# Zapálená církev

> Kázání ze dne 31. 5. 2020, Skutky 2:1-4, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 31. 5. 2020
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Skutky 2:1-4
- **Délka:** 19:26
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-05-31-Zapalena-cirkev-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-05-31-Zapalena-cirkev-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tři dámy studovali Bibli a mluvili spolu o tom, co to znamená být pročištěný ohněm. Nevěděli, jak se takový nějaký drahý kov pročišťuje ohněm. A jedna z nich se dobrovolně vydala do stříbrnictví, aby se doveděla, co to znamená. Když tam přišla, tak tomu řemeslníkovi neřekla pravý důvod svojí návštěvy, ale on ji přesto začal povídat o tom, jak stříbro, aby bylo opravdu krásné, čisté, tak musí být ponořeno nebo vloženo do té nejvíc horké části ohně. Vysvětlili, že postupně se tím spalují všechny nečistoty. Také ji poučil, že se musí dobře sledovat a to stříbro tam nesmí být ani moc dlouho, protože by se mohlo zničit. Říkala, jak poznáte, že je ten pravý čas, že to akorát tak stačí? A on ji říká, no to je jednoduché, když tam vidím svůj obraz, nebo odraz.

[1:04] Dnes jsou letnice, seslání Ducha Svatého, je to 50. den po vzkříšení, 10 dní po nanebe vstoupení Ježíše Krista. A protože se sesláním Ducha Svatého souvisí to téma ohně a také kvůli tomu, že je to vlastně v samotném kontrastu s tím původním významem letnic pro židy, pro Izrael, nazval jsem toto kázání Zapálená církev. Chtěl bych se vámi sdílet jak příběh ze Starého, tak i z Nového zákona, který souvisí s tímto zažehnutím božího lidu. A věřím, že se tak společně budeme moci zamyslet také nad působením Ducha Svatého v církvi dnes. Podívíme se společně do skutků Svatých Apoštolů 2. kapitoli. Budu číst první čtyři verše. Skutky Svatých Apoštolů 2. kapitola 1. čtyři verše.

[2:07] Když nastal den letnic, byli všichni zhromážděni na jednom místě. Náhle se zhrnul hukot z nebe, jako když se žene prudký vychr a naplnil celý dům, kde byli. A ukázali se jim jakoby ohnivé jazyky. Rozdělili se na každém z nich. Rozdělili se a na každém z nich spočinul jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Dnes to bude tedy se zvláštním zřetelem na tyto ohnivé jazyky na hlavách učedníků a učednic, tenkrát zhromážděných v Jeruzalémě, když byl vylit Duch Boží a začala církev. Nejprve se podíváme na ten význam židovského svátku letnic. Jak to bylo tenkrát, když vlastně začal tento svátek za doby Mojžíše. Bylo to tehdy, když pán Bůh zhromáždil Izrael na poušti na hoře Sinai.

[3:10] Potom si připomeneme ten úžasný příběh letnic v době zvzniku Kristovy církve a nakonec se podíváme na letnice dnes. Mohli bychom tedy říct oheň na hoře, oheň na hlavách a oheň v srdcích. Ten oheň na hoře, to nám připomíná kapitola devatenácta z druhé knihy Mojžíšovi, což bylo zhruba v době třináctset až patnáctset let před Kristem. A tenkrát vlastně začaly ty izraelské letnice. To byla předzvěst těch našich křesťanských letnic. I když původně se zdálo, že ten oheň je pouze pro Mojžíše. Dnes víme, že je pro všechny křesťany, pro všechny věřící. Ten první text je z druhé Mojžíšovi devatenáct, prvních devatenáct veršů. A dovolte mi to zhrnout. Izraelci byli vedení Mojžíšem, aby unikli z otroctví Egypta. Zažili úžasný zázrak, prošli rudým mořem, boží mocnou rukou.

[4:15] A po třech měsících dorazí k hoře Sinai. Židovští učenci připomínají, že ten den... se později stal známý právě jako svátek týdnů, svátek první úrody nebo letnice. A právě zde nahoře syna jim Bůh prostřednictvím Mojžíše ukázal, kdo je. Zjevil se tak, jako nikdy předtím. Dal jim zákon, dal jim desatero. Pravidla, jak žít, aby se jim vedlo dobře. Zjevil se Mojžíšovi, Mojžímu muži, a to v docela velkém stylu. Když se podíváme zvláště na verše 16 a 19 v této kapitole, tak můžeme vidět, co bylo vidět a slyšet. Když nadešel třetí den, nastalo jitro, hřmělo a blízkalo se, nahoře byl těžký oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl.

[5:17] Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a postavil se při úpatí hory. Celá hora Sinaj byla zahlena kouřem, protože hospodin na ní se stoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla. Zvuk polnice víc a více sílil. Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal. Slyšíte ty zvuky, vidíte ty efekty? Hřmělo, byl tam kouř, hora se chvěla. Celá hora Sinaj byla zahlena kouřem, protože Bůh na ní se stoupil. A nakonec promlouvá mohutným hlasem. Samotný Bůh. Bůh se zde zjevil v moci a slávě, ale také v čistotě a svatosti. Byl to úžasný zážitek pro církev, nebo pro Izrael, pro boží lid. Bylo to tak silné, že říkali, my se budeme vždycky držet božích slov.

[6:19] A vždycky budeme poslušni tomuto Bohu, který se ti Mojžíši zjevil. Když se vrátíme zpět do doby Ježíše Krista, Bůh se už nezjevuje. Zahalený do kouře a ohně, ale zjevil se v podobě Ježíše Krista. Bůh, který přišel v těle, přišel jako učitel, kazatel, prorok. Byl zabit pro své předsvědčení podle plánu svého otce, aby nám hříšným lidem umožnil jednou pro vždy smířit se s Bohem. Umožnil být s ním ve spojení. Bůh ho vzkřísil z mrtvých a tím dal naděj i nám na věčný život. Zaslíbil svým učetníkům, že je nikdy neopustí. A také zaslíbil, že je nenechá samotné. Že sešle svého ducha svatého. Ten bude s nimi. Nikdy je neopustí. Bude to duch, který nebude jen sestupovat na několik vyvolených, tak jako to bylo dříve, ale na všechny, kteří věří v Ježíše Krista jako svého pána a spasitele.

[7:24] Zaslíbil, že tento duch bude přebývat v srdcích věřících lidí. Jak jsme říkali, Ježíš byl vzad do nebe 40 dní po vzkříšení, 10 dní po té, co sestoupil Boží duch v Jeruzalémě na všechny zhromážděné Ježíšovi následovníky. A bylo to poté, co se Ježíšovi učeníci modlili. Modlili se v horní místnosti. To bylo ta samá místnost, kde předtím Ježíš vysluhoval památku večeře páně, to poslední připomenutí před jeho ukřižováním. Tenkrát, když nastal den letnic, byli všichni zhromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žené prudký vychr. A naplnil celý dům, kde byli. A ukázali se jim, jakoby ohnivé jazyky. Rozdělili se, na každém z nich spočinul jeden. Všichni byli naplněni duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim duch dával promlouvat.

[8:25] Vidíme zde boží moc, která se projevuje velmi podobně. Se stejnými projevy. Ta židovská tradice si vždy spojovala bouři, oheň a hlasitý zvuk s boží přítomností. A zde to máme všechno. Prudký vychr. Oheň, jakoby ohnivé jazyky na hlavách všech zhromáždí. A k tomu získávají možnost mluvit ke všem zhromážděným národům, kteří přišli na svátky do Jeruzaléma a promluvají v jejich řeči, promluvají ke všem skupinám lidí. A je to opravdu silný hlas, tak silný, že tisíce lidí tenkrát uvěřili v Jeruzalémě věžíše. Jakoby ty letnice z hory Sinai byly upgradeovány vylitím Božího ducha. Tenkrát na Sinai to bylo zjevení pro Mojžíše hlavně, ale také pro Boží lid. Nicméně to, co se stává nyní, v době vzniku prvotní církve, to má dosah globální na celý svět, na všechny národy.

[9:29] Tenkrát to byl jenom Mojžíš, kdo získal Boží moc. Ostatní stáli v úctyhodné vzdálenosti od této hory, nesměli se jí ani dotknout, aby nezemřeli. Báli se Boha, ale nyní, když je Duch Svatý vylit, je strach pryč. Boží moc, Boží přítomnost je tu pro všechny. Haleluja. Ve Starém zákoně je mnoho takových příkladů lidí, kteří dostali dar Ducha Svatého. Jozef, Mojžíš, Jozue, Gedeon, Zachariáš, Eliáš, Elíša. Ale Duch Svatý také se vstupoval na docela pěkné darebáky. Když si vezmeme takového Samsona v kníze soudců. Muže, který byl od malička oddělen proto, aby soudil Izrael a aby udělal příkoří nepřátelům Božího lidu. To byl pěkný lhář. Neposlouchal rodiče. Dělal kompromisy, byl sukníčkář. Nebo takový David. Ano, muž podle Božího srdce, ale také sukníčkář, konspirátor a vrah.

[10:33] Co mě ještě víc zaráží, tak je postava Baláma, což je pohanský prorok, který pod vlivem Božího ducha prohlašoval požehnání Božímu lidu Izraeli. Právě proto, že Duch Svatý ho přemohl a nemohl jinak. A přesto nebyl to žid, nebyl hodný člověk a nakonec zemřel pod Božím soudem. Nebo král Saul, který o Ducha Svatého také přišel. Duch Svatý sestupoval na lidi, aby mohli vykonat svěřený úkol. Odbudování chrámů po zbavení se pohanských božstev. Ale ne vždy ty lidi změnil. Jakoby dobrí lidé zůstali dobrými a zlí zůstali zlými. Ale v tom je nová smlouva. A příchod Božího Ducha v plnosti zcela odlišné. Bůh zaslíbil s příchodem Ducha také proměnu srdce. V Efeským 2.22 je napsáno, v něm jste i vy všichni spolubudováni v příbytek Ducha.

[11:36] A to nám naznačuje, že role Ducha Svatého pro nás je daleko, daleko větší, než si možná dokážeme představit. Ano, Duch Svatý je zde proto, aby nám ukázal na náš hřích. On je zde proto, aby nás uvedl do veškeré pravdy. Duch Svatý je ten, který nás utěšuje. Který nám dává jistotu, že jsme božími dětmi. Duch Svatý je ten, který nás začlenuje do církve. Ale také je tím, který nás buduje v boží příbytek. Ano, Duch Svatý není jenom pro vyvolené, není jenom pro kazatelé, pro proroky, pro apoštoly, pro lidi, kteří mají nějaký speciální duchovní dar. Mimochodem, můžete se těšit na prázdniny, protože budeme probírat dary Ducha Svatého v rámci další série. Ovoce Ducha Svatého, děkuji. V rámci té další série po Timoteovi. Ale Duch Svatý je dán každému věřícímu, každému, kdo přijíme Krista do svého života.

[12:40] Každému obyčejnému člověku. Každému, kdo podřídí svůj život v každodenním životě Kristu. Lidi, kteří chtějí být věrní Božímu slovu v každodenním životě. Já nevím, jak vy, ale já když se podívám do tohoto světa, tak si říkám, to je přesně to, co potřebujeme. Potřebujeme lidi, kteří v tom všedním životě jsou naplňováni Duchem Svatým. V tom všedním životě. v každodenní lopotě, jsou v tom nejužším spojení se svým nebeským Otcem skrze Ducha Svatého v Ježíši Kristu. Tomu je potřeba, aby ten oheň byl v srdci. Každý z nás, kdo věříme v Krista, toho ukřižovaného i zmrtvých vstalého pána, každý máme k dispozici tuto boží moc. Tento mohutný vítr, ale také tento neskutečný, úžasný boží oheň. Tento oheň, který nás pročišťuje a proměňuje. Oheň, který způsobuje, že jsme víc a víc podobní Kristu.

[13:45] Tak to bylo zaslíbeno už u proroka Malachiáše ve třetí kapitole. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se on ukáže, bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Lévyho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary. Ano, bratři a sestry, duch svatý, nebo ten oheň ducha svatého odstraňuje z našeho srdce všechno to, co tam nepatří. Jako Jan Krštitel popisoval Ježíšovu službu těmito slovy. On vás bude křtít duchem svatým a ohněm. Ježíš nepřišel jen proto, aby odpustil naše hříchy. On přišel proto, aby nás přetavil. Aby nás pročistil a pročišťoval. To je proces, aby nás měnil v nic menšího, než je podoba a odraz Ježíše Krista.

[14:54] Ježíš nás chce proměnit a proměňovat ke svému obrazu. On touží potom mít zapálenou církev. Duch svatý k tomu dává moc, je to jako benzín v autě. Máte auto? Ano, můžete s ním jezdit bez benzínu, ale je to docela držina. Zkoušel jsem to. Dá se to táhnout, ale je to nesrovnatelně jednodušší, když tam ten benzín nebo nafta je. Proto Ježíš poslal na zem ducha svatého. Aby nás nenechal samotné, aby nás nenechal bez moci boží pro to, aby nás nenechal bez pomoci a bez přítomnosti boží v našem životě. Ale upřímně, proč se tak často snažíme tu káru tlačit sami? Proč se tak často neměníme? Proč jsem tak často pišný, neodpouštějící, zahoršklý? Proč si tak často stěžuji? Proč jsem tak nevděčný? Proč mám malou víru?

[15:55] Proč mě tak stráží chtíč? Proč mám někdy tak rozpolcené srdce? Možná je to tím, že nevyužívám plně tuto moc božího ducha. Podobně jako Apoštol Pavel říká v listu Efeským, a neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale plni ducha, zpívejte pánu, chvalte ho z celého srdce. Přátelé, bratři a sestry, my se máme plnit božím duchem pravidelně. I když ho máme ve svém nitru, i když máme jeho pečeť, máme jím být neustále naplňování. Pokud ve svém životě spoleháš jenom na nějakou kdysi dávnou zkušenost, kterou jsi měl s Bohem, ale neprojevuje se jeho moc ve tvém životě nyní, něco je v nepořádku. Pokud nežiješ každý den z moci božího ducha, v radosti z jeho svobody a vítězství nad hříchem, ať malým nebo velkým, potom máš duchovní problém, který je třeba řešit.

[16:56] Ale je tu dobrá zpráva, je to něco, co se dá zvrátit. Zakončím takovým příběhem. Je to příběh o farmáři, jmenoval se Jates, nebo Jates, který prožíval velkou krizi. Měl farmu, na ní měl ovce, ale také měl splátky, měl půjčky, které měl splatit. A do toho přišla finanční krize. A hrozilo, že přijde o tu farmu. Měl málo peněz na oblečení, málo peněz na jídla. Jeho rodina žila na sociálních dávkách. Den za dnem vyháněl své ovce na pastvu v Texasu. A pořád nevěděl, jestli bude mít na zaplacení svých účtů. Až jednou. Jednou za ním přišla skupina seismografů z těžarské společnosti. A jak už asi tušíte, dovnívali se, že na jeho pozemku jsou zásoby ropy. Sepsali s ním smlouvu, že udělají zkušební vrt.

[17:56] A v hloubce asi 300 metrů našli obrovské naleziště ropy. Nejdřív těžili 80 tisíc barelů za den. Některé dny až dvakrát tolik. A dokonce i po 30 letech na tomto místě úřady zjistili, že ten vrt je schopen dávat 125 tisíc barelů ropy denně. Pan Jejc to všechno vlastnil. Od začátku. Hásl na tom svoje ovce. Ten den, kdy koupil půdu, získal všechny minerály, všechnu ropu, kterou měl pod sebou. A přesto žil z podpory. Byl to multimilionář, který žil v chudobě. Jediný problém byl, že nevěděl, co vlastně vlastní. Připomínejme si boží přítomnost Ducha Svatého v našem životě. Žijíme každý den v tom vědomí jeho moci. Jeho pročišťující moci. Jeho moci ke svědectví Evangelia. Nespokojme se jenom s nějakým přežíváním. Modleme se. A podobně jako učedníci.

[18:58] Usilujme na modlitbách a na půstu. Že Bůh projeví svoji moc. Že Bůh způsobí oheň v mém životě. Takový, že to způsobí probuzení celé církve. Jeho proměna způsobí moc, svatost, ale také bude promlouvat. Dovolme mu, aby spálil všechno smetí v našem větru. A přistupme k němu. Dovolme mu, aby nás znovu zapálil svým duchem.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20200531/zap-len-c-rkev · Aktualizováno: 2026-10-17