# Ovoce Ducha Svatého je RADOST

> Kázání ze dne 28. 6. 2020, Galatským 5:22-23, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 28. 6. 2020
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Galatským 5:22-23
- **Délka:** 20:01
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-06-28-Ovoce-Ducha-Svateho-je-RADOST-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-06-28-Ovoce-Ducha-Svateho-je-RADOST-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Minulou neděli jsme začali mluvit o ovoci Ducha Svatého v životě křesťana. Na ten známý text s Galackým, páté kapitoli, verše 22 až 23. A vzpomínám si, že jsem váhal v té prezentaci minulý týden, jaké ovoce použít. Chmelařovi, ti už se smějí? Ano, bylo to toto. Po zhromáždění za mnou přišli a říkali, tedy respektive paní učitelka Radka říkala, že celou dobu s manželem čekali, jestli to řeknu. Říkám, a co? No o těch jahodách. Nevím. No jestli řekneš, že když jsi mluvil o ovoci Ducha Svatého, že ve skutečnosti to je jedno ovoce, které má mnoho variant, mnoho charakteristik, tak ta jahoda je na to skvělá, protože, kdo to ví? Protože jahoda je souplodí na řek na šťavnatém, zdužňatělém květním lůžku.

[1:06] Přece. Prostě mi to bylo vysvětleno, co to je souplodí. Že to je ten nějaký zhluk plodů, vzniklých z jediného květu. Což je právě jahoda. Přece paráda, to jsem nezamýšlel, ale jsem rád, že to už vím. Takže je jisté, že teďka dalších pár týdů se budeme bavit o jahodách. Ne. Zůstaneme u toho ovoce, které nemá žádný tvar, ale víme, že to je ovoce ducha svatého. A že to je něco, co je nezbytné proto, aby křesťan zažíval moc boží ve svém životě. Je nezbytné proto, abychom byli oživeni k věčnému životu s Kristem. Abychom se jim dali řídit, dali vést v našem životě. A projeví se to právě tak, že tyto vlastnosti, které jsou v skutku Kristovými vlastnostmi, charakterem odráží Krista samotného, aby tyto vlastnosti byly evidentní v našem životě.

[2:12] Minulý týden jsme se zamýšleli nad tím prvním, a to je láska. Je to nevýčerpatelné téma. A vlastně říkali jsme také, že láska nějak zapadá do každé z těch charakteristik. A dnes tedy téma radosti. Ovoce Ducha Svatého je radost. Víte, je rozdíl mezi štěstím a radostí. Štěstí to je vnější projev v době, když se nám daří dobře. Když jsme zdraví, když máme bohatství, majetek. Ale radost, tu pravou radost může člověk zažívat i tehdy, když tyto věci nemá. Když jsme nemocní, když prožíváme zármutek, máme nejistotu hledně naší budoucnosti. Jakákoliv obtížná situace ještě neznamená, že musíme přijít o radost. Já jsem před týdnem zažil takový velký příval štěstí. Před 14 dny se sousedce ztratila kočička. Kdo máte nějakého mazlíčka, tak víte, že to byla prostě tragédie pro celou jejich rodinu.

[3:18] Navíc říkala, že ta kočička jde za nikým jiným, dokonce ani z rodiny, jenom za ní. Přesto jsme se snažili, modlili jsme se za kočičku. A když v půlce týdne dcera viděla tuto kočičku v křoví, samozřejmě ji utekla, tak jsme dostali novou naději. A po týdnu jsem jen tak vyšel na balkón, už bylo večer, šero, kočičku jsem zahlédl, nahlásil a paní majitelka si ji šla vyzvednout spod schodiště u baráku. Jásali jsme všichni na balkóně. A co mě překvapilo, já jsem přišel domů, do bytu a začal jsem chválit Pána Boha. A začal jsem mu děkovat za to, že odpověděl za naše modlitby a začal jsem zpívat duchovní písně. Až do té míry, že syn se na mě podíval a říkal, tati, co je s tebou? Podle reakcí těch dětí jsem si uvědomil minimálně dvě věci. Ta první mě trošku mrzela. A to je to, že mě děti moc nevidí chválit Pána Boha a zpívat.

[4:22] Když se dějí jiné věci a jiné zázraky a jiné odpovězené modlitby. A ta druhá, ta mě naplněla obrovskou radostí. Protože jsem si uvědomil, že když já mám takovou radost z nalezení kočičky, o mnohom větší musí být radost v nebi, když se jeden hříšník skloní před Bohem a činí pokání. Celé nebe se raduje, říká písmo. Musí to být něco nádherného. Ta opravdová radost se pozná právě toho, podle toho, že jde o spásu, o záchranu. Výborně to popisuje apoštol Petr v 1. Petrově 1. kapitole verše 8 až 9. Ač jste ho neviděli, milujete ho. A ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte. A jásáte nevýslovnou radostí, vznešenou radostí. A tak docházíte cíle víry, spasení duší.

[5:22] To pořadí je úžasné. Vy ho nevidíte, ale milujete ho. Věříte v něj, jásáte. A to je cíl. Cíl je spasení duší. Naše nadpřirozená křesťanská radost vychází právě z této spásy. Je důsledkem víry v evangelium Ježíše Krista. Znamená to, že jenom křesťan je schopen rozlišit mezi štěstím a radostí? Určitě ne. Ale je to jiný druh radosti. David Brooks ve své knize Cesta k charakteru popisuje radost jako morální radost. Jako něco, co prožívají lidé, jejíž vnitřní hodnoty jsou v hlubokém souladu a harmonii s jejich chováním. Já v něco věřím, mám nějaký světonázor a když se to spojuje s tím, co prožívám ve svém životě, o tom mám radost.

[6:24] V tomto pojetí mluví o radosti jako o vedlejším produktu úspěšného morálního zápasu. Všem radost křesťana, to je něco daleko většího. Tato radost je jedinečná, protože je vnitru spasení, záchrany člověka. V jádru naší radosti je radost toho, co Bůh v Kristu udělal pro nás. Když nás osvobodil od hříchu, když nás osvobodil od moci dňábla, osvobodil od smrti. Ono je možné mít tu morální radost bez poznání té hluboké radosti z života v Kristu. My žijeme v porušeném světě, který podle některých se nachází v tom nejhorším stádiu, kteří říkají, že v celé historii lidstva nebylo tolik smutku jako dnes, tolik depresí. Možná je to jenom tím, že je prostě více lidí.

[7:25] Kde tedy máme hledat tuto radost? Křesťan ví, že když ho tíží svědomí, je jen jedno místo, kde může hledat pomoc, kde může najít odpočinek pro svoji duši. Mít jistotu a důvěru v odpuštění hříchů. Jistotu, že Ježíš z Nazareta, ten člověk i Bůh, Bůh mě miloval natolik, že se obětoval za mé hříchy. A já už nežijí pro odsouzení. Já mám věčný život. Nový život v něm. A když mě mé svědomí usvědčuje, když poznávám hřích ve svém životě, jsem znovu veden k této skále spasení, k Ježíši Kristu. A to je ta pravá radost. Neměná radost. Ta radost, která není z nás. Podobně jako ty ostatní charakteristiky ovoce Ducha Svatého, ani radost není něčím, co bychom měli my vyprodukovat.

[8:25] Potřebujeme sílu Ducha Svatého, která není z nás, aby vyprodukoval toto ovoce. Duch Svatý nás k tomu uschopňuje. Prožíváme různé těžkosti, prožíváme zápasy, ale z moci Ducha Svatého můžeme prožívat tuto až. Radost navzdory tomu, co v životě prožíváme. I kdyby tomu okolnosti nenasvědčovaly. Proto Pavel říká, že naše radost nezačíná v pocitech, ale vychází z víry. Je takzvaný heidelbergský katechismus, což je křesťanské učení, které bylo poprvé vydáno v Heidelbergu 1563. A to obsahuje 129 otázek Q&A. Otázka, odpověď. A hned v první otázce se týká právě radosti. Můžete se na to podívat spolu se mnou. První otázka zní, co je tvým jediným potěšením v životě i smrti.

[9:30] A odpověď. Mým jediným potěšením v životě i smrti je to, že nejsem sám svůj, ale tělem i duší patřím svému věrnému spasiteli Ježíši Kristu. On dokonale zaplatil svou drahou krví za všechny mé hříchy a zachránil mě z veškeré dňábrovy moci. Chrání mě tak, že bez vůle mého otce v nebi mi nemůže spadnout z hlavy ani jediný vlas. A vše mi musí sloužit ke spasení. Proto mě ujišťuje svým svatým duchem o životě věčném a dává mi srdce ochotné a připravené žít nadále jen pro něho. To je mou radostí. Ale hned druhá otázka říká, kolik věcí potřebuješ znát, abys takto potěšen mohl požehnaně žít i zemřít. Potřebuji znát tři věci. Za prvé, jak velký je můj hřích a má bída.

[10:34] Za druhé, jak jsem vykoupen ze všech svých hříchů a bídy. A za třetí, jak mám být Bohu za své vykoupení vděčný. Potřebuji znát, jak na tom jsem, poznat Boží milost a děkovat mu za to. Dnes vám stačí zapamatovat si jednoduchou rovnici. V plus M rovná se V plus R. Vina, milost, vděčnost a radost. Vina, i když to není politicky korektní, je něco, co nás všechny spojuje. Písmo říká, že všichni lidé zřešili. Všichni jako ovce jsme zabloudili. Každý se dal svou cestou. Není tady nikdo z nás, kdo by se mohl ospravedlnit na základě svých skutků. Nikdo z nás, kdo by perfektně dodržoval Boží přikázání. Není ani jeden. Jsme ztraceni.

[11:35] To první je uvědomit si to. Uvědomit si svoji vinu. Tam začíná radost. Když si uvědomím svoji vinu, to, jak jsem ztracen, uvědomuji si Boží milost. Bez níž nemůžu spatřit Pána. Bez Božího odpuštění si ztracen a tvůj život skončí v pekle. Ale tím to nekončí. je zde vděčnost. Vděčnost na základě toho, že si uvědomím, jak moc mě Bůh miluje. Jak moc mi bylo odpuštěno. A když toto vím, můžu prožívat neskutečnou radost v životě. Ať se děje cokoliv. A tak se od viny přesunu k milosti a od milosti k vděčnosti a od vděčnosti k radosti. Je to váš domácí úkol. Podívejte se na efeským druhou kapitolu.

[12:38] Tam Apoštol Pavel krásně vysvětluje tuto skutečnost. I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy. A čtvrtý verš. Ale Bůh bohatý v milosrdenství z veliké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spasení. Pak pokračuje dál a rozvíjí tuto myšlenku. Milostí jste spasení. se spasení skrze víru. Potřebujeme Kristovo osvobození, potřebujeme odpuštění našich vin, potřebujeme prožít Boží milost, to, jak Bůh je k nám štědrý ve své lásce, abychom prožili skutečnou radost a vděčnost. Bratři a sestry, pokud budeme jako někteří, i někteří křesťané, kteří zamlčují to v tu vinu, bude to špatně. Když na našich táborech nebudeme mluvit o tom, v jakém stavu je člověk bez Krista, nebude to plné evangelium.

[13:46] Jak mohou lidé slyšet dobrou zprávu, když neslyší tu špatnou? Nesteďme se za to. Kristus není jenom nějaký potravinový doplněk k tomu, aby můj už tak dobrý život byl ještě o něco lepší. Ne. Kristus je vším. V listu Římanům 5.8 je napsáno, Bůh ukázal svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Ano, Kristus není doplněk. On je zachránce. On je jediná odpověď na vinu v našem životě. A jedinou odpovědí na vinu je jeho milost. A naše správná reakce na milost je vděčnost, ze které vychází radost. To je ta rovnice. Karel Barth řekl, milost a vděčnost patří k sobě jako nebe a země. Jiný teolog přirovnává radost jako k nárazu v hromu.

[14:47] My jsme tento týden, bohužel, pro některé zažili veliké hřmění, veliké bouřky, tak si to dokážeme představit. Radost je náraz z hromu vděčnosti. Když je naše srdce plné vděčnosti, přijde to jako blesk, jako hrom. Naše radost za září. Hluboká vnitřní radost. Moc se těším na září, věřím, že budeme mít křest. A v těch svědectvích křtěnců právě toto zaznívá velkou měrou. To, jak pán Bůh proměnil jejich temnotu ve světlo. Jak pán Bůh proměnil jejich beznadějnou situaci v radost. Jsou nějaké překážky této radosti v našem životě? Je to podobné, jako v tom Cimrmanově pojednání ve hře Švestka. K neduhům stáří, postihující hlavně intelektuály, patří zejména dvě vady.

[15:52] Neschopnost myšlenku udržet a neschopnost myšlenku opustit. Stejně je to s naší radostí. Takové dvě překážky radosti mohou být právě ono zapomínání nebo naopak připomínání. O tom zapomínání mluví Žalm 103. Nezapomínej na žádné jeho dobrodění. Prorok Jeremiáš říká, copak jste zapomněli? Copak jste zapomněli, že Bůh vás vyvedl z Egypta? Zapomněli jste na to, že On má odpovědi na všechny vaše otázky? Zapomněli jste na to, že On může proměnit vaše srdce? Zapomněli jste na jeho řády? Ano, zapomínáme. Proto nám Kristus dal památku večeře páně, kterou za chvíli budeme také slavit. Protože věděl, že si musíme připomínat to, kde jsme byli a z čeho nás Kristus zachránil. On zemřel na našem místě, prolil svoji krev kvůli každému z nás.

[16:55] Nezapomínejme na tuto milost. Ale dalším problémem může být neustálé připomínání. Vracení se k tomu, co už nám bylo odpuštěno. To z nás vysaje veškerou radost. Když je nějaký hřích, který je vyznaný, ale není zapomenut. Bůh nepřipomíná. Kdo nám připomíná naše viny? Dňábel. Jo, jo. On je na to specialista. On ví, že když nám připomene to, kde jsme byli, ztratíme radost. A to si přeje. Ze všeho nejvíc. Ubíjí naši radost. Připomíná nám to, co bychom měli zapomenout. Obvinuje nás. Táhne nás zpátky do těch odpadků naší minulosti. A pokud se nezvedneme, pokud neupřeme svůj zrak ke Kristu, ztratíme radost a on bude vítězit. Jediné před čím opravdu prchá, je když boží děti Pána Bohu děkují, když ho chválí, když jsou mu vděční.

[18:00] Mohli bychom být ten uplynulý týden více vděční? Já ano. Já jsem byl mrzout, teda strašnej tento týden. Ale stejně tak můžeme říct o lásce. Mohli bychom víc milovat Pána Boha a víc milovat své blížní? Stoprocentně. Ale o tom to není. Pán Boh chce, abychom svůj zrak upínali na něj. Abychom pozvedali své srdce i své hlasy k tomu, abychom ho chválili, abychom mu děkovali, a s naší vděčnosti, aby v nás vypuklo ovoce radosti. Budeme zpívat krásnou radostnou píseň. A prosím hudební skupinu, aby přišla dopředu. A ta nám slouží jako připomínka toho, že se máme radovat. Že jsme spasení. Že jsme zachránění. Víte, Martin Luther, když slyšel nějakou špatnou zprávu, tak říkal, Pojďme zpívat Bohu žálm a zaženeme dňábla.

[19:03] Pojďme zpívat Bohu žálm a zaženeme dňábla. A když jsem to slyšel, tak jsem si uvědomil, že to samé říkala naše babička. Když jsme k ní jezdívali na prázdniny a začali jsme se hádat, tak říkala, Děti, zpívejte. A ten zlý uteče. Pojďme zpívat. Pojďme chválit Pána Boha. Pojďme zpívat jemu žálmu. Můžeš mít radost, radost ve svém srdci každou hodinu. A každý den je to radost, kterou nemá a nezná, nedá tento svět. Pane Ježíši Kriste, my ti vydáváme svá srdce, své trápení, své bolesti, své starosti, které nás někdy opravdu ubíjí. A prosíme tě o to, aby i v tuto chvíli jsi nás naplnil svým duchem, aby jsi dál, aby chvála plynula z našich srdcí, z našich myslí i z našich úst. Ty jsi toho hoden. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20200628/ovoce-ducha-svat-ho-je-radost · Aktualizováno: 2026-10-15