# O víře - víra - nutnost na cestě s Bohem

> Sermon from 11 October 2026, Žd 11:6 , 2 Kor 5:7 , Př 3:5-7 , Ř 1:17 , Ef 2:8 , Ef 3:20–21 , Mk 11:22; Mk 6:1–6 Nedostatek víry, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 11 October 2026
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Žd 11:6 , 2 Kor 5:7 , Př 3:5-7 , Ř 1:17 , Ef 2:8 , Ef 3:20–21 , Mk 11:22; Mk 6:1–6 Nedostatek víry
- **Duration:** 30:46
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-10-11-o-vire-vira-nutnost-na-ceste-s-bohem-mvb4h5wr.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-10-11-o-vire-vira-nutnost-na-ceste-s-bohem-mvb4h5wr.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Poukují vám, bratři a sestry, taky já vás srdečně zdravím, jsem rád, že se můžeme vidět a dnešní téma tak je o víře. Mluvíme, ten celek náš tématický je na cestě, na cestě s Ježíšem. Pán Ježíš nás povolal, aby jsme ho následovali a na té cestě máme základní postavení nebo poslání a to, aby jsme tady byli k boží slávě. Aby vším, co jsme, co máme, co děláme, jsme ukazovali na něj a to znamená, aby jsme byli i svědectvím o něm, to jsme mluvili minule. A taky další podkapitola toho tématu, o které bychom chtěli společně dáli pán Bůh uvažovat se týká charakteru těch poutníků, těch, kteří jsou na cestě za pánem Ježíšem. A jsou také několik takových nejzákladnějších věcí, které charakterizují ty, kteří v Ježíše věří a kteří ho následují.

[1:09] A bychom mohli mluvit o hodně věcech, ale vybereme jenom některé. Tím prvním je víra. Víra, pak je láska, láska k Bohu a k lidem a posvěcení. Takže to jsou teď také tři věci, které jsou před námi postupně. A dneska tedy budeme mluvit o víře. A víra je naprosto nutná k životu s Bohem v tom následování. Pokud jste chodili někam do nějakého kroužku, nebo i do scoutu, nebo možná, že i v Pioníru se takové hry hrály dřív, tak znáte hry na důvěru, na posílení důvěry. Tak to by nám tady Tomáš netka z Fleku řekl několik. A mi se líbila taková ta, jak za váma někdo stojí, vy nevíte, kdo tam je a teďka máte prostě padnout dozadu a doufat, že vás chytí do rukou.

[2:16] A taková zvlášť výživná je taková, když stojí dvě řady, proti sobě mají ruce a teď člověk ti musí proběhnout strašně, prostě proběhnout tou uličkou a věřit tomu, že oni ty ruce zvednou. Nebo další a další, když se zavážete oči a někdo vás má někudy provést, kde nevíte, na co šlápnete, do čeho šáhnete, nebo prostě co se vám může na té cestě stát. A musíte absolutně věřit tomu, kdo vás vede. Tak kdo jste něco podobného zažil, tak jaké jsou ty pocity u toho, u těchhle her. Nejenom když jako vedete a máte možná někdy takovou tu škodolibou myšlenku, že něco provedete tomu člověku, to ne, to nemyslím. Ale když máte ty oči zavázané a máte důvěřovat, tak jaký je to pocit? Můžeme být vydaný úplně na pospas tomu, koho nevidíte.

[3:24] A to je něco, možná z toho začínáme cítit, něco o víře. Že musíme spolehat, důvěřovat, důvěřovat tomu, koho nevidíme fyzickýma očima a že se musíme odevzdat. Víra je samozřejmě široký pojem a netýká se jenom křesťanské víry. Víra je nutná pro jakýkoliv vztah, který máme, ale my chceme mluvit specificky o tom, co znamená věřit v Boha. Takže my jsme na té cestě s ním. On nás povolal. Když nás zavolal, pojď za mnou, tak ale očekává, že mu budeme na té cestě věřit. Takže to je specifikum té křesťanské víry a ta víra je nezbytná pro vztah s Bohem. Židům, jedenáctá kapitola, šestý verž, tam říká o Enochovi, a to si můžeme přečíst, Židům, jedenáctá kapitola, šestý verž.

[4:43] Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh je a že se odměňuje těm, kteří ho hledají. Takže bychom viděli několik věcí o tom, že ta víra je nutná a že ji Pán Bůh hledá. A poštol Pavel říká ve 2. Korinským 5.7, že když vírou chodíme, nespoleháme se na to, co vidíme svýma očima, ale chodíme vírou. A ta je hned ta spojitost s tou naší cestou. Takže život v tom biblickém slova smyslu je cesta. A když žijeme, tak Bible používá termín, že chodíme. A jak žijeme, takže chodíme přece vírou, říká Pavel, ne tím, co vidíme. Bůh hledá víru u svých dětí, je nádherná píseň stará. A na rozumnost svou se nespolehý.

[5:43] Na všech cestách svých snaž se ji poznávat, on zpravovat ti bude z tesky tvé. Takže, a to je přísloví, třetí kapitola, pátý, šestý verž. Duvěřuj hospodinu celým svým srdcem. Nespolehaj jenom na svoji rozumnost, ale spolehej na ní. Ježíš vyzývá v Markově 11.22. Mějte víru v Boha. A to říká účetníkům. Mějte víru v Boha. Lukáš 18. kapitola, tam pán Ježíš, když mluví podobenství o vdově a soudci nespravedlivém, který nakonec té vdově vyhoví, protože za ním tak chodí dlouho, až mě umoří, tak ji vyhovím. A páne říká, což teprve Bůh, on není ten nespravedlivý soudca, ale on vás má rád. nevyslyší vaše modlitby a pak ale připojuje větu, ale nalezne syn člověka víru, až se vrátí.

[6:44] Takže to je něco, co hledá, co Bůh hledá, co Ježíš hledá. A Římanom 1. kapitola, Efeskim 2. kapitola, je, že vírou jsme spasení. Takže jenom několik věcí, jak jsme viděli z Bible, že ta víra pro naši cestu a život s Bohem, vztah s Bohem je naprosto nutná. A když bychom si přečetli v Markovi Evangeliu 6. kapitolu, od 1. do 6. verše, tak tam je událost, kdy je pán Ježíš v Nazaretě, ve svém městě, a lidé mu tam nevěří. Dokaž, ukáž, co jsi dělal tam v těch jiných městech, ukáž i doma. A pán Ježíš jim říká, prorok není bezecti, leda u svých příbuzných a ve svém domě. A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je, a podivil se jejich nevěře.

[7:50] Takže i to, jakým způsobem Bůh koná, a ten rozsah toho díla jeho přižáda víru. A podivil se jejich nevěře. Takže vírá jako nutnost. Několik věcí o tom, co to je víra. Tak úplně jednoduchá definice je, že víra je spolehnutí se. Je to spolehnutí se na Boha a na jeho slovo. Víra, říkal jeden kazatel, znamená pokládat Boha za věrného a mocného udělat to, co slíbil. A to je víra Abrahama. Když čteme o jeho životě ve starém zákoně a pak, jak je to hodnocené v novém zákoně, tak přes všech... ty výkyvy v jeho životě, které měl, a různou nedůvěru a nedověru, tak přesto ten jeho život je charakterizovaný, že znovu a znovu důvěřoval Bohu.

[8:56] A ve čtvrté kapitole Římanům, od osmnáctého verše, tam je řečeno. On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo. Tím se stal otcem mnohých národů, podle slova, tak četné bude tvoje potomstvo. Neochabl ve víře, i když pomyslel na své již neplodné tělo. Vždyť mu bylo asi sto let. I na to, že Sára již nemůže mít dítě. Nepropadl pochybnosti o božím zaslíbení, že bude mít syna, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit to, co zaslíbil. A to je víra. Počítat s tím, že Bůh může. A také bychom mohli říct, že víra znamená potom odhlédnout od sebe a hledět na Boha, na toho, který řekl to svoje zaslíbení.

[9:59] Takže víra je vždycky založená na tom, jaký Bůh je. To znamená, že velmi záleží na tom, jak Boha známe, jakého ho vidíme, už potom v našem křesťanském životě, ta víra s Bohem. Protože je rozdíl, jestli vnímáme to, že Bůh je dobrý, ale není mocný. A nebo jestli je mocný, ale mám pochybnosti o tom, tím, že je dobrý. A to jsou dva příklady, které jsme citovali nám na semináři a dodneska to ve mně utkvělo. A jsou dva příklady v Biblii. Možná, že už jsem to tady zmiňoval. Je malomocný člověk, který přijde k Ježíši a říká mu, chceš-li, můžeš mě očistit. On si byl jistý tím, že Ježíš může, ale nebyl si jistý tím, jestli Ježíš chce.

[11:04] Jestli je dobrý. Jestli je milosrdný. A Ježíš říká, já chci. Buď čist. Protože Ježíš je dobrý. A milosrdný. A pak je ten otec toho posedlého chlapce, ze kterého účetníci nemohli vyhnat zlého ducha, a potom přichází Ježíš z té hory proměnění a ten otec říká, můžeš-li, vyžeň. On i ví, že Ježíš je dobrý a že by to rád udělal, ale říká, jestli můžeš. A pan Ježíš samozřejmě toho zlého ducha vyhnal a osvobodil toho syna a navrátil ho zdravého jeho otci. Takže jak vnímám Boha, na tom velmi záleží v našem vztahu a záleží na tom, jestli mu budu důvěřovat. Cítím vůči Bohu nějakou křivdu, nebo to, že tu moc takovou nemá.

[12:05] Možná pro někoho jiného jo, ale pro mě v mém životě to asi nemůže být pravda. Jakého vidím Boha, tak tak budu prožívat tu důvěru, ten vztah, který mám s ním. Jak jsem říkal, že víra je založená na Božím slově, na tom, co Bůh řekl. A to je spolehlivé. Tomu se dá věřit. A je to jeho slovo, které je zapsané v Biblii, ale někdy je to i to osobní Boží slovo pro nás osobně, do naší situace. A pokud víme, že k nám Bůh promluvil a není to v protikladu s Božím charakterem a s tím, co je napsané v Biblii, tak pak se na to můžu postavit, že když to Bůh řekl, tak to tak bude. A zase bych chtěl uvést příklad třeba Eliáše. Eliáše.

[13:06] V Jakubovi čteme v páté kapitole, že se máme modlit s vírou i za nemocné. A potom je tam jako příkladan Eliáš. Když se modlil, říká Eliáš, byl člověk jako my. Nebylo to nic výjimečného, nebyl nikdo výjimečný, byl člověk. Ale když se modlil, nepršelo v zemi po tři roky. A když se zase modlil, tak Bůh dal dešť. Ale bylo to proto, že se Eliáš modlil. Když čteme ten příběh ve starém zákoně v první královské 17. a 18. kapitole, tak on má od Boha slovo. Dík Achabovi. Na začátku a potom, když potom nepršelo, ty tři roky, a Bůh mu řekl, nebude pršet. A běž, ukryj se u toho potoku a tam tě budu zaopatřovat potravu. A pak mu říká, běž do Sarebty a tam se o tebe postanám skrze vdou. A pak, když Bůh chce dát zemi dešť, tak říká, jdi za Achabem, protože chci dát zemi dešť.

[14:13] A Eliáš jde a je tam ten zápas těch bálových proroků na Karmelu. A potom zápase se jde Eliáš modlit nahoru, aby Bůh dal dešť. Takže to nebyl, to, co se stalo, ten zázrak, nebyl výsledkem jeho horlivé modlitby, ale jeho modlitby na základě Božího slibu, na základě Božího slova. A když měl to slovo od Boha, tak samozřejmě potom byla důležitá ta modlitba a to, že on tomu důvěřoval. Ale bylo to na základě toho Božího slova. A proto je důležité vědět, a nebo ještě, potom ještě udám jeden příklad, ale právě proto je důležité vědět, že biblická víra není sugestce. Není to projekce, že si něco představím, čemu bych velmi rád věřil, aby bylo, a pak tomu tak věřím, až se to stane. To není biblická víra.

[15:13] To je úplně naopak. Na začátku je něco, co Bůh řekne, co zaslíbí, a pak my tomu můžeme věřit. Na začátku nejsme my, ale na začátku je Bůh. A to, že víra je spolehnutí se na to jeho slovo a že se pak něco děje, je nádherně vidět třeba v příkladu v Lukášově evangeliu apostola Petra. Když na začátku ještě nebyl učedníkem a Ježíš ho povolává, tak Ježíš káže z jeho loďky. A předtím je tam napsáno, že celou noc se namáhali a nic nechytili. Zkušení rybáři věděli o rybách a o tom Genezareckém jezre asi všechno. A pak jim Ježíš řekne ten, který byl tesář, úplně od fachu mimo, jim řekne, zajďte na hlubinu a tam najdete ryby. A oni mu říkají, na hlubinu, teď ve dne, pane, celou noc jsme se namáhali. A pak řekne Petr, ale na tvoje slovo spustím sítě.

[16:16] Na tvoje slovo. A když to Ježíš řekl, tak potom nemohli dvě lodi uvést tolik ryb, kolik chytili. Takže víra se opírá o to, jaký je Bůh a o to, co řekl. A krásná definice vír je potom ještě Židům, jedenáctá kapitola, první verž. A to si můžete potom dostudovat doma. Takže jenom ještě, co víra obsahuje. Už jenom zopakuju, protože už v těch myšlenkách to bylo. Víra obsahuje poznání. Víra není proti poznání. Někdy je víra nad naše poznání, ale neneguje naše poznání. Protože skutečně křesťanská víra není prostě věř si, čemu chceš, ono to stejně není pravda. A můžeš si věřit, čemu chceš, proto stejně není pravda.

[17:17] Biblická víra je, je poznání, zahrnuje poznání. Je tam důležitá informace, aby jsme věděli, komu věříme, čemu věříme. K tomu věříme a proč věříme? A když nás Bůh někdy vyzývá k té víře nad naše poznání, že úplně nevíme, kam jdeme, tak ale je tam to osobní poznání Boha. Že vím, že Bůh je dobrý a že On mi neřekne nic, co mi ublíží. A na základě toho poznání pak můžu jednat ve víře. A tam je příkladem Abraham zase, kdy na začátku je o něm napsané, že když ho Bůh povolal z toho kaldejského uru, tak je tam v židům napsané a Abraham nevěděl, kam jde. Ale spolehal na toho, kdo mu dal zaslíbeň, opíral se o hospodina a Bůh se prokázal jako věrný, protože ho vedl.

[18:20] Takže naše víra má racionální složku. A víra je vztah. Je to osobní vztah s Bohem. A tam je to zase něco víc, než jenom racionální poznání, protože právě je tam ta složka toho osobního vztahu s Bohem. Není to jenom přitakání něčemu, co je pravda. Je to to, že znám toho, kdo ty věci říká. Se znám Boha. A to je zázrak, který se nedá vysvětlit nebo předat slovy, to je něco, co člověk musí prožít, ale co Bůh dává prožít. Víra je vztah. Víra je odevzdanost, jak jsem to říkal na začátku, že to potřebujeme odevzdat. Víra nás vede do toho vztahu, do toho, že se prostě vydám Bohu a důvěřuji mu, prostě, že mě povede, že je dobrý, že mě má rád, že mi neublíží. Že to, co pro mě chce v životě, tak je jenom dobré.

[19:24] A když jsou věci těžké, tak můžu důvěřovat tomu, že s těmi těžkými věcmi Bůh má svůj plán v mém životě nebo v životech druhých lidí. Takže víra je odevzdanost a je to odevzdanost lásky. Takže víra má co dočinění s láskou. Už jsme tady jednou mluvili o tom zase z jiného úhlu, jaké jsou ty druhy víry, o kterých mluví se v Bibli. A ta jedna víra, o které se mluví v Bibli, je tomu říká v Jakubově ve druhé kapitole, že to je mrtvá víra. A to je právě jenom to intelektuální přesvědčení k nějaké duchovní realitě, ale bez toho aniž by to změnilo můj život. Bez poslušnosti. Jakub tam říká, ty věříš? I dňábel věří, protože on Boha vidí, on věří. Ale k čemu mu to je? Když podle toho nejedná. Takže víra musí mít skutky, aby nebyla mrtvou vírou.

[20:26] Musí tam být ta odevzdanost, ta poslušnost víry. Pak je spasitelná víra, která je úplně na začátku, která má tu informaci toho, kým byl Ježíš, kdo to byl, a pak tam nastupuje ta práce Ducha Svatého, který najednou nám to... A to je ale o mně. Že já mám hřích, já potřebuji odpuštění. A Ježíš zemřel i za moje hříchy. A teď se do toho můžu položit. Spolehnout se na to, že to, co Ježíš udělal na kříži, že to stačí na odpuštění. Že proto nemusím udělat nic jiného, nemusím se snažit Bohu zalíbit, protože to nedokážu. Nemůžu udělat dost dobrých skutků na to, aby mě Bůh přijal, ale můžu přijmout ten dobrý skutek, který udělal Ježíš, a to je, že obětoval svůj život za mě. A ta důvěra, to spolehnutí se, to odevzdání své pánu Ježíši, to je ta spasitelná víra.

[21:30] O tom je víra jako ovoce božího ducha v Galackým páté kapitole. A to je taková víra, která je jistotou o tom, právě co jsme říkali, že Bůh je dobrý, že se o mě postará, že má moji budoucnost ve svých rukou, ať se děje, co se děje. I když nerozumím tomu, co prožívám, tak se můžu spolehnout. A to je ovoce, které roste. Které není hned velmi velké, ale které roste v našich životech a rozvíjí se častokrát ve zkouškách. Takže to je ovoce, to spolehnutí se. A pak je dar víry, dar Božího ducha. A to je taková zvláštní dar, kdy Bůh člověku dá víru, která právě působí nějaký zázrak. A to souvisí právě s tím, o čem jsme mluvili ještě předtím, že to je právě to spolehnutí se na to Boží slovo.

[22:31] A to souvisí s tím osobním zjevením, že Bůh dá člověku poznat, co chce udělat, ať už je to v jeho životě, nebo v životě druhého člověka, nebo v životě zboru, nebo církve, Bůh promluví a dá víru někomu, že se to stane. A ten člověk to může komunikovat s druhými, může se modlit, může to vyznávat a spolehat na to, že Bůh to chce udělat. A tam je důležité vidět, že tenhle dar víry, když ne každý ho má, nebo ne každý ho třeba má vždycky, nebo v různé míře ho může mít, a není hříchem takovouto víru nemít. Protože to není spasitelná víra. Ani to není to ovoce. Je to zvláštní dar Božího ducha. A tak někdy to může být problém u křesťanů, nevím, jestli jste s tím setkali, když jsi nebyl uzdravený, protože jsi neměl dost víry.

[23:33] A proto, že nemáš dost víry, tak jak je to s tvým spasením? Nebo prožíváš neustále nějaké problémy, ty nemáš víru, protože se to nemění. Samozřejmě, když to není nějaký hřích v životě. A nebo potom člověk začne se modlit za někoho, ten není uzdravený, tak začne spochybňovat svoji víru. A to je katastrofální situace, protože to není pravda. Tahle víra je darem od Boha, který on může, ale nemusí dát. Takže pokud jste se tím někdy trápili, anebo jste se tím setkali u druhých lidí, nebo tak nemusíte z toho mít strach, že jste přišli o svoje spasení, když jste se za někoho modlili, nebo sami jste nebyli uzdraveni, nebo něco se nestalo. Protože to je na boží svrchovanosti, jestli on chce, aby se nějaký zázrak stal, nebo ne.

[24:36] Tak a teď, ale co je ještě velmi důležité a co možná bude znít jako protiřečení, je, že ale každá víra je dar. I ta spasitelná víra je dar. Protože my, nikdo z nás ho nemůže vypůsobit. Nikdo z nás si nemůže říct, já budu věřit. To je něco, co Bůh musí dát. Ale není naší výmluvou z lidské strany. Bůh mi nedal tenhle dar, já nemůžu věřit. Protože vždycky o dar můžeš udělat co? Můžeš poprosit. Pane Bože, já bych tak rád věřil, ale prostě mám problémy. Ať už intelektuální, nebo prostě něco mi brání věřit. Prosím tě, pomož mi, dej mi tenhle dar. A pokud to člověk myslí upřímně, tak pán Bůh se má k upřímnému.

[25:37] Upřímně. A on tyhle modlitby vyslýchal. Bůh nám chce dát. Protože Bůh je dobrý a štědry. A chce, aby jsme v něho mohli věřit. Protože chce, aby jsme byli s ním a aby jsme mohli prožívat jeho dobrotu a lásku a mít věčný život. Takže to bylo několik takových informativních věcí o víře. Aby jsme na té cestě té naší víry v Boha a mohli žít tou víře. Takže to poslední je, že bych nás chtěl povzbudit k důvěře. Když žijeme naše životy a naše každodenní situace, v tom, co ten náš život přináší denodenně, co nás někdy zaskočí, na co musíme reagovat, aby jsme byli schopni důvěřovat Pánu Bohu, že je s námi, že ví, čím procházíme a že se na něj můžeme spolehnout.

[26:44] Aby jsme mu důvěřovali ohledně těch situací, které jsou těžké v našich životech. A tak těžké, že se jedná třeba o nějakou nemoc, nebo o nemoc někoho příbuzného, nebo prostě o problémy, které jsou a zdají se nám nepřekonatelné. Aby v těch věcech jsme si vyprošovali tu víru a důvěru o to spolehnutí se na Boha. Aby jsme Bohu důvěřovali ohledně našich tělesných, duševních, i duchovních potřeb. Páne Ži říká, nedělejte si starosti o to, co budete jíst a co budete pít a co budete mít na sebe. Ne v tom smyslu, že bychom to na všechno vykašlali a nepracovali, ale prostě, aby nás to neutrápilo. Aby to nebylo to jediné, na co si soustředíme v životě. Říká, hledejte mě a já se o vás postaram. Co budete potřebovat, to budete mít. Ohledně těch našich duševních potřeb, toho, že i naše duše potřebuje nějakou potravu a naplnění.

[27:51] A on ho může naplnit. I těch našich všech duchovních potřeb, které máme. A máme službu. Potřebujeme důvěřovat Bohu v naší službě. Že nás povede, že nám bude dávat moudrost v tom, co a jak máme dělat. A máme lidi, za které se modlíme, aby mohli uvěřit, aby mohli Pána Ježíše poznat. Aby mohli být zachránění. Tam potřebujeme důvěru v Boha, že on je, on může. Samozřejmě tam je ta druhá stránka, to, že ten člověk může odmítnout ten druhý. Ale to už není naše věc. Ale potřebujeme důvěřovat Pánu Bohu, že i když se modlíme třeba už 25 let za někoho, takže Bůh může. A chtěl bych zakončit takým povzbuzujícím verši z epištoly Efeským ze třetí kapitoly, dvacátý první a dvacátý druhý verš.

[28:59] Nebo dvacátý, dvacátý první. Pavel říká o Bohu. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit nade všechno víc, než zač prosíme. A co si dovedeme představit? Jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všetka pokolení až na věky věku. Pán Bůh může. Když ho známe, aby jsme mu mohli na té naší cestě důvěřovat, protože ta důvěra je naprosto nezbytná, když ho chceme následovat. Amen. Ještě několik otázek k zamišlení nad... To můžete nechat nějak rezonovat v sobě a si modlit za to. V čem a proč je pro tebe Bohu těžké důvěřovat? Možná jsou věci, ve kterých nemáš problém Bohu důvěřovat a možná jsou věci, kde ano.

[30:01] Tak v čem a proč? Je nějaká konkrétní věc, ve které teď momentálně potřebuješ Pánu Bohu důvěřovat tím, čím procházíš? Tak to Pánu Bohu dej, řekni mu o tom a oprost ho za pomoc. Za co můžeš Pánu Bohu děkovat? V čem ti pomohl? V čem si prožil jeho věrnost a jeho dobrotu. Že když jsi se na něj spolehl, že jsi prožil, že je dobrý. Děkuji za to, Pánu Bohu. Nezapomínej na to. Zapomínej děkovat, že vděčnost je nádherná věc, kterou můžeme mít. Tak nad tím můžeme přemýšlet a modlit se za to.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20261011/o-vire-vira-nutnost-na-ceste-s-bohem · Last updated: 2026-10-16