# Boží láska agapé

> Sermon from 10 May 2026, 1 Korintským 13:4-7, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 10 May 2026
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** 1 Korintským 13:4-7
- **Duration:** 37:32
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/05/2026-05-10-Den-matek-Bozi-laska-agape-esv2-55p-bg-4p-music-m.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/05/2026-05-10-Den-matek-Bozi-laska-agape-esv2-55p-bg-4p-music-m.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Pokojí vám, bratři a sestry. Jsem rád, že můžeme být spolu. A jak už proto Honza říkal, dneska je jeden maminek, tak teď v tom úvodu jsem chtěl to připomenout, aby jsme za ně byli vděční. Ne všichni lidi se vdají nebo ožení, ale každý člověk má maminku. A je to obrovský dar. Devět měsíců vás nosila a starala se o vás. A nebylo to vždycky úplně jednoduché, těch devět měsíců. A potom i to, když přichází ten čas narození, tak to taky není vůbec jednoduchá záležitost. Pětkrát jsem u toho byl, pětkrát to bylo úplně jiné.

[1:01] A obdivuju manželku. Je toho hodně, co naše maminky toho pro nás obětovaly. A možná nebyly vždycky dokonalé, prostě jsme lidi. Tak máme svoje chyby. A ne, vždycky to maminky prostě vychytají s dětmi. Ale myslím si, že už jenom to, že jsme tady, stojí za to, aby jsme za ně Pánu Bohu poděkovali. A tak bych chtěl, aby jsme teďka strávili takovou chvilinku v modlitbách, vděčnosti. Možná už tady svoji maminku nemáte, ale vzpomínáte na ní, jaká byla. A možná jsou ještě věci, které někdy by člověk rád dopověděl, které nestihl třeba říct, když ty maminky tady byly.

[2:06] Tak vždycky ty chvíle, ty modlitby jsou takovou příležitostí to prostě říct Pánu Bohu. A ať už jsou to slova odpuštění nebo vděčnosti, nebo toho třeba i co bylo těžké, co je potřeba i s Bohem ještě řešit a vyřešit, třeba v tom vztahu mezi matkou a synem, nebo matkou a dcerou. Ale Pán Boh nás vyzývá k tomu, aby jsme byli vděční, aby jsme ctili svoje rodiče. A tak bych vás k tomu chtěl pozvat v téhle chvíli. Aby jsme tam, kde jsme, zůstali sedět a každý prostě sám ve svojím srdci, ve svojí mysli se chvíli modlil. A děkoval za maminky a taky aby jsme vyprošovali pro ně boží milost, boží sílu a abyste mysleli na ty jednotlivé maminky i ve svým okolí, i ve sboru.

[3:17] Protože to mateřství, toto taky není úplně jednoduchá věc. A ne všechny ženy třeba mají i miminka, ale mají spoustu duchovních miminek třeba. Takže toto jsou matky, které se pečují a starají se o ty duchovní děti. A to je obrovský dar, který je také pro církev. A taky za ně buďme vděční, vyprošujeme jim boží milost a boží sílu i pro tenhle úkol. Tak se stišme a buďme chvíli se svým pánem, modleme se a já to potom ukončím hlasitou modlitbou. Pane Ježíši Kriste, děkuju ti za dar matky. Děkuju ti za to, že i ani ty sám se nestydíš přirovnavat k tomu, že o nás pečuješ jako matka. Že to je v tobě. Děkuju ti za to, že jsi dobrý. Děkuju ti za to, že se o nás staráš.

[4:19] A tak tě prosím za ty všechny naše maminky, které ještě máme, aby jsi jim požehnal, aby mohli mít radost z tebe, radost ze života. Radost, když vidí nás jako svoje děti. Prosím tě, pane Ježíši Kriste, aby jsi jim dal sílu a naději, požehnání. Děkuju ti za všechny maminky, ať už ty fyzické nebo ty duchovní maminky u nás ve sboru, pane. Prosím tě, aby jsi jim moc požehnal, aby jsi je vedl, aby jsi je pozdvihoval tam, kde mají nějaké trápení nebo se cítí osamělé, aby mohli pocítit tvůj blízkost, tvůj dotek. Prosím tě, pane Ježíši Kriste, aby jsi jej tu službu, kterou oni dělají, aby se rozmnožil, aby jsi požehnal a aby skrze všechny ty, o které se starají, se ta tvoje láska mohla rozlévat dál. Děkujeme ti, děkujeme ti jeden za druhého. Amen. Tak a pro ten den maminek je taky příznačný trošku ten náš oddíl, který na dnešní neděli vychází ze 13. kapitoli 1. Korinským, čtvrtý až sedmý verž.

[5:31] Takže za chvíli ho budeme číst. a já jenom chci ještě předtím, než ho přečtu, předeslat, že to není ledajaká láska, o které tady mluví a poštol Pavel. Že to je láska, která není jenom citem, není ani jenom rozumem, není ani jenom sentimentem nějakým a je to prostě boží láska. Agape, láska, která se obětuje, která nemá ten důvod proto milovat toho druhého v tom druhém, ale má ten důvod sama v sobě. Ona prostě miluje, protože je taková, protože je to láska. Bůh je láska a takovouhle láskou, až máte to už před sebou, tak už to můžete asi číst.

[6:35] Prostě já nejsem schopný milovat, nevím jak vy, ale když jsem se na to připravoval, tak hned vždycky několikrát, to je dobré, že pán Bůh to vždycky vyskouší hnedka, tak si to připravuješ, mluvíš o lásce, tak a teď. A říkáte, no na star, tak to je krásný, můžu já vůbec tady kásat dneska. Ale můžeme s boží milosti prostě tu lásku můžeme prožívat a pán Bůh nám ji chce dávat. Takže si ji spolu přečteme. Když to máme před sebou, první korinským, třináctá kapitola, tvrtý až sedmý verš. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá ani není domýšlivá, láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

[7:51] Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději a láska vytrvá. Takže, jak jsem říkal, takovouhle lásku nejsme schopní, aby jsme milovali sami. Dokonce ani nejsme schopní k tomu se nějak vychovat, nějak se zlepšovat ve svojem životě, prostě, že se říkáme, teď na tom budu pracovat, vezmu si to za svůj úkol, abych byl v té lásce lepší. Přece vzetí je dobrá věc, ale z vlastní síly to není možný. Takže to je jedna smutná stránka a nebo naopak velmi radostná. Protože právě proto, že toho nejsme schopní a vlastně žádný člověk, který nemá Boha, který nemá Pána Ježíše, není schopný milovat touhle láskou, tak je to dobrá zpráva.

[8:58] Protože Bůh ti tu lásku chce dát. Římanům pátá kapitola, pátý verž říká, že boží láska je co v našich srdcích? Vylita. A teď rozlita, vylita. Vnímáte to slovo. Prostě, když máte nějaký rezervovár a teď něco nalíváte, prostě jak to prýští, jak to proudí, jak to plní, až nakonec to může přetekat. A teď ten boží rezervovár nemá dno nebo nemá konec. To nemůže vyschnout. Nemá to, prostě nevyčerpá se. Boží láska je vylitá do našich srdcí skrze ducha svatého. A Galackým 5.22 říká, že ovocem však božího ducha je láska.

[10:02] Takže Pán Ježíš chce tu lásku, aby boží duch na nás nesl. To není naše ovoce, naší dobroty a našeho snažení a toho, že prostě na tom jsme dobře. To je jeho ovoce. To samozřejmě není výmluva pro nás, když tu lásku nemáme. Takže, jak boží duch to na mě nenese, tak prostě nemám. To není výmluva. Je to jeho ovoce. My ho potřebujeme přijímat, nebránit božímu duchu, nechat, aby nás splnil, měnil do podoby Pána Ježíše Krista. Ale potom, to, když takhle dokážeme milovat, tak nejsme borci. Ale Bůh. On je. Jemu patří chvála. Takže to je takováhle poznámka k té lásce. A pokud ji potřebujeme, tak to je, jak to někdy děláme ve chvalách.

[11:07] Prostě udělejme, že natáhneme k Pánu Bohu svoje ruce. A ten úžasný postoj toho pozdvihování rukou je to, že ty ruce jsou prázdné. Tak to je symbol. Samozřejmě my můžeme mít plnou hlavu a srdce něčeho, už si tam nic nevejde. Ale ten symbol kež je reálný. Že jsme prostě prázdní, že potřebujeme a natáhneme k Pánu Bohu svoje ruce, aby je mohl naplnit. A když čteme tyhle charakteristiky lásky, tak něco málo bych k tomu chtěl povědět, ale spíš jako takové načuknutí k tomu, abyste si to doma mohli ještě sami přečíst, možná několikrát, a přemýšlet o tom a modlit se, co k vám Bůh chce skrze ty věci mluvit. Aby to nebylo jenom něco, co si řekneme, a tak jsme to tady slyšeli, řekli, můžeme to odložit do nějakého šuplíku a jít dál, ale aby jsme s tím mohli třeba nás skrze to mohlo ještě v týdnu Pán Bůh oslovit.

[12:14] Ale chtěl bych vás právě pouzbudit k tomu, aby jsme se na ty charakteristiky lásky dívali z několika pohledů. Tak úplně ten nejzákladnější pohled, ze kterým to můžeme číst s modlitbou a vnímat, je, že, jak říká jeden kazatel, dosaďte si místo to slovo láska Ježíš a vztáhněte to na sebe. Jak tebe Bůh miluje. A teď se modlete a přemýšlejte o tom, jak tě Bůh miluje. Je trpělý zí, laskavý. Samozřejmě, že on nám nemá co závidět, ale prostě on je takový, že když se nám daří dobře, jak se z toho raduje. To může být ten význam toho slova. On se nechlubí tím, jaký on je dobrý a jak my jsme na tom špatně, ale on nám dopřává.

[13:18] A touží potom, aby raduje se z toho, když můžeme růst, když se nám něco daří, když něco můžeme mít. Nikdy s námi nejedná nečestně. Nikdy s námi nejedná špatně. On nikdy nehledá svůj prospěch, ale to, aby my jsme se měli dobře. To neznamená, že nikdy nebudeme prožívat žádné utrpení nebo těžkosti, ale když něčím musíme projít, aby to bylo pro naše dobro, aby to bylo k dobrému. Všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. Nepočítá křivdy. Díky Bohu za to. Kolikrát, nebo hříchy naše naopak je přikrývá. Nikdy se neraduje, když se děje něco špatného nebo děláme něco špatně, ale vždycky se raduje z toho, když můžeme žít v pravdě a z pravdy, protože On je pravda.

[14:22] Ať se děje cokoliv, Jeho láska k tobě vydrží. Ona ti věří. Bůh ti věří. Nebo ne v nějakém špatném slova smyslu, ale cítíte to, jaká je v tom síla. On má naději o tobě, o mně, protože Bůh vidí do budoucnosti, On v tobě vidí to, co s tebou chce udělat. Ten obraz Jeho Syna, který ve mně a v tobě chce vytvořit, vyformovat. A On má naději v to, že to může být. My nad sebou někdy už zlomíme hůl, protože si říkáme, už tolikrát jsem toho pokazil, všeho možného. Jestli ještě vůbec můžu prosit za odpuštění a jít v Bohu. Bůh má naději a Jeho láska vytrvá. To je jedna věc, jaký můžeme číst a dívat se na tyhle verše.

[15:27] Ta druhá optika, se kterou můžeme tyhle verše číst, je, že zkusme přemýšlet zase s modlitbou v kontextu života ve sboru a zvlášť při uplatňování těch duchovních darů, protože to je přesně ten kontext této kapitoly. To je vlastně to nejpřesnější, proč to tady taky. Apoštol Pavel píše mezi tu 12. a 14. kapitolu, kde mluví o duchovních darech a používání duchovních darů životu v církvi, ve sboru. Tak přemýšlejte, o tom, jaká ta láska musí být, když se spolu sejdeme ve schromáždění, když se spolu sejdete na skupince, když někdo slouží nebo když vy máte sloužit. A zase si to k tomu můžeme říct, je trpělivá.

[16:33] Tak podívej, tenhle člověk, ten už by tohle měl dělat, protože ten i prostě samozřejmě jsou věci, když na něco člověk nemá. Ale jsou věci, když jsme netrpělivý s někým, že už by něco měl umět ve sboru a ještě to neumí. Už by přece konečně měl pochopit ty věci a trošku povýrůst. A on to furt nechápe. Láska je trpělivá. Láska je laskavá, dobrotivá. Tak když vidím něco, že ten druhý mu to ještě nedochází, padá v něčem, tak přijdu a jakým způsobem ho budu napomínat. Takže už příští týden do schromážení nepřijde. Nejlépe, že jo. Ne, že bude cítit, že ho mám rád. Že to bude laskavé na pominutí. A to laskavé znamená dobrotivá. Že mu přeju dobré, aby se měl dobře. Když někoho Bůh používá v duchovních darech a nebo má nějaký dar, který já bych chtěla nemám, tak se tím budu užírat neustále a budu prostě ten člověk, ten se má, toho pán Bůh takhle používá.

[17:50] Mně ne. Tak přesně taková láska není. Protože nezávidí. Nevychloubá se ani ani domyšlivá. Když mě pán Bůh používá, tak to nebudu dávat na odiv nikomu nebo nebudu o tom mluvit, nebudu se vystavovat na obdiv a nebudu se tím pišnit, protože tohleto dokonale rozbíjí společenství. Umíte žít s pišným člověkem a kdo vám neustále dává na odiv, jak on je dobrý a jak vy to ještě neumíte, nezvládáte, ještě neumíte tak zpívat, ještě neumíte tak číst nebo přednášet vůbec modlit se, prostě takový modlitby, nějaký co tam někdo produkuje, tak to prostě zabije to společenství. Láska léková není.

[18:51] Nedá se vydráždit. To je taková, že není nedutklivá, že když za někým někdo přijde a řekne, víš bratře, ale tohle si přehnal, nebo tohle nebylo úplně správné, co si řekl, tak neudělám tohle, neotevře se mi nuž kapse hned, ale prostě nevystartuju na něj, ale dokážu mít uši, které naslouchají třeba nějaké domluvě a už vůbec láska nepočítá křivdy v tom společenství. To znamená, že třeba přijdete do schromáždění a teď se posadíte a koukáte na bratry a sestry a říkáte si, tak minulý týden mi nepodal ruku, předtím se na mě neusmal a teď mi ublížil a to, co mi udělal před pěti lety, tak to už je moc vážně. A teď, když se s ním bavíte a on vám zase něco udělá, tak vytáhnete z kapsi seznam, řeknete, čtvrtého pátý jsi mi udělal tohle a teď jsi mi udělal tohle a tady jsi se zachoval takhle a tady takhle a teď mu to prostě, veď to na něj vybalíte všechno.

[20:10] Tak zase přesně tak láska nejedná. Nedělá si seznam toho, kdo mi jak ublížil ve schromáždění nebo na skupince, ale řeší to. To neznamená, že necítí křivdu, že necítí tu bolest, protože láska to cítí, ale nedrží to vůči tomu člověku. Radši za ním přijde a řekne, víš, tehdy jsi mi ublížil, mě to bolelo opravdu. To, co jsi řekl, tak to nebylo správné. O to, jak jsi se zachoval. Nebo si to vysvětlí. Možná ten někdo to dělá v nevědomosti nebo něco udělá, ani to tak nemyslí a v nás to může růst. Tak se dají ty věci vysvětlit. Láska jde a potom odpouští. Nemá radost ze špatnosti. Někdy to je takové, že jsme třeba schopní to vytáhnout něco zlého, vypíchnout o druhém bratru, před druhým, po osestře.

[21:12] A nebo vidíte, tam ten zbor, to jsou takový zabedněnci, nebo ty ještě nejsou na tom dobře, nebo tam se chovají takhle a tam udělali to a to. Láska o tom nechce ani mluvit. Pokud to není věc, která je k řešení, která se dá řešit s těmi lidmi a nebo jenom třeba možná jako varování někdy, ale i tak láska nevytahuje ráda špínů nebo zlé věci na druhé křesťany. Před druhými křesťany, natož pak před lidmi, kteří jsou nevěřící. Vždycky se raduje z pravdy. Tam, kde vidí jakoukoliv pravdu, že lidi žijí s Bohem, s pánem Ježíšem a rostou v něm, tam se z toho raduje. A zase, ať se děje cokoliv, láska vydrží a věří, věří Bohu a proto má vlastně i naději o druhých bratrech a sestrách, kteří jsou v tom společenství.

[22:31] Že Bůh je může měnit i mě, že můžou růst, že si je Bůh může použít a že pokud dnes ještě jsou třeba od Boha daleko a nebo odcházejí, nebo odešli, a nebo vychladli, tak láska věří Bohu, že On má moc je přivezt zpátky. Láska má naději o nich, že je Bůh znovu zapálí. A láska vytrvá. A to je ve společenství i v sboru také strašně důležité. To slovo, týden náš profesor, měl tohle slovo, několikrát zkám zdůrazňoval, že z té řečtiny to je krásné hypomené, že to znamená zůstat pod břemenem. Že prostě vydržíte to, když na sobě máte nějakou tíhu a ta tíha vás vlastně zocelí. Ta je ta vytrvalost po tom, že jste schopni něco vydržet, nést. A žel se to tak je, že my jsme si navzájem někdy břemenem ve sboru.

[23:39] Prostě musíme, někdy nemůžeme i nic jiného udělat, než jenom prostě vydržet toho druhého, unést ho, zůstat pod tím břemenem. To neznamená, že si necháme třeba ubližovat nějak, ale že ho vydržíme. Láska vydrží, unese, nese. Láska není slabost. Láska je ta nejsilnější věc na světě, ta nejsilnější zbraň. Láska unese. Takže to je ta druhá optika, skrze kterou tu můžeme číst tu kapitulu. A potom ještě jedna, a to je, zároveň si tam můžeme, když máme ten den matek, dosadit tu mateřskou lásku, jaká je, jaká byla vůči nám a jaká může být naše láska. A to je právě to, můžeme to číst, ty vlastnosti, ve vztahu k mojej manželce, k vašemu manželovi, k vašim dětem, a babičce a dědečkovi, příbuzným lidem v práci, spolužákům ve škole.

[24:49] A teď si to můžeme číst a jaká je láska. Trpělivá. Zase, ještě jednou si to projdeme. Možná si to i zapamatujeme víckrát. A jenom je strašně zajímavé, že Apoštol Pavel začíná ty charakteristiky lásky právě tímhle. Končí to tím, že to dokáže vydržet, snést a začíná tou trpělivostí. Prostě asi dobře věděl, jak jsme lidi a tak začíná trpělivostí. Potřebujeme trpělivost jedni s druhými, v rodině, v práci, s kamarády. Máme odlišné povahy, odlišné zvyky. Někdo je zvyklý spát s otevřeným oknem, druhý se zavřeným, někdo potřebuje absolutní tmu, někdo má rád rozsvíceno, někdo pořád nezavírá dveře za sebou, někdo nevysypává koše, někdo to rozsypává po zemi. Prostě cokoliv si můžete dosadit a hned máte trenažér trpělivosti, kterou musíte denodenně vás pán Bůh trénuje v tom.

[26:01] A nejenom vás, ale ty druhé trénuje s vámi. Protože my jsme na tom asi úplně stejně, jako ti druzy. Takže se vzájemně v tom musíme prostě projevovat tu lásku. Láska je trpělivá. A zase tohle slovo trpělivost je nádherný, že v té původní, v té řečtině znamená mít dlouhý dech. A to je to, že je uděláte. láska je trpělivá. Má dlouhý dech, vydrží to. Protože to není sprint. Láska je běh na dlouhou trať, na celý život. A je to něco, co obrovsky potřebujeme. A jak to měla jedna, zase naše učitelka na hrničku, a to bylo si v angličtině, říkala, pane Bože, dej mi trpělivost a dej mi ji hned. Tak, to je prostě trpělivost.

[27:05] To je něco, co se musíme učit celý život, co nejde hned kam. Láska prokazuje dobro. A jako ta trpělivost hovoří o také pasivní stránce lásky, tak to prokazuje dobro, hovoří o té aktivní stránce. Co dělá? Působí aktivně, působí dobré. Přemýšlí o tom, jak by mohla pomoct tomu druhému, jak by mohla prospět, kde by mohla být užitečná. Co by pro toho druhého mohla udělat? Takže, a v tom možná nejvíc my jako muži potřebujeme růst, protože já se přiznám, že já nejsem moc takový aktivní a než kvůli, že bych dokázal vidět to, co je potřeba udělat, nebo to ale láska najednou to nějak trošku dokáže vidět a nebo když už někdo naznačí třeba, tak aspoň začne začne to dělat. nežárlí a nezávidí, tak o tom jsme už mluvili hodně, ale i v tom běžném životě, když ti druzí se mají lépe, mají toho víc.

[28:20] Říká se, že Facebook je v tomhle strašná věc, protože tam vidíte, kde všude už byly nadovolené lidi, co všechno mají, co všechno si dovolili, udělali a teď vy to nemáte, tak láska nežárlí a nezávidí. Pane Bože, děkuju, že tam mohli jet. Děkuju ti, že se mohli mít dobře, že se mohli odpočinout a vím, že vidíš i mě a že potřebuju odpočinek a že to, co potřebuju, tak ty mi dáš. Když si Bůh druhé používá a mě si nevšimnou, nežárlí a nezávidí, nevychloubá se a někdy jsou, to jsem slyšel, takové věty, které si myslím, že to krásně vystihují i v těch běžných mezilidských stazích, kdy to vychloubání je takové jemné, kdy někdo něco udělá a teď vy řeknete, ale já bych to takhle neudělal. Já bych to udělal takhle.

[29:20] A to znamená, že ten druhý to neudělal dobře, ale já, já bych to teda udělal dobře. Tam ten na to zapomněl, na něco a to je jedna taková věta, která hned ukazuje na nedostatek lásky, protože láska takhle nechce jednat, přitahovat pozornost k sobě. Není pyšná, nechová se neslušně, tam je doslova, a v tom, že nejedná nečestně, to slovo nečestně je taky, že není neslušná, není vyzývavá. A ty ženy v Korintu se pravděpodobně chovaly pro tu svoji kulturu a dobu neslušným způsobem, ať už to bylo oblečení, nebo ty vlasy, anebo, co se týkalo způsobu řeči, ve schromáždění. A proto to bylo neslušné, tehdy.

[30:25] Ale láska takhle, i když ví, že by třeba nemusela, ale dokáže prostě neprosadit sama sebe za každou cenu. Nechce mít jenom ten svůj způsob. Prostě já mám svobodu, tak si přece budu dělat to, co já chci. Láska takhle není, taková není. Je ohleduplná. A to neslušně nebo nečestně znamená taky, že nemluví o někom za jeho zády. A to, co jsem slyšel tu myšlenku, ta mě úžasně oslovila je, že láska se nenechá ovlivnit neslušným prostředím. prostě láska zůstane slušná, i když jí obklopuje spoustu neslušnosti. Láska zůstane dobrá, i když jí obklopuje spousta zla. Ta je zase obrovská síla lásky, kterou je Bůh. nehledá svoje věci, nesobeckost.

[31:31] A i přes únavu, když člověk něco dokáže udělat, když to děti potřebují nebo manželka. A nebo když já bych něco chtěl, ale teď vím, že to není ten čas na to, že je potřeba to odložit na jindy a upřednostnit někoho jiného. Nedá se vydráždit, tak o tom už jsme mluvili, o tom seznamu, teda o té nedutklivosti, to je v těch mezilidských vztazích taky. A zvlášť třeba jeden takový příklad, kdy, nevím jak vy, ale někoho třeba dokáže rozčílit, když máte něco naplánované a teď vám do toho někdo přijde a skříží vám plány prostě a něco potřebuje, tak byste ho nejradši vyhodili třeba, ať neotravuje, protože my teď máme svůj program ale láska takhle nejedná. To neznamená někdy, to znamená to, že nechá ty svoje věci a věnuje se tomu druhému člověku, ale někdy to taky znamená to, že mu láskavě řekne, víš, promiň, ale teď to absolutně není vhodná chvíle, teď máme svůj program, dá se to vyřešit tak, že přijdeš zítra, že je to něco tak neodkladného, co nevydrží třeba, možná třeba ani tři hodiny, aby si přišel nebo zatelefonoval za chvíli, ale udělá to s láskou a nenechá se vydráždit, vyprovokovat.

[33:07] Nepočítá křivdy, neraduje se ze špatnosti, ale raduje se s pravdou a jenom ty poslední charakteristiky v tom sedmém verši, tam je zase v té řečtině, je to nejenom ať se děje cokoliv, ale je tam napsané láska, všechno vydrží, všechno věří, všeho se naděje, všechno snese, všechno. To tam apostol Pavel takhle navršil. Láska všechno věří, není slepá, ani hloupá, ani naivní, ale věří pravdě. I uprostřed světa lži dokáže věřit pravdě. Jak máme dneska my jako lidi problém s tím někomu nebo něčemu věřit? Kolik je falešných zpráv, poplašných zpráv?

[34:09] Kolik špatných zkušeností máme s druhými lidmi, kterým si myslíme, že už se nedá věřit? A proto, když k nám přijde třeba někdo ještě jiný, tak máme problém s důvěru. Láska všechno věří. I při z ty špatné zkušenosti se nenechá zdeptat. Nezabijej to. Věří v Boha a proto dokáže věřit i o druhém člověku. Všechno doufá. Beznaděje se nedá žít. A naděje je vlastně taková víra pro budoucnost, kdy neláme hůl nad druhým ani nad sebou. Protože Bůh i z naprosto beznadějného života, pokaženého, může udělat život, který je krásný. A láska všechno vydrží. I přes utrpení. Boží láska je úžasná. Bůh nás takhle miluje a tak mu za to děkujeme.

[35:10] A prosme za to, aby jsme to viděli. Milujeme my takovým způsobem. Tak znova ta výzva, když si uděláte příští týden čas, Pán Bůh vás k tomu povede. Zkuste ten oddíl číst několikrát aspoň těmi třemi optikami. Jak Bůh miluje mě. A modlete se za to, aby vám to Pán Bůh ukazoval. Jeho lásku k vám. Jaká je. A možná v těch konkrétních situacích, kdy jste tu lásku jeho mohli prožít. A děkujte za to. Chvalte ho. Přemýšlejte o sboru, o skupince, o tom, když jeden druhému sloužíme, anebo o těch, kteří slouží, anebo když vy sloužíte. Jaká je ta láska? A v které vlastnosti máte největší problém? Je to být strpělivý s někým? Nebo laskavý?

[36:10] Nebo ty křivdy? Nebo cokoliv? Modlete se a udělejte něco s tím, co vám pán Bůh ukáže. A pak to zkuste číst těmi brýlemi, že se budete dívat na ten oddíl, na svoji rodinu, na manželku, na manžela, na děti, na spolupracovníky, spolužáky. A zase s modlitbou, kde to skřípe hodně. A nebo naopak, kde to je dobré. A tam za to buďte vděční. Nebojte se toho, když budete mít radost z toho, že tady toto v mojem životě Bůh udělal. Nebojte se z toho mít radost a děkujte za to Bohu. A tam, kde to skřípe, tam se za to modleme a prosme, aby nás pán Bůh měnil. My nejsme schopní takovou láskou milovat jedni druhé. Ale Bůh je láska, a on slíbil, že bude žít v našem srdci Pán Ježíš, Duch Svatý Otec. Že dokonce tu svoji lásku bude chtít vylevat a že na nás ponese tohle nádherné ovoce.

[37:16] Tak se modleme za Ducha Svatého a aby jsme mu nedělali překážky, aby jsme ho měli rádi. Měli rádi Pána Ježíše a ta jeho láska z těch našich prázdných rukou se mohla přelívat potom z nás na druhé. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20260510/bozi-laska-agape · Last updated: 2026-10-15