# Postoj ke starším sboru

> Kázání ze dne 17. 5. 2020, 1.Timoteovi 5:17-25, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 17. 5. 2020
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** 1.Timoteovi 5:17-25
- **Délka:** 24:55
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-05-17-Postoj-ke-starsim-sboru-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-05-17-Postoj-ke-starsim-sboru-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno. Dnešní téma je postoj ke starším. A já bych chtěl na začátku říct, abyste, ta hlavní myšlenka je, buďte k ním zhovývaví. Protože si třeba myslí, že zromáždění začíná v 10 hodin a jsou přesvědčení o tom, že když přijdu o 4 hodiny dřív, že to je velká bomba. Tak to se mi dneska ráno stalo. Jsem si říkal, jak jsem tady včas a málem jsem přišel pozdě. Takže postoj ke starším. Budeme dneska pokračovat první Timoteovi v páté kapitoli 17 až 25. Možná dřív ještě, než to budeme číst, tak bych řekl ten kontext. Možná si říkáte, já nikdy nebudu starší. Dneska to byle možná nuda pro mě, ale je to přesně opačně. To, o čem dneska budeme mluvit, je právě postoj ke starším. A co dělat, když nefunguje, jak mají fungovat, jak je ustanovovat, jak je podporovat, jak je káznit.

[1:03] A celý ten, možná ještě ten, celá ta kníha, ještě řeknu takový těch pět témat, které tam máme, abychom věděli, kde jsme. To první téma je zdravé učení, veřejné bohoslužby, vedení církve, osobní kázeň a péče o lidi církvi nebo vztahy k různým skupinám. A dneska je ten vztah ke starším. Takže podívejme se na to, pátá kapitola 17 až 25. Starší, kteří svou službu konají dobře, ať se dostane dvojnásovné odměny, zvláště těm, kteří nesou břemeno kázání a vyučování. Neboť pysmo praví, nedáš náhubek do být četi, vzdu. Stížnost proti starším nepřijmej, hleda na základě výpovědí dvou nebo tří světků. Ty, kteří hřeší, kárají předevšemi, aby se báli ostatní. Zapřisahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem a před vyvolenými anděli, abys takto postupoval bez předjatosti a nikomu nestranil.

[2:14] Neustanovoj nikoho v církvi ukvapeně, abys neměl spolovinu na cizím hříchu. Uchovávej se čistý, není se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína. Hříchy některých lidí jsou zjevné. A ještě, než dojde k soudu, u jiných vyjdou na jevo až na soudu. Právě tak jsou zjevné dobré skutky. A pokud ještě nejsou zjevné, nezůstanou skryty. Tak, postoj ke starším. Pojďme se na to podívat a chtěl bych mluvit hlavně o třech takových skupinách, třech bodech, které se týkají starších. Ti, kteří vedou sbor, vedou círka. Ta první je podpora starších, ta druhá je káznění starších, napomenutí. A ta poslední je moudré ustanovování starších. Takže ta povinnost církve jako sboru, vás, nás, je postoj úcty, ochrany, napomínání a výběru.

[3:16] Takže pojďme na to. Ta první věc je odměna vůči starších, nebo úcta i odměna. Úcta i odměna. Takže já si přečtu znova, pojďte se do 17. až toho 18. verše. Starším, kteří svou službu konají dobře, ať se dostane dvojnásobné odměny, zvláště těm, kteří nesou břemenokázání a vyučování. Neboť pravým, nenáš náhubek do byčeti, když mláti obilí, a jinde dělník si zaslouží svou mzdu. Takže co to znamená ti starší? V podstatě znamená to, že ty starší jsou ti, kteří dohlíží. V Novém zákoně působili starší jako strážci toho zhromáždění. A když se předáme do skutku, do 20. kapitoli, tak bych ještě přečetl, co opoštel Pavle říká právě tady těm chlapíkům, starším, kteří se dostali zkaz do Efezu a přišli za Pavlem. 17. a 28. verž, tam je napsáno toto.

[4:19] Z Miletu poslala Pavel zkaz do Efezu a zavolala si starší círku. A co jim řekl? Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři boží církve, řešili vnitřní záležitosti církve a někteří vyučovali. Strážci, pastýři řeší záležitosti církve a vyučují. Je tady množné číslo, vyhovšimněte si. Starší, je to vždycky otázka týmu. V ranné církvi nebyli žádný placení chlapíci, sloužíci, každý měl svoji práci, zaměstnání. Ale později, když narostl počet lidí, tak bylo třeba zabývat se dalšími záležitostmi, připravovat se na vyučování. A když to sloužil pravidelně, tak to nemohli dělat při svém zaměstnání nebo na úkor svého zaměstnání. Takové nebezpečí sloužit pánu Bohu na úkor svého zaměstnání. A tady se píše, že pokud to dělají dobře, svědomitě, pokud tomu věnují dostat i dlouhého času, což znamená přípravě často učit, tak stěží tady títo lidé, mohli vlastně mít čas na jiné zaměstnání.

[5:40] A poštol Pavel právě říká, těm, kteří pracují v kázání a vyučování, kteří tady mají tyto dovednosti, dary, schopnosti, musí být udělena dvojnásobná a teďka si říkáte odměna. Co to je? Když si vezmete jiný překlad, tak je tam čest, úcta. Ať se jim dostane dvoji úcty, dvoji odměny. A když si říkáme, co to tam je? A já bych se tady v tom slovu vrátil. To slovo, to řecké slovo v podstatě, má takovou širokou škálu použití. A to stejné slovo je v té páté kapitole použito, když se mluví o vdovách. V tom třetím verši je napsáno, co je zajímavé, jak umenický překlad říká pečuj o vdoví, studijní překlad říká měj vdoví v úctě. Úcta, péče, starost, postarej se o jejich životní náklady.

[6:42] Takže to slovo znamená jak úcta, tak odměna. A když Pavel říká, ať si dostane dvojnásovné odměny nebo úcty, tak tam zahrnuje právě jak úctu, tak tu odměnu. A aby to bylo úplně jasné, že to je jak úcta, tak odměna, že jsou oba dva významy, tak to ještě podtrhuje těmi dalšími verši. Aby to bylo úplně jasné. Říká o odměně za vykonanou práci, mluvil o nasycení zvířete, že mu nedáš ten náhubek, který člověk teďka má třeba, špatně se s tím mluví. A také mzda pracujícího dělníka. Takže to jsou ty důvody, říká úcta i odměna těm, kteří prostě to dělají pravidelně a investují do toho část, že nemají možnost vykonávat nezaměstnání. To jsou hlavní důvody, proč vlastně církev, a teďka už se to týká církvé sboru, má finančně zabezpečit svoje služebníky. Ať se jim dostane, těm, kteří to dělají.

[7:44] Já si myslím, že v našem sboru to máme velice dobře ošetřené, zajištěné, že to takhle funguje, ta finanční odměna pro kázajícího, pro kazatele. A má to jasná průhledná pravidla. Už to trvá dlouhou dobu a jsem za to velice rád. A je to tak správné, protože Biblia mluví o tom, v Galackým je to napsáno, kde je vyučován ve slovu, nech co? Nech se dělí se svým vyučujícím o všechno potřebné k životu. Je to zodpovědnost sboru, aby zabezpečili materiální potřeby těm, kdo se pravidelně věnují službě a nemají časový prostor pro jinou obživu. Takže ta výzva k nám znamená, jako ke sboru každému, v každé církvě, je mějte úctu a respekt a taky k starší zaslouží odpovídající finančního hodnocení. A Pavel v tom jasný, říká, toto dělají.

[8:45] A potom je ten druhý bod, který mluví o ochraně, na druhé straně zase, a káznění starších. Stížnost proti starším nepříjmej. Hleda na základě vypovědí dvou nebo tří světků. Ty, kteří hřeší, kárej předevšemi, aby se báli ostatní. Zapřisáhám tě před Bohem a Kristem Ježíšem a před vyvoleným anděli, abys takto postupoval bez předjatosti a nikomu nestranil. Takže tady je něco takové velice závažného. Kdy předchozí verše mluví o úctě, o péči, a tady mluví o ochraně a ukáznění starších. Začíná to rozkazem. Všimněte si, stížnost proti starším nepříjmej. Co to znamená? To znamená, že starší jsou dokonalí, že jsou nedotknutelní, že dělají všechno dobře. Možná v některých zborech to tak je, že mají dokonalé starší, ale u nás to tak není, protože tam jsem sám, tam patřím a znám se moc dobře.

[9:50] Takže co to znamená? O co tady jde? Jak můžeme napomínat? Můžeme vůbec něco dělat? Trochu byl věnovat delší část tady tomuto. První tady to slovo, co tady je, neznamená nějakou stížnost jenom, ale jde o obžalobu. Doslova to slovo je žaloba. Jde nějakou vážnou věc, která je znešena proti starším. A tady musíme jasně rozlišovat mezi hříchem, který se dopouští starší, a mezi věcmi, ve kterých se třeba názorově nezhodneme. Na různé tradice, na různé postoje. Protože pak může jít o pomluvu, nebo o nějaký protest a tak dále. Může být celá řada věcí, když lidé nebudou souhlasit s postojem a názorem některého ze starších. To je prostě realita. Může být řada motivů, které se mohou a nepochybně budou, budou špatně interpretovány. Je velmi zjednodušující a nějaké z povrchního pozorování říct, jak to ten druhý myslel.

[10:54] A při jakémkoliv tom hodnocení v názoru nebo rozdílnosti, nejenom staršího, Pavel říká, dejte si dobrý pozor na to, jestli jsme tomu dobře rozuměli, co ten druhý opravdu říká, co chce, co chápe, co řekl. A to je to vysvětlení. Takže musíme si rozlišovat mezi hříchem a mezi tím, že se v něčem nezhodneme. To o tom tady poštol Pavel nemluví. Já si myslím, že u nás je to spíš opačný. My máme opačný problém, než bychom podávali žaloby. My moc nechodíme jeden za druhým, abychom se jak pozbuzovali, tak napomínali. Abychom si vysvětlili věci. Jak jsi to myslel, jak jsi to řekl? Nerozumím tomu. Pokud vidím věci, které vidím to jinak, nebo kterým nerozumím, to nejhorší, co se může stát, je, že nepůjdu za tím starším, nepožádám o vysvětlení, ale budu dál to rozšiřovat, ty věci. Pak vznikají pomluvy, drby, špatné výklady a je to něco, co je velká škoda.

[12:00] My se potřebujeme pozbuzovat i napomínat. Říká otevřeně názory, to moc neumíme. Toto je něco, co si myslím, že je velká výzva pro nás. Říkat ty věci, které se nám nelíbí. Říkat věci, které třeba vidíme jinak. To je potřeba o tom mluvit. A potom tady, ale potom, co dělat, když vidíme hřích? Když vidíme, že něco nefunguje podle Bible, ne podle našich představ. Naše představy a Bible, to jsou dvě různé věci. Pokud vidím hřích u kohokoliv, včetně starších, a starší můžou být arogantní, zlostní, nesmířliví, zjištní, to je taky hřích, to jsou všechno hřišné postoje, tak já s tím musím něco udělat. Klidně a musím i za staršíma říct to. Ale zase ne, že starší nenoší kravatu a podobné věci. A když se jedná o tom, že jsem přesvědčený, že to je něco, o čem Bible nemluví, to je proti Biblii. Když to je o špatné jednání, chování, postoje, lidé jsou zraněni.

[13:03] Jak to dělat? Biblie tady v tom je jasná. říká, pokaždé, když k něčemu dojde, a dojde k tomu, budou lidé zranění a co má následovat. A Biblia o tom mluví. Říká, když tvůj bratr zřeší, Matouš, přidá Matouš, co a poštel Pavel taky cituje, Matouš 18, 15, když tvůj bratr zřeší, jdi, pokáraj ho mezi čtyřma očíma. Dá-li si říct, získal si svého bratra. To znamená, jestliže něco nefunguje, tak, jak o tom mluví Biblia, nebo ty nevíš, nebo jak to funguje u něho, nebo myslíš si, že něco je špatně, jdi za ním, očí do očí. To je základní rovina vztahu mezi křesťany, bez toho, jestli je někdo starší nebo není. Cílem je, získáš svého bratra. Dá se to dokupy. Ale Pavel v tom pokračuje stejně a říká, potom ústy dvou nebo tří světků, bude potvrzena každá výpověď.

[14:04] V případě staršího je ten postup trochu odlišný. Říká, pokud starší pokračuje v říchu, tak už není potřeba volat další světky, ale máš ji za staršími, jim přednes celou stížnost, obžalubu a jestli to je potvrzena dvěma světky nebo třemi, tak se s tí starší musí zabývat a volat bratra k pokání. A nejenom to, nejenom, že ten člověk má nespokání, ale pokud hřeší a pokračuje dál, tak musí být veřejně napomenut. To je ten 20. verš. Ty, kteří hřeší, kárají předevšemi, aby se báli ostatní. To stejné říká Matouš. Nedáli si říct, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva světky, a jestliže ani potom neuposlechne, oznám to církvi. Takže v té normální rovině vztahu řekni mu to, když neuposlechne, přiber tam další a pak to oznám církvi.

[15:07] Se zvyká starších, oznám to jinému staršímu, starší zjistí na základě dvou, tří světků, jestli to je pravda a pokud ten člověk zůstává, řeší dál, tak to přednesou církvi. Pokud je starší konfrontová, teda to slovo, to slovo hřeší, znamená, že ten člověk zůstává v tom říchu. Pokud je konfrontován ten starší s dalšími dvěma, třemi světky a činí pokání, tak je to vyřešené. To je odpuštění. Tak je napsáno, kárej předevšemi, aby se ostatní báli. Musíš to přednést. A to je jedno, kdo to je. Bude tady stát, nebo nebude stát, ale musí se o tom mluvit. Vždy je to těžké a v minulosti jsme to zažili. Já jsem u toho byl. Je to těžké, když se má starší napomínat. Bylo to potřeba říct celé církvi, protože celá církev se podílí na napomenutí staršího, který hřeší. A celá církev, celý sbor, potom musí vědět, co se s tím děje.

[16:12] Proč? Aby nedošlo k podobné situaci. Káznění starších. je prostředkem boží výchovy. A to platí bez výjimky. Aby to bylo úplně jasné, tak Apošto říká Timoteovi, žádné preferování osob. Žádná, zapřísahám tě, abyš to dělal před nějaké předpojatosti a nikomu nestranil. Timoteus tam žil nějakou dobu, či tě za tu dobu si vytvořil přátelé, ustanovil starší a někteří se lhali. On řekl, Apošto říká, být úplně jasný, to musí být černobílý. Žádné dlouhodobé vztahy tady, prostě když se jedná o něco špatného, nemůžou hrát roli, protože často pak nejsme objektivní. Takže kdybychom to zhrnuli, si tady tu věc, ochrana a káznění starších, buďme k sobě otevření, napomínejme se a pozbuzujeme, to my potřebujeme. Pokud vidím hřích u kohokoliv, nesmí být pasivní.

[17:14] Musím s nimi co udělat, jít za ním. Pokud je to u staršího, řekněte to jemu, po případě jenému starší, a ti mají povinnost to prověřit u dalších světků. Pokud se chování nezmění, tak to má se přenést. přednést veřejně ve sboru a má to být veřejně na pomenutí. Jsou to těžké věci, ale jsou to nutné věci. Takže máme úctu, odměnu, ochranu a káznění. A to poslední, co tady je, je ustanovení starších. On říká, 22. verž, neustanovuj nikoho v církvi ukvapeně. Tečka. Víte, když ta círka v Efesu se rozrůstla, tak bylo potřeba hodně starších. A když je probuzení, tak my si někdy říkáme, je potřeba hodně rychle nových vedoucích a v té církvi nové starší.

[18:16] Je potřeba, rychle někoho najdeme. A on říká, nedělej to, nedělej to. Pokud ten člověk nebude mít charakter vybudovaný a nebo mi patříš na obdarování k tomu, aby mohl být starším církve. Na nikoho nevkládej ruce ukvapeně. Nespěchej s tím. Proč? Protože, když se podíváme na celou tu epištolu, dopis Pavla k Timoteovi, tak tam vidíte, co se tam dělo v té církvi. Předchozí kapitoly. Nozí starší se lhali. Z odpovědnosti střeří to stádo. Špatně vyučovali boží slovo. Učili báje, lidské nauky. Vracili se k Možíšovu zákonu. Kladli důraz na tu askezi. Tomáš jíst, Tomáš to nejíst, nemůže se žení vdávat. Učili různé démonské nauky. A to byli starší. Takovým museli být veřejně napomenuti. a pravděpodobně a kázněni. Jo, to byl lidé, kteří se jmenouvali, ke kterým patřili.

[19:18] Hemonius, Aleksandr, později Filetos. A poštol Pavel právě v druhé Timoty. O nich mluví. A sám Pavel říká, ty jsem vydal dňáblu. Vyloučil jsem je. Protože se to stalo. Říká, nikoho neustanovoj v církvu kvapeně. Proto Pavel říká, nespěchej. A to neříká jenom církv v Efezu, to říká i nám. To říká všem lidem. Ve vškeré církvi. Nedělejme to rychle. Proto a poštol Pavel mluví o těch, že jsou taky kvalifikace, že potřebuje to nějaký čas, je tady zralost, je tady charakter, jsou tady dary. A to si myslím, že je potřeba brát v úvahu. A to děláme. A budeme dělat. Tím, že budeme dolu volby starší na podzím, nikoho neustanovujeme. rychle. A mysleli by v tom třeba našem procesu, který máme, že tam je prostor několik týdnů, aby kdokoliv, kdo má jakoukoliv pochybnost o tom starším, tak aby znesl otázku, aby se zeptal na jeho charakter, na jeho obdarování, na jeho postoje, názory.

[20:25] Je to proces. Výběr starších je proces. Není to hlasování, když člověk přijde a zvedne ruku nebo napíše nějaké jméno. A to je výzva pro nás, pro celou církev, Takže máme tady tyto tři věci. Úcta, odměna, káznění, ochrana a neustanování starších rychle. A potom jsou závěrečné rozkazy. Ta ekumenická biblia to dobře nepřekládá, tam jsou jenom rozkazy. Kdyby neskládají ruce na nikoho, tečka. Neměj účast na cizím říchu, uchovávej se čistý, nepí vodu a tak dále. Tam jsou jednotlivý, prostě závěrečné takové výzvy, které vlastně jedna s druhou jako nejsou dohromady. K tomu vínu, to je taková častá věc. Když jsem se díval do nějakých komentářů, tak zajímavý, že ty americké komentáře se tomu věnují skoro nejvíc.

[21:28] A vůbec nechápu, ale už chápu to, když člověk tam byl a když zná ty církve, tak oni se snaží, všechny přesvědčit, že to je tak půl voda, půl džus a že to vůbec není žádné víno. Nicméně je to jasné víno, je to tady medicínský, léčebný prostě potex. Možná u nás doktoři by řekli něco jiného. ...pí, co? Plzeň, že jo? Jo, nám by bylo by víno, u nás by bylo by plzeň na žaludek a je to úplně dost stejné, takže to aplikaci si můžete z toho vzít i tady toto. A je to napsáno, to slovo s mírou, jo, neuspravedlně žádné nadměrné pítě alkoholu, to je úplně jasné. A potom na závěr říká, hříchy u některých lidí jsou zjevné, 24, 25, ještě než tomu dojde u soudu. U jiných výdou najevo až u soudu. Právě tak jsou zjevné dobré skutky a pokud ještě nejsou zjevné, nezůstanou skryty. Víte, spousta věcí v té círky, ve sboru nebudou zjevné. Ani ty špatné věci, ani ty ale dobré věci.

[22:43] A my třeba jako starší nejsme policajti, abychom odhalili všechno. Nemáme na to. Ale tím se ani nemáme zabývat. Některé jsou zjevné, některé nejsou. Ale všechno vyjde najevo. Nejenom ty špatné skutky, ale i ty dobré skutky. Nezůstane to skryté. Takže to je výzva pro nás, i pro sbor, pro nás starší. Všechno bude zjevné, dobré, špatné. Nemusíme všechno odhalit. Všechno proskouma. Na všechno nemáme. To není náš úkol. Nemusíme všechno potrestat, až to tak mám říct. Ale na druhé straně taky se nemusíme bát, že nějaký dobrý čin bude zapomenut. Všechno vyjde najevo. I to dobré, i to špatné. Pánůk je spravedlivý. Tady v tomto. Takže ten dnešní kázání byl nadpis postoj ke starším. A dál bych tam to zhrnutí na závěr. Že to je ten, to je to jádro toho. Postoj ke starším. Úcta a respekt a odpovídající finanční hodnocení.

[23:46] Druhá věc je, buďme k sobě otevření. Napomínejme se a pozbuzujme. A pokud vidím hříhu u kohokoliv, nemám být pasivní. Když jste jedna o staršího, běžte za ním, nebo za jiným starším, a ti to mají úkol prověřit o jiných světků. Pokud se chování nezmění, musí se to přednést veřejně ve sboru. A poslední, dobře prověřujme charakter obdorování starších. Jestli jsou k tomu způsobili, abychom něco nedělali rychle. Toto je hodně důležité, když si říkáte, možná se to nás však netýká, ale je to hodně důležité pro zdravé fungování církve. A já přeju nám všem, našemu sboru, abychom mohli být právě zdravou církví. Aby tyto věci tam mohly fungovat, protože jinak se nepohneme ke zdravosti. Pokud nebudeme opravdoví, transparentní ve věcech a nebudeme se držet Bible, tak se neposuneme dál.

[24:47] A mým přáním je ojchom rostli. Každý osobně a my jako sbor. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20200517/postoj-ke-star-m-sboru · Aktualizováno: 2026-10-15