# Dar rozlišování duchů, dar pomoci a vedení

> Sermon from 8 March 2026, 1 Korintským 12:10,28, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 8 March 2026
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Korintským 12:10,28
- **Duration:** 35:56
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-03-08-Dar-rozlisovani-duchu-dar-pomoci-a-vedeni.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-03-08-Dar-rozlisovani-duchu-dar-pomoci-a-vedeni.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak pokoj vám, radši a sestry, přátelé, jsem rád, že tady můžeme být spolu. A máme před sebou zase ještě další pokračování s epištoly korinským, kterou probíráme a hovoříme o darech Ducha Svatého, které Pán Bůh dává do společenství církve, aby ta církev se mohla budovat, aby mohla vzájemně si sloužit, pomáhat, být k boží slávě, být dobrým svědectvím. A všechny ty dary, které jsou popsané, tak jsou velmi užitečné, velmi dobré. Jsou to opravdu dobré dary, které Pán Bůh dává, aby nám pomohl. A jenom zase připomenu ještě to, že to nejsou v té 12. kapitole, nejsou všechny duchovní dary, že máme zapsaný i v efeským římanům 1. Petrova.

[1:06] Takže jsme viděli, že ta šíře těch darů obdarování ještě daleko větší. Ale máme teď na mysli tyto. A já přečtu z té 12. kapitole desátý verž a potom ještě dvacátý osmý. Takže Pán Bůh někomu dává ten dar rozlišování duchů. A potom ten osmadvacátý verž. A v církvi Bůh ustanovil jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele. Potom jsou mocné činy. A teď tam jsou dva dary ještě, které nebyly v tom seznamu předtím. Dary služba potřebným a řízení církve. Takže to jsou dneska tři věci před námi. A včera jsme měli setkání staršovstva, také plánovací, velmi požehnaný čas.

[2:09] Jsme mohli mít spolu se bavit a modlit se. Tak jsem slíbil potom bratřím, že už ty kázání nebudou tak dlouhé. Ale ještě dneska budou. Dneska máme ty tři věci před sebou. Takže možná bych řekl spíš pokusím se. Protože člověk něco slíbí a pak to nedodrží, to je špatný. Takže máme před sebou tyhle tři věci. Dar rozlišování duchů. Dar služby nebo pomoci. A dar řízení církve nebo vedení. Takže to vememe po pořádku. Proč je ten dar k rozsuzování duchů potřebný? Jeden hned důležitý důvod je proto, že právě existuje duchovní svět.

[3:12] Není jenom materiální svět, ale duchovní svět. A ten duchovní svět není jenom dobrý, ale je i zlý. Není tu jenom Bůh, ale je tu i dňábel. Je tu nepřítel, který se snaží různým způsobem působit tak, aby církev a boží lidi zvedl. Aby zasel něco, co není dobré. Takže jsme jako věřící lidi, si to uvědomujeme, že jsme v takovém duchovním zápase. My víme tomu, nebo to ještě důležité vědět, možná jenom na okraj, že to není tak, jako v nějaké té východní filozofii Ying Yang, kdy je Bůh a stejná síla je oproti němu Satan. Prostě Bůh je Bůh a Satan je stvořená bytost. Je to jenom padlý anděl, takže to není žádný Bůh.

[4:13] A navíc Pán Bůh už ho porazil na kříži tou smrti Pána Ježíše Krista. Jenom to byla ta nejdůležitější bitva, která byla vyhraná, ale ta válka ještě do té poslední kapitulace, než se Ježíš vrátí a plně porazí to zlo, tak ještě probíhá. Takže jsme v tom duchovním zápase. Ale Bůh je Bůh a On bojuje za nás, my nemusíme mít strach a protože ví, že je tu ten nepřítel, který se snaží ještě co může, dokud ještě má čas působit, tak nám proto dává věci, aby jsme dokázali obstát v tom duchovním zápase. A proto je i tenhle dar, aby jsme nebyli svedení, protože Satan umí napodobovat ty boží věci.

[5:13] O tom už jsme mluvili třeba, když jsme mluvili o zázracích. Když v Egyptě byl Mojžíš a pán Bůh mu pověřil určitými zázraky, tak něco byli schopni vykonat i ty egyptští kouzelníci. Takže dokáže napodobit proroctví, slovo, zázrak, učení. A my potřebujeme umět rozlišit, jestli je to z Boha, anebo není. A už jenom to, jak říká jeden kazatel, že hodně věcí si na nás klade nárok. To, aby jsme tomu věnovali svůj čas, aby jsme naslouchali, věnovali tomu svůj pozornost nebo věřili něčemu. A vždycky je riziko, že odmítneme dobré a přijmeme to, co dobré není. A proto je potřebný tenhle dár, aby jsme uměli rozlišovat, co je dobré a co není dobré.

[6:24] Pán Bůh posílá ten dár pro jednotlivce, ale jak jsem říkal, pro celou církev, zbor, protože tam, kde církev něco začne dělat, tam, kde se probouzí, tam, kde je aktivní, samozřejmě je aktivní i ten boží nepřítel. Protože tam, kde lidé spí, tam, kde s Bohem nežijou, tam, kde jim jsou věci jedno, tak tam ten zlý nemá prostě, to není ten nepřítel, proti kterému by se vyplatilo bojovat, protože ty prostě proti němu nic nedělají. kde se zlýče, A to do, kdo se zlýče, Ale tam, kde toužíme jít za Bohem a chceme ho chválit, chceme vlastně, aby lidi, kteří ještě Pána Boha neznají a jsou v otroctví toho zlého, přišli k osvobození a přišli do té svobody božích dětí, k Pánu Ježíše, aby mu uvěřili, tak tam samozřejmě to je nepřítel pro toho zlého.

[7:30] Takže se snaží církev oslabit, prostě znečistit nějak morálně, prostě aby se lhala, aby ti, kteří něco vedou, aby se lhali. Snaží se jí zastrašit pronásledováním nebo prostě nějakým strachem nebo čímkoliv a protože i v Biblii máme napsané některé věci o církvi, že to je sloup a opora pravdy ve světě, že my jsme tady jako sůl země, jako světlo, které ukazuje k tomu, co je dobré, co je morální, co jsou hodnoty, ty boží věci, které jsou dobré. Prostě je to, církev je ve světě, ještě dokud je tady, tak to drží nějakým způsobem pohromadě, aby se to nerozpadlo a nebylo to všechno úplně zkažené a rozložené. A proto samozřejmě je ta snaha tu církev zdiskreditovat, pokazit, zašpinit, oslabit naše svědectví, aby jsme se zaměřili na to, co není podstatné, aby jsme se někdy zaměřili na takové ty zápasy mezi sebou, názorové a neměli, nebyli zaměřeni na to, co je důležité.

[8:52] Takže tenhle dár je tady proto, aby jsme věděli, co je od Boha a co není, co je dobré a co je špatné a co je důležité a co je méně důležité, co je podstatné a co je nepodstatné, co je dobré v tuhle chvíli a co může počkat. A taky je důležitý i z toho důvodu, nejenom to byly nějaký negativní důvody, ale ten pozitivní důvod je, aby potvrdil to, co skutečně od Boha je. Aby jsme v tom měli jistotu a věděli, ano, tohle je od Boha, tam chceme jít, to můžeme poslachnout. A určitě je ten dár taky důležitý proto, aby, když se zjistí, že něco není v pořádku, aby jsme mohli pomoct, ať už té situaci, nebo tomu zboru, anebo tomu samotnému člověku, který nese nějaký blud. Aby jsme mu pomohli vidět pravdu, nebo aby jsme mu mohli přiníst vysvobození.

[9:58] Takže je to vlastně, i v tomto je to pozitivní. Není to jenom něco, aby vyhlásilo, že něco je špatně, ale je to i proto, aby se s tím špatně něco udělalo, aby to mohlo být k dobrému. Tady je dobré si uvědomit, že každý křesťan má umět rozsuzovat, nebo rozlišovat. Zase rozlišovat to, co je dobré a není. Prospěšné a neprospěšné. Co je někdy, a je to náročné, umět rozlišit to, co je jenom z lidské snahy, z té tělesnosti naší a co je naopak z božího ducha. A nebo co už je dokonce i z toho zlého. A to umět rozlišit, to, jak se říkáte, kunčit. Prostě to není jednoduchý. Židům 5. kapitola 14. verš tam říká Hutný pokrm, z božího slova, je pro vyspělé.

[11:01] Pro ty, kdo mají cvičením svoje smysly, vypěstované tak, že rozeznají dobré od špatného. Tam je to náznak toho, že my potřebujeme určité procvičování toho. Prostě toho umět rozsuzovat něco. Že to není jenom tak, že to nepřijde hned. Ale že to chce cvik, přemýšlení, modlitby, soustředění a zkušenosti. Takže a to, aby jsme byli poddani božímu duchu a nechali se jim vést. Proto umět něco rozlišit, nebo umět rozlišit zlé od špatného, nebo falešné od pravého, ta nejdůležitější věc, která je, je umět znát originál. Tak to vždycky se učí i děti, ne už i děti, nebo vždycky jsou bankovky, tak se učí to, aby se vědělo, jaké to má proušky, jaké to má ty bezpečnostní znaky a vodoznaky, aby když se vám dostane do ruky falešná bankovka, abyste věděli, že je to falešné.

[12:18] A takže proto, aby jsme uměli rozlišit něco, je vůbec to nejdůležitější věc, je znát originál, je znát Boha, znát Jeho ducha, být s Ním ve spojení, znát Jeho slovo. To je jedna z největších a nejbezpečnějších věc, jak umět něco rozlišit. V 1. Janově, ve 4. kapitole, od 1. verše se říká, milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nebrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha, neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. Takže tam je zase ta výzva to zkoumat a to je pro všechny. A kdo je původcem toho, co se hovoří? Jaký je zdroj? My nemáme posuzovat jenom pravdivost toho, co se říká, ale i to, z jakého zdroje se to říká. Protože někdy člověk může říkat, a to my taky známe, ortodoxní věci, naprosto pravdivé věci a může to říkat se špatným motivem.

[13:27] Může to říkat ze zlého ducha. Prostě může to říkat kriticky, nebo aby někoho ponížil, aby ukázal, že on je ten lepší. Takže nejenom pravdivost toho, co se říká, ale i ten zdroj, ze kterého se to říká, máme rozsuzovat. V efeským zkoumejte, co se líbí pánu, a minule jsme narazili na to první tesalonickým, všecko zkoumejte a dobrého se držte. A ještě jeden verš z Jakuba, který popisuje, Jaká je moudrost z hůry? Protože to je taky důležité vědět. My chceme být moudří, ale ne každá moudrost je dobrá. To přece není moudrost přicházející z hůry. Máte-li však ve svém srdci hořkou závist, svárlivost, nechlupte se moudrosti a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející z hůry, ale přízemní, živočišná, dňábelská.

[14:32] Vždyť, kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost z hůry je především čistá, dále míru milovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce bez předsudků a bez přetvářky. Takže tady můžeme rozlišovat v té moudrosti. Máme vodítka a tak, jak už jsem říkal, znát ten originál, znát Boha, znát písmo. Potom určitě je úžasným měřítkem milost. To znamená, že všechno je dovoleno, že všechno se smí a že jakmile někomu něco řeknete, že je špatně, tak už nemáte milost. Takhle není. Ale jestli i napomínám v milosti, to je minule, jsme taky mluvili o tom, že to slovo napomenutí má v sobě slovo povzbuzovat.

[15:35] Jestli dokážu napomenout tak, že to někoho zničí, anebo jestli dokážu někoho napomenout tak, že mu to pomůže. Takže měřítko milosti zatemňuje nějaké vyučování nebo směr boží milost, vede nás to k zákonnictví, tak potom to musíme odmítnout. A potom je tam to měřítko, jestli to buduje. A není to vždycky jednoduché třeba vidět dopředu, jestli nějaká věc bude k dobrému nebo ne, ale můžeme o tom přemýšlet. A jestli věc, do které se chceme pustit, nebo slovo, které chceme přijmout, jaké to bude mít důsledky, když to udělám? Bude to budovat? Povede to k dobrému? Povede to k boží slávě? Povede mě to blíž k Bohu, k větší odevzdanosti Bohu, k tomu, abych ho měl víc rád?

[16:38] A nebo ne? Protože ne všechno, co je vždycky cizí a nezvyklé, musí mít nutně špatné. A zároveň ne všechno, co je nové, musí být dobré. Takže to jsou věci, které musíme umět rozlišit. Slouží to k budování církve, vyzývovat to k následování Ježíše. Roste moje věrnost k Bohu a k Jeho slovu. Je Ježíš pánem člověka, který mluví, poslouchá ho? Velice důležitá otázka je, jestli v tom vyučování, nebo v tom, co posloucháme, jestli je Ježíš Kristus uznávaný jako dokonalý Bůh a zároveň dokonalý člověk. Protože Ježíš byl v těle na této zemi. Takže co to mluví o Ježíši? Je v životě toho člověka, který působí vidět ovoce zbožnosti, žije tak, jak by chtěl Ježíš.

[17:41] Při tom rozsuzování si musíme dát pozor na ukvapené závěry. A tam je dobré zkoumat sám sebe. Protože každý z nás a nikdo vůči tomu nejsme imuní, když něco posuzujeme, takže to začneme posuzovat podle svých vlastních chutí. Když to tak řeknu. Označuju to něco za špatné, jenom protože mně osobně se to nelíbí, protože prostě to není podle mojeho vkusu. Nebo ten člověk, který mluví mi nesympatický, prostě něco mi na něm vadí. Nebo to jde proti mému vnitřnímu nastavení, protože já nějak jsem, buď jsem introvert, extrovert, prostě je mi také blížší, nějaké spontánní projevy, hlasité, nebo naopak takové usebrání.

[18:44] Tak a odsuzuju to, co se děje, nebo to, co se chce dít, jenom kvůli tomu, že já to tak nemám a mně se to prostě nelíbí. Nebo je to skutečně špatně. Nebo tam je kulturní pozadí. V něčem, každý z nás jsme v něčem vychovávaný, v nějaké kultuře. Prostě to si neodpářeme. Někdo, a i v rodinách, každý máme pro něco cít a něco je nám příjemného, a ne, tak aby jsme byli schopni rozlišit tu podstatu od toho obalu. Jestli ta věc je v podstatě dobrá nebo špatná, anebo jenom ten obal, který má, nám prostě nevyhovuje, protože jsme tak nebyli vychovaní. Nikdy jsme se s tím nesetkali. Tak a to je asi důležité nebo nějaké předsudky nebo dokonce závist někdy může být. Že prostě čistě, obyčejně někomu, kdo něco říká, závidím.

[19:45] A přiznám si, že tak někdy se mi to objeví v mojem srdci. Prostě se závidíte tomu někomu, kdo třeba je úspěšný. A to je potřeba vidět ve svém nitru. A když nás na to Bůh upozorní, tak s tím něco dělat. Takže to je, že máme všichni rozsuzovat. A to chce nějaký delší čas uvažování, modlitev, zkoumání. A musíme si dát pozor na nějaké ukvapené, okamžité názory. Bylo to důležité si tohle to říct, protože ten dár toho rozpoznávání duchů to má v sobě, akorát je to prostě něco, co Bůh dává, protože si to třeba situace vyžaduje okamžitě. Není tam ten dlouhý čas toho rozpoznávání, rozsuzování, přemýšlení.

[20:46] Je to prostě něco, co Bůh zase zjeví nebo dá tomu člověku s takovým obdarováním, že to dokáže vnímat a vidět. Že něco není špatně. Že něco není špatně. Něco není dobře, něco je špatně. Tady zase je dobré si jenom říct, že tímhle darem není skepticismus a kritika a nedůvěra vůči všemu. Prostě někdo řekne, že má dar rozlišování, protože je prostě kritický a umí všechno skritizovat a proto si myslí, že má dar rozlišování. Prostě to je špatně, to je dobře, to je špatně, to je dobře, to je špatně. Takhle to není v tom daru. Tenhle dar je taky potřebný proto, že náš rozum někdy, anebo i studium, nestačí na to, aby jsme se v té složitosti toho duchovního světa vyznali a že potřebujeme boží zásah.

[21:52] Jsem četl o takových příkladech, kdy přišli do sboru lidé, kteří se zdáli tak milí, tak krásní. Prostě všichni je měli rádi. Byli to lidi, kteří byli obětaví a tak pomalu, postupně jim dávali příležitost třeba ke svěde, ke kázání a všechno se zdálo na povrch správně a potom najednou někomu tam začalo něco vadit, protože třeba právě vůči Ježíši, vůči jeho osoby, měli úplně pomílený názor. Ježíš jeden z mnoha, ale pojďme dál, protože Ježíš nestačí. Tam nebudeme zůstávat u Ježíše. Tak a tam je potřeba tenhle ten dar, kdy všechno se zdá krásné, milé, dobré, ale v zásadě, v tom jádru je tam něco špatně. A potom to Bůh nekomu dá vidět.

[22:55] A nějak se to rozpozná. Nebo ten člověk prostě, který získá takový nepokoj z někoho, tak ho může konfrontovat přímo. A ten potom se to projeví. A máme příklady z Biblie, tak jenom některé bychom si mohli říct. Ježíš, pán Ježíš, když třeba uzdravoval, nebo byl jednou v synagoze, a tam se ozval zlý duch. A ten vyznával Ježíše jako božího syna. A přesto Ježíš věděl, že to není, to vyznání bylo ortodoxní, ale že to je ze zlého zdroja. A Ježíš mu řekl, umlkni, výjdi z něho. Nebo takové rozlišení s apoštolem Petrem. Když byli u Cezaré Filipovi a Ježíš se ptá učetníku, za koho mě pokládají lidé, tak oni říkali za jednoho z proroků, za Eliáše, za koho mě pokládáte vy.

[24:05] A Petr za všechny říká, ty jsi Kristus, syn Boha živého. A pán Ježíš mu říká, blaze tobě, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj otec. Prostě to bylo něco, co mu Bůh dal vidět a co Petr mohl vyznat. Pak hned v zápěti na to, Ježíš říká učetníkům, ale syn člověka jde do Jeruzaléma, bude vydán pohanům, budou se mu posmívat, budou ho byčovat a bude ukřižovan a vstane z mrtvých. A v tu chvíli se ten samý Petr podívá na Ježíš a říká, mistře, to se ti nemůže stát. A co mu říká, Ježíš, jdi za mě, satane. Prostě ten samý člověk, který v jednu chvíli byl schopen z Božího ducha říct nádherné vyznání, v jiný moment se propůjčil něčemu, co vůbec Boha nebylo. A bylo to potřeba jasně pojmenovat, zkonfrontovat a říct, protože kříž, to bylo to, proč Ježíš přišel.

[25:13] Takže to můžeme vidět na životě Pána Ježíše. Tohle, to vidění, to rozsouzení. A on věděl taky, co s tím udělat. Ve Skucích, tam máme třeba příklad ve 13. kapitole, kdy byl Tamirem Elimas, se jmenoval člověk. A poštol Pavel svědčil místodržiteli Ostrova Páfu, římskému místodržiteli, a ten člověk už byl blízko, aby uvěřil. A byl tam tenhle Elimas, který se to snažil nějakým způsobem toho zprávce odvrátit od víry. V tu chvíli Saul, kterému také říkali Pavel, byl naplněn duchem svatým, upřel na Elimase zrak a řekl, ty svůdce všeho schopný synu dňáblův, nepříteli boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty páně, nyní na tebe dopadne boží trest, oslepneš a neuvidíš sluneční světlo, dokud se na tebou Bůh zneslituje.

[26:23] Najednou mu to Bůh dal vidět pravdu o tomhle člověku a byl schopný ho z toho poznání, z toho rozpoznání konfrontovat. A potom ještě jeden příklad, to je šestnáctá kapitola, kdy ve Filipis apostol Pavel a další svědčili a je tam napsáne o tom, že za nimi chodila jedna děvečka, která měla věšteckého ducha a všem okolo ohlašovala, toto jsou služebníci nejvyššího Boha, ty poslouchejte. Není to úžasné svědectví. jděte za nimi, to jsou služebníci Boží, poslouchejte je. A apostolu Pavlovi to bylo proti srsti, prostě neuměl se s tím srovnat a zase v tomhle případě je tam, ale že to bylo po mnoho dní, to neudělal hned, čekal asi na Boží vedení, co s tím má dělat, modlil se za to a když měl to rozpoznání a to rozpoznání, co má dělat, tak prostě pak vyhnal toho zlého ducha z té děvečky, osvobodil ji a ona potom byla prostě vnitřně svobodná a mohla uvěřit.

[27:39] Takže je to něco, co v tomhle daru nám dá Bůh vidět. Možná to začíná takovým vnitřním nepokojem, že něco nesedí. My můžeme zvažovat, dotazovat se, zkoumat i ty svoje motyvy a můžeme zvět. Takže A potom je něco, kdy nám Bůh dá jistotu. Možná nějaké vnitřní vidění nebo vhled do těch skrytých věcí v srdci toho druhého člověka. A potom, když člověk má tu jistotu, tak musí přijít ta konfrontace. A někdy hned je potřeba to udělat. Někdy tak jako Apoštol Pavel s tou děvečkou čekáme na ten čas, kdy je ten správný čas. A s tím zároveň souvisí ta pomoc, právě o které jsem říkal na začátku, že často je to spojeno s tím darem umět přikázat tomu zlému duchu, aby toho člověka opustil, aby mohl být osvobozený, aby nebyl svázaný.

[28:47] Nebo aby jsme uměli pomoct tomu člověku, který je nějak pomílený třeba, uvidět pravdu. Pomoct mu, aby z toho bludu mohl výjít. Takže a tímhle darem, a to je poslední věc o tomhle, může sloužit člověk, který má ve sboru důvěru. Je osvědčený. To nemůže dělat jenom tak někdo. Ale skutečně člověk, který má ve sboru důvěru, který se osvědčil ve víře. A který sám se podrobuje vedení Božího ducha, ale taky se umí podrobit ostatním lidem. Je tam na něm vidět pokora. Že umí uznat i ty jiné autority nad sebou. A potom je to bezpečné prostředí, kdy se tenhle dar může ve sboru uplatnit.

[29:50] Takže to je o tomto daru, který je potřeba, aby jsme věděli, co je dobré, co není dobré, co je z Boha, co ne, co přijmout, co nepřijmout. Potom úžasný dar, který pán Bůh dává, je dar pomoci. Jsme to tady měli napsané jako pomoc potřebným, ale v podstatě v originále je tam napsané jenom pomoc. Že je to přece jenom takový odlišný dar od také diakonické služby, sociální pomoci. A je to naprosto úžasný dar. Protože každý potřebujeme pomoct něčem. A když je někdo schopný nám pomoct, tak jsme vděční. Díky, že jsi tu byl. Už jenom možná tím, že jsi tady byl. Díky, že jsi se modlil. Díky, že jsi mi pomohl. Když sloužíme totiž, tak nezvládneme všechno sami a potřebujeme pomoct.

[30:51] A kdo si myslí, že něco zvládne sám jenom, tak to není dobrá věc. Můžeme to třeba vzít na příkladu toho, že někdo má dar evangelizace, ale to nestačí k tomu, aby se uspořádalo třeba evangelizační schromáždění, kde se svědčí o Pánu Ježíši. Je potřeba někoho, kdo s tím pomůže. Kdo to zorganizuje, kdo objedná sál, kdo něco vytiskne, kdo zařídí to, aby se to ve sboru dobře oznámilo, aby jsme se za to modlili, aby bylo třeba občerstvení pro ty, kteří přijdou. Prostě ten člověk, který sám nemá obdarování k tomu, aby mohl evangelizovat a který je ale nesmírně důležitý, aby jakákoliv taková služba mohla proběhnout. Obrovský důležitý dar. A taková pravá ruka někoho, kdo vám prostě přinese sklenici čisté vody, když ji potřebujete.

[31:51] Nebo kdo na vás vidí, že jste unavení a vám řekne, tak víš co, teď si odpočiní, já to teď udělám za tebe. A kdo vám okopíruje něco, kdo vám půjde něco nakoupit, když to potřebujete. Myslím, že s tímhle darem je spojená obrovská pokora. Protože takový člověk není vidět. Je v pozadí. Není ten, na kterého by se všichni dívali, jako třeba na toho evangelistu. A potom se třeba obráčí s to lidí. A on je potřebný, ale je potřebný ten, kdo mu pomůže. Takže nebojme se tohodle daru. Zase, aby jsme nebyli tak skromní, že když potřebujeme někde něco udělat a být vidět, aby jsme neříkali, já nemůžu, já mám jenom ten dar služby. Aby jsme nebyli falešně pokorní, protože to se taky někdy stává.

[32:55] Příkladem je Pán Ježíš a nasycení zástupů. Byl to Ježíš, kdo rozmnožil chleby, ale byly to učetníci, kteří ty chleby vzali a kteří je donesli těm lidem. Takže dar pomoci. Pokud jste vedoucí, nebojte si říct o pomoc. A pokud máte tento dar a vidíte, že někdo potřebuje pomoc, tak třeba zkuste i aktivně za někým jít a nabídnout. A potom poslední, to je dar vedení. Zase velmi důležité obdarování. Jde o to umět vést a zorganizovat službu nebo nějakou skupinu lidí, tak, aby splnila to, co se má splnit. Je to odlišné od obdarování takového směřování, takové vize. Protože to je cíl, ke kterému se má dojít.

[33:56] A to je zase jiné obdarování. Umět vidět to, co chybí. Nebo umět vidět to, co potřebujeme. Kam je potřeba jít, co máme dělat. Duchovní vhled a duchovní vidění. To je jedno obdarování. A druhé obdarování je potom, už víme, kam chceme a teď je potřeba vět, jak se tam dostaneme. A člověk, který má tenhle dar vedení, umí říct, ale potřebujeme k tomu takové a takové zdroje, ty budeš dělat to, ty teď nebudeš dělat to, ty se zapojíš tady, ty pomůžeš s tímhle, ty nakoupíš takové věci, ty pomůžeš, prostě umí to zorganizovat, umí to vést tu skupinu tak, aby jsme došli k tomu, kam máme. To je nesmírně důležitý dar. Tak, a jinak se mi líbil taký příměr, že ten rozdíl mezi tím viděním a tím vedením je jako rozdíl mezi kapitánem, který určuje, kam se poplaví loď, a mezi kormidelníkem, který tu loď řídí.

[34:58] tak taky prakticky příklad. Takže nakonec kázání se neříká hauk, ale amen. A tak vidím, že jste se probudili teďka trošku, už to bylo dlouhé, ale máme tyhle ty tři dary, které jsme měli dneska před sebou. Umět rozlišovat, umět pomáhat a umět něco vést. Bůh rozdává svoje dary tak, jak on chce, jak to církev potřebuje a jak vidí, že my jsme toho schopni. Buďme otevření i těmto darům a vyprošujme si je a vyprošujme je i pro naše schromáždění a děkujme Bohu za to, jak úžasné dary nám posílá, aby jsme mohli fungovat a mohli jsme sloužit jemu. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20260308/dar-rozlisovani-duchu-dar-pomoci-a-vedeni · Last updated: 2026-10-15