ten vztah s ním. Když prostě jdeme za svými povinnostmi, tak neustále můžeme žít v Boží přítomnosti. Když cítíme, že nás k něčemu vede, tak, aby jsme dokázali ty příležitosti využít. Ať už je to skutek pomoci, skutek lásky, napomenutí, nebo slovo po vzbuzení, sredectví. A vaše slovo, v té koloským je totiž napsané, vaše slovo, ať je vždy laskavé a určité. Ať víte, jak ke komu promluvit. Že když mluvíme s lidmi, tak se můžeme modlit. Pane, ty víš, co ten člověk potřebuje. Dej mi moudrost, jak s ním mluvit. A Bůh nás chce vést, chce nám pomáhat, aby jsme uměli mluvit s druhým, ať už jsou to věřící nebo nevěřící lidé. Takže vykupujme čas. To je biblická výzva.

[24:53] A ještě pán Ježíš o tom mluví v 25. kapitole Matoušova Evangelia. A tam je podobenství o hřivnách. A to je řečené o tom, to je právě v těch kapitolách o druhém přichodu pána Ježíše. A pán v to podobenství říká, bude tomu jako když člověk se chystal na dlouhou cestu. Zavolal své služebníky, svěřil jim svůj majetek. Jednou mu pdal pět, druhému dvě, třetímu jednu hřivnu. Podle jeho schopnosti a odcestoval. A pak se vrátil. A to je to, co je Ježíš. Odcestoval, odešel do nebe a vrátí se. Ale dal nám hřivny. Každému z nás dal nějaké obdarování, nějakou schopnost. A my to máme rozmnožovat.

[25:54] Nemáme to zakopat. Ani tak, že se nám nechce. Ani tak, že máme strach. Ani tak, že už nemá cenu nic dělat, protože Ježíš přichází. Ale sloužit. Takže co ti pán Bůh svěřil? Jaký dár máš? Jaké obdarování? Jaké schopnosti? Všechno to, co máš, využíjí k tomu, aby si to dělal. Aby si tím mohl sloužit pánu Ježíši a lidem. A když už bychom měli otázku nad tím, že nevíme, jaké máme obdarování. Pokud jsme uvěřili, tak máme dar. Dar čeho? Víry, spasení. A s tím můžeme hospodařit. S tím darem spasení. Ten nemáme pro sebe jenom. To je dar, který můžeme rozmnožovat. Tak, aby to spasení, které nám pán Bůh dal, se rozmnožilo.

[26:57] Aby tam zapálilo jisku v něčí srdci. Nám zaselo seménko, které vzklíčí a přinese užitek. A tak, kdo jste byli na té misijní konferenci, nebo na konferenci v Litoměřicích, tak Dave Petty tam mluvil o tom svědectví, jak ho potom z té lavice, jeden ten jeho vedoucí skupinky, pohnul k tomu, aby začali vydávat svědectví a staral se o někoho. A on v nemocnici, když tam čekal, myslím, že o jeho tatínek byl v nemocnici, jestli si to správně pamatuju, a vedle něho seděl nějaký chlapec a začali si povídat a on mu svědčil. A až po x letech, když se vrátil do Ameriky, mu ten člověk napsal, tenkrát jsme spolu seděli v nemocnici a ty jsi mi povídal a já jsem pak uvěřil. To prostě nemáme přehled o tom, co to načí.

[27:57] že třeba malé svědectví může způsobit v životech lidí. A tak to rozmnožujeme, to, co máme. A pak je ještě jeden úžasný oddíl o tom, jaké pouzbuzení k tomu. A ve Skucích, první kapitole, tam, když Pánežíš ještě než odejde do nebe, tak mluví s učetníky a říká jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, aby čekali na dar Ducha Svatého. A potom jim říká, ale dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás se stoupí a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Jucku, Samařku až na sám konec země. Po těch slovech byl před jejich zraky vzat z hůru a oblak jim ho zastřel. Když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli, muži z Galiléje, co tu stojíte a hledíte k nebi?

[28:58] Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli, odcházet. Tak potom z té hory, které se říká Olivová, se vrátili do Jeruzaléma. A o tom to je. Lidi, proč stojíte a hledíte do nebe? Běžte, dělejte. Ježíš se vrátí. Ten pohled náš musí být upřený. My musíme žít s tím očekáváním, ale dokud nepřijde, tak nemáme stát se založenýma rukama hledět do nebe a zkoumat jenom všelijaké možné věci, ale jít a prostě zašpinit si ruce. Každý den něco prakticky dělat. To, co máme. Takže to je ta výzva. A jak žít? Možná to známe, není to nic převratného, ale možná to potřebujeme slyšet.

[29:58] Prostě jdi, čekej, ale během toho čekání dělej každý den to, co máš. Když si maminka, pečuj o svoje děti. A pán Bůh tě může použít v jejich životech nebo v životech maminek, se kterými se setkáváš. Chodíš do práce, choď tam, buď ten nejlepší zaměstnanec, jaký může být. Chodíš do školy, uč se tak, jak můžeš, co nejlíp. A buď tam světlem. Chodíš do schromáždění. Můžeš se modlit za to, jak můžeš být pouzbuzením tomu, kdo sedí vedle tebe, za tebou nebo před tebou. A prostě každý den tu možná někdy tak monotónní, nudnou, nezajímavou, takovou nevzrušující práci a službu, kterou ti Bůh ale dává, aby si v ní byl věrný, dělej. A to poslední, co jsem ještě chtěl zmínit, je, že se máme povzbuzovat, že máme žít v tom očekávání Pána Ježíše a povzbuzovat se tou nadějí, která nás očekává.

[31:10] Protože to povzbuzení moc potřebuje každý z nás. A v první Janově, ve třetí kapitole, od prvního do třetího verše, píše Jan, hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval. Byli jsme nazváni dětmi božími a jsme jimi, proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní nyní jsme děti boží a ještě nevyšlo na jevo, co budeme. Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobní, protože ho spatříme takového, jaký je. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, jako on je čistý. Kdo má tuhle naději, toho, že Ježíš přijde. A poštol Petr, když popisuje ten jeho příchod, tak nejenom mluví o těch katastrofách, ale říká tam důležitou věc, protože očekáváme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.

[32:17] Pokud někdo na světě touží a nevidí spravedlnost tady na světě, tak naději je v tom, že Ježíš přijde. Všechnu nespravedlnost potrestá postaví před soud a už bude spravedlnost. Když čiteme knihu Zjevení, tak tam vidíme tu nádheru, která nás čeká. Nový Jeruzalém. To, že Ježíš setře každou slzu z našich očí. To, že už nebude nemoc, že už nebude smrt, že už nebude trápení. Že bude radost a bude pokoj. Že Ježíš přichází jako pán pánu, jako král králu, jako vítěz. Ne ty moci, ne ty šelmy, které tam vládnou zemi, jsou ti pánové do času. Tady přichází ten jezdec na bílém koni, v ústech má meč, kterým je jeho slovo, který vítězí a zvítězí. A v první tesalonickém, včera jsem byl na pohrbu v Chebu, a připomínali jsme si tenhle takový vzácný oddíl, který je obrovským pouzbuzením.

[33:27] Tak já ho ještě přečtu. Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o údělu těch, kteří zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. A toto vám říkáme podle slova páně. My živí, kteří se dočkáme příchodu páně, zesnule nepředejdeme. Zazní povel, hlas archandělá, zvuk boží polnice. Sám pán se stoupí z nebe a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve. A potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vstříc pánu. A pak je tam můžasná věta. A pak už budeme navždycky s pánem. Už nás nic nerozdělí. Už budeme jenom s ním. V jeho blízkosti, v jeho náruči, v jeho lásce.

[34:27] A pak Apoštel Pavel ještě připojí. A těmito slovy se vzájemně potěšujte. Takže žijíme v tom očekávání na druhý příchod Pána Ježíše Krista. To je naději, kterou máme. A připomínejme si to. Potěšujme se tím navzájem, co nás čeká. A co očekáváme, když Páne Ježíš Kristus přijde. Právě tehdy, když to je těžké. Právě tehdy, když člověk prožívá i nějaké strachy nebo trápení. Buďme si vzájemně oporou. Takže, když to možná jednou větou schrnu, nebo několika větami, čekejme příchod Pána Ježíše, povzbuzujme se tím, že přijde a tím, co přinese. A mezi tím dělejme to, co máme. Ať nám Páne Ježíš v tom požehná. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20260111/jak-cekat-na-druhy-prichod-pana-jezise · Last updated: 2026-10-15