# Nespočet důvodů k vděčnosti

> Sermon from 25 October 2026, Žalm 103:1-22, David Sláma (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 25 October 2026
- **Preacher:** David Sláma
- **Bible passage:** Žalm 103:1-22
- **Duration:** 24:53
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-10-25-nespocet-duvodu-k-vdecnosti.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-10-25-nespocet-duvodu-k-vdecnosti.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Děkuji vám, bratři a sestry, jsem rád, že tady můžeme být. A dneska je speciální den o vděčnosti, kdy máme být asi vděční neustále, tak jak to říkali Pavel, nejenom za tu jednu hodinu, taky jsem na to ráno myslel, na tu jednu hodinu navíc a máme být vděční neustále. A dneska je taky speciální den, kdy si to více, kdy jindy chceme připomenout, že můžeme být vděční. A tak bych chtěl, aby Pán Bůh nám dal vidět Jeho, protože když vidíme Jeho a jaký je, tak nemůžeme neděkovat. A je jedna píseň stará, taková z těch tlustých zpěvníků, které kdysi se zpívaly a ta píseň má slova sečti všechny dary, které Pán ti dal a v tvém srdci musí zaznět píseň chvál.

[1:16] Sečti dary. A se jiná úplně moderní chvála, nádherná, ve které se zpívá, že máme deset tisíc důvodů být Pánu Bohu vděční. Ten thousand reasons to sing. A to je obrovská síla i v téhle písni. Prostě máme tolik důvodů být Pánu Bohu vděční pro to, kým On je a jaký je a co všechno nám dává. Takže, když bychom mohli vidět jeho a i dnešní den být přemožení tím množstvím darů, které nám Pán Bůh dává. A žalmista David určitě byl třeba žalm 103. Tak ten bych chtěl teď přečíst, aby byl před našima očima. 103. žalm. Dobrořeč má duše hospodinu. Celé moje nitro jeho svatému jménu.

[2:17] Dobrořeč má duše hospodinu. Nezapomínej na žádné jeho dobrodiny. On ti odpouští všechny nepravosti. Ze všech nemocí tě uzdravuje. Vykupuje ze skázy tvůj život. Věnčí tě svým milostrdenstvím a slitováním. Po celý tvůj věk tě sytí dobrem. Tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným. Dal poznat svoje cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. Hospodin je slitovný a milostivý. Zhovývavý, nejvíc milostrdný. Nepovede pořád spory. Nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů. Neodplácí nám podle našich nepravostí. Jako vysoko je nad zemí nebe, tak mohutně se klene jeho milostrdenství nad těmi, kdo se ho bojí.

[3:19] A jako je vzdálen východ od západů, tak on od nás vzdaluje nevěrnosti. A jako se otec slitovává nad svými dětmi, tak se hospodin slitovává nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jenom stvoření. Pamatuje, že jsme prach. Člověk jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jako polník vítí. Sotva hované vítr už tu není. Už se neobjeví na svém místě. Avšak milostrdenství hospodinovo je od věku na věky s těmi, kteří se ho bojí. A jeho spravedlnost i se syny synů. S těmi, kteří dodržují jeho smlouvu. Kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je. Hospodin si postavil trůn na nebesích. Všemu vládne svoji královskou moci. Dobrořečte hospodinu, jeho anděle.

[4:20] Vysilni Vysilni Bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušní jeho slova. Dobrořečte hospodinu všechny jeho zástupy. Vy, kdož jste v jeho službách a plníte jeho vůli. Dobrořečte hospodinu všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč moje duše, hospodinu. Tak je to výzva. Jak jsme tady slyšeli, už je jedna výzva, výzva chválit. A ta výzva přichází k tomu, že si ji David dává sám sobě. Není to jenom nějaké předsevzetí, ale je to promluva ke svojí vlastní duši. Aby dobrořečela hospodinu. A nevíme, co ho k tomu pohnulo, jestli to, že si najednou uvědomil, že má být za co vděčný a není, a tudíž se obrací nějak na to svoje nitro a říká, hej, ty duše, duša mojo.

[5:30] Prostě chvál hospodina, protože máš za co. Mluví k sobě. A my někdy potřebujeme mluvit k sobě, protože je to potřeba. A někdy jsme trošku líní, někdy se nám nechce, někdy jsme tak zaujatí. Problémy, které jsou v našem životě, anebo v životech našich blízkých. Nebo tak jsme zahlceni povinnostmi, které máme, a vidíme toho tolik negativního okolo sebe, že se potřebujeme zastavit, aby nás to nepřeválcovalo. A potřebujeme si říct, tak teď se stíž moje duše. Stíž se, podívej se na hospodina. A chvál ho, protože on je toho hoden. A pán Bůh, když ho chválíme, tak se děje několik věcí.

[6:34] A uznáváme Boží dobrotu a Boží milost. A začínáme ji vidět. Protože dokud nezačneme děkovat, tak častokrát nevidíme Boží milost. Ale když začneme děkovat, tak najednou začneme vidět. Otevřou se nám oči. A začnou se nám otevírat oči, že vidíme Boží milost a dobrotu a spravedlnost. A hodně o tom je tenhle žalm. Boží dobrota, Boží milost a Boží spravedlnost. To, jaký Bůh je. Takže ji začínáme vidět. Když ho chválíme, tak je Bůh oslaven, protože on je toho hoden. A zároveň to pomáhá naší víře. Protože najednou právě tím, že se nám začínají otevírat oči, tak vidíme, tady to mi Bůh dal. Tady se mě zastal. Toho jsem si nevšiml, ale v tom byl Bůh. Tady mi pomohl. A najednou je Bůh veliký v našich očích.

[7:35] A my můžeme si říct, ale tak když se Bůh postaral tady, tak se nepostará teď. A tak ta vděčnost nám otevírá oči a pomáhá naší víře. Že Bůh je dobrý, že je s námi a že se postará. A potom to ještě rozmnožuje radost. Vděčnost rozmnožuje radost. A to je nádherná věc. Kdo nechce být radostným člověkem? Kdo nechce v svém životě se radovat? A pokud se chceš radovat, tak potřebuješ děkovat. Být vděčný, Pánu Bohu. Protože to nebudeš tomu zastavit potom někdy. A ta výzva Davida je k jeho srdci, k jeho nitru. To znamená a říká všechno, co je ve mně, ať chválí hospodina. Duše moje, moje srdce. Všechno, co je ve mně, celé moje nitro. Takže on nechce, aby to byla záležitost nějaká taková formální.

[8:38] Tak, Pane Bože, dneska ti děkuju, protože vím, možná tak to tak někdy začne, protože vím, že to je dobré, tak to začne. a ono se to nastartuje, ale on nechce, aby to bylo něco formálního, chce, aby to tryskalo z jeho nitra, aby to bylo upřímné a opravdové, protože to je něco, co potom je ten vztah s Bohem, který Bůh chce. Takže můžeme takhle promluvat ke svojí duši, ke svému nitru a můžeme se za to třeba modlit, pane Bože, je to těžké těch chválit, teď to nevidím, dej mi to vidět, dej mi vidět tebe a pomož, ať to jde se srdce, ať je to upřímné, ať je to něco, co tryská z hlouby mé duše. A potom tam vyjmenovává v celém tom žalmu ty důvody, těch desetitisíce důvodů, které máme, k chvále, sčítá ty dary. To, co může vidět.

[9:38] A on si všímá možná také dvě poloviny, které tam jsou, všímá si hodně toho, co Bůh nějak dělá v jeho vlastním životě. A tam bychom několik těch věcí mohli dát pod taký nadpis záchrana. A v té záchraně odpuštění hříchů. A to je na prvním místě, kterého si všímá. On ti odpouští všechny tvoje nepravosti. A že David měl za co děkovat, protože to byl vrah, smělník, zabiják a kdo ví, co všechno, ještě nebyl. Pokrytec se přetvařoval někdy. Ale Bůh mu odpustil. A on si to uvědomuje a říká, pane Bože, děkuju. To je první věc, za kterou děkuje. Děkuju za to, že ty si mi odpustil. Za to, že už to nemáš proti mně. Že si mě dokonale očistil. Že si mě změnil.

[10:38] Že si mi dal nové srdce. Že už takový nemusím být. A nechci být. První a nejdůležitější věc v našem životě je odpuštění. A kolik toho mě, pán Bůh, kolik toho tobě odpustil. A to není v tom, aby jsme se teď byčovali v tom, jak jsme špatní. Ale v tom, aby jsme viděli, jak je Bůh dobrý. A jak jsme viděli jeho milosrdenství, jeho lásku. Jeho dobrotu, jeho záchranu. Že nás zachránil z našeho hříchu. Že nás obnovuje. Obnovuje náš vztah s ním. A to je ta nejzákladnější věc, protože díky tomu potom můžeme přijmout všechna ostatní dobrodění. Pokud nemáme odpuštění, tak nemůžeme od Boha přijmout nic jiného. Na prvním místě on řeší ten nejzákladnější vztah a nejzákladnější věc v našem životě. A je tam to nádherné slovo, on ti odpouští všechny tvoje nepravosti.

[11:41] Všechny. Ta záchrana je z nemocí. Uzdravení. Ze všech nemocí tě uzdravuje. Zase tam je to slovo ze všech. A teď, nevím, u těch hříchů to ještě tak dokážeme přijmout. Ale nevím, jestli vás to neprovokuje. Trošku to slovo ze všech nemocí tě uzdravuje. Když mě ještě dneska ráno bolela hlava. A když možná tebe ještě ráno bolely záda, když jsi vstál, nebo noha, nebo prostě něco. Ze všech nemocí, pane Bože, mě uzdravuješ. Ale skutečně, pán Bůh uzdravuje a zachraňuje. Z kolika nemocí už tě pán Bůh uzdravil a mě uzdravil. A můžeme vidět jeho jako toho největšího lékaře. A že to nejsou jenom ty nemoci našeho těla. Že to jsou nemocí naší duše. Nemocí našeho srdce.

[12:43] Nemocí našich emocí a vztahů. které pán Bůh uzdravuje a léčí a dotýká se. A ani nevíme, z kolika nemocí nás zachránil. Že ani nepřišli. Že okolo nás byl jako val. Že když jsme mohli být nemocní, tak jsme nemuseli být nemocní. A když... už Bůh dopustil nemoc, tak to mělo svůj význam. A něčemu jsme se mohli naučit. A jsme tady, žijete. To znamená, že tě Bůh z toho zachránil. Že jsi nezemřel. Pán Bůh zachrání a uzdravuje. To uzdravení není vždycky podle našich představ. A když jí dá nemoc, tak vždycky dá sílu k tomu jí vydržet a překonat. I když je to těžké. Takže Bůh nás zachránuje a uzdravuje.

[13:46] Provází nás a i v těch těžkých chvílích a nemocích je s námi. A my si to potřebujeme připomenout. Ano, děkuju ti za to, že ty mě uzdravuješ. Že ty jsi se mnou, že ty jsi můj lékař. Vykupuje ze skázy můj život. A to je to, o čem jsem mluvil. Že ani někdy nevíme, z čeho všeho nás Bůh zachránil, co nedopadlo na náš život. Že jsme mohli skončit daleko hůř nebo vůbec v něčem strašném. A Bůh nás z toho vykoupil. Zachránil. Častokrát nás zachrání od špatných přátel, od špatných rozhodnutí, od hříchů. Protože Bůh je tak dobrý, že nás drží ve svojí ruce a chrání nás. A když si někdy říkáme, Bože, kde jsi byl, tak on říká, já jsem tam byl. Já jsem tam byl s tebou právě v tom, když to bylo těžké, tak jsem byl.

[14:46] Byl jsem tam, držel jsem tě za ruku, abys to mohl zvládnout, abys to mohl přežít. A na to se můžeme spolehnout. Takže to je záchrana. A pak další balík věcí, obdarování. Čím vším nás obdarovává? Milosrdenství a slitování. Je to jako ozdoba. Věnší tě svým milosrdenstvím a slitováním. je, Bůh tě miluje a ozdobuje tě. Chce, aby jsi byl krásný. A to, čím věnší tvůj život, čím ho ozdobuje jeho milost a milosrdenství, jeho slitování, jeho dobrota. Každý náš dech, každý náš krok, všechno, co máme, všechno, co umíme, je z jeho ruky. A pak znovu tam opakuje a nenakládá s námi podle našich nepravostí, protože kdyby nakládal, tak už tady nikdo z nás není.

[15:46] A pamatuju si taková odbočka na jednu evangelizaci, kdy tam ten evangelista říkal, že někdy lidi říkají, kdyby Bůh byl a byl by spravedlivý, tak by nedopustil aby. Jenomže si neuvědomujeme, že stojíme v té řadě těch nespravedlivých lidí a chceme, aby ten blesk té boží spravedlnosti zasáhl toho souseda a toho souseda, ale ne mě. A kdyby Bůh začal uplatňovat svoji spravedlnost, tak by tady nikdo nebyl. Ale Bůh je milostivý a ještě schovívá. Nenakládá s námi podle našich nepravostí. Díky mu za to, že je strpělivý, schovívavý, dlouho schovívající, milosrdný a milostivý. A pak děkuje za tu dobrotu. Říká, celý tvůj život tě sytí dobrem. Bůh nám nedává nic zlého.

[16:46] A jestli dopustí něco zlého, jak jsem říkal, tak nám dá sílu tím projít. Na to se potřebujeme spolehnout. Ale to, co Bůh dává, je dobré. A někdy nám dává ty zatěškávací věci, aby nám pomohl, nebo zocelil, nebo osvobodil, nebo tomu nikdy prostě nerozumíme, ale jenom víme, že on je s námi. A že třeba jednou to budeme vědět, proč to bylo. Ale děkuji za jeho dobrotu. Tvoje mládí se obnovuje jako mládí orla. A nová svěžest, nová naděje, nová síla, nová odvaha. Y. Ti bude hodně roků třeba vnitřně. Tě Bůh neustále může obnovovat. Říká to Apoštol Pavel, že navenek hyneme, protože prostě žijeme v tomhle těle, navenek hyneme, ale vnitřně se den ze dne obnovujeme.

[17:49] A někdy to můžete vidět ty mladíky, kteří jsou starci a potom ty staré lidi, kteří jsou jako mladíci. Jedním z nich byla moje babička, která už je upána. A mládežníci, kteří ji znali, tak ji říkali roková babička. Ona měla strašně ráda moderní hudbu a všechno to, co bylo dobré. A ty mladí byly rádi okolodní, prostě byla mladá duchem. Takže se můžeme, pán Bůh nám dává tu obnovu, tu vnitřní krásnou sílu. A to David zakoušel na sobě, na tom svojem životě. A to vidí a za to děkuje. A pak se rozhlédne po lidech okolo sebe a po tom, co Bůh dělá ve druhých lidech, nebo vůbec v jeho okolí. A vidí to boží jednání, že se nedotýká jenom toho jeho života. Ale je vděčný za to, co Bůh dělá tam v tom, tam v tom, tady, tady v historii, co udělal.

[18:52] A vidí boží dobrotu a děkuje za ní. Takže ta naše chvála může vyplývat a to je to, co potřebujeme vidět, aby jsme neviděli jenom sebe a svůj život, ale aby nám Bůh otevřel oči v tom, co dělá jinde. V jiných zborech, v jiných denominacích třeba. Protože to, co Bůh třeba dělá jinde, jsou velké věci a my za ně můžeme být vděční. Takže tam je boží zjevení. Ještě předtím tam to osobní bylo, že to, co dělá u jiných, že Bůh se zastává, zjednává právo utlačovaným. A zase, ne všechny lidi Bůh vysvobodí. A nerozumíme tomu, proč je to někdy tak v jeho vůli. Ale dává sílu a zjednává právo utlačovaným. My to jeden příklad možná za všechny, pokud jste zaregistrovali v nedávné minulosti, Petra Jaška, který byl pracovníkem hlasu mučedníků a pracoval v Soudánu a zavřeli ho do vězení.

[20:06] A prošel si s strašnými věcmi v tom vězení. Ale církev se za něj modlila, aby Bůh, protože by ho čekala smrt, protože prostě byl křesťan. A Bůh vyslyšel a zjednal právo. A tenhle bratr mohl být propuštěný z toho vězení, mohl se vrátit zpátky a může vydávat svědectví. I o tom, co Bůh pro něj dělal tam, když v tom vězení byl, a co pro něj udělal, když ho osvobodil. A Bůh se zastává. Boží zjevení. Chválí Boha za to, že se dal poznat Mojžíšovi. Kdyby se Bůh nezjevil, tak bychom ho nemohli poznat. A nemohli bychom být zachráněni. Ale Bůh je tak dobrý, že se nám dal poznat. Že nám dal Bibli. A když vidíme jeho jednání v Bibli, a když vidíme jeho jednání v Bibli v Izraeli a v Božím lidu a v církvi, to je první církvi, a i dnes v církvi, jak se Bůh zjevuje, tak ho za to můžeme chválit a můžeme to jeho jednání vidět.

[21:15] A Bůh je dobrý. On přichází k tobě, mluví k tobě a chce se ti dát poznat a dává se poznat. A potom je tam znova to milosedenství. Bůh je, to je taky refren toho žalmu, Bůh je slitovný, milostivý, schovývavý, nejvíc milosedný. A to můžeme vidět v tom putování Izraele po poušti, v životě Izraele a v zaslíbené zemi, v životě církve, jaký Bůh je a jak je dobrý. Kolikrát oni byli Bohu neposlušní, ale Bůh je nesl. A potom zase Ta úžasná věc o Bohu nepovede spory věčně, nebude se věčně hněvat. Nejedná s námi podle našich nepravostí, odpouští nám a znovu jeho milosredenství se klene nad námi, tak jako je vysoko nad námi nebe. Tak obrovské je, že z něj nemůžeme uniknout, nemůže se vyčerpat.

[22:16] Je obrovské. Vzdaluje od nás naše hříchy, jako je východ od západu. Není větší vzdálenosti na světě, než je východ od západu. Prostě tak daleko od nás vzdaluje naše hříchy. To je minulost, to je tvoje minulost, je pryč. Už se tím nemusíš trápit, já jsem to odpustil. A pokud tě to někdy dohání, tak se k tomu můžeš vrátit a říct, Bůh to vzdálel ode mě. To už není moje, to nesl Ježíš, já už to nemusím nést. A potom tam, nejenom, že to je ten příklad z přírody, ze země, pisu, ale i z domova. Jako tatínek, jako otec, který miluje svoje dítě. Takový je Bůh. Pokud jsi neměl dobrého tátu, tak Bůh je tvůj dobrý otec. A možná máš tu představu o tom, jaké by to mělo být, nebo jaké by to bylo, kdyby tvůj tatínek byl dobrý.

[23:20] Nebo pokud jsi měl dobrého tatínka, tak to víš aspoň z části. A Bůh je tvůj dobrý tatínek. A On tě má rád. A tak, jako ten tatínek mu jde od toho syna, nebo od tu dceru. Aby se něco naučil, aby povyrostla. A když prostě něco dokáže, tak je hrdý. Když už to neřekne, tak aspoň v srdci je hrdý na to dítě. Tak Bůh o to víc. Jako se otec slitovává nad svými dětmi, tak se Bůh slitovává nad těmi, kdo se ho bojí. On je tvůj tatínek, On je tvůj otec. Jistota, pevnost. Blízkost. Dobrota. A potom, zase na konci toho žálmu vidí tu boží vznešenost na nádheru. Bůh všemu vládne. Má trůn. A tak končí výzvou. Tak, jako začal ten žálm tou výzvou, tak končí výzvou.

[24:21] A chvalte ho. Chvalte hospodina všichni jeho andělé. Všichni jeho zástupy. Všichni, kdo mu sloužíte. Všechna jeho díla. Všude, všichni. Chvalte Boha. Protože Bůh je úžasný. Bůh si to zaslouží. Bůh je dobrý. Podívejte se na něj. To je On. Chvalte Ho. A nakonec se znovu obrací k té svojí duši. Když všichni, tak já. Moje duše, dobrořeď hospodinu.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20261025/nespocet-duvodu-k-vdecnosti · Last updated: 2026-10-25