# Utišení bouře

> Kázání ze dne 1. 11. 2020, Marek 4:35-41, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 1. 11. 2020
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 4:35-41
- **Délka:** 23:06
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-11-01-Utiseni-boure-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-11-01-Utiseni-boure-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pane náš a králi, stvořiteli a mocný Bože, skláníme se před tebou v pokoře a vyznáváme, že ty máš veškerou moc na nebi i na zemi. Modlíme se k tobě jako k jedinému pravému Bohu, který se nám dal poznat v osobě a životě Pána Ježíše Krista. A prosíme tě nyní, aby tvé slovo mocně působilo v našich srdcích i v našich myslích. Amen. Bratři a sestry, vážení přátelé, žijeme v bouřlivé době. Ve světě řádí epidemie, pandemie. Asi není nikdo, kdo by jí nebyl zasažen, buď přímo nebo nepřímo. Dotýká se nás to zdravotně, dotýká se nás to ekonomicky, sociálně. A to není jediná bouře, která v tuto chvíli na naší zemi je.

[1:04] Jsou místa na naší planetě, kde neutichá střelba zbraní. Kde je neustálá hrozba teroristických útoků. K tomu jsou tu ty běžné živly, bouře na mořích, horikány, požáry na souších. A když k tomu přidáme ještě bouře, které se dějí na politické scéně nebo v ekonomice. Když k tomu přidáme všechny ty hrozící vlny. A lidi, kteří možná jen tvoří vlny, dělají vlny. Je toho opravdu hodně. Včera jsme si připomněli jednu takovou vlnu historickou. Připomněli jsme si den reformace, kdy Martin Luther pověsil na ona vrata těch 95 tezí. A to způsobilo vlnu bouři nejprve v západní církvi, ale pak po celém světě.

[2:04] Dnes se chci s vámi podívat do Markové evangelia 4. kapitoli. Tak, jak probíráme Marka postupně. A dnes zvláště se zaměřením na verše 35 až 41, kde je řeč o utišení bouře. Pojďme se dnes podívat na jednu bouři, ze které se můžeme skutečně mnoho naučit. A to přesto, že je to příběh, který mnozí z nás známe. Třeba už od dětství. Slýchávali jsme ho v besídkách. Nejprve si přečteme tento text a pak se zamyslíme, nad šesti takovými body, které se z toho můžeme poučit. A uvidíme, že zde platí to, co je napsáno v tom žálmu, který jsme četli na začátku. V žálmu 145, na verši 18, který jsme tady nečetli. Vědoma možná ano. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu.

[3:05] Všem, kdo ho volají opravdově. To byla jistě zkušenost učedníků na lodi s Ježíšem. Bůh jim byl blízko. Blíž, než si mysleli. A volali opravdově. Podívejme se na to. Marek, čtvrtá kapitola, verše 35 až 41. Téhož dne večer jim řekl. Přeplavme se na druhou stranu. I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. I jiné lodi ho doprovázeli. Tu se strhla velká bouře z vychřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. On, tedy Ježíš, však na zádi lodi na podušce spal. I probudili ho. Řeknou mu, mistře, tobě je jedno, že zahyneme. Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři, zmrkni a utiš se.

[4:08] I ustal vítr a bylo veliké ticho. A řekl jim, proč jste tak ustrašeni? Což nemáte víru? Zděsili se velikou bázní a říkal jeden druhé, mu, kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr, i moře. Je to známý příběh. Možná tak známý, že nás to svádí k tomu, abychom řekli, no tak to je jasné. Když přijdou bouře do tvého života, Ježíš to vyřeší. Můžeme zaspívat poslední písničku, říct si amen a jít domů. Ale tam už jsme, takže půjdeme na Zoom. Ne, tak lehce vás dneska nepustím. Šest lekcí z tohoto známého příběhu. Ta první je, že ona loď se téměř potápěla. Proč se potápěla? Protože, jak čteme, zakrývaly ji vlny.

[5:12] Kdybychom četli stejný příběh u Matouše v osmé kapitole, tam je napsáno, že ta bouře přišla velmi náhle. V tom, nebo na jiném místě, náhle se strhla velká bouře a loď zmizela ve vlnách. Já nejsem žádný odborník na Genezarecké jezero. Nikdy jsem tam nebyl. Ale několikrát jsem četl v komentářích, že dodnes je to místo, kde se počasí mění velice rychle. A k těm prudkým změnám počasí přispívá právě to podnebí hory okolo hloubka toho samotného moře. A skutečně ty bouřky tam můžou přijít velmi nečekaně. Z ničeho nic. Učetníci to věděli, někteří z nich byli rybáři. Ale troufnu si říct, že zaskočilo to, že je to potkalo právě nyní a právě s tímto mužem na palubě.

[6:14] Nejspíš si totiž do té doby říkali, tak když máme tohoto mistra v lodi, tak se nám nemůže nic stát. Zatím se mu docela dařilo, ne? Kolik zázraků už z těho udělat? Kolik znamení povolal si nás, nás dvanáct učetníků? To samotné je zázrak. Nám se nemůže nic stát. S ním v naší loďce se nemusíme bát žádné bouře. Jenomže ta loď byla téměř zavalená vodou. Už nebyla téměř vidět v těch vlnách. Víte, dnes jsou křesťané, kteří slibují to, co Ježíš nikdy neslíbil. Klidně vám řeknou, když budeš věřit. Nebo ještě lépe, když budeš věřit tak dobře jako já. Vyhnou se ti všechny bouře života. Už jsem to slyšel i nyní v době této koronavirové infekce.

[7:21] Mně se korona vyhne, protože já věřím v Ježíšovu moc a v boží ochranu. Přátelé, tento nesmysl nikde v Bibli není. A ani o něm nesvědčí samotný život. V životě to tak prostě nechodí. A ani tito muži nebyly ušetřeni bouři, ve které jim šlo o život. A nedostali se do ní proto, že by měli malou víru? Nebo proto, že se vydali špatnou cestou? Ne! Ježíš jim řekl, aby se přeplavili na moře v tu chvíli, v noci. Možná teď sleduješ toto vysílání a lékaři ti sdělili špatnou zprávu o tvém zdraví. Možná v práci ti šéf oznámil propuštění. Nebo možná ty jsi tím šéfem a musíš propuštět. Možná jsi zažil odmítnutí. Zažila odmítnutí.

[8:23] Možná ztrátu milované osoby. Dnes máme dušičky, tak vzpomínáme na zesnulé. Pro někoho je to příliš čerstvá věc. Možná máš prostě pocit, že se toho na tebe v těch vlnách valí už příliš mnoho. A ze všech stejů. A loď se téměř potopila. A navíc zde vidíme to druhé, a to je, že mistr tvrdě spál na polštáři. Je zvláštní, že zde máme takovýto detail. Myslím, že to svědčí o tom, že Bible nebyla napsaná až několik stovek let poté, co se ty věci udály, protože by takový detail tam asi nikdo nevložil. Stvořitel vesmíru, Ježíš Kristus, zažívá něco jako únavu? A při té únavě si použije ještě polštářek. On si mohl stvořit z nějakého prkna na té lodi krásný polštář.

[9:24] Podušku. Možná to tam autor napsal, protože to byl jeho polštář, který si ze mna vypůjčil, nevíme. Ale tento muž, který má takovou moc, žíznil, hladověl a byl unavený stejně jako my. A to je obrovská útěcha. To znamená, že prošel stejnými věcmi, jakými procházíme nyní, stejnými bolestmi. On chápe naši slabost. On zažil osamění. On zažil pokušení, když byl pokoušen dňáblem na poušti. Zažil zápasy, o kterých mluví Efeským 6. kapitola, že jako křesťané budeme zažívat, když jsme v tomto těle. A nakonec tento boží muž, boží syn volal na kříži, Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jeho loď byla téměř potopená.

[10:26] Ale bylo to právě Ježíšovo lidství, které vzpůsobilo potřebu tohoto spánku. Ale zároveň to bylo právě Ježíšovo božství, které umožnilo tento spánek uprostřed bouře. To byl ten důvod, proč se syn Boží nebál, proč mohl klidně spát, i když kolem běsil živel. On totiž to galilejské jezero stvořil, jak by mu mohlo ublížit jeho vlastní stvoření. A tak vidíme, jak se loď téměř potápí, jak mistr tvrdě spí. A za třetí vidíme učeníky, kteří se opravdu bojí. Nezáleží ti na nás, Ježíši. Tobě je jedno, že tady zahyneme. Není to hloupá otázka od následovníků Ježíše Krista? Od těch, kteří si na něho mohli šáhnout, kteří s ním ráno snídali, kteří poslouchali celý den jeho slova, jeho kázání, jeho promluvy.

[11:29] Ano. I opravdový následníci Ježíše Krista mohou mít tak hloupé otázky, jako mistře, my se tady s tebou utopíme. No to byla nevíra. Poté, co všechno od něj slyšeli. Poté, co je povolal za své následovníky. Poté, co jim ukázal, že je božím synem. Že má moc odpouštět hříchy. Najednou řeknou, v absolutní nedůvěře, to ti ani trochu na nás nezáleží. Bez toho, aniž bychom je kritizovali, pojďme si z toho vzít po vzbuzení. To znamená, že ty i já můžeme mít hloupé otázky. Můžeme se ptát, Ježíši, proč? Co se to děje v mém životě? A moje duchovnost, možná moje předuchovnělost, jde stranou v momentě, když se bojím. Když mám strach, když jsem ve stresové situaci. Pak odkládám svoji svatozář.

[12:29] Když jsem byl malý, tak jsem slýchával od naší babičky, když povídal o vztazích a o tom, že se máme poznávat s opačným pohlavím v krizových situacích. Tam se poznáte. Když spolu chodíte na schvál, vystavujte se takovým situacím, kde jste v krizi, aspoň poznáte, jaký ten člověk opravdu je. A skutečnost je taková, že tento život přináší stresy. Přináší věci, které nám nahánějí strach. Ale ten stres, ten zdravý stres, je příležitostí k tomu, abych viděl svoji hříšnost, abych viděl sám sebe takový, jaký opravdu jsem. Je však ale otázka, jak na to reaguji. Jak reaguji na bázeň, jak reaguji na zatížení stres v mém životě. Každý se něčeho bojíme. Snad kromě Jamesa Bonda nebo Chucka Norrisse a jim podobných. Ale těžko říct, jestli kdybych já byl na té lodi, jestli bych se choval jinak.

[13:36] Možná by mě poslali učedníci a řekli, prosím tě, probuď mistra, ty se nebojíš. Tak bych přišel za Ježíšem a řekl, mistře, já nevím, co tady učedníky tolik rozrušilo. Trochu tady nám teče do lodi, ale ptají se, jestli bys něco nepodnikl. Promín, že tě vůbec budím. Asi by toho nebylo nutné, ale kdyby jsi na to mohl podívat, jsou to takový bábovky. Ne, myslím, že všichni měli opravdu nahnáno. Vyznávají to ostatní pysatelé evangelii. Někteří z nich jako očití světkové, ta bouře byla reálná a učedníci se skutečně, skutečně báli. A potom přišel čtvrtý vod. Nastal naprostý klid. To je Ježíš. Řekne a je ticho. My víme, jakou měl Ježíš moc a autoritu. Víme to například z Evangelia Janova, kde Jan píše, že všechno bylo na zemi stvořeno pro Ježíše a skrze něj.

[14:40] A to zní velice krásně. Ale pokud si to chceme představit, tak tu máme právě Marka čtvrtou kapitolu, tento příběh, kde je napsáno, že pohrozil větru, moři, tomu řekl buď z ticha a bylo veliké ticho. Okamžité ticho. Nebo chodem je krásné, když si porovnáte tady tyto příběhy různými úhly, jakoby různými kamerami toho, jak tento příběh viděli ostatní. Nebo dokonce v jiných překladech. V Koloským 1.17 tam je napsáno, v něm tedy v Kristu všechno spočívá. Nebo jiný překlad říká, on všechno drží pohromadě. Ano. Kristus stvořil tento svět a všechno drží pohromadě. I vědci tvrdí, že je nějaká síla, je nějaké možná nukleární lepidlo, tomu říkají. Oni neví, co to je, ale my to víme, je to Ježíš Kristus.

[15:42] Ten, který přišel v těle k nám, Bůh sám. Ten, který přikazoval démonům, nyní přikazuje silám přírody, buď z ticha. I proto můžeme mít i my jistotu, že ať přijde jakákoliv bouře do našeho života, máme na své straně toho, který má tu moc utěšit naši bouři, který má tu moc utěšit jakoukoliv bouři v našem mětru, který je tu, když potřebujeme pomoct s mračnem našich vin, které nás tíží, který je na blízku, když přijde neklid do naší duše, nebo když máme zlomené srdce. V tu chvíli určitě nepotřebují Ježíška někde v jeslích. V tu chvíli nepotřebují ani toho umučeného Ježíše, který vysí někde v kostele, v rohu a znovu a znovu je křižován. Já potřebují novozákonního velekněze, který mi rozumí, který rozumí mým zápasům, mé nedokonalosti, který prošel údolím stínu smrti, který vstal z mrtvých a žije a nyní vládne v nebesích.

[17:01] On, který vidí každou bouři ve tvém životě, on má moc říci dost. On má moc způsobit na prostý klid. Předposlední bod je o tom, že Ježíš položil laskavou otázku. Proč jste tak ustrašeni? Což nemáte víru? Určitě neřekl Proč jste tak ustrašeni? Což nemáte víru? Byl to trpělivý učitel, viděl, jak jsou vyděšení, nasmrt vyděšení a přesně takového trpělivého učitele potřebujeme i my, který laskavě říká, čeho se bojíš, říká to něžně, jemně. A tolikrát to svým učetníkům opakoval a tolikrát to s nimi řešil. Tolikrát vidíme, že za ty tři roky, co s nimi byl, ztráceli odvahu, neměli dost víry, nedokázali vidět za tu svoji konkrétní bouři, neměli vytrvalost.

[18:05] Třeba když byli v Getsemane před jeho zatčením a on je požádal, aby se s ním modlili jednu jedinou hodinu, všichni usnuli. Neměli na to. A on je neodsoudí. Jemu to líto, ale je trpělivý a nevzdává to s námi. Bůh v Ježíši Kristu k nám mluví se soucitem s trpělivostí. Dokonce i po té, co ho všichni opustili, když byl zatčen, když byl mučen a pohořben, všichni se rozprchli. A co udělá poprvé, když se s nimi setká? On ji udělá snídani. Petrovi nabídne povýšení. Tomášovi nabídne dotek do čerstvých ran, které má v ruce. A v boku. On měl péči o ty, kteří byli silní v kramflecích, ve víře. I o ty, kteří byli ti nejmenší a pochybovali.

[19:13] Položil jim laskavou otázku. A jaká byla jejich odpověď? Jaká byla jejich reakce na toto? To vidíme v posledním bodu. Ona, ta reakce se dala čekat. Vůbec nepřekvapila. Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému, kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr, i moře. To byl údiv. To byl údiv nad boží mocí, nad jeho velikostí. Ano, nejenom, že přikazuje lidem, nejenom, že přikazuje démonům, nejenom, že přikazuje tomu neviditelnému světu. I ten viditelný, ten přírodní svět ho poslouchá. On je skutečně Bůh. A když my přemýšlíme nad věcmi, které jsou kolem nás a které naprosto nechápeme, například ve vesmíru, hloubku vesmíru, nebo když se zaposloucháme do zpěvu ptáků dneska odpoledne, nebo když se podíváme zblízka na padlý list teď v listopadu.

[20:16] To je nádhera. To je boží moudrost. To je boží moc, nad kterou nám zůstává rozum stát. Kdo to jen je, že toto všechno stvořil kvůli nám? Víte, evangelium to není seznam pouček a nařízení. Není to v bodech sepsané vyznání víry. Evangelium je především Bůh, který se zjevil v Ježíši Kristu. A tak nemusíme používat velké termíny, když se bavíme s lidmi, kteří ho ještě neznají. Termíny jako je spasení. Stačí říct, dovol mi představit ti toho, který mě zachránil v životě. Nemusíme použít termínu vykoupení. Můžeme říct, dovol mi, abych ti řekl o někom, kdo za mě zaplatil obrovské dluhy. Nebo místo termínu ospravedlnění a jiných známých teologických termínů, ukažme na Ježíše.

[21:19] On je dokonavatelem naší víry. On je centrem všeho. On je ten, kdo dokáže utišit naši bouři. A tak, bratři a sestry, milí přátelé, není nic, co by Ježíš nedokázal zvládnout. Není žádná bouře ve tvém životě, kterou by ignoroval, kterou by zaspal nebo dokonce nezvládl utišit. On je mocný Bůh. Nemusíš ho ani budit. On zná všechno ještě, než mu to řekneš, ale přesto touží potom, aby jsi za ním přišel. Třeba právě teď s dětskou vírou a aby jsi volal Ježíši zachraň mě. Volejme i my k němu dnes. Volejme zprostředka našich bouří, našich zápasů a modleme se. Pane, pane Ježíši Kriste, chceme ti důvěřovat.

[22:21] A tak tě prosíme, měj s námi trpělivost, když všelijak pochybujeme a máme hloupé otázky. Dej, ať jsme i my trpěliví s těmi, kteří mají úplně stejné otázky jako my. Prosíme o utišení bouří v našem životě. Ty víš, pane, co to je pro jednoho každého z nás. A tak tě pokorně prosíme v tuto chvíli, aby si nám dal víru dítěte. Víru ve tvojí moc. Také ti odevzdáváme do tvých rukou naše milé. Odevzdáváme je do tvé milující, trpělivé péče, za kterou ti dnes smírně děkujeme. Amen. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20201101/uti-en-bou-e · Aktualizováno: 2026-10-15