# Působení mocných činů

> Sermon from 22 February 2026, 1 Korintským 12:10, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 22 February 2026
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Korintským 12:10
- **Duration:** 38:24
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-02-22-Pusobeni-mocnych-cinu-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-02-22-Pusobeni-mocnych-cinu-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Spokojí vám, bratři a sestry, všechny vás tady a já srdečně vítám, kteří tu dneska jste. Jsem rád, že můžeme být spolu s pánem Ježíšem a jeho chválit. Co si představíte, když se řekne zázrak? Někdy, to je možná to, když já nepřijdu pozdě někam, tak to je zázrak. Nebo vy jste si mohli na to odpovědět ještě nějakým jiným způsobem. A pán Bůh konal hodně zázraků, tak jak to máme napsané v Biblii, ve starém nejnovém zákoně. A teď je ještě ta otázka, jestli pán Bůh může dneska. Nebo nejenom, jestli může, ale jestli chce dělat zázraky dneska.

[1:00] Tak samozřejmě i ta odpověď bude záviset na tom právě, co si představujeme pod tím pojmem zázrak. Tak, máme před sebou totiž další z těch duchovních darů, ducha svatého, které apostol Pavel výmenovává v 1. Korinském ve 12. kapitole. A je to dar z té skupiny takových velmi zvláštních těch projevů, kterými se Bůh projevuje, jako je uzdravování nebo dar víry. A teď je tady ten dar činění mocných divů. A oni ty dary spolu souvisí, jak jsme viděli, protože vždycky k uzdravení je potřebná víra. Že Bůh může, že chce.

[2:02] Taky pokaždej, když dochází k nějakému uzdravení, tak se děje něco zvláštního, je to zázrak. A teď je tady ještě k tomu tohleta třetí věc. Víra, uzdravení a mocné činy. Zároveň ještě předesílám, že i tenhle dar zase souvisí s těmi ostatními dary, které jsou v té 12. kapitole napsané, protože každý ten dar potřebuje ten druhý. Tak jako my vzájemně se ve schromážení potřebujeme. Jeden druhého. Nemůžeme se upnout na jednu věc a myslet si, že to nám stačí, protože život je tak pestrý a rozmanitý, že na všechny ty věci, které nás spotkávají v životě, potřebujeme tu paletu těch úžasných božích darů, které on dává. A oni se doplňují, podporují vzájemně a potom tak, jak Bůh chce, je tam napsané, a rozděluje je a působí, tak se může dít něco krásného v církvi.

[3:19] Takže teď máme teda před sebou, je to dvanáctá kapitola a je to začátek desátého verše, že někomu dává pán Bůh působení mocných činů. Tady v tom originále je tam množné číslo. Působení mocných činů. Tak to tady máme dobře přetlumočené v té našem překladu. Zase, proč je to důležité? Jedna z těch věcí, že to zase ukazuje na tu rozmanitost, toho, jak se Bůh může projevovat. A že bychom neměli říct o něčem, že to je zázrak, nebo to je taková velká věc, a o něčem, co nám připadá také všední, že to není zázrak. Že to není projev Boží moci. Tam je to množné číslo pro to, aby jsme viděli, že Bůh působí a chce působit mezi námi a ve svojí církvi rozmanitým způsobem.

[4:29] A že ty jeho projevy a projevy té jeho moci můžou zase mít tu paletu, širokou paletu těch barev. Krásnou. Jinak i ty řecká slova, která jsou tam použitá, tak známe potom z našeho jazyka, protože z té řečtiny jsme je přejali a vyjadřují ten obsah toho daru. Je tam řeč o energii a dynamice. Takže je tu Boží moc, ta energie, něco, co prostě působí, co má sílu a zároveň je tam taková v něm té dynamiky, že něco se děje, něco se projevuje. Je to projev moci, mohli bychom říct, že zázrak je projevem moci vzkříšeného Ježíše. Bůh je živý, Ježíš vstal z mrtvých a on říká, já jsem stejný včera, dnes i na věky.

[5:36] Takže když je živý, tak ta jeho moc, toho vzkříšení, jeho velikosti, jeho dobroty, jeho svatosti, chce v církvi působit. A něco se děje. Církev nemá být statická. Taková, jako usedlá na jednom místě, má tam být ta dynamika toho, že cítíme, že Bůh působí. A Pán Bůh působí nejrůznějším způsobem. Při kázání, to je, když jeden druhému sloužíme, při chvalách, modlitbách, v našich rozhovorech. V každé té oblasti toho života církve, když žijeme spolu a to jenom můžeme navázat na to, co jsme slyšeli, když se scházíme a to nemusí nutně znamenat jenom nedělní schromáždění, ale i přes týden, když se scházíme, tak tam, kde se scházíme, tak tam Pán Bůh chce působit v té interakci rozličnými projevy své moci.

[6:46] Bůh je zdrojem té moci, a působí skrze lidi, které obdarovává. V písmu, jak jsem říkal, máme mnoho zpráv o zázracích. A také ty nejznámější bychom mohli si připomenout, jako byl Mojžíš v Egiptě, těch deset egyptských ran, které pán Bůh vykonal skrze Mojžíše Árona za Jozue, když padly hradby Jericha, nebo je tam takový úplně zvláštní úkaz toho, že se zastavil čas na chvíli. Tak to je úplně něco zvláštního, zajímavého, co jenom asi dva případy jsou takhle popsané v Bibli. A Eliáš a prorok Eliseus Elíša, skrze které pán Bůh konal mnoho takových mocných činů, a Ježíš, pán Ježíš.

[7:50] A tam bychom mohli vidět jeho zázraky, jako je proměnění vody ve víno na svatby v Kání Galilejské, utišení bouře, když byli v tom člunu z učetníky na rozbouřené moři a Ježíš prostě je promluvil k tomu větru a k těm vlnám a nastalo ticho. Nebo když Ježíš nasytil zástupy pět tisíc a čtyři tisíc lidí, když chodil po vodě, tak to jsou některé ty příklady, které máme popsané v Evangelích. A samozřejmě Apoštole, skrze Apoštoly ve skutcích máme záznam mnoha těch různých takových zvláštních projevů, které pán Bůh konal. A myslím si, že pán Bůh může i dnes, že není o nic méně mocný se projevit.

[8:56] Teď zase samozřejmě, jaký k tomu máme postoj. Někdo strašně touží po zázracích jenom pro ty zázraky, protože jsou to takové věci, které jsou úžasné a něco se děje. A někdo zase chtěl ty zázraky spíš přehlížet. A že to bylo jenom tehdy, že takhle Bůh už spíš koná dneska jenom takovým tím racionálním způsobem. A ty zázraky jsou někde tak vytěsněné do Afriky, nebo tam, kde jsou ty primitivní kmeny, kde to potřebují vidět. A my už to nepotřebujeme, protože jsme prostě dál někde. Co to ten zázrak je? Když řekneme to slovo, tak právě máme tendenci hovořit o něčem hodně mimořádném.

[10:04] A tak jako to o tom mluví jeden kazatel, říká, že nám se zdá, že svět, náš svět funguje podle přírodních přirozených zákonů bez nějakého božího zásahu. A jenom když Bůh nějak se rozhodne z ničeho nic něco udělat, tak to je zázrak. A upozorňuje tam na verš, který je v listu židům, první kapitole, třetí verš. A tam se píše o pánu Ježíši. Je to on odlesk boží slávy a výraz boží podstaty, který nese všecko svým mocným slovem. A tam ta myšlenka je, to, co to vyjadřuje, že všechno nese, že Bůh všechno udržuje. Že kdyby nebylo božího působení v každé chvíli, tak se naše realita rozpadne. Prostě kdyby Bůh přestal působit, přestal působit svojí milostí, tak prostě je konec.

[11:10] Ale on všechno v každé chvíli, v každé vteřině nese. Prostě to, že on působí v tom svém stvoření. Takže apostol Pavel to ve skutcích, v těch Atenách říká těm filozofům, vždyť i jedni z vašich básníků to říkají, v něm se pohybujeme a jsme v něm, v Bohu. Takže to, že tady existujeme, není díky tomu, že Bůh někdy udělal nějaké přírodní zákony a teď se o to nestará, ale že v každé chvíli to Bůh udržuje v chodu svojí moci, svým slovem. A to je zázrak. Takže, aby jsme si to uvědomili, že to není jen tak, takže to tady nějak funguje, funguje a pak se Bůh z ničeho nic rozhodne něco udělat mimo a to je zázrak.

[12:14] V každém momentu všechno to, co existuje a co se děje Bůh, Bůh v tom je, Bůh koná neustále. A to je spolehlivé, nemění se to, jsou to ty zákonitosti, které můžeme vypozorovat z té přírody, z toho způsobu té boží práce, jak on koná obvykle. Pravidelně, vždycky. A pak se ale Bůh rozhodne udělat něco, neže by předtím nejednal a teď najednou, ale že se to rozhodne udělat jiným způsobem, než doteď. A to je zázrak. Že to, co Bůh koná běžně, se rozhodne udělat nevšedním způsobem. A mimořádně. To znamená, někdy se ty věci udějí rychle. Prostě bez toho, aniž by potřebovali nějaké to časové období, tak jako se to děje běžně a přirozeně.

[13:16] A uděje se to v jeden moment. A myslím, že to popisoval C.S. Lewis, že to, co Bůh běžně koná, a to je to, že voda, kterou přijímá ten viny kmen, se během toho roku promění ve víno, v ten moment v té kání udělal během vteřiny. Zázrak. To, co Bůh koná pravidelně, najednou udělal neobvyklým způsobem. Takže, aby jsme to vnímali, že stejný zázrak a projev boží moci je to, když Bůh jedná pravidelně, a potom je něco, co udělá jinak. A to může posílit naši víru a otevřít naši oči, aby jsme viděli, že Bůh tu je, že Bůh je tu neustále, je s námi a že neustále se projevuje Jeho moc.

[14:19] A tady v tom, u tohoto daru je právě hodně řeč o tom, že Bůh se někdy rozhodne ty věci dělat tím mimořádným způsobem. A z té naší strany, zase, jak je to spojené s těmi ostatními dáry, potřebujeme taky i víru, přijmout takový zázrak, že třeba to, co Bůh řekl, takže chce udělat, nebo že může udělat. A ještě můžeme dodat vlastně taky, že ty zázraky nejsou jenom ty věci, které vidíme, ale také ty spektakulární věci, ale spasení, to, že se někdo obrátí, že uvěří, to je obrovský zázrak. A když čteme to velké pověření, to je jedna zajímavá myšlenka, která se mě neustále drží, kterou jsem slyšel, že když Páne Žíž pověřuje učetníky, jděte ke všem národům a získávejte mi učetníky, tak předtím tam říká, že je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

[15:25] Takže na to, aby se někdo obrátil, aby se narodil znovu, je potřeba všechna moc na nebi i na zemi. Tak velký zázrak to je, když se někdo obrátí. Takže, aby jsme to vnímali. Ten účel toho daru je, že se nějakým způsobem projeví boží moc mezi námi i tím zvláštním způsobem. A v židům zase ještě je ve 2. kapitole, ve 4. verši, jsou použity také tři pojmy. A tam se píše o službě apoštolů. Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením ducha svatého podle své vůle. Znamení, div a projev boží moci. A on je hovoří trošku z těch různých úhlu o tom, proč se Bůh takhle chce projevovat.

[16:35] Je to znamení. Znamení vždycky nemá přitahovat pozornost samo k sobě, ale k tomu, na co chce ukázat. A zázrak, v tom zvláštním slova smyslu, zase nám má ukázat na to, co je za zrakem. To je v tom českém slovu zázrak. Něco, co je za zrakem, co nevidíme. Takže ukazuje na to, že tady existuje duchovní realita. Že neexistuje jenom náš materiální svět, ale že za tím, co vidíme, na co si můžeme sáhnout, je ještě něco jiného. Jinak to je taky to krásné slovo, pokud někdo se testudoval třeba filozofii, metafyzika, tak v tom řeckém slově to je zase ukryté. To je metafyzika, to, co je za tím tělesným. Ta realita duchovní. Takže, a že je tu Bůh a že je tu jeho moc.

[17:39] Že znamení div. Ten čin má vzbudit něco, má vzbudit nějakou pozornost, údiv a zájem. A zase, proč? Protože, aby to lidé začali vnímat, že tady je ještě nějaká jiná realita, než jenom to, na co si můžu šáhnout, to, co můžu vyzkoušet. A nemá upoutává pozornost té senzaci, ale k tomu, že je tu Bůh. A to znamená, že vždycky i tenhle dár jde ruku v ruce se zvěstováním Božího slova. A že i tyhle projevy musí jít ruku v ruce se zvěstováním nebo vlastně s ohlašováním Božího slova. A my to vidíme i u takových dvou zázraků ve skutcích, kdy ve třetí kapitole, tam jak máme popsáno, to, když apostol Petr a Jan uzdravili toho od narození chromého u jeruzalemského chrámu, u té brány, tak to byl div.

[18:49] Vzbudilo to údiv, přitáhlo to pozornost spoustu lidí, ale to nestačilo samo o sobě. Oni k tomu přidali vysvětlení a říkali, nehleďte na nás, jako my bychom to způsobili svojí mocí. Ježíš uzdravil toho člověka a začal jim kázat, aby se obrátili. Takže ono to vzbudí nějakou pozornost, ale jenom k tomu, aby lidé mohli uslyšet zprávu o tom, že je tu Bůh, že je živý, že koná, že miluje člověka, že Ježíš zemřel za jeho hříchy na kříži, aby ten člověk na to mohl reagovat. A ten druhý případ je uzdravení v listře, kdy apostol Pavel uzdravil nemocného v listře a oni jim chtěli obětovat jako bohům. Myslili si, že Pavel je Zeus a Barnabáš Hermes.

[19:51] Nebo to bylo naopak. A oni je od toho zrazovali a zase kážou jim tam a ukazují jim na to, že je tu Bůh, který promíjel tu dobu toho, kdy lidé ho neznali a byli různě svedení k tomu úctívání těch různých bůžků a model a oni jim teď ohlašují pravého Boha. A ten dar slouží na to, aby se projevila boží moc. Kdy jsou třeba lidé osvobozeni nebo je proměněný jich charakter a kdy je zřetelně a viditelně vidět, že se lámou okovy satana, božího nepřítele a že Bůh je mocnější než nepřítel. Ten dar jak se projevuje?

[20:52] Projevuje se právě, můžeme navázat v tom, jako osvobození. A v takové specifické oblasti osvobození od smrti znamená vzkříšení. V Novém zákoně máme několik záznamů o tom, že někdo byl vzkříšen z mrtvých. Tam je dobré vidět, že to bylo jenom velmi zřídka a že ani dnes to není nějaká běžná věc nebo během té existence historie církve. Ale je to tam. Pán Ježíš třeba vzkřísil toho syna, jediného syna vdovy, znajím, Lazara. Potom ve skutcích je zpráva o vzkříšení Tabity a během té historie církve nějaké záznamy o tom jsou.

[21:56] Ale je to takové zřídkavé. A každopádně to dosvědčuje Boží moc i nad smrtí. Rozhodně nás to nevyzývá k tomu, aby jsme se někde modlili na pohřbu, protože i takové případy jsou. Tak jenom abyste věděli, že tohle je mimo. To osvobození je v té oblasti osvobození za satanových pout od různých povázaností a posedlosti. Služba Ježíše a i učetníků se právě projevovala takovouto mocí. Uzdravováním a vyháněním démonů. Pán Ježíš říká, že těm farizeum říká, já vyháním démony prstem Božím a proto k vám přišlo Boží království. Prostě tam, kde je Ježíš, tam přichází Boží království a to znamená, že osvobozuje lidi od toho, co je zlé.

[23:07] Takže ten projev té Boží moci je a ten zázrak je v tom, že jsou lidé vysvobozováni a uvádění do svobody, kterou dává pán Ježíš. Od různých utlačení, prostě zlých věcí, které na ně působí v životě, které samozřejmě jsou toho duchovního charakteru. A potom ještě je taky oblast vysvobození z nadvlády těla, kdy máme někdy takové zlozvyky anebo takové povahové rysy, které jsou zlé, se kterými si nevíme rady. A zápasíme někdy sami, někdy třeba i s někým, a zoufale potřebujeme Boží pomoc, aby nám pomohl se z toho vymanit, vysvobodit. A jeden z těch projevů tohoto obdarování je, že Bůh přináší skrze něj osvobození z té nadvlády, do které se dostáváme i sami, někdy i tím, že dobrovolně hřešíme, až se z toho stane takový zlozvyk a taková pouta, že už si z toho neumíme pomoct sami.

[24:32] To tady poznámka nevylučuje a není to proti tomu, když zažíváme proces toho vysvobození, kdy se za nás třeba někdo modlí anebo my jsme vykazatelní někomu a krok za krokem z Boží síly získáváme tu půdu zpátky. Neprožijeme nějaké zázračné vysvobození v jedné vteřině, ale ta Boží moc působí třeba i tímhle způsobem. Takže, aby jsme to zase nestavili jako proti sobě, že Bůh může vysvobodit jenom takovým tím postupným posilováním charakteru a ono se to děje oběma způsoby. A jak se Bůh rozhodne, pro kterého člověka se rozhodne použít jakou cestu, to už je na něm. Pro někoho tak a pro někoho tak.

[25:34] Někdo je z něčeho zázračně vysvobozený a někdo musí prožívat prostě ten zápas a neustále hledat tu Boží moc a Boží sílu den ze dne, krok za krokem k té svobodě. Takže to je osvobození. Potom jsou takzvané stvořitelské zázraky, bychom to mohli pojmenovat. A jako bylo právě třeba to nasycení pěti tisíců a čtyř tisíců, kdy pán Ježíš pět chlebů a dvě ryby rozmnožil a nasytil z nich zástup a to, co zbylo, z těch nalámaných zbytků bylo ještě daleko víc než to, co tam bylo na začátku. A to Bůh může dělat. Někdy se to projevuje třeba u těch uzdravení, kdy lidi mají nějakou vrozenou vadu nebo jsou zranění, něco jim chybí v těle, ale Bůh to prostě tam znovu stvoří nebo znovu dá, znovu obnoví a je to zázrak.

[26:37] O to, co je poničené nějakou rakovinou nebo něčím najednou, je to úplně nové. Třeba náman. Když si vybavíme ten, když byl malomocný a přišel za prorokem do Izraele, on mu říká, že aby se sedmkrát ponořil v Jordánu a bude uzdravený. Nejdříve nechtěl, protože se nazlobil, protože měl jiné představy o tom, jak to bude probíhat to uzdravení. Ale když se pokořil a udělal to, tak je tam napsáno a jeho kůže byla jako kůže malého dítěte. Jako nová. To byl zázrak. Takže takové věci pán Bůh může udělat. A potom jsou to rozličná působení boží moci. Různé projevy, které se projevují, doprovází nějak třeba kázání svědectví nebo modlitby.

[27:41] Někdy prostě to cítíte, že je to zvláštní, že Bůh prostě v tom schromáždění působí. neumíte to pojmenovat, ale víte. Lidé způsobí. Začnout třeba plakat pod působením Božího ducha, vyznávat svoje hříchy, nebo se hradovat, nebo už jenom tím, že se káže, tak najednou lidi jsou osvobozovani z toho, co je trápilo, dostávají odpovědi na otázky, které měli. To je rozličná působení té Boží moci. Myslím, že bychom to tam mohli takhle zahrnout. A to zase není, zase si to musíme neustále korigovat, abychom si mysleli, že když se ve schromáždění nic takového necítíme, že tam Bůh nepůsobí. Ale někdy to prostě je, víc to prožijeme, víc to procítíme, víc nám to dá Bůh znát a někdy ne, ale on chce působit tím různým způsobem.

[28:49] Takže pán Bůh v svoji moci působí, myslím, že to potřebujeme. A že to je takové to prostřednictvím toho daru, že to je takové to bezprostřední působení Boží, že zažijeme to, že on je, že mluví, že odpovídá, že působí. A ještě několik věcí k tomu můžu dodat. Nebo potřebujeme dodat. A to je to, že ne každý zázrak a působení je z Boha. I Satan může konat zázraky. A to je třeba vidět na Mojžíšovi, když on vykonal z božího pověření před faraonem ty zázraky, tak určité věci byly schopní učinit i ti egyptští kouzelníci svou magií. A tady, jak jsem říkal na začátku, je potřeba působení těch všech darů. A to je třeba, že potřebujeme dar rozlišování duchu.

[29:49] Že co je z Boha a co není z Boha. Zvlášť třeba při těch případech, kdy se děje něco, co je zvláštního, co jsme neprožívali. A teď nevíme, tak je to, působí to Bůh, nebo to nepůsobí. A nevíme to. Neumíme to rozhodnout. A třeba tenhle dar tady potřebujeme. Samozřejmě, že máme i určitá kritéria, aby jsme to dokázali i o tom přemýšlet. Ty mocné činy, jak jsem říkal, mají vést k Bohu, mají vést člověka k obrácení a k následování Pána Ježíše, mají vyvýšit Pána Ježíše, mají budovat církev, má se v církvi pomoct projevem těchto darů. Aby to třeba i povzbudilo víru, radost, pokoru, odevzdanost, nadšení a pokání. A potom, že všechny ty činy mají potvrzovat zvěstované slovo, že doprovází zvěstování ne myšlenek toho kazatele, ale zvěstování slova, Bible.

[30:58] A to je nádherně třeba popsané v Markovi na konci, v 16. kapitole, tam Pána Ježíš říká, když odchází a pověřuje učedníky, tak je pověřil a když jim to Pán řekl, byl vzat z hůru do nebe a usedl po boží pravici. Oni pak vyšli, všude kázali a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znamenimi. A ve skutcích Apoštolů ještě, to máme ve 4. kapitole, 29. verži, je tam učedníkům pohrozili, aby už přestali kázat, přestali svědčit o Ježíši, jinak budou je pronásledovat. A církev se schromáždila a modlila se, aby jim Bůh dal odvahu kázat, svědčit. A modlí se potom nakonec takto.

[31:59] Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvoje slovo. A ty během toho vztahuj svoji ruku ku zdravování, čin znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše. Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli schromážděni. Všichni byli naplněni duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. Takže oni nebyli zaměřeni na ty zázraky, ale na to, aby mohli svědčit. A říkám, během toho, co my budeme svědčit, ty, Pane, působ a potvrduj to slovo. Takže i tenhle dar má potvrzovat svědectví. A ještě několik poznámek nakonec. Proč bychom tedy tenhle dar měli chtít? Ne pro to, aby jsme byli zajímaví nebo aby jsme prožívali nějaké senzace a divadlo, ale pro to, aby jsme chtěli, aby byl vidět Ježíš.

[33:04] Jeho moc, jeho dobrota a jeho působení. To, aby mohl pomoct druhým lidem, je ta touha potom, aby Pane Ježíš působil v životech druhých lidí. A je dobré ještě si u toho uvědomit, že to působení tohoto daru vždycky závisí na novém pověření od Boha. A to je vidět už ve starém zákoně, kdy vždycky to, co se stalo, tomu předcházelo, že Bůh něco řekl. Jdi a učiň to a to. Nebo řekni to a to. A jeho služebník to udělal, a pak se něco stalo. Člověk totiž sám od sebe nemůže udělat nic. Ani ten, kdo by měl tenhle dar. Nemůžete udělat zázrak na počkání. Ani si prostě ho vydupat, nebo něco. To je něco, co Bůh dává, co musí pověřit.

[34:04] A když to tomu člověku s tím obdarováním řekne, ano, tohle chci udělat, tak ten člověk většinou má takovou víru, že skrze něho to Bůh může udělat. Ale vždycky je tam tohle pověření. Takže to není jako na běžícím páse a jak my bychom chtěli, nebo jak bychom si to představovali. Bůh je vždycky svrchovaný. A tenhle dar, stejně jako všechny ostatní, zůstanou požehnáním jenom tehdy, když člověk, který ty dary má, zůstane ve spojení s Bohem a v závislosti na něm a nechá se vést. Bůh působí, on je zdrojem té moci, ale působí nejenom skrze nás, ale chce působit taky v nás. A to je asi dobré, si u těchto velkých charizmat v té příliš. První korinským neustále taky uvědomovat, že ty dvě věci zase mají druku v ruce. A ono tohle mě potom v té 13. kapitole.

[35:06] Že nejenom skrze nás, ale i v nás chce Bůh působit, aby jsme neopominuli posvěcení vnitřní, v měnu našeho charakteru. Protože, to říká ten Reinhardt Ulonska v té svojí knize o duchovních darech, když se dotýkáme svatých věcí, potřebujeme být posvěcení. Protože jinak nám ty působení budou k odsouzení. My to známe z Matouše, když Páne Žiž říká a přijdou ke mně a řeknou mi, copak jsme ve tvém jménu nevymítali démony, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali a já jim řeknu, neznám vás. Odejděte ode mě, kteří činíte nepravost. Takže u toho, když prožíváme to působení, že Bůh působí skrze nás, tak aby jsme nezapomínali, že On chce působit i v nás a proměňovat nás, aby se naše ruce mohly toho svatého správným způsobem obrazně řečeno dotýkat.

[36:15] Z druhé strany to platí, že pokud chceme, aby Bůh se takhle projevoval, tak potřebujeme být Mu k dispozici. Musíme být s ním. Potřebujeme být proměňováni. Potřebujeme právě to posvěcení. A prostě žít s ním, protože pokud s ním nežijeme, tak nemůžeme očekávat, že Bůh se takhle bude projevovat. Takže je v tom i tahle výzva. A poslední výzva. Neodmítejme tento dár jenom proto, že se nám zdá, že Bůh už takto dnes nepůsobí a že působí spíš tím obvyklým způsobem. Nebo proto, že bychom měli strach z toho, že bude chaos. Že se budou vdít věci, které nemáme pod kontrolou. Ale můžeme se modlit za to, aby Bůh působil tak, jak chce. I tento dár Bůh dává.

[37:17] Aby jeho dílo rostlo, aby lidé byli osvobozováni, aby mohli uvěřit a žít pro něj. Takže my zase máme být k dispozici. Být otevření tomu, co Bůh chce dělat u nás, skrze nás i v nás. Tak, aby Páne Ježíš byl oslaven. A můžeme se modlit i za ten dar moudrosti, vhledu, rozeznávání a všechno to ostatní, co k tomu potřebujeme, aby to bylo co nejlepší. Takéž nám Pán Bůh požehná. A nebojme se možná i říct, pokud potřebujeme i modlitbu, nebo s něčím zápasíme. A potřebujeme třeba vysvobození z něčeho. Tak pokud máte k někomu důvěru, jděte, modlete se, nebo za staršími. A my nevíme, jestli Pán Bůh půjde působit tímhle mocným činem, anebo prostě dá tu dlouhou, delší cestu. Každopádně se můžeme modlit a přimlouvat, protože ta modlitba spravedlivého má velkou moc.

[38:22] Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20260222/pusobeni-mocnych-cinu · Last updated: 2026-10-15