# Působení Božího Ducha v církvi

> Sermon from 15 March 2026, 1 Korintským 13, 14, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 15 March 2026
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Korintským 13, 14
- **Duration:** 32:46
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-03-15-Pusobeni-Boziho-Ducha-v-cirkvi.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-03-15-Pusobeni-Boziho-Ducha-v-cirkvi.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak, jak je to pořád ještě nezvyklý ten mikrofon, úplně jsem se zhrozil, že tady přede mnou nic není, že mě nebude slyšet, ale pak jsem si uvědomil, že to mám na hlavě, teda nejmáslo, ale mikrofon. Jsem rád, že můžeme být spolu i tenhle dnešní ráno a dneska máme, jak už Robert říkal, výroční zborové schromáždění. Tak, se chci zeptat, je to dobrá zpráva nebo těžká zpráva? Asi záleží na tom, jaké máme každé zkušenosti z těch předchozích nějakých zborových chvil. Někdy to můžou být chvíle, které nejsou jednoduché, kvůli třeba různým konfliktům, které i mezi křesťany jsou.

[1:05] A já se musím učit tomu, že konflikty vždycky nejsou špatné, ale špatné je to, když je řešíme špatně. Vždycky je to příležitost k tomu, aby se mohlo něco pohnout dopředu dobrého. Tak to rozhodně nechci, aby byly teda, jako byste zase nemysleli, že bych chtěl, aby nějaké byly. Ale jenom to říkám, protože ty zkušenosti asi každý z nás nějaké máme. Ale myslím si, že po každé ta příležitost toho výročního schromáždění je příležitost poděkovat Pánu Bohu za to, že nám jako zborovému společenství dopřál rok života zboru. To není samozřejmá věc. Tady nemusíme být. A nemuseli jsme být ani v téhle budově. Takže to, že máme tohle výroční schromáždění, je milost.

[2:11] A tak bych chtěl, aby jsme to tak mohli brát, vás poň zkusit a děkovat. Učit se vidět boží milost a boží působení mezi námi. A hledat ho, hledat Boha a hledat to, jak můžeme jít dál. V té souvislosti se mi připomenula jedna přednáška, kterou jsem slyšel o působení božího ducha v církvi. A tak bych se chtěl o ty myšlenky spolu s vámi podělit. Myslím si, že se to právě i k tomu dnešnímu dnu hodí. A to, že můžeme právě vnímat to boží působení. Že Bůh chce a působí. A taky se to i hodí do toho našeho tématu první korinským a toho tématu duchovních darů. Takže tady to je. Ta první věc, kterou si člověk je dobré, když si uvědomí, že cokoliv se v církvi uděje dobrého, co má význam a smysl, je výsledkem božího působení.

[3:22] Působení ducha svatého. A samozřejmě my k tomu musíme přidat tu ruku, nebo nohu, nebo srdce, nebo hlavu, prostě sebe. Musíme do toho vstoupit. Ale to, že se něco děje a to, že se něco povede, podaří, že je něco dobrého, co opravdu má smysl před Bohem, tak je vždycky díky němu, že on působí. Ta práce božího ducha v církvi nebo ve sboru vždycky začíná na jednotlivci, nebo u jednotlivce. Známe ten obraz toho řetězu, že vždycky ten řetěz je silný takovým způsobem, jako je jeho nejslabší článek. Takže my, pokud jsme takový řetěz, nebo jsme tělo, tak na každém záleží. Každý je důležitý pro Pána Boha i pro to společenství.

[4:24] A proto to boží působení v církvi vždycky začíná u jednotlivců. Bůh jedná i se společenstvím, určitě s tím celkem, ale začíná to u toho jednotlivce. Protože pokud to jednotlivé srdce nebude zapálené pro Boha, nebude žít s ním, nebude ho milovat, nebude chtít s ním žít, tak se to odrazí na tom celku. A takže pokud má v jakémkoliv zboru nebo v jakékoliv denominaci církvy nastat změna k dobrému, jakékoliv obživení nebo růst, tak se musí měnit jednotlivci. A změny, to je nějaká zajímavá myšlenka, že nepřichází tak, že v tom společenství změníme struktury. Nějak jinak uspořádáme schromáždění nebo nějak jinak ty služby zborové.

[5:27] To samozřejmě může pomoct, to znamená, že to nemáme nebo nemůžeme dělat, to může napomoct něčemu, ale pokud změníme jenom tu vnější věc a zůstanou mezi námi staré vztahy, nějaké neodpuštění nebo špatné postoje nebo křivdy, tak jenom ty změny těch struktůr vlastně nepomůžou. Protože to, co je důležité, je to jednotlivé srdce. A Pán Bůh vždycky se na prvním místě dívá k srdci. Takže změna přichází tím působením Božího ducha, že On mění naše srdce jako jednotlivců. Dává nám lásku, dává nám pokání, zapaluje nás a přitahuje nás k sobě. Nebo léčí, uzdravuje, pomáhá, dává pokoji.

[6:32] A většinou to tak bývá, že jeden z těch postojů, který u nás duch svatý jako jednotlivců musí měnit, je takový špatný individualismus. Individualismus někdy sám o sobě nemusí být špatný, protože my jako ty protestantské círky vždycky dáváme důraz na to, že každý sám musí jít za Bohem, každý za sebe musí tělat pokání. Nemůže to udělat někdo druhý, takže tam stojíme jako ty jednotlivci. Ale takový individualismus, který je vyjadřený takovou větou, postojem, co z toho budu mít, když chodím do sboru, co z toho mám. Když přijdu do schromáždění, tak ty chvály dneska, nebo to slovo, nebo to svědectví mi nic nedalo, to nebylo dobré schromáždění, protože já jsem z toho nic neměl. A to je jeden z postojů, který u nás pán Bůh musí měnit, protože k tomu máme tendenci sklouzávat.

[7:39] Právě v tom tlaku té naší společnosti, kdy jde o nás, o to uspokojení nás, o to, aby my jsme se realizovali, aby my jsme se měli dobře, něco jsme prožili, něco jsme cítili. A pokud to nemáme, tak to úplně ztrácíme třeba zájem. Takže když duch Boží působí na naše srdce, tak tenhle postoj musí měnit. Jednou byla nějaká brožůrka, nějaká stará, kde se říkalo, ještě dřív, než přijdeš do schromáždění, tak co máš do toho schromáždění vzít sebou. A tam bylo několik otázek toho, když si člověk mohl nějak reflektovat, než teda přijde do toho zboru, tak nejenom, co tam dostanu, ale co tam můžu přiníst. Jestli tam bude někdo, kdo bude potřeba pomoct. Jestli se nějakou budu potřeba moc modlit. Já už se nepamatuju, co tam bylo. Takže ne, co z toho budu mít já a co mám z toho působení Božího ducha já na prvním místě, ale co z toho má Bůh, co z toho má On.

[8:55] Bylo to, vyvýšilo ho to, oslavilo ho to Boha, přivedlo to někoho k němu. A jak k tomu můžu přispět já? Už jenom tím třeba, že se budu modlit v tom schromáždění, kde jsem. Takže působení Božího ducha na tom našem jednotlivém srdci. A už my jako protestante většinou nepoužíváme moc to slovo bohoslužba někdy. Jdeme na schromáždění, že se schromáždíme. Ale v tom slovu bohoslužba už to vyjadřujeme. Jdeme sloužit Bohu. Nejdeme sloužit sobě. To, co je naprosto fantastické, je v tom, že my, když sloužíme Bohu, tak On zjišťujeme, že slouží nám. Jako Ježíš v té 13. kapitole Jana si opásal bedra a začal učetníkům umývat nohy.

[10:02] A když jsme a sloužíme Bohu, tak najednou zjišťujeme, že Bůh slouží nám. Díky mu za to. Duch svatý, když chce působit ty naše jednotlivá srdce, tak v ní chce působit lásku k Pánu Ježíši Kristu. To je nesmírně důležitá věc, protože Boží duch přišel proto, aby oslavil Pána Ježíše. A to, po čem On touží, je, aby naše srdce hořelo láskou k němu. Aby Ježíš byl pro nás první a poslední a všechno mezi tím. Aby byl naší radostí, aby byl naším pokojem, aby byl naším naplněním, aby byl naší láskou. Aby jsme ho milovali až tak, že pro něho jsme ochotni položit život. Tak, že to je přirozené pro nás o něm mluvit. Že je pro nás, když někdo se mu vysmívá a nebo někdo bere jeho jméno nadarmo, takže nám to třeba není jedno.

[11:11] Ale ne v tom smyslu, aby jsme někoho tak jako nábožensky kárali, ale pomohli mu, aby se třeba nerouhal. Řimanum 5. kapitola, 5. verž říká, že Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého. Takže On v našich srdcích působí lásku k Pánu Ježíši Kristu a ta jeho láska, kterou On působí, nebo to jeho působení, nás zapečeťuje, zapečeťuje naše srdce, které nás potom chrání před jinými láskami, které si kladou nárok na naš život a na naši pozornost a které nás můžou zotročit. Protože věci, když jsou bez Boha nebo bez Pána Ježíše, tak nás zotročují. Takže to Boží působení, působení Božího Ducha zapečeťuje to naše srdce před něčím jiným, aby tam opravdu byl Pán Ježíš.

[12:19] A je to potom možná jako takové síto, přes které se dostane to, co je dobré a to, co je zlé, tak může zůstat venku. Takže Duch Svatý působí lásku, působí na jednotlivci a působí lásku k Pánu Ježíši Kristu, aby jsme Jeho milovali. Duch Svatý, když působí v církvi na jednotlivci, tak působí posvěcení. Posvěcuje nás, aby se náš charakter měnil, aby jsme se čím dál tím víc podobali Pánu Ježíši. A zajímavá věc je v Galackým 5. kapitola, 15. a 16. verž, že se tam píše, že tělo žádá proti duchu, takže ty tělesné žádosti, to jsou žádosti proti božímu duchu, ale duch žádá proti tělu. Takže i duch má nějaké žádosti, a to nejsou zlé žádosti, to jsou dobré žádosti, touhy po tom, co je dobré.

[13:27] A tak boží duch je dává do našeho srdce, aby nás naplnil a aby jsme těmi jeho žádostmi překonávali ty žádosti těla, to, co je zlé. Takže my bojujeme proti žádostem a nejlepší boj proti žádostem těla je chtít mít ty žádosti ducha. To, co je dobré. A to můžeme hledat, za to se můžeme modlit, prosit, aby v nás boží duchy... působil a žít to. Takže to je působení Božího ducha, posvěcení, aby se měnili naše povahy, aby jsme nezůstávali pořád stejní, tak jako jsme byli před pěti, deseti lety. Ale aby jsme se čím dál, tím víc podobali jemu. Ve skutcích, když máme první zmínku o tom v Antiochii, to bylo, myslím, že když lidé nazvali ty věřící učedníky, tak je nazvali křesťany.

[14:45] A možná jsem to už říkal, že to křesťan není od slova křest, ale od slova Kristus. Že oni, když se na ně podívali, tak viděli Ježíše. Křesťan je druhý Kristus. Takže, aby na nás byl vidět Pán Ježíš. A potom samozřejmě působí, nebo to dílo toho posvěcení, jde ruku v ruce s tím dílem, s tím působením charizmat. A právě, už jsme na to taky narazili, že to působení Božího ducha skrze dary, to je takové přímé působení skrze člověka, na kterém my nemáme nějakou zásluhu. Prostě Bůh se rozhodne něco skrz nás udělat. A teď k tomu musí přistoupit to posvěcení. Aby ta nádoba, kterou Bůh nějak použije, byla posvěcená.

[15:52] Protože to, že někde působí charizma, to ještě automaticky neznamená, že lidé, skrze které to je, jsou v pořádku. A to je ten Matouš 7. kapitola 21 až 23, kdy pán Ježíš řekne těm, kteří mají dozahynutí vlastně, a oni mu říkají, co jsme ve tvé jménu neprorokovali a nevyháněli démony a neuzdravovali. A Ježíš jim říká, já vás neznám, protože jste nebyli se mnou. Takže to dílo těch charizmat musí jít ruku v ruce s tím dílem posvěcení. Aby náš charakter se posvěcoval, aby ta služba potom byla dobrá. A navíc charakter je potřebný, protože je věčný, když to charizma ta jednou zaniknou. Takže to je ta práce Ducha Svatého v círky na jednotlivci.

[16:55] Tam to začíná a to je to nejzákladnější, co je nejdůležitější vlastně pro ten růst. a pro dobrý život ve sboru. Pak Duch Svatý působí a pracuje přímo na schromáždění. Tak tady jsou důležité ty kapitoly 11 až 14 v 1. korinském, jak je probíráme, kdy je několikrát napsáno, když se scházíte. A u tohoto působení Božího Ducha během společných setkání je zajímavé uvidět takovou postupnost těch kapitol, že nejdřív píše píše tu 11. kapitolu, začíná večeří páně, potom jsou charizmata, pak je láska a pak jsou pravidla. A to ta postoupnost těch myšlenek je velmi důležitá.

[18:01] Protože Pavel začíná to působení Božího Ducha při tom společném schromáždění u kříže, u večeře páně. Začínáme u Ježíše. To, co on pro nás udělal. Kříž a zase to je ta touha Ducha Svatého, aby Ježíš byl v centru, aby on byl oslaven, protože z toho to všechno vychází. Kdyby nebylo jeho smrti na kříži, tak by nebylo nic. Takže kříž je v centru pozornosti láska Pána Ježíše Krista. Vlastně není na světě, v dějinách nic důležitějšího a už nikdy nic důležitějšího nebude než kříž Ježíše Krista. Nikdy nebylo a nikdy už nebude nic důležitějšího než kříž. A když začínáme pod křížem, tak je to dobrý start.

[19:03] Protože tam jsme zlomení. Tam jsme pokorní. Tam milujeme Pána, tam si uvědomujeme, že my nic nemáme a nic nejsme, že všechno, co máme, je díky němu. Tam můžeme správně milovat naše bratry a sestry, přijímat se navzájem a teprve potom můžeme správně používat ty dary Ducha Svatého. A to je 12. kapitola. Ty dary jsou potřebné. Je na nich vidět, že Ježíš vstal z mrtvých. Svědčí o jeho moci a o jeho přitomnosti v církvi. Jsou tím přímým působením Božího Ducha a jsou potřebné k tomu, aby to tělo dobře fungovalo. Ta vzájemná závislost a pomoc nás jako jednotlivců jsou důležité pro duchovní růst, protože to posiluje naši víru, když vidíme, že Bůh je živý a že působí. Pavel říká, že máme usilovat o duchovní dary.

[20:07] Horlivě se snažte třeba prorokovat. Usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči. A potom, ale zároveň s tím říká, ale on rozděluje tak, jak chce. A ono to není proti sobě, protože to je takové, jako když někomu něco nabízíte a musíte mu to nabízet na sílu, tak asi mu to nebudete chtít moc nabízet, když to vlastně nikdo nechce. Když Bůh touží vidět to, že my chceme ty dary a pak je to dává. A dává je, ale dává je tak, jak chce. A s tím musíme být spokojení. A pak je ta třináctá kapitola o lásce, která je nesmírně důležitá, protože když si navzájem slouží, sloužíme těmi duchovními dary a sloužíme si vůbec navzájem, tak potřebujeme lásku. A všechny ty věci, které jsou tam zapsané, dále páne, jaké budeme ještě o tom mluvit, tak jsou právě v tom kontextu nesmírně důležité, protože pokud se nic neděje a jenom sedíme vedle sebe, tak velkou lásku nepotřebujeme.

[21:18] Ale jakmile se začne něco dít, tak najednou zjistíme, že potřebujeme trpělivost, snášenlivost, odpuštění, schovývavost, protože ti druzí se začnou projevovat možná nedospěle, možná se začnou projevovat tak, že mi to začne líst na nervy, možná to nebudou umět vždycky, možná začnu prožívat píchu, proč já nemám a ten druhý má, tam, kde se něco začne dít a Bůh začne působit, tak tam je potřeba tahle ta 13. kapitola, aby jsme ji dokázali žít. A pak jsou ty pravidla, ta 14. kapitola, o tom, jak se to má správně použít při tom scházení. A tam jenom jedna poznámka k tomu, že zdá se, že to použití těch charizmat je vždycky psáno do kontextu malého společenství, protože i ty prvotní zbory se scházely po domech a do té jednotlivé domácnosti se nevešlo velké množství lidí, ale spíš menší množství lidí. Možná potom měli nějaké společné setkání taky, ale ty pravidla jsou daná do toho kontextu těch malých skupin.

[22:36] Zvlášť třeba i pro ty věci, když je tam psáno, když se scházíte, každý má něco. To třeba při sto lidech nejde, každý má něco. Nebo jeden po druhém, ať promluví a ostatní, ať to rozlišují. Takže z těch náznaků je vidět, že spíš se jedná o malé společenství. Takže jsou skupinky, jsou třeba ty malé schromáždění, které máme během týdne, kde se ty dary můžou uplatňovat a hodnotit a sloužit. A pak jsou taková velká schromáždění, spíš vyučující a oslavná. A absolutní vrchol vlastně toho všeho je v té čtrnácté kapitole, šestadvacátém verši, kde tam Pavel říká 24-25.

[23:40] Budou-li všichni mluvit potom prorocky, no prostě z božího ducha. Přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován. Bídou na jeho věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná. V skutku je mezi vámi Bůh. Takže začínáme křížem a končíme tímhle vyznáním. Ano, tady je Bůh. Takže to boží duch působí při tom našem společném setkávání. A potom ještě jeden bod, a to je to, že si můžeme všímat, že duch svatý během dějin působí nějakým způsobem v církvi. A je zajímavé vnímat knihu skutků jako také dějiny té prvotní církve, že se dá rozdělit na tři vlastně téměř totožně dlouhé části. Ta první část pojednává o životě ve sboru.

[24:40] Tam je hodně řeč o Jeruzalému, nejvíc. Potom je to život na misii, jsou ty cesty apoštola Pavla. A ta třetí část je život v utrpení. A to je Pavlovo vězení. A my můžeme pozorovat, že duch svatý různým způsobem ve svojí církvi působí v těch různých obdobích. Zázraky jsou hodně zmíněné v té první části. Jsou přitomné i na té misii a v některých obdobích nebo v některých místech zvlášť. Jako třeba v Efeze. Třeba na jiných místech to nebylo tak, jako v tom Efeze. A potom téměř nic o nich nemáme v té třetí části. I když i tam jsou třeba uzdravení toho potom na Maltě. Myslím, že se jmenoval o Publiu v Otec. ale když to vnímáme, tak vidíme, že duch svatý působí třeba různým způsobem v různé intenzitě nebo tak, jak my to vnímáme podle toho, co je vidět.

[25:51] A to je dobré si uvědomit, aby jsme si řekli, že pokud se nedějí nějaké obrovské věci, tak duch svatý není nebo duch svatý nepůsobí. Je tu, působí. A možná působí jinak, možná působí jinak, než bychom chtěli. Nebo čeká na to třeba, až se mu otevřeme. Ale aby jsme vnímali to jeho působení v dějinách. Že on tam je, je blízko a působí různé věci někdy v těch různých obdobích. A ještě to uzavřu, že to jeho působení i v těch dějinách je pokaždé stejné. A to je to, ta touha v nás, aby jsme poznali Ježíše. To je vrcholná touha apostola Pavla, zapsaná ve filipským třetí kapitole v desátém verši.

[26:52] A od devátého to můžu přečíst. Takže pro něho jsem všechno odepsal a pokládám to za nic. Abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli z vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale z tou, která je z víry v Krista. Spravedlnosti založenou na víře. Abych poznal její a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl z mrtvých stání. Takže tou touhou apostola Pavla bylo poznat Ježíše. Ať je to v radosti, nebo ať je to v pronásledování. Ať je to přitom, když se může smát, anebo když pláče. A to útrpení, o kterém píše, není nějaká askeze, anebo nemoc, nebo něco, co způsobili okolnosti, nebo my sami, to je o pronásledování pro víru. A právě v tom pronásledování pro víru v Ježíše dokáže Pavel vnímat něco z toho, jak to prožíval on, Ježíš.

[27:58] když jeho pro nás sledovali, když on trpěl, když on umíral. A on chce pochopit i tohle. Jemu nezáleží na tom, jak prožívá to svoje útrpení, Pavel, ale v tom útrpení, které prožívá, říká, pane, já tě chci poznat, protože ty jsi byl schopen a ochoten za mě dát svůj život. Já chci poznat tebe. A to je to největší, co chce působit Boží duch v nás. Takže Boží duch svatý působí. Chce působit na jednotlivcích a tak nás probouzí. Chce působit lásku k Pánu Ježíši Kristu, posvěcení vítězství nad hříchem. Působí, když se scházíme svými dary a působím tím rozličným způsobem během celých dějin, až dokud Pán Ježíš nepřijde.

[29:00] Chtěl jsem teď dát příležitost k takovým tichým modlitbám. A mám tu taky několik otázek, nad kterými se můžeme zamyslet a potom sami ve svém srdci se modlit. V čem vidíš působení Božího ducha v našem zboru? U bratři a sester, v jejich životě, když se na ně podíváš. V čem vidíš, že Boží duch působí v jejich životech? A nebo v těch nejrůznějších službách ve sboru? Přemýšlejme o tom a děkujme za to Bohu. Za každé to působení, které Bůh působí, ať už v mém bratruvi, nebo sestře, a nebo v těch službách, které jsou. A potom, v čem vidíš to působení Božího ducha ve tvém vlastním životě? Když se zamyslíš, jak Boží duch působí ve tvém srdci? Co tam působí? Jaké touhy do tvého srdce dává?

[30:04] Nebo jaké změny? Jaké výzvy? Za co mu můžeš poděkovat? Za jeho působení? A nebo přemýšlej, k čemu tě vede? Jestli před tebou staví nějakou výzvu, co potřebuješ třeba změnit, nebo vykročit, nebo jestli něco, a modli se za to, jak to budeš žít. Tak kež nám v tom Pán Bůh požehná, můžeme se sklonit tam, jak jsme, na svém místě, být s Bohem v tichosti a já to potom ukončím modlitbou. Pane Ježíši Kriste, děkuju ti za to, že ti můžeme patřit, že ty jsi nás zachránil, že jsi nás přivedl k tobě. Děkuju za tento zbor, do kterého můžeme chodit, pane. Děkuju ti za bratry a sestry, za to, že můžu vidět i to tvoje působení v jejich životech.

[31:10] Děkuju ti za chvály, děkuju ti za všechny ty zborové služby, které máme dětem, mládežníkům, dospělým, za skupinky, za ty praktické věci, které se konají v našem zboru, za každého, kdo prakticky pomáhá, júklidem a pomocí a občerstvením. Děkuju ti za modlitevníky, za ty, kteří jsou ochotní se modlit a nést nás, aby ty jsi mohl působit. Děkuju. Pane, prosím, požehnej nám. Požehnej, prosím tě, i to, co proběhlo a probíhá to. A jsme se mohli pozývat na oběd, na večeři, tak požehnej ty vztahy, které mohly se navázat nebo vzniknout. Prosím tě, aby si to rozmnožil, požehnal. A všechny, i ty věci, kdy můžeme být spolu, i na těch výletech.

[32:12] Tak prosím, pane Ježíši Krste, aby si nás vedl v tom, co, jak můžeme dělat. Prosíme tě za to. Děkuju za to, že se lidé můžou dozvídat o tobě, ze svědectví, ze životu. I během schromáždění. Tak prosím, aby tě noví lidé mohli poznat i v našem společenství, i z našich rodin, aby ty, co se o tebe vzdálili, mohli se zase vrátit zpátky. Tak chceme vidět, pane Ježíši, tebe a chválit tě. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20260315/pusobeni-boziho-ducha-v-cirkvi · Last updated: 2026-10-15