# Ježíš a sobota ( milost versus tradice )

> Kázání ze dne 11. 10. 2020, Marek 2:23-28, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 11. 10. 2020
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Marek 2:23-28
- **Délka:** 36:36
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-10-11-Jezis-a-sobota-milost-versus-tradice-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-10-11-Jezis-a-sobota-milost-versus-tradice-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] A poslední píseň, co jsme teďka zpívali, nebo vlastně nesmíte zpívat, ale kdo jste si broukali? Já jsem si zpíval trošku. A ten úvod, který měl Tomáš o neděli, to je tématem dnešního kázání. Milost a neděle. A já bych chtěl dneska pokračovat Markojevangeliu, tak kde jsme skončili vlastně přes 14 dny. A budeme číst z Markojevangelia z 2. kapitoli, 23. verž až 3. kapitola 6. verž. A ještě, když to dáme zpátky, to dnešní kázání je Ježíš a sobota. Respektivě milost versus tradice. Nebo svědomí, morálka versus tradice. A je to velice důležitý text a je to něco, co právě spojuje ty věci, o kterých už tady zaznělo.

[1:06] Než budeme číst, tak jenom to se díká kontextu, bych rád připomněl, že to, co jsme minule slyšeli, četli přes těmi 14 dny a dál, že všechny ty zázraky, všechny ty znamení, všechno to ukázalo na to, že Ježíš není obyčejný člověk. To byl cíl. Ježíš přitahuje zástupy, zákoníky, farizeje. A tady v těchto oddílech, které budeme číst, napadá jejich tradice, jejich autoritu. Ale víte, co je zajímavé? Na konci toho oddílu, který budeme číst, to je třetí kapitola, šestý verš, je zajímavé, že ty znepřátelené strany, kteří se neměli navzájem rádi, tak v té šestém verště napsáno přemýšleli a domlouvali se s další stranou, jak by Ježíše zničili, jak by ho zahubili. Zlo dovede spojovat lidi.

[2:08] A i to tady vidíme. Takže pojďme se na to podívat. Důležitý text pro nás. Tradice versus milost. Jednou v sobotu procházeli obilým jeho učeníci a jeho učení začali cestou mnout zrní z klasu. Farizové mu řekli, jak to, že to dělají v sobotu, co se nesmí? Odpověděli jim, nikdy jste nečetli, co dělal David, když měl hlad a neměl co jíst. On i ti, co byli s ním, jak za velekněze Abiatara vešel do domu božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo, kromě kněží a dal i těm, kdo ho provázeli a řekl jim, sobota je učeněna pro člověka a ne člověk pro sobotu. Proto je syn člověka pánem i nad sobotou. A ten stejný den se pokračuje, ten příběh. A vešel do synagógy, tož je v sobotu.

[3:08] A byl tam člověc odumřelo rukou a číhali na něj. Uzdravili ho v sobotu, aby jej obžalovali. On řekl tomu člověku, se odumřelo rukou, vstaň a pojď do prostřed. Pak se jich zeptal, je dovoleno v sobotu jednat dobře či zlé, život zachránit či utratit. Ale oni mlčeli. Tu se po nich ohlédl s hněvem, s zarmoucem tvrdostí jejich srdce a řekl tomu člověku, zvedni ruku. Pozvědl jí a jeho ruka byla se zdravá. Když farizové vyšli ven, hned se proti němu z herodiány umlouvali, že ho zahubí. Dva příběhy v sobotu, dva spory s farizej. Co je dovoleno dělat, co není. Už učeníci trhájí nebo mnou, mnou obilí. Jsem přemýšlel, jak se to věc řekne i v jiné řeči, že ani my to nepoužíváme někde, mnout něco, že jo.

[4:12] Mnou obilí a Ježíš provádí v sobotu zázrak. A obě tyto činnosti jsou pro farize nezákonné. To znamená, Ježíš si dovolil hodně. V čem je problém? Pojďme se podívá prvně na ten první příběh. Abychom tomu porozuměli, a dneska právě to je v tom modlitevní úvod, krátce o tom, podívejme se, co říká desatero na téma zachovávání dne odpočinku. Kolik tam toho je o těch všech věcech, o kterých jsme teďka četli. Exodus 20. kapitola přečtu tři verše. Pamatuj na ten odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat svou práci. Ne, dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí hospodina tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, otrokyně, dobiče, tvůj host, který žije ve tvých branách.

[5:18] V šestí dnech učiní hospodní nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich. A sedmého dne odpočinul. Proto požehnal hospodin den odpočinku a oddělil ho jako svatý. Jenom krátce, co je záměr toho přikázání? Co je smysl? O co tady jde? Jednou větou, důvěřuj mu, že zabezpečí všechny tvé potřeby, i když v neděli nebudeš pracovat. A odpočín si od všeho, od své denní práce. Máš na to šest dní. Ten sedmý den je oddělený pro hospodina. Dovedeme my v neděli opravdu všechno odpočinout, od čeho si odpočinou. Tělesně, duševně, duchovně. To znamená nechat to všechno. Nebo pořád myslíme na to, co přijde těch dalších šest dní. Už jsme od ten den dopředu. Co mám všechno udělat?

[6:21] Jakou práci? Kolik starosti? Jaký je plán? A myšlenka je, šest dní budeš pracovat a dělat veškerou svoji práci. Sedmý den je den oddělení. A v podstatě to říká, já můžu odpočívat, protože já důvěřu hospodinu, že těch šest dní dostatečně stačí. Jenomže tady je problém. A když je napsáno, nebudeš dělat žádnou práci, ten sedmý den, tak farizeové nelenili a říkali, lidi potřebují naší pomoc. Oni potřebují přesně vědět, co teda můžou dělat a co teda dělat nemůžou. A tak farizeové stanovili k tomuto božímu zákonu 39 činností, které se nesmí dělat v sobotu. A jedna z nich byla mnout to obilí.

[7:24] Trhat klasy. Snažili se posilnout všechny ty denní činnosti. A byli právě naštvaní, protože někdo si dovolí přestoupit jejich tradice. To rozlítilo. Já si pamatuju, když jsme byli v Izraeli, když jsem byl v Jeruzalémě a právě byl pátek, když jsme se tam ubytovali do starého města na té Davidově ulici, tak v pátek začíná šábes. Když vyjde první hvězda, že ho začíná sobota. Asi pamatuju, jak jsem šel a chtěl jsem rozsvítit. A hned tam byl nějaký chlapík, říkal, dneska se nesmí rozsvícet. Nesmí se pouštět televize. Nesmí se vařit. Nesmí se uklízet. Nesmí se dělat vůbec nic. Do detailu to bylo. Druhý den ráno jsme šli ke zdinářku a protože jsme tam byli tak částečně studijně, tak jsem si vytáhl takový notísek a chtěl jsem dělat poznámky.

[8:31] Přiletěl za mnou borec. Takový ten pravý, pravověrný žic s tím černě oblečený, černým kloboukem. Žáhne psání dneska. Samozřejmě řekla dobrý, tak vytáhl jsem foťák. Žáhne foce. Když jsem počkal, samozřejmě, až odejde a začal jsem fotit, jo? Do dneška to tam prostě je. Ty ortodoxní, nesmíš dělat vůbec nic. Vůbec nic. Takže musíš mít rozsvícenou celou dobu. Když to nestíhneš, je to tvůj problém, budeš spát u rozsvícené lampičky. Učeníci neporušili žádný zákon. Je zajímavé, jo? Rozumíte, když jdete cizím polem, tak oni měli porušit to, že něco ukradli přece. Ale v Biblii, páté můžiště je napsáno tady tohle, ohledně cizího pole. Když vejdeš do pole svého blížního, smíš si rukou natrhat klasu.

[9:31] Ale nebudeš obilý svého blížního žnou crpem. Když máš lát, běž, natrhaj si, utrhni si jedno natko, utrhni si klasy, pěkně to mní a jest to. Nebyl problém. A to, co je problém, o čem tady je, je tradice, lidská tradice versus boží záměr a boží milost. My strašně rádi máme zdůraznivé milost. A ta písnička o tom zněla. Já bych si přál, aby jsme ho potom zpěvali znova nebo poslouchali. I té tradice mohou být dobré tradice. My máme třeba tradici, že večeře páně má být jednou za dva měsíce. Jsem přemýšlel, jak jsme k tomu dospěli. Nikde to v Biblii není. Ale dospěli jsme k tomu, je to dobré, aby učitele v nedělní škole se aspoň mohli účastnit, když se střídali. Dobrá tradice, dodržujeme to. Proč ne?

[10:31] A pak v jednom zboru v Ostravě. Se ten zbor rozpadl téměř, protože se zavedlo, že se musí zpívat jenom z černých zpěvníků. Ne ze zelených. Strašně důležitá věc. Písně v černém zpěvníku jsou zásadní. V zeleném nejsou vhodné pro bohoslužbu. Jsou různé tradice, dneska je máme. A já chci, aby jsme o tom přemýšleli, jak my se k tomu stavíme. Tradice, která překrucuje význam a smysl zákona, vždycky musí být odmítnuta. Co říká Ježíš? Ježíšová reakce, 25. a 26. verž. Říká, David to přestoupil. A nikde v Biblii není napsáno, že by ho pán Bůh nějakým způsobem obvinil, že by to byl řích. Nikde v Biblii se neodcuzuje tento čin. A Ježíš učí dva nové principy. Říká, sobota je pro člověka.

[11:33] Sobota je pro jeho dobro. Respektive je pro nás, že ho neděle. Neděle je pro naše dobro, to není zatrest. A syn člověka je pánem i nad sobotou. Toto je důležité prohlášení, protože jestliže toto Ježíš řekl, že syn člověka je pánem i nad sobotou, tak se podstatě staví na úroveň zákonodárce. Což znamená, že říká, já jsem Bůh. Já jsem hospodin. A mimochodem poznámka, nikde v Novém zákoně není přestoupení soboty nazváno hříchem. Protože se to už fakt opravdu posunulo na tu neděli. Tři principy k tomu božímu zákonu. Co je smyslem? Co je cílem? To si vždycky musíme si to my sami přemýšlet. Co je cílem jednotlivých přikázání? Ten první cíl v principě je, že zákon je vyjádřený postoj zákonodárce. To má jeho charakteru. Ten mu dává význam.

[12:34] To, že nemáš sedmý den pracovat, znamená, důvěřuj mi, důvěřuj moji dobrotu. To říká zákonodárce, to říká hospodin. Já zabezpečím tvoje potřeby. Když budeš pracovat 6 dní, sen mý den pracovat nemusíš. Já zabezpečím tvoje potřeby. A jestliže my toto nějak přehlížíme, a to dělali farizeové, a my k ním často máme tendenci, tak farizeové k tomuto předali další. A v 20. Matouši... I třeba je napsáno, běda vám, zákonnici farizeové, pokryt si, odezdáváte desátky, ale z čeho? Zmáte rostlinky, kopru, kmínu, dověte si představit každý desátý kmín, že byste dali stranou, ale nedbáte, co je v zákoně důležitější, právo, spravedlnost, věrnost. To bylo třeba činí, dostat ti nezanedbávat. Ten zákon vystihuje postoj zákonodárce.

[13:35] Vždycky si musíte mít na mysli, co je cílem, co je smyslem toho. Ta dvojka, zákon klade důraz na naše srdce. Vždycky jde o vnitřní postoj. Bůh chce naší věrnost, lásku, víc než naše chování a skutky. Skutky mohou dělat roboti. A lépe než my. Ale pánu Bohu vždycky jde o naše srdce. On říká Izraelcům, protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě rty. To znamená, vypadá to tak. Ale svým srdcem se ode mě vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem. Pánu vždycky ten zákon klade důraz na naše srdce, na náš vnitřní postoj. Je můj do naše přesvědčení. Proč ty věci dělám, naše motivace.

[14:35] To je poznámka, je to něco podobně jak s vychovou. Vy nemůžete vychovat jen pomocí příkazů. Ale potřebujeme k tomu vysvětlení. Potřebujeme to motivace, přesvědčení. Proč je důležité ty věci dělat. Takže děti pochopí, že naším cílem je, aby se s nich stali dobří chlapy, dobré holky, kteří respektovou věci, kteří dovedou rozeznat dobrého od špatného, dobrého se držet, špatného odmítnout. Tak to budou následovat. Vnitřní přesvědčení. To je ten důraz. A ta třetí věc je, boží zákon je boží vůli a je pro naše dobro. Sobota je pro člověka, pro jeho dobro, pro jeho růst, pro jeho plný život. Říká, všechno, co máme, všechno to desatero, je pro naše dobro.

[15:36] A ten důraz celé té pasáže právě je, Ježíš je pánem nad sobotou, on to převyšuje, on je smyslem. A tak oni to nějakým způsobem, Ježíš tady to udělal s učetníkama a přichází do města a jde do synagogi. Je sobota. A je zajímavé, to jsem nevěděl, zákonníci měli takový zvyk, jak jsme té třetí kapitole. Se na to podíváme na ten text a o něm je takové pravidlo, že nejprve, kdo porušil tradici nebo zákon, tak ho napomenuli. Že jsi říkali, možná ten vborec neví, že těch 39 všechno to nezná, těch 39 zákazů. Prvně napomenutí, potom ho až potrestáme. A proto je tam napsáno, že sledovali, záměně sledovali, co Ježíš sobotu udělá. Jestli to poruší nebo ne.

[16:39] Tam je napsáno, číhali na něho. Jak se nahonu a číháte na někoho. Pamatujte si ještě jednu věc. Ve výkladu jejich tradice bylo, že uzdravit se může jedině v ohrožení života. A toto nebyl ten případ. Takže ta klíčová otázka, takže oni se číhali, Ježíš to udělalo. A ta klíčová otázka, co jim pokládá, je ten v tom čtvrtým verši. Na to se podívejte. To je silný verš, který říká, je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle. Život zachránit či ztratit. Je dovoleno život zachránit nebo ztratit? Jaká je odpověď? Logická odpověď každého člověka. Zachránit nebo zatratit? Dobro nebo zlo? Je to jednoduché. Zachránit. Je tam dobro.

[17:41] Je tam život. Život je víc než zmrat. Dobro je víc než zlo. A víte, co je tam napsáno? Jejich reakce? Ale oni mlčeli. To je hrozné. To je hrozné. Toto je jedna šilená reakce, která je tak zarážející. Na jasnou otázku oni mlčí. No protože se to týká jejich lidské tradice. Víte se nějakých 39 příkazů, které postavili nad lidský život, nad morálku, nad milost, nad boží zákon. Raději zbožné nic nedělání, než abychom prokázali milosrdenství. Sobota ani žádná tradice nemůže být vymluvou pro činění dobra. A ve stejném oddíle, ještě tam Matouš zachytil jednu věc navíc.

[18:44] A Matouš tam popisuje to, co Ježíš jim říká. On jim řekl, kdyby z vás měl někdo jedinou ovečku, ona by mu v sobotu spadla do jámy. Stejná situace. Neuchobil by ji a nevytáhl. Oč je člověk cenější než ovce. Proto je v sobotu dovoleno činit dobře. On ještě dál říká, kdyby vám jedinou ovečku, co máte, jedinou vaše živobytí tam spadlo, tak kvůli nějakým tradicím, které odmítá činit dobro, prostě to tam necháte. A Ježíš se naštval v pátém verši. Hněv je dobrý. Naštvání je dobrá věc. Pamatujte si, naštvání je dobrá věc. To je jedna z našich emocí. A Ježíš se naštval.

[19:49] Zňevem, říká, zvedni ruku. Zvedli a jeho ruka byla zase zdravá. Ježíš se naštval na správném místě, dobrým způsobem. Pamatujte si, naštvání je dobrá věc. Základně je moce. Jenom poznámka navíc. Víte, co je špatné? To je vstek. Vstek je nezvládnutý hněv. Buďte naštvaní. Musí to ty děti slyšet, vidět ve vašem hlase, používejte slova, ale v momentě, kdy něco vezmete a hodíte to, nebo když jste zlostní, vstek je nezvládnutý hněv. Uděláte něco špatně, samozřejmě potom toho litujete, co jste hled ve vsteku, co jste řekli, co jste hodili, musíte vylepšit všechno. A celá vaše výchova je do kytek v té chvíli, protože jste prohráli. A Ježíš nic neházel. Ježíš se naštval.

[20:52] Protvrdl se jejich srdce. To ho úplně vytočilo. Jak může být někdo tak bezcitný, že na otázku, jestli je lepší život nebo smrt, dobro nebo zlo, neřekne vůbec nic. Zákonnictví je krutá věc. Jestliže posadíme naše lidské tradice nad to, co učí Bible, nad boží zákon, nad boží principy, tak je to něco, co náš může zničit. To je falešný obraz Boha. Odvádi to lidi od Krista, budeme o tom mluvit, klame to člověka a největší problém je, že to je i dneska. Že s tím máme všichni problémy. Víte, každý z nás bojujeme za to, zákonnictvím, různým způsobem.

[21:53] My musíme být strašně moc opatrní, aby ty naše přesvědčení, které máme, osobní přesvědčení, jsme nestavěli na stejnou úroveň jako boží příkazy. Největší nebezpečí. Biblia jasně mluví o některých věcech. Mluví o tom, že jedině v Kristo je spása. Zabíjení je říšné. Bůh je zvrchovaný. Sex patří do manželství. Krádež je hřích. To je prostě jasné. Tam je ty věci strašně moc jasných. A my nemůžeme jednat tak, že jsou nejasné ty věci. Bohužel někdy jsme někdy jsme víc tolerantnější než Pán Bůh. V některých věcech. Pokud zatím jasně nestojíme. Jako kdybychom se stavěli nad Pána Boha, nad ty jasné příkazy, které tam jsou. A je to směšné, že u některých věcích jsme strašně tolerantní.

[22:53] Ale pak jsou věci, ve kterých jsme strašně přesvědčení, že tak to má být. Že to jsou ty naše zásady. Že takhle, takovým přístupem my bychom měli jednat. A to je to nebezpečí. A poštol Pavel o tom jasně věděl. A v Římanu ve 14. kapitole, nebudeme o tom teďka mluvit. Podívejte se na to. Píše o tom, že někdo je přesvědčení, že toto jídlo se má jíst, toto se nemá jíst. Někdo je přesvědčení, že má se v sobotu chodit, někdo v neděli. Každý je přesvědčení o něčem jiném. Nikde to není úplně jasné. On říká, nehádejte se o tom. Nehádejte se o ty názory. Máme více kategorii oblasti naše křesťanské víře, kde můžeme být silně přesvědčení, že máme pravdu. Jak vychovávat děti, jak se postavit tady k tomu, koho volit, že jeho politika.

[23:53] Spoustu takových věcí, o kterých Bible nemluví. Ale my jsme přesvědčení, že každý křesťán by měl toto dělat. Dejte si na to pozor. Vyžadovat, dávat svoje přesvědčení na tom, že to je boží příkaz. Můžeme být o tom přesvědčení, ale nevyžadujme, aby někdo jiný dělal to, co děláme my, protože si myslíme, že pokud jste křesťané, musíte se mnou souhlasit. Toto je nebezpečné. To je moje přesvědčení. Farizeové se rozhodli, že jejich tradice jsou ty nejlepší. A pokud se nepřímo, pokud se nebudou chovat všichni jako oni nebo nebudou souhlasit s jejími tradicemi, tak jsou špatní a nevěrní. To, co se může stát i nám, že tradice povýšíme nad boží zákon, nad boží principy.

[24:59] Proto je to strašně nebezpečné. Osuzujeme druhé na základě našich tradic, našich představ, jak má vypadat duchovní člověk. Jak má správně vychovávat děti, jak číst nebo studovat Bibli. Porovnáváme se, soutěžíme. Když to druhý nedělejí tak jako my, tak se může, dvě situace se může stát. Buď jsme lepší než oni, že čteme každý den, oni jednou, jenom každý druhý, anebo ten druhý má pocit viny, že není tak duchovní. Zákonnictví vede k píše a pícha nás ničí. Ježíš říká takové podobenství. Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili. Jeden byl farizou, druhý celník. Farizou se postavil a takto se modlil. Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé. Jako vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo jako tento celník.

[26:00] Postím se dvakrát za týden. Dávám desátky ze všeho, co získám. Ale ten celník stál, to celá vzadu a neodvážil se ani pohnout. Ani pozvěnou oči k nebi. Byl se v prsa a říkal, bože, smiluj se nade mnou, říšným. A ji říká, ten celník se vrátil domů spravedlně, ne ten farizeus. Kdy se z božího zákona stává zákonnictví? Podívejme se na další snímek. Co to je? Na co si musíme dát pozor? Zákonnictví je vybudovaný systém okolo toho božího zákona, který ho dusí tím, že se přidávají pravidla a principy, které nejsou součástí toho původního. Jinými slovy, mám dobrou myšlenku. Bůh říká, neděle je oddělený den. A já, to je dobré snaze, napíšu tady seznam 15 věcí, co se může a nemůže udělat v neděli.

[27:07] Ale to Bibli není. To je moje přesvědčení. V podstatě já přidám k tomu božímu zákonu svoje tradice. Které jsou odtržené od té boží morálky, božího charakteru. A řeknu několik příkladů. Představte si, já můžu to myslet dobře. Je dobré číst Biblii. Ale já můžu říct, ten nejlepší způsob, jak číst Biblii, je čísí ráno. Aspoň jednu kapitolu. Aspoň 30 minut. Dobré plán. Výborná věc. A to je dobré. Až do doby, než si začnu myslet, že toto je jediný způsob, jak číst Biblii. Toto je jediná duchovní cesta. A když se setkám někým jiným a zjistím, že on to čte každý druhý den, že to čte jenom 25 minut, že to je jenom jeden verš, tak říká ho, chul, ty to nikam nedotáhneš.

[28:11] Zamyslíš se nad sebou. Všichni to musí dělat jako já. Já jsem tím měřítkem. A myslíme si, že to dobře. Ale jestliže toto já prohláším jako zákon, jinými slovy, když to neděláš, tak řešíš. Je to velký problém. A jsme tam úplně stejně, kde ty zákonnici. Já se musím ptát, co je cílem čtení Bible. Cílem není číst jeden verš, cílem to není číst ráno, cílem není vůbec čtení Bible. Nebo jak to dělat? Cílem je poznat Pána Boha. A ty to můžeš poznávat nějak skrze Biblii, takže mu zpíváš, že čteš jiné knížky, že se modlíš, že seš v tichu. Těch věcí jen daleko víc. V momentě, kdy já povýším tu svoji představu, na ten boží zákon stávám se farizem, protože to vyžadují od ostatních.

[29:15] Já nejsem proti řádu, já jsem proti systému. Já jsem pro systém. Ale my si musíme dávat pozor, aby to nebyly ty naše řády. Rozlišovat, co je podstatné. Proč je zákonnictví nebezpečné? Tří věci. Proč je to farizejství, které je v každém z nás, máme ten i nebezpečné. První věc je, vede to k píše. A pícha zabíjí růst. Chodím v neděli do sboru, modlím se, nejsem nevěrný, nosím vyplatu domů, nemluvím moc prostě. Co byste chtěli? Jsem borec. Nemusím už dál růst. Dosáhl jsem vrcholu. Kdyby všichni byli stejní jako já, to byl krásný zbor, krásná církev. Farizeové se to mysleli. Oni to dodržovali. My si to můžeme myslet. My jsme to dosáhli. Kdyby všichni byli jako já, to bylo pěkné.

[30:17] My se stáváme měřítkem. A v tomto momentě nemáme jediný důvod růst, protože já jsem si to takhle nastavil. Ale Biblia říká, milíš se, všichni máme růst do podoby Krista. Máme růst dokonalosti. To je začátek. Zákonnictví vedek píše a pícha za vírus. Ta druhá věc je, zákonnictví brání člověku skutečně poznávat, kdo je Bůh. Jestliže představíme lidem jenom zákon, tak v podstatě platí toto. Běda vám, zákonnici farizové pokryci, zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a ještě zabraňujete těm, kdo by chtěli vejít. Protože vy je vedete k tomu suchému zákonnictví, který s podstatou Boha nemá ani společného. A zákonnictví je taky nebezpečné v tom, že se dá těžko rozlišit.

[31:18] Vypadá hodně dobře. Navenek se zdáte lidem spravedlivý, říká Bible. Zákonnici jsou prostě borci, ale zevnitř jste samé pokrytectví a nepravost. Co je opakem zákonnictví? Kde, co je opakem zákonnictví? To je milost. Opakem je milost. A jeden člověk napsal, nedocení zákona vede k zákonnictví. Správně ocenění, docenění toho zákona vede člověka k milosti. Filip Jensi ve své knize Nekončící milost má mnoho příkladů o milosti. O tom, jak je to něco, co my jsme často ztratili. Jak my se zaměřujeme na ten náš systém.

[32:22] V jednom zboru vykládala jedna rozvedená žena tady toto, jak stála vzadu ve zromáždění se svou patnáctiletou dcerou, když k ní přistoupila pastorova manželka a řekla, slyšela jsem, že se rozvádíš. Upřímně nechápu, jak lidé, kteří milují Ježíše, můžou něco takového udělat. Protože nikdy předtím spolu nemluvili. A to byla první vlastně, první kontakt, první jej ostrá výtka v přítomnosti dcery pro mohou přítelkyni. Tady to úplně omráčilo. On říká, víte, co na tom bylo nejhorší? Můj manžel a já jsme opravdu milovali Ježíše. A snažili jsme se. Ale manželství bylo natolik v troskách, že už se nem nedalo slepit dohromady.

[33:25] A ta paní říká, kdyby mě bývala raději jen objala a řekla, je mi to hodně líto, to by v té chvíli mi pomohlo nejvíc. A potom jsme mohli mluvit o něčem jiném. Ale ten první kontakt, kterou měla, říkala, nechápu to odsouzení. Před mnoha lety jeden profesionální křesťanský poradce, hluboký křesťan, nejvící men, říká tady toto. Došel k závěru. říká, před mnoha lety se nospěl závěru, že dvě nejzákladnější příčiny našich emočních problémů, jako křesťanů, hlavně z protestantských církví, je neschopnost pochopit a přijmout Boží bezpodmínečnou milost a odpuštění. A žít podle toho. A ta druhá věc, neschopnost předává tuto bezpodmínečnou lásku, odpuštění a milost druhým lidem.

[34:32] My milujeme ten řád, my milujeme ty systémy. A to je dobře. Nebezpečí je to, že se pro nás stává to Božím záměrem. Dáváme to na stejnou roveň. Říká, čteme křesťanské knihy, posloucháme kázání, věříme dobré teologii o milosti, ale žijeme úplně jinak. Dobrá zpráva Evangelia nepronikla na úroveň. našich citů. A to poslední, co to máte napsáno tam, Gordon MacDonald říká, svět dokáže téměř všechno, stejně dobře jako církev, a někdy lépe než církev. Nepotřebuje být křesťanem, abys mohl stavět domy, krmit hladové, léčit nemocné, to jak dokoliv. Jen jediná věc, kterou svět nedokáže, že neumí nabídnout milost. Ježíš přišel nabídnout milost lidem.

[35:34] Nedokonalý jsou vítání. My všichni potřebujeme milost, protože milost je motivací k tomu, abychom šli dál. Milost neopomíjí řád, ale milost motivuje a vede lidi, aby šli dál, aby dostali i to, co si nezaslouží. Dejme si pozor na zákonnictví v našem životě. Zkoumeme ty věci, proč je pro nás to a to tak důležité. Je to opravdu boží záměr. Souvisí to s božím charakterem. Je to záměr zákonodárce. A pokud můžeme, projevujeme jeden druhému milost. Dávej mi věci, které si nezaslouží. Protože všichni jsme nedokonali a všichni žijeme z milosti. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20201011/je-a-sobota-milost-versus-tradice · Aktualizováno: 2026-10-15