# Raduješ se? Velikonoční Bohoslužba církví H4O.cz

> Sermon from 5 April 2026, Jan 20:1-18 a Sofonjáš 3:14-20, Daniel Berger (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 5 April 2026
- **Preacher:** Daniel Berger
- **Bible passage:** Jan 20:1-18 a Sofonjáš 3:14-20
- **Duration:** 33:03
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/04/2026-04-05-Velikonocni-bohosluzba-esv2-66p-bg-20p-music-m.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/04/2026-04-05-Velikonocni-bohosluzba-esv2-66p-bg-20p-music-m.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, já vás srdečně zdravím ve jménu Pána Ježíše Krista a já jsem moc rád, že jsme se tady takhle všichni sešli a že vlastně tahle akce, která se tady děje pravidelně každý rok, se stala takovou hezkou tradicí. Jste rádi? Radujete se dneska? Víte, já když jsem si připravoval tohle posolství, asi tři týdny zpátky, to ještě nebyla ta druhá válka, tak věřím, že jsem od Pána dostal takovou inspiraci a ta otázka zněla, jsou Velikonoce důvodem k radosti? Raduješ se? Nebo raduj se? Já věřím, že potom ta otázka, která byla na tom letáčku, kde vlastně se to oznamovalo, kde bylo raduješ se, tak to úplně nádherně vystihuje. Takže já bych chtěl začít dneska tou otázkou a zeptat se každýho jednoho z vás.

[1:00] Radujete se dneska? Víte, možná ty tady seš a říkáš si, já vůbec nemám důvod k radosti. Podívej se na to, co se děje ve světě. Je to, co se děje ve světě, něco, co mi má dát důvod k radosti? Víš, možná se diváš špatným směrem. Takže já bych určitě na začátek, než se pustím do tohohle posolství, chtěl poděkovat bratřím za předležitost. Dá mi tady prostor, abych se s vám mohl podělit o slovo, abych vám mohl sloužit. A víte, já jsem o tom přemýšlel, nevím, jestli tady je pastor Zácička, Jirka Bártík někde. Jirko, jseš tady někde? Je tady. Víte, my jsme byli vděční za tuhle akci hlavně jemu. Já vím, že tady jsou i jiní, kteří jsou zapojení a tím samozřejmě patří dík taky. A Jirka to možná úplně nerad slyší teďka, ale Jirko, já jsem viděl, jaký ty seš ten hnací motor, jaký ty seš ten vedoucí.

[2:02] A kdyby nebylo tebe po několik posledních let, tak tahle akce a jiný akce se možná ani nestanou. Takže já nejsi pustím do tohohle posolství, tak bych ti chtěl poděkovat z tohohle místa za to, co děláš pro pána a pro boží království. Amen. Takže jak tady zaznělo? Tohle není jediná akce, která se dneska děje. A možná jste viděli tu reklamu, že je tady ještě odpoledne nějaká akce a byl tady modlitivní karavan. A víte, já věřím jedné věci. Za tu dobu, co jsem ve službě, tak já věřím jedné věci, že Olomouc potřebuje Ježíše. Amen. Tohle město potřebuje Ježíše. A já věřím, že přesně tohle, co se děje dnes tady na tomhle místě, je něco, z čeho se Bůh raduje. Amen. A možná ještě pořád nemáš odpověď na to, tak z čeho se mám radovat já? Můžu se radovat já? Dejte mi chviličku, já bych se k tomu rád dostal.

[3:03] Takže znovu, dnešní poselství je raduješ se, nebo jsou velikonoce, důvodem k radosti. Víte, já jsem o tom přemýšlel z takového pohledu uhlu. Když jsem si to chystal, tak jsem šel do Bible a přemýšlel jsem o tom, co se dělo, když se Ježíš narodil. A když půjdeme do toho příběhu, a já vím, že vy si možná říkáte, tak ty nám na velikonoce chceš kázat ten vánoční příběh, ale počkejte, zůstaňte se mnou. Když půjdete do toho příběhu, tak tam uvidíte, že tam je určitá situace, kdy anděle říkají, radujte se. Je to zápis z Lukášový, 2. kapitola 6 až 14, to není dlouhé. A tam se říká, stalo se, když tam byli, tak kdo tam byl? Tak to je Jozef a Marie, to je ten vánoční příběh, že se naplnili dny, aby porodila. I porodila svého syna, toho prvorozaného. Zavinula ho do planek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro podcesné.

[4:04] Víte, jak se tady chviličku chtěl zastavit? A mám jednu takovou malou vzuvku. Ježíš se ještě nenarodil a už pro něj nebylo místo. Co teprve dnes, v dnešní době? Víte, Ježíš nemá místo v srdcích mnohých, ale ve vás má. Amen?

[8:44] Haleluja, protože jste dnes tady, protože jsme dneska tady. My dnes máme důvod k radosti a tím důvodem by měl být Ježíš, tím důvodem by mělo být jméno Ježíš a já věřím, že tím důvodem je Ježíš. Takže tady se říká, v té krajině byli pastyři, kteří pobývali venku v noci, drželi hlídky nad svým stádem a hle postavil se k ním pánův anděl a pánova sláva je ozářila i zmocnil se jich veliký strach. Víte, to je zvláštní. Kdykoliv se manifestuje boží sláva, v Biblii, kdykoliv se manifestuje boží sláva, tak je tam přítomen lidský strach. To jsou takové dva kontrasty. Ale poslouchejte, co se tady děje. Ti anděle to tak, jako kdyby zachraňují. Ti anděle to tak uklidňují. A oni říkají, je tady určitá reakce, která je skrze ty anděli. Věřím, že to můžeme říct takhle, že tady přichází reakce z nebe skrze ty anděli, protože oni jsou ti těmi božími posly v tu chvíli na tom místě. A ti anděle tu situaci vysvětlují a uklidňují a říkají, nebojte se, ale zvěstují vám radostnou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid.

[9:55] Takže tady to je. U narození Ježíše je to vyloženě napsáno. Tam je napsáno. Radujte se. A pak je tam to. Radujte se z toho, že se vám narodil zachránce, který je Kristus Pán v městě Davidově. To vám bude znamením. Naleznete dítátko, zavinuté doplenek a ležící věstlích. Tak a teď pojďme do toho velikonočního příběhu. Je ta radost něco, co čteme v tom velikonočním příběhu? Přemýšleli jste o tom někdy? Víte, když do toho půjdete, tak abych byl přesný, tak ono to tam na konci je. Ta radost tam je v tom velikonočním příběhu. Protože ten příběh není jenom o ukřižování Ježíše, ale hlavně o zkříšení. Amen. A to je ta naděje pro nás. Ale když do toho půjdete, tak byste mohli říct, že na začátku to tak úplně nebylo. Ten den, ten první den týdne. Když byste šli do toho okamžiku, kdy vlastně Ježíš umírá na kříži, tak Lukáš 23, 48, tam se říká, všechny ty zástupy, které se sešly na tu podívanou, když uviděli, co se stalo, odcházeli bíjíci se do prsou.

[11:12] Takže to, že oni odcházeli a byli se do prsou, tak to nereprezentuje radost. Naopak to, že se bíjete do prsou, tak to je opakem vyjádření radosti. Já věřím, že tohle je něco, co se stalo, protože jim došlo, co oni udělali, ale nebojte, Bůh má plán. Amen. Řekněte se mnou, Bůh má plán. Bůh má plány i pro mě. Bůh má plány i pro tebe. A víte, to je něco, čemu my potřebujeme věřit, že Bůh má plán i pro mě, i když to nevypadá dobře, i když je tam nějaká okolnost. Takže když chtěte ten velikonoční příběh, tak já věřím, že to je spíš osmutku. Tam se doštěte, že učetníci byli za dveřmi, že byli za zavřenými dveřmi. A to reprezentuje, věřím, že to být za zavřenými dveřmi, to je něco, co reprezentuje strach. Takže to ukřižování, to je ten velikonoční příběh. A my máme tu výhodu, že známe ten konec.

[12:12] Víte, my někdy jsme v nějaké situaci a v nějakých okolnostech, a co si budeme povídat, každý z nás čili nějaké situaci a nějakým okolnostem, a my jsme v té situaci, sedíme tam a díváme se jenom na tu situaci. Díváme se na ty okolnosti. Ale víte, my potřebujeme pohlednout za. My potřebujeme pohlednout za kříž. My se potřebujeme podívat za kříž. Protože ten velikonoční příběh neskončil tím, že Ježíš zemřel. Ten velikonoční příběh měl pokračování a bylo tam velké finále. Protože velikonoce nejsou jen o ukřižování, ale hlavně o zkříšení. Takže já věřím tomu, že ta odpověď přichází, že když se zaměřím na kříž, ta odpověď je v tom, když se zaměřím na kříž a když se podívám za kříž, tak pak se můžu radovat. Protože v tom kříži proměř Je něco přítomno. Amen?

[17:31] Tak, ale pojďme do toho, co je napsáno ve slovu. A já jsem rád, že už to tady zaznělo z ústy bratera Honzy. Je to Jan 20, 1 až 18 a poslouchejte, co se tam říká. Prvního dne týdne přišla Marie Magdalská časně ráno, ještě zatmy ke hrobu a uviděla kámen odvalený od hrobu. Běžila tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád. Tak víte, který to byl? To byl Jan. Víte, a tady se říkají zajímavé věci o těch učednících. Takže Marie jim tady říká, vzali pána z hrobu a nevíme, kam ho položili. Petr a ten druhý učedník, který vyšli a zaměřili ke hrobu, běželi oba spolu. Všimli jste si toho někdy? Víte, mně to došlo, až když jsem si chystal to kázání. Takže oni běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr a přišel ke hrobu první. Tady můžeme vidět velice zajímavou věc.

[18:34] Jak dobrou měli učedníci fyzičku. Všimli jste si toho někdy? Dokonce se tady říká, že i Marie běžela. Všimli jste si toho někdy? A dokonce se tady říká, že Jan měl lepší fyzičku než Petr. Tak jestli to bylo proto, že Ježíš miloval, nevím. Ale víte, tehdy ta zpráva o prázdném hrobu se šířila rychlostí běhu. Takže já jsem o tom přemýšlel, že někteří z nás by si z toho běhání možná měli vzít příklad. A tak, teď to pokračuje. Jan se naklonil, naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna. Ale dovnitř nestoupil. Potom přišel také Šimón Petr, který šel za ním, vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna. Avšak šátek, který byl na Ježíšovej hlavě, neležel silněnými plátný. Nejbrž byl svinut, zvlášť na jednom místě. Takže já věřím tomu, že co Petrovi chybělo v běhu, co Petrovi chybělo v rychlosti běhu, tak to překonával svojí horlivostí a odvahou.

[19:36] Potom vstoupil ten druhý účedník, který k hrobu přišel první, i uviděl a uvěřil. Neboť ještě neznali písmo, že musí stát z mrtvých. Víte, tohle je zajímavé místo v Biblii. Tady se říká, oni ještě neznali písmo. Ježíš jim to celé tři roky vysvětloval a pořád znovu a znovu jim to opakoval. Ale oni na to ještě v tuhle chvíli, ještě dokonce i v tuhle chvíli neměli zjevění. Ale víte, to je něco, co se za chvíli mělo změnit. Amen. A víte, my bychom měli říct, změna. Změna přichází i ke mně. To je dobrá zpráva. Bůh chce udělat dobrý věci ve tvojím životě. Možná si o tom tak nikdy nepřemýšlel, možná si o tom tak nikdy nevnímal, ale já věřím, že Bůh chce udělat dobré věci v životě z nás. A ten začátek je v tom, že Ježíš zemřel a Ježíš stal z mrtvých. Tak, a teď to pokračuje, verž desátý. Tam se říká, učetníci pak opět odešli domů.

[20:38] A já jsem si tam vložil a nechali tam Marii samotnou. Tak to byli borci, že? Oni si to očekovali, jak by řekli dnešní mladí. Oni si to zkontrolovali a teď na ně přišel smutek. Otočili se a šli domů a tam se zavěřeli za ty dveře a byli tam ve strachu. Takže zdá se vám, že je tady přítomná radost? Ten první den po sobotě, v tu neděli. Zdá se vám, že v tom velikonočním příběhu je tady přítomná radost? A pořád myslete na to. Ta otázka zní, raduješ se? Víte, ta věc se má tak, že možná, že kdyby ti učení tam zůstali, tak by se Ježíš zjevil i jim. Ale to je čistě spekulace, protože Bůh měl plán a v tom plánu byla zahrnutá Marie. Takže co se nestalo? Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala? Naklonila se do hrobu a uviděla dva anděly v bělém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo.

[21:44] Jednoho u hlavy a druhého unahou. A ti ji řekli, ženo, proč pláčeš?

[26:14] Ona jim odpověděla. Vzali mého pána a nevím, kam ho položili. Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše. Nevěděla však, že je to Ježíš. Víte, já věřím, že na tomhle místě, i když si to ti lidé neuvědomovali a dokonce učetníci chvíli předtím odešli, tak se manifestují věci nebe. A možná jsi tady a ptáš se mě, jak to vím? No, tady jsou v jedné chvíli přitomní anděle a dokonce zápětí je na scéně Ježíš. A když se dějí ty boží věci, když se manifestují ty boží věci, které jsou zahrnuty v božím plánu, tak bychom mohli říct, že věci se dějí lusknutím prstu. Ježíš řekl, že no, proč pláčeš, koho hledáš? Já bych se tedy chtěl zastavit a zeptat se vás otázku. Jednu takovou otázku. A pořád tohle poselství je o radosti a bude o radosti. a skončí radostně. A ta otázka zní, neříkejte mi, že Ježíš nevěděl, proč Marie pláče.

[27:21] Neříkejte mi, že to Ježíš nevěděl. On to musel vědět, proč pláče. On musel vědět, proč ta Marie tam přišla, proč ta Marie ho hledala. No, protože Marie ho milovala a ctil ho. A to zajímavé pro mě na tom je, na tomhle místě, že Ježíš se ptá, jako kdyby se mu nic nestalo. A já si dovolím tady takovou usluvku říct, Ježíš je frajer. Víte, on se dívá na věci z trošku jiné perspektivy, než se kolikrát díváme my lidé. My jsme v nějakých okolnostech, v nějaké situaci, dokonce pán nám dá slavo dopředu a řekne nám, takhle se to stane, tohle se stane, takhle to bude. On nás na to připravuje. My se ocitneme v těch okolnostech a furt se díváme na ty okolnosti a přitom Bůh už nám dal slovo. Víte, někde mi potřebujeme zapojit opravdu naši víru, aby my jsme prošli tou situací a aby tam nebylo až přes příliš slz. Takže Marie mu říká, v domění, že je to zahradník, pane, jestliže ty jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil a já si ho vezmu.

[28:27] Ježíš řekl, Marie, stalo se vám někdy, že Bůh vás oslovil vaším jménem? Víte, já věřím tomu, že když Bůh chtěl oslovit tvým jménem a je to on, tak ty víš, že je to on. Marie se otočila a hebrejský mu řekla, rabuní, co znamená učitelí. Ježíš řekl, nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému oci. Dík mým bratřím a řekni jim, vystupuji k oci svému i k oci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu. Marie Magdalská šla a zjistovala učetníkům, viděla jsem pána a oznámila jim to, co jí řekl. Vidíte, takže nejdřív na začátku tady toho velikonočního příběhu Marie a učetníci běží a na konci Ježíš říká Marie, jdi, teď už nemusíš běžet, stačí, když půjdeš v pokoji. Víte, já věřím, že to je to slovo od pána pro nás dneska, že on nám dává svůj pokoj a my můžeme výjít v jeho pokoji, protože jsme jeho. Amen.

[29:28] Protože jsme jeho v náručích. Protože patříme jemu a on patří nás. My známe ten příběh, když bychom šli do jiného Evangelia, tak tam vlastně se dočteme, že učetníci nevěřili a já věřím tomu, že vlastně to, že jí nevěřili, tak reprezentuje tu negativitu, ale znovu je to o té změně. Já dneska možná někde jsem, možná se nachází v nějaké situaci a nevím, že Bůh pro mě má něco. Nevím o tom, že prostě ta věc se změní a já věřím, že pán chce, aby vám dneska řekl, že Bůh chce změnit věci ve vašem životě k dobrému. Víte, možná, že když ta Marie tam přišla za těmi učetníky a říkala jim, viděla jsem pána, on stal z mrtvých, tak oni tam seděli a řekali, ženská, ty se zbláznila. Ale oni nevěděli, co míjí, protože to byla pravda a protože Bůh pro ně něco měl, protože Bůh pro mě měl plán, pro ně měl plán a ten boží plán nebyl přerušený tím, že Ježíš zemřel.

[34:58] Právě naopak, ten boží plán byl naplněný, byl naplněn tím, že Ježíš zemřel. Amen. Víme, že Bible říká, že vlastně Ježíš nepřišel zrušit zákon, ale naplnit a to je přesně ten důvod, proč Ježíš musel zemřít za mě i za tebe. Takže, abych se pohnul dál a stihl to v tom čase, který mi zbývá. U narození Ježíše je přitom na radost, ale když Marie a učetníci najdou prázdný hrob, je tam přitomen strach, smutek a slzy. A abych to narovnal a byl fér, tak vám musím říct, že když tam přišlo to zjevení o tom, že Ježíš žije, což byste se dočetli Matoušovi 28.8, po tom, co tam byl ten rozhovor s těmi anděli, kdy tam byla Marie a Marie, tam byly dvě Marie, tak se říká, že rychle odešli od hrobky se strachem i velikou radostí to běželi oznámět jeho učetníkům.

[35:59] Takže v Biblii můžeme vidět jednu velice zajímavou věc. A to je ta, že do té chvíle a do toho okamžiku, než se Ježíš dal poznat svým učetníkům po svém zmrtvých stání, po vzkříšení, tak přichází radost. Víte, a vždyckoliv přijde nebe a přicházejí prostě věci z nebe od pána, tak v těch věcech božích je přítomna radost. Takže zpátky k té otázce. Mám tedy v dnešní době důvod radosti, mám dnes důvod pro radost. Když se podívám na to, co se děje ve světě, mám důvod k radosti. Jedna válka na Ukrajině, druhá válka v Iránu pro následování, zabíjení křesťanů. Je tohle důvod k radosti. A víte, já věřím, my tady u nás se máme moc dobře, ale my bychom tím neměli být odrazeni těmihle věcmi.

[37:03] Naopak, neříkám, že to má být důvod radosti. To by mělo být potvrzením toho, co vlastně říkal Ježíš, co nám řekl náš pána. Takže mám důvod k radosti. Jaký je ten důvod pro to, abych se radoval, když se děje, co se děje. Já věřím tomu, že když se podíváme těma přirozenýma očima na tu situaci, na ty okolnosti, a ta situace není vůbec jednoduchá, a prosím, nepochota mě špatně, nechci to zlehčovat, ty války jsou špatné, každá válka je špatná a to, že lidi umírají, je špatně. Jednou někdo řekl, že když je válka, tak je to děablovo probuzení, kdy on krade a bere a zabijí lidi a mnozi jdou do pekla. Na druhou stranu, když přijde boží probuzení, když se otevře nebe a přijde vylíti ducha, tak to je okamžik, kdy Bůh dává život, kdy dává nové narození a chce, aby lidi šli do nebe.

[38:04] Takže znovu ta stejná otázka. Mám důvod se radovat? Lidi si kladou tu otázku. Co se mnou bude? Jaká je moje budoucnost? No a já věřím tomu, že záleží na tom, jak se k tomu postavíš. Jsi s Ježíšem? Pokud jsi s Ježíšem, tak ta budoucnost pro tebe je dobrá. Pokud ne, tak bez Ježíše asi moc ne. Takže jak je to? Mám důvod radosti nebo mám plakat s Marii a být ve strachu a zmaten spolu s učetníky? A já věřím, že ta odpověď pro nás je ano. Já mám důvod radosti. I dnes uprostřed tohodle převráceného světa. Mám důvod k radosti a nemusím být zmaten a nemusím se bát. Proč? To je proto, že Ježíš za mě zaplatil. Amen. Ježíš zaplatil i za tebe. Víte, já věřím tomu a říkám to hodně často u nás ve sboru.

[39:09] Věřím tomu, že Bůh je Bohem mých okolností. A věřím tomu, že Bůh je pro mě. Že Bůh není proti mně. Takže ta boží odpověď...

[43:41] Pro nás dnes je ano, mám důvod k radosti. Mám důvod k radosti, i když to nevypadá dobře. I když to v tomto světě nevypadá dobře. Ale mám důvod k radosti, protože ta moje radost nemá být založena na tom vnějším, ale moje radost má být založena na tom vnitřním. Víte, já jsem teď nedávno kázal u nás v cirkvi poselství z Jana 8. kapitoli ze 12. verše, nevím, jestli budeme mít ten verš, na obrazovce. Tam se říká, Ježíš k ním opět promluvil a řekl takovou zajímavou věc. Já jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude chodit ve tně, ale bude mít světlo života. Takže víš, ta věc se má tak, že pokud hledáš pravdu, tak u Ježíše tu pravdu najdeš. Ale teď bych chtěl, abychom se překlopili do jednoho verše v angličtině.

[44:42] Je to z anglického překladu Voice. A tam se říká, tam Ježíš říká, A když jsem to četl, já jsem si tam všiml jednoho takového zajímavého slova. Tam se říká, že Ježíš, když to volně přeložím do češtiny, On je to světlo, které září skrze kosmos. On je to světlo, které září skrze vesmír. A víte, z toho můžete udělat jednou jednoduchou logickou dedukci. Že Ježíš je pánem celého vesmíru. Amen. Takže i kdyby na Marzu byl život, tak by bylo potřeba, aby tam někdo letěl v nějaké raketě a zvěstoval i tam evangelium.

[45:43] Takže když se podívám na svůj život, mám důvod k radosti a já vím, že tuhle otázku opakuju mnohokrát v tomhle poselství. A než se dostanu k tomu poslednímu slovu pozbuzení, který věřím, že mi pán dal, tak si říct takovouhle věc. A je to moje ostatní zkušenost. Lidi mají bohužel tendenci tihnout víc tomu, co je negativní. A to můžete vidět i v tom velikonočním příběhu, když ta Marie přišla k těm učetníkům a říká, viděla jsem pána, on stal z mrtvých, on žije, je to tak, jak nám říkal. A oni tam seděli a říkali, ženská, ty se zbláznila. Víte, my někdy máme tu tendenci tihnout k tomu negativnímu, ale právě proto přichází Ježíš s tím svým světlem k nám a do našeho života, aby my jsme se mohli odvrátit do toho negativního a podívat se na ten jeden příslip. Na ten příslip, možná ten jeden, který on pro mě má a který mi dává. Takže, abych se dostal ke konci, já věřím tomu, že ten důvod radosti je ten, že Ježíš je můj a já jsem jeho.

[46:58] Ten důvod radosti je, protože mám Ježíše. A když byste šli tou chodbou historie, tím koridorem historie a někde se ohlédli do dvou třetín zpět, tak byste nám uviděli Ježíšovu službu, jeho kříž, ale také jeho zkříšení. A víte, Ježíšov kříž je to, co nám dává naději a je to, co mění běh dějin. Skrze Ježíšov kříž je nyní ustánovená nová smlouva a já jsem nyní smířen s Bohem. A já věřím, že tohle je něco, co by mělo být tím základem mojí radosti. Několik veršů, ještě než se dostanu k tomu poslednímu příslibu, a tenhle ten jeden už tady zazněl, je to Římanum 4,25, tam se říká, on byl vydán pro naše provinění a zkříšen pro naše odspravedlnění, takže vlastně to je ten velikonoční příběh, to je ten důvod, proč Ježíš byl vydán.

[48:00] On byl vydán za moje viny, za moje hřížení.

[52:25] On za ně zaplatil. A pak se říká v té druhé části toho verše, on byl zkříšen pro moje ospravedlnění. Takže Bůh už se nedívá na to, že jsem řišník. Ale Bůh se dívá na to, že jsem spravedlivý, jsem jeho dítě a patřím jemu. A já věřím, že to dlouho je ten důvod, proč se můžu radovat. Mám tady ještě jeden verš, v druhém korinském 5.19. Tam se říká, neboť Bůh byl v Kristu, kdy směřoval svět se sebou, nepočítal jejich provinění a uložil v nás to slovo smíření. Takže tohle jsou ty velikonoce. O tom jsou ty velikonoce. Lidi se mnohokrát tají, kde je Bůh, kde byl Bůh. A vy můžete říct, Bůh byl o sobě Ježíše na kříži. Amen. A byl tam proto, abych ty a já mohl najít pokoji. Takže já věřím, že ten kříž, a ne jenom to, že Ježíš zemřel, ale na mě, že stal, je něco, co by mě mělo dát radost.

[53:34] Mám tady takové tři největší boží skutky o sobě Pána Ježíše a pak se dostávám k tomu poslednímu příslibu a tomu poslednímu slovu pozbuzení, který věřím, že mi Pán dal. Když jsem o tom přemýšlel, tak Pán mi dal takovou inspiraci. Jaké jsou ty tři největší skutky o sobě Ježíše Krista pro lidstvo? Tak já věřím, že ten první největší boží dar, který Bůh udělal vůči tomuto světu, je to, že se Ježíš narodil. Takže vy to tady můžete vidět zkráceně. Tři největší boží skutky. Ten první je Ježíšovo narození. Potom, jaký je ten druhý největší boží skutek? Tak já věřím tomu, že ten druhý největší skutek je to, že Ježíš byl ukřižován. Pamatujte na to, že on byl ten nevinný a jeho krev byla nevinná a protože on byl nevinný a jeho krev byla nevinná, tak mohl přinést vykoupení nám. Haleluja. To je něco, z čeho bychom se měli radovat.

[54:34] My jsme se měli radovat dnes, tenhle ten den zkříšení z toho, že Ježíš žije a že on žije pro mě a žije i ve mně. A potom tady mám ještě jeden boží skutek, třetí boží skutek a já jsem si to nazval tady v těch poznámkách, že vlastně to třetí, to je ten největší boží zázrak. Ten největší boží zázrak, který se v tomhle světě stal pro lidstvo, je ten, že Ježíš byl zkříšen. A dovolte mi závěrem se s vámi podělit o jeden příslíp ze starého zákona. Je to ze Sofoniáše z třetí kapitoli od čtrnáctého do dvacátého verše. Víte, já když jsem si to chystal a není to dávno, co jsem o tom mluvil u nás ve sboru, tak když půjdete do Sofoniáše a pročtěte si všechny ty tři kapitoli, přečtěte si celou tu knihu Sofoniáše, tak vlastně od začátku až skoro do konce jsou tam takové proroctví prostě soudu.

[55:34] Je to to doom and gloom, že by v angličtině byste řekli, je to prokletí prostě a pát a konec. Ale pak přichází závěr a je tam úžasný příslip, který věřím, že my, protože my jsme přenesené v slovu Izrael, který my můžeme stánout na sebe. A já věřím, že tohle je slovo od pána pro nás dnes, který mi Bůh dal. A já bych ho vám chtěl dnes tímhle způsobem předat a chtěl by vás touhle cestou povzbudit. A poslouchejte se mnou, co se tam říká a jaký postoj Bůh má dnes vůči každému jednomu z vás. Tady se říká Zaplej se jsi jonská dcero, zahalhol Izraeli, raduj se a já sej z celého srdce dcero Jeruzalemská. Rozsudek na tebo hospodin vzrušil, zbavil tě nepřítele. Krále Izraele, hospodin je uprostřed tebe. Nepoj se už zlého. V onen den bude Jeruzalému řečeno, neboj se Sione, nech tvé ruce neochabnou.

[56:39] Hospodin tvůj Bůh je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí.

[1:01:10] Vzpomínáte o tom, o čem byl název, nebo jaký byl ten název dnešního poselství? Raduješ se? Máš už odpověď? Raduješ se? Možná, že se neraduješ tak nějak jako zřejmě a nedáváš to najevo, ale já věřím, že ta radost by měla být u nás, v našem srdci a našem duchu. Podívejte, co se tady říká, jaký je ten boží postoj vůči mě. Biblia říká, že Bůh se raduje ze mě a veselí. A pak se říká v druhé části sednáctého verše, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá. Tak pokud jsi dnes tady, pokud čelíš jakýmkoliv okolnostem a můžeš se je pojmenovat, jak chceš, tak to, co ti chci dneska říct z tohohle místa, je to, že Bůh tě miluje, Bůh se s tebe raduje a Bůh se s tebe veselí. A když ty otevřeš srdce pro tuhle dobrou zprávu a pro tohle poselství od pána, tak můžeš přijmout něco z jeho radosti.

[1:02:16] A pak je tam ten závěr. Pozběrám ty, kdo jsou zarmoucení, odloučení od slavnosti, nebo co jsou z tebe. V řemeno potupy na nich leží. Hle, já si to v onen čas vyřídím se všemi, kdo tě pokořují. Zachráním chromou, schromáždím zapuzenou. Dám jim chválu a jméno všude v zemi jejich hamby. V onen čas vás přivedu, v ten čas vás schromáždím. Dávaj jméno a chválu mezi všemi národy země. A změní váš úděl před vašimi zraky pravý hospodin. Takže když dojídete tady nakonec té knihy Sofoniáše, a to je velice malá kniha, jenom tři kapitoly, tak předchozí dvě a půl kapitoly jsou o tom prokletí a o tom soudu. A tady najednou takový obrad. A já věřím, že tohle prostě reprezentuje tu krásu a nádheru boží. Že i uprostřed starého zákona můžete vidět to boží milé srdce, to boží milé srdce, které je naplněno láskou a milosedenstvím ke svému lidu, ke svému lidu Izraeli a protože i k vám, protože vy jste jeho děti a vy jste nyní jeho lidem.

[1:03:31] Bohu vám žehnej a mějte radost nejenom tyto velikonoce. Pán s vámi. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20260405/radujes-se-velikonocni-bohosluzba-cirkvi-h4o-cz · Last updated: 2026-10-15