# Co po nás Bůh skutečně chce?

> Kázání ze dne 10. 1. 2021, Marek 7,1-23, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 10. 1. 2021
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Marek 7,1-23
- **Délka:** 25:18
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-01-10-Co-po-nas-Buh-skutecne-chce-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-01-10-Co-po-nas-Buh-skutecne-chce-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Jednou dobré ráno všem tady, všem u těch různých technologií a monitorů a já věřím, že společně strávíme čas užitečně a věřím, že pán Bůh se nás bude dotýkat. A je nový rok a v tom novém roce chceme se vrátit v probírání, v systematickému probírání Bible, nového zákona, konkrétně Evangelium Marka. Takže dneska budu kázat z Markova Evangelia ze sedmé kapitoli. A dneska bude tam takové slovíčko, taková hádanka na začátek. To slovíčko se jmenuje Korbáno. Víte, co to je Korbáno? Pokud to nevíte, možná to v nějakých křížovkách bývá, tak se to dneska dozvíte. Ale to není to podstatné. Dneska budeme omluvit o tom, co pán Bůh po nás skutečně chce. A podstatě dalo by se říct si, že celou Biblii se táhnou takové dvě otázky.

[1:04] Jaký je Bůh a co dělá a co po nás skutečně chce? Kdo je Bůh a co dělá a co po nás skutečně chce? Co jsou ty podstatné věci? Jak máme žít? Dneska to bude taky hodně o tradicích. K čemu jsou tradice? Jestli to je někde čemu dobré, nebo ne? Když jsou podstatné? A co s tím máme dělat? A než budeme číst tu sedmou kapitolu, tak jenom připomenu, co bylo předtím. Krátký ten kontext. Mluvili jsme o tom, že Ježíš nasytil pět tisíc lidí, několika chleby a rybičkami, pak přišel po moři za svými učeníky, utišil bouři. A v té genezarecké krajině uzdravil mnoho lidí. A teďka, když se to rozhlásilo, co všechno dělá, tak za ním přichází delegace. Kontrola. Vážená náštěva. A tím to začíná. Takže pojďme teďka si přečíst celý ten text. Marek 1, Marek 7. kapitola od 1. do 23. verše.

[2:04] Přichází kontrola. Zromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jaruzaléma. A uviděli některé z jeho učeníků, jak jedí s nesvěcujícíma, to je s neumýtýma rukama. Farizové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neumíjí ruce. A po návratu strhu nejedí, dokud se neočistí. A ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží. Ponořování poháru, čbánu a měděních míst. A farizové a ty zákoníci se ho zeptali, proč se tvoji učeníci neřídí podle tradice otců a jedí s nesvěcujícíma rukama. A Ježíš jim říká, dobře prorokoval Izajáš o vás pokrytcích, jak je psáno, tento lid ctí mě rty, ale jich srdce je daleko ode mě. Marná je zbožnost, kterou mě ctí. Učí se naukám, jenž jsou jen příkazy lidskými. Opustili jste přikázání boží, a držíte se lidské tradice. A ještě řekl, jak dovedně rušíte boží přikázání, abyste zachovali svou tradici.

[3:11] Když moží řekl, ctí svého otce i svou matku, a kdo zlořečí otcí, matce, ať je potrestán smrtí. Vy však učíte, řekne-li někdo otci nebo matce, to, čím jsem ti zavázán, je korbán. To je dar Bohu, již podle vás nemusí pro otce a matku dělat nic udělat. A tak rušíte boží slovo svou tradici, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte hodně. Když znovu zvolal zástup, řekl jim, slyšte mě všichni a rozumějte, nic, co z venší vchází do člověka, nemůže ho znesvětit. Ale co z člověka vychází, toho znesvěcuje. Kdo má uši k slyšení, slyš. A když opustil zástup a vašel do domu, ptali se učetníci na to podobenství. Řekl jim, jste nechápavý? Nerozumíte, že nic, co z venší vchází do člověka, nemůže ho znesvětit? Poněvadž mu to nevchází do srdce, ale do břicha, a jde do hnoje, tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.

[4:17] A řekl, co vychází člověka, toho znesvěcuje. do břejného, do břejného, do břejného, Z nitra totiž, z lidského srdce, vychází zlé myšlenky, smilstvo, hloupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezudnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všechno toto zlé vychází z nitra a znesvědcuje člověka. Tak se na to podívejme. Podívejme se na ty jednotlivé části. Podívejme se na tu první část, prvních těch pět veršů a postupně to projdeme. Takže kdo byli farizeové, kdo byli v té delegaci? To si musíme uvědomit, jsou tam farizeové zákonníci. Farizeové, to nebyli kněži, to byli lajci. To byli velevážení lidé, kteří drželi se velké vážnosti a na první místě byla zbožnost.

[5:17] Usilovali o naplnění boží vůle, která spočila v tom, že dodržovali všechny přikázání. Kolik přikázání má desatero? Deset, jednoduché. No ale oni k tomu přidali 603 dalších příkazů a zákazů. Takže máme 613 přikázání, která se už netýká toho základu. Aby právě to zajistili, že to všechno dodrží, tak si stanovili tyto pravidla. A tak vzniká něco, to se jmenuje halacha. Ústní tradice, která obsahuje právě ty pravidla pro to správné chování. Vzpomínáte, že v jiných evangeliích je psáno, kolik člověk může v sobotu jít k roku, 300 kroků. To bylo všechno tady z té halachy, těch přikázání, které jsou tam navíc. To je ta tradice. A pak byli zákonníci. Zákonníci, ty studovali a učili zákon.

[6:18] Ty jenom bádali. No a ta komise přichází za Ježíšem a říká, jak to, že ti učeníci se nedrží té halachy? Jak to, že si nemí ruce? Je to zajímavé. Oni vůbec nechtějí jako slyšet žádnou odpověď. A jenom obvinňují. Vysvětlí to, proč se to děje. Tohle se přeci já nemůže. To je jako kdybyste dneska řekli, jak se tady oblečení dneska? Jak to, že nemáte sako všichni jako já? A kazatel. No? A tak dále, a tak dále. Jo? To je to stejné. Jak to, že prostě piješ pivo? To si říkáš, křesťán? Různé prostě tradice. Jo? Takhle si to představím. Něco podobného takhle bylo. Taky často nenosím sako, ale jsem si říkal, když už dneska tady jsem. To bylo jejich. A všimněte si, když se podíváte na ten text, z čeho obvinňovali.

[7:21] Farizové zákonníci pátý verse ptali, proč se tvoji učeníci neřídí podle tradice otců? A jedí s nesvěcujícíma rukama. To je zajímavé. Oni ho neměli nárok obvinnit z toho, že porušuje boží zákon, porušuje tóru, porušuje desatero. Ale porušuje nějaké jejich tradice. Že se neumývají. O co tam šlo? To je strašně zajímavé. Dneska prostě je to moderní se pořád umývat. Takže ty tradice by dneska se uplatňovaly. Všude máte prostě rozestupy umývání rukou. Takže dneska bylo normální. Ale co je špatně na tom umývání? Na tom nic špatného není. Oni se dělali umýly se po zápěstí. Ale proč se umývali? To není o tom umývání. Proč to dělali? Vždycky, když se vrátili z trhu. Když se vrátili zvenku. A víte proč? To ne je proto, že by chytli koronu nebo něco podobného.

[8:22] Ale proto, že se setkali s nevěřícími. Že se setkali s pohany. A umývali všechny nádoby. Zase taky umýváme všechny nádoby. Proč? No kdyby náhodou se někdo dotkl toho, té nádoby, tak aby se to nedostalo dovnitř. Oni byli přesvědčeni, že ty mějí. Větší věci se dostávají dovnitř a že to je může znesvětit. Dokonce to byly ústní tradice, které se předávaly z generaci na generaci. Dokonce je takový příběh právě o rabínovi, který byl ve vězení a dostával jenom malou porci jídla a jenom trochu vody, aby nezemřel žízní. A víte, co udělal jako první věc? No umyl si tu rucu, umyl si ty ruce po zápěsti. Neustále. Má to samozřejmě i dobré dopady, jenom jednu událost připomenu z historie. Morovou ránu, černý mor, černou smrt.

[9:23] V třištrnácté století. Víte, kolik zemřelo lidí v Evropě? Třetina všech obyvatel během tří let. A víte, koho se to vyhlo v velkou části? Právě židů, protože se pořád umývali. Takže Ježíš nekritizuje to umývání, ale kritizuje něco jinov. V čem byl ten problém? A ten problém vlastně, čteme v tom šestém, pátém, šestém verši, v tom šestém, sedmém, osmém, kde je napsáno, jako Ježíše to vytočilo. On říká, to ní vůbec neodpovídá na to. A říká, dobře prorokoval Izajáš o vás pokrytcích. Je napsáno, lid mě ctí rty, ale vaše srdce je daleko ode mě. Marna je vaše zbožnost, kterou mě ctí. Učí se naukám, které jsou jenom příkazy lidskými. Opustili jste přikázání boží a držíte se lidské tradice. On říká, vy jste nadřadili to umývání rukou ty lidské tradice nad postojem.

[10:31] Vy učíte, zkoumáte boží zákon, ale ty tradice se pro vás staly nadřazené nad tímto zákonem a zpřinážíte břemena do životu lidí. Ježíš je naštvaný na ně. Oni ho neovidňují z porušení teori, ale z porušení nějakých tradic, které nejsou vůbec podstatné. A oni se tím ohání. Jak to, že to ti učeníci nedělají? A je to opravdu smutné. A můžeme se dostat jako jinám, že se budeme tak hloubce zabývat božím zákonem, pečlým studiem, aby jsme to všechno dodržovali, tak ty aplikace budou úplně někde jinde. A říká, vy jste pokrytci. Víte, co to je pokrytec? To je herec. Překlad znamená herec, který se vydává za někoho jiného. Její vnější chování a vnitřní chování je v rozporu. Vy mě ctíte jenom ústy, ale vaše srdce je hodně daleko.

[11:31] Na výsledek? Vaše zbožnost jaká? Marná, to je na nic, to je zbytečný. Snažíte se jí padat svatě, nábožně, to je vnější slupka. Vaše srdce tam není. Co po nás pámu skutečně chce? To je ta dnešní otázka. Proč dělám to, co dělám? Proč chodím do sboru? Proč si čtu Biblii? Proč dělám ty a ty věci? My se musíme vždycky ptát, co je cílem? Co skutečně pámu po mně chce? V každé tradici máme taky tradice, máme taky různé tradice. Co to skutečně dělám? Mimochodem, to umývání, jako to si nevymysleli, to vychází ze starého zákona. A v knize Leviticus židé se vždycky měli umít, když se dostali z dostiku, ne z pohany, ale s nemocnými. Kněží se měli před obřadem celý umít. Čistota ducha i těla. Bylo praktické nařízení, co jíst, jaké jíst. Jídlo, zvířata, čistá, nečistá.

[12:34] A to byl ten základ. Ale oni tam přidávali ty další věci. Když se vrátíš z trhu, když používáš to a to nádoby. Dokonce jsem četl zajímavou věc. Stanovili, kolik vody si máš napustit, když se jdeš koupat. Minimálně 480 litrů, abyste věděli. Takže oni to přeháněli. Šli úplně někam jinam. A Ježíš jim říká, vy jste opustili boží přikázání a držíte se lidské tradice. Vy jste se zdálili, vy jste kapitulovali, když se radši držíte nějakých náhražek, říká. Něco podobného s náma možná. A nebo že nevadilo by ti, kdybych ti, místo toho srdce dal třeba peníze? Nebo nějaký ten čas? Nějaké ty zvyky, koníčky? Jako nech mě o to, aby zůstalo těvnějších věcí, tam je mi dobře. To srdce, to je moc osobní, to hodně bolí.

[13:35] Pane bože, ty to jsou dobré věci, co ti nabízím. To je dobré, co dělám. To je vždycky dobré z toho našeho pohledu. Bylo dobré umývat si ruce, bylo dobré se očišťovat. Ale bám mu říká, ne, já chci tvoje srdce. To to skutečně po tobě chci. Je dobré číst Bibli. Ale proč to dělám zase? Proč ji čti? Čtu, abych poznal pána Boha, vyjádřil mu lásku, nebo abych si dělal čárku. Je hodně dnešních tradic. Já nebudu to vyjmenovat, ale já si pamatuju jedna silná tradice, je v pátek se nejí maso. Ale brát jméno Boží nadarmo, to není problém. Lhaní, to není problém. Smilstvo podvádění, to není problém. Ale běda, jestli budete jít maso. Další věci, jako další ty tradice, prostě je s někým se setkávám, někým se nesetkávám.

[14:36] A tak dále, a tak dále. To jsou věci, které je potřeba, abychom si uvědomili. Proč děláme to, co děláme? A Ježíš dává konkrétní příklad do té doby. A říká, teďka je ten korbán tam. Říká od sedmého do toho třináctého verše. říká, vy jste vychytrali. Vy jste tak vychytrali, jak dovedně, chytře, rušíte boží přikázání. Aby jste si zachovali tu tradici. Jo, všiměte si, oni ohli boží přikázání, aby prostě se napasovala do jejich tradice. Moje prababička zky říkala, nebuď chytrý, buď moudrý. Protože každý zlodě je chytrej. Ale ty buď moudrej. Buďme moudří, nechytří. Oni byli vychytrali. Kdybych tady nestal nakazatelně, tak bych použili jiné slovo.

[15:39] Korbán. Korbán. Dar bohu. Vypadalo to dobře všechno. Ale víte, co s toho udělali? V podstatě to slovo se nepřekládá, znamená to dar bohu, obětní dar. A k čemu to sloužilo? Postupem to sloužilo tomu, že když se nad nějakou věcí vyšklo tady ta formulace, ten slíb, to je korbán. Majetek, zvíře, půda, peníze. Znamenalo to, že už to nemůžeš dát někomu jinému. Že to je víň a to, ale že to patří bohu, respektíve tobě. A ty to pak máš dát bohu. Užíváš si to pro sebe. Nikdo, kdy do toho nemůže mluvit. A dokonce to šlo tak daleko, že podle farizejských pravidel si mohl beztresně vzít rodičům cokoliv a prohlásit to, to je korbán. A už jim to nemusel zdávat. Rodiče se toho nesměli dotknout, protože to byl dar bohu. To znamená, ty si nedal nic, nestaral se zoně, překlost prohlásil za korbán a byl si čistý a svatý podle jejich tradice.

[16:47] A Ježíš říká, podle vás nemusíte pro otce a matku dělat vůbec nic. Protože všechno, co máte, co byste jim mohli dám, čím byste jim mohli pomoct, řeknete, to je korbán. A jsem z oblíga, nemusím se starat. A podstatě říkají, tak jo, věříš bohu, tak pám se to je postará, ne? To mě připomíná verše z Jakuba, zepišteli, co jsme studovali nedávno na skupině, kde se mluví o mrtvé víře. Já to jenom připomenu. Živá, mrtvá víra. Tady o to jde. Co je platné, moji bratři, když někdo říká, že má víru, a přitom nemá ty skutky, může ho nad víra spasit? Kdyby některý... Brater, sestra nebo ty rodiče byli bez šatu, neměli jídlo ani na den. A někdo z vás by jim řekl, buďte s pánem Bohem, ať vám není zima, ať nemáte hlad. A nedali byste jim, co potřebují pro svět tělo, co by to bylo platné. Říká, stejně taky víra, není-li spojená ze skutky, je sama o sobě mrtvá.

[17:49] Říká, pokud vy svojí tradicí dospěli jste tak daleko, že jste porušili desatero, kde je desatero, je napsáno ctí svého oce i svou matku. A vy jste všechno, čím jste jim mohli ctí, to znamená starat se o ně, prohlásili za korbán. To znamená, Ježíš říká ve dvanácté verše, nemusíte pro oce a matku dělat nic. A kde to je? To je výsměch. To vaše srdce je daleko, vy jste pokryci největšího kalibru. A to Ježíše vytočilo absolutně tady zoto. Zůstali stát a Ježíš říká, co teda? Kde je vlastně nečistý? Co člověka může znečistit? Říká v čtrnáctý, patnáctý verše, se zavolá ten zástup a vysvětlujím to. Slyšte mě všichni, rozumějte, nic, co je zvenčí vchází do člověka, ho nemůže znesvětit.

[18:51] Ale co vychází z člověka, to je znesvěcuje. Říká, to není jezení věcí. To není, jestli umíješ nebo neumíješ ruce. Když se něčeho dotkneš. O tom to vůbec není. A v tom devatenáctém verši právě prohlásil všechny pokrmy za čisté. Zrušil to, co je ve starém zákoně. Říká, to není o tom, co jíte nebo nejíte. To byl hodně revoluční. Byl pro ně úplně šok. Tak to nás nečišťuje. Osmnáctý verš až do konce. Tak jste nechápali, vy to nerozumíte, že nic venčí, co vchází do člověka, ho nemůže znesvětit, poněvadž nevchází do srdce. To nemá vlív na to srdce, co jíte. To do břicha do hnoje. Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. Co ho nesvěcuje. Co je to podstatné. Teďka je ten 20. verš až do konce.

[19:54] Řekl, co vychází ze člověka, toho znesvěcuje. Znitra, ze srdce. Vycházejí zlé myšlenky atd. Toto, všechno toto zlé, vychází znitra, znesvěcuje člověka. Říká, kde je o srdce. To, co tě skutečně pošpiní, je hřích. To nejsou vnější věci. To ti nic neudělá. Kde vniká hřích? No tady v srdci. Naše myšlení. To je ten největší problém. To je skutečný problém. Jako my si někdy hlídáme, co máme dělat vnější věci. Ale všechno vychází tady. Dřív než něco uděláš, tak tady to má původ. Nebo tady. To je spojené. Toto je srdce, je otázka čistoty. Naše myšlenky, naše touhy, naše plány, naše vůle. Toto všechno zahrnuje to srdce. Dřív než něco uděláme, tak se rozhodneme v srdci. Nejde o nic méně, než o naše srdce.

[20:55] A to je ta otázka, jak přemýšlím. Jak blízko je moje srdce tomu božímu srdci. Protože čím blíž mu budeme, tím bým budeme chtít my naše srdce čisté. Čím víc se budu ptát, pane Bože, dělá ti to radost, co dělám? Dělá ti to radost, jak přemýšlím? Máš se z toho nadšený? To je pro můj život. Ježíš říká, tento lid mě ctí rty, ale srdce je jich daleko ode mě. A on to není jednoduché, protože my často můžeme i z těch dobrých věcí právě dělat tradice a modly. Jako tradice vždycky nemusí být zlo. Ale ten problém je lidský přístup těm tradicím, kdy to držíme, když se jich držíme více než samotný. božích principů. Tradicím se nelze vyhnout, ani uniknout.

[21:55] Ale musíme se znova ptát. A to je jako ve všem. A když mám semináře o výchově, o tom, tak si říkám, položte si otázku, co je cílem tady toho, této věci, kterou děláte, kterou chcete. Co je cílem? Co je cílem této tradice? Proč děláme? Jak to děláme? Proč to učíme? Co po nás pánu chce? Jaké největší přikázání? V tom Markově je to napsáno. Slyši Izraeli, hospodin, Bůh náš jeden, jest jediný pán. Miluj hospodina, Boha svého z celého svého srdce. Z celé své mysli, z celé své síly. Máme rádi pána Boha? Chceme mu být blízko? Jednou za mnou, když si dávno, přišel jeden z mých synů a říká, teďko mám pro tebe tajemství.

[22:57] Jsi říkal, jaký? Říkal, mám tě rád. Teďka to by se jalo poslouchat pořád. Nebou nás převažují tímnější pěkné skutky, které vychází z prázdného srdce, možná z teroutypů. Pomodlím se, půjdu do toho sboru, něco si přečtu, pošlu nějaký prachy. Miluji hospodina Boha svého z celého srdce, myslí z celé své síly. To je určitá aktivita. A nakonec bych chtěl přečíst od jednoho teologa, spisovatele Ansela Greena. Je to takový těžší text, tak jsem ho tady napsal. o lásce k Bohu. Chceme-li to zakusit, tu lásku k Bohu. Musíme zapomenout na svět, na lidi, na sebe a odat se Bohu. Nořice do něho padnou před ním klaněcemu. Neprosíme Boha o nic, ani o vyřešení našich problémů.

[23:59] Zapomínáme na sebe, na své problémy, nic si nevyčítáme, ani se před Bohem neozpravilňujeme. Přestáváme kružit kolem sebe a prostě padáme. Protože se nás Bůh dotkl. Protože On je důležitější než naše tělesnost. Nás všech je touha moci konečně jednou na sebe zapomenout a dovolit Bohu, aby se nás dotkl. Takže nám svítne, Bůh sám stačí. A pak začneme tušit, co znamená milovat Boha pro něho samotného. Co po nás pámu chce? Celá zkum. David se s tím nepáral a říká Miluji tě vroucně, hospodine moje sílo. Hospodine, skalní štíte. Má pevná tvrzi, vysvoboditeli, můj bože má skálo, utíkám se k tobě štíte, můj, rhu spási nadobytný hrade.

[25:02] Co pám Bůh po nás skutečně chce? Naše srdce, naši lásku, naše odání jemu až do konce, do konce života.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210110/co-po-n-s-b-h-skute-n-chce · Aktualizováno: 2026-10-15