# Párty se Zachráncem

> Kázání ze dne 27. 9. 2020, Marek 2:13-17, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 27. 9. 2020
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 2:13-17
- **Délka:** 26:40
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-09-27-Party-se-Zachrancem-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-09-27-Party-se-Zachrancem-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Zpívali jsme píseň Ježíš přítel Hříšných. Já myslím, že to je jedna z takových našich oblíbených tady v tomto společenství. Už ji zpíváme dlouho, ale ona je pořád pravdivá. Nemění se na tom, protože je nic, protože vychází z té základní pravdy, kterou budeme sledovat také my při tom dnešním kázání a kvůli tomu vlastně také jsme se zaměřili na Evangelia. Proto abychom si připomněli, že Ježíš je přítel Hříšných, že když přišel Ježíš před dvěma tisíci lety, tak to nebylo kvůli tomu, aby založil nějaký náboženský klub. A my vidíme z těch kázání, že i lidi, kteří si povolával, učeníci, následovníci, které povolal, tak to nebyla žádná elitní skupina lidí, žádní super nábožní.

[1:08] Ale já i někdy až s podivem a nám věřím, že k povzbuzení, že Ježíš si vyvolil právě je k tomu, aby šířil boží království. Dnes se podíváme při čtení do Marka 2. kapitoli, verše 13 až 17. Evangelium podle Marka 2. kapitola, verše 13 až 17. Vyšel opět k moři, tedy Ježíš. Všechen lid k němu přicházel a on je učil. A když šel dál, viděl levyho syna Alfeora, jak sedí v celnici a řekl mu, pojď za mnou. On vstál a šel za ním. Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učeníky mnoho celníků a jiných hříšníků. Bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.

[2:11] Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí z hříšníky a celníky, říkali jeho učeníkům, jak to, že jí z celníky a hříšníky. Ježíš to uslyšel a řekl jim, lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. Ještě jsem se nestačil dívat, kolik tady dnes máme lékařů. A určitě tady máme nějaké studenty medicíny, možná budoucí lékaře. Nevím, jestli někdo z vás, kteří studujete, tamhle vidím celou řadu, tam další, jestli jste uvažovali o tom, že byste vystudovali medicínu a potom nevpouštěli do ordinace nemocné lidi. Že byste tam brali jenom zdravé.

[3:13] Sáme se podívejte, jestli někdo zvedá ruku. Měl by to být takové, možná varovný signál. Někdy se nám může zdát, když čekáme někde v čekárně, že to taky je. Jakoby lékař třeba nejde v tu chvíli, kdybychom ho chtěli vidět my. Teď dokonce to je někde tak, že musíte čekat v autě a teprve až poté, co jste na řadě, tak můžete vylezt z auta a jít do čekárny. Vůbec, že ta čekárna je zamknutá. Žijeme prostě v tomto zvláštním období. A tím víc bych vás chtěl povzbudit k trpělivosti, protože lékaři to opravdu nemají snadné. Stejně tak ale pro Ježíše. To by bylo naprosto absurdní, kdyby odmítal ty, kteří byli ve společnosti zavrhování. A to je v jádru toho dnešního příběhu z Markova Evangelia.

[4:13] Dnes se tam setkáváme s Levím, který ve většině Evangelii už je znám jako Matouš. A v našem příběhu je povolán, aby následoval Ježíše. V tom 13. verši čteme, že Ježíš byl opět obklopen lidmi, kteří poslouchali jeho učení. Není zde zmínka oproti těm předchozím kázáním o tom, že by uzdravoval, že by dělal nějaké mocné zázraky, ale vyučuje je. Vyučuje je o božím království. A potom se opět vytratí. Jako posledně, před 14 dny, řekl, jdeme dál, učeníci. Tak tady vidíme, že si opouští ty zástupy a tentokrát je to proto, že se chce vyhnout jako VIP těm zástupům a věnovat se konkrétním lidem.

[5:15] A tak v tom 14. verši čteme, když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici a řekl mu, pojď za mnou. On vstal a šel za ním. Je to jednoduchá věta, ale pro mě naprosto fascinující. Pán zavolá a život tohoto Matouše je změněn od základu. Volá a on nezůstane na tom místě, kde je, protože ho volá pán. Nevím, jestli jste někdy byli v Kafarnaum nebo jestli jste někdy byli na celnici v Kafarnaum, ale možná i kdybyste tam byli, tak vám to nic neřekne. Tak si trochu přibližme Leviho. Kdo to vlastně byl nebo co měl za práci? Byl to žirovský celník, který vybíral mítné.

[6:16] A to mohlo být ze dvou důvodů. Buď to za to, že lidi jenom procházeli určitým místem, branou, anebo vybíral na základě toho, co sebou nesli, co přepravovali. Podle toho, jakou to mělo hodnotu, tak o to víc vybral. Nevím, jestli vás někdy celník obral. Mně se to stalo jednou a pořádně. Bylo to při mé poslední návštěvě Spojených států amerických, kdy jsem zapomněl, že mám v tašce schovanou svačinku a byla to šťavnatá masová tyčinka. A jim se to tak nelíbilo, že mi dali pokutu několika set dolarů. Abych si to zapamatoval, že do Spojených států maso nepatří. A nic nepomohlo na tom, že jsem říkal, to je malá tyčinka, já to tady s ním před váma. Nebavili se se mnou. Možná nám to ještě víc dokreslí ten příběh, když si uvědomíme, že tehdy byl Izrael rozdělen na tři taková území.

[7:28] A bylo to kvůli tomu, znamenáte Heroda, toho, který vystupuje ve Vánočním příběhu, toho krutého krále. On měl tři syny. Herodes Antipas, Herodes Agripa a Herodes Filip. A tyto tři synové měli rozdělené toto území a na hranicích, tam, kde se prolínaly ty hranice, tak tam často byly právě celnice. A město Kafarnaum bylo na rozmezí právě území Antipase a Filipa. A zde sídlí tento léví. Tam má práci. Celnici měli za úkol vybrat od lidí určitý obnoz peněz a dát ho těm, kteří byli nad nimi. A poté, co splněli tuto kvótu, tak vlastně cokoliv vybrali, tak patřilo už jenom jim. A to si dovedete představit, jak to chodilo.

[8:29] Jakmile splněli kvótu, tak měli velkou motivaci vybírat možná víc, než by museli. A nikdo je nekontroloval. Všem to bylo jedno, protože jejich pán hlavně potřeboval dostat. od nich určitou sumu a pak, jak budete chtít. A to byl důvod, proč celníky tehdy maximálně opovrhovali. Bylo to kvůli tomu, že byly opovrhováni na několika úrovních. To první byl, že je odvrhovala jejich rodina. Tito lidé, to byly lidé, za které se rodina stydila. Asi málo kdo by, málo kdo maminka, takového celníka, aby se chlubila, co syn zrovna dělá. Spíš ho omlouvala a vysvětlovala, že to někdo musí dělat a že on je poctivý.

[9:30] Ale často to bylo tak, že jejich rodina je odmítala. Nebo těžko se vyrovnávali s tím silným nepřijetím ve společnosti. Takový člověk nikdy nemohl být ani soudcem nebo dávat výpověď na soudu. Byla to prostě nedůvěryhodná osoba pro jakýkoliv soud z těchto důvodů. Byl podvodník, tak co? A za třetí, to se týkalo nádbuženských obřadů, ačkoliv to byly muži, nemohli až do toho nádvoří, kam mohli všichni židovští muži, v chrámě. To bylo omezení právě kvůli tomu, že všichni věděli, jakým způsobem ten člověk žije, jak jedná, jak podvádí. Tak si dokážeme představit, možná lépe, člověka, který sedí někde v bráně, je zapovězen z nějakého blízkého kontaktu na bohoslužbách, jeho svědectví je neduvěryhodné a jeho rodina se za něj stydí.

[10:43] A nejspíš tento lévej tím, v jakém byl postavení, na jakém byl místě, tak slyšel už o Ježíši. Nemáme to tady vyloženě napsáno, ale slyšeli jsme v předchozích místech, že právě v té oblasti Ježíš uzdravoval, Ježíš činil zázraky, vyháněl démony. Takové věci o rabínovi, kterého následují zástupy, se těžko dají utajit. A tak Levi seděl na té celnici a možná slyšel, jak si lidi povídají. Říkají, hele, dlouho jsem neviděl Šimona a Ondřeje, rybáře, nevíš, co se s nima děje? A říkal, nevím. A někdo další řekl, no počkej, to nejsou jenom tady těchto dva, taky Jakub a Ondřej. nechali své řemeslo a šli za ním, následují tady tohoto Ježíše. Možná Matouš si říkal, hmm, to je zajímavý, to bych si chtěl někdy vyzkoušet, takovou změnu povolání, změnu místa, opustit všechno.

[11:52] Jaké by to asi bylo? Možná dnes je tu někdo, kdo viděl a slyšel věci o Ježíši, možná vidí právě teď proměnu někoho, jehož se Bůh dotkl, změnu člověka, který vydá svůj život Kristu. A možná jsi tu a říkáš si, to bych chtěl proskoumat, mě to zajímá, čím to je, že tyto lidé jsou taky jiní. Garantuji vám, že pokud přijdete za týden a pokud tady bude zhromáždění, tak ve všech devíti svědectvích uslyšíte tuto proměnu. A uvidíte, uvidíte proměnu lidí, kteří vydali svůj život Kristu, protože Ježíš je i dnes živý a i dnes volá k sobě lidi. A tak celník jednoho dne takto sedí na celnici a vybírá a potom přijde Ježíš.

[12:53] A v tu ránu se všechno změní. On tedy zůstane sám sebou, ale přesto je proměněn. Takový člověk, kterého si nikdo nevšiml, slyšel jenom urážky, který se vám politiku člověku, a fotpů si nikdo nevšiml, Nezasloužil si pochvalu za to, co dělá a najednou čteme o tom, že za ním přijde Ježíš a říká mu, kam má, ne kam má jít, ale že ho má následovat. Neříká mu, jdi někam, ale pojď za mnou. Žádný velký proslov. Je to krátké slovo plné autority. Protože je to boží slovo, protože Ježíš je Bůh. Jeho slovo i písmo Bible je jeho slovo a má autoritu. Proto ho čteme. Zajímavé, že když o této události hovoří evangelista Lukáš v páté kapitole, tak tam vkládá ještě jednu větu.

[13:57] Ježíš šel dál a když viděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Lévy, řekl mu, pojď za mnou. A on všechno opustil. Vstál a šel za ním. Všechno opustil. Má následovat Ježíše. A tak ví, že nemůže zůstat na tom místě, kde je. Nešlo o tom, že jenom si prožije něco nebo vysloví nějakou modlitbu. Že nějakým způsobem naznačí, že bych chtěl Ježíše následovat. Dojde k radikální proměně. Čteme, že všechno nechal. My se někdy v církvi snažíme snížit tu laťku toho přijetí Kristem nebo vstupu do církve až příliš. A děláme kompromisy a říkáme, pojď, stačí jenom tady tuhletu věc odříkat nebo stačí jenom chodit tady a nemusíš nic změnit ve svém životě.

[15:04] Můžeš si nechat svůj starý způsob života. Ale jak vidíme, například do tohoto levýho Matouše dochází k radikální, okamžité proměně. Já myslím, že všichni jeho kamarádi z toho museli být v šoku. Všichni jeho spolucelníci si museli říkat, co to je? Jak to, že to najednou pověsí na žebříka a jde za ním a ještě za těma rybářema. Co se to děje? Proč to tak přehání? Co pak nestačilo se nechat pokřtít tady v Jordájinu? Co pak nestačilo jenom nějak naznačit, jo, jo, chci ho následovat, je moudrý, budu za ním občas chodit? Následování znamená přesně to. Jestliže ho následuješ, tak ho následuj. Jestliže ho následuješ, tak ho následuješ. Změna. Jasná změna u Matouše. Taková změna, že pozve všechny spolupracovníky na velkou párty.

[16:06] Možná to bylo někde na zahradě, možná nějaká grillovačka s židovskými písněmi a tancováním. A říká, víte co, pojďte na velkou hostinu. Já tam pozvu i toho Ježíše a všechno vám tam vysvětlíme. A skutečně to byla obrovská párty. Čteme o tom, že tam bylo mnoho celníků, mnoho říšníků a také přihlížející spravedlivý farizeové. To, že tam byly ti celníci a říšníci, jak zjišťujeme, tak to bylo naprosto přirozené, protože oni už chodili s Ježíšem všude, kde chodil. Nevíme, co to dělalo s těmi prvními čtyřmi učeníky. Možná naznačovali Ježíši, nevíme, jestli je to úplně jako v pořádku. My jsme docela spořádaní kluci. Máme dobré rodiny a doteďka jsme se živili poctivě. Možná, že úplně to není dobrý jít na oslavu tady s tímhletím odpadlíkem.

[17:12] Celníkem. Víš, on úplně nezapadá do té naší skupiny. To je problém. Jakmile si v církvi začneme myslet, že my jsme ti spravedliví, že my jsme ti... ti, kteří to vlastně pro boží království vyhráli, tak se dostáváme do podobné situace jako bratr marnotrtného syna. Vzpomínáte si na to, co se stalo, když marnotrtný syn se vrátil v pokoře domů a otec vystrojí velkou hostinu, tento jeho brácha přijde a říká, tak na tuhletu hostinu já nepůjdu. Já jsem tady ten dobrý, já jsem ten, který dělá všechno tak, jak řekneš a pro mě žádná párty. Někdy máme problém s tím přijít k Bohu, ne protože jsme příliš špatní, ale protože jsme příliš dobří na to, abychom činili pokáním, na to, abychom přiznali barvu.

[18:22] A jestliže máš pocit, že jsi ten dobrý, tak je možné, že se nikdy nebudeš tít pokořit před Ježíšem, protože vždycky najdeš další lidi, kteří jsou na tom daleko, daleko hůř a jich životy by měly být změněny. My nepotřebujeme zachránit. Jsme ale říká, že my jsme v situaci, kdy nemáme Bohu, co nabídnout. Jednou se právě ti, kteří jsou zlomení, kteří poznali a přiznali, že to v životě nedávají. Jednou se právě ti budou radovat v božím království a zpívat radostí. Možná budou zpívat. Má jméno Ježíš, přítel hříšných. Ano, on je přítel můj. Ježíš na to odpovídá, lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Ti, kdo jsou hříšní, duchovně nemocní, jak jsme slyšeli už v úvodu k modlitbám. Co si z tohoto krátkého a jistě známého příběhu můžeme odnést?

[19:24] To první, co bych chtěl říct, je, že Ježíš zde v žádném případě netoleruje hřích. Ježíš se pohybuje mezi hříšníky. Ano. Ale proto, aby je zachránil. Dokážu si představit, že někteří z vás mladších třeba možná přijdete domů a můžete říkat, no víš, tak doufám, že jsi tati poslouchal a nebudeš jako ten farizeus. Mě teďka čeká v pátek úžasná párty. Budou tam všichni a já tam půjdu jako Ježíš. Tak ne, aby jsi mě teďka kritizoval, protože Ježíš chodil na ty párty taky. Možná bude dobré připomenout dětem nebo mládeži, že je několik rozdílů mezi vámi a Ježíšem. A v tomto ohledu bychom měli být na stráži. Ježíš totiž nechodil na párty proto, aby si užíval, proto, aby naplnil svoje hříšné choutky.

[20:29] A ani my nemáme chodit na večírky proto, abychom se tam opíjeli, abychom se přejídali nebo abychom jednali nemorálně. Ježíš tam nešel kvůli tomu, že jejich hříšné jednání bylo pro něj tak lákavé. Ale kvůli tomu, že vnímali jich ohromnou potřebu proměny. Tedy Ježíš netoleruje hřích, ale zároveň výzva ke svatosti, kterou v písmu nacházíme, není výzvou k tomu, abychom se izolovali od tohoto světa. Je špatné, pokud bychom pod záminkou svatosti omezili kontakty s našimi nevěřícími přáteli. Ano, nemáme se vystavovat pokušení. Máme usilovat o svatost. Ale to neznamená, že přerušíme kontakty s našimi kamarády. Ježíš nás pozbuzuje, abychom byli otevřeni novým lidem a neuzavírali se.

[21:30] Já věřím tomu, že právě to, že tady máme křest a mnozí z těch lidí, kteří přicházejí ze světa, kteří nevyrostli v církvi, že to je důkaz toho, že toho jsme schopni. Že chceme být společenstvími zde, které je otevřené všem lidem. Ale to varování zde musí zaznit. Je to totiž nebezpečí pro jakékoliv společenství. Že se uzavřeme sami do sebe, že nám bude dobře mezi těmi, kteří vyznávají to samé, kteří uctívají stejným způsobem, kteří se modlí tak, jako my a spohodlníme. A to je veliké nebezpečí i pro náš zbor. Máme teď zázemí, máme budovu a tak se nám tady daří dobře, chvála pánu za to. Ale nesmíme zapomínat na to, že tu jsme proto, abychom byli otevřeným společenstvím.

[22:33] A máme neustále přemýšlet nad tím a modlit se za to, jak být světlem pro lidi za těmito zdmi. Tento svět totiž hřeší naprosto přirozeně. A přijde mu to úplně normální, běžné. A tak naším cílem by mělo lidem, kteří jsou mimo círk, kteří neznají pána, kteří neslyšelí evangelium, přicházet k nimi tam, kde jsou. Nestavit jim hned nějakou laťku, kterou musí nastavit, nebo kterou musí dodržovat. My máme káznit a kárat naše děti, ne děti na ulici. Máme zvát ke Kristu. A věřit, že právě evangelium, právě naše zvěst o boží milosti, bude to, co je pro mění. Kdy zatouží potom být jako my, žít ve svobodě od hříchu. A konečně církev není hotel.

[23:37] Je to pohotovost. Ano, pro některé z nás už jsme na té pohotovosti dost dlouho. Takže je to takové pro dlouhodobé případy. Ale stále jde spíše o nemocnici, o pohotovost. Farizeové z božího lidu udělali uzavřenou společnost. Měli neskutečné množství příkazů. Nespokojili se s těmi deseti přikázáními, které dal Mojžíš, nebo Bůh skrze Mojžíše. Desatero. Ale přišli na dalších 248 přesně příkazů, říkající, co mají dělat. A dalších 365 příkazů, co nemají dělat. Dohromady tedy 613 nařízení, které měli dodržovat.

[24:38] Jestliže chceme být skutečně následovníky Krista tady v Lípě, tak musíme mít toto na paměti. Jsme a vždycky budeme společenství zachráněných hříšníků. I farizové by se jistě radovali, kdyby slyšeli text s 1. korinským 6. kapitoli. Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království. Nemělte se ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast na Božím království. A farizové volali, Amen, je to tak. Ale ono to pokračuje. A poštel papa říká, a to jste někteří byli. No jo, to máš pravdu. Teď vlastně, no jo, já jsem, ano, já jsem byl smilník, já jsem byl modlář, no, já jsem byl si zložník, nemravný, možná jsem žil trochu zvráceným životem.

[25:47] Ano, jak se říká, nebo zpívá v té písni Amazing Grace. Já ztracený byl nalezen, slepému byl navrácen zrak. Dali jste se však obmít? Byli jste posvěceni? Byli jste ospravedlnění ve jménu Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha? To je ten rozdíl. My jsme hříšníci. ale obmytí hříšníci. Bohem posvěcení hříšníci. Ospravedlnění ve jménu Ježíše Krista, díky jeho oběti a duchem našeho Boha. Modleme se. Pane Ježíši Kriste, pomož každému z nás, abychom žili to, co říkáš ve svém slově. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20200927/p-rty-se-zachr-ncem · Aktualizováno: 2026-10-15