# Ovoce Ducha Svatého je SEBEOVLÁDÁNÍ

> Kázání ze dne 23. 8. 2020, Galatským 5:13-26, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 23. 8. 2020
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Galatským 5:13-26
- **Délka:** 31:20
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-08-23-Ovoce-Ducha-Svateho-je-SEBEOVLADANI-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-08-23-Ovoce-Ducha-Svateho-je-SEBEOVLADANI-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dnes naposledy se podíváme do Galackým páté kapitoli. Někteří si říkáte, a nadlouho už tam nepůjdeme. Celé prázdniny jsme se věnovali ovoci Ducha Svatého, které nacházíme ve 22. a 23. verši. A já bych na začátek přečetl celý ten oddíl s Galackým páté kapitoli od 13. verše. Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je zhrnut v jednom slově. Milovat ti budeš bližního svého jako sebe samého. Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.

[1:06] Chci říct si, žijte z moci Božího Ducha a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu a Boží Duch proti nimi. Jde tu o naprostý protiklad. Takže děláte, co dělat nechcete. Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. Skutky lidské své vole jsou zřejmé. Necudnost, nečistota, bezuznost, modlářství, čarodějnictví, rozbroje, hádky, žádlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoli, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem to už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Boží. Ovoce Božího ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.

[2:21] Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím duchem, dejme se duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu. Nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviťme jeden druhému. Tolik z Božího slova. Pane Ježíši Kristé, my potřebujeme slyšet tvůj hlasi dnešního rána. Potřebujeme porozumět tvému evangeliu. Tak tě prosíme, aby skrze svého svatého ducha i v tuto chvíli si pracoval v nás a potom i skrze nás. Abychom rostli v poznání tvojí milosti, tvojí lásky a abychom evangelium činili svým životem přitažlivé okolnímu světu.

[3:38] Tolik vlastností. Když se držíme Krista, když uvěříme v Krista, zůstáváme v něm, jsme jako větve, které jsou napojeny na kmen, kterým je Ježíš Kristus. Jím jsme živeni, jím rosteme. A tím božím duchem jsme zmocněni k tomu, abychom nebyli jen nějaké pahýlky, ale abychom byli skutečně živé součásti Kristova těla. Abychom byli při kmeni a tento duch boží nám dává moc žít boží síl. Téměř po každém, při každém tom tématu jsme zdůrazňovali jednu věc. A to je, že tady nejde o to, abychom my se snažili. Tady nejde o nesení ovoce ve smyslu, co všechno musím dělat. Co všechno musím dodržovat.

[4:42] Je to ovoce Božího ducha. Tedy je to něco, co Bůh působí v každém věřícím, který je tomu otevřený, který je napojen na Krista a který chce růst, který chce čerpat. Co by to bylo za Boha, kdyby měl všechny tyto dary u sebe a nedával je dál. On touží potom, aby se projevovali v našem životě. Aby nás proměňovali, náš charakter. Protože cíl toho je, že jeden každý z nás budeme více podobní Kristu. To není nic malého, že? To je úžasná věc. Každý z nás můžeme růst a máme růst do podoby Ježíše Krista. A tyto vlastnosti, o kterých hovoříme, jsou předně představeny právě v Kristu. On je s osoběním těchto věcí.

[5:43] Bůh nám tedy dal nový věčný život v Kristu, vložil do nás svého ducha. Tento duch Boží nás naplňuje, proměňuje a dává nám duchovní dary a způsobuje toto ovoce, které vede k posvěcenému životu. Když máme tyto vlastnosti, radost, trpělivost, tichost, lásku, dobrotu, věrnost, pokoj, sebeovládání, o tom je na nás vidět, že jsme jiní. Jsme jiní než tento svět. Jsme oddělení, posvěcení v našem životě. O posvěcení mluví krásně jedna kapitola, třináctá kapitola ve vesminsterském vyznání víry, který jsme tady také zmiňovali, kde se mluví o posvěcení. A mimo jiné je tam tato věta, nebo toto prohlášení. Posvěcení se týká celého člověka.

[6:48] Přesto jsme nedokonalí v tomto životě. V každé naší části zůstávají nějaké porušené zbytky. A tak povstává nepřetržitá a nesměřitelná válka. Tělo povstává proti duchu a duch proti tělu. Celé písmo hovoří o tom, že jsme v duchovní válce. Že vedeme bitvu těla proti duchu. Duchu proti našemu tělu. A po vzbuzení s Galackým 5. kapitoli 16. verše zní žijte z moci Božího ducha a nepodlehnete tomu, k čemu vás stáhne vaše přirozenost, vaše tělo. Naše přirozenost nás stáhne k tomu, co jde proti Bohu. Protože přirozeně chceme vyhovět našim tužbám.

[7:48] Na druhé straně je v nás ten boj, že duch Boží nás napomíná. A říká nám, když sejdeme z cesty, jsme-li živy Božím duchem, je potřeba se dát duchem také řídit. O tom je v podstatě to sebeovládání. Je to určitá sebeobrana vůči tomu zápasu, který vedeme v naší mysli, v našem srdci. Ta myšlenka zápasu nebo vzdorování, pokušení, to není nic jedinečného, že bychom to našli jenom u Pavla. Například u Jakuba. V první kapitole ve čtrnáctém verši je napsáno, každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.

[8:56] Žádostivost to je to, co děláme a víme, že to je špatné. Je to touha dělat, co se líbí mně, ne to, co se líbí Bohu. Je to touha oslavit mně, ne oslavit Boha. Nebo v první Petrově 2.11 Petr píše, Prosím vás, proto zdržujte se sobeckých nebo tělesných vášní, které vedou boj proti duši. Jsme v bytě, říká v Feským 4.22. Odložte dřívejší způsob života staré lidství, které hyne klamnými vášněmi. To jsou naše vášně, naše touhy, naše tělo, které jsou ještě k tomu klamné. Ale my jim nemůžeme důvěřovat, aniž bych šel do detailů, tím, že všichni, jak jsme tady, s tím zápasíme.

[10:04] Nikdo z nás není dokonalý, nikdo není bez hříchu. A proto se máme, právě proto se máme zabývat, sebeovládáním. Je to jedna z nejtěžších prací na světě. Prací, které řeší jenom křesťané asi. Zápas o to, abychom nebyli sobě střední. Abychom nebyli sebe důležití, sebe lítostní. Abychom odráželi Krista ve svém životě. Já bych se chtěl zaměřit na tři takové věci dnes ráno. A první je potřeba sebeovládání. Druhá, přitažlivost hříchu. To poslední, jak odolávat. Prvé, potřeba sebeovládání.

[11:07] Je to velká potřeba? Já myslím, že ano. Že skutečně pán Bůh ví, co říká ve svém slově. A ví, jak i my, boží děti, rádi překračujeme hranice. Kdo máte malé děti, nebo si ještě pamatujete na ty vaše, když byly malé, tak víte, jak to funguje, že oni zkouší, kam až můžu zajít, co si můžu dovolit, co mi ještě projde. Pán Bůh ví, že naše srdce je takové zvrácené celý život. Akorát my, dospělí, to dokážeme lépe maskovat. C.S. Lewis ve své kníze rady zkušeného dňábla říká, nebo ne C.S. Lewis, ale ten dňábla říká takovou radu, která už je také zazněla. A musíme jít za lidmi a přímět je, aby si vzali ty dobré věci, ale ve špatnou dobu, ve špatném množství a se špatným člověkem.

[12:19] Takhle funguje dňábel, když nám podstrkává zápasy, pokušení. To jsou dobré věci, co nám nabízí. Ale dává nám to ve špatnou dobu, ve špatném množství, nebo se špatným člověkem. Naše společnost je celá zaměřená na to, abychom uspokojovali sami sebe, abychom se neovládali. Proč? Hlavně si užívej, hlavně čiluj, hlavně buď v klídku. Níze kazatel ve druhé kapitole doporučuji přečíst tuto druhou kapitolu, zvláště začátek krásně popisuje, jak on si užíval. A ještě člověk čte, tak se řekne, hm, tak to mě připomíná dnešní život. v dnešní západní Evropu možná. Kdy on říká, já jsem si dopřeval úplně všechno, co jsem chtěl. Všechno, co si dokážete představit, já jsem to měl.

[13:20] Všech požitků světa, které se zalíbilo mému srdci. A schválně si přeštěte jeho radu. Víte, tady je taková ilustrace. Loď se má dostat do vody, ale voda se nemá dostat do lodi. Co se stane, když se voda dostane do lodi? My máme žít v tomto světě. Ve světě, kde budeme pokoušení. Mnohokrát. Kristus byl pokoušen, budeme pokoušení i my. Ale nemáme dovolit, aby to pokoušení nás ovládlo, aby zaplavilo tu naši loďku. Když se to stane, tak potom můžete slyšet i křesťany, kteří říkají, víte, v Kristu jsme všichni svobodní.

[14:22] A tak můžeme žít, jak chceme. Nakonec, Pán Bůh nás miluje. On nám všechno odpustí. To je podobné, jako kdybyste říkali, tak teď, že mám pojištěný dům, tak můžu vzít círky a můžu si začít škrkat v obýváku. Říjmanek v šesté kapitole a poštol Pavel říká, ne, co pak Kristus zemřel na našem místě proto, abychom hřešili. Aby jsme si dělali, co se nám zlíbí. Opravdová svoboda není lístek k tomu, že můžu žít, jak chci. My naopak máme svobodu žít tak, jak se nám nechce. Svobodu nehřešit. Svobodu žít tak, jak máme, k čemu jsme byli stvořeni.

[15:24] U Jakuba 1.25 je napsáno, kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá. Takže není zapomnětlivý posluchačný, brž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. Tedy je potřeba se ovládat. Je potřeba vytrvat. Je potřeba nebýt zapomnětlivý posluchač. A jednat na základě toho, co slyším v kázání, co vnímám, že mě Bůh říká, když otevřu písmo, když jsem na skupince, když poslouchám United, je potřeba jednat podle toho. Nebýt jen posluchač, který zapomene. To druhé, o čem chci mluvit, je přitažlivost toho hříchu. Víte, naše sebeovládání je pod neskutečnou palbou.

[16:27] Nejen našeho těla, ale světa, ve kterém žijeme. A také dňábla, který útočí právě tam, kde jsme nejvíc zranitelní. A tito tři útočníci, naše tělo, svět kolem nás a dňábel útočí každý den. Jde o obrovský, často vnitřní zápas, který vedeme. A vedeme ho proto, že ten hřích je ohromně přitažlivý. Kdyby nebyl, tak to by byl ráj na zemi. Ale hřích nás neskutečně láká. My potom někdy končíme tím, no ale já jsem si nemohl pomoct. To pokušení bylo příliš velké, než abych odolal. Náš dnešní text nám říká, že si můžeme pomoct. Že máme kde čerpat.

[17:28] pomoc. Že to není bezvýchodná situace. Že z toho nemusíme být v depresi, že pořád podléháme pokušení, protože je východisko. Je východisko z toho, abych více miloval sám sebe, než Boha. Abych uctíval ne svoje touhy, ale uctíval toho, který mi tyto touhy dál. Může se to projevovat různě. U mě se to nejčastěji projevuje v lénosti. Ale potom mám problém se s dnešním tématem. Sebeovládání. Nebuď lím. Nebo šíleně zápasím otázce odpočinku. Pro mě dodržovat sedmý den, aspoň půl dne skutečně jenom být s Bohem. Jenom čerpat.

[18:29] Je někdy velmi těžké. Ale je to o sebeovládání. Někdo z vás možná zápasíte s přejdáním. Někdo možná zápasíte s alkoholem. Někdo možná zápasíte v sexuální oblasti. A poslední jmenovaná to je oblast, která je v církvi naprosto zdrcující. neovládáme své sexuální touhy. A církev se tím zmítá neskutečně. Málo o tom mluvíme. A přitom právě v ní jde o sebeovládání. Pavel říká, abychom nejenom střežili své srdce, ale abychom utekli dňávru. bychom mu utekli. A když si vzpomeneme na příklady jako třeba Jozef, vzpomenete si na to, jak měl setkání s Plutifarovou ženou, nejednou, ale při jednom ona ho začala přemlouvat.

[19:37] Čelil velkému pokušení. Byla tam krásná žena. Všechno bylo připraveno. Manžel se o ničem nedozví. Ale Jozef nezačal vyjednávat. Nezačal jí to rozmlouvat. Zdrhl. On prostě zdrhl. Protože s takovým pokušením nemá cenu diskutovat. Čau. Když mi zabereš plášno. Jak bych mohl udělat něco takového, já bych zřešil vůči Bohu, říká. Problém je mi, když se rozhodnu uctívat své vlastní touhy. o tom nechci v podstatě, aby Bůh byl na trůnu mého života. Trůn patří mně. V kontrastu s Jozefem je David a Betšepa.

[20:39] Kdy David, jak jsme tady nedávno měli kázání, musím od Pavla, David viděl, zatoužil a na základě toho jednal. Na základě touhy, kterou, od které neutekl. Kterou sobě živil. Dál se koukal. Tedy potřeba sebeovládání je reálná. Přitažlivost hříchu je naprosto zrcující. Jak se tedy mám ovládat? Dovolte mi několik poznámek k tomuto poslednímu bodu. Sebeovládání zahrnuje naše celé bytí. Tělo, emoce i myšlenky. Ve 2. Korinským 10.5 říká Apoštel Pavel uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista.

[21:46] Ten boj začíná tady. Mezi těmito dvěma údy. Pravým a levým uchem. V našem mozku. Naše myšlenky máme ovládat. Už tam to začíná. Proto Ježíš mluví tak radikálně v Matouši na začátku v tom kázání nahoře. Radši tu ruku utni. Radši to oko vyloupni. A Bůh nechtěl, aby jsme byli mrzáci. My bychom všichni byli mrzáci, kdybychom se podle toho řídili. A on říkal, začíná to už tam, že ty natáhneš ruku. Už tam, že se podíváš. Když se spojí touha, pokušení a příležitost, tak to je náročný den pro každého z nás.

[22:47] Pozor na den, kdy se setkají tyto tři věci ve nestejnou dobu. Protože když máš touhu a nemáš příležitost, tak jsi v pohodě. Když přijde pokušení a nemáš touhu, taky klídek. Ale pozor na to, když v jednom dní se proti tobě postaví ti to tři. Touha, pokušení a příležitost. To je smrtelné. Protože myšlenka porodí čin, čin porodí zvyk, zvyk porodí charakter a charakter porodí osud. My sami nemáme sílu se ovládat. Ale právě proto nám Pán Bůh dal svého ducha. Právě proto nám dal společenství, kde se máme pozbuzovat, kde se máme podpírat navzájem. Varovat se.

[23:47] Krásně o tom mluvil v kázání Clayton minulou neděli. Až to bude na webu, tak určitě doporučuji k poslechnutí. Je o to, abychom žili ve společenství. Abychom si říkali zpětnou vazbu. Abychom mluvili pravdu v lásce. A třeba i o tom, že něco nezvládám. Že je nějaká oblast, se kterou zápasím. a že potřebují pomoc. Na závěr bych chtěl říct jednu ilustraci. Znáte sireny? A nemyslím takový ty, co tady tak někdy houkají po Olomovci. Ale ty z antické mytologie. To byly napůl ženy a napůl ptáci. Žili na jednom ostrově a svým zpěvem chtěli zlákat mořeplavce.

[24:50] Chtěli přilákat námořníky, aby narazili na skály, na břehu a skončili, zahynuli. A Odysseus při své plavbě poznal, rozpoznal tady tento ostrov syrény ještě dřív, než byli na dosah. Dřív, než na doslech vlastně. A přikázal svým mužům, aby si do uší nalili vosk. On sám ten vosk neměl, ale byl připoután ke stěžní. Takže to slyšel, slyšel nádhernou hudbu, ale nic nemohl dělat. Takhle se s tím porvazal, s tímto líbezným zpěvem. V tom tam pluli agronauti. Pluli, taky pluli strašně dlouho mořem, ale měli úplně jinou strategii. Měli Orfea, který vzal harfu a hrál tak krásné písně, že námořníci neslyšeli tady ty syrény.

[26:00] Když naše touhy jsou natolik zaujaty boží svatostí. Natolik přemoženi jeho milostí a jeho láskou v Pánu Ježíši Kristu. O tom neslyšíme hlasy syrén. Zpěv našich tužeb nás neláká. Když Kristus je pro mě všechno ve všem, o tom pochopím stejně jako pysatel knihy Kazatel, že to všechno je marnost nadmarnost. A že to jediné, o co stojí za to usilovat, je bázeň před Bohem. I když to není populární. I když jdu proti proudu. Tržet se, sebe ovládat, proto, abych získal ještě větší požehnání, ještě větší radost a hlavně věčný život.

[27:00] Bratře a sestry, my žijeme v neustálém zápase. Zápase v tomto světě. A ten bude trvat až do doby, kdy budeme s naším pánem. Ale máme jisté vítězství. Stačí skutečně zůstat na cestě za Kristem. Ukřižovat sám sebe, tak, jak budou vyznávat křtěnci za měsíc a půl. A vytrvat v tom, že budu v úžase žít každý den. V úžase nad Boží milostí. V úžase nad Božím odpuštěním. A pak můžu směle přistoupit k trůnu milosti, protože vím, že Bůh mi chce odpustit okamžitě a všechno v mém životě. Bůh touží po tom, abych žil vítězný život. Když totiž žijeme duchem, dejme se duchem také. Když žijeme duchem, duchem i choďme.

[28:05] A nebuďme příliš opatrní při varování našich drahých bratří a sestr. Nebojme se říct, bratře a sestr, prosím tě, pozor na tu líbezně znějící hudbu pokušení. Takže všechno, co není z Boha, je jen pomývost a samá pomývost. Zůstane jen to, co je spána. Podleme se. Pane Ježíši Kriste, my žijeme v tomto temném světě. A víme, že jsme zakusili, co to znamená, když neděláme nic. Když neděláme, když neřešíme hřích, tak to jde s náma z kopce. Když neřešíme pokušení, neřešíme sebeovládání. Nemůže to dopadnout jinak, než že sami skončíme daleko od tebe.

[29:09] A že v našich životech zavládne temnota. My tě prosíme, pane Ježíši, aby si proměňoval naši mysl, naše srdce ke svému obrazu. A když přemýšlíme nad ovocem ducha svatého v našem životě, tak se často zasekneme. Říkáme si, já na to nemám. Já neumím být dostatečně trpělivý, já neumím být dostatečně věrný, dostatečně laskavý. Já se neumím ovládat. Ale my ti dnes chceme, pane, poděkovat za tvojí krev. Pane Ježíši Kriste, tvoje krev má tu moc přikrýt každý hřích. A tvoje krev má moc nás ospravedlnit. Tvoje krev má moc, že můžeme přicházet směle k trůnu tvojí milosti. Dosáhnout plnosti měřenou plností Kristovou.

[30:14] My už nežijeme sami, ty žiješ v nás. A díky tvojí milosti jsme jiní. Prosíme tě, aby jsi vylil svého ducha i dnes a nás nově. Aby jsi pomohl těm, kteří... si zahrávají s hříchem. Pane, odpust nám, že nikdy nebereme hřích vážně. Že spíš přemýšlíme o důvodech, proč to nebo ono. Že si říkáme ještě jednou, ještě teďka naposledy. Pane, pomoct nám utéct. Když je čas zachránit naše srdce před hříchem, před pokušením, tak prosíme ve Tvém jménu, Pane Ježíši Kriste.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20200823/ovoce-ducha-svat-ho-je-sebeovl-d-n · Aktualizováno: 2026-10-15