# Stačí málo

> Kázání ze dne 29. 11. 2020, Marek 6, 30-44, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 29. 11. 2020
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Marek 6, 30-44
- **Délka:** 31:19
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-11-29-Staci-malo-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-11-29-Staci-malo-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak dobré ráno ještě jednou všem, co jste tady, co jste u obrazovek, tabletu a tak už bylo řečeno různých těch technologií. A já bych chtěl společně s vámi se podívat do Markova Evangelia. Ale ještě předtím, než se na to podíváme, tak protože moje žena Magda se na to dívá, ona řekla, abych vás pozdravoval všechny, kdo kontroluje, takže potom to nebylo jednoduché doma. Takže Magda vás moc zdraví, pozdravuje vás všechny a děkuje za jakoukoliv podporu, jak modlíte mě, tak i tu praktickou a jestli se ptáte, jaké dělá pokroky, malé pokroky dělá, občas to spadne zpátky, ale ona je taková bojovnice, takže se to posouvá dopředu. Takže děkujeme za všechno, co pro nás děláte. A já bych možná ještě přečetl jeden takový verš, nebo řekl ho, který asi tak před měsíce jsem přijal pro sebe, možná i pro tu naši rodinu.

[1:09] A ten verš zní takto, je to z Římanům, už nevím, z jaké kapitolio. A je to, z naděje se radujte, v souženích trpěliví, na modlitbách vytrvalí. A to jsem tak nějak přijal, z naděje se radujte, v souženích buďte trpěliví, na modlitbách vytrvalí. Takže to je pro nás i pro možná pro nás všechny tady. Takže pojďme se teďka podívat do Markové evangelia 6. kapitolí, a budu číst 30. a 44. verš. A poštolové se dromáždili k Ježíšovi. Oznámili mu všechno, co činili a učili. Řekli jim, pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočíňte. Stále točíš přicházelo, odcházelo mnoho lidí. A neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy lodi na pusté místo, aby byli sami. Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je, a pěšky se tam ze všech měst pěhli a byli tam před nimi.

[2:14] Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začali je učit mnohým věcem. Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učeníci a řekli, toto místo je pusté. A čas už pokročil, propustě. A jdou do okolník dvoru a vesnic, koupí něco k jídlu. Pověděli jim, dejte vy míst. Řekli mu, máme jít nakoupí za 200 denáru chleba a dát jim jíst? Zeptal se jich, kolik máte chleba? Jděte se podívat. Když to zjistili, řekli pět a dvě ryby. Přikázali jim, aby všechny rozsadili po skupinách na zelený trávník. Je rozložili se oddíl za oddílem, stokrát po padesáti. Potom vzal pět chlebů, dvě ryby, zhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učeníkům, aby jim je předkládali.

[3:17] I ty dvě ryby rozdělili všem. A jedli všichni a nasytili se. A ještě se brali dvanáct plných košů, nalámaných chlebů i ryb. Těch pak, kteří je jedli, bylo pět tisíc mužů. Než se na to podíváme, na ten celý oddíl, tak bych chtěl položit takovou otázku, možná úplně jednoduchou. A ta zní, a nevím, jestli to je pravda, ale někdo jsem to vyčetl v nějakém komentářu. Jaký jediný zázrak je popsaný ve všech čtyřech evangelích? A otázka je jednoduchá, protože se jedná tady o tento zázrak. Nasycení pěti tisíců. Nevím, jestli to tak je, nekontroloval jsem to, klidně to můžete zkontrolovat. Ale pravda je taková, že se objevuje ve všech čtyřech evangelích. Nevím, jestli ještě některý zázrak se tam objevuje, ale tento se tam objevuje.

[4:17] Jako něco, co je důležitého, co je klíčového. A dnes se podíváme na ten příběh. tak ještě ten kontext by rád vysvětlil. Ježíš vysvělá dvanáct učetníků, aby šli do světa, volali lidi k pokání, na první místě tam je, aby uzdravovali, vyháněli démony, aby zůstávali u těch, kteří chtějí. Když někdo nechce, mějte se pěkně, odcházíme. A toto dělali, a mezi tím Marek tam dává takový příběh o Janu Krtitelovi. největším z lidí, kteří zemře. Je tam párty, král Herodes, on nezvládá všechno a nakonec Jan Krtitel přichází o hlavu. A potom, hned potom navazuje tady tento příběh. A ten začátek příběhu v tom 30. a 31. verši v podstatě Ježíš říká učeníkům, zastavte se.

[5:20] Ježíš je vede stranou, aby po vykonané práci si odpočinuli. Abych chtěl na začátku chvilku mluví odpočinku. Práce má být udělána a pak má přijít odpočinek. Pán Bůh nás stvořil k tomu, abychom pracovali, ale i odpočívali. A obojí pochází od Pána Boha. Když máme skupiny s chlapama, tak o tom hodně mluvíme, že práce není hodnotnější než odpočinek. Obojí je Boží dár. A máme to správně užívat, máme se radovat odpočinku, máme do něho investovat, plánovat. To není jenom předušení práce, nějaká přestávka, ale to je obnovení se. Kazatel v páté kapitole říká, Šalomou, nejmudřejší z lidí, říká, hele, co jsem zhledal. Je dobré a pěkné, aby člověk jedl, pil, měl se dobře. A při veškerém klopotěném pachtění pod sluncem včas nikne k života, kterému Bůh dal, si to užíval.

[6:23] Neboť to je jeho podíl. Tak je tomu s každým člověkem, to, že mu Bůh dal bohatství, poklady i množství užívatých, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění je boží dár. Jak odpočine, tak i práce je boží dár. A Ježíš je bere stranou, aby si odpočinuli. Protože těch potřeb bylo strašně moc. Máme někdy tendenci pořád něco dělá, něčím se zabývat. Dělá nám problém se zastavit. Stišit se. Možná tady ta doba tomu pomáhá. Pro některé až moc to zastavení. Někdo řekl, že je právě prokletí pro muže v ráji. Se týká právě práce. Právě proto, že hrozí nebezpečí, že ta práce se mu stane bohem. Podle jedné staré řecké legendy, nebo bajky, si jeden muž v Atenách všiml velkého filozofa Ezopa.

[7:26] Jak si hraje, jak hraje kuličky s malýma klukama. Přišel za ním a smál sem. On se řekl, proč trávíš čas takovou prostě lehkovážnou činností. To není pořádná práce. A ten ezop se na něho podíval, nic mu neřekl a zareagoval tím, že zvedl luk. Vezl luk do ruky, vzal tu tětivu a uvolnil ji. A položil ji na zem. A podíval se na toho kritického Ateniana a řekl mu, teď mi odpověd z hádánku, jestli to můžeš odpovědět. Řekni mi, co naznačuje ta nenapjatá tětiva. Ten muž se na něho díval a na tu hádánku neuměl odpovědět. A ten ezop se na něho podívá a říká, víš, když budeš mít luk pořád na plý, tak se ti nakonec brzo zlomí.

[8:29] Ale když ho čas od času uvolníš, uvolníš tu tětivu. Pak bude připraven pro použití, až bude potřeba. A to stejné je s každým z nás. Musíme věnovat čas, můžu obnově, odpočinutí, abychom byli připraveni a právě použitelní v době potřeby. Čím může být odpočinek pro nás? Zkusme se teďka na to podívat, jenom to přečtu, protože to je něco, co jde hlouběji. Ten odpočinek může být tím, že to je příležitost pro načerpání sil pro tělo i ducha, ale je to taky čas pro blízké, děti, partnery, stárnoucí rodiče, opuštěné přátelé. To všechno vyžaduje náš čas, když se zastavíme.

[9:29] Možná skvělou příležitosti, abychom zjištili, že i bez nás se zvědne z nezroutí, ani nezastaví. Příležitosti k obdivování božího díla. Zamišlení se nad sebou, k pohledu na sebe samotného, na život pod jiným zorným úhlem. My se zastavíme, možná se vidíme jinak. Možná příležitost v přehodnocení nějakých zaběhnutých stereotypů. A taky časem, kdy máme dostatek času. Nebo zastavení se, kdy máme dostatek času pro Pána Boha. Ježíš je vyslal kázat, makat, pracovat. A taky je učil, aby si odpočinuli, aby se najedli, aby se zastavili. Tím začíná celý ten příběh. Učme se správně a kvalitně odpočívat. Nepocenujme ty věci. A teď pokračuje tím příběhem.

[10:31] A já bych ho teď popsal, co se tam stalo, není to nic, co neznáme. A potom hlavně se podíváme na to, co se můžeme z toho učit. Takže lidé přicházejí za Ježíšem. Ví, kam jede, předběhnou ho. A v tém 34. verši je napsáno, že vystoupil. Uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Má s nimi soucit. Co to znamená, že byli jako ovce bez pastýře? Někdo řekl takové, problém s ovcem je minimálně trojí. Možná jich víc těch problémů. Za prvé, ovce bez pastýře nejsou schopni najít správnou cestu. Jinými slové, ovce nemají orientační smysl. Lehce zabloudí. Za druhé, domestikované ovce nemohou najít ani dobré jídlo. Pastviny. A za třetí, ovce nemají žádnou ochranu proti predátorům, proti vlkům a dalším šelmám.

[11:35] Jsou vydáni na milost a nemilot všem dravcům. A když to Ježíš viděl, a když si to vezmete tady, tu analogii, jak jsou bezcílní ty lidé. Nemají ten cíl. Jak nemohou najít opravdou obživu z věcí, kterými se živí tento svět. A jak jsou bezbraní, vůči nepříteli duši, dňáblu, tak i když byl unavený, tak byl pohnut soucitem, říká, a mi napsáno, začal je učit. My nevíme, co je učil. Vůbec nevíme ten obsah. Ale učil je. Učil je dlouho. To není jak tady kázání moje na pár a dvacet minut. Učil je celý den. A teďka je taková komická, zajímavá jako věc. 35. verš. Je mi napsáno, když pokročil, když čas pokročil, už je večer, tam se smívá později než tady, přistoupili k němu jeho učeníce a řekli, toto místo je pusté.

[12:40] Čas pokročil, je večer, propustě. Ať si jdou do okolních dvoru a vesnic koupí něco k jídlu. Jo, představte si tu situaci. Představte si, tam je pět tisíc mužů plus ženy a děti. Mimochodem, těch pět chlebů, dva chleby a pět prýbiček, tak to měl kluk. Malý kluk. Takže jsou tam i ty děti. Takže minimálně 10 tisíc lidí. Jestli jste někdy byli tady na fotbale, na Sigmě, tak Sigmě má 10 tisíc lidí, je plný stadion, jak teďka opravili. Takže učetníci řekli, ať těchto 10 tisíc lidí jde a koupí si jídlo. Představte si tady v Olomouci, jak by to bylo, jestli v 10 tisíc lidí v jednu chvíli, kam by se šli najíst? Do Globusu, možná nějaké nákupní centra? Ale kolik supermarketu asi bylo tehdy otevřeno? Pro 10 tisíc lidí. Kam mohli jít?

[13:43] Kde by se mohlo najíst 10 tisíc, možná 15 tisíc lidí? Takový trochu velký alibismus od těch učetníků. Aleží se na ně podívá a říká, vím, dejte jíst. Řekli, počkej, počkej, máme jim zakoupit za 200 denáru chleba, dá tím jíst pro těch 10 nebo 15 tisíc lidí? Jeden denár, jednodenní mzda. Mzda za 200 dnů. Nic moc. A říká, tak nedívejte se na to, co nemáte. Dívejte se na to, co máte. Co máte? Dva chleby, pět chlebů, dvě rybičky. Tak je rozdělí, modlí se. Učeníci to roznáší a jsou nasyceni. A ještě zbyde. Zázrak. Bomba. Stalo se to před očima učeníků i před očima těch lidí. A pak se odehraje jen další příběh.

[14:45] Ježíš kráčí po moři. A zase ty učeníci pochybují o Ježíši. A Marek to komentuje krásně v 52. verši, kde napsáno, oni totiž to nepochopili. Jak to bylo s těmi chleby? Neboť je jich mysl byla zatvrzelá? Víte, učeníci žili, dýchali vedle Ježíše. Stejně spoustu věc je nepochopili. Ale pán Boh je nezavrhl. Ježíš je nezavrhl. Pracoval tady s tím materiálem. Měl s nimi trpělivost. Tak jako s náma. Když často nechápeme, nerozumíme. Oni nepochopili totiž, jak to bylo s těmi chleby. Neboť je jich mysl byla zatvrzelá. To je ten příběh. Na tom příběhu je hodně důležitý, protože je ve všech evangelích. A teď je důležitější, ale co to znamená pro nás? Co my sem budeme učit?

[15:46] Jaké jsou lekce? Takže ta první lekce je Ježíš nás učí být citlivý na potřeby druhých lidí. Učetníci v podstatě říkají, ať se nají sami. Je to jejich problém. Měli jsi vzít dostatek jídla. Měli jsi do nezásoby. To přece jeho měli přemýšlet dopředu. A když Ježíš říká, tak dejte vým jíst, jsme říkali, na to nemáme prachy. To je na náš rozpočet. Teď si to nemůžeme dovolit. Možná jí dáš do toho jako pokladník, do toho měl co mluvit. To jsou přece jejich potřeby. Ne naše. To není naše starost. A Ježíš říká, ne, vým dejte jíst. Dívejte si, udělejte něco pro ně. Zkuste něco. Víte, jedna důležitá věc je, potřeba se nedá odstranit. Nedá se vymazat. Potřeba se musí naplnit. A jenom jistý otázka, jakým způsobem.

[16:47] A Ježíš říká, zkuste přemýšlet taky o nich. Oni tady jsou. Co pro ně můžeme udělat? A dávají jim nemožný úkol. Ježíš věděl, co chce udělat. Oni to nevěděli. To je ta scéna, kam nemáme přístup. A v Evangelium Janově, protože to je v každém, v každé Evangelium je napsaný ten příběh, tak tam je napsaná taková několik veršů, krásná věta. A Ježíš se rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup a jde za Filipem a řekne mu, Filipe, kde nakoupíme chleba, aby se všichni způsobili. Když mě najedli, Filip, jak to uděláš? Hned je napsáno, já mám 6. kapitola 5.6, a tam je napsáno, to však řekl, aby ho zkoušel. Sám totiž věděl, co chce učinit. To však řekl, aby ho zkoušel, aby začal o tom přemýšlet, o těch potřebách, co proto se dá udělat.

[17:51] To je takový příklad, jako když kluci byli malí a jezdili na kole a čas od času píchli do kolo, píchli duši. A když přišli, tak bylo jasné, že to mají píchlí a byli malí, nebyli schopni některé věci udělat. Já jsem se potřeboval, Ondro, tak jak to spravíme? Jsem věděl, jak to máme udělat. Věděl jsem, co máme udělat, ale chtěl jsem ho zapojit do toho. Přemýšlej, co s tím můžeš udělat? Nejenom to tady odevzdát, teďko sprav to. Co s tím můžeme udělat? Jak to spravíme? Přemýšlej o tom. To stejné dělá Ježíš učeník, dělá je s náma. Chce nás zapojit. Jak můžeme pomoci naplnit ty potřeby? Co můžeme udělat? Co máme? A to je ta druhá věc. My si musíme uvědomit, že my to nejsme schopni naplnit.

[18:51] Cokoliv máme, je málo. Ale telekázení se jmenuje stačí málo. Cokoliv máme, je nedostatečné k tomu, aby to naplnilo potřeby lidí. Víte, potřeby lidí jsou složité. Jejich problémy jsou velké. Nerozumíme tomu. Ale Krista nezajímá to, jak je to velké ty potřeby. Ani nezajímá, kolik toho všeho máš. Protože nikdy to nebude stačit. Ale jestli jsi ochotný to, co máš. A to nejde jenom od schopnosti dary. Jestli jsi ochotný to nabídnout. Jestli jsi použitelný. Nebo to držíš pro sebe. Ten kluk těch pět chlebů, dvě rybičky si mohl nechat. Ale má cenu vůbec nabízet, takovou maličkost.

[19:54] On byl ochotný to dát. Jeden příběh do starých houslích. Vyprávě o tom, že byla nějaká dražba těch houslí. Asi jste to četli. Měli se dotek mistra. Tak ty staré housle na té dražbě. Vytáhl ten dražitel. Byly odlučené, poškrábané. A tenhle to dražil. Byl přesvědčený, že nemá žádnou cenu. Že nemá smysl marnit část těmi to starými houslemi. Tak je zvedl a říká. Dobří lidé, kolik mi dáte za to? Kdo začne nabízet? Dáte mi dolar, dva. Dva dolary. Dá někdo tři? Tak to prodáme za tři. Ne, ne, ne. Ozval se jeden starý pán a vyšel z toho sálu. Šel dopředu. Sfoukl prach. Vzal si smyčet do ruky. Naladil struny a začal hrát. Melodii tak čistou a krásnou, že všechno znělo jako zpěv andělů.

[20:58] A když ten šedovlasý pán přestal hrát, tak ten dražitel opět zvedl ty stejné housle. A zvolal. Tak co, kolik mi teďka nabídnete? Tisíc. Dva tisíce. Tři tisíce. Prodáno za tři tisíce. Ty stejné housle. Lidé tleskali stále a volali bravo, perfektní. Ale množství se tázali, jak je to možné. Jak to, že ty stejné housle, kteří měli cenu tři dolary, měli potom cenu tři tisíce. A to odpověd zněla dotek ruky mistra. Protože se jich někdo dotkl. Ten, který je mistr, který tomu rozuměl. Ježíš může použít to, co má. To malé, co máš, by jsme ochotní to nabídnout.

[21:58] Když se tady budeme znova scházet po nějaké době, tak je potřeba, aby každý z nás nabídl to, co má. Aby znovu jsme se mohli obnovit, aby jsme mohli růst, aby jsme mohli fungovat. To málo, co máte, dejte mistru. On si to použije takovým způsobem, o který nemáte představu. Stvěř mu to. Tou třetí věcí je, že Kristus z toho mála, co máme, může vytvořit dostatek. Víte, Ježíš zaměnil to zaměření těch učeníků na to, co nemají. My na to nemáme, nemáme prachy, nemáme jídlo. Ale říká, podívejte se, co máte. Jděte se podívat, kolik tam je toho jídla. A jsou tam dvě chlebu a dvě ryby. A jeden komentátor říká takovou věc. Si nemyslete, že to byl takový bochník.

[22:58] To byl rohlík. To byl nějaký rohlík vyrobený z ječmene. A ty ryby to byly sardinky. Bylo typické jídlo pro jednu osobu, která cestovala. To nebyla prostě nákupní taška. To bylo celá dobatušku, prostě svačínka. A to potvrdilo a utvrdilo mysletěch učeníků, že Ježíši měl se poslat pryč. To je absolutní nedostatek. Z takového mizerného jídla se nemůžeme nakrmit celé množství. Ale Ježíš to udělal, on pracoval. A učeníci to viděli. Způsobil ne, že byl jen dostatek, ale že přebývalo. Ale všimněme si jednu důležitou věc. Ježíš udělal zázrak. Ale kdo je nakrmil ty lidi? Koho si použil? Ježíš tam nechodil. On neobcházel ty lidi vůbec. To byly učeníci, které si použil.

[24:00] Ježíš udělal zázrak, ale učeníci je nakrmili. Ježíš se rozhodl pracovat skrze učeníky. Víte, ve skutečnosti pámuk se může obejt bez nás. Pokud se tak rozhodne. Ježíš ani nepotřebovala těch pět chlebů a dvě ryby. Ani nepotřebovala ty učeníky. Ani nepotřebovala toho malého kluka. On to nemusel dělat. On je stvořitel. On to mohl jít úplně jedným způsobem. Ale on se rozhodl si používat nás. Z toho mála může vytvořit dostatek. A taky si může používat nás. On měl záměr. On má záměr s námi. Jestliže jsme ochotní to málo, co máme mu nabídnout, jak jsme o tom mluvili, tak on z toho mála je schopný vytvořit dostatek. Ježíš chce použít každého z nás, každého tady v tomto zboru.

[25:03] Každého, kdo mu patří. On chce skrze něho pracovat. Skrze něho naplňovat ty potřeby lidí, kteří jsou kolem nás. A to je ten čtvrtý bod, to je ta služba. Služba Kristu je s božím způsobem, jak naplnit potřeby lidí. V tomta 43. a 44. verši je napsáno, když to všechno rozdělili, sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebu i ryb. Těch pak, kteří jedli, bylo pět tisíc mužů. To je zajímavé. Dvanáct košů. Jsem to nikdy jako neuvědomil. Na každé učetníka jeden. Všichni byli nasycení a učetníci ještě měli každé jeden koš navíc. Jejich služba nebyla požehnání pro lidi, ale učetníci byli požehnaní sami tím, že sloužili. Byli odměněni plnými koši jídla pro sebe.

[26:06] I pro Ježíše samozřejmě. Věříme, že se s ním rozdělili. I oni sami byli požehnaní. Bůh žehná těm, kteří žehnají druhým. Dej a bude ti dáno. Bůh chce pracovat skrze nás a chce si použít každého. To je jeho způsob, jak my můžeme naplňovat potřeby lidí kolem. To je opravdu jeden z největších zázraků, že Ježíš je těžší, že má radost z toho, že nás může zahrnout do své práce. Ježíš použil učeníky, Ježíš může použít nás. Po skončení druhé světové války se skupina německých studentů dobrovolně přihlásila s pomocí přestavbou katedrály v Londýně. Ta katedrála byla vážně poškozena bombardováním. A většinou té katedrály neměly problém. Až na jednu sochu, která byla rozbitá na mnoha kousků.

[27:10] Byla to mramorová socha Ježíše. Byla to socha Ježíše, který takhle stojí s nataženýma rukama. A ten nápis, který tam původně byl, tady u této sochy bylo Pojďte ke mně. A dokázali najít všechny díly té sochy s výmkou rukou, které byly úplně zničeny. A po dokončení měli sice sochu Ježíše, byly tam tady ty paže, ale nebyly tam ty ruce. Ta socha byla bez rukou. Oni přemýšleli, co s tím udělala. Nemohli se rozhodnout, vytvořit nové ruce nebo nechat jenom tak. Oni se rozhodli, že to nechá jenom tak, tu sochu. Ale změnili nápis. Víte, co tam dali? Nemá jiné ruce než tvoje. Nemá jiné ruce než tvoje.

[28:15] Každý z nás může sloužit Bohu. Každý z nás je tou prodloženou boží rukou. Může sloužit Bohu svým talentem, schopnostmi, vším, co máme. A stačí málo. Když je to ve správných rukou. Každý máme, co nabídnout. A Bůh chce a těší ho to, že může pracovat skrze nás. Aby nejenem žehnal druhým. Ale aby my sami jsme přijali plný kož požehnání. Pak ještě je tady taková jedna věc. A to je lekce pro ten zástup. A v Janově Evangelii právě ten Jan dodává, že existuje ještě jiný chléb. Že existuje hlubší potřeba. V tom Janově je napsáno Jan 6, 26. A dál to přečtu. Ježíš jim odpověděl, amen, amen, pravým vám hledáte mě. Ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli ten chleba.

[29:18] A nasytili jste se. I přicházíte jenom pro to materiálno. Pak říká, neusilujte o pomějejcí pokorem, ale o pokorem zůstávající pro život věčný. Ten hlubá syn člověka, jemuž jeho otec, Bůh, vtiskl svou pečeť. A pak Ježíš pokračuje ve stejné kapitole, říká, já jsem chleb života. To přichází ke mně, nebude hladovět. Nikdy nebude hladovět. A kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit. Existuje hlubší potřeba. To je to, co na to nesmíme zapomenout. Ježíši odpovědi na základní potřeby člověka. On je chleb života. Nejenom, že máme prakticky pomáhat, ale máme taky zvěstovat tento chleb života. Já jsem chleb života, říká Ježíš. A říká jim, neusilujte jenom o ten chleb, kterým se nasítíte.

[30:19] Po pokrem zůstávající pro věčný život. Když to zhrnu úplně na závěr, Ježíš nás uči, abychom byli cítliví na potřeby. by druhých lidí, všimějme si toho, těch potřebu je hodně. Nejsme schopni všechno naplnit a ty potřeby Bůh chce naplnit skrze nás. My jsme jeho ruce, my mu můžeme sloužit, my jsme mu k dispozici. A stačí málo, stačí málo s tím, co máte. Bůh po vás nic jiného nechce. Neboj se, stačí málo, dej k dispozici to, co máš. On to rozmnoží a skrze to málo vzejde velké požehnání všem lidem okolo, i tobě samotnému. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20201129/sta-m-lo · Aktualizováno: 2026-10-15