# Víra pohanské ženy

> Kázání ze dne 17. 1. 2021, Marek 7,24-30, Matouš 15, 21-28, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 17. 1. 2021
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 7,24-30, Matouš 15, 21-28
- **Délka:** 26:34
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-01-17-Vira-pohanske-zeny-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-01-17-Vira-pohanske-zeny-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Nyní vás všechný zvuk tomu, abyste si otevřeli svoje Bible, pokud je máte sebou, a otevřeli je v Evangeliu Marka, sedmá kapitola, kde budeme číst verše 24 až 30. Marek 7 od 24. verše. Vstal a šel odtud do končin Týrských, tedy Ježíš. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit. Hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám. Ta žena byla pohanka rodem Syroféničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. On jí řekl, nech napřed nasetit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit její psům.

[1:02] Odpověděla mu. Ovšem, pane. Jenže i psy se pod stolem živí z drobtů po dětech. Pravil jí, že z toho řekla, jdi. Zlý duch vyšel z tvé dcery. Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč. Tolik ze čtení Božího slova. Pane Bože, Otče náš, prosíme Tě, když nyní chceme studovat Tvoje slovo, aby jsi vzal naši mysl a soustředil ji na to, co nám chceš říct. Aby jsi vzal naše srdce a zažehnul je láskou k Pánu Ježíši. V jehož jménu se modlíme. Amen. Pokud máte v ruce Bibli, tak doporučuji, abyste si jeden prst nechali tady v tom přečteném oddílu z Markova Evangelia a druhý založili u Matouše 15. kapitoli, kde je zaznamenán úplně stejný příběh ze života Ježíše Krista, ale trošku podrobněji.

[2:15] V tom dnešním příběhu se dovídáme o dítěti, pro které určitě nebylo snadné najít hlídání. Matka této dcery se dozvěděla o muži, který měl moc uzdravovat, vyhánět démony, protože slovo o Ježíši se velmi šířilo. A tak se dozvěděla, že tento muž vyšel z Galiléje a šel nahoru, na sever, k ním do té oblasti Týru, Penicie. Byla to velmi starostlivá máma. Tak starostlivá, že se vžila do toho problému své dcery natolik, že v podstatě, když přichází za Ježíšem, tak mu říká, ne pomoct mojí dceři, ale pomoct mně. Opravdu jí záleželo na tom, aby její dceri bylo pomoženo.

[3:16] Čteme o tom, že to byla řekyně, pohanka, která se narodila v této oblasti, Fénicie v Sýrii a Matouš dodává, že to byla kananejská žena. Tedy skutečný outsider, co se týče vztahu k židům, k izraelskému lidu. Ale to vše šlo stranou, protože nyní měla palčivý problém. Její milovaná dcera byla posedlá démonem. Potkali jste někdy, vy, co jste tady v sále, někoho posedlého, možná? Není to úplně běžné. Ale přitom je to realita. Mně se tento týden ptali děti, jestli i v dnešní době, nebo takhle, jestli i v Olomouci může být někdo posedlý. Co myslíte? Prosím? No, to je nemoc, ano. Ale někdy se to totiž špatně rozpoznává. Tedy ty projevy můžou být podobné, když se týká o nemoc, anebo když se týká posedlosti.

[4:19] Ale co víme určitě, že dňábel, dňábel, dňábel. A jeho moc není o nic menší, než byla tenkrát v tom smyslu, že je to padlý anděl. Dňábel je ten první z andělů, který nakonec s sebou strhl jednu třetinu andělů, kteří se vzepřeli boží vůli a přestali plnit to, co pán Bůh chtěl. Satan, Lucifer chtěl být naroveň pánu Bohu a tak ho neposlechl. A my víme, že od té doby se snaží co nejvíce lidí strhnout na svoji stranu a odvrátit je od Boha, tak aby stejně jako on to má spočítané, i oni to měli spočítané. Jako křesťané víme, že se jeho nemusíme bát. Protože ten, který je v nás, je daleko, daleko mocnější.

[5:19] Bůh, který je na naší straně, Ježíš Kristus, duch svatý, který žije v nás, boží trojice, si nenechá nic diktovat. A i když písmo hovoří o tom, že dňábel je pánem světa, tak my všichni víme, že to je určitý obraz toho a vyjádření toho, ano, on má na určitou dobu povoleno jednat i škodit, ale pořád je tu Bůh, který je a zůstává svrchovaný. A jestliže něco dňábel dělá, tak je to jenom proto, že mu to Bůh na chvíli umožňuje. Ano, i v dnešní době se můžeme setkat s lidmi, kteří jsou posedlí. My z písma víme, jak se to může projevovat. Ano, může to být něco jako nějaký záchvat, nějaké symptomy epileptické. Víme o lidech, kteří byli v písmu posedlí a projevilo se to tak, že mlčeli nebo že byli slepí nebo v případě jídáše, že byli vedeni k tomu, aby vykonali něco zlého.

[6:33] Ve skutcích 16 čteme o dívce, která byla posedlá a ta věděla to, co by normálně vědět nemohla. Tedy nějaké nadpřirozené poznání, které jí dňábel nebo démoni zjevili. A už jsme narazili i v Markově evangeliu při našem studiu na muže, který byl posedlý, žil mezi hroby a měl obrovskou sílu. Co můžeme z písma také vyčíst je, že démoni neovládají toho, kdo patří pánu. Protože duch svatý se nebude dělit o chrám, ve kterém bydlí s někým jiným. Ale působení dňábla, útoky jeho duchovní armády, to je něco, s čím se setkáváme i my dnes. To je realita. Všem nám nemůžou oblížit. Pokud zůstáváme v pánu, v jeho slovu, pokud využíváme plnou boží zbroj, tak jak je napsána v efeským šesté kapitole, nemusíme se bát. Dňábel na nás nemůže. My nevíme přesně, jakým způsobem tento nečistý duch se projevil v životě této mladé dívenky.

[7:39] Ale určitě to bylo něco zlého, něco temného, co matku trápilo. Něco, co jí vedlo dokonce k tomu, že i když byla pohanka, tak nešla do chrámu pohanského, ale šla za Ježíšem. Za tím, o kom věřila, že jí pomůže. Ježíš se odebral se svými učeníky mimo Galileu. Tož je pozoruhodné. Skutečnost, že Ježíš se z velké části pohyboval potom jihu po Galilei a opravdu výjimečně šel na nějaká místa mimo, tak to dokládá tomu to, o čem bude řeč i tady z Matoušova Evangelia, kdy on nakonec říká, já jsem poslán k ovcím z lidu izraelského. Ježíš možná pro to, aby utekl od Heroda, možná od zástupů, kteří stále ve větší míře se dozvěděli.

[8:44] Děli o tom, jakou má moc a jaké má učení a následovali ho. Ještěme o tom, že se možná chtěl tak nějak skrýt. Ale Marek říká, to se nedařilo. Dokonce se chtěl ukrýt v nějakém domě, ale to nešlo utajit. A nešlo to utajit ani pro tady tuto matku, která vyhledala Ježíše. A schválně se podívejme na to, jak to popisuje Matouš. Protože Marek to říká ve třetí osobě, kdežto u Matouše je zachycen detailní rozhovor Ježíše s touto ženou. Matouš 15, 22. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala Smiluj se nade mnou, synu Davidův, má dcera je zle posedlá. To je zajímavé, jakým způsobem ho už oslovuje.

[9:46] Smiluj se nade mnou, synu Davidův. To samo o sobě značí, že buď to byl titul, který se naučila používat, anebo si byla vědoma toho, co to znamená, s kým má tu čest. A já věřím, že to druhé je to pravdivé. Že věděla, že teď se setkává s Mesiášem. S Božím synem. Proto za ním přichází s touto ohromnou prozbou. A když si vezmeme, co jí trápí, tak v tom kontrastu Ježíšova odpověď, nebo spíš jeho reakce nebo nereakce, je totálně zarážející. Má dcera je posedlá, zle posedlá. A jak reaguje Ježíš, neodpověděl ani slovo. Cože? Ten, o kterém čteme, že se zajímal o lidi, že měl soucit s lidmi, byl pohnut soucitem, když viděl lidi, kteří jdou do zahynutí.

[10:48] Ale tady? To tam nějak nesedí. Neodpověděl jí ani slovo. Jak to máme rozumět? To byl skutečně tak bezcitný. Přijde za ním rozervaná duše a on ji snad ignoruje? Tak to vyjádřil jeden komentátor. Ježíš tuto ženu ignoruje. Abychom to pochopili, musíme se podívat do kontextu. Máte to něco podobného, jako když jste na výstavě obrazů a zadíváte se na nějaký detail na obrazu, nepochopíte to v celku, pokud neuděláte krok zpět. A když ustoupíte, podíváte se na ten obraz, tak vidíte, co tím malíř zamýšlel. Pochopíte koncept toho. Udělejme to úplně stejně s naším textem z Markova Evangelia. A my jsme minulý týden probírali verše do 23. verše z onesedmé kapitoli, kde se Ježíš zabýval tím, jak někteří drželi tradici, drželi zásady, lidské zásady, a rozsuzovali, co je čisté, co je nečisté.

[12:00] Doporučuji, pokud jste to neslyšeli, si to poslechnout na webu. Tam jde o to, že ti, kteří bedlivě dodržovali židovské zákony, věděli o tom, že židé se nedotýkají někoho, kdo je nečistý, kdo je pohan. Kdo není součástí duchovní rodiny, spojené s tou smlouvou dané jejich předkům, praodcům. A Marek nám tu odkrývá, že Ježíš vlastně pokračuje v tomto tématu. Ježíš pokračuje v tomto tématu. Odkrývá nám, že vlastně uvádí praktický příklad toho, co se tu odehrálo. Farizové by nevyučovali zákonu ani ženu, která byla židovka, natož pohanka. Nesměli dovolit k tomu, aby si žena sedla k nohou rabína, natož nějaká fényčanka.

[13:02] Ježíšovo podobenství, ale jak čteme, tak necháme. Nechápali nejenom ti farizové, ale i učeníci v tom předchozím oddíle. A tak Ježíš si je bere stranou a vysvětluje jim, co tím vlastně chtěl říct. V tomto kontrastu je zajímavé, že to, co nechápali ani učeníci, chápe tato žena. Přijímá, vírou přijímá to, kým je. A vírou přijímá, že tento muž je spasitel světa. Nejenom Izraele. Synu Davidův, smiluj se nade mnou. Má dcera je zle posedlá. Ježíš prakticky na tomto příkladu chce ukázat, co to znamená, že on přišel ke všem. Ale než k tomu dojde, položí ještě několik otázek. Možná díky tomu, když čteme tento oddíl Matoušovi, díky tomu, že Ježíš mlčel, tak já si to představuji tak, že trochu podešel dál a tato žena se dostala do závoje, který následoval Ježíše, do zástupu, kde byly učeníci.

[14:12] A i jim říkala, jaký má problém a chtěla pomoc. Protože v zápětí čteme o tom, že učeníci přistupují k Ježíši a říkají mu Mistře, zbav se jí. Vždyť za námi křičí. Představuji si to tak, že když neměla pochopení u Ježíše, Ježíš na to nereaguje, tak jde k jeho učeníkům a křičí stejně tak u nich. A oni jsou z toho zmatení, nedokážou jí pomoct, neví, co s ní je, tak říkají, Ježíši, prosím tě, zbav se jí. A Ježíš odpovídá tak, jak čteme pouze tady u Matouše, jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Pane, udělej něco. To, že Ježíš říká, co je jeho mysle tady na zemi v tuto chvíli, to je důležité prohlášení, které nesmíme přehlédnout.

[15:17] Ve skutečnosti až skutečně na pár výjimek Ježíš strávil většinu své služby v Jucku a v Galileji. Možná, kdybychom byli na jeho místě, tak si vyberme nějaká velká města. Zajdeme do Aleksandrie, do Říma, do Aten. Tam to pořádně rozvíříme. Ale Ježíš nepřišel proto, aby něco výřil. Ježíš přišel, aby se soustředil na pár lidí v Zapadákově a jim předal, o čem je Boží království. Jim předal, proč vlastně přišel. Aby jim ukázal, že tady není nějaký showman, který teďka všechny pobaví. Že nepřišel uzdravit všechny, se kterými se setká. Že nepřišel vysvětlit všechno dopodrobna všem. A o tom je i tento příběh. Víme, že Ježíš nepřišel proto, aby uzdravil všechny. Například v tom příběhu o uzdraveném u rybníka, který když se rozvířil, tak způsobil uzdravení prvního, kdo do něj vstoupil.

[16:21] A Ježíš tam zázračně uzdraví jednoho člověka, zatímco tam jsou desítky, možná stovky dalších, kteří čekají na uzdravení. Nechápeme to? Ale úplně stejným způsobem Ježíš zde říká, já jsem nepřišel předat evangelium úplně všem. Neuzdravil jsem všechny a ne všichni mají v tuto chvíli pochopit, proč jsem tady. Já se skutečně soustředím na Izrael. Ale tato žena se nedala odradit. Říjte mi o tom, že k němu přistoupila, klanila se mu, to znamená, že ho uctila, respektovala tohoto syna Davidova a řekla větu, která je úžasná. Pane, pomoz mi. Byste někdy takto volali k Bohu? Když se k té větě vrátíme. Podívejme se zpět do Marka, jak pokračuje tento příběh. On jí řekl, nech napřed nasytit děti, neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit její psům.

[17:27] Něžíš, tak trochu besit. My, nevím, jestli si to spojila, já si myslím, že ano, teda z toho, co tam vidíme dál, tak vidíme, že si to skutečně spojila, protože se chytá této ilustrace a odpovídá, ano, já vím, kdo jsem. Já vím, že vy židé nás pohany pokládáte za psy. Takto židé hovořili o lidech, kteří nebyli z jejich národa. Byli to toulaví psy, ne nějací domácí mazlíčci, štěňátka, která se někde plazí pod stolem. Ježíš ví, co toto přirovnání pro ženu znamená a stejně ho použije. Použije to proto, aby ukázal, že on přišel proto, aby zachránil předně židy, aby jim zvěstoval evangelium. Nejde to úplně dohromady s tím, co se snažil ilustrovat v našem příběhu studovaném před týdnem.

[18:30] Ale je to proto, že Ježíš tím směřuje k jedné věci. On chce poznat, jestli její víra je opravdová. Chce jí přivézt k tomu, aby si uvědomila, jestli to myslí s Kristem opravdu vážně. Jestli ho chápe podle toho, čím skutečně je nebo kým je a jakou má moc. A ve skutečnosti Ježíš tam používá zdrobnělinu u těch psů, což někteří komentátoři říkají, že to nemyslel tak zle. Všem já si myslím, že když už vás někdo nazve psem, tak je to úplně jedno, jestli malým nebo velkým. Pořád jste pes a to není úplně příjemné. Ale tato žena využije tady této zdrobněliny a použije jiné. A říká o všem pane, jenže i ti psíčci se živí z drobečku, které spadnou dolů z toho stolu. Byla ohromně tykaná.

[19:32] Nedala se odbít. Nedala se odbít. Výborná prodavačka by to byla, nebo právníčka. A tak mu odpoví pane. Jinže i ti psy pod stolem se živí z drobtů po dětech. Jakoby říkala, Ježíši, já nepředstírám, že jsem součástí vyvoleného lidu. Já vím, já jsem pohanka. Ale já potřebuju tvoji pomoc. Potřebuju tvoji pomoc, protože má dcera je zmítána démonem. A myslím, že jediný, kdo jí pomůže, jsi právě ty. Jak máme rozumět těmto slovům? William Barclay k tomu říká, můžeme si být jistí, že úsměv na Ježíšově tváři a soucit v jeho očích okradli jeho slova o jakékoliv urážky a hořkost. Je to něco, co my nevidíme. Nemůžeme už vidět, jakým tónem Ježíš říkal tato slova.

[20:33] Jak se díval, jaký pohled v tváři a v očích měl, když říkal této ženě, že patří mezi psy. On říká určitě, ten způsob, jakým to Ježíš řekl, vyloučil urážku v Ježíšově sdělení. Jak si tím můžeme být jistí? Protože vidíme a slyšíme tady i závěr této lekce Ježíše Krista. Pravilí, že z toho řekla, jdi, zlý duch vyšel své dcery. Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč. Ježíš tímto zvláštním způsobem chtěl učedníkům ukázat tak, aby si to skutečně zapamatovali, že on přišel proto, aby zachránil celý svět. Je to záblesk toho, že Ježíš brzy povolá tyto následovníky k tomu, aby šli až na sám konec světa a zvěstovali jeho slovo.

[21:41] Farizové tvrdili, že se vše točí kolem nich, kolem jejich národa. Ježíš se vydává do oblasti týru, mimo jejich národa. k území a setkává se s obyčejnou pohanskou ženou a jí říká, víš, to, co jsi odpověděla, to je velice dobré. Wow, já jsem překvapenej, co z tebe vypadlo, protože to, co jsi řekla, znamená, že máš velikou víru, že chápeš, kým jsem, jakou mám moc, proč jsem tady a proto, až dojdeš domů, poznáš, že zlý duch vyšel z tvé dcery. Stál se zázrak. Zázrak, který se děje, když přicházíme s pokorou, odevzdaným secem a důvěrou k našemu Pánu Ježíši Kristu. On má veškerou moc na nebi i na zemi. On je Bůh. On je Pán.

[22:43] Ale chce, abychom my k němu přicházeli s tímto poznáním, poznáním s touto úctou, jakou měla ona. Když přistoupila k Ježíši, poklonila se mu, zdala mu čest a řekla, pane, pomoz mi. Jak přistupujeme ke Kristu my? Nepřistupujeme s tím, že už v modlitbě přistupujeme k Bohu. Já vím, jak to má všechno dopadnout, pane. A tak to udělají tak a tak. Nebo nediskutujeme o našem postavení před ním, před ostatními. Tato žena taky nepřichází a nediskutuje s ním o postavení židů a pohanů. Nepřichází proto, aby probírala nějaké podivuhodné boží cesty. Přichází proto, že věří ty Ježíši, synu Davidův, ty jediný máš moc mi pomoct.

[23:45] Ty jsi ten, na kterého se můžu a chci obrátit. To je jediný způsob, jak i my máme přicházet k Ježíši. Ježíši, poklonit se, vyznat, ty jsi pán a říct, pomoz mi. Jestliže jsi ještě nikdy neřekl tato slova pánu Ježíši Kristu, pak tě chci vyzvat, abys to udělal. Aby jsi se pokořil před ním a volal k němu pomoc. On je Bůh, který slyší, který vyslýchá prozby. On je ten, který se nám chce dát poznat. A i když to někdy vypadá, že mlčí, i když to někdy vypadá, že se k nám obrací zády, že můj souvol hostejné problémy, které prožíváme, není to tak. Volej k němu. V jakékoliv oblasti tvého života. Volej k němu, pane, pomoz mi. Ježíši Kriste, u tebe hledám pomoc.

[24:45] Přistupme k němu s důvěrou. Modleme se. Milosrdný Bože, děkujeme ti, že Pán Ježíš Kristus je plný milosti. Je moudřejší nad všechny naše poznání a jeho způsoby jsou někdy způsoby, kterým nerozumíme. Ale víme, s naprostou jistotou víme, že On je ten, který nás zachrání. On je ten, který má veškerou moc na nebi i na zemi. On je ten, který skutečně může pomoci. Prosíme tě také za to, abychom byli citliví k těm, kteří volají o pomoc v našem okruhu. Kteří přicházejí k nám se svými zraněními a potřebují pomoc, kterou nabízíš ty. Jednoho dne, pane, víme, že ty budeš vládnout nad národy. Jednoho dne přijdou lidé z mnohých končin země a vzdají ti chválu.

[25:49] Jednou každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná, že ty jsi pán. A nejspíš tam bude mnoho lidí z Týru a Sidonu, kteří podobně jako tato žena nedělali ze sebe někoho, kým nejsou, ale byli si vědomi své nedostatečnosti a tvého velkého. poslitování. Děkujeme ti, pane, za víru této ženy, ať je jej pro nás inspirací, ať je pro nás ujištěním o tvé veliké moci a o tvé veliké milosti. Pane, pomoz mi. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210117/v-ra-pohansk-eny · Aktualizováno: 2026-10-17