# Láska

> Sermon from 19 April 2026, 1Kor 12:31b-13:3, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 19 April 2026
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1Kor 12:31b-13:3
- **Duration:** 39:48
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/05/2026-04-19-Laska-esv2-82p-bg-7p-music-7p.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/05/2026-04-19-Laska-esv2-82p-bg-7p-music-7p.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] K pokoji vám, radci a sestry, všichni přátelé, hosté, srdečně budete ještě jednou vítání ode mě. Tady máme před sebou dneska ráno takovou matematickou úlohu dobrou. Myslíte si, že to je správně? Tisíc mínus. Jo, ano, když se pokrátí jedničky. Já teda nejsem v matematice moc dobrý, takže to by někdo mohl říct jako na vrub. Myslím tě, ty radši nedávají žádný příklady. Moje paní profesorka nebo učitelka na gymnáziu řekla slám a zase vám to na tu dvojku vyšlo teda. Tak se si, že to vyšlo. Nicméně tady tenhle příklad není ani jako z té pozemské matematiky.

[1:04] Ještě jsem uvažoval, že tam dám něco složitějšího, nějaký n faktorial nebo prostě něco, čemu vůbec nerozumím. Ale zůstal jsem u toho jenom. Že to je spíš také té biblické matematiky, protože někdy ty biblické počty, ty biblické počty, jak bych byl spisovný, tak jsou takový, že nám to nedává smysl moc. Tisíc bez jedné je nula. A my to hned budeme vědět, o čem to je, protože si otevřeme spolu korinským, kterou probíráme a budeme číst úplný závěr 12. kapitoli, poslední část 31. verše a prvníci verše se 13. kapitoli. Pavel říká, a ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými a andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

[2:06] Kdybych měl dal proroctví, rozuměl všem tajemstvím, obsáhl všechno poznání. Ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všechno, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Takže tisíc minus jedna je totální nula. Jde o to, aby jsme měli tu jedničku, protože když budeme mít tu jedničku, tu lásku, tak potom máme všechno, co potřebujeme. Je to vzácnější cesta, o které tady Apoštol Pavel mluví. A když předtím mluvil o duchovních darech, že jsou důležité proslužbu v tom těle, v církve sboru Pána Ježíše, dokonce nás vybízí k tomu, aby jsme o ně horlivě usilovali, tak pak v zápěti napíše a ukážu vám ještě vzácnější cestu.

[3:14] A vzácnější to znamená, že nad to není. Prostě nic to nemůže převýšit. Je to nesrovnatelně, neporovnatelně lepší než cokoliv, co v životě můžeme mít, co můžeme žít, čeho můžeme dosáhnout. To je prostě, jak někdy říkají, to je top. Prostě víc už nejde. A láska. Není to jednoduchá věc, o co vlastně v životě jde. Jednoduché a zároveň strašně těžké. Ale je to vzácné. A tak chtěl bych nás všichni pouzbudit k tomu, aby jsme to viděli, aby jsme si to uvědomovali a neustále za tím šli. Že toto je to nejvzácnější, nejkrásnější, nejlepší, nejúžasnější, co můžeme v životě mít, co můžeme žít. Protože, říká je to cesta, a ta cesta je vždycky symbol nějakého způsobu života.

[4:17] To, jakým způsobem žijeme, tak můžeme žít různě.

[8:44] Někdo žije sám pro sebe, žije pro svoji rodinu a někdo žije pro druhé, ale jak uvidíme na konci, v podstatě pro sebe, je to možné. A někdo žije pro vzdělání, někdo žije pro křesťan, může žít taky pro spoustu věcí. A jedno z těch věcí, pro kterou může žít, jsou duchovní dary. To je taky cesta, je to taky způsob života, úsilí o duchovní obdarování. A Pavel říká, a přesto je tady ještě něco nesrovnatelně lepšího. I kdybychom měli dary a neměli lásku, tak nemáme nic. Lásku potřebuje mít každý křesťan. To je něco, bez čeho se neobejdeme. Něco, co prostě u nás Pán Bůh hledá, stejně jako víru hledá u každého.

[9:50] Mám taky naději, jak tím končí ta 13. kapitola. Ale Bůh hledá v našem životě lásku, jestli ji máme. A ještě přijdeme k té definici té lásky, že to není jenom tak něco, co může znít v našich uších nebo v našich představách jako láska. Zároveň, ale, a tam je to úžasné, protože, jak to říká jeden kazatel, my jsme, my jako lidi, a boží nepřítelná k tomu ponouká, jsme extrémisti. Buď tak, anebo tak, prostě. A nejsme někdy zastánci, nechceme říkat zlaté střední cesty, ale nedokážeme vidět něco, co nejsou ty extrémy. A tak buď jsme někdy tak, anebo jsme někdy prostě úplně na druhou stranu. A stejně tak je to s těmi duchovními dary a s láskou. Že když srovnáváme tyhle dvě věci, tak si musíme dát pozor při nejmenši na dvě nebezpečí.

[10:52] Na jedné straně, že tak zdůrazníme dary, že zapomeneme na lásku. A nebo že tak zdůrazníme lásku, že vlastně řekneme, že ty dary nepotřebujeme. Protože to je vzácnější cesta, je to všechno, na čem záleží. A tak to je to, co potřebujeme. A běžte pryč nějakými dary, nebo jak se tím zabývat, nebo zvlášť potom, když ty dary začnou dělat problémy nějaké, nebo lidi, kteří ty dary mají, tak přece potřebujeme lásku. Ne ty dary. Takže to jsou dva extrémy. A pán Bůh říká, ani jedno, ani druhé není dobré. A ty dary, které jsou, se nesmí používat bez lásky a správným způsobem se dají používat jenom v rámci lásky. A protože když jsou bez ní, tak to nebuduje to společenství.

[11:53] Může to druhé zraňovat, může to vést k píše a ke spoustě problémů. A na druhou stranu, kdybychom měli jenom lásku a neměli jsme dary, tak nemáme nástroje, které ta láska může vzít a použít těm druhým. A bylo by to takové neučinné, bez moci. Představte si, že někde vidíte problém, že někdo se trápí, nebo někdo má nějakou materiální potřebu a vy s ním soucítíte. Víte, že mu chcete pomoct. Prostě máte ho rádi, toužíte potom, chcete to, ale nemáte jak. Takže láska chce ty dary, protože to je ten způsob, jak tomu druhému člověku pomoct. Prostě, protože jak chcete někomu pomoct, kdo je strápený na duchu, když nemáte od Pána Boha slovo, když pro něho nemáte povzbužení, nebo napomenutí, nebo vhled, tak přijdete k němu a začnete to řešit ve své síle a toho člověku můžete...

[17:28] Ještě víc ublížit, než mu pomoct. Takže nesmíme to stavit nikdy proti sobě. Jenom dary nebo jenom láska. Láska je ta, která touží pomoct, která touží prospět tomu druhému. Chce mu být k dispozici, chce se rozdat. A právě proto potřebuje ty dary, které má jako nástroje k tomu, aby tomu druhému mohla pomoct. Hledá způsoby, hledá cesty. A vlastně k tomu potom obojí to spojuje v té čtrnácté kapitole hned v prvním verši. Držte se lásky a usilujte o duchovní dary. Takže já bychom to, možná to nikoho takhle nenapadne, ale radši je dobré to zdůraznit. A kdyby jsme s tím třeba někdy mohli mít problém, nebo by se to vyskytlo. Držte se lásky a usilujte o duchovní dary.

[18:29] To oboje patří spolu, není to proti sobě. Naopak to musí jít ruku v ruce, aby to k něčemu bylo. A teď k té lásce. Když je to vzácnější cesta, je ta láska, tak přítě jste to asi už slyšeli. Možná řečtina má takové nejdůležitější tři slova pro lásku. Tím prvním slovem je eros, to je ta tělesná láska, která chce prostě mít toho druhého. A pak je filia, což je přátelská láska. Sympatie. A kdy sdílíme to, co máme společné. Jaké společné zájmy. A víte, jak je to nádherné, když najdete někoho, kdo vám rozumí. Kdo je prostě nějak naladěn podobně. A někdy už nemusíte ani mluvit. A prostě stačí být. Nebo stačí něco nadchodit. A ten druhý ví.

[19:29] A je to nádherná láska. Stejně jako ta eros je v manželství nádherná láska. A i tahle přátelská láska touží po nějaké odezvě od toho druhého. Potřebuje tu odezvu k tomu, aby ta láska se budovala a rostla. Takže touží po odezvě, po sdílení, aby z té druhé strany taky něco přicházelo. Když to Bible téměř výhradně pro lásku používá slovo agape, což v té řečtině bylo opomíjené slovo. A moc se nepoužívalo v té sekulární řečtině. A písmo mu dává jedinečný obsah. A to je láska. A jednou jsem četl takovou, když jsem byl mladý a hledal jsem partnerá, partnerků. Když jsem byl člověk zamilovaný, tak tam byly vysvětlené ty podoby lásky. A tam bylo jedna z charakteristik.

[20:32] To bylo lásk. Milují tě, tečka. Milují tě, tečka. Prostě to tak je. A jestli ty mě ne, tak to už je druhá věc. Ale já tě miluji prostě, tečka. A ta láska je definovaná tím, že nechce něco vzít, ale chce dát. A to, že dává, i když si to ten druhý nezaslouží, tahle ta láska nečeká odezvu. Samozřejmě, že po ní touží a chce, ale není podmíněná tou odezvu. Že by, když tam není ta odezva ze druhé strany, takže prostě přestane toho druhého mít rád. Přestane ho milovat. A nejnádhernějším, nebo jedním z nejnádhernějších asi vyjádření, je Jan 3,16. Neboť tak Bůh miloval svět, že svého jednorodzeného syna dal.

[21:37] Bůh dal. A to je ta láska Agape. Je to láska, která dává. Láska, která se obětuje a vidíme ji na kříži Pána Ježíše Krista. A ta láska je tak úžasná.

[26:13] Nesrovnatelná, protože Bůh nás miluje a připravil evangelium a plán záchrany, který uskutečnil pro každého člověka. Nejenom pro ty, kteří byli dobří. Nejenom pro ty, kteří na tom nebyli tak špatně. Kteří byli nějakým způsobem, byla ta perspektiva, že se polepší a že budou dobří. Ještě nebyli tak prohnilí. Nejenom pro ty, kteří už činili pokání. Nejenom pro přátelé. Ale ta boží láska je tu právě pro nepřátelé. Právě pro ty, kdo Boha nenávidí a kdo ho nenáviděli. Pro ty, kteří vůči němu byli lhostejní, kteří ho neposlouchali, kteří mu naplivali do tváře, kteří se k němu otočili zády a řekli, já tě nepotřebuju. Pro ty je tady boží láska.

[27:16] A v tom jsem já a v tom si zahrnul ty ty. Protože takový jsme byli. Možná o sobě, já mám o sobě někdy takové, takové ty iluze o tom, jak je člověk dobrý. A možná jsem z toho někdy ještě úplně nevystřízlivěl, nevím jak vy, ale ten obraz toho, jak nás Bůh vidí, to není nic pěkného. A přesto nás miluje. Protože kdyby měl čekat na to, až si to zasloužíme, tak není spasený žádný člověk. Nikdo. Ale ta boží láska je v tom, že On za nás dal svého Syna, když jsme ještě byli hříšní. Když jsme ještě byli Jeho nepřátelé. To je třeba to římanum pátá kapitola, osmý verž. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

[28:21] Takže to je ta láska, o které tady mluví apostol Pavel. A je to totiž láska, která dokáže milovat právě i ty svoje nepřátelé. Proč? Protože nikdy ten důvod pro tu lásku není v tom druhém člověku. V tom, koho miluju. My toho nejsme schopní, protože vždycky potřebujeme nějaký ten důvod. Proč asi? Ale boží láska je taková, že prostě v nás není důvod, aby nás Bůh musel milovat. Někdy, a teď abyste mi dobře rozuměli, my někdy zpíváme v těch písních a vyznáváme, že my jsme ten důvod, proč Ježíš přišel, v tom, že jsme byli asi tak důležití. Samozřejmě my jsme důležití, jsme milovaní v božích očích, ale není to pro nás. My nikdy nemůžeme být tím důvodem. Samozřejmě ta vzácnost té lidské duše, a tam je a Bůh si nás cení, nesmírně si nás cení, nesmírně nás miluje.

[29:26] Ale ten důvod, proč On přišel, není proto, že jsme dobrí a že si zasloužíme, aby nás miloval. Ten důvod je prostě čistě v tom, že nás Bůh miluje, i když jsme úplně totálně nejhorší. A nebo i když jsi dobrý, i když si o sobě myslíš cokoliv, prostě Bůh tě miluje, protože ten důvod pro jeho lásku je v něm samotném. Vychází z božího srdce, z boží podstaty a vlastně proto Ježíš, když je na kříži, tak když ho křížuje v té nejhorší bolesti, kterou mu působí lidé, dokáže se modlit otče, odpustí mu. Protože oni nevědí, co dělají. A proto taky Apoštol Jan může říct Bůh je láska. A to je té definice Boha.

[30:27] Bůh je láska. A zase budeme potom vidět i z těch...

[34:57] Charakteristik, dále pán Bůh, se k ním potom dostaneme. Není to taková láska bez zuboha, která si všechno nechá líbit a všechno prostě taková, jakou my ji někdy děláme karikaturu z té lásky. To takhle není. To je tak něco prostě opravdu vzácnějšího, nepřekonatelně nádhernějšího, nic úžasnějšího asi není. A jeden kazatel definuje tuhle lásku jako nepřemožitelná, dobropřejnost. Bůh nám přeje dobré a nemůžeš to změnit ničím. Bůh vždycky ti bude přát to nejlepší. Vždycky. Druhá věc je to, jak na to budeš reagovat. Že se třeba odvrátíš, zatvrdíš se. Můžeš pánu Bohu ubližovat. Můžeš ho nenávidět. Bůh ti nepřestane přát dobré.

[35:57] Až do konce. To neznamená, že za to svoje potom neponesíš svoje následky. Ale Bůh tě miluje. Pokud, a potom ten kazatel pokračuje a říká, pokud nemáme takovou lásku, o které tady Apoštel Pavel mluví, tak vlastně vůbec nemůžeme mluvit o tom, že někoho máme rádi. Vůbec nemůžeme mluvit o lásce. Protože ta láska, kterou tady popisuje, je taková láska. A je to, aby jsme jí byli fascinovaní, aby jsme jí mohli prožít, aby jsme prosili, pokud jsme jí prožili, tak znovu a znovu, aby jsme jí mohli prožívat a chápat. Protože my nejsme schopní k takovéhle lásce z vlastní síly. Nemůžeme se jí naučit. Nemůžeme se k ní dokopat. Nemůžeme prostě říct, že se to naučíme, že už budeme lepší v tom.

[37:01] To prostě nejde. Zas na druhou stranu v tom dalším, ta druhá strana je, že za to nemáme prosit, že to nemáme zkoušet, že zboží síly se o to nemáme snažit. Ale sami ze sebe nemůžeme, ale Bůh nám ji chce dávat. Chce, aby jsme mohli milovat druhé. A Římanům 5. kapitola 5. verze říká, že boží láska je rozlita v našich srdcí skrze ducha svatého. Je to ovoce božího ducha, Galackým 5.22. První to ovoce. A tak to, co potřebujeme, je prosit za tuhle lásku, poslouchat božího ducha, aby jsme jim byli plní. Aby jsme se jim nechali vést a naplňovat a proměňovat, aby on na nás mohl tohle ovoce přinášet. Protože to není naše ovoce.

[38:01] To je ovoce božího ducha. Ovoce božího ducha je. Ale je to v tom, že nechám božího ducha, aby to ovoce ve mně mohl působit. Aby mě proměňoval. A mně se moc líbí 1. janova 4. kapitola, kde potom říká poštol Pavel, my milujeme. Proč? Protože Bůh napřed miloval nás. I nejsme schopni milovat do té chvíle, než prožijeme boží lásku. A když ji prožijeme hluboce, jeho přijetí, jeho odpuštění, jeho dobrotu, jeho milost, tak pak to z nás poplyne. A budeme schopni milovat druhé. Takže za to můžeme prosit, aby jsme ji dokázali mít pro ní otevřené srdce, oprázdné ruce, aby jsme ji dokázali přijímat, aby nám ji Bůh dával znovu prožít.

[39:04] Aby jsme na ní mohli odpovídat. A ještě Jan 15,35 vlastně říká něco o té nejvzácnější cestě, když pán Ježíš říká účetníkům, že láska je tím nejvlastnějším.

[43:41] Čím poznávacím znakem křesťanů. Po lásce poznají, že jste moji učedníci. Dajtele mít lásku jedni k druhým. Je to nejvzácnější věc ještě zároveň proto, že boží nepřítel, ten umí napodobit spoustu věcí. Dokonce i duchovní dary a zázraky. Ale nikdy nedokáže vyprodukovat lásku. Nemůže. Protože ji nemá. Protože on je lhář a vrah. nemůže vyprodukovat lásku. Možná před tvářku, ale pak se to velice brzo pozná. Ta opravdová láska tomu dokáže dát jedně Bůh. Proto je to tak vzácné. A je to vzácné i v tom, že když opravdu ji prožíváme a dokážeme jí milovat jeden druhého, tak asi není nádhernější věc. v naší křesťanské zkušenosti a ve sboru, v bratrskosesterské lásce.

[44:47] Je to obrovsky vzácné. To vzácné, když ji dokážeme cítit. Je to vzácné, když ji dokážeme prožívat spolu. Takže ukážu vám ještě vzácnější cestu, aby nám ji ukázal, aby nás nadchl, aby jsme po ní chtěli výjít a kráčet. A protože je to v kontextu té 13. kapitoly, teda těch kapitol o duchovních darech, tak právě pro to používání těch duchovních darů, kdy můžeme mít potom vůči sobě, jak třeba ještě to připomeneme, když začne někdo sloužit, tak se na něj začneme nějak dívat samozřejmě. Buď, že to umí, nebo že to neumí, nebo že udělal něco, co je špatně, nebo to neudělal dost dobře, tak potřebujeme trpělivost, potřebujeme odpuštění, potřebujeme se unést a tak dále.

[45:51] Takže je to tam v tom kontextu. Bez lásky nejsem nic. To je druhá věc. Jak tam a poštel Pavel pokračuje. Bez ní nejsme nic, cokoliv děláme, nebo cokoliv máme, je ničiní. A uvádí tam tři také oblasti, jazyky. My jsme si říkali, že účelem toho daru jazyků je prohloubit kontakt s Bohem. Aby jsme na Boha byli napojení v modlitbě, že to, co nikdy nedokážeme vyjádřit slovy, to prostě v nás duch se modlí. Buduje to náš duchovní život. Buduje to naši víru, vztah s Bohem. Je to úžasná a velmi potřebná věc. A Pavel píše, že ale kdyby mluvil všemi možnými jazyky, lidskými a dokonce andělskými, uměl krásně mluvit, uměl se modlit, vynikal vlastně nad ostatní.

[46:55] To úrovní toho svého duchovního života, že on už má takový úžasný vztah s Bohem, ale neměl lásku, tak je jenom prázdný zvuk. Zvučící gong, kov. Jinak to bylo známé těm koryntianům, protože tam oni znali tu výru bronzu a bronzových zrcadel a gongů, které se používaly i v těch pohanských bohoslužbách misterijních kultů. Takže jim to znělo. Je tam jenom nějaký trans, ale není tam ten obsah. Takže bez lásky je to prázdná bublina. Možná to bude pěkně znít, ale to není všechno. A proto bych vás chtěl pouzbudit, pokud máte i někdo problém se modlit na hlas ve schromáždění, protože přece ostatní mluví tak nádherně, umí to tak krásně vyjádřit a vy se porovnáváte s tím, že vy to tak neumíte. To vlastně není naše věc.

[47:58] Ať už se vyjadřuje kdokoliv, jakkoliv Bůh hledí k srdci. A on to vidí.

[52:25] A není nic proti tomu, když se někdo vyjadřuje pěkně. A Bůh vidí jeho srdce. A my to nemáme právo hodnotit, že to nevidíme, ale aby to nebyla překážka k tomu se modlit. Protože se můžete modlit na jednu stranu opravdu nádherně a výřečně a vaše srdce může být daleko od Boha a nemá to žádný význam. Takže po vzbuzení si řeknete dvě slova a možná budete koktat, ale Bůh bude u toho a bude se radovat z toho, že vás slyší, protože tam bude ta láska k něm. To nebezpečí toho, že i duchovně rosteme nebo se můžeme modlit bez lásky, že tam není naše srdce, je, že nás to ničí, že nás to vyprazdňuje. Tam je doslova stanu se nebo stane se země jenom ten prázdný zvučící kov.

[53:29] Je to, když dlouhodobě neřešíme naše srdce ve vztahu s Bohem, tak nás to vyprázdní, zničí nás to. Takže tam je to, že můžete to mít, ale bez lásky je to nic. Druhá oblast, proroctví, poznání, moudrost a víra. A tady bychom mohli říct taková, tam je to byla zbožnost, tady bychom mohli říct taková teologie a praxe bez lásky. Tyto věci jsou úžasné. Pavel za ně horuje, aby jsme měli zvlášť proroctví. Svědčí to o velké známosti Pána Boha, o známosti Jeho slova, o slyšení Jeho hlasu a to, že umíme to Jeho poselství předat druhým. Že rozumíme tomu, co Bůh má na srdci. Jeho úmyslům máme v hled a poznání do toho, co teď Bůh obmyšlí, jaká je Jeho vůle.

[54:34] Takže je tam ta úžasná blízkost tomu, co je boží. Dokonce při víře je tam obrovská prožívání té boží moci. Také úžasné věci. A můžeme až se hrozit toho, že všechno tohle je možné dělat úplně bez lásky. A nebo postupně bez lásky. A slyšel jsem kázání, kde ten kazatel uváděl několik příkladů. Tak bych si chtěl sdílet, aby jsme to viděli i z písma, jak je to možné. Při tom proroctví je to prorok Bileam. To čtvrtá Možišova, 22. až 25. kapitola a 31. Tenhle prorok byl obeznámený s božím hlasem. Hospodin k němu mluvil. A když prorokoval i ve nádherné, úžasné věci, které prorokuje, a jsou to boží věci, ale tenhle člověk miloval víc peníze, než boha.

[55:36] A proto to proroctví neprospělo nakonec ani Izraeli, bezprostředně ani jemu. Protože pro tu mzdu, kterou byl žádostivý, nakonec poradil Balákovi, aby tam nastrčil ty moábské ženy, se kterými Izraelci začali smylnit, odvedli je k jejich modloslužby a byla z toho obrovská katastrofa pro Izrael. A Izrael nakonec ale potom toho proroka zabil. Pravdivé, nádherné, úžasné proroctví od boha, bez lásky, nebuduje, neprospěje nikomu. To porozumění, ta je postava Achitofele, to byl muž, který byl velice moudrý. Ve 2. Samuelově, 16. kapitole, třeba o něm čteme, byl to rádce nejprve Davida a pak Abšoloma, protože když se Abšolom spikl proti Davidovi, tak Achitofel se postavil proti Davidovi, protože měl vůči Davidovi hořkost srdci.

[56:40] Protože pravděpodobně to byl blízký příbuzný Bačeby a neunesl to, co se stalo.

[1:01:10] David provedl Bačebě a nevyřešil to ve svém srdci. Nenáviděl Davida. Ale je o něm řečeno, že doptávat se na Achytofelovu radu bylo v té době jako doptávat se na boží slovo. Všechno to, co on řekl, bylo tak moudré, tak dobré, tak správné. Měl vhled, porozumění a víte, jak skončil? Když David porazil a pšaloma, tak Achytofel se vydal do svého města, pořídil pořízení o svém domu a zabil se. Končil sebe vraždou. Ta jeho obrovská moudrost, kterou měl, protože neměl lásku, nebo ji ztratil, tak mu nic neprospěla. Víra. Prorok Eliáš ve 2. královské 1. kapitole je tam o tom, že on posílá slovo od hospodina krály izraelskému, že protože ten král onemocnil, ale nedoptával se hospodina, ale poslal posly k Balzé Bubovi do Ekronu, tak Bůh mu říká, což není Bůh v Izraeli, že si se šel doptávat model, protože si to udělal zemřeš.

[1:02:29] Eliáš to vyřizuje, jenomže král k němu posílá posly, aby ho zajal. Eliáš má strach. A víte, co udělal? Přišlo k němu 50 vojáků s tím velitelem a říká, muži boží, okamžitě pojď s námi. A on mu říká, jestli jsem muž boží, ať se vstoupí oheň z nebe a pozdře vás. A to se stalo. Prostě 50 mužů. Přichází druhá skupina. To samé. 50 mužů se žehne oheň. Až ta třetí skupina se tak bojí a říká mu, ušetři, prosím, svého služebníka. Hospodin zasahuje, nenechává Eliáše v tomhle strachu. Říká, neboj se, jdi s nimi. A ušetří se život těhle lidí. To asi nebylo z veliké lásky, to, co provedl Eliáš. A Eliseus ve druhé královské druhé kapitole, tam máme o tom, že když se mu posmívalo několik dětí, protože byl plešatý, tak přivolal medvědici a ta je roztrhla.

[1:03:34] Taky není asi projev veliké lásky. Ale byla tam víra, která fungovala. A v Novém zákoně, když to komentuje pán Ježíš, tak je tam událost, kdy přichází do jedné samarské vesnice se svými učeníky a ta vesnice ho nepřijala. A teďka Jan a Jakub říkají, pane, oni tě nepřijali. Máme přivolat oheň z nebe jako Eliáš, aby je zahubil. A co jim říká Ježíš? Ježíš, vy nevíte, jakého jste ducha. Protože syn člověka nepřišel, aby zahubil, ale aby zachránil. Protože Ježíš miluje. On neměl strach, tak jako Eliáš. Nebyl uražený jako Eliseus. Nevíte, jakého jste ducha. A tak tady můžeme vidět, jak víra může perfektně působit a jak je to otřesné, když působí bez lásky.

[1:04:42] Takže je to závažné varování, aby jsme si dali pozor, když sloužíme, protože i ty dobré dary bez lásky neprospějí ani nám, ani těm, kteřím sloužíme. Takže tam musíme nějak si vyprosit, aby pán Bůh kontroloval naše motyvy. Aby to nebylo o nás, ale z lásky v dřuhym. A ještě je také upozornění na to, aby jsme vnímali, že my někdy máme ten dojem, že když má někdo nějaký duchovní dar, tak automaticky zatím Bůh za vším, co dělá, stojí. A ono to tak nemusí být. Protože my do toho dobrého, co nám Bůh dá, můžeme vnést člověčinu a už to není dobré.

[1:09:54] Někdo má dobrý dar, má i dar od Boha, do kterého něco přidá. Není to automatické, že za vším musí být Bůh. Tak a potom je tam ta třetí oblast a to je dávání. A to je vůbec, jako by se to intenzivňovalo, protože tam úplně žasnete. Protože dávání, jak jsme říkali na začátku, to je přece charakteristika lásky. Láska nechce brát, ale dávat. A přesto i dávat se dá bez lásky. Můžeme postupně, tam je také slovo o postupném rozdání svého jmění pro chudé, kdy je chcete obdarovat, pomoct. A přesto do toho našeho dávání se může dostat naše sobectví. Že nakonec budeme dávat proto, aby jsme ukázali, jak jsme dobrí. Že dáváme. Nebo aby nás druzí pochválili, že dáváme, že jsme tak obětaví.

[1:10:54] Může se stát, že dáváme z takového motivu, aby jsme nevypadali špatně. Protože máme to černé svědomí, že my nedáváme a tak bychom měli dát. A už to není z lásky, a už je to z černého svědomí. Protože nechceme zůstat pozadu, protože všichni ostatní dávají a dávají bohatě. A my chceme taky něco dát, ať už peníze, nebo ze svého času, nebo z čehokoliv druzí se rozdají pro druhé. A my nechceme zůstat pozadu, ale děláme to, protože nechceme zůstat pozadu, ne? Protože bychom měli ty druhé rádí. A tady máme obrovský příklad Ananiáši a Zafiry. Protože ostatní prodávali svoje majetky a ty peníze dávali apoštolům. Měli nechtěli zůstat pozadu, skutky pátá kapitola. A mělo to pro ně úplně hrozné důsledky. Oba dva zemřely. A navíc vždycky je tam to nebezpečí, že my můžeme dávat dar, aby jsme nemuseli dát svoje srdce.

[1:12:02] Radši dám, radši ti obětuju svůj čas, radši ti obětuju peníze, jenom abych ti nemusel dát sám sebe. A to je to nejdůležitější, ale co máme? Prostě a v tom, co dáváme, potřebujeme dát to svoje srdce. Tam musíme být my v tom zainteresovaní. A tak k pouzbuzení, aby to všechno nebylo jenom také výstražné. K pouzbuzení. Není důležité, co dáváš. Není důležité, kolik toho dáváš. Ale jak dáváš. A proto to říká pán Pavel, že radostného nebo ochotného dárce miluje Bůh. Prostě dávej tak, že to dáváš rád, že to dáváš z lásky. A bude to to nejnádhernější, co můžeš v něm. Bo potěší to tebe a prospěje to těm druhým. A pán Ježíš o tom říká v Matoušovi 6, že potom neroztrubuj to, co si dal, ale ať si to ani neuvědomuješ a druzí o tom nevědí, nemusí to vědět.

[1:13:12] Ty můžeš dávat. Takže láska je nejvzácnější cesta. Je to způsob života. Láska hledá dobro toho druhého, jak mu pomoct, jak mu prospět. A proto je vděčná za duchovní dary a hledá je a používá je. Pavel nám tuto vzácnější cestu ukazuje. A tak po nich choďme z boží síly, aby nás to nadchlo. Učme se po nich chodit. Bez lásky všechno ostatní ztrácí význam a neprospívá ani nám, ani těm druhým. A Pavel, a to, co je velice zajímavé na tom, Pavel o tom nebezpečí význam pro sebe. Proto celý ten začátek a potom i dál pokračuje, mluví v první osobě. On to neříká vy bez lásky. On to říká, kdybych já měl dál proroctví.

[1:14:15] Kdybych já všechno...

[1:18:38] On káže sobě, protože si to uvědomuje, že to je nebezpečí pro něj. Tak kež je to pouzbuzení i pro nás, aby s tím vědomím toho nebezpečí, ale jsme ho nechtěli a chtěli jsme kráčet po té nádherné cestě, kterou je ta boží láska a jak budeme vidět dál v tom, jak je úžasně charakteristická. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20260419/laska · Last updated: 2026-10-15