# O duchovních darech - slovo poznání a slovo moudrosti

> Sermon from 25 January 2026, 1 Korintským 12:1-11, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 25 January 2026
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Korintským 12:1-11
- **Duration:** 42:19
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-01-25-O-duchovnich-darech-slovo-poznani-a-slovo-moudrosti-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-01-25-O-duchovnich-darech-slovo-poznani-a-slovo-moudrosti-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dneska máme slovo o moudrosti. Já přečtu zase ještě jednou ten oddíl, abychom mluvíme s 1. korinským 12. kapitoli o duchovních darech chceme mluvit. Tak, abychom je znovu slyšeli, tak si to můžeme připomenout a můžeme znovu přečíst ten oddíl z 12. kapitoli od 1. po 11. verž. Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. Pamatujete se, že když jste ještě byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. Proto vám zdůraznuju, že žádný, kdo mluví z ducha božího neřekne Ježíš, buď proklet a nikdo nemůže říct Ježíš je pán, leč v duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentyž duch. Rozdílné služby, ale tentyž pán. A rozdílná působení moci, ale tentyž Bůh, který působí všechno ve všech.

[1:08] Každému je dán zvláštní projev ducha ke společnému prospechu. Jednomu je skrze ducha dáno slovo moudrosti. Druhému slovo poznání podletéhož ducha. Někomu zase víra v témž duchu. Někomu dar uzdravování v jednomatémž duchu. Někomu působení mocných činů. Dalšímu zase proroctví. Jinému rozlišování duchu. Někomu dar mluvit ve vytržení. Jinému vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak ty duchovní dary pán Bůh dává do církve a do společenství, když se scházíme. To je kontext těch kapitol, vlastně už od té jedenácté kapitoly až po konec té čtrnácté, kdy je řeč o scházení se, o společném schromáždění.

[2:12] Tam tehdy asi ty schromáždění nebyla vždycky taková veliká nebo se scházely po domech. Možná na to ještě narazíme, ale je to řečeno do toho kontextu toho společného scházení se, protože když jsme spolu scházíme se, uctíváme Pána Ježíše, tak ale zároveň On z obrovské milosti přichází a slouží nám. Že my na prvním místě nepřicházíme k tomu, aby jsme tady sloužili sobě a aby jsme sloužili jemu. Ale ono, to je takový zázrak toho, že potom Pán Bůh přichází a slouží nám. A pro tuhle službu, jak jemu, tak v sobě navzájem dává dary, aby jsme vůbec mohli sloužit, aby se budoval zbor, aby jsme dokázali svědčit o Ježíši, protože právě i tím, jak jsme spolu a tím, jakým způsobem jsme spolu, můžeme svědčit o Bohu, když přijde někdo, kdo ještě Pána Boha nezná.

[3:25] A že jsou to takové nástroje pomoci, které prepotřebujeme a které Bůh ve své milosti zajišťuje. Ten seznam, o kterém jsme četli teď, tak není úplný, že by už nebylo víc těch duchovních darů, než je napsáno tady. Když bychom se podívali do Římanům 12. kapitoli od 6. verše, tak bychom tam četli ještě třeba o jiných darech. Potom v efeským 4. kapitole 11. verši jsou další obdarování a u 1. Petrově ve 4. kapitole jsou potom ještě řeč o dalších darech. Takže žádný ten seznam není vyčerpávající, což je nádherná zpráva v tom, že těch darů je hodně a že Bůh je tak bohatý a nevyčerpatelný ve svojí melosti, že jich dává prostě bohatě.

[4:37] Ale protože se soustředíme na tu 1. Korinským, tak budeme mluvit tady o těchto darech. Ten seznam by se dal rozdělit různým způsobem a mně se líbilo rozdělení, které je následující, které tady můžete také vidět před sebou, že se určité dary týkají nějakého poznání, které ale není poznáním přirozeným. Že bychom některé věci zjistili svým pozorováním, prostě zrakem, vnímáním, přemýšlením, úvahou, smysly, ale je to něco, co jsme předtím nevěděli a Bůh nám to dál vědět. Zjeví nám něco. A v tom to jsou ty dary právě slovo moudrosti, poznání a dar rozlišování duchů. Potom je skupina darů, ve které se hodně jde o také nadpřirozenou moc, o projev také nadpřirozené moci.

[5:47] A tam by patřily dary, jako je víra, která tady v tom kontextu neznamená spasitelnou víru, kterou věříme v Pánu Ježíši pro spasení, ale je to právě víra k nějakému mocnému činu. Takže ty dary jsou také hodně spojené spolu. Víra, uzdravení a činění zázraků. A ta poslední skupina je hodně spojená s tím, že se něco mluví. A ten dar se projevuje nějakým slovem, které Bůh posílá, což možná i o té moudrosti a poznání by se dalo říct. Ale sem by patřil dar proroctví, protože to je boží slovo, konkrétní boží slovo do konkrétní situace. Potom ten dar jazyků a výklad jazyků.

[6:47] Takže dneska bychom se zamysleli nad těmi dary slovo moudrosti a slovo poznání. Rád bych, aby jsme si je troši právě přiblížili, aby jsme jednak věděli, co ty dary nějak obnáší, co by jsme měli čekat, když někdo třeba o sobě říká, že má tenhle dar, tak aby jsme to uměli posoudit, rozsoudit a zároveň potom proto, aby jsme po těch darech mohli toužit, aby jsme za ně mohli prosit, aby jsme viděli, že je potřebujeme. A zase o některých věcech můžeme mluvit z osobní zkušenosti a možná o hodně z nich, to máme ze druhé ruky, tak můžeme číst různé komentáře, výklady, posloucha, kázání, ale nechtěl bych, aby jsme si řekli, protože to neznáme nebo protože třeba z toho máme obavu nebo strach, to je taky ještě jedna věc, to je velká kapitola, protože jsme třeba zažili nějaké zneužívání těchto darů nebo rozdělení ve zborech, něco, aby jsme to vytěsnili nějak, protože jsou to věci, které pán Bůh dává, aby nám pomohl.

[8:18] Takže i když je třeba neznáme nebo nemáme a můžeme o nich mluvit jenom teoreticky, v Bibli to je, potřebujeme o nich uvažovat, mluvit, přemýšlet a modlit se. Takže slovo moudrosti. Nejdřív obecně je dobré znovu si připomenout, co je to moudrost. V přísloví 9. kapitole 10. verši se říká, že počátek moudrosti je bázeň před hospodinem. Takže z toho můžeme vidět, že moudrost se nerovná vzdělání, protože není mezi tím protiklad, aby jsme to nestavili proti sobě, moudrost a vzdělání, to by jsme udělali chybu, ale nemůžeme mezi to položit rovnitko, protože ten, kdo je vzdělaný, ještě nemusí být moudrý. A protože, jak jsme to četli, moudrost je v tom, když se člověk bojí Boha.

[9:22] A bát se Boha, mít bázeň před ním, znamená ho milovat a chtít ho poslouchat. Že nechci žít podle sebe, ale chci žít podle něho. A nechci ho zarmucovat svojí neposlušností nebo svým hříchem. Takže moudrost je v tom, a jinak, kdyby jsme studovali ještě odbočka knihu příslovy, tak zjistíme, že moudrost, ta biblická, je hodně otázka etiky, prostě čistoty, spravedlnosti. To je prostě silný náboj v té biblické moudrosti. A to, co je dobré, správné a spravedlivé, je to, když milujeme Boha. Protože když ho milujeme a posloucháme, potom budeme jednat moudře, tak, jak on říká, protože to, co Bůh říká, je dobré a moudré.

[10:23] Moudrost, bychom taky mohli říct, je v tom, když dokážeme rozpoznat, které věci jsou důležité a které ne. Životní moudrost, dokázat vidět, co je důležité a tu věc dát na první místo ve svém životě. A teď, když to spojíme obě ty věci, tak co je moudré a co je nejdůležitější? Ježíš říká, hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám. vám bude přidáno. Takže v čem je moudrost? Když hledám celým svým srdcem Boží království, Boží vládu, jak on chce vládnout v mém životě, v lidech okolo, jak ho můžu milovat, takže dát jeho na první místo ve svém životě. A to je prostě to nejdůležitější.

[11:25] Ale z toho zároveň právě potom i vyplývá, že dokážeme i ty běžné věci ve svém životě rozsoudit. A dokážeme vidět a zachovat se podle toho. Že zase moudrost není jenom v tom, že to vím, ale ta moudrost je v tom, když žiju podle toho. To je moudrost biblická, umět žít, umět dobře žít. A tak když dokážeme posoudit, co je důležitější, že jsou a tomu dát přednost a zase v tom potřebuje obrovskou moudrost, že někdy jsou některé věci důležitější než ostatní. A v jiné situaci jsou zase jiné věci důležitější než ostatní. Někdy je potřeba se zapřít a makat. Prostě třeba si odepřít spánek. Prostě je potřeba zapnout. A protože potřebujeme teď. A v jiné situaci je moudřejší všeho nechat a jít spát.

[12:29] Protože už bychom stejně nic neudělali. Potřebujeme být svěží. Druhý den ráno nás čeká něco důležitého. A umět to rozlišit v té jednotlivé situaci, co je teď dobré, je moudrost. Vždycky takové typické věci, že vždycky zdraví je důležitější než kariéra nebo peníze. Vztahy jsou důležitější než kariéra. A ty věci potřebujeme vidět a podle nich žít. A potom ještě to, že moudrost souvisí s radou, že umíme poradit někomu. Že máme nějakou moudrost a můžeme ji předat. A tady už se trošku dostáváme k tomu slovu moudrosti. Je to slovo moudrosti skrze ducha. Duch svatý do určité situace, kterou řešíme ať už osobně v životě nebo ve sboru. A to je právě o tom scházení se.

[13:30] Že se můžeme sdílet společně. A to je zvláště dobré na těch malých skupinkách. Takže pokud nemáte skupinku a ještě někdo, tak je dobré někam chodit. Protože tam se můžeme sdílet o tom, co nás trápí, jakou třeba věc řešíme. A Bůh tam může se projevit tímhle darem. Nebo řešíme ve sboru nějakou otázku. Je před námi nějaké rozhodnutí nebo krize. A ptáme se, co máme dělat. Nevíme si rady, jak to můžeme vyřešit. A Pán Bůh může poslat svoje slovo, protože věříme tomu, že On je živý a že může mluvit a může do té konkrétní situace poslat to slovo moudrosti. Jak to vyřešit? Nějaký spor, nějakou krizi. A moc se mi líbilo to, co jsem četl, jinak v češtině vyšla taková knížka dávno, Reinhardt Ulonska, a duchovní dary v učení a praxi.

[14:32] A tam píše o tom, že vlastně v té moudrosti je taky dobré, že když někdo dokáže poradit, třeba jsou nějaké dvě strany, tak, aby se ta situace vyřešila, ale aby se neudělal kompromis s pravdou, aby jsme neslevovali z nějaké pravdy, ale zároveň, aby to přineslo řešení. Oběma těm stranám, se kterými budou obě strany spokojené, vyřeší to ten problém a povede to k pokoji. To prostě neumíme. Sami. To potřebujeme od Boha. A právě tohle slovo, nebo to, o co jde v tomhle daru, je, že to není výsledek lidské moudrosti, ale je to moudrost, kterou dostaneme ad hoc pro tu situaci. A Bůh to slovo může dát moudrému člověku, anebo i takovému člověku, který předtím nám nikdy žádnou velkou moudrou radu nedal.

[15:42] A tak je dobré naslouchat, jestli to je nebo není moudrost od Boha. Protože Bůh může promluvit v tom společenství skrze kohokoliv. Kdo je otevřený a komu to pán Bůh může dát na srdce. Tady je dobré si uvědomit, že to neznamená, že potom takový člověk, skrze kterého Bůh dal nějakou moudrou radu, je moudrý sám o sobě. A že pokaždé, když něco poradí, tak už to bude vždycky jenom moudré. To tak není. To je dar, který Bůh dává prostě pro tu situaci. A je to dobré, protože pak nemůžeme být na sebe pišní. Že my jsme ti moudří, kteří umějí dávat ty dobré rady. Když bychom se podívali do písma, o tom, jak se to slovo moudrosti projevovalo nebo může projevovat, tak vidíme ve starém zákoně třeba u Jozefa.

[16:49] Když ho faraon povolal a on mu vyložil ten sen, tak mu potom na konci dává radu, jak se má faraon zachovat. A to byl ten projev té moudrosti, kterou mu pán Bůh dal pro tu situaci. A jinak tam budeme vidět, že ten dár potom taky není v protikladu i s tou naší moudrostí. Ale to byla moudrost, kterou mu pán Bůh dal. Jak se má faraon zařídit, aby přestáli těch sedm let hladu. Další radu bychom třeba mohli vidět, jak přichází tchán Mojžíšů v jitro a vidí to, jak Mojžíš soudí Izrael a říká, to není dobré. To se umoříš a umoříš ten lid. Zaříď se tak. A byla to dobrá rada, byla to moudrá rada. Mojžíš se podle ní zachoval a jaké to břemeno z něho mohlo spadnout. Nebo v knize skutků můžeme vidět, když byla krizová situace v první církvi, kdy došlo k rozporu mezi těmi bratry ze židovského prostředí, které vyrůstaly typ ortodoxním, jeruzalemském a těch takových modernějších židů i z diaspory těch helenistických, že se nedostává dost jídla těm vdovám z té druhé části.

[18:10] A poštolové, když to vidí, tak jim pán Bůh dal moudrost. Jak to vyřešit? Prostě všichni byli spokojení. Celá situace se vyřešila. Pohlo se to dopředu. Říká, Bohu se nebude líbit, když my přestaneme kázat a budeme sloužit u stolu. Zvolte si sedm dobrobověstných mužů plných moudrosti a ducha svatého a oni budou sloužit. A všechno se vyřešilo a církev prospívala. Potom o kousek dál, v té šesté kapitole, je řeč o Štěpánovi, který mluvil v duchu moudrosti těm židům, kteří ho obžalovali. A říká, a tam se píše, a nikdo nebyl schopen odporovat duchu moudrosti, ve kterém v jeho moci Štěpán mluvil. V životě pána Ježíše to můžeme vidět, když přišli za ním a chtěli ho chytit za slovo, obžalovat ho, a ještě mu tak jako podmazávali spravedlivý mistře.

[19:19] Mistře, víme, že jsi spravedlivý. Co je spravedlivé? Dávat daň císaři nebo nedávat? Řekneš tak, je to špatně. Řekneš tak, je to špatně. Ale Ježíš měl moudrost a řekl, ukažte mi tu minci a či je tam obraz a nápis a dejte to, co je císařovo císaři a co je boží bohu. Byla moudrost, kterou měl v tu chvíli. A taky se to týká určitě i toho, co pán Ježíš říká o Matouše v desáté kapitole, že nebojte se toho, když vás budou vodit před krále a vladaře a do synagog, aby vás vyslýchali pro vaši víru nebo aby vás potom pronásledovali. Nebojte se, co máte v tu chvíli říct, protože v tu chvíli vám dá duch, co máte mluvit. V tu chvíli vám to Bůh dá. Takže to je aspoň trošku, aby jsme viděli některé ty příklady toho použití.

[20:25] A potom je jedna důležitá věc, která je zapsaná u Jakuba ve třetí kapitole od třináctého do osmnáctého verše. A já bych to přečetl. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlupte se moudrostí, nechlupte se moudrostí, a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející z hůry, ale přízemní, živočišná, dňábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost z hůry je především čistá, dále míru milovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce bez předsudků a bez přetvářky.

[21:28] Ovoce spravedlnosti sklidí u bohatí, kdo rozsévají pokoj. Tady jsou dvě důležité věci, při nejmenším v tom, když my chceme nějakou moudrost a chceme se projevovat moudře, pak si musíme dát pozor na svoje srdce. Protože jestli je v něm závist a svár a nečistota, tak potom sice můžeme něco říct, ale nebude to boží moudrost. A může to být i nebezpečné pro toho, komu radíme něco. Protože my někdy jsme lidi, to srdce je někdy tak převrácené, že někomu závidíme nebo proti někomu něco máme a on potřebuje poradit. A my mu poradíme, ale tak třeba, aby mu to ublížilo. Tak pokud chceme moudrost, tak potřebujeme mít čisté srdce. A ta druhá věc potom je, že když se ten dar projevuje, tak ho můžeme rozsuzovat podle toho ovoce.

[22:33] Jestli ta moudrost, kterou někdo řekne, že ji má od pána, je čistá, je to spravedlivé, je to dobré, říká to opravdu míru milovně, ohledu plně vůči tomu člověku a potom povede to k dobrým věcem. Takže to je třeba i také kriterium, podle kterého můžeme tenhle dar posuzovat. Když bychom to schrnuli, Bůh dává moudrost a zase vidíme, že celá trojice je v tom daru, protože v Ježíši je plnost moudrosti. Bůh ji dává, Duch Svatý se skrze ně, ten dar projevuje a plnost moudrosti je v Pánu Ježíši Kristu. On se nám stal moudrostí od Boha a spravedlností. Duch Svatý je duchem moudrosti a my o ní máme usilovat a když ji nemáme, tak o ní máme prosit.

[23:38] To je zase Jakub v první kapitole. Nedostává se někomu z vás moudrosti, ať o ní prosí. A teď jsou ty dvě věci dohromady, které se nevylučují, že protože přece my máme moudrost a máme být moudří, nepotřebujeme tenhle dar. Tak to není. Ani to není opačně, protože máme tenhle dar, tak nepotřebujeme prosit za moudrost a chtít být moudří ve svém životě. Prostě dostaneme dar. Nestojí to proti sobě. My potřebujeme tu obecnou moudrost od Boha a chtít být moudří ve svém životě, ve svém jednání a uvažování. A zároveň se můžeme spolehnout a prosit, že když je krize, když si nevíme rady, když potřebujeme zoufale pomoc, tak se můžeme modlit za to, aby Bůh poslal nějaké slovo moudrosti do té situace. Aby promluvil a když bude chtít, tak to udělá.

[24:42] Takže to je ten dar moudrosti, dar slova moudrosti a potom je tam dar slova poznání. On to spolu trošku souvisí. A zase obecně o tom, co je to poznání. Nebo co můžeme říct obecně o poznání. Poznání souvisí s informacemi a fakty. A potom, když něco, co nám někdo řekne, pochopíme, dokážeme to zpracovat ve své mysli, pojmout to, uchopit a zvlášť, když to potom dokážeme vyjádřit sami, tak jsme to poznali. Protože jsme to prostě zpracovali nějakým způsobem. Víme, o co jde. A poznání mluví o nějakých, že pochopení vnitřních souvislostí mezi věcmi. nebo pochopoznání podstaty věcí, podstaty problémů a situace.

[25:44] Že dokážete vystihnout a o to tady jde. Lidi můžou mlžit třeba, nebo ta situace je celá nepřehledná, nevíte, jak se v tom zorientovat, a nebo v těch souvislostech třeba někdy historických. A přijde někdo, kdo má poznání, kdo prostě má vhled a řekne, ale ono to přece je takhle. to je zatím, to je v tom pozadí, to je podstata. Řeknete, no jo, to je, to je dobrý. Takže, a to poznání vlastně, po něm toužíme všichni. Každej touží něco poznávat. Různé věci, do různé hloubky, různou měrou, ale každý toužíme po poznání, protože jsme zvídaví, od přirozenosti zvědaví. a ptáme se, co se děje, jaké jsou informace. Takže to je poznání. Tam se ptáme po těch faktech.

[26:45] Když to při moudrosti, se ptáme, co mám dělat s těmi fakty, s tím, co jsem poznal. A tady můžeme vidět, jak obě ty dvě věci jsou důležité. Je potřeba poznat, ale to poznání samo o sobě nestačí. Já potřebuji vědět, jak podle toho poznání žít. A to je moudrost. Takže poznat a moudře, jak s tím naložit. Proč je ta moudrost důležitá? Protože poznání je velmi nebezpečné. Proč je nebezpečné poznání? Protože poznání nás vede k nezávislosti. To je z jednoho kázání velmi také trefně vyjádřené. Vede k nezávislosti. Protože když vím, co mám dělat, znám všechno, tak jsem já pán.

[27:45] Nejsem na nikom závislý, nejsem na nikoho odkázaný, ani na druhé lidi a ani na Boha. Protože já vím. Nepotřebuju ještě, aby mi někdo někdo vzal. co povídal a říkal. A vlastně to bylo základem toho pokušení už v ráji. Když přišel pokušitel a říká jim, ale vy můžete znát, vy můžete vědět. Vy nemusíte být závislí na Bohu. Budete vy bohové, vy budete znát dobré i zlé. A to je ta nezávislost a potom, co z toho vyplývá, že to vede k píše. Protože něco vím, něco jsem poznal. A ti druzí to nechápou a jsou natvrdlí. A ještě jim to nedochází. Nemají to poznání, co mám já. Tak já jsem někdo víc. A to říká apoštol Pavel v Korinském 8. kapitole.

[28:47] Protože poznání nadýmá, ale láska buduje. A poznání je nebezpečné, protože nám dává moc. Protože když vím, jak věci fungují, znamená, že je můžu ovládat. Když jsem něco poznal a pochopil, tak potom s tím můžu něco dělat. A stejně to platí ve vztazích. Když něco vím o druhých lidech, a to můžeme vidět, jak se toho dá dobře zneužít. Já o tobě něco vím a ty, jestli mě nevyhovíš, a to už mezi sourozenci je takhle. Já to na tebe řeknu. Počkej, ty mi musíš něco dát. A prostě máme poznání něčeho a už můžeme ovládat druhé. A svážeme je. Proto je poznání velmi nebezpečná věc. A vlastně můžeme říct, že poznání, a zvlášť poznání bez Boha, je nebezpečné.

[29:48] A zase se můžeme vrátit do ráje, protože k čemu bylo Adamovi a Evě to poznání, které dostali? Nepomohlo jim to. Jenom je to zničilo. Zjistili, že jsou slabí, že jsou zranitelní, začali se schovávat jeden před druhým a před Bohem. A ty důsledky toho, že žijeme dodnes. Pán Bůh neskrýval a neskrývá před člověkem poznání, ale na to tam byl ten strom, aby nejdřív se zjistilo, jestli ty lidi budou moudří. To znamená, jestli budou poslouchat Boha. A až potom mohli mít poznání. A to poznání, které měli mít, měli mít zprostředkované. Bůh žádné poznání před člověkem neskrývá. Ale když to jde skrze něj, když On nám to dá, tak potom s tím můžeme, potom nám to neublíží.

[30:52] Nebo tenkrát by neublížilo dneska po pádu. Je to těžká věc. A ještě jedna poznámka, protože samozřejmě, že existuje i poznání mimo Boha. A to je okultismus. Věštění, horoskopy, vykládání karet, čtení z ruky. My chceme vědět, co mě čeká, co bude. A každé takové nebezpečí je potřeba odmítnout, protože to Bůh zakazuje. Protože zase každé poznání potřebujeme, On nám ho chce dát. A co potřebujeme, On nám dá. Takže, a tady je právě vidět, že potřebujeme moudrost k tomu. A proto je zajímavé, že i Apoštol Pavel začíná moudrosti, ne poznání. Že nejdřív potřebujeme moudrost, aby jsme vůbec uměli používat i ten dar poznání. Protože potřebujeme vědět, když nám Bůh něco zjeví, dá nám nějaké poznání, kdy to můžu říct, komu to můžu říct a jak to mám říct.

[32:04] A co se týče i toho našeho osobního života, ta moudrost je v tom, potřebuju to znát, potřebuju to vědět, prospěje mi to. To je zase možná řeč o těch zprávách. Když něco zjistím a jí ze zpráv, anebo o druhých lidech, možná z bulváru, prospěje mi to, potřebuju to vědět, bude to budování, bude to dobré, nebo se bez toho obejdu. Nemusím to číst, nemusím se na to dívat, pokud to nepotřebuju třeba pro něco, abych uměl znát odpověď na něco. Ale a v tom je ta moudrost. Jak s tím poznáním naložit? A to, že poznání potom něčeho, když nám Bůh něco dá vědět, že je těžké, vidíme třeba u proroka Daniele z desáté kapitoly. Daniele, tam pán Bůh dal Danielovi zjevení budoucnosti.

[33:07] Ale bylo to tak náročné, že tam zůstal jsem sám a viděl jsem nebeská vidění, ale nezůstala ve mně síla. Velebnost mé tváře se změnila, byla zcela porušena. Nezachoval jsem si sílu. Prostě ho to úplně položilo, vyčerpalo ho to. Takže poznání není jednoduchá věc. Takže když mluvíme i o tomhle daru, to není něco, co můžeme brát na lehkou váhu. No, ale je to důležité, ne aby jsme se toho báli zase, ale aby jsme měli bázeň. Protože to slovo poznání, které pán Bůh dává skrze Ducha Svatého, je důležitý dar, třeba pro zbor. Dává nám pochopit souvislosti, co se to děje.

[34:09] Dává nám pochopit podstatu problému, když řešíme nějaký problém třeba ve zboru a každý říká něco jiného a je okolo toho taká mlha. A neumíme se dobrat nějakého řešení, tak můžeme, nám pán Bůh dá vhled do té situace. Poznat. A poznat to, co máme dělat. A to je někdy strašně důležité právě třeba při pastoraci. Příklady z písma. Líbí se mi příklad, který jsem slyšel. První Samuelová, devátá kapitola. Tam je popis toho, jak Saul hledal ztracené oslice se svým služebníkem a nikde je nemohli najít. Tak je napadlo, půjdeme za Samuelem, protože ten... vidí a On nám řekne, Bůh nám řekne. A bylo to tam vztáhnuté na to, že my někdy hledáme ztracené věci, nebo ztracené pravdy.

[35:11] Něco nám v životě chybí, nebo ve sboru, nebo v církvi. Vnímáme, že to není všechno tak, jak by to mělo být, že by to mohlo být lepší. A v ten moment můžeme použít svoje řešení. Posoudit situaci, vymyslet plán, který může a nemusí fungovat. Ale Bůh nám může konkrétně do té situace dát poznání, co nám opravdu chybí. Že teď se zaměřte na to a ne na to. To není důležité teď. Budeme vědět, co zdůraznit, co kázat, na co se soustředit, co třeba je vyznat. A to potřebujeme, aby nám Bůh ukázal. Protože to nevíme sami. Někdy ve druhé královské je popsaná ohrožení Izraele cizím vojskem a slovopoznání od proroka, jak se mají zachovat.

[36:12] Takže když přichází třeba nějaké ohrožení pro církev, Bůh může dát slovopoznání, na co si máme dát pozor. U pána Ježíše zase je vidět to, jak se projevilo tohle slovo v tom příběhu, v té události, když čtyři přátelé nesli toho ochrnutého, nemohli se pro zástup dostat k Ježíši, prorazili otvor ve střeže a spustili toho ochrnutého před něj, protože byl ochrnutý a potřeboval uzdravit. To je to, co oni pro něj chtěli. A co mu říká Ježíš? Synu, odpouštěj se ti tvoje hříchy. Protože to Ježíš poznal, že to bylo důležitější pro toho člověka a že to byla ta podstata toho, co potřeboval. A tady je důležité vidět, že Ježíš byl Bohem a člověkem zároveň a že on spolehal na Božího ducha nebo prostě duch mu ukazoval, co je v člověku, jaká je situace, co má říct.

[37:27] Abychom to tam cítili, že on byl člověk, ale zároveň Bůh. Ale v tom nám byl příkladem, abychom viděli, jak žít, jak se to dělá. A že on prostě slyšel ten odců hlas a Bůh mu to dal poznat, že ten člověk potřebuje tohle na prvním místě. Takový docela drsný příklad je skutky pátá kapitola Ananiáš a Zafira, kdy nebylo nic poznat. Všichni přicházeli, prodávali svoje majetky, dávali já poštolům k nohám a nikdo neviděl do srdce Ananiáše a Zafiry. Ale Petr se na ně podíval a říkal, proč jste lhali duchu svatému? A ty lidi byli mrtví. Nebo tam se projevil prostě tenhle dar.

[38:27] Bůh mu to dal poznat. Nikdo z lidí by to neviděl. Na povrchu by zůstalo všechno stejné. Ale byl tam tenhle hřích, který kdyby se dostal do církve, tak by mohl nadělat velkou paseku. A třeba ještě skutky patnáctá kapitola, kdy tam je sněm v Jeruzalémě a je otázka pohanu, jestli můžou přijít do církve za těch podmínek, že se musí stát židi, to znamená, že se musí obřezat, a nebo ne. A v tom schromáždění Jakub najednou dostává poznání o tom, jak vidět slovo písma. A říká vždyť, Bůh už dávno řekl a cituje tam dvě místa z písma. Obnovím Davidův zbořený stánek a přijdou všechny národy. Takže mohly se potom pohané stát součástí církve bez obřízky, protože oni najednou viděli, poznali, že Bůh už ve starém zákoně říká, že pohané přijdou a připojí se k božímu lidu.

[39:38] A v tom je zase i to slovo poznání taky důležitý dar, protože zase ty ztracené věci. Duch Boží nám osvětluje písmo a může nám dát vidět opomenuté věci, které opomíjíme z písma. Nebo věci, které jsme tam dřív neviděli a jsou důležité. Najednou nám dá pochopit souvislosti mezi jednotlivými oddíly nebo slovy z písma. Prostě na to nepřijdeme rozumem jenom. Na to potřebujeme jeho osvícení. A v tom zase je potřeba vidět, že to kritérium je, že když někdo přináší nějaké poznání a někdy se říká mám nové poznání nebo nové věci, ne vždycky všechny nové věci musí být špatné, ale pokud je tady něco nového, co nesouhlasí s písmem, tak to je potřeba odmítnout jako falešné poznání.

[40:43] A ještě zase jsou dvě věci. Je to poznání, které máme a které Bůh není proti tomu, neopak nás povzbuzuje, aby jsme četli písmu, aby jsme studovali, aby jsme přemýšleli, aby jsme hloubali a toužili po poznání. Bůh nám ho stejně skrze ducha dává poznat. A potom je zase ještě i tenhle dar prostě do té krize, do toho, kdy potřebujeme pomoc a my se za to můžeme modlit, aby nám Bůh dal poznat, zjevil, protože si nevíme rady. A Bůh, protože je živý, tak může promluvit skrze bratra, sestru, prostě kázání. Někdy si to ten člověk ani nemusí uvědomit, že říká nějaké slovo poznání, ale někdo to slyší a Bůh to v jeho srdci použije. Takže to jsou tyhle dva dary, slovo moudrosti a slovo poznání.

[41:47] Jsou to dobré a důležité dary, které nám Pán Bůh dává, aby jsme mohli si sloužit pro pomoc. a tak se také. Za ně modleme, prosme za tu obecnou moudrost a obecné poznání a rozťme v tom. A prosme i za tyhle dary, aby, když je potřebujeme, je Pán Bůh nám mohl dávat a my jsme mohli zažít Jeho pomoc, když ji budeme potřebovat. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20260125/o-duchovnich-darech-slovo-poznani-a-slovo-moudrosti · Last updated: 2026-10-15