# Ještě nerozumíte?

> Kázání ze dne 24. 1. 2021, Marek 8,1-25, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 24. 1. 2021
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 8,1-25
- **Délka:** 30:27
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-01-24-Jeste-nerozumite-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-01-24-Jeste-nerozumite-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Ještě jednou všichni srdečně vítejte. Dnešní kázání se jmenuje Ještě nerozumíte. Budeme číst z Evangelia podle Marka z 8. kapitoli, verše 1 až 21. Kdo jste tady, tak prosím, jestli můžete, abychom z úcty k božímu slovu povstali. Marek, 8. kapitola, budu číst od prvého verše. V těch dnech se znovu sešlo veliké množství lidí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svolal své učeníky a řekl jim, je mých líto, jsou tu se mnou už tři dny a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, padnou na cestě vyčerpáním. A někteří přišli zdaleka. Jak by tu někdo mohl ty lidi nakrmit, namítli učeníci, vždyť je tu pustina.

[1:02] Kolik máte chlebů, zeptal se jich. Sedm, odpověděli. Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učeníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu. Měli také pár malých rybek. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají je. A tak se najedli do sytosti a ještě nazbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly. Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí. Když Ježíš propustil, i hned nastoupil z učeníky na loď a přijel do dalmanuckého kraje. Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho. Chtěli od něj nějaké znamení z nebe. Ježíš si v duchu povzdychl a řekl, proč toto pokolení žádá znamení?

[2:05] Ámen, říkám vám, že toto pokolení žádné znamení nedostane. Opustil je. Nastoupil zase na loď a odplul na druhou stranu. Zapomněli si ale vzít chléb. A neměli sebou na lodi víc než jeden bochník. Ježíš jim zdůrazňoval, pečlivě se varujte kvasu farizeu a kvasu Herodova. Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba. Ježíš to ale věděl a tak jim řekl, proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte. Ještě máte tvrdé srdce. Máte oči a nevidíte, máte uši a neslyšíte. Už si nevzpomínáte, když jsem lámal pět chlebů, pět chlebů, pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nazbírali?

[3:06] Dvanáct odpověděli. A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, kolik plných košů nalámaných kousků jste nazbírali? Sedm odpověděli. Na to jim řekl, ještě nerozumíte. Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho, vidíš něco? On vzhlédl a řekl, rozeznávám lidi, vidím něco jako chodící stromy. Znovu mu vložil ruce na oči a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i nadálku. Ježíš ho pak poslal domů se slovy, do vesnice ale nechoď. Tolik z božího slova, můžete se posadit.

[4:13] Dnešní čtení je takovým bodem zlomu, které předchází bodu zlomu, který... kterým je Petrovo vyznání. Petrovo vyznání budeme probírat příště, ale proto, abychom pochopili i ten dnešní text, je důležité, abychom si toto připomněli. A pokud máte trochu dejaví, takový pocit, tohle už jsme snad probírali, ne? Tak to je správně, protože v listopadu, na konci listopadu jsme tady měli kázání na nasycení právě u nich pěti tisíc lidí. A v mnohém se ta situace opakuje. Když pročítáme kapitoly 6 až 7 a nyní tu 8, vidíme, že se opakují skutečně velmi podobná témata. A já věřím, že to byl záměr, že Ježíš připravoval učeníky na to, co mělo přijít právě to, o čem budeme kázat příště.

[5:18] Je zajímavé, že se tady opakují dva téměř totožné zázraky. Ale také to, co následuje, je podobné. To nepochopení Ježíšových slov, konfrontace s farizejí, to, že Ježíš si bere stranu svoje učeníky a to, že dělá nějaký zázrak. Na konci té sedmé kapitoly se otevřou uši hluchoněmému a nyní v tom našem dnešním textu se otevřou oči slepému. A Ježíš tím směřuje k vyučování a říká, stejně tak se mají otevřít uši a oči vás, mých učedníků. A Marek jasně říká, že jeho posluchači měli zavřené oči a uši. Nevnímali dobrou zprávu. Možná je to i tvůj případ dnes ráno.

[6:18] Já doufám, že ne, ale možná jsi hluchý a slepý k tomu, co Bůh říká. Nezní to pěkně, ale vysvětluje to to, pokud posloucháš tato slova jenom proto, že někdo vedle tebe je poslouchá, ale ve skutečnosti tě to moc nezajímá. To, co zaznívá z našeho textu, je řešením. My potřebujeme boží zásah. Ten text, jak jsme je četli, byl docela dlouhý, ale mělo to svůj smysl a má takové čtyři části. V té první je Ježíš uprostřed zástupu, potom s farizeji, potom s učedníky a nakonec s tím slepým mužem, kterého si bere stranou. Podívíme se na všechny tyto čtyři části.

[7:21] To prvé najdeme v těch prvních deseti verších, kdy lidé byli nasyceni. Tak to tam bylo, vysloveně čteme v osmém verši. Pojedli a nasytili se. V případě toho prvního nasycení pěti tisíc v šesté kapitole, to byli učedníci, kteří byli iniciativní, kteří přišli za Ježíšem a říkali, máme tady problém, prosím tě, propust ty lidi, ať se někde nají. A Ježíš se o ně zázračně postaral. Naopak v té osmé kapitole, při nasycení čtyř tisíc, je to Ježíš, kdo na to upozornuje, kdo je hnut soucitem nad lidmi. A další taková zajímavá věc v tom prvním čtení je, že Ježíš tam spojuje ten stav lidí s vyučováním.

[8:26] Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup. Byl naplněm soucitem k ním, protože byli jako ovce bez pastýře, čteme v šesté kapitole. A tehdy je začal učit o mnoha věcech. Mě fascinuje toto spojení. Ježíš viděl, vnímal potřeby lidí a jeho odpověď na to bylo vyučování. Marek nám hned v úvodu svého evangelia říká, co Ježíš učil. Říkal, čiňte pokání a věřte dobré zprávě. Když čteme Ježíšova slova a vidíme jeho činy, slyšíme a vidíme Boha samotného, který má moc nás zachránit, který má moc nás vést k pokání a má moc nám také hříchy odpustit.

[9:31] To je ta dobrá zpráva. A proto učíme Božímu slovu, proto se při našich setkáváních nezaměřujeme na lidské báje, na filozofie, na přemýšlení o tom, co je in, ale kážeme Boží slovo. Věříme, že když se Bible opravdově vyučuje, Boží hlas je opravdu slyšet. A proto, když se ti rozpadá manželství, musíš slyšet vyučování z Božího slova. Když máš špatný postoj ke svému šéfovi, musíš slyšet vyučování z Božího slova. Nelíbí se ti tvoje momentální situace, musíš slyšet Boží slovo. Jsi zmatený, frustrovaný ze života, nic ti nedává smysl, musíš slyšet Boží slovo.

[10:34] Ježíš takto reaguje na potřeby zástupu a začne je učit. Dokonce, jakmile jdeme do té osmé kapitoly, tak tam je napsáno, že tři dny je učil. Tři dny ho poslouchali. A poté je Ježíš ohromně praktický. Všímá si obyčejných lidských potřeb. A nechce, aby lidé po cestě domů skolabovali. Aby omdleli hlady. Tak to zmíní učedníkům a jejich odpověď je docela úsměvná. Jsme v pustíně. Jak by je někdo mohl tady nakrmit? To by mělo logiku, kdyby nezažili to, co zažili pár dní dříve. Tím, že v tu chvíli někdo dloubl do někoho sousedu a říkal, to by jsme asi mu neměli říkat.

[11:35] Posledně, když jsme mu to řekli, že to je dost nemožné tady někoho nasytit v poušti, tak pak jsme hodně dlouho sbírali koše v drobku. A Ježíš opravdu znova se ptá na to, co teda máte. Kolik máte těch chlebů? A jsem si jist, že tato větá jim utkvěla v hlavě a když se chtěli pobavit i po Ježíšově odchodu do nebe, tak často si říkali, hele, a kolik chlebů máš ty? Vždycky, když došlo do nějaké bezvýchodné situace, kdy věděli, tak tady už nám pomůže jenom zázrak, tak říkali, a kolik chlebů máš ty, Jane? Připomínali si, vzpomínáš si, jak mistr, jak jsme mu nevěřili a jak nám vytřel zrak, když lidé se setkali s Mesiášem, byli nasyceni. A pak se dostáváme do veršu 11 až 13, kde farizeové jsou odmítnutí.

[12:45] Čteme to ve 13. verši. Opustil je. Hm, to je něco úplně jiného, než jak jednal se zástupy, že? Se zástupy měl soucit, učil je, dokonce do té péče o lidi zapojil své následovníky. Ale zde... Faryze je opustí. Je to něco, co radil svým učeníkům, aby dělali, když je někde odmítnou. Když odmítnou jejich svědectví, říkal jim, vyjde, sundejte si sandály, setřeste z nich prach, jako symbol, jsme s vámi skončili. Necháváme to na vás, poraďte si sami. Pokud neposloucháte naši dobrou zprávu, nemáme vám co říct. A tak jsou farizové odmítnutí. A si říkáte, proč je odmítl?

[13:47] Přišli s dotazem, ne? No jo, jenomže to byl takový šťouravý dotaz. Verze 11 nám říká, že ho pokoušeli. A je tam použíto stejné slovo, jako když Ježíš byl pokoušen dňáblem na poušti. Oni se ho snažili dostat. My to vidíme v Ježíšově celém životě, kdy byl pokoušen nejen od dňábla, ale od lidí byl zarazován, pošpiněn a lidé nechtěli přemýšlet o tom, že by měl mít pravdu. Že by měl být pravda to, co říká o sobě, o božím království. Chtěli ho dostat, chtěli se ho zbavit. A o tom to je. S čím přicházím za Ježíšem? Je to proto, abych přišel na to, že teda ono to nesedí, to jeho učení?

[14:52] A určitě to byl lhář? Nebo to církev nějak nafoukla ty jeho slova? Jestliže s tímto přicházíš do církve, tak určitě tam najdeš věci, které ti to potvrdí. Ale jestli přicházíme s tím, že chceme poznat, co Ježíš říká, jestli chceme položit otázky, které směřují k tomu, bože, já tě chci pochopit, já tě chci poznat, prožijme něco úplně jiného. Marek nám už od třetí kapitoli říká, že farizové to byla skupina lidí, kteří Ježíši nevěřili. A hledali příležitost, jak ho zdiskreditovat. A když nemohli přijít na nic, když řistili, ano, on opravdu dělá mocné věci, tak ty mocné věci a skutky začaly připisovat dňáblu. A říká, on vymítá démony, ale v moci dňáblově.

[15:52] A Ježíš tuto chvíli je nechává být. Spotřebnými má soucit. Můžeme říct, má božskou trpělivost s lidmi, kteří přicházejí v pokoře. Ale s těmi, kteří jsou arrogantní, těmi má až božskou netrpělivost. V Lukáši 16. kapitole Ježíš povídal příběh o tom, že když někdo nechce poslouchat Moji Žíše a proroky, nebude poslouchat ani člověka, který by vstal z mrtvých. I kdyby byl zázrak. A tím myslel právě tento postoj farizeu. A tak tyto chlapíky nechává být. Protože ví, o co jim jde.

[16:54] Čteme, v duchu si povzdychl. Vidět, že tam byly očití světkové. Proč tohle pokolení žádá znamení? Amen, amen, pravím vám, žádný nedostanou. A šel dál. V naší třetí části od 14. verše čteme, že učeníci opět nasednou na loď. A plaví se na druhou stranu jezera. My víme, že Ježíš často rád na lodi odpočíval, dáchnul si, pak to špatně dopadlo, přišla nějaká bouře, museli ho budit, ale tentokrát si Ježíš určitě neodpočinul, protože jakmile nastoupili, učeníci zjišťují, že mají málo svačiny. Mají jenom jeden bochník chleba. A je to úsměvné, že se opět jedná o ten chleba.

[17:59] Jakoby to bylo to hlavní, o čem tady je řeč. Po té, co se topili v chlebu, po té, co sbírali koše tohoto pokrmu. A Ježíš do toho vstoupí, ale nevstupuje do té hátky, nepřidává se k tomu a neříká, jak to, jak já se starám tady o ty duchovní věci, vy se máte starat o ty pozemské, ne? Tak on použije tady tuhletu věc, aby ukázal na důležitou pravdu a důležité varování. Říká, chci vás varovat před kvasem farizeů a Heroda. Proč to říká? Co tím myslí? My víme, že farizeové byli známí svým pokrytectvím. A Herodes svým otevřeným nepřátelstvím. A tak ono nepřátelství a pokrytectví jsou znakem člověka, který je vůči evangeliu slepý a hluchý.

[19:09] Toto byly zástupci těch, kteří nevěří v Ježíše Krista, kteří odmítají porozumět. Nejsou těmi, kteří chtějí poznat pravdu, ale říkají, my už pravdu máme. A nás nezajímá, co říkáš ty. Proto jim Ježíš říkal, dejte si pozor, protože i malá špetka nevíry může mít velký vliv. I malá neduvěra může mít velký vliv na náš život. Mohl bych vám vyprávět příběhy lidí, mých spolužáků, přátel se studia teologie. Začali s tím, že chtějí znát Ježíšova slova. Ale nedbali tohoto Ježíšova varování.

[20:09] A nechali se zaslepit. Přestali klást důraz na Evangelium. A ono to málo, toho kvasu, Parizeu a Heroda, v nich přineslo svůj užitek. Uvozovkách užitek. 16. verž nám říká, že toto varování bylo na místě, protože učetníci se hned vracejí ke svojí hádce. Nepochopili to. To je všechno jenom proto, že jsme nevzali dost chleba. Říkají. Jak mohli být tak tupí? No, bratře, sestro, nevím, jak bychom jednali my, kdybychom byli v jejich situaci. Jestli bychom nejednali podobně. Jestli by i nám Ježíš neřekl, Petře, ty to stále nechápeš. Já se tě snažím směřovat určitým směrem, ale ty jsi stále mimo.

[21:14] Ty pořád nechápeš, kdo jsem, proč jsem přišel. A Ježíš používá takového obrazu, který známe hodně z proroctví. Máte oči a nevidíte, máte uši a neslyšíte. To možná nemuselo být úplně prorocké. Možná to bylo takové otcovské, rodičovské, něco jako když v dnešní době rodič řekne, prosím tě, tak seš na tom internetu posloucháš tu učitelku. Jak to, že neznáš ten úkol, který máte dělat? Co s toho děláte? Měl na uši chluchátka, nebo posloucháš čím? Ušima? Ty nevidíš, co to tady máš za úkol napsaný? Jak to, že to nechápeš? Ježíš říká, kolikrát jsem vám to říkal? Kolikrát jste viděli mě nasytit dohromady kolik?

[22:14] Devět tisíc lidí nejmíň? Kolik košů jste dohromady nazbírali? No tak asi devatenáct? No, chápete to už. Mark nastěňuje něco, k čemu se dostaneme příště. To, že aby to pochopili, potřebují boží zásah. A krásně to dokresluje poslední příběh od toho 22. verše. Kdy je uzdraven slepý muž. A v tomto posledním zázraku máme nejen ukázku toho, že Ježíš je Bůh a že má ohromnou moc uzdravit člověka čímkoliv svými slinami, svým slovem. Ale hlavně je to ilustrace toho, co se musí stát Ježíšovým učeníkům i nám, každému jednomu z nás.

[23:20] Minutně potřebujeme opravdu jasně vidět. Pomeňte si, on uzdraví toho slepého a ptá se ho, vidíš něco? On říká, tak trochu vidím, ale je to takový zamlžený. Potom se ho dotkne podruhé a on říká, už vidím jasně. Učeníci zažili uzdravení, zažili zázraky, zažili boží skutky. Stejně jim Ježíš chce položit tuto otázku, opravdu mě vidíte takového, jaký jsem. Končím takovou připomínkou Ježíšova setkání s jedním farizem, který se jmenoval Nikodem. Příjde to znáte, můžete si ten příběh najít v Evangeliu Janově ve třetí kapitole a Ježíš se tam setkává s Nikodemem, tedy spíš Nikodem přijde za Ježíšem a dozví se, ano, ty jsi dobrý muž, Nikodeme, ale potřebuje se znovu narodit.

[24:35] Znovu se narodit? To nechápu. Jak se může člověk narodit, když je starý, jako třeba v mém případě? Když mu říká, tady jde o duchovní narození. V narození vírou. A my víme, že tato víra je spojená právě s Ježíšem Kristem. V duchu a v pravdě. Skrze vodu a ducha. Skrze víru v Ježíše Krista. Skrze to, že přijímeš jeho odpuštění. Že přijímeš to, že Kristus byl boží syn. Že zemřel na tvém místě a že vstal z mrtvých a žije. A jestli, že činíme pokání, tedy přicházíme skrze tu vodu k němu. A jestli, že přijímeme ducha svatého. Jestli, že jeho božího syna vpustíme do svého hnitra.

[25:35] Potom se stane to, o čem tady mluví Ježíš Nikodémovi. Stane se ten zázrak nového narození. To je to, když prohlédneme naším duchovním zrakem. To je to, když se nám otevřou uši a my slyšíme jeho slova jasně. To je ta dobrá zpráva. A já z ní přečtu jenom dva verše. Šestnáctý a osmnáctý. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něj věří, nevěřil. nezahynul, ale měl život věčný. Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného božího syna. Chci se dnes zeptat zvlášť vás, kteří sledujete možná toto vysílání a možná dlouhodobě nás posloucháte.

[26:49] Já mám radost z toho, že někteří píšete, že nás sledujete. Možná, že cítíte, že Kristus promlouvá do vašeho života. Vnímáte ten duchovní hlad po něm, po tom chlebu života. A cítíte, že ten váš duchovní hlad může nasytit právě jenom on. Možná si připadáte, že jste doteď byli hluší, slepí, v uči slovům Ježíše Krista. Ale nyní víte, že nechcete žít bez něj. A tak bych vám chtěl dát příležitost. Příležitost k tomu, abyste pozval Ježíše do svého života. Možná už věříte nyní, že on je boží syn. Věříte, ale nikdy jste to nikomu neřekli. Věříte, že Ježíš přišel na svět proto, aby zachránil i vás z vašich hříchů a dal vám dar odpuštění a smíření s Bohem.

[27:55] Možná, že jsi tady. a sleduješ tyto bohoslužby dlouhou dobu nebo sem chodíš fyzicky. Ale nikdy jsi nevyznal, ano, Ježíš je můj pán. A víš, že jsi doteď tady chodil a byl jsi jako hluchý a slepý. Ale také víš, že tě Bůh ohromně miluje. Jestli chceš vyznat svoje hříchy, jestli chceš k němu takto volat poprvé a říct, Bože, prosím, odpust mi, já tě chci následovat. Pokud toto je volání tvého srdce, připoj se i k této modlitbě. Pane Ježíši Kriste, už vidím, kdo jsem a kdo jsi ty. Jsem hříšný člověk a potřebuji tvoje odpuštění.

[28:58] Ale také vím, kdo jsi ty, že jsi milující Bůh, který touží po vztahu se mnou. Věřím, že jsi na kříži umíral i za mé hříchy a že jsi vstal z mrtvých a žiješ. Prosím, odpust mi mé viny. Dej mi dar věčného života. Chci slyšet tvůj hlas a následovat tě. Amen. Pokud jsi se takto modlil poprvé nebo modlila poprvé, ať tady v sále nebo u monitoru, chci tě povzbudit, abys to nenechával jen u toho a aby si sdělil někomu z nás o tom, že chceš začít tuto cestu a že začínáš dnes tuto cestu nového života s Pánem Ježíšem Kristem.

[30:04] Je to něco úžasného, co chceme oslavovat a v čem tě chceme povzbudit. A pokud stále nerozumíš, hledej. Ježíš řekl, kdo hledá, ten nalézá, kdo tluče, tomu bude otevřeno. Kdo prosí, dostává. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210124/je-t-nerozum-te · Aktualizováno: 2026-10-17