# Jak jednat s lidmi uvnitř církve

> Kázání ze dne 10. 5. 2020, 1.Timoteovi 5:1-16, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 10. 5. 2020
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** 1.Timoteovi 5:1-16
- **Délka:** 22:27
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-05-10-Jak-jednat-s-lidmi-uvnitr-cirkve-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-05-10-Jak-jednat-s-lidmi-uvnitr-cirkve-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Už jsme dnes děkovali za naše maminky a je to krásné, že zrovna na dnešní den vychází text, který máme před sebou z 1. Timoteovi z 5. kapitoli od 1. do 16. verše, kde se také mluví o matkách. Je to hodně o ženách, pro ženy, ale také pro celou církev. A nejenom pro ženy, pro maminky, je tam zahrnuto vlastně veškeré vztahy, které existují. A poštěl Pavel tam dává Timoteovi takové rady, které vlastně jsou potřebné ve všech vztazích, jak przy uvidíme. Pojďme se stišit k modlitbám. Pane Ježíši Kriste, my ti děkujeme za to, že tě smíme chválit, že ti smíme děkovat dnes zvlášť za naše maminky. A děkujeme ti, pane, za tvé slovo. Za to, že z něho smíme čerpat, že to je pro nás inspirací pro život, moudrostí, světlem pro naši stezku.

[1:04] Děkujeme ti za to, že z něho smíme čerpat jak po vzbuzení, tak i napomenutí. A prosíme tě, aby tomu nebylo jinak dnešní den. Těšíme se na to, co nám chceš říct. Amen. Možná znáte to přísloví, které běželo za komunismu, kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu. Já jsem si na něho vzpomněl, když jsem četl možná ten nejznámější verž z dnešního čteného textu, textu, který ještě budeme číst. Ten zní takto, kdo se nestará o své blízké, a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící, nebo pohan. Budeme mít dnes takové tři okruhy v tomto textu. To první, to se týká toho, jak se k sobě máme chovat. Další, jak pečovat o vdovy. A potom, jak se starat o jejich službu v církvi. Podívejme se na dnešní text, budu číst podle ekumenického překladu.

[2:09] První Timoteovi, pátá kapitola, prvních šestnáct veršů. Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí. Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti, ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu. Vdova, která je opravdu osamělá, doufá v Boha a poddává se vytrvalé prozbám a modlitbám ve dne i v noci. Ta, která myslí jen na zábavu, je mrtvá, i když žije. To jim zdůraznuj. Ať se jim nedá nic vytknout. Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.

[3:12] Mezi zapsané vdovy smí být přijata žena nejmladší než 60 let. Jen jednou vdaná známá dobrými skutky. Jestliže vychovala děti, prokazovala věřícím pohostinost a umývala jim nohy, pomáhala nešťastným a osvědčila se v každém dobrém díle. Mladší ženy nezapisují mezi vdovy. Neboť jakmile je smyslnost odvrátí od Krista, chtějí se opět vdávat. Tak propadají od souzení, protože porušili slíbenou věrnost. Zároveň si navíkají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nebož i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří. Chci tedy, aby se mladší vdovy vdávali. Měli děti, vedli domácnost a nedávali protivníku příležitost k pomluvám. Některé totiž se již dali na satanovou cestu. Máli některá věřící žena vdovy v příbuzenstvu, ať jim pomáha, aby nebyla zatěžována církev, která má pomáhat osamělým vdovám.

[4:22] Tolik z božího slova. Můžete si ten text nechat otevřený před sebou, nebo pokud jste na naší stránce live.lipa.olomouc a nemáte Bibli, můžete si otevřít také okýnko Biblé a tam si to vyhledat. Proč dává a poštel Pavel tyto rady mladému Tymoteovi? Jsou to předně rady k napomínání druhých lidí. Napomínání v mladém zboru pro mladého kazatele. Mým bychom dneska mohli říct rady staršího faráře mladšímu. Tymoteus byl v nelehké situaci, jak jsme četli v minulých kázáních. Měl napomínat starší osoby, než byl sám. Často o mnoho let starší. A v tomto společenství, kde právě tyto starší hýřili různými mýty, bájemi, zabývali se nekonečnými rodokmeny a i když to samotřeba nemusí být špatné vědět, odkud pocházíme, oni tomu věnovali tolik energie, tolik úsilí a navíc vedlo to ke sporům a hádkám uvnitř tohoto společenství.

[5:32] Zabředli do naprosto nepodstatných věcí. Proto Apoštol Pavel tolik připomíná, co je vlastně podstatou Evangelia, co je tím hlavním, tou hlavní pravdou, kterou máme zvěstovat. A to nejhorší bylo, že někteří v tomto zboru právě tento základ Evangelia začali měnit. O tom jsme už mluvili, doporučí předchozí kázání. O tom, že Evangelium Ježíše Krista musí zůstat v centru poselství církve, v centru její misie. Ale Timoteus, jak vidíme, to neměl vůbec snadné. Kromě toho, že měl napomínat osoby, které by nerad napomínal, i z pozice svojí nátury, takové jemné, byl ještě mezi takovými dvěma kameny v pastorační oblasti. A to sice v tom, že v tom zboru, podobně jako v našem, ta generace stárla, přibývalo tam vdov.

[6:36] A hlavním tématem, jak se zdálo, bylo právě tady toto. Jak se postaráme o naše vdovy. S těmito těžkými otázkami se Timoteus potýká. Podívejme se na to, jak se toho zhostil. Ten první bod, jak jednat se všemi. Proti staršímu člověku nevystupuj tvrděný brž, domluvej mu jako otci, mladšímu jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí. Otec, matka, bratr, sestra. Jsme duchovní rodina. Máme jednoho otce, ke kterému se modlíme, otče náš. A poštol Pavel říká, tato rodina má fungovat takto. Když potřebuješ napomenout staršího člověka, a to budeš potřebovat, nevystupuj tvrdě. Možná právě proto, že Timoteus byl takový nevýrazný, neprůbojný, měl pocit, že když už má konfrontovat starší generaci, tak to musí udělat tvrdě, zaburát se, ta udělat starozákonního proroka, tak, aby si všichni padli na zadek.

[7:50] Ale Apoštol Pavel mu radí, ne, domluvej staršímu jako otci. Zkusme si to představit, jak bychom napomínali svého otce. Pro někoho z nás je to možná nepředstavitelná věc, ale už jenom tón hlasu vyjadřuje mnoho. Respekt, úctu, ale přitom důraznost. k mladším křesťanům bratrům v podstatě buď rovnocený. Tím připomíná Timotovi, ano, si vedoucí církve, ale ty nejsi pastýř. Kristus je pastýř církve, stáda božího. A my všichni jsme bratři a sestry. Proto když napomínáš mladšího bratra, rovněž dělaj to s láskou, bez povýšenosti. Dnes jeden matek a tak si nedokážeme představit. Možná, že bych napomínali matky, ale někdy i to je potřeba. Jak s nimi máme jednat? Takovým způsobem, jakým oni jednali s námi, s láskou, s trpělivostí.

[8:57] My za ně dnes zvlášť děkujeme. A poštel Pavel dobře věděl, že i v církvi můžeme mít takové vztahy se staršími ženami jako s vlastní matkou. Zažil to, když čteme v Římanům 16.13, kde píše, pozdravujte Rufa, vyvoleného v pánu a jeho matku, která i mně byla matkou. Je to nádherné, že v církvi můžeme zažívat takové krásné vztahy jako v rodině. Možná někdy krásnější než v rodině. Napomínej tedy starší ženy s láskou, s respektem. A k mladším ženám přistupuj jako k sestrám. Ten bratrskosesterský vztah, to je něco nádherného. Naše děti nejsou vždycky v nějakém super obětí a ne vždycky by se láskou snědly. Ale když se jim děje příkoří, když někdo na hřišti za útočí vůči jednomu, okamžitě se semknou a jsou jako jeden muž.

[10:01] Postaví se za druhého. Mají se rádi. To je bratrskosesterská láska. To je to, co máme a můžeme budovat v církvi. Pokud jsme noví v církvi, tak se na to musíme zvyknout, protože to je něco radikálního, co tento svět nezná. Ale má to i své hranice. Podobně si to uvědomili také v Efezu. Tam měli problém s tím, že mezi nimi v církvi byli lidé, kteří tuto lásku, tuto důvěru porušili, zneužili. Čteme o tom ve 2. Timotovi 3. kapitole. Tam apoštol Pavel varuje. Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň. Patří k ním ti, kdo vnikají do rodin, aby nalákali lehkověrné ženy plné hříchu. Je potřeba se mít na pozoru. Před těmi, kteří zneužívají křesťanské dobroty, zneužívají lásky.

[11:01] Nebýt naivní. Je třeba se mít na pozoru, aby naše péče i jako vedoucích vůči druhým nebyla pochopena špatně, nebyla vykládána špatně. Mít hranice. Potom totiž je opravdové společenství velkým požehnáním, když víme, jakou máme roli, jaké máme místo. Když víme, kým jsme pro druhé a respektujeme to. Jsme otcové, matky, bratři, sestry. Važme si toho. Buďme za to vděční a nedejme si to narušit. A zároveň střežme tím pádem své hranice. Toto je výzva pro vedoucí. Pro vedoucí dorostu, dětí, mládeže. Abychom k těm mladším přistupovali takovým způsobem, abychom jim byli vzorem, abychom jim předali boží lásku v čistotě. V té další části Apoštol mluví o péči o vdovy. To je téma, které bylo v židovstvu velmi silné a je dodnes.

[12:05] Ve starém zákoně najdeme mnoho výzev k tomu, aby Izraelci pečovali o vdovy. Páté přikázání nás vede k tomu, abychom milovali svého otce i matku. V Exodus 22 nebo v 10. kapitole čteme o tom, že Bůh stojí na straně vdov a syrotků a zjednává jim právo. Nebo 24. kapitola vyzdvihuje povinnost Izraelců starat se o vdovy. Povinnost božího lidu. Vzpomeňme si na Ježíše, jaký on měl vztah ke vdovám. Uzdravil syna vdovy. Vyzdvihl dar chudé vdovy, která přišla do chrámu a ostatní se jí smáli. On říká, ona dala ze svého nedostatku. Ve skutcích svatých apoštolů čteme, že církev v Jeruzalémě brzy se začala starat o chudé vdovy z pohanů, tím, že distribuovali mezi ně jídlo. A konečně Jakub 1, 22.

[13:06] Tam je napsáno, pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a syrotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa. A poštol Pavel dává tady tyto instrukce Timoteovi a říká, dej pozor, abyste se starali o skutečně opuštěné. Toto slovo skutečně nebo opravdově je tady třikrát v tomto textu. To znamená o ty, kteří nikoho v rodině nemají, kdo by se o ně postaral. Nebo kteří nemají prostředky na to, aby se o sebe postarali. A nejen to, je tady i druhá podmínka, aby to byly zbožné ženy. Verš pátý. Doufá v Boha a oddává se vytrvale prozbám a modlitbám ve dne i v noci. Ta, která myslí je na zábavu, je mrtvá, i když žije. To jim zdůraznuj. Ať se jim nedá nic vytknout. Takže mezi vdovy, o které se církev má starat, jsou zařazeny dvě podmínky.

[14:10] Opravdu osamělé a opravdu zbožné ženy. No jo? A co vdovy, které nezapadají do této kategorie, do těchto podmínek? Ve čtvrtém verši říká Pavel pozitivně, že je potřeba se starat o své rodiny. Máli však některá vdova děti nebo vnuky ti, ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu. Je to náš úkol. Vrátit tu lásku, kterou jsme dostali. Kterou nám rodiče dali. A navíc, to můžeme připovídat právě v den matek, kdy si připomínáme toho, kolik matky vytrpěli, kolik sebezapření dali do naší výchovy a kolik lásky nám dali. Písmu říká, to je nejenom boží přikázání, ale je to i Bohu milé. A poštel Pavel to potom dokresluje ještě negativním vyjádřením v osmém verši, které nás až šokuje možná.

[15:17] Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. Ani ti římští pohané neklesli tak hluboko, že by se nedokázali postarat o své rodiče. Tak to jednat, tak to hanebně jednat, znamenalo zapřít všechno, čemu věříme. Jakou to má aplikaci do našeho života? Vždyť žijeme úplně v jiné době. Dva tisíce let dál. Já si myslím, že velkou. Máme velkou zodpovědnost jako křesťané, dcery, synové za naše rodiče a prarodiče. Ano, máme spoustu vymožeností. Máme to, o čem se tenkrát lidem ani nesnilo. Takové penzijní zajištění, připojištění, investice, které můžeme dát do finančního zabezpečení našich rodičů.

[16:18] Ale peníze nejsou vše. I pokud nejsou peníze potřeba, bude vždy potřeba naše osobní péče. Emocionální investice, chcete-li. Můžeme zaměstnat moře ošetřovatelů, ale nic se nevyrovná tomu našemu osobnímu přístupu k rodičům. Emocionální odloučení nebo dokonce zanedbání, to je no, no. To je nemožné. Takové jednání je horší než u nevěřících. Takové jednání je dokonce špatným svědectvím pro naše přátelé, nevěřící přátelé, když uvidí, že se neumíme starat ani o svou rodinu. Po té, co se rodiny mají starat o své blízké, má se církev starat o opravdové vdovy. O ty, které nemají dostatek, kdo vkládají naději v Boha. Dnešní kultura 21. století nám přivádí do cesty ještě jednu skupinu, která tehdy v podstatě neexistovala.

[17:19] A to jsou křesťanské ženy a děti, které byly opuštěny svými otci. Ponechány bez podpory a lásky plných vztahů. Vím, že je to složité, že těch variant rozvodu v dnešní době je opravdu mnoho, ale přesto v našich společenstvích v církvi 21. století jsou tu zbožné svobodné matky. I ty jsou v uvozovkách vdovy. I k těmto ženám bychom měli mít dostatek lásky a když bude potřeba postarat se o ně, jsou-li v nouzi. Tu poslední část Pavlova dopisu, nebo této stránky jeho dopisu, Pavel věnuje také vdovám, ale z úplně jiného úhlu, než jak bychom čekali. Obvyklé se má za to, že ten text pouze pokračuje ve výkladu, jak se starat o vdovy.

[18:19] Ale z toho kontextu dává větší smysl, když si představíme, že zde je řeč o úplně novém seznamu. Nový seznam v efeské baptistické církvi. No, možná to nebyla baptistická, ale to je jedno. Je zde řeč o zapsaných vdovách. Mezi zapsané vdovy smí být přijata žena nejmladší než 60 let, jen jednou vdaná, známá dobrými skutky. Jestliže vychovala děti, prokazovala věřícím pohostinost a umývala jim nohy, pomáhala nešťastným a osvědčila se v každém dobrém díle. Měli nějaký seznam vdov, na který se mohli dostat 60 a víc leté. To byla možná tehdejší hranice důchodového věku pro ženy. A to byla nová šance.

[19:20] Nová šance pro ty, kteří možná už po lidské stránce neměli jinou šanci. Nemohli znovu uzavřít snětek, což bylo tehdy docela existencionální záležitost. A těmto ženám je nabídnuta služba v církvi. Ideální čas na plnočasovou službu v církvi. Odpovídající věk, odpovídající věrnost a dobré skutky. To byly kvalifikace na zápis, na seznam vdov ve službě v církvi. A poštel Pavel říká, nezapisujte tam mladé ženy, bylo by to pro ně příliš náročné, měli by mnoho času, dostali by se do potíží. Ve skutečnosti Pavel píše, že některé se už dostali do potíží, nakonec potom roznáší pomluvy. A Pavel radši vyzývá, aby se vdali, znovu vdali. A tak vidíme, že tímto způsobem Timoteus dostává praktické rady, jak se pastoračně postarat o významnou skupinu uvnitř církve.

[20:30] Neměl to vůbec snadné, ale Pavel díky těmto všem radámu radí, jak napomínat napříč věkem, napříč pohlavím, jak mít krásné rodinné vztahy, vztahy, které jsou schopné se navzájem snášet a v lásce se i napomínat, vztahy, které se starají o zbožné vdovy v nouzi a které dávají službu i starším věrným a osvědčeným ženám v církvi. Podle mě tyto rady FSK církvy jsou geniální a měli bychom se z nich poučit. Církev bych se z nich měla poučit, měla bych si je připomínat. Mějte vzájemnou úctu a respekt. Učme se navzájem si vyměňovat názory napříč různými věkovými skupinami. V lásce se snášet, mít jeden druhého za přednějšího než sebe a zároveň se milovat natolik, že si budeme umět říct i těžké věci.

[21:32] Že budeme církví, která se postará o vdovy a syrotky v nouzi. A tím budeme svědectvím našemu okolí. Postarejte se o ně tak, aby to nezatěložovala církev, která má hlavně zvěstovat Evangelium. Ale nejen, že se postaráme o potřebné, ale také... Jim dáme příležitost, aby mohli sloužit podle svých možností a podle svých obdarování. Aby mohli možná znovu dostat smysl života, když jsou v důchodovém věku. Aby znovu mohli zažít to, co to znamená být užitečný. Kež je to pro nás povzbuzením, zamišlením, inspirací a když se za pár dní, možná týdnu znovu uvidíme. Milujme se navzájem, pečujme o sebe a buďme tímto způsobem svědectvím našemu okolí. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20200510/jak-jednat-s-lidmi-uvnit-c-rkve · Aktualizováno: 2026-10-17