# Neboj se, jen věř

> Kázání ze dne 22. 11. 2020, Marek 5:21-43, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 22. 11. 2020
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 5:21-43
- **Délka:** 25:32
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-11-22-Neboj-se-jen-ver-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-11-22-Neboj-se-jen-ver-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za to, že jsi nám dal dar modlitby. Děkujeme ti za to, že ho můžeme používat, že můžeme s tebou, stvořitelem nebe a země celého vesmíru, mít osobní vztah a hovořit s tebou. Děkujeme ti za to, že můžeme k tobě volat, že se můžeme přimlouvat jedni za druhé, že můžeme prosit za věci, které nás trápí a že ti můžeme vzdávat chválu a díky za malé i velké zázraky, které děláš v našem životě každý den. A děkujeme ti teď zvlášť za tvoje slovo. Prosíme tě, aby jsi k nám skrze svého ducha v něm promluvil. Amen. To dnešní slovo kázání jsem nazval Neboj se, jen věř. Vychází přímo z toho dnešního textu, který budeme číst za malou chvíli a je v podstatě také vyjádřením modliteb, které volali jedna žena, jeden muž, nebo celá rodina v tomto případě, k pánu Bohu.

[1:12] A jakým způsobem setkání s Ježíšem bylo odpovědí na jejich modlitby. Budu číst z Markova Evangelia 5. kapitoli od dvacátého prvního do čtyřicátého třetího verše. Marek 5. kapitola od dvacátého prvního verše. Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup. Přišel k němu jeden z představených synagogi jménem Jairus a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám. Snažně ho prosil. Moje dcerka umírá, pojď, vlož na ní ruce, ať je uzdravená a může žít. A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačeli se na něj. Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo, a bylo jí čím dál hůř.

[2:16] Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha. Řekla si totiž, dotknuli se aspoň jeho roucha, budu uzdravena. Její krvácení i hned přestalo a na těle pocítila, že byla z tohoto trápení uzdravena. Ježíš vnitru i hned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se, kdo se dotkl mého roucha? Jeho učeníci mu řekli, vidíš, že se na tebe tlačí, davy, ptáš se, kdo se mě dotkl? On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal. Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a uvěděla mu celou pravdu. Ježíš jí odpověděl, dcero, tvá víra tě uzdravila, jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.

[3:20] Ještě to ani nedořekl, když přišly poslové z domu představeného synagoky se slovy, tvá dcera umřela, proč ještě obtěžovat mistra? Ježíš ale jejich slova neposlouchal. Neboj se, jenom věř, řekl představenému synagogi. Nikomu nedovolil, aby ho doprovázal kromě Petra, Jakuba a bratra Jana. Když přišel k domu představeného synagogi a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající, vešel dovnitř a řekl jim, proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo, jen spí. Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním a vešel do místnosti, kde bylo to dítě. Vzal dívku za ruku a řekl jí, talitakum, což překládáno, znamená.

[4:22] Na děvčátko, říkám ti vstaň. Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas, ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst. Tolik z božího slova. Je to zázrak. Zázrak v sérii zázraků, o kterých mluví Marek ve svém evangeliu. Je to zázrak, který zmiňuje po osvobodní posedlého mnohými démony, tak jak jsme toho byli svědky minulý týden. A o těchto zázracích určitě o Ježíši slyšelo celé široké daleké úkolí, včetně Jajrose. Představený synagogi jistě slyšel mnoho o Ježíši, možná sám se zajímal o to, co říká, ale nyní se Ježíš a všechno to, co doposud dělal a říkal, stává velmi osobním, protože se jedná o jeho dcerku.

[5:40] A tak přijde s úpěnlivou prozbou. Má dcerka, umírá Ježíši. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a žila. Má víru. Ale jak vidíme, tato víra je zkoušena. S ohromnou naléhavostí ve 25. verši čteme, že Ježíš na to reaguje. Ježíš odešel s ním. Neotálí. A opět se na něj tlačí zástupy. Dvanáctilatá dcera umírá. Ale náhle se v davu objeví žena, která dvanáct let prožívá velké trápení. V stejnou dobu. Nevíme přesně, o jaký druh krvácení šlo, ale víme, že mnozí lékaři jí ublížili. A za svou léčbu zaplatila Myland. A úplně ironicky tady, Marek dodává, bylo to k ničemu, protože ten její stav se ještě zhoršoval.

[6:46] Takto nemocná žena nemohla přijít do styku s okolím. Když by se dotkla člověka, ten člověk byl obřadně znečistěn a nemohl se účastnit náboženských nějakých setkávání a ani s lidmi nemohl přicházet v kontakt. Lockdown. Tentokrát se dotkne Ježíše, ale není to zvůle Ježíše. Ježíš byl skutečně ten, který přicházel za nemocnými. On sám říkal, lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Proto tady máme tolik příběhů o tom, že Ježíš překračoval všechny tradice, všechny očekávání o tom, co se může a nemůže. Ve skutečnosti on šel schválně k těm, kteří byli outsidři, protože věděl, že ti jsou vědomi toho, že jsou nemocní, že jsou potřební a budou poslouchat. Tak se dotýkal nemocných, hříšných, posedlých, nebo oni jeho.

[7:50] A Marek popisuje, jak tento obyčejný dotek Ježíšova roucha se promění v něco nadpřirozeného. Tím, že tato žena očekávala nadpřirozené boží jednání. Ona slyšela, co všechno se děje skrze tohoto božího muže. A tak si řekne, dotknuli se aspoň jeho šatu, budu po dvanácti letech uzdravena. Skončí tato šílená doba. Toto je moje jediná naděje. Já už jsem vyskoušela všechno možné. A přichází to oblíbené slovo Markova Evangelia rázem. Hned byla uzdravena. A ve třicátém verši Ježíš hned poznal, že z něj vyšla síla. Nevíděl, kdo to je, ale cítil, že se ho někdo významně dotkl. Tak v tom dílku Davu hledá navzdory výsměchu učeníků, kteří říkají, tady je tlačenice, prosím tě, tady se tě mohl dotknout kdokoliv.

[8:54] On hledá a tato žena ve 33. verši čteme, že s bázní a chvěním přijde, padne mu k nohám po té, co si uvědomí, co se to vlastně stalo a přesně mu řekne, co se stalo. Díky tomu my to máme zaznamenáno. Marek by to jinak nevěděl. To bylo všechno věci, co se odehrávaly v jejím nitru. A tak se dozvídáme, a dozvěděli oni, že byla nad ně, že byla bez financí, že byla nemocná, stále se to zhoršovala, byla bez přátel, bez možnosti uctívání Boha v synagoze a tak to padá před Ježíšem. Byla uzdravena dotekem víry. Dcero, tvá víra tě zachránila. Ano, skutečně. Na Ježíše se tlačili mnozí. A mnozí se tím bavili, posmívali se mu, nebo dokonce, jak jsme četli v předchozích příbězích, vyháněli ho ze své přítomnosti, když se dozvěděli, kdo to je a co dělá.

[9:56] Báli se ho, anebo ho zesměšňovali. Kdyby byl Ježíš nějaký magický muž, kolem kterého stačí projít a kdokoliv se ho dotkne, je uzdraven, to by tam mohl stát a dávat high five. Takhle, jo, jo, jo, jo, jo, všechny vás uzdravím, dotkněte se mě. Tak to dělají někteří uzdravitelé dneška. Ale on ne. Ježíš věděl, že jde o vzácné spojení víry a Ježíše. Byla to víra dítěte, dětská víra této ženy, která přináší zázrak. Nebyla uzdravena svým dotykem, ale důvěrou v Ježíšovu moc. Ano, byla to boží moc, která ji uzdravila. A tak tomu nepotřebovala žádná show. Ježíš ji učí základům víry. A to je, tvoje víra přinesla dohromady tyto dvě věci.

[10:59] Víru, osobní víru a mě, mojí osobu. Víra, že Ježíš je to, co potřebuješ. Kazatel Spurgeon dodává, to je něco úžasného na celém příběhu. Jak malé měla poznání. Hrubě nechápala, kdo to Ježíš je. Ale její víra byla opravdová a proto jí zachránila. Přišla po tajmu, ale odešla veřejně. Přišla v bolestech, odešla v pokoji. Připomíná nám, že Ježíše není možné poznat jen ze zvědavosti. Tato žena zkoušela mnoho věcí, jen ne Krista. Teprve až když vložila svoji naději a doufání, svoji víru, Krista jen tehdy poznala vítězství, osvobození, uzdravení, boží moc.

[12:03] Možná i my se nacházíme někdy v momentech, kdy si uvědomujeme, já už jsem vyskoušel všechno možné. Já už jsem se obrátil k nejrůznějším léčitelům, k nejrůznějším metodám, k nejrůznějším lidem, možná i naukám, ale Kristu jsem ještě naplno neduvěroval. Ježíš říká, duvěřuj mi, stačí malá víra, stačí víra jako horčičné zrno a já proměním tvůj život. Duvěřuj mi. Nádherný příběh, ale on je zasazený do příběhu onoho Jaira. A v jeho případě, když si uvědomíme, že Ježíš už byl na cestě do jeho domova, kde měl uzdravit jeho umírající dceru a teďka došlo k jakémusi zdržení a vidíme, že fatálnímu zdržení, ubohý Jairos. Zastavme se u něj, protože o něm je tento příběh.

[13:07] A o boží moci, o boží moci, která se projevuje uprostřed naší víry. I když ta jeho situace se zobtížné stala doslova nemožnou. Předtím přišel za Ježíšem a prosil, aby uzdravil jeho umírající dceru. Ale nyní čteme o tom, že zatímco Ježíš ještě mluví s touto ženou, přijdou lidi z Jajrova domu a oznámí mu, tvoje dcera umřela. Nemá cenu obtěžovat tady mistra. A tak se to obtížné stává nemožným. Možná, že to tak máte i někteří z vás. Že jste slyšeli o Ježíši, že jste teoreticky možná i znali jeho slova, ale opravdově se mu vydali až tehdy, když jste přišli do nějaké krize. Slyšeli jste mnohá kázání možná, četli významné knihy, ale potom přišla třeba nemoc dítěte nebo vaše.

[14:12] Situace, kterou jste neměli pod kontrolou. A to vás přimělo k tomu, abyste šli přímo za Ježíšem. Tyto příběhy, které čteme z Nového zákona, mají jedno společné. Lidé se setkávají s Ježíšem, poznávají v něm zachránce a přítele a teprve potom se setkávají s Ježíšovou mocí, záchranou, s Jeho blízkostí. Jeho slova nám nemusí nic říkat do té doby, než se nedotknou našich životů, než se nedotknou toho, co nás trápí. A my víme, že to je duch svatý, který působí v našem životě, působí v našem srdci, v naší mysli a vede nás k pánu, vede nás ke změně, k následování Krista, vede nás k posvěcenému životu. To jsou věci, které se odehrávají v našem vnitru až tehdy, když si uvědomíme, že Ježíš je ta odpověď na naše otázky.

[15:12] A dáme mu plnou důvěru. On má veškerou moc a jak vidíme, on chce být přítelem všech. Rozhodneš se ho následovat, rozhodneš se mu odevzdat i to nemožné politické stránce ve tvém životě. Jak musel být jaj rozčarován, zklamán, když je přerušen touto dvanáct let nemocnou ženou, která Ježíše zdrží a nakonec jeho dcera umírá. Od obtížné situace se přesouvá do nemožné. Dokáže Ježíši důvěřovat, když dcera už umřela? Ježíš se ho k tomu snaží vést. Zaznívají tady vlastně dvě otázky v tom zbylém textu. Ta první otázka ve 35. verši, proč mistra ještě obtěžuješ? Ta druhá otázka je otázka, kterou pokládá samotný Ježíš.

[16:16] Když přijde na místo činu, řekne, co je za problém? Podívejme se na tyto otázky. Ta první je podobná otázka, jako měli učeníci na lodi, když byli v té bouři. Vzpomněte si. Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr, i moře? Ale to je zásadní otázka. Otázka, kterou si musí odpovědět Jairos a kterou si musí odpovědět každý z nás. Má cenu obtěžovat Krista s mými problémy? Je k tomu opodstatnění. Je on skutečně tím pánem větru, moře, démonů, života a smrti? Protože jestli ano, pak to má cenu. A jestli ne, pak je to jenom ztráta času. A pojďme domů a budeme si dělat na YouTube. A když se Ježíš ptá později svých učeníků, kdo říká, která jsem, tehdy mu Petr odpoví, ty jsi Mesiáš, syn Boha živého.

[17:17] To samé podobné vyznání říkal ten posedlý, který měl v sobě démony v minulém příběhu. Démoni vědí, kdo je Ježíš a bojí se. Učeníci se nebáli. Poznali v Ježíši Mesiáše a na základě tohoto poslání nebo tohoto rozpoznání Ježíš říká, fajn, jo, to jsem já, budem do Jeruzaléma, já tam budu byt, zemřu, stanu z mrtvých. Stejné evangelium u Marka, Matouše, Lukáše i Jana. Bez Ježíševa vzkříšení bychom o něm nevěděli, bez Ježíševa vzkříšení by nebylo napsáno ani jedno evangelium, bez Ježíševa vzkříšení by skutečně nemohl být vzkříšen nebo nemohla být vzkříšena ani dcera Jajrova, ani Lazar, když jsme u toho, ani ten syn vdovy, o kterém čteme na jiném místě, který už zemřel, který už dokonce byl na funusu, už ho nesli na marách a Ježíš se k němu skloní, dotkne se ho, uzdraví nebo přivede k životu.

[18:19] Má cenu ho obtěžovat, on má veškerou moc na nebi i na zemi a není problém, který by nedokázal zvládnout. Obrátíš se k němu? A druhá otázka je, proč ten rozruch? Ježíš se ptá. Když přijde na místo a vidí, jak tam všichni pláčou, ty plačky už se tam připravují na pohřeb a rozplakávají se a on přijde a řekne, dítě neumřelo, jen spí. No jo, to byla voda na kámen. Namlejn teda. Všichni se začali smát, co to je za člověka, když tady jasně je vidět, že ona je mrtvá a on přijde, že spí. Ano, i o smrti se dá říct, že někteří zesnuli. Ježíš chce zkoušet jejich víru, ale ještě víc chce přivést k víře a povzbudit víru Jajera, který ho předtím následoval, který předtím důvěřoval, že on má tu moc uzdravit jeho dceru.

[19:22] Říká mu tímto, neboj se, jen věř. Omezí tu skupinu na Jajera, jeho manželku a jenom pár lidí, kteří byli s ním a říká, nebojte se, jen věřte. Nebo Jajerovi říká, neboj se, jen věř. Přišel jsi ke mně s určitou vírou, pokračuj v ní. Už jsi prokázal, že mi důvěřuješ, když jsi za mnou přišel. A teď se na mně plně spolehni. V té anglické písni zpíváme Lean on me, when you're not strong, I will be your friend, I will help you carry on. Spolehni se na mně. Já budu s tebou, já tě posílím, já jsem tvůj přítel. Já mohu uzdravit, já mohu dát život. Tak zvíra se stává živou uprostřed nemožného. Tehdy, když se rozhodneme důvěřovat Bohu.

[20:25] V Janove 11 je příběh o vzkříšení Lazara. Tam je zvláštní, že Marta říká, Pane, kdyby jsi tu byl, můj bratr by nezemřel. Ale já věřím, že ty máš moc vzkřísit z mrtvých. To je vyznání, ke kterému Ježíš chce povzbudit i Jajra. Neboj se, jen věř. A i když tehdy všichni okolo říkají, to nemá cenu. A okolnosti mluví jasně o tom, že je pozdě. Strach má vystřídat víra. To je neustále v celém dění nového zákona. Víra, která prochází zkouškou, ta má šanci se osvědčit jako opravdová víra. A tak Ježíš sebou bere jenom pár lidí. Pár lidí, kteří jsou účastní tohoto úžasného zázraku. Petra, Jakuba, Jana. A všichni ti, kteří se mu v domě posmívají, musí z domu pryč.

[21:29] Wow. Jeden komentátor k tomu dodává, tady se naplňuje to Ježíšovo, kdo má víru, nebo kdo nemá víru, tomu bude odňato i to, co má. Jestliže neduvěřuješ Bohu, potom ani nezažiješ to, co ti tu víru mohlo posílit. Propásneš příležitosti Boží moci a jeho záležitosti. A v závěru Ježíš řekne tu zaříkávací formuly talitakum. Je to zaříkávací formule? Není, není. Čteme tam, že to bylo obyčejné. Děvčátko, říkám ti vstaň. Nic magického. Prostě vstávej, vstávej holčičko. Vší čas. Víte, mi to připomíná to, že písmo mluví o tom, že jednou i my, mrtví, vstaneme. Jednou vstaneme k věčnému životu s naším pánem.

[22:29] Jednoho dne i nás Ježíš vezme za ruku a řekne vstávej. Vstávej, dej se k jídlu a víš co, podej mi trochu vína. Já už jsem dlouho toužil nějaký víno s tebou vypít. Jednoho dne budeme na té svatební hostině Beránka Božího, kde konečně po staletích Ježíš ochutná plot vinné révy. On říkal u poslední večeře, nebudu ho jíst, dokud nebudu s vámi v nebesích. Tak stejně něžně, jak Ježíš přistoupil k této holčičce, dívence, stejně jednou přijde k nám a neukázale nás přivede k životu. Jím toto naznačil. Stačí věřit. Neboj se, jen věř. I tebe jednou vzkřísím z mrtvých, protože já jsem vzkříšení i život.

[23:31] Kdo věří ve mně, i kdyby zemřel, bude živ. Jednou i tebe, pokud věříš, Kristus vezme za ruku a pozve k jídlu a k hostině. A to je Boží milost. Bůh nás volá. A volá i dnes. Tiše a něžně. Každého, kdo slyší. Podleme se. Pane Ježíši Kriste, my ti děkujeme za zjevení tvojí moci a zároveň za zjevení tvého tichého, obyčejného přístupu k nám lidem. Ty jsi naším přítelem. Přicházíš za námi do našich domovů, do našich bolestí, do našich trápení a naše logika na to nestačí. Tvoje cesty jsou úžasné. Tvoje plány, záchrany jednoho každého z nás jsou jedinečné. Ale tvoje moc je také jedinečná.

[24:32] A tak my věříme, pane. Chceme věřit a prosíme tě dopomost naší nedověře tam, kde je to potřeba. Věříme, že jednou, až zemřeme pozemskou smrtí, ty nás probudíš a uvedeš do toho pravého domova. Tam budeme žít s tebou na věky. Dokud se tak ale nestane, pane, dej nám milost k tomu, abychom ti důvěřovali za každé situace. A když máme pochybnosti, když jsme sklíčeni a nevidíme východisko, prosíme tě přiď nám na pomoc. A při jítomností svého svatého ducha nás občerství, ujistí, uzdrav, vysvoboď. Dej nám vidět tvojí moc, tvojí velikost a tvojí slávu. Ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20201122/neboj-se-jen-v · Aktualizováno: 2026-10-15